¹ Píseň písní.¹ Šalomounova.²

1. n.: Nejlepší píseň (pro vyjádření superlativu plurálem srv. Gn 9,25; Dt 10,17) / Velepíseň / nejlepší z písní Šalomounových (srv. 1Kr 5,12); n.: Písňový cyklus [(tj. kompozice několika písní, např. svatebních; podobné se v regionu zpívají tradičně). Z toho by vyplývalo, že v souboru více písní nelze hledat souvislý děj. Avšak v různých částech této skladby se objevují opakování a ozvěny pasáží z částí předchozích a reakce na ně. Jde–li tedy o více písní, byly navzájem provázány. Lze spíše hovořit o různých zpěvech. „Píseň“ může znamenat i báseň, lyriku a zde milostnou poezii. V židovské liturgii se tento první z pěti tzv. svátečních svitků čte pravidelně na pesach (tj. o Velikonocích).]
2. n.: Od Š. (tj. autorství — srv. Ž 18,2) / Pro Š. (tj. věnování) / O Š. (tj. téma).

Namlouvání

² Kéž v polibcích mě ústy svými zlíbá! Nad víno¹ lepší je tvé milování.²

1. [zřejmě srovnání opojnosti]; v. 4; 4,10; 8,2; Př 5,19n
2. h. dódéchá (tvá milování) vokalizují LXX a Vul jako daddéchá (tvé prsy) (v. 4; 4,10; 6,11; 7,13; Př 7,18). Je to sice stará tradice (už v h. výkladu ze 3. st. n. l.), ale zde by výraz dad označoval mužskou hruď, kdežto dódím (pl.) jako důvěrné projevy lásky a fyzické milování se v Pís vyskytuje často.

³ ⌈Vzácné tvé oleje tak voní!⌉¹ Tvé jméno² je ⌈esence aromatická.⌉³ Proto dívky⁴ tě milují.

1. h.: Co do vůně, tvé oleje jsou dobré; LXX: vůně tvých mastí nade všechny voňavky; [vonné oleje sloužily jako parfémy a byly užívány boháči při vzácných příležitostech]
2. [„Jméno voní“ znamenalo (např. v Egyptě, ale srv. Př 10,7; Jb 19,17) „být oblíben“, což potvrzuje násl. věta. Báseň si hraje se slovy šém (jméno) a šemen (olej).]
3. h.: olej + s nejasným adj. nebo slovesem: buď (1) „rozlitý“ / „linoucí se“ (LXX; Vul) — avšak neshoduje se v rodu; nebo (2) příbuz. ugarit. t–r–q pro vysoce jakostní kosmetický olej (jemně filtrovaný?), avšak nedoloženo. Překlad se snaží spojit obě možnosti. [Ve stv. se vůně uchovávaly (a v tomto regionu dosud) na bázi olejové, nikoli lihové, jak je běžné u nás.]
4. n.: mladé ženy (výraz neoznačuje výslovně panny — Gn 24,43; Př 30,19; Iz 7,14)

⁴ Vtáhni¹ mě za sebou, pojďme² honem! Už mne král³ uvedl⁴ do komnat u sebe!⁵ Výskejme, radost mějme z⁶ tebe. Oslavíme⁷ lásku tvou,⁸ a ne vínem.⁹ Zcela právem¹⁰ tě milují.¹¹

1. [obrazné vyjádření může mít v pozadí obraz zajatce (zvířete — Dt 21,3 či člověka — Ez 32,19), kdy žena chce být dobrovolným zajatcem lásky; Oz 11,4; J 6,44]
2. tři slovesa vytvářejí výrazný příklad náhlé změny osob (heterosis); 1,2; 4,2; 6,6; Dt 32,15p
3. [Ne nutně Šalomoun. Ve svatebních písních až dosud vystupují novomanželé jako král a královna, o svatebních slavnostech leckde nosí na hlavách korunu a zachází se s nimi jako s královským párem.]
4. n.(Pš a Symm s drobnou změnou vokalizace): Uveď mne, králi…
5. h.: svých; Pš a Symm emendují na 2. sg.
6. h.: v …; srv. Ž 33,1; 97,12
7. zn. též: připomínat / pochvalně zmiňovat
8. h.: tvá milování (pl.); v. 2p
9. h.: z vína; n.: lépe než vínem (v. 2)
10. h.: přímí / správní (Vul); n.: ()správnost(LXX)
11. n : Jak lehké je milovat tě

⁵ Jsem černá,¹ ale krásná, vy dcery v Jeruzalémě,² jak stany³ kédarského kmene,⁴ jak závěsy⁵ ve stanu Šalomouna.⁶

1. [tj. opálená od slunce (v. 6) a tudíž nepřitažlivá]
2. 2,7; 3,5; 5,8; 8,4
3. [Látka beduínských stanů ze srsti černých koz a ovcí má hrubý vzhled.]
4. [Jméno severoarab. beduínského kmene (Gn 25,13; Ž 120,5; Iz 60,7; Jr 2,10p) zní jako qádar (tmavý; arab. i: špinavý).]
5. Vnitřní závěs ve stanu (mohl být zdobený — Ex 26,1n.7) nebo přeneseně jiný výraz pro stan (2S 7,2)
6. n.(s odlišnou vokalizaci): Salmá [jiný beduínský kmen ve zhruba téže oblasti] — zlepšuje paralelismus

⁶ Nehleďte na mne, že jsem osmahlá, že slunce tak opálilo¹ mne. Proti mně vzpláli² mé matky synové, ⌈postavili mne, ať vinohrady hlídám.⌉³ Vlastní ⁴vinohrad jsem neuhlídala.

1. h.: upřelo zrak na
2. „Plát hněvem“ sice zn. „zlobit se“, ale ne náhodou tu koresponduje s jiným žárem: od sluníčka.
3. n : udělali mě strážkyní („hlídající“) na vinicích
4. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

⁷ Miláčku můj,¹ pověz,² kde je tvá pastvina,³ kde přes poledne dáváš⁴ ležet stádu? Vždyť ⁵proč mám stát jak zastřená⁶ před stády tvých kamarádů?⁷

1. 3,1nn; h.: Ty, kterého miluje (srv. Sd 14,16; 1S 1,5) má duše; srv. Nu 30,3nn; 1S 23,20; Za 11,8
2. h.: + mi
3. h.: kde paseš
4. Ž 23,2
5. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499
6. tj. buďto zahalená závojem kvůli smutku, nečistotě či hanbě (mohla by být považována za prostitutku), n. potřebuje být anonymní. (Vul, Pš a Symm překládají, jako by v h. byla přehozena písmena: proč mám bloudit / toulat se.)
7. h.: druhů; Ez 37,16

⁸ Když to nevíš sama,¹ ⌈ženo mnoha krás,⌉² vyjdi si po stopách stáda³ a kozičky své pas před⁴ příbytky pastevců.

1. LXX, Vul: Jestliže sebe neznáš; i h. lze tak chápat
2. h.: ty nejkrásnější z žen; upraveno kvůli rýmu (též 5,9; 6,1), který tu kompenzuje jiné básnické prostředky (srv. 3,2p).
3. tj. stádo bravu — ovcí a/nebo koz
4. n.: u…

⁹ Jako klisna¹ mezi hřebci² faraona ⌈připadáš mi,⌉³ lásko⁴ má.

1. [Šlechtěné zvíře s ladným tělem a moudrýma očima — přirovnání vhodné a tehdy nikoli nezvyklé. (Tím spíše, že k těžké práci býval užíván spíše skot či osli. Podobně vychvaluje Theokritos trojskou Helenu.) Koncovka tohoto výrazu zní ve standardní h. jako „má klisna“ (LXX, Vul, Pš), ale nejspíš jde o archaický genitiv.]
2. výraz rekeb má široký význam: vůz (Ex 14,6) / vozba (Gn 50,9) / koně k vozu (2S 8,4) / vozataj (2S 10,18). Zde nejspíš koně. [Jedna klisna mohla pobláznit celé spřežení královských ořů.]
3. h.: připodobnil jsem tě; (Pl 2,13)
4. h.: družko; n.(v lyrice): miláčku (v. 15; 2,2.10.13; 4,1.7; 5,2; 6,4; srv. Jr 3,1)

¹⁰ ⌈Po líci se ti vinou⌉¹ pramínky,^{2 3}korále tvou šíji vroubí.

1. h.: Líce tvé ()jsou rozkošné, (ale využito k dokreslení významu následujícího slova); 5,13
2. v. 11; h.: s řadami / řetězci, obv.: hrdličky (tak LXX, Vul). Není jasné, zda se míní vlasy, nebo nějaká ozdoba.
3. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

¹¹ Pramínky zlaté uděláme ti, ⌈v nich stříbro jako ¹kapičky.⌉²

1. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
2. h.: s tečkami stříbra. Co jsou „tečky“, není jasné. Přívěsky ve tvaru kapek n. korálků? Drobné nálitky?

¹² Dokud král u sebe¹ si hoví, můj nard^{2 3}vůni ⁴vydává.

1. [Výraz ozn. okrouhlé místo, obv. tabuli ke stolování, resp. ležení prostřené okolo stolu, přen. i stolující společnost či družinu vůbec. Též soukromí. Snad se může vztahovat i na soukromí milenců.]
2. 4,13n; Mk 14,3; [Vonná mast dovážená z Indie. Z kořene himalájské rostliny Nardostachys jatamansi (nard pravý či nardovník jatamanský). Její intenzivní vůně bývala spojována s erotikou.]
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
4. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]

¹³ Voničkou¹ myrhy² je mi můj milý, v mých prsech když spočívá.³

1. [Váček (Gn 42,35) se zrnky vonné pryskyřice, nošený pod krkem nebo volně mezi ňadry.]
2. [Z jižní Arábie, Etiopie nebo z Indie dovážená zlatohnědá pryskyřice z kůry keře Balsamodendron myrrha. Mohla být kapalná (Ex 30,23) nebo tuhá. Mísila se i s tukem, a když pak zvolna roztávala na těle (někdy přes noc), šířila okolo ženy přitažlivou vůni (Est 2,12; Př 7,17).]; Ž 45,9; Mt 2,11; J 19,39
3. h.: přenocuje mezi mými prsy; (jako váček s myrhou)

¹⁴ Keříkem henny¹ je mi můj milý na vinicích v Én–gedí.²

1. 4,13; 7,12; [V Izraeli rostoucí keřík Lawsonia inermis s trsy bledých, velmi vonných kvítků (toto květenství se zde míní „keříkem“, h.: hrozen), které se vkládají do vlasů, do podpaží nebo se z nich vyrábějí parfémy. Lístky a kůra slouží k barvení, typicky k ozdobným ornamentům na těle. Henna ženě pečuje o vlasy, dodává vůni a krášlí tělo.]
2. [Oáza s vodopády, jezírky a hustou vegetací v rozsedlině skal uprostřed rozpálené pustiny Mrtvého moře.]; Ez 47,10p

¹⁵ Jak¹ jsi krásná, lásko² má, ³jak jsi krásná. Oči⁴ máš jako holoubky.⁵

1. h.: Hle, ty (tj. jsi)
2. v. 9p
3. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
4. [Oči bývaly (a někde dosud jsou) na ženě nejsnáze přístupné obdivu. Jako holoubci bělostné, ladného tvaru (příp. konturované) a (což je důležité pro duchovní výklad): čisté.]; 2,14p
5. 4,1

¹⁶ Jak¹ jsi krásný, můj milý, jak² hezounký³ jsi! Naše lože⁴ prostírá se v zeleni.⁵

1. h.: Hle, ty (tj. jsi)
2. h.: a (navíc) / i; n.: ó / ach
3. n.: líbezný / okouzlující
4. [svatební nebo s baldachýnem]
5. [Bujná, sytá a svěží zeleň trávy a zejména listí keřů a stromů. LXX: milý „zastiňuje“ lože; Vul.: lože je „ozdobeno květy“]

^{17 1}Dům náš cedrové má trámy,² hřeben³ cypřišový.

1. pl., množné číslo (plurál)
2. n.: stěny z dřevěných klád / prken; 2Pa 3,7
3. tj. buď hlavní trám n. krokve (jejichž vazbou vzniká krov)

¹ A já -- šáronský¹ kvítek,² lilie³ údolní.⁴

1. Iz 33,9p
2. [?], snad: asfodel / krokus / narcis (Iz 35,1). Asi ne růže (ve střv. a trad. překl.). Jde tu zřejmě o běžnou květinu (LXX, Vul), tedy o prostou krásu
3. [Nejspíš Anthemis palaestina z čeledi hvězdnicovitých, Asteraceae. Připomíná náš rmen rolní n. heřmánek.]
4. n : obyčejná kytička, jaká v údolích rozkvétá

² Pak tedy lilie¹ mezi bodláky,² to je má láska³ mezi ⁴dívkami.

1. [Nejspíš Anthemis palaestina z čeledi hvězdnicovitých, Asteraceae. Připomíná náš rmen rolní n. heřmánek.]
2. h.: ()trním (2Kr 14,9); [Asi trnitý keř astivida trnitá (Poterium spinosum) s drobnými červenými kvítky).
3. 1,9p
4. Pozn. 57 v tabulce na str. 1499

³ Pak tedy jabloň¹ v lese mezi stromy, to je můj milý mezi ²mládenci. Po jeho stínu³ ⌈jsem zatoužila.⌉⁴ Sedím a na jeho sladkém ovoci pochutnávám si.⁵

1. [Ačkoliv se uvažuje i o možnostech jiného ovoce, v blízkových. milostné poezii (a nejen tam) jde o tradiční symbol plodnosti (srv. 8,5; 7,9).]
2. Pozn. 54 v tabulce na str. 1499
3. [Stín za horka zn. osvěžení a ochranu (srv. 1,6—7). Jabloň dává hustý stín, v tamním klimatu vítaný.]
4. n.: s touhou jsem usedla / v roztoužení jsem spočinula
5. h.: jeho ovoce je sladké mému patru; [chuťové vjemy jsou způsob poznání. Zde zřejmě polibek (jakož i ve 4,11; 7,9n).]

⁴ Zaveďte¹ mne, ⌈kde víno dávají,⌉² a ⌈podávejte mi lásku.⌉³

1. s alternativní vokalizací (LXX, Pš); TM: zavedl
2. h.: do domu vína; tj. pavilón — hodovní místnost (Est 7,8) / místo, kde se víno vyrábí; [?]; Vul: sklípek
3. n.: obslužte mne láskou; alternativní vokalizace (několik střv. rkpp, LXX, podobně Vul). TM: jeho korouhev / zástavou nade mnou je láska; n : hledí na mne láskyplně / pohledem mi naznačuje, že se chce milovat

⁵ Oživte¹ mne ⌈hrozinkovými koláči,⌉² z jablek³ mi dodejte sílu, neboť jsem láskou⁴ nemocná.⁵

1. n.: Občerstvěte
2. 2S 6,19; [Ze sušených slisovaných hroznů a jemné mouky. Dodává potěšení a energii (srv. podobnou energetickou bombu — 1S 30,12). Jako mimořádná pochoutka může být metaforou milování.]; LXX: vonnou myrhou; Vul: květy
3. n.: meruňek [?]; Př 25,11; Jl 1,12
4. v. 4.7; 3,5.10; 5,8; 7,7; 8,4.6.7
5. 2S 13,2

⁶ ⌈Hlavou mu na levici ležím,⌉¹ svou pravicí mne ²objímá.

1. h.: Jeho levice je pod mou hlavou; n : Levici má pod mou hlavou; 8,3
2. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]

^{7 1}Zapřísahám vás, dcery Jeruzaléma, při plachých² gazelách a laních, ať nebudíte, neprobouzíte lásku, dokud nebude chtít.³

1. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
2. h.: polních / z neobydlené krajiny, tj. divokých. [Nejen plachá zvěř, ale i obvyklý milostný motiv (Př 5,19), zosobnění lásky a milování a kupodivu i bojovného mládí. Nadto „gazely“, h. cbáót, zní stejně jako přídomek Hospodina zástupů (Sabaot), jehož jménem se přísahalo v posvátných kontextech]; LXX: při mocích a při silách pole
3. //3,5; podob. 8,4; srv. 5,8

Poznávání

⁸ ⌈Slyš! To je můj milý!⌉^{1 2}Hleďte, už ³jde! Už skáče přes hory, přeskakuje⁴ kopce.

1. h.: Hlas mého milého; (ale h. qól se běžně užívá i jako citoslovce: Slyš; Gn 4,10; Mi 6,9 aj.)
2. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
4. n.: poskakuje / skotačí; h.: + přes

⁹ Jako srnec je¹ můj milý, jak² samec³ gazely.^{4 5}Hleďte, už stojí u ⌈nás za zdí,⌉⁶ do⁷ okének nahlíží, mřížkami⁸ hledí.

1. h.: ()Podobá se srnci; v. 17; 8,14; Ž 144,4
2. h.: nebo
3. [Výraz nese v č. podobné sex. konotace jako obdobné výrazy pro vysokou ve stv. blízkovýchodní poezii.]
4. h.: gazelák … jelínek (výrazy byly z rytmických důvodů prohozeny)
5. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
6. h.: za naší zdí
7. h.: z (ale srv. Ezd 6,6; Jb 30,10
8. h.: + z; [Okna ve stv. domech neměla sklo, ale (pokud vůbec něco) mřížoví.]

¹⁰ Ozval se můj milý, toto mi praví: Vstávej, má lásko, pojď, ty má krásko.

¹¹ Vždyť skončila už zima,^{1 2}pominuly ³deště, ⌈jsou ty tam.⌉⁴

1. [Zima je v regionu především deštivá.]
2. sg., jednotné číslo (singulár)
3. sg., jednotné číslo (singulár)
4. h.: odešel k sobě

¹² Květinky z ⌈půdy prokvétají,⌉¹ přišel čas révu prořezat,² hrdliččin hlas je slyšet ⌈po kraji.⌉³

1. h.: ukázaly se na zemi
2. h. zámír zn. jak „prořezání“, tak „prozpěvování“. Dvojí význam výrazu tvoří nápadné centrum mezi dvěma refrény („Vstávej…“, vv. 10.13), které asi účinkovalo tak, že po představě prokvétání vyvolalo ve čtenáři / posluchači představu prořezávání. [Réva se před novým vegetačním obdobím musí radikálně zbavit přebytečných výhonků.] Jakmile se ale přejde ke hlasu hrdličky, aktualizuje se pojem „zpěv“ a předcházející výraz je přeznačen.
3. h.: v naší zemi; n : u nás po kraji

¹³ Na fíkovníku dozrávají ¹fíky první,^{2 3}réví už rozkvétá,^{4 5}vydává vůni. Vstávej, má lásko, pojď, ty má krásko.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. h.: F. dozrál / barvil [?] své rané fíky; [fíkovník rodí víckrát a zde počíná zrát raná úroda]
3. pl., množné číslo (plurál)
4. h.: jsou v květu; v. 15; 7,13†
5. pl., množné číslo (plurál)

¹⁴ Holoubku¹ můj ve skále schovaný,² ukrytý³ na srázu u stěny,⁴ jak vypadáš,⁵ ukaž se mi, ⌈ať slyším⌉⁶ tvůj hlas! Vždyť hlas tvůj tak libě zní a ⌈pohled na tebe⌉⁷ je plný krás.

1. [Stále se oslovuje milá. Výraz zn. holuba i holubici. Záměna rodu má v č. zvláštní mazlivou konotaci.]; 1,15
2. h.: v rozsedlinách skály; [jde o nějaký skalní úkryt, ne nutně „rozsedlinu“, jistě ale těžko přístupné místo]; [?]; LXX: přední hradbě / předhradbí; Vul: v dutině zdi / ohrady
3. h.: ve skrýši
4. [patrně skalní římsa]; Ez 38,20
5. h.: tvé vzhledy
6. h.: nech mi zaznít
7. h.: tvůj vzhled

¹⁵ Pochytejte¹ nám lišky, lištičky,² co na vinicích škodí.³ Vždyť naše vinice rozkvétá.⁴

1. srv. však 7,1p — pl. může mínit i jedince
2. h.: malé / mladé lišky
3. ptc., tj. právě v tuto chvíli, ne obecně. [Lišky prý hrabou v půdě a požírají hrozny.]
4. v. 13p; [Podle vv. 16—17 hovoří milá, a to patrně už zde, neboť předěl se zdá silnější mezi vv. 14 a 15 než 15 a 16.]

¹⁶ Můj milý je můj a já jeho. V liliích se pase.¹

1. n.: pase stádo; [ale protože je jako srnec (2,9) a milá je lilie (2,1), nejspíš se pase na ní. Gazely se skutečně pasou v takovém porostu. Srv. 6,2.]

¹⁷ Než zavane den a prchnou stíny,¹ ukaž² se, ⌈můj milý, ⌈buď jako⌉³ srnec, jak⁴ samec gazely⌉⁵ na ⌈horách mezi vrcholy.⌉⁶

1. 4,6; [Může zn. i opak, nikoliv ráno, ale večer: den odvane s pravidelným chladným vánkem v podvečer (Gn 3,8), kdy se stíny prodlužují („postupují“ místo „prchnou“). To by milý byl zván na noc]
2. h. sób (kořen s–b–b) zn. změnu směru. Jeho užití zde není jasné. Nejspíš jde o nějaké pozvání („zatoč“ ke mně). Slso zn. i ležení okolo prostřené tabule („přijď“ stolovat). Nebo jde o výzvu: proměň se — tedy synonymum k násl. slsu „buď jako“ / „připodobni se“.
3. h.: podobej se
4. h.: nebo
5. Odráží velmi podobnou formulaci ve 2,9. Tímto rámcem se zpěv 2,8—17 vyčleňuje jako celek.
6. [Lze chápat i jako místní jméno: na horách Beter. Pravděpodobnější je symbolika odvozená od významu přívlastku. Výraz patrně zn. část těla, půlky oběti. Koehler uvažuje o pohoří se soutěskou. Přeloženo ve shodě se slovesem beter (— půlit) a s přihlédnutím k erotickému ladění básně; $

¹ Miláčka svého¹ jsem hledala celou noc² na ³loži.⁴ Hledala jsem,⁵ a nenašla.⁶

1. h.: Toho, kterého miluje má duše; 1,7
2. h.: v / po nocích, ale pl. může také vyjadřovat jednu dlouhou noc; v. 8
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
4. srv. Př 7,17; Ez 23,17
5. h.: + jej
6. h.: + jej

^{2 1}Musím vstát a město obejít,² po ulicích³ a po náměstích^{4 5}svého hledat miláčka.⁶ Hledala jsem,⁷ a nenašla.⁸

1. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
2. [Obcházet, jako obchází stráž (v. 3; Sd 16,2), procesí (Joz 6,11.15) n. šelma (Ž 59,7)]
3. [širších, kde se prodává]; Př 7,8; Kaz 12,5!
4. [prostranstvích mezi domy, typicky u hradeb a bran]; Sd 19,15; Neh 8,1; Jr 5,1!
5. Pozn. 78 v tabulce na str. 1499
6. v. 1p
7. h.: + jej
8. h.: + jej

³ Našli mne strážci,¹ kteří město obcházejí. -- Miláčka mého,² ne viděli jste ho?

1. [asi s. hradeb (5,7!; Ž 127,1); šlo hlavně o vnější bezpečnost]
2. v. 1p

⁴ Sotva jsem od nich poodešla, už jsem miláčka svého¹ našla. ²Držím ho a nepustím, dokud ho nepřivedu ⌈k matičce své domů,⌉³ do ⌈maminčina pokoje.⌉⁴

1. v. 1p
2. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
3. h.: do domu své matky
4. h.: pokoje té, jež mne počala; [Snad jde o plánování svatby (srv. násl. text v kp 3 a 4) n. alespoň zveřejnění vztahu (— souhlas matky ho legalizoval).]

^{5 1}Zapřísahám vás, dcery Jeruzaléma, při plachých gazelách a laních, ať nebudíte, neprobouzíte lásku, dokud nebude chtít.²

1. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
2. //2,7p

Svatba

⁶ Kdo¹ je ta, jež z pouště stoupá jako sloup² dýmu, ⌈myrhou provoněná i kadidlem z dovážených koření?⌉³

1. [Celý tento zpěv patrně pronáší básník nebo sbor (ani ženich, ani nevěsta). Srv. konec 5,1. Může jít o slavnostní nesení nevěsty k ženichovi.]
2. Souvisí se slovem „palma“ a od výrazu se odvozuje sloveso „nést se jako palma.“ Vyvolává představu vznosného stoupání a rozprostření ve výši. Srv. 7,8p.
3. h.: provoněná myrhou a kadidlem, z veškerého (nejrůznějšího) prášku (koření) obchodníků, n : všemožným kořením, které se dá koupit na trhu; [jde o aromatické prášky a rozemletá koření, nabízená maloobchodníky na tržišti]

⁷ Hle, nosítka¹ samého Šalomouna! Šedesát hrdinů okolo nich z ⌈Izraele nejudatnějších.⌉²

1. v. 9; h.: jeho lože, [ale může být i přenosné jako patrně zde]
2. $h.: z hrdinů Izraele

⁸ Mečem vládnou všichni, ⌈v boji zkušení,⌉^{1 2}každý ⌈se ³mečem opásal,⌉⁴ ani ⁵noc je ne zaskočí.⁶

1. h.: vycvičení pro boj / v boji; srv. 1Pa 25,7
2. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
4. h.: má svůj meč na stehně / u boku
5. pl., množné číslo (plurál)
6. h.: kvůli strachu / děsu v nocích; n : neleká se ani v noci

⁹ Nosítka^{1 2}pořídil si Šalomoun král ze ³dřeva z Libanonu.

1. [Technický výraz (cizího původu) pro přenosné lože / trůn (lektika, palankin). Představy a výklady se tu však rozcházejí už od starověku, a to i v rabínské literatuře.]
2. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
3. pl., množné číslo (plurál)

¹⁰ Sloupky jim ze stříbra udělal, ze zlata ⌈oporu trůnu,⌉^{1 2}sedadlo purpurové. Láskou³ jsou uvnitř vystlána⁴ od ⁵dívek z Jeruzaléma.

1. HL; [?]; LXX, Vul: opěradlo, Pš: pokrytí; Někt. uvažují o nosné konstrukci / šasi / kostře sedadla či lože
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. [Spojovat vykládání s láskou (a ne materiálem) může připadat neobvyklé, proto se uvažuje o homonymu k h. ahabá, a to „nevyčiněná kožka“ (nebo podobně se píšícím materiálu: eben — hobnim). Jeruzalémské dcery sice mohly interiér vypolstrovat kůží, ale „láska“ tu zůstává tématem a klíčovým slovem: děvčata mohla ona lektika dohotovit láskyplně, s láskou, což je i tradiční pochopení a ve spojení s dívkami oprávněné.]
4. n.: vyložena
5. Pozn. 57 v tabulce na str. 1499

¹¹ ⌈Pojďte ven pohledět,⌉¹ vy dcerky Sijónu, na krále Šalomouna, ⌈na jeho korunu,⌉² již mu jeho matka nasadila³ v den svatby jeho, v den, ⌈kdy mu srdce plesalo.⌉⁴

1. h.: ()Vyjděte a ()vizte
2. n.: v koruně / s …; [Jde o čelenku / diadém, věnčící nejen krále, velekněze, ale i novomanžele. Vyjadřuje slávu n. radost.]
3. h.: korunovala
4. h.: radosti jeho srdce

^{1 1}Jak jsi krásná, lásko má, ²jak jsi krásná. Oči máš jako holoubky,³ když zpod závoje⁴ hledí. Vlasy tvé co ve stádu kozičky z pohoří Gileád⁵ sbíhají.⁶

1. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
3. //1,15p
4. v. 3; Iz 47,2; [nevěsta bývala přiváděna k ženichovi zahalená]; LXX: mimo tvých závojů
5. Nu 32,1; Jr 22,6; Mi 7,14
6. pf.; h.: daly se do shopkávání; [výraz nejspíš popisuje, jak se stádo vlní a poskakuje při sestupu do údolí, takže to připomíná prameny (černých) rozpuštěných vlasů]; LXX: objevily se (asi z podob. h. slova — srv. 6,5); Vul: vyskakují / stoupají

² Tvé zuby -- ⌈ovečky čerstvě umyté, když stádo ke střiži stoupá⌉¹ z koupele. Každá z nich po dvou rodí a neplodné mezi nimi není.

1. h.: jako stádo ovcí na stříhání, když stoupají; [ovce se před stříháním koupají, takže září bělostnou čistotou]

³ Karmínová stuha¹ jsou tvé rty, tvá ústa nádherná. Jak z rozpuklého jablka granáty² zpod ³závoje skráň hledí tvá.⁴

1. h.: Jako k. provázek; Joz 2,18
2. h.: Jako kus / řez /(zde asi: prasklina) granátového jablka; (Punica granatum; v. 13)); [Míní se snad lesklá dužina zráním rozpuklého či rozříznutého plodu. V č. lesk a třpyt se snaží navodit „granáty“. Mají také rudou barvu. V plodu však z tmavočervené dužiny prosvítají bílá jádra; také skráň může zpod závoje tu a tam jen prohlédat.]
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
4. srv. v. 1

⁴ Jako věž¹ Davidova je tvá šíje ztepilá.² Na tisíc zavěšeno na ní štítů,³ výstroj⁴ samých to hrdinů.

1. 7,4
2. Spojení nejasného významu: postavena jako / do + h. talpijot (HL). Zdá se, že jde o představu vznosnosti a souměrnosti, která přitahuje statečné obránce dojmem dokonalé architektury, bezpečí a krásy. Největší podporu lexikografů má domněnka, že jde o zdivo kladené v uspořádaných vrstvách (a ne kameny v nepravidelné struktuře). To může poeticky asociovat i druhý význam: uspořádané řady štítů, které zavěšovali obránci na cimbuří (srv. Ez 27,11) buďto na znamení oddanosti, n. v bojovém postavení. Básnický obraz může reflektovat šíji obtočenou řadami náhrdelníků pravidelné struktury
3. 1S 1,21
4. Trad. se překl. „štít“ (zejm. vlivem tohoto místa), ale zdá se, že šlo o jinou součást výstroje: toulec nebo kombinované pouzdro na luk a šípy

⁵ Dva¹ koloušci je dvojice prsů tvých, dvojčátka gazelí, jež pasou se v liliích.²

1. h.: Jako dva
2. srv. 2,16n; 6,3; [Ženy si patrně neholily podpaží a bylo to vnímáno pozitivně. (Egypťanky se holily.)]

⁶ Než zavane den a prchnou stíny,^{1 2}vyjdu si k té hoře myrhy, k pahorku ⌈vonných pryskyřic.⌉³

1. h.: 2,17p
2. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
3. h.: kadidla; 4,14

⁷ Celá jsi krásná, lásko má, není na tobě poskvrna.¹

1. [Spolu se 4,1 tvoří rámec části skladby.]

⁸ Nevěsto, se mnou¹ z Libanonu, se mnou² z Libanonu sestup dolů. Shlédneš z ³vrcholu Amány,⁴ z ⁵vrcholu Seníru a Chermónu,⁶ ze lvích doupat, z hor leopardů.⁷

1. LXX, Pš a Vul vybízejí k pohybu, což by mohlo zn., že četli ’etí místo TM ’ittí (se mnou)
2. LXX, Pš a Vul vybízejí k pohybu, což by mohlo zn., že četli ’etí místo TM ’ittí (se mnou)
3. Pozn. 82 v tabulce na str. 1499
4. [Patrně Antilibanon. (Dnes je Amanus pohoří více na sever. Amána / Abána je nynější řeka Barada, tekoucí z Antilibanonu Damaškem.) 2Kr 5,12]
5. Pozn. 82 v tabulce na str. 1499
6. [Oba názvy, emorejský (Dt 3,9p) a h., ozn. nejvyšší horu Antilibanonu, 2814 m. Pokud se tu nemíní dva různé vrcholy téže hory (může být), mohl by Senír ozn. jižní část Antilibanonu nebo i celý Antilibanon (srv. Ez 27,5).]
7. [Že by ekvivalent č. „kde dávají lišky dobrou noc“? Jde o místa vzdálená a těžko přístupná.]

⁹ ⌈Srdce jsi mi odjala,⌉¹ ⌈nevěsto má nejdražší,⌉² srdce jsi mi odjala očkem³ svým jediným, zákrutem⁴ jediným svého náhrdelníku.

1. Sloveso odvoz. od léb (srdce); význam pravděp. „odejmout srdce“ (tedy „připravit o rozum“ nebo o smysly).
2. h.: sestro má, nevěsto; tak i vv. 10.12; 5,1, podob. 5,2. [Oslovení „sestro“ se o milence, samozřejmě nepokrevní, užívalo k vyjádření něhy a zvláštní blízkosti. Se sestrou se nelze rozvést a sdílí stejnou rodinu, týž původ. Takové ozn. staví vztah k milence na vyšší rovinu. Srv 8,1p]
3. Nejspíš oko, ale vzhledem k násl. by se mohla mínit i ozdoba náhrdelníku; h.: jedním ze svých očí
4. Ne zcela jasné, snad řetízek, kroužek, kámen coby „oko“, n. dokonce obrazně „kadeř“ (tak Segert / Seifert, 1958). LXX: jediným ornamentem svého hrdla (podob. Pš).

¹⁰ Jak ¹je krásné ²milování³ tvé, nevěsto má nejdražší,⁴ oč lepší ⁵je nad víno tvé ⁶milování. Nade všechny balzámy⁷ tvé oleje ⁸voní.⁹

1. pl., množné číslo (plurál)
2. pl., množné číslo (plurál)
3. 1,2p
4. v. 9p
5. pl., množné číslo (plurál)
6. pl., množné číslo (plurál)
7. [Produkt balzámovníku (polotekutý olej), ale v širším smyslu i parfémy a vonné látky vůbec. Jde–li v užším smyslu o balzámovník, v Izraeli běžně roste Astragalus tragacantha, příbuzný našich kozinců, avšak trnitý, a Cistus incanus creticus, cistus krétský, produkující pryskyřici ladanum, aromatickou (do kadidla), ale zejména léčivou. Za draho se však z jižní Arábie dovážela pryskyřice Commiphora opobalsamum; ta připadá v úvahu spíše. Anebo v širším smyslu vzácné vonné látky.]; 1Kr 10,2; Est 2,12; Iz 39,2; Ez 27,22
8. podstatné jméno
9. srv. 1,3p

¹¹ Tvé rty, nevěsto, medem¹ kanou, mléko a med² máš pod jazykem, ⌈roucho tvé vůní Libanonu voní.⌉³

1. zvl. výraz pro med samovolně odkapaný (tzv. panenský); Ž 19,11; Př 5,3
2. h.: med a mléko; srv.Ex 3,8
3. h.: a vůně tvých plášťů je jako vůně Libanonu

¹² Zahrada zavřená¹ jsi, nevěsto má nejdražší, valem zahrazená,² pramen zapečetěný.

1. [Ačkoli u branky jde nejspíš o závoru, výraz může asociovat i zavázání (jako u sandálů), což tu není zcela nepřípadné (srv. „roucho“ ve v. 11). Zahrady tam bývaly a dosud jsou intenzivně kultivovaným uzavřeným místem.]
2. Výraz gal (hromada kamení / mohyla) byl patrně užit ozvěnou ke gan (zahrada). Tuto paronomázii imituje v č. „zahrazená“ místo „zavřená“.

¹³ Tvé údy¹ královská je obora,² granátovníky³ s lahodným⁴ ovocem, ⁵hennou⁶ a^7 8nardem,⁹

1. [?]; trad.: výhonky; (zn. cosi, co směrem ven se pohybuje, roste nebo proudí)
2. Neh 2,8p; [obora uzavřená veřejnosti, obv. královská, park nebo les]
3. v. 3p; Nu 13,23; Dt 8,8
4. h.: vzácným (srv. Dt 33,13nn); n : nejlepším
5. pl., množné číslo (plurál)
6. 1,14p
7. h.: s …
8. pl., množné číslo (plurál)
9. 1,12p

¹⁴ nardem a šafránem, citronelou¹ a skořicí, ⌈k tomu⌉² všemožné ⌈vonné dřeviny,⌉³ myrha i aloe⁴ a⁵ ty ⁶nejvzácnější balzámy.⁷

1. h. obv.: třtina, ale též: vonné koření (Ex 30,23; Jr 6,20); [zde snad Cymbopogon citratus, tj. voňatka citronová neboli citronová tráva, anebo v č. tradičně puškvorec, Acorus calamus. „Puškvorec“ však zní rušivě domácky, zde mají rostliny působit exoticky.]
2. h.: s
3. h.: stromy kadidla / kadidlové
4. [Spíše strom orličín indický, Aquilaria agallochum (tzv. aloové či orlí dřevo) než keř, jako je známé Aloe vera.]; Př 7,17
5. h.: s
6. Pozn. 82 v tabulce na str. 1499
7. 4,10p

¹⁵ Pramenem zahrad¹ jsi, studnou vody živé,² až z Libanonu tekoucí.

1. tj. pramen, který napájí zahrady / v zahradě
2. tj. tekoucí / pramenitá (Gn 26,19; Ex 14,5) [čistší, zdravější a chutnější než stojatá]

¹⁶ Zvedni¹ se, od severu větře, přijď, větře od jihu,² prověj mou zahrádku, ať vlastní vůní orosí se.³ Ať do své zahrady přijde můj milý a její ovoce lahodné⁴ okusí.

1. h.: Probuď
2. [Severní vítr (z hor) bývá chladivý, jižní vítr přichází z pouště.]
3. h.: ať plynou / prýští její balzámy, tj. ať kanou aromatické látky (v. 10p)
4. v. 13p

¹ Do své přišel jsem zahrady,¹ ⌈nevěsto má nejdražší.⌉² Svou myrhu i³ své ⁴balzámy natrhal jsem, ze své plástve⁵ se svým medem pojedl jsem, víno své i se svým mlékem popíjel jsem. ⌈Jen jezte, milí,⁶ pijte, opojte se milováním.⌉⁷

1. 4,12
2. 4,9p
3. h.: se …
4. sg., jednotné číslo (singulár)
5. h. obv.: les; LXX: chléb; Vul: plástev
6. h. „přátele / bližní“ tu nejspíš ozn. oba milence (jako 5,16; Jr 3,1.20; Oz 3,1)
7. [Patrně pronáší básník (ani ženich, ani nevěsta), podobně jako od 3,6.]; 1,2p

Slasti a strasti

² Spím. Mé srdce ale bdí. ¹Slyš! To klepe můj milý! Otevři mi, má lásko² nejdražší,³ holoubku můj, zlato⁴ mé! Vždyť hlavu mám plnou rosy, krůpějí noci své kadeře.

1. podstatné jméno
2. 1,9p
3. 4,9n
4. h. tammá je „dokonalá / bezvadná / ta nej- / ideál“, adj. od výrazu pro dokonalou úplnost / zdraví / čest / čistotu (Vul: neposkvrněná) / urozenost; (4,7v); 6,9; Jb 1,1; Ž 37,37

³ Svlékla jsem si šaty,¹ mám je zase oblékat? Umyla jsem si ²nohy, to si je mám špinit zas?

1. [Spodní oděv, volný, obv. bez rukávů, obdoba řím. tuniky. Doma dostačoval, na veřejnosti se někdy přes něj brával plášť.]; Lv 8,7
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

⁴ Můj milý rukou¹ vnikl² ke mně,³ až jsem se pro něj v nitru⁴ zachvěla.

1. [Klíč, spíše dřevěný či kovový zvedák zástrčky, nevisel–li venku, visíval vedle dveří zevnitř tak, aby byl dosažitelný otvorem, kterým však nešlo zvednout přímo zástrčku. Kromě všeho, co symbolizuje ruka, mohl milý šmátrat po klíči.]
2. Slso zn. „způsobit pohyb něčeho někam / poslat / vztáhnout / …“ Zde může zn. „pronikl“, přestože se pojí dosl. s předl. „z“ (v č. „ke“).
3. h.: jáma / díra / otvor (a předl. h.: „ze“; srv. však 2,9p). [Může zn.: otvor ve dveřích k dosažení klíče / vaginu. Zavřené dveře bývaly standardním obrazem dobývání milenky. Č. „ke mně“ se snaží pokrýt současně soukromí širší i nejdůvěrnější, aby beze ztráty jasnosti byla zachována náznakovitost poezie.]
4. h.: útroby … se ozvaly

⁵ Já vstala milému svému ¹otevřít a myrha mi z rukou skanula,² myrha z mých prstů ulpívá³ tam, kde zasouvá se závora.⁴

1. infinitiv konstruktivní (vázaný)
2. h.: mé ruce ()kapají myrhu / zvlhly myrhou
3. h.: přechází a zůstává na …; protože ptc. lze vykládat jako vlastnost myrhy (tak asi v. 13), odtud překl.: tekutá / voňavá / …
4. h.: na dlaních zástrčky; LXX: mé prsty myrhou plné na rukách zástrčky; Vul: mé prsty plné myrhy nejpoctivější

⁶ Já svému milému otevřela, můj milý však ⌈náhle zmizel.⌉¹ ⌈Skoro jsem život vypustila,⌉² že takhle odešel.³ Hledala jsem jej, ale ⁴nenašla.⁵ Volala jsem ho, už se mi neozval.

1. h.: otočil se odešel / obratem odešel
2. h.: Má duše vyšla; srv. Gn 35,18
3. h. lze číst: při jeho mluvení (LXX: v jeho slovu; Vul: když promluvil) n. jako homonymní slso: při jeho odchodu / útěku
4. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
5. 3,1n

⁷ Našli mne ¹strážci, kteří město obcházejí.² Zbili mě do krve,^{3 4}šál⁵ strhli ze mne ti ⁶strážci hradeb.

1. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
2. 3,3p
3. h.: zbili mě, zranili mě
4. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
5. [Velký šátek kryjící i ramena n. částečně postavu.]
6. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]

^{8 1}Zapřísahám vás, dcery Jeruzaléma,² když mého milého najdete, co jemu povíte? Že láskou jsem nemocná.

1. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
2. 2,7; 3,5

⁹ Čím je tvůj milý nad jiné,¹ ženo mnoha krás?² Čím je tvůj milý nad jiné,³ že tak ⁴zapřísaháš nás?⁵

1. h.: nad nějakého milého
2. 1,8p; 6,1
3. h.: nad nějakého milého
4. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
5. [Podobně jako 3,6—11; 5,1e; 6,1 nepronáší tento v. ani ženich, ani nevěsta.]

¹⁰ Můj milý, jiskrný¹ a růžolící,² ⌈znát je⌉³ mezi statisíci.⁴

1. Zn. třpytivý (Iz 18,4) / lesklý (jako drahokam či kámen) / jasný (jako řeč — Iz 32,4), žhavý (jako horký vítr — Jr 4,11).
2. h.: rudý (jako krev — 2Kr 3,22 či ovocná šťáva) / hnědý (jako kůže krav — Nu 19,2 či koní — Za 1,8); n : růžovohnědý jako zdravě ruměná pokožka lidská. Avšak ádóm může souviset i s adam (lidstvo / člověk / muž), a vnášet tak představu urostlosti, ano mužnosti. Oba obrazy kvetoucího zdraví i lidskosti mohou zaznívat současně.
3. h.: vyčnívá / vyniká / tyčí se; etymologicky: něco nápadného, co je zřetelně vidět. Souvisí se slovem: prapor / korouhev; 6,4p. [Srv. i J 3,14; 12,32.34 — mesiášské interpretace nelze ztrácet ze zřetele.]
4. h.: deset tisíc; [h. nejvyšší nesložená číslovka. V poezii zn.: veliký počet, asi jako č. tisíc / milion.]

¹¹ Hlavu má jak z ryzího zlata,¹ černé jak havran kučery² jeho kadeří.

1. h.: zlata (Př 25,12), zlata nejryzejšího (Pís 5,15; Ž 19,11); [Zlato jako dnes symbolizovalo krásu, vzácnost (Iz 13,12) a cenu (Jb 28,17).]
2. h. taltál (zde pl. taltallím), HL; někt. uvažují o arb. tell („pahorek / hromada“), kořen, jenž by takto zdvojen zn. cosi vlnitého. Jiní poukazují na latu (trs) datlové palmy (akk. taltallú); tak podob. LXX a Vul. Pozdější h. mišny zná taltál jako „kučery / lokny“.

¹² Oči jeho nad vodními proudy¹ holoubata² v mléce umytá³ nad ⌈hojnou vodou⌉⁴ sedí.

1. h.: řečiště [zařezávající se do údolí anebo kamkoli po bouři (Ž 126,4)]; též kanál či proud vůbec; Ž 42,2
2. h.: jako holubi /-ce; 1,15
3. h.: myjící se
4. HL, [?]; snad: místo, odkud lze čerpat vodu; srv. LXX, Vul (a část překl.): plnost vody. Jiná část překl. vychází z představy něčeho vsazeného (oči v důlcích, zuby v dásni, drahokam ve šperku).

¹³ Jeho líce záhon¹ balzámový² osetý³ kořením, co lilie⁴ rty jeho kanoucí⁵ myrhou tekutou.⁶

1. h.: + jako; LXX, Vul: pl.; [Záhony nebývaly tak běžné, jejich provoz byl nákladný a pěstovaly se vzácnější byliny. Zde snad míněno, že byl zřejmě vousatý.]
2. 4,10p
3. TM migdalót — věže (skladiště?) aromatického koření zní zvláštně. LXX: kde se pěstují vonné byliny — navádí na jinou vokalizaci: mgaddalót (pěstující)
4. [Lilie mohou být i červené.]
5. v. 5; 4,11; [samovolně stékající myrha je nejvzácnější.]
6. h.: myrha přecházející (budí dojem, že jde o druh či konzistenci m.); 5,5p

¹⁴ Ruce má jak válce zlaté osázené topazem.¹ Jeho břicho² vykládané³ slonovinou⁴ pokryto je safíry.⁵

1. Totožnost drahokamu je jen pravděpodobná. [Topaz bývá bezbarvý nebo modrý, žlutý, hnědý či růžový.] n.: chryzolit (Ex 28,20); (Vul: hyacint, tj. žlutočervený až červenohnědý zirkon.)
2. h.: nitro / útroby (zn. vnitřní i vnější břicho)
3. Sg. ozn. souhrnně: destičky / táflování.
4. Ž 45,9; Am 6,4
5. H. sappír zn. obv. lapis lazuli (modrý), jenž se snáze opracovává než tvrdý safír (typicky modrý, ale i fialový, zelený, žlutý, růžový a bezbarvý) a se slonovinou se kombinoval. Ex 28,18

¹⁵ Mramorové¹ sloupy jeho stehna, na patkách zlata ryzího postaveny. ⌈Zjevem se Libanonu podobá,⌉² ušlechtilý³ jako ty cedry.⁴

1. [Patrně nejde o alabastr (vodnatý síran vápenatý neboli sádrovec), nýbrž o tzv. orientální alabastr, což je typ mramoru (uhličitan vápenatý). Sádrovec je materiál spíše na drobné předměty; na velké sloupy je příliš měkký a snadno zvětrává, kdežto onen mramor je mnohem tvrdší. Těží se např. v Egyptě. Výraz zn. také byssus (Ex 25,4p) a spojuje jejich nápadné vlastnosti: ušlechtilý, obv. zářivě bělostný povrch a drahocennost.]
2. h.: Jeho vzhled je jako L.
3. h.: vybraný (LXX, Vul). [Odedávna se výraz užíval i o výběru mladíků do armády (Sd 20,15), proto zn. (dodnes) „mladý muž.“
4. Iz 2,13; Am 2,9p

¹⁶ Jeho ústa¹ jsou přesladká² a ve všem³ je přitažlivý.⁴ To je můj milý a to je můj druh, dcery Jeruzaléma.⁵

1. h.: patro; [často zastupuje „ústa“ v chutnání, mluvení i líbání (7,10)]
2. n.: sladkost sama; existuje jen v pl., ale obdobou k násl. pl. (přitažlivý) ho lze chápat i jako pl. intenzity (č.: pře–)
3. h.: jeho vše; překl. obv.: celý
4. Ozn. drahocennosti n. na co příjemno hledět. Pl. patrně vyjadřuje intenzitu.
5. 1,5

¹ Kampak tvůj milý šel, ty ženo mnoha krás?¹ Kam se tvůj milý poděl,² ať s tebou najdeme³ ho zas.⁴

1. 1,8p
2. h.: obrátil / vydal na cestu
3. h.: hledáme
4. 5,9p

² Do zahrádky své sestoupil můj milý na záhony balzámové,¹ v zahradách² ⌈se pást,⌉³ lilie nasbírat.⁴

1. TM punktuje s určitým členem, což je zcela oprávněný výklad původně nepunktovaného textu. Je zřejmé, že jde vždy o tutéž zahradu: milou n. výraz její lásky (podobně jako dále lilie).
2. 5,13p
3. n. méně pravd.: pást (něco); 2,16p
4. Srv. podobný obraz v 5,1, avšak jinými slovy. U „lilií“ může pl. znamenat intenzitu celku, n. jednotliviny, např. polibky (srv. 5,13; s tím konzistentně lze chápat i 6,3 / 2,16 a obdobně 4,5 a 7,12).

³ Můj milý má mne,¹ můj milý je můj. V liliích se pase.

1. n.: Patřím svému milému; h.: Já jsem svého milého, [ale h. vazba standardně znamená „někdo má …“ a důraz v h. na slově „já“ kopíruje č. „mne“ na konci věty. Podobně by šlo přel. i násl. „svého milého mám“, ale nutno zachovat souvislost s v. 2,16, který se tu ozývá. (V prvních dvou větách je vztah prohozený, třetí věta se doslova opakuje.)]

⁴ Krásná jsi, lásko¹ má, jako město Tirsa,² jak Jeruzalém nádherná.³ ⌈Respekt budíš⌉⁴ jak ⌈nazbrojená armáda.⌉⁵

1. 1,9p
2. [Hl. město sev. izraelského království (1Kr 14,17), proslulé krásou. Jméno zn.: Půvab.]
3. Ž 50,2
4. Abk 1,7
5. v. 10; 5,10; Ž 20,6†, [?]. Cosi jako „věci upozorňující na sebe / vybavené nápadností“. Lze chápat buďto jako „vojsko pod praporci“ (ČEP) n. „hvězdné šiky“ (NKB). Vzhledem k paralelismu s úsvitem, světlem měsíce a žárem slunce ve v. 10 jsou „hvězdné šiky“ pravděpodobné. Nicméně respekt budící korouhve táhnoucího vojska (Fischl) je zachováníhodný aspekt nevěsty (a vyhovuje zvukomalbě v č. kontrastující s v. 3). Nevěsta tančívá s mečem (srv. i jiné narážky v Pís) a symbolicky se brání dorážejícím mladíkům. Je možné, že naznačeno je obojí, součást hry s významy a proměna obrazů od armády ve v. 4 po oblohu ve v. 10. Posl. věta se na konci v. 10 opakuje a rámuje popis nevěsty.]

⁵ Odvrať ode mne své oči, ⌈nebo mne o rozum připraví.⌉^{1 2}Vlasy tvé co ve stádu kozičky dolů z Gileádu sbíhají.³

1. h.: neboť / vždyť ony mi způsobily rozvrat; n.: aby mi nezpůsobily rozvrat. V Ž 138,3 zn.: působit nápor (tak, až to duši vzpruží). [Zdá se, že zde kontext líčí děj, kdy nápor vede k rozvratu. Psychický stav dobře popisuje č. hovorové „rozhodit“. Milý říká: Ztrácím rozum, ze tvých očí šílím.]; $
2. sg., jednotné číslo (singulár)
3. //4,1

⁶ Tvé zuby -- ⌈ovečky čerstvě umyté, když stádo stoupá⌉¹ z koupele. Každá z nich po dvou rodí a není mezi nimi neplodná.

1. h.: jako stádo ovcí, když stoupají; //4,2p

⁷ Jak z rozpuklého jablka granáty zpod ¹závoje skráň hledí tvá.²

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. //4,3p

⁸ Na šedesát je královen¹ a družek na osmdesát a dívek² bezpočet,³

1. n : manželek krále [tj. s vyšším postavením než družka (resp. konkubína), podle smyslu nikoli vladařek]
2. 1,3p
3. srv. 1Kr 11,3 (Šalomoun) a 2Pa 11,21 (Rechabeám)

⁹ ona je však jediná,¹ holoubek můj, zlato² mé. Ona je však jediná pro matičku³ svou, pro maminku,⁴ jež ji má za vyvolenou.⁵ Jak ji děvčata uzřela, ⌈zahrnula ji chválou.⌉⁶ Královny a družky počaly ji velebit:

1. h.: jedna
2. //5,2p
3. 3,4
4. h.: rodičku / tu, která ji porodila
5. h. obv.: čistou / očištěnou; LXX, Vul: vyvolenou
6. h.: a nazvaly ji blaženou; Gn 30,13; Př 31,28; [tj. šťastnou (za někoho, komu lze závidět / koho lze doporučit za příklad) n. ještě lépe: za požehnanou, tj. za někoho, kdo došel přijetí a přízně u Boha.]

¹⁰ Kdo je ta, jež dolů jako úsvit hledí, jako luna krásná, jako slunce¹ jasná?² Respekt budí jak nazbrojená armáda.³

1. h.: žár slunce; Jb 30,28; Ž 19,7
2. Výraz přel. ve v. 9 „za vyvolenou“ zde nabývá zřetelného význ. „jasná“ či snad „ryzí / čistá“. [Obměny významů jednoho slova patřily k poetické výbavě v h. ještě více než v č.]
3. v. 4p

¹¹ Do sadu¹ sešel jsem k ořeší² podívat se na zeleň³ ve vádí,⁴ podívat se, zda réva vyraší, zda rozkvetly už granáty.⁵

1. h.: zahrada; Est 1,5
2. [nejspíš ořešák vlašský (resp. královský, Juglans regia)]
3. Jb 8,12†; [ozn. rostlinku, která sotva vyrašila, teprve začíná růst a dosud ani nekvete. V korytu potoka by mohlo ozn. místo, které se zelená n. počíná zelenat vegetací.]
4. [Sezónní vodní tok, po většinu roku prázdné koryto. Zarostlá vádí lze vídat často.]
5. h.: granátovníky; 4,3p; [rozkvétá již v březnu a dubnu, (kdežto réva v té době teprve raší a kvete až v květnu).]; //7,13

¹² Ne ž má duše zvěděla,¹ na vozy mne stavěla lidu mého šlechetného.²

1. h.: nevěděl jsem; n. nevěděla jsem. [Není jasné, zda stále hovoří milý, nebo milá. Výraz „má duše“ (srv. 1,7p) podle přízvukové značky z raného středověku (zachycující ale starobylou tradici přednesu) by patřil až k násl. větě „má duše mne umístila…“ (tak LXX; Vul: zmátla / zarazila). Tím, že „duše“ je f. (jako v h.), umožňuje v č. dvojznačnost, přičlení–li se zároveň i k první větě („nevěděl jsem v duši“ / „sám jsem netušil“). Novomanželku mohou lidé postavit na „vozy“ (ať se jimi myslí cokoli) a dopravit k manželovi (kt. ji v násl. v. obdivuje při tanci). Mohou ale dovézt jeho. Pouze grafickou úpravou naznačuji, že mi první možnost (jede nevěsta) připadá více v souladu s postupem písní.]
2. [Co nebo kdo se myslí „mým šlechetným lidem“ je nejasné. Mnoho překl.: vozy Amí Nádiba; n. dle LXX, Vul a několika h. rkpp: Aminadaba (srv. 1S 7,1; 2S 6,3). $!

¹ Tanči, tanči,¹ Šulamít,² tanči, tanči, chcem³ tě zřít! Co uzříte na Šulamít, že má v tanci sólo mít?⁴

1. [Dvojverší a snad i připojenou odpověď skanduje sbor. Slova jsou zvukomalebná a rytmická (h. šúví, šúví, ha–Šúlamít, šúví, šúví, wne?eze bách!), č. se to pokouší imitovat. H. šúví (f.) je nejen „vrať se,“ ale i „otoč se“, zde tedy cosi jako „Toč se, toč se!“]
2. Oslovená dívka je ozn. přídomkem zn. „ze Šúlamu“, které se podobá jmému Šalomoun ve f., (dle střv. rabín. komentáře záměrně), třebaže f. od Šlómó, „Šalomoun“, by spíše bylo Šlómít (skrytě to naznačuje rým „sólo mít“). „Z města Šúnemu“ (srv. 2Kr 1,1—4) by v h. bylo Šúnamít (tak část rkpp LXX), ale l a n mohla alternovat (a u Šúnemu / Šúlemu je to doloženo). Význam může být „pokojná“ či „upokojená“ (st. círk. i předkřest. tradice), ale i „bezvadná“ (Midraš Rabba, rabín. výkl. ze 12 st.). Může také souviset s tím, co se arab. nazývá salama, dar nevěstě po svatební noci
3. [V milostné literatuře stv. Blízkého východu může pl. ozn. i jedince.]
4. n.: jako tanec mezi sbory. [Výraz „tanec“ zn. obv. kruhový, v tomto spojení dosl. „tanec dvou táborů“ snad mezi dvěma řadami či skupinami tanečníků. Slovo „tábor“, ač i civilní, nese často vojenské konotace (Vul) a může zn. i „šik / posádka“ (LXX). Zde komentátoři poukazují na tanec s meči, tančený nevěstami v Sýrii (Segert), resp. na tanec prý dodnes provozovaný nejen při svatbách. Za povšimnutí stojí, že násl. popis začíná od nohou (::5,11—15). ČSP volí pro „tanec dvou sborů“ takový ekv., aby zachoval konkrétní představu a spojil ji s násl. vv.]

² Jaká je krása¹ tvých kroků v opáncích,^{2 3}dívko ty šlechetná!⁴ ⌈Klenotem je křivka⁵ tvých boků,⌉⁶ rukama umělce vykroužená.⁷

1. h.: Jak jsou krásné
2. h.: sandálech; Ex 3,5
3. Pozn. 57 v tabulce na str. 1499
4. n.: dcero knížecí; [Týž výraz jako v 6,12, h. nádíb: ochoten / šlechtic (jehož charakteristikou je štědrost a ochota přispívat). Zde může zaznívat obojí, též „ušlechtilost.“ Že netančila bosa snad naznačuje vyšší třídu nebo povýšení.]; LXX: Nádabova
5. HL; tj. cosi oblého
6. h.: Křivky tvých beder / boků jsou jako klenoty; LXX: rytmy (tj. pravidelné pohyby) tvých stehen jsou jako náhrdelníky; n : vlníš se jako náhrdelník
7. h.: … dílo; Nu 31,51

³ Tvůj klín¹ se jak mísa klene.² Ať ⌈víno mísit⌉³ nepřestane. Tvé bříško pšenice navršená,⁴ liliemi⁵ obroubená.

1. H. šórer je HL, patrně příbuzné s h. šór, „pupek / pupeční šňůra“. Někt. však rozumějí „vulva“, která by lépe odpovídala pořadí popisu byla by příbuzná arab. sirr. Důraz je na opojnosti, ne tvaru. V poezii mohou být míněny oba objekty současně, nebo „pupek“ by dokonce mohl (?) symbolicky zastupovat vulvu (srv. erotiku orientálního tance s jejím důrazem na břicho); tím by vzestupné pořadí popisu bylo zachováno.
2. h.: je okrouhlá; [doširoka rozevřená velká dvojuchá mísa na mísení silného vína (jako ř. krátér, tak i LXX a Vul)]
3. h.: „mísené víno“. Nejde o řecko–římské ředění vína vodou, ale o mísení různých vín k zesílení opojného účinku (starověk neznal destiláty). Vzdálenou obdobou by dnes mohla být vína dezertní (sherry, madeira, marsala apod.), kde se však pracuje s destiláty.
4. [Barva a poněkud i tvar, ale neméně tu jde o nasycení a symbol úrodnosti. Podobně jako k silnému vínu se zde přirovnává spodní partie ženina trupu k život udržující zásobárně.]
5. 2,1p.16p; [při dožínkách se obilí zdobívalo kvítím]

⁴ Dva koloušci dvojice prsů tvých, dvojčátka gazelí.¹

1. 4,5p

⁵ Šíje tvá věži ze slonoviny¹ se podobá. Tvé oči ⌈batrabimskou bránu zračí jak v chešbónských² nádržích.⌉³ Tvůj nos⁴ jako věž Libanonu si Damašek prohlíží.

1. Am 3,15
2. Dt 1,4p; [zbytky nádrží a kanálů při wádí Chesbán jsou dosud patrné]
3. h.: rybníky v Chešbónu při bráně Bat–Rabbím. [Místo Bat–Rabbím není známo.] LXX i Vul překl. dle významu: dcera mnohých
4. [Segert (1958, str. 47) píše: „Přirovnání nosu k věži nechce zdůrazňovat jeho velikost — staří obyvatelé Palestiny nikterak velkými nosy nevynikali, měli naopak jemné rovné nosy jako dnešní Arabové —, nýbrž poukazuje na jeho půvab a pravidelnost.“]

^{6 1}Hlava na tobě jako Karmel² vyjímá se a ⌈v plášti tvých vlasů šarlatovém⌉³ král kvůli té kučeravé⁴ kráse zajatcem je rázem.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. [Výrazné pohoří v sev. Izraeli (od Haify k Megidu), čnící nad mořem, původně zalesněné. Jm. zn. „Sad“.]; 2Kr 2,25!; Jr 46,18p
3. h.: rozpuštěné vlasy tvé hlavy jako purpurový plášť. [Slovo pro „rozpuštěné vlasy“ může zn. i volně splývající prameny neutkané osnovy (Iz 38,12). „Šarlatem“ se tu míní drahé purpurové barvivo, typické pro královské pláště (Sd 8,26; Est 8,15), jehož představa se tu navozuje.]
4. Výraz jinde (Gn 30,38; Ex 2,16) zn.: napajedlo (Vul); $; ? — termín tkalcovský / stuhy / kožené proužky vetkané do vlasů n. spletené vrkoče.

⁷ Jak krásná jsi,¹ jak líbezná, lásko² přerozkošná.³

1. v. 2p
2. 2,4p
3. h.: v rozkoších, avšak pl. zde patrně zn. velkou míru. Někt. h. rkpp píší bat ta‘núgím (místo batta‘núgím), „dcero rozkoší“ (tak i Aquila a Pš). Význ. je prakticky totožný. Výraz zn. nejen potěšení z milování, ale i královské požitky (Př 19,10).

⁸ Neseš se¹ tak, že připomínáš palmu² a tvé prsy³ ⌈vzdouvají se datlemi.⌉⁴

1. h.: Ta tvá výška, [jde o vznosnou eleganci]; 1S 16,7; Ez 31,3
2. h.: je podobná palmě; Ž 92,13; [datlová palma, Phoenix dactyliferia, vysoká a štíhlá, příslovečná svou plodností a krásou]
3. 1,13; 4,5
4. h.: jsou jako hrozny / bobule, [ale míní se datlové laty, tj. trsy datlí. ČSP se snaží naznačit oblou plnost.]

⁹ Chci vylézt¹ na palmu, ²říkám si, datlové ³trsy ⁴popadnu. Nebo ať jsou tvé prsy bobulová⁵ réva, ať po jablkách⁶ ti ⁷voní dech

1. koh.; [Přestože laty datlí mívají téměř 10 kg, po dozrání nepadají, nutno pro ně šplhat do výše až 25 m. Pěstitelé už od starověku do koruny šplhají, také aby samičí palmy opylovali ze samčích.
2. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
4. kohorativ
5. h.: jsou jako hrozny / bobule, [ale míní se datlové laty, tj. trsy datlí. ČSP se snaží naznačit oblou plnost.]
6. 2,3p
7. podstatné jméno

¹⁰ a v ¹ústech -- jako bys to nejlepší víno měla.² Pro mého milého³ kane!⁴ Hladce⁵ po rtech starců⁶ klouzá,⁷

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. h.: a tvé patro je jako nejlepší víno; srv. 5,16p. „Tvé (patro)“ je stále f., ještě mluví milý.
3. [Již hovoří milá. Nikde v Pís není užito h. dódí (můj milý) pro milou, třeba ve význ. miláček.]
4. h.: jde; [Podmětem je jistě „víno“ v předch. větě. Milá na ni navazuje.]
5. h. cosi jako: na rovinu (pl.) [— zde patrně o snadném pohybu, jinde o spravedlivém (Ž 58,2; 75,3) či hladkém provedení n. o přímosti a pravdivosti.]
6. n.: spících; H. sifté jₑšéním „jako rty těch, kdo spí“ má většina překl. Rty „starých“ jen výjimečně, třebaže dávají dobrý kontrastní smysl. Někt. velmi volně, mnozí dle LXX a dalších ř. překl. mají: rty mé a zuby, jako by jejich předloha zněla h. sfátaj wₑšéním, což by se h. zapsalo stejně až na velmi podobné písmeno w místo j.
7. HL. Jde–li o tekutinu, možná: kane / kape / řine se. Protože může jít o polibek, snad i „sune se / klouže.“

¹¹ můj milý má mne.¹ Po mně prahne jeho touha.²

1. //6,3p
2. Gn 3,16; 4,7†; LXX a Vul: na mne jeho obracení (patrně záměnou písmene v h. rkp.)

¹² Jen pojď, můj milý, pojďme ven do ¹polí, ať venku² přespíme.

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. H. bakkₑfárím, může mít dva konkrétnější významy: (1) ve vesnicích (1S 6,18; 1Pa 27,25; Neh 6,2; [kfar je dnes často užívaný výraz]) / (2) v keřících henny (1,14p). ČSP je obecný, blíže však možnosti (1).

^{13 1}Podíváme se ráno² na vinice, réva jestli vyraší, zda její květ rozvírá se a rozkvetly už granáty.³ Tam ti dám své milování.⁴

1. kohorativ
2. H. pro č. „ráno“ užívá slso, pokud nejde o přesnou denní dobu, ale o počátek činnosti. (Nemusí to nutně být „časně ráno“ / „přivstat si“ apod.) Č. to nerozlišuje a „ráno dne“ i „ráno člověka“ ozn. stejně.
3. //6,11
4. 1,2p

¹⁴ Laskavec¹ vůni už přivání² a nad našimi dveřmi dozrály lahůdky,³ nové i staré. Pro tebe, můj milý, schovala jsem je.

1. pl.; n.: Jablíčka lásky; h.: mandragora; [Ze šesti druhů je nejzn. Mandragora officinarum, pokřín obecný (zlatá jablíčka lásky aj.). Hojně se užívala v magii a od starověku i jako narkotikum, anestetikum a lék. Na Blízkém východě a v Egyptě platívala za afrodisiakum (srv. Gn 30,14—16). Zde spíše než její domnělé magické účinky (milí se nepotřebují uspávat, léčit ani povzbuzovat k lásce) vyvstává její význam symbolický a daleko spíše jazykový: h. dúdáím zní a ještě více se píše velmi podobně jako „milování“, h. dódím, v ve. 13. Jde o laskání, ne čarování, proto ČSP nahrazuje za rostlinu s vhodnějším názvem: laskavec, Amaranthus]
2. h.: dala
3. h.: všechny / samé lahůdky; n : sušené ovoce (4,13); [Výraz „všechny / samé“ opisuje v č. „dozrály“, aby se přiblížil aspoň základní smysl: Nade dveřmi se sušívalo ovoce. Tím se uchovalo a jeho sladkost se koncentrovala. Jako to ovoce uchovala milá poklady své lásky jen pro milého. Čas dozrál.]

¹ Kéž bys ¹byl bratr mé rodiny,² ⌈maminkou mou odkojený.⌉³ Jak bych tě potkala,⁴ hned bych⁵ tě líbala. A nikdo by mě nepomluvil.⁶

1. Pozn. 79 v tabulce na str. 1499
2. h.: Kdo ti dá (Dt 28,67p), abys mi jako byl bratr; [Netouží po incestu, jen po fyzické blízkosti — jejíž projevy však byly na veřejnosti tolerovány jen mezi členy rodiny. Srv. 4,9p]
3. h.: kojenec prsů mé matky
4. h.: nalezla venku
5. Těsné spojení obou sloves (impf.) ukazuje na podmíněnost dějů, v č. „jakmile“ n. zde vloženým „jak … hned …“; srv. i násl. v. (LXX kopíruje h. vazbu, Vul. ji interpretuje účelovou větou, dosl. „abych tě našla venku a políbila a …“, odtud BKR)
6. h.: mnou nepohrdali

² Jak bych se s tebou vodila, hned bych s tebou ¹zamířila k ²mámě ³domů, ta mě učívala.⁴ Ukojila⁵ bych tě vermutem,⁶ svých granátů nektarem.⁷

1. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. Pozn. 53 v tabulce na str. 1499
4. zřejmě: jednala bych podobně jako máma; n.: ty mě budeš učit; (2. os. m. se hodí alegorickým výkladům (Vul), ale 3. os. f. se zdá pravděpodobnější vzhledem k provázání vv. 1 a 2 (nápadnou gramatikou); LXX: do pokoje mé rodičky
5. h.: Dám ti napít z …
6. h.: kořeněným vínem; [Stv. vinařská technologie byla méně vyspělá a víno často nebývalo tak dobré, jak jsme zvyklí nyní. Muselo se proto dochucovat kořením. Podobná vína známe dnes jako zvl. typ: vermuty (např. Cinzano, aj.), do nichž se přidávají maceráty z bylinek.]
7. TM: ze sladkého vína (Jl 1,5; Am 9,13) mého granátového jablka; četné h. rkpp i Tg: pl.

^{3 1}Hlavou mu na levici ležím, svou pravicí mne objímá.²

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. //2,6p

⁴ Zapřísahám vás, dcery Jeruzaléma, nač budit, nač probouzet¹ lásku, dokud nebude chtít.²

1. h.: co budíte, co probouzíte; (ale jde o zákaz)
2. //2,7p; 3,5

⁵ Kdo je ta, jež stoupá z pouště,¹ o milého se opírá? Pod jabloní probouzela jsem tě, tam počala tě matka tvá, tam počala i zrodila tě.²

1. //3,6
2. [Mluvčí se nutně střídají. V první části v. (srv. 3,6) nehovoří ani milý (h.: její milý), ani milá. Ve druhé části mluvčího neprozrazuje slso jako v č., nýbrž přivlast. zájmena — TM: m., Pš: f.]

⁶ Chovej¹ mne jak pečetidlo u ²srdce, měj mě jako pečetítko³ při ruce.⁴ Vždyť láska je silná jako smrt, žárlivost⁵ jako záhrobí tvrdá,⁶ žár⁷ její ⁸žárem ohně zhrdá.⁹

1. [Slso širokého významu, ozn. umístění („vložit“ apod.). Pečetící nástroje (prsteny, válečky) se považovaly za velmi osobní cennost, dokládající identitu majitele (srv. dnes kreditní karty). Majitelé je tedy vždy nosili co nejblíže při sobě, zde okolo krku na hrudi a okolo zápěstí či na prstě. Proto č. „chovej“, tedy „schraňuj“.]; Jr 22,24; Ag 2,23
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. „Pečetidlo“ i „pečetítko“ je v h. jedno slovo. V č. by opakování na stejném místě ve verši znělo neuměle, tak ale h. nepůsobí. Další možný význam, „pečeť“, by zn. otisk na srdci, dokládající, komu srdce náleží.
4. h.: paži
5. Př 6,34; n.: horlivost / zápal / řevnivost / hněv, [tedy vášnivá emoce]
6. n : nesmlouvavá
7. pl.; n.: plameny; LXX: jiskry
8. pl., množné číslo (plurál)
9. HL; [?]. Překlady obv. dle souvislosti doplňují nějaký aspekt ohně — LXX, Vul a Pš: plameny. Uvažuje se i o „blesku / plameni Hospodinově“ (srv. Jb 1,16), pokud h. šalhevetjah lze rozložit na šalhevet Jah. (Samotné šalhevet se nachází v Písmu nejjasněji u Jb 15,30, kde vysušuje ratolest, a v Ez 21,3, kde zesiluje výraz „plamen“.) H. jah by mohlo znamenat i prosté zesílení významu, TM ho však takto nepunktuje.

⁷ Tu lásku neuhasí¹ velká voda,² ⌈odplavit ji nedokáže⌉³ dravý proud.⁴ Byť by ⁵kdo za lásku dával vše, ⌈co má,⌉⁶ ⌈vypadal by jak ⁷prostoduchý bloud.⌉⁸

1. h.: nemůže uhasit
2. h.: mnohé vody
3. h.: neodplaví ji
4. h.: řeky; [V Izraeli je jediná stálá řeka. Ostatní „řeky“ jsou náhlé sezónní přívaly vody, které strhávají všechno v cestě. To je tu zřejmě míněno daleko spíše než vymývání zvolna tekoucí řekou.]
5. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
6. h.: jmění svého domu, tj. celý majetek; Př 6,31
7. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
8. h.: výsměchem se mu vysmějí / pohrdnutím pohrdnou jím (Př 6,30; 30,17); n : Jen by se naprosto zesměšnil

⁸ Sestřičku malou máme,¹ ani prsa ještě nemá. Co se ²sestřičkou uděláme, ⌈až začne být žádaná?⌉³

1. [Zdá se, že hovoří bratři. Jejich povinností bylo svou sestru chránit. Tím spíše v nepřítomnosti otce, který nikde v Pís nefiguruje.]
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. h.: v den, kdy se o ní bude hovořit / vyjednávat

⁹ Je–li hradbou, cimbuří¹ stříbrné postavíme na ní. Je–li však bránou,² deskou³ cedrovou ⌈musíme ji zahradit.⌉⁴

1. n.: krycí zídku; [avšak na hradbě znamená krytí vrchního ochozu, aby se dala bránit — čili cimbuří]
2. h.: dveřmi
3. sg.; Vul, Pš: pl.; také je možný souhrnný význam „bednění“. Někt. uvažují o mohutné závoře, ale zákl. význam je spíš „deska“; n : Budeme ji muset zabednit
4. h. obv.: oblehneme ji; [slso zn. obklíčení obv. kvůli dobývání, zde ale kvůli obraně. Navíc bratři cítí nutnost , kterou impf. může zn. také.]

¹⁰ Já jsem hradba. A prsa mám jako věže. Už¹ jsem se ⌈pro něj⌉² stala tou, kterou nepřemůže.³

1. h.: tehdy
2. h.: v jeho očích
3. h.: jako nalézající (f.) pokoj; [Též možno: „Však jsem našla v jeho očích uspokojení.“ Nezdá se však, že by sestra se hájila, že je dost vyspělá nebo krásná; spíše dokazuje, že je schopna své zájmy si ubránit sama. Obraz by se tedy týkal dobývání města, které se dokázalo uhájit a vyjednat si přijatelné podmínky. Děvče si získalo krále (nebo někoho jako král, nápadníka) nejen krásou, ale i ctností — tím, že není snadno dostupná.]

¹¹ Vinohrad v ⌈Baal Hamon⌉^{1 2}měl Šalomoun. ³Svěřil ten vinohrad správcům,⁴ za výnos⁵ ať mu ⁶každý stříbrných tisíc ⁷platí.

1. [Neznámé místo. Význam jména je asi nepodstatný: Pán hojnosti / zástupu]
2. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 79 v tabulce na str. 1499
4. h.: hlídačům
5. n.: ovoce / plod
6. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
7. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499

¹² Vinice má¹ ⌈je jenom moje.⌉² Šalomoune, ten tisíc si nech. Dvě stě ať mají i správcové na jejích ³výnosech.

1. Stejné slovo, h. kerem, jako „vinohrad“ výše. Je však užito v obrazném smyslu. „Má“ je dvojnásob zdůrazněno: má vinice moje, ta přede mnou je.
2. n : je mi k dispozici / mohu si s ní nakládat, jak chci, h.: je přede–mnou / před–mou–tváří. [Podle vyjadřování se nedá poznat, kdo hovoří, ale nejspíše pokračuje milá, neboť jinými slovy říká: má láska se nedá koupit ani najmout.]
3. sg., jednotné číslo (singulár)

¹³ Ty, která přebýváš¹ v zahradách,² přátelé naslouchají tvému hlasu. Ať slyším ho i já.

1. n.: sedíš (f.; tak i Vul., kdežto LXX oslovuje muže a Pš více mužů)
2. srv. 6,2p

¹⁴ Chvátej,¹ můj milý, buď jako srnec, jak samec gazely² na horách provoněných.³

1. n.: prchni, (ale zde podle smyslu spíše: pospěš ke mně)
2. 2,17p
3. h.: balzámu; 6,2