¹ Řekl také Hospodin Mojžíšovi: Mluv kněžím synům Aronovým a rci jim: Při mrtvém nepoškvrní se žádný z vás v lidu svém.

² Toliko při krevním příteli svém, mateři neb otci svém, synu neb dceři své a bratru svém,

³ Též při sestře své, panně sobě nejbližší, kteráž neměla muže, při té poškvrní se.

⁴ Nepoškvrní se při knížeti lidu svého, tak aby nečistý byl.

⁵ Nebudou dělati sobě lysiny na hlavě své, vytrhávajíce sobě vlasy. A brady své nebudou holiti, ani těla svého řezati.

⁶ Budou svatí Bohu svému, aniž poškvrní jména Boha svého; nebo oběti ohnivé Hospodinovy, chléb Boha svého obětují, protož svatí budou.

⁷ Ženy nevěstky aneb poškvrněné nevezmou sobě, a ženy zahnané od muže jejího nepojmou; nebo svatý jest jeden každý z nich Bohu svému.

⁸ Ty také, lide, za svatého budeš jej míti, nebo chléb Boha tvého obětuje. Protož svatý bude tobě, nebo já svatý jsem Hospodin, kterýž posvěcuji vás.

⁹ Dcera pak některého kněze, když by se smilství dopustila, otce svého poškvrnila. Ohněm spálena buď.

¹⁰ Kněz pak nejvyšší mezi bratřími svými, na jehožto hlavu vylit jest olej pomazání, a posvětil rukou svých, aby obláčel se v roucho svaté, hlavy své neodkryje a roucha svého neroztrhne.

¹¹ Aniž k kterému tělu mrtvému přistoupí, a aniž při otci aneb mateři své poškvrní se.

¹² Nevyjde z svatyně a nepoškvrní svatyně Boha svého; nebo koruna oleje pomazání Boha jeho jest na něm: Já jsem Hospodin.

¹³ On také ženu v panenství jejím za manželku sobě pojme.

¹⁴ Vdovy, aneb zahnané, aneb poškvrněné, nevěstky, žádné z těch nebude sobě bráti, ale pannu z lidu svého vezme sobě za manželku.

¹⁵ A nepoškvrní semene svého v rodu svém, nebo já jsem Hospodin posvětitel jeho.

¹⁶ Mluvil opět Hospodin Mojžíšovi, řka:

¹⁷ Mluv k Aronovi a rci: Kdožkoli z semene tvého po všech rodech svých bude míti na sobě vadu, nechť nepřistupuje, aby obětoval chléb Boha svého.

¹⁸ Nebo žádný muž, kterýž by měl na sobě vadu, nemá přistupovati: Muž slepý, aneb kulhavý, aneb mající oud některý příliš malý, aneb příliš veliký,

¹⁹ Aneb muž, kterýž by měl zlámanou nohu, aneb zlámanou ruku,

²⁰ Aneb hrbovatý, aneb krhavý, aneb kterýž má bělmo na oku svém, aneb prašivost ustavičnou, neb lišeje, aneb stlačené lůno.

²¹ Nižádný muž, kterýž by měl na sobě nějakou vadu, z semene Arona kněze, nepřistoupí, aby obětoval oběti ohnivé Hospodinu; nebo vada na něm jest. Nepřistoupíť, aby obětoval chléb Boha svého.

²² Chléb však Boha svého z věcí svatosvatých a z věcí svatých jísti bude.

²³ Ale za oponu nebude vcházeti a k oltáři nebude přistupovati, nebo vada jest na něm, aby nepoškvrnil svatyně mé; nebo já jsem Hospodin posvětitel jejich.

²⁴ Ta slova mluvil Mojžíš k Aronovi a k synům jeho, i ke všechněm synům Izraelským.