¹ Na počátku¹ stvořil² Bůh^{3 4}nebesa⁵ a ⁶zemi.⁷

1. Př 8,22—24; Ž 93,2; 102,25—27v; Iz 40,21; Mk 13,19; J 1,1—3; He 1,10—12; 1J 1,1; [Jde o počátek vesmíru a člověka; nikoli Boha, který přebývá ve věčnosti (Iz 66,1n — tj. mimo prostor a čas.]
2. v. 21.27; Iz 42,5; 45,12.18; Ž 90,2v; Sk 17,24v; Ř 1,20; He 11,3v; Zj 4,11; 10,6; [h. slso bārā’ se používá pouze o Bohu a popisuje stvoření něčeho nového a dokonalého. Buď se jedná o stvoření z ničeho jako při prvotním stvoření (He 11,3v), anebo o obnovu nebo přetvoření pro nový účel či nové uspořádání (srv. Ž 51,10; Iz 65,17)]
3. [h. výraz ’ₑlōhîm je plurál od ’ₑlôah velmi častý ve spojení se sg. slovesa; v takovém případě označuje jediného pravého Boha a plurál pak vyjadřuje Boží majestát a svrchovanost. Naproti tomu ve spojení se slovesem v pl. (např. Sd 2,3) a také v případech zřejmých z kontextu (Dt 4,28; 6,14) se jedná o bohy — pohanská božstva]
4. určeno (členem, zájmenným suffixem, vazbou)
5. 14,19; Ex 20,11; Iz 37,16; Jr 32,17; 1Pa 16,26; Neh 9,6; Ž 8,4; 115,15; Sk 4,24
6. určeno (členem, zájmenným suffixem, vazbou)
7. Jb 38,4; Př 3,19; Jr 10,12

² Země¹ byla ⌈pustá a prázdná,⌉² temnota³ byla ⁴nad hlubinou⁵ a ⌈Duch⁶ Boží⌉⁷ se vznášel^{8 9}nad vodami.

1. n.: Země pak …; h.: A země …
2. Jr 4,23; Iz 45,18p
3. Iz 9,1; 58,10
4. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
5. Př 8,24.27n; Iz 51,10; Ez 31,15; Jon 2,6
6. Iz 40,13; Ž 33,6; 104,30
7. 41,38; Ex 31,3; Nu 24,2; 1S 10,10
8. Dt 32,11
9. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

³ I řekl¹ Bůh: Budiž světlo! A bylo světlo.

1. Ž 33,6; 148,5v; 2K 4,6; 2P 3,5

⁴ Bůh viděl, že světlo je dobré, a oddělil¹ Bůh světlo od tmy.²

1. [klíčový výraz kapitoly (srv. v. 6.7.14.18) a vůbec celého Zákona (Ex 26,33; Lv 10,10; 20,24; Nu 8,14; Dt 4,41; 10,8; srv. 1Kr 8,53; Neh 9,2; Ez 42,20); zde vidíme, že světlo existuje souběžně s tmou, ale vzájemně se vylučují (nemísí se); srv. J 1,5]
2. n.: temnoty; v. 2

⁵ Bůh nazval světlo dnem a tmu nazval nocí; a byl večer a bylo ráno,¹ jeden² den.

1. [tak je v židovském pojetí chápán den — od večera přes ráno do soumraku]
2. n.: První

⁶ I řekl Bůh: Budiž klenba¹ uprostřed vod a ²nechť odděluje vody od vod.

1. srv. Ez 1,22; 10,1
2. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499

⁷ Bůh tedy udělal klenbu a oddělil vody, které byly pod klenbou, od vod,¹ které byly nad klenbou. A stalo se tak.

1. Ž 148,4

⁸ Bůh nazval klenbu nebesy;¹ a byl večer a bylo ráno, den druhý.

1. Iz 40,22; Jb 37,18

⁹ I řekl Bůh: Ať se vody pod nebesy shromáždí¹ na jedno místo a ukáže se souš.² A stalo se tak.

1. Jr 3,17
2. Jon 1,9

¹⁰ Bůh nazval souš zemí a nahromaděné¹ vody nazval moři. Bůh viděl, že to bylo dobré.

1. Ex 7,19!; Lv 11,36

¹¹ I řekl Bůh: Ať země dá vyrašit trávě,¹ zeleni vysévající semeno, ovocnému stromoví ²nesoucímu na zemi ovoce podle svého druhu, ve kterém je jeho semeno. A stalo se tak.

1. 2S 23,4
2. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499

¹² Země ¹vydala trávu, zeleň vysévající semeno podle svého druhu a stromoví ²nesoucí ovoce, ve kterém je jeho semeno podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.

1. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499

¹³ A byl večer a bylo ráno, den třetí.

¹⁴ I řekl Bůh: Ať jsou světla¹ na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci a byla na ²znamení,³ k určování časů,⁴ dnů a let.

1. n.: světelná tělesa
2. pl., množné číslo (plurál)
3. 9,12; 17,11; Dt 4,34; Jr 10,2
4. Ž 104,19

¹⁵ A ať jsou světly na nebeské klenbě, aby svítila na zemi. A stalo se tak.

¹⁶ Bůh udělal dvě veliká světla:¹ Větší světlo, ⌈aby ²vládlo ve dne,⌉³ a menší světlo, ⌈aby ⁴vládlo v noci,⌉⁵ a hvězdy.⁶

1. Ž 74,16; 136,7nn; Jr 31,35; [slova slunce a měsíc nejsou prav. záměrně použita, protože oba výrazy označovaly uctívaná pohanská božstva (srv. Dt 4,19); zde je naopak zdůrazněno (dále ještě třemi slovesy, popisujícími jejich funkci), že to jsou stvořené věci, nikoliv božstva]
2. podstatné jméno
3. n. (h.): pro vládu dne / noci; (n : aby svítilo ve …)
4. podstatné jméno
5. n. (h.): pro vládu dne / noci; (n : aby svítilo ve …)
6. Ž 8,4; Iz 40,26; Am 5,8; [pro jejich množství jsou v Písmu vícekrát použity k vyjádření velkého počtu — např. Gn 15,5; Dt 1,10; Na 3,16]

¹⁷ Bůh je dal na nebeskou klenbu, aby svítila na zemi,

¹⁸ a aby ⌈ovládala den a noc⌉¹ a oddělovala světlo od tmy. Bůh viděl, že to bylo dobré.

1. n.: vládla ve dne a v noci

¹⁹ A byl večer a bylo ráno, den čtvrtý.

²⁰ I řekl Bůh: Ať se vody hemží ⌈živou havětí⌉¹ a ať létavci² létají nad zemí pod³ nebeskou klenbou.

1. h.: havětí duše živé
2. Tímto výrazem překládáme h. ‘ôṗ , které zahrnuje vše, co létá, tedy jak ptactvo, tak hmyz. Na jiných místech h. výraz dle souvislosti překládáme většinou „pták“ / „ptactvo“
3. h.: na / proti tváři …

²¹ Bůh stvořil¹ veliké draky² a všechny ³pohyblivé ⁴formy života, jimiž se začaly hemžit vody, podle jejich druhů, také každého okřídleného létavce podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.

1. v. 1p
2. Jb 7,12; Neh 2,13; Iz 27,1; 51,9; Ž 74,13; 148,7
3. sg., jednotné číslo (singulár)
4. Pozn. 78 v tabulce na str. 1499

²² A Bůh je požehnal^{1 2}slovy: Ploďte a množte se³ a naplňte vody v mořích; a létavci ať se rozmnoží na zemi.

1. v. 28; 2,3; 5,2; 12,2; [v h. je slso ḇ–r–ḵ vždy spojeno s předmětem v akuzativnim postavení; v češtině je obvyklejší používání dativu, proto používáme akuzativ pouze v případech, kdy lépe vystihuje míru nebo způsob, jak se k předmětu vztahuje]
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. [tím není řečeno, že by zvířata byla myslící stvoření, která by měla poslechnout příkaz, ale vyjádřeno, že plodnost ve zvířecím světě je důsledkem Božího nařízení, a nikoliv výsledkem pohanského kultu plodnosti]

²³ A byl večer a bylo ráno, den pátý.

²⁴ I řekl Bůh: Ať země ¹vydá ²formy života podle jeho druhu: Dobytek, plazy³ a zemskou zvěř podle svého druhu.⁴ A stalo se tak.

1. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
2. sg., jednotné číslo (singulár)
3. sg.; h. slovo může zahrnovat i brouky (tj. vše, co se hýbe na zemi)
4. 7,14

²⁵ Bůh učinil zemskou zvěř podle jejího druhu, dobytek podle jeho druhu a každého ¹zemského plaza podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.

1. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499

²⁶ I řekl Bůh: Učiňme¹ člověka² ⌈k³ našemu obrazu,⁴ jako naši podobu,⁵⌉⁶ aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi.

1. [Tato řeč v pl. je předmětem stálých dohadů a diskusí. Může být svědectvím o Trojici, může být projevem Božího uvažování o jeho úmyslech, může být oznamováním jeho úmyslů těm, kteří mají přístup do jeho přítomnosti; (srv. 3,22!; 11,7; Jb 1,6—12; 2,1—6; Iz 6,8; 1Kr 22,19—23; Jr 23,18; Za 3,1—7)]
2. [na kolektivní význam „lidi / lidstvo“ (zastoupené v násl. verši mužem a ženou) poukazuje následný pl. slovesa panovat; srv. 6,1.5]
3. n.: na náš / v našem …;
4. 9,6; 5,3; 1K 11,7; Ef 4,24; srv. Ko 3,10p; [tzn. aby pro stvoření představoval Boha]
5. 5,1; Jk 3,9
6. n.: v naší podobě, podle našeho tvaru

²⁷ Bůh stvořil¹ člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je ⌈muže a ženu.⌉²

1. v. 1p
2. n.: mužského a ženského pohlaví. 5,2; Dt 4,16; Mt 19,4

²⁸ Bůh je požehnal a řekl jim:¹ Ploďte a množte se² a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a nad vším živým, co se na zemi hýbe.

1. h.: + Bůh
2. 9,1; Lv 26,9; Jr 29,6

²⁹ A Bůh řekl: Hle, dal jsem vám každou rostlinu mající semena na ¹povrchu celé země a každý strom, na němž je ovoce mající semena. To budete mít za pokrm.²

1. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
2. 9,3; Ž 104,14; 136,25; 1Tm 4,3

³⁰ Veškeré zemské zvěři, všemu nebeskému ptactvu a všemu pohybujícímu se na zemi, v čem je živá duše, jsem dal za pokrm¹ každou zelenou rostlinu. A stalo se tak.

1. Ž 145,15; 147,9

³¹ Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré. A byl večer a bylo ráno, den šestý.

¹ Tak byla dokončena nebesa a země i všechny jejich zástupy.

² Sedmého dne Bůh dokončil své dílo, které konal, a sedmého dne¹ přestal² s veškerým svým dílem, které konal.

1. Dt 31,17; //He 4,4
2. zákl. význam h. slova je přestat (srv. 8,22; Joz 5,12; Jr 31,36; Iz 24,8); lze přeložit též: odpočinul od …, ovšem není to odpočinek z vyčerpání, ale pouze přestání; [od kořene tohoto slova je též výraz šabat (Ex 20,11; Neh 9,14)]

³ Bůh sedmý den požehnal a posvětil¹ ho, protože v něm přestal s veškerým svým dílem, které Bůh stvořil a² učinil.

1. n.: oddělil / odlišil
2. h.: k ()učinění (/, aby ho učinil)

Adam a Eva

⁴ Toto je rodopis¹ nebes a země, když² byly stvořeny.³ V den, kdy Hospodin⁴ Bůh učinil zemi a nebesa,

1. h. tôlēôṯ pův. zn. „historie (/ příběh) počátku (většinou rodiny) / původ“, později „následující generace“; 5,1; 6,9; 10,1.(32); 11,10.27; 25,12(n); 25,19; 36,1.(9); 37,2; Mt 1,1; [Gn je rozděleno do deseti hlavních částí, z nichž každá začíná touto formulí; existuje i jiný názor (kniha P. J. Wisemana, Vznik knihy Genesis, vyšla česky ve vydavatelstvi JAMI, 1994), podle něhož tato formule ukončuje úsek textu a označuje autora klínopisných zápisů, podle nichž Mojžíš nechal příslušný úsek zapsat]
2. n.: jak; h.: v jejich stvoření
3. n.: Odstavec umístit až sem
4. [první použití Božího jména (h.: JHVH) v Bibli; Ex 3,15p; Židé toto jméno nesměli vyslovovat, proto (je to zřejmé z punktace) místo něho vyslovovali ’ₐōnāj — Pán]

⁵ na zemi ještě nebylo žádné polní křoví¹ ani ještě nevzcházela žádná polní zeleň,² protože Hospodin Bůh nesesílal³ na zemi déšť⁴ a nebyl člověk, aby ⁵zemi obdělával,

1. 21,15
2. Dt 29,22
3. Am 4,7; srv. Gn 19,24
4. Dt 11,14; Jr 10,13
5. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499

⁶ ale pramen¹ vystupoval ze země a zavlažoval² celý ³zemský ⁴povrch.

1. dle LXX; h.: ’ē zn. akk. záplava (sumer. záplava z hlubin); Jb 36,27.30 (zde pouze přepis v LXX, TM: ’ôrô namísto ’ēô); $
2. Dt 11,10; Iz 27,3
3. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

⁷ Hospodin Bůh vytvořil¹ člověka z prachu² ze země,³ a do jeho chřípí⁴ vdechl dech⁵ života; a člověk se stal živou duší.⁶

1. 2Kr 19,25; Iz 43,7; 45,18; [od h. slovesa jāṣar je slovo jôṣēr — obecně tvůrce (Iz 45,9; 64,7; Jr 10,16), ale také hrnčíř, které dobře ilustruje význam ekv.: tvořit podle plánu; (srv. Jr 1,5; 18,2nn)]
2. n.: hlíny; 3,19
3. n.: půdy; člověk — adam (2,20) je z adamá — půdy
4. Iz 2,22
5. 7,22; Dt 20,16; 1Kr 17,17; Př 20,27
6. n : bytostí; //1K 15,45

⁸ A Hospodin Bůh vysadil zahradu¹ v Edenu² na východě³ a umístil tam člověka, kterého vytvořil.

1. [z dalšího (v. 9) je vidět, že to byl podle současného chápání sad]
2. [jméno zn. „blaženost“]
3. [z pohledu autora; možná u soutoku Tigridu a Eufratu (v. 14) na území dnešního jižního Iráku]

⁹ Hospodin Bůh dal ze ¹země vyrůst veškerému stromoví žádoucímu na pohled a dobrému k jídlu, stromu života² uprostřed zahrady a stromu poznání dobrého a zlého.

1. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499
2. 3,22; Př 3,18; Zj 2,7; 22,2

¹⁰ Z Edenu ¹vytéká řeka, aby napájela zahradu. Odtamtud se rozděluje a ²tvoří čtyři ³ramena.

1. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 82 v tabulce na str. 1499

¹¹ První se jmenuje Píšon, to obtéká celou zemi Chavílu, kde je zlato.

¹² Zlato té země je ryzí.¹ Je tam také bdelium² a kámen karneol.³

1. Pl 4,1
2. [vonná žlutavá průhledná pryskyřice (Comniphora Africana)]
3. Ez 28,13

¹³ Druhá řeka se jmenuje Gíchón: ta obtéká celou zemi Kúš.

¹⁴ Třetí řeka se jmenuje Chidekel:¹ ta ²teče na východ od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat.³

1. Da 10,4; [starověký název řeky Tigris]
2. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
3. 15,18; Dt 1,17

¹⁵ Hospodin Bůh vzal člověka a umístil¹ ho v zahradě v² Edenu, aby ji obdělával³ a střežil.

1. n.: ponechal; (srv. Dt 12,10; 1Pa 22,18! — dát odpočinek)
2. Předložku je možno vypustit, protože se zdá, že zahrada sama byla nazývána jménem místa, v němž se nacházela
3. [srv. v. 8p — vlastně pečoval o ovocný sad, nikoliv obdělával půdu — to až po pádu (3,23)]

¹⁶ A Hospodin Bůh člověku přikázal:¹ Ze všeho stromoví zahrady ²směle jez,

1. [první výskyt výrazu v Bibli]; 3,17; 6,22; 18,19; 21,4
2. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]

¹⁷ ale ze stromu poznání dobrého a zlého,¹ z toho nejez.² Neboť v den, kdy bys z něho jedl, ⌈³jistě zemřeš.⌉⁴

1. 3,3
2. n.: jíst nebudeš
3. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
4. srv. 20,7; Sd 13,22; 2S 12,14

¹⁸ I řekl Hospodin Bůh: Není dobré, aby byl člověk samoten. Učiním mu pomoc¹ jako jeho protějšek.

1. n : družku; [v h. ‘ēzer není žádný náznak podřízenosti; často je použito o Bohu: Ex 18,4; Dt 33,7; Ž 115,9nn; 121,2; 146,5]; 1K 11,9

¹⁹ Hospodin Bůh vytvořil¹ ze ²země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo a přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. A jak člověk každou živou duši nazval, takové bylo její jméno.

1. v. 7
2. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499

²⁰ A člověk pojmenoval všechen dobytek a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř, ale pro člověka¹ se nenalezla pomoc jako jeho protějšek.

1. 3,17p

²¹ Hospodin Bůh tedy uvrhl na člověka hluboký spánek,¹ a zatímco spal, vzal jedno z jeho žeber² a to místo uzavřel masem.

1. 15,12; 1S 26,12
2. n.: bočních částí

²² A Hospodin Bůh vybudoval z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k člověku.

²³ Člověk řekl: Teď¹ je to kost z mých kostí a maso z mého masa!² Bude se nazývat ženou,³ protože byla vzata z muže.

1. n : Konečně
2. srv. 29,14
3. h.: ’iššâ (žena) se liší od slova ’îš (muž) pouze ženským zakončením; [h. formulace neznamená nutně, že člověk dal ženě jméno; to se stalo až po pádu; srv. 3,20]

²⁴ Proto muž opustí svého otce i svou matku a přilne¹ ke své ženě a budou jedno ²tělo.³

1. Dt 10,20; srv. Pl 4,4
2. Pozn. 56 v tabulce na str. 1499
3. //Mt 19,5

²⁵ A oba, člověk i jeho žena, byli nazí a nestyděli¹ se.

1. impf.; [před sebou navzájem]

¹ Had¹ byl nejchytřejší² ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil. Řekl ženě: Opravdu Bůh³ řekl: Nejezte⁴ ze žádného stromu v zahradě?

1. [Z dalších míst Písma lze vyrozumět, že had je zde mluvčím resp. ztělesněním Satana]; 3,15; Ž 74,14; Iz 27,1; Zj 12,9
2. n.: h. výraz má (jako i u jiných slov) pozitivní (srv. Př 13,16 aj.) i negativní (Jb 5,12; 15,5) odstín; zde jde evidentně o negativní význam; Mt 10,16
3. [had nepoužívá jméno Hospodin (srv. 2,4nn) a žena přistupuje na jeho způsob mluvy]
4. n.: Nebudete jíst

² Žena hadovi ¹odpověděla: Z ovoce stromů v zahradě jíst můžeme.²

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. [Oproti Božímu příkazu v 2,16 jsou tato slova značně oslabena vypuštěním silného důrazu: ()směle]

³ Ale o ovoci stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: Nejezte z něho, ani se ho nedotýkejte,¹ jinak zemřete.²

1. [To si žena přidala]
2. [To je opět značně oslabeno]

⁴ Had ženě řekl: ¹Jistě nezemřete,

1. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]

⁵ neboť Bůh ví, že v den, kdy z něho budete jíst, se vaše oči otevřou a budete jako Bůh,¹ budete ²znát dobré a zlé.

1. Iz 14,14; Ez 28,2
2. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]

⁶ Žena viděla, že je to strom dobrý k jídlu a lákavý pro oči, strom žádoucí¹ pro získání moudrosti. Vzala z jeho ovoce a jedla. Dala také svému muži, který byl s ní, a jedl i on.

1. 2,9; Dt 5,21; srv. Jk 1,14; 1J 2,16

⁷ Oběma se otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Sešili tedy fíkové listí a udělali si ⌈bederní roušky.⌉¹

1. [později obvykle: pás; 2S 18,11]

⁸ Pak uslyšeli hlas Hospodina Boha, procházejícího se¹ po zahradě ⌈v denním ²větru,⌉³ a ⁴ukryli se⁵ člověk i jeho žena před tváří Hospodina Boha uprostřed stromoví zahrady.

1. Lv 26,12; Dt 23,15
2. Pozn. 83 v tabulce na str. 1499
3. n : ve větrném (tj. odpoledním, chladnějším) čase dne; h.: k větru dne
4. sg., jednotné číslo (singulár)
5. 4,14; Jr 16,17; Oz 10,8; Am 9,3; Zj 6,15

⁹ Hospodin Bůh zavolal na člověka a ¹zeptal se ho: Kde² jsi?

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. 4,9; 18,9; 1Kr 19,9v

¹⁰ On ¹odpověděl: Slyšel jsem tvůj hlas² v zahradě a bál jsem se,³ protože jsem nahý;⁴ proto jsem se schoval.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. srv. Ex 20,18nn; Dt 5,25
3. Ex 3,6; Ž 119,120; Iz 33,14
4. Zj 16,15

¹¹ I řekl: Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl¹ jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?

1. [zvl. slovosled v h. zdůrazňuje, že jezení ovoce bylo činem neposlušnosti]

¹² Člověk ¹odpověděl:² Žena, kterou jsi dal, aby byla se mnou, ta mi dala z toho stromu, a já jsem jedl.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Př 28,13

¹³ Nato Hospodin Bůh ženě řekl: Cos to učinila?¹ Žena řekla: Had mě podvedl² a já jsem jedla.

1. 4,10; Jon 1,10; 2S 3,24
2. 2K 11,3; 1Tm 2,14; Abd 1,3

¹⁴ A Hospodin Bůh řekl hadovi: Protože jsi to učinil, buď ⌈proklet a vyvržen od všech zvířat a od veškeré polní zvěře,⌉¹ budeš se ²plazit po ³břiše a žrát prach⁴ po všechny dny svého života.

1. n.: proklet nad (/ více než) každé zvíře a nad …; překlad závisí na porozumění vazbě s předložkou „od“ (h. min; stejné spojení se vyskytuje ještě v 4,11): A. předložka uvádí původ prokletí — proklet všemi… / ode všech …; B. prokletí s sebou nese vyvržení — viz text; C. význam srovnávací — nad (/ více než), viz varianta překladu; $
2. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
4. [symbolický výraz pokoření, nikoliv skutečné stravy]; Iz 65,25; Mi 7,17

¹⁵ A položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi símě tvé¹ a símě její;² ono tobě rozdrtí³ hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.

1. Mt 3,7; J 8,44; Sk 13,10; 1J 3,8
2. Iz 7,14; Ga 4,4; Zj 12,17
3. Ř 16,20; He 2,14n

¹⁶ Ženě řekl: ¹Velice rozmnožím ⌈tvé strádání² a tvou úzkost,³⌉⁴ v ⁵bolestech budeš rodit ⁶děti; budeš ⁷dychtit⁸ po svém muži, ale on bude nad tebou vládnout.⁹

1. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
2. n.: námahu; v. 17; 5,29
3. h.: chvění / bolest / (dle trad. odvození:) těhotenství
4. n : tvé porodní bolesti; $
5. sg., jednotné číslo (singulár)
6. Pozn. 54 v tabulce na str. 1499
7. podstatné jméno
8. 4,7
9. Ef 5,22; 1K 14,34

¹⁷ A Adamovi¹ řekl: Protože jsi ²uposlechl svou³ ženu a jedl jsi ze stromu, o kterém jsem ti přikázal: Z toho nejez, budiž kvůli⁴ tobě prokleta ⁵země: S námahou z ní budeš jíst po všechny dny svého života.

1. n. dle doporuč. úpravy punktace (doplnění členu) jako v 2,20: člověku
2. Pozn. 86 v tabulce na str. 1499
3. h.: hlasu své ženy; [rozuměj: … + a neuposlechls mne, …]
4. 8,21
5. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499

¹⁸ Bude ti vydávat trní a bodláčí¹ a budeš jíst polní rostliny.

1. srv. Oz 10,8; He 6,8

¹⁹ V ¹potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do ²země, neboť jsi z ní vzat. Prach³ jsi a do prachu⁴ se navrátíš.

1. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
2. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499
3. 2,7
4. Ž 90,3; 104,29; Kaz 12,7

²⁰ A člověk svou ženu pojmenoval Eva,¹ protože ona se stala matkou všech živých.

1. LXX: Zóé (tzn. Život); n.: Živa; [etymologie nejasná]

²¹ A Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a oblékl je.

²² I řekl Hospodin Bůh: Hle, člověk je jako jeden z nás¹ v tom, že zná dobré a zlé. Ať teď nevztáhne ²ruku, aby vzal a jedl také ze stromu života³ a žil navěky!

1. 1,26p
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. 2,9

²³ Proto Hospodin Bůh poslal člověka pryč ze zahrady Eden, aby obdělával ¹zemi, z níž byl vzat.

1. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499

²⁴ Vyhnal¹ ho a postavil od východu k zahradě Eden cheruby² s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.

1. 4,14
2. 1S 4,4; 1Kr 6,23; Ez 10,1nn

¹ I poznal¹ člověk² svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Řekla: ⌈Vytvořila³ jsem muže s Hospodinem.⁴⌉⁵

1. [slovo je často používáno pro manželský pohlavní styk; srv. 19,5.8; Sd 21,12; 1S 1,19]
2. n.: Adam
3. srv. Dt 32,6; Př 8,22; n.: Získala; Kain zní podobně jako dvě h. homonyma: získal / vytvořil
4. tzn. „s pomocí Hospodina“ nebo „tak jako Hospodin“
5. n.: Získala jsem muže s pomocí Hospodina / … a s ním Hospodina. $

² Dále porodila jeho bratra Ábela.¹ Ábel se stal ²pastýřem ovcí,³ ale Kain se stal rolníkem.⁴

1. [h. heḇel — vánek / nicotnost / pomíjivost (srv. Kaz 1,2) — dobře ukazuje na krátký Ábelův život]
2. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
3. 1S 16,11; 17,34
4. h.: pracujícím na půdě

³ ⌈Po nějakém čase⌉¹ se stalo, že Kain ²přinesl z ³plodů ⁴země ⌈obětní dar⌉⁵ Hospodinu.

1. h.: Na konci (? určených) dnů; srv. 1Kr 17,7; Neh 13,6
2. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
3. sg., jednotné číslo (singulár)
4. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499
5. h. minḥâ , (později hl. „přídavná oběť“); [klíčový výraz Lv 2 — jeho obsahem mohla být i zelenina]

⁴ I Ábel obětoval, avšak on ¹přinesl z prvorozených² svého stáda a z nich ty tučné části.³ A Hospodin shlédl⁴ na Ábela a na jeho obětní dar,

1. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
2. Ex 13,12; Neh 10,37; Př 3,9
3. 1S 2,15; 1Kr 8,64
4. srv. Lv 9,24; Ž 20,4; 1Pa 21,26; He 11,4; srv. He 7,27

⁵ ale na Kaina¹ a na jeho obětní dar neshlédl. Kain vzplanul velikým hněvem² a jeho tvář opadla.³

1. 1J 3,12; Ju 1,11
2. 1S 17,28; 20,30; Jon 4,4
3. n : se zachmuřila; srv. ::Nu 6,25; Ž 4,7

⁶ Hospodin Kainovi řekl: ¹Proč jsi vzplanul hněvem a ²proč tvoje tvář opadla?

1. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499

⁷ Cožpak ⌈nebudeš pozdvižen,⌉¹ budeš–li jednat správně?² A jestli nebudeš jednat správně, ve dveřích číhá hřích.³ Dychtí⁴ po tobě, ale ty nad ním⁵ máš⁶ vládnout.

1. n.: tvoje tvář ()⌈nebude pozdvižena⌉; Jb 11,15; $
2. Jb 11,14
3. Jk 1,15
4. h.: jeho dychtění (je); 3,16!
5. tzn. nad hříchem; n. (viz předešlá pozn.): nad dychtěním hříchu
6. n.: musíš ()vládnout; Ř 6,12

⁸ Kain řekl¹ svému bratru Ábelovi: ⌈Pojďme na pole.⌉² A stalo se, když byli na poli, že Kain povstal proti svému bratru Ábelovi a zabil ho.

1. srv. 2S 3,27; Neh 6,2
2. dle LXX, Pš; TM: –

⁹ Hospodin řekl Kainovi: Kde¹ je tvůj bratr Ábel? On ²odpověděl: Nevím.³ Cožpak jsem ⁴strážcem svého bratra?

1. 3,9
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. Sk 5,3—4
4. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]

¹⁰ Hospodin řekl: Cos to udělal?^{1 2}Slyš, krev³ tvého bratra ke mně křičí⁴ ze ⁵země!

1. 3,13
2. podstatné jméno
3. Ž 9,13; Mt 23,35
4. Ex 22,22.26; He 12,24
5. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499

¹¹ A nyní budeš proklet ⌈a vyvržen ze⌉^{1 2}země,³ která otevřela svá ústa, aby ze tvé ruky přijala krev tvého bratra.

1. n.: více než ta; 3,14p
2. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499
3. Nu 35,33

¹² Když budeš obdělávat ¹zemi, již ti nevydá svou sílu. Budeš na² zemi ³bezdomovcem a ⁴tulákem.

1. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499
2. Ž 109,10
3. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
4. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]

¹³ Kain Hospodinu ¹odpověděl: Můj trest² je větší, než se dá unést.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. 1S 28,10; 2S 19,20; Jb 19,29; n. (h.): vina / provinění / nepravost

¹⁴ Hle, dnes jsi mne vyhnal z ¹povrchu ²země a před tvou tváří se budu muset ukrývat.³ Budu na zemi ⁴bezdomovcem a ⁵tulákem a každý, kdo mě najde, mne bude moci zabít.

1. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499
3. Jr 23,24; Jb 13,20; n.: budu skryt; [tzn. H. mu nebude věnovat pozornost; srv. Iz 40,27]
4. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
5. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]

¹⁵ Hospodin mu řekl: ⌈Ne tak.⌉¹ Kdokoliv by Kaina zabil, přivodí si sedminásobnou pomstu.² A Hospodin vložil na Kaina znamení,³ aby ho nikdo, kdo ho najde, nezabil.

1. dle LXX, Pš, Tg; TM: Proto / Dobrá
2. v. 24; Ex 21,20
3. srv. 1,14; 9,12n; srv. Ez 9,4v

¹⁶ Kain ¹odešel ²od Hospodina³ a pobýval v zemi Nódu⁴ na východ od Edenu.⁵

1. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
3. 3,8; Jon 1,3
4. [tzn. „Toulání“ (srv. tulák /stejný h. kořen/ — v. 12.14); umístění není známo]
5. 2,8

Kainovo potomstvo

¹⁷ I poznal Kain svou ženu, ta otěhotněla a porodila Henocha.¹ Pak stavěl² město a nazval³ jméno toho města podle jména svého syna Henocha.

1. [h.: Chanóka (ḥₐnôḵ); srv. jmenovce 5,18]
2. 11,8; L 17,28
3. Ž 49,12; 2S 18,18

¹⁸ Henochovi se narodil Írad, Írad zplodil Mechújáela, Mechújáel¹ zplodil Metúšáela, Metúšáel zplodil Lámecha.

1. dle var. (Tg); TM: Mechíjáel

¹⁹ Lámech si vzal dvě¹ ženy. Jméno jedné bylo Áda a jméno druhé Sila.

1. ::2,24; 1S 1,2

²⁰ Áda porodila Jábala, který se stal otcem ¹těch, kdo bydlí ve stanu a chovají dobytek.

1. sg., jednotné číslo (singulár)

²¹ Jeho bratr se jmenoval Júbal. Ten se stal otcem všech hrajících na lyru a flétnu.

²² A Sila, ta také porodila: Túbal–kaina, ⌈¹kováře všech bronzových a železných ²nástrojů.⌉³ Túbal–kainova sestra byla Naama.

1. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
2. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
3. Tg: otce všech kovářů v bronzu a železe.

²³ I řekl Lámech svým ženám: Ádo a Silo, slyšte můj hlas! Ženy Lámechovy, naslouchejte mé řeči! Neboť ⌈jsem zabil muže za svou modřinu,¹ chlapce² za svůj šrám.⌉³

1. Iz 1,6!; Př 20,30
2. n.: mládence
3. n : ()zabiji (= jsem rozhodnut zabít) muže, který mne uhodí, chlapce, který mne zraní.

²⁴ Jestliže Kain bude pomstěn sedminásobně,¹ Lámech sedmdesátisedminásobně.

1. v. 15

²⁵ Adam znovu poznal svou ženu, ta porodila syna a dala mu jméno Šét,¹ neboť řekla: Bůh mi vložil dalšího potomka místo Ábela, jehož zabil Kain.

1. [tzn. Vložený / Náhrada]

²⁶ A Šétovi, také jemu se narodil syn. Dal mu jméno Enóš. Tehdy začalo ¹vzývání² Hospodinova jména.

1. infinitiv konstruktivní (vázaný)
2. 12,8; 26,25; 1Kr 18,24; Ž 116,17; Jl 3,5; Sf 3,9; Ř 10,13; 1K 1,2

¹ Toto je ¹záznam Adamova rodopisu.² V den, kdy Bůh stvořil člověka,³ učinil ho v podobě Boží,

1. Pozn. 84 v tabulce na str. 1499
2. 2,4; 6,9
3. n.: Adam /-a; [h. bez členu]

² muže a ženu je stvořil. V den, kdy je stvořil, je požehnal a nazval ⌈je Adam.⌉¹

1. h.: jejich jméno Adam [tzn. Člověk / lidé].

³ I žil Adam¹ sto třicet let a zplodil syna ke své podobě jako svůj obraz.² Dal mu jméno Šét.³

1. L 3,38
2. 1,26
3. 4,25

⁴ Po ¹zplození Šéta bylo Adamových dnů osm set let a zplodil syny a dcery.

1. infinitiv konstruktivní (vázaný)

⁵ Všech dnů, kdy Adam žil, bylo devět set třicet let, a zemřel.

⁶ Šét žil sto pět let a zplodil Enóše.¹

1. 4,26

⁷ Po ¹zplození Enóše žil Šét osm set sedm let a zplodil syny a dcery.

1. infinitiv konstruktivní (vázaný)

⁸ Všech Šétových dnů bylo devět set dvanáct let, a zemřel.

⁹ Enóš žil devadesát let a zplodil Kénana.

¹⁰ Po ¹zplození Kénana žil Enóš osm set patnáct let a zplodil syny a dcery.

1. infinitiv konstruktivní (vázaný)

¹¹ Všech Enóšových dnů bylo devět set pět let, a zemřel.

¹² Kénan žil sedmdesát let a zplodil Mahalalela.

¹³ Po ¹zplození Mahalalela žil Kénan osm set čtyřicet let a zplodil syny a dcery.

1. infinitiv konstruktivní (vázaný)

¹⁴ Všech Kénanových dnů bylo devět set deset let, a zemřel.

¹⁵ Mahalalel žil šedesát pět let a zplodil Jereda.

¹⁶ Po ¹zplození Jereda žil Mahalalel osm set třicet let a zplodil syny a dcery.

1. infinitiv konstruktivní (vázaný)

¹⁷ Všech Mahalalelových dnů bylo osm set devadesát pět let, a zemřel.

¹⁸ Jered žil sto šedesát dva let a zplodil Henocha.¹

1. He 11,5; Ju 1,14

¹⁹ Po ¹zplození Henocha žil Jered osm set let a zplodil syny a dcery.

1. infinitiv konstruktivní (vázaný)

²⁰ Všech Jeredových dnů bylo devět set šedesát dva let, a zemřel.

²¹ Henoch žil šedesát pět let a zplodil Metúšelacha.

²² Po ¹zplození Metúšelacha chodil² Henoch s Bohem tři sta let a zplodil syny a dcery.

1. infinitiv konstruktivní (vázaný)
2. 6,9; 2Kr 20,3; Ž 116,9; Mi 6,8; srv. 1S 25,15

²³ Všech Henochových dnů bylo tři sta šedesát pět let.

²⁴ Henoch chodil s Bohem a už nebyl, protože ho Bůh vzal.

²⁵ Metúšelach žil sto osmdesát sedm let a zplodil Lámecha.

²⁶ Po ¹zplození Lámecha žil Metúšelach sedm set osmdesát dva let a zplodil syny a dcery.

1. infinitiv konstruktivní (vázaný)

²⁷ Všech Metúšelachových dnů bylo devět set šedesát devět let, a zemřel.¹

1. [podle uvedených let v roce potopy]

²⁸ Lámech žil sto osmdesát dva let a zplodil syna

²⁹ a dal mu jméno Noe¹ se ²slovy: Ten nám dá odpočinutí³ od našeho díla a od námahy⁴ našich rukou, od ⁵země, kterou Hospodin proklel.

1. [zn. Odpočinutí]
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. dle LXX (h. jₑnîḥēnû namísto jₑnaḥₐmēnû); TM: potěšení / utěšení
4. 3,17
5. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499

³⁰ Po ¹zplození Noeho žil Lámech pět set devadesát pět let a zplodil syny a dcery.

1. infinitiv konstruktivní (vázaný)

³¹ Všech Lámechových dnů bylo sedm set sedmdesát sedm let, a zemřel.

³² Když ¹bylo Noemu pět set let, zplodil Noe Šéma, Cháma a Jefeta.

1. Pozn. 54 v tabulce na str. 1499

¹ Když se ¹lidé ²začali ³na ⁴zemi množit a rodily se jim dcery,

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. sg., jednotné číslo (singulár)
3. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499

² ⌈synové Boží⌉¹ viděli, že lidské dcery jsou hezké,² a brali si za ženy všechny, které si přáli.

1. Jb 1,6; 2,1; Ž 29,1v
2. h.: dobré, srv. Sd 15,2; 2S 11,2; Est 2,2

³ A Hospodin řekl: Můj duch nebude ⌈v člověku⌉¹ přebývat² navěky, protože je ³tělo.⁴ Jeho dnů bude sto dvacet let.⁵

1. n.: mezi (/ s) lidmi
2. dle LXX; h. HL, $; n : se nebude s člověkem zaměstnávat / soudit (v TM w opraveno na j)
3. Pozn. 56 v tabulce na str. 1499
4. Ž 78,39
5. [zdá se, že to určuje dobu zbývající do potopy (srv. 1Pt 3,20)]

⁴ V oněch dnech byli na zemi obři¹ -- a také potom, když synové Boží ²vcházeli³ k lidským dcerám a ty jim rodily; to jsou ti dávní hrdinové, věhlasní⁴ muži.

1. h.: nₑṗîlîm; Nu 13,33†; $; n.: zrůdy
2. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
3. [další (4,1p) z opisných pojmů pro pohlavní styk; 16,2; 2S 3,7; 1Kr 11,2!; Ez 23,44]
4. 1Pa 22,5

⁵ I viděl Hospodin, jak mnoho je na zemi lidského zla a že všechno zaměření¹ úmyslů jejich srdce² je ³napořád⁴ jenom zlé,

1. 8,21; 1Pa 28,9; Dt 31,21; [h. jēṣer je důležitý pojem v rabínské literatuře označující náklonnost ke zlu]
2. n : mysli; 1S 17,32; Př 12,8
3. Pozn. 70 v tabulce na str. 1499
4. 1Kr 11,39

⁶ a Hospodin litoval,¹ že na zemi učinil člověka, a trápil² se ve svém srdci.

1. 1S 15,11; Jon 3,10
2. srv. Iz 63,10; Ef 4,30

⁷ Hospodin řekl: Vyhladím z ¹povrchu ²země člověka, kterého jsem stvořil, vyhladím člověka i zvěř, plazy i nebeské ptactvo, protože lituji, že jsem je učinil.

1. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499

⁸ Ale Noe ⌈nalezl milost⌉¹ v Hospodinových očích.

1. [spojení „nalezl milost“ (tj. získal přízeň) — ve vztahu k Bohu je ve StS 15×]; 18,3; 19,19; Ex 33,12nn; Nu 11,11.15; Sd 6,17; (srv. milost ve vztahu k lidem — Gn 30,27)

⁹ Toto je rodopis¹ Noeho: Noe byl muž spravedlivý,² bezúhonný³ ve své generaci;⁴ Noe chodil s Bohem.⁵

1. 5,1; 10,1
2. 7,1!; 18,23; Ez 14,14.20!; Ž 1,6; 37,39; Př 11,21; 2Pt 2,5
3. 17,1; Jb 1,1; Př 11,20; 28,18
4. Dt 32,5.20; Jr 7,29
5. 5,22.24

¹⁰ Noe zplodil tři syny: Šéma, Cháma a Jefeta.

¹¹ Země však byla ¹před Bohem zkažená;² země byla plná násilí.³

1. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
2. Ez 20,44; srv. ekv. v jiných souvislostech: Jr 13,7; 18,4
3. [hojně užívaný výraz, který vyjadřuje široký rozsah nespravedlivého jednání (16,5 — příkoří; Sd 9,24)]; Jr 6,7; Ez 8,17; Am 3,10; Jon 3,8; Abk 1,2n

¹² Bůh hleděl¹ na zemi, a hle, byla zkažená,² protože všechno ³tvorstvo na zemi pokazilo⁴ svou cestu.⁵

1. ::1,21
2. Jr 18,4
3. Pozn. 56 v tabulce na str. 1499
4. h.: zničilo; [v h. sl. hříčka: zničilo … (v. 13) zničím je …]
5. [tzn. způsob života (19,31; Jr 22,21) / jednání (Jr 4,18; Ez 36,17) / životní řád]; Ž 14,1—3

Ohlášení soudu a příkaz k stavění archy

¹³ I řekl Bůh Noemu: ¹Přede mne ⌈přišel konec² všeho ³těla,⌉⁴ protože země je plná jejich⁵ násilí. Hle, zničím je spolu se zemí.

1. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
2. Jr 51,13; Pl 4,18; Ez 7,2n; Am 8,2; 1Pt 4,7
3. Pozn. 56 v tabulce na str. 1499
4. n : všechno tvorstvo dospělo ke svému konci,
5. h.: od jejich tváře (tzn. od nich)

¹⁴ Udělej si archu¹ z goferového² dřeva. V arše ³udělej komůrky⁴ a ⌈vysmol ji smolou⌉⁵ zevnitř i zvnějšku.

1. h.: tēḇâ; slovo egyptského původu zn. schrána / skříň
2. HL; [neznámý strom]
3. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
4. n.: kabiny; h.: hnízda
5. n.: ()vydehtuj ji dehtem

¹⁵ A ¹udělej ji takto: Délka archy bude tři sta loket, její šířka padesát loket a její výška třicet loket.²

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
2. [tj. asi 140×23×13,5 m]

¹⁶ U archy ¹udělej ²světlík a ³ukonči ho loket odshora.⁴ Vchod archy ⁵umísti v jejím boku a ⁶udělej v ní dolní, druhé a horní podlaží.

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
3. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
4. [otvor zde byl ponechán prav. pro denní světlo a pro větrání]
5. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
6. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]

¹⁷ A hle, já přivedu potopu, vody na zemi, abych zničil¹ pod nebem všechno ²tvorstvo, v němž je duch života. Všechno, co je na zemi, zahyne.

1. 13,10; Dt 9,26
2. Pozn. 56 v tabulce na str. 1499

¹⁸ Ale s tebou ustanovím¹ svou smlouvu. Vejdeš do archy ty a s tebou tvoji synové, tvá žena i ženy tvých synů.

1. 9,9—16; srv. 17,21; Ez 16,60.62

¹⁹ A ze všeho živého, z veškerého ¹tvorstva, uvedeš pár od každého druhu do archy, aby s tebou zůstal naživu; budou to samec a samice.

1. Pozn. 56 v tabulce na str. 1499

²⁰ Z ptactva podle jeho ¹druhů, ze zvěře podle jejích ²druhů a ze všech ³zemských plazů podle jejich ⁴druhů pár od každého druhu přijdou k tobě, aby byli zachováni při životě.

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. sg., jednotné číslo (singulár)
3. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499
4. sg., jednotné číslo (singulár)

²¹ A ty si seber ze všech druhů potravy, co se dá jíst, a shromáždi to k sobě. Bude to k jídlu pro tebe i pro ně.

²² A Noe to udělal. Udělal všechno tak,¹ jak mu Bůh přikázal.

1. Ex 7,6; 39,43; 40,16; J 2,5

¹ Pak Hospodin řekl Noemu: Vejdi ty a celá tvá ¹rodina do archy, neboť jsem viděl, že v této generaci jsi ²přede mnou spravedlivý³ jen ty.

1. Pozn. 53 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
3. 6,9; L 1,6

² Ze všech čistých zvířat vezmeš s sebou ⌈po sedmi⌉¹ párech, vždy ⌈samce a jeho samici,⌉² a ze zvířat, která nejsou čistá, pár, ⌈samce a jeho samici.⌉³

1. h.: sedm sedm
2. dle var.; TM: muže a jeho ženu
3. dle var.; TM: muže a jeho ženu

³ Také z nebeského ptactva ⌈po sedmi⌉¹ párech, samce a samici, aby na ²povrchu celé země zůstalo naživu potomstvo.

1. h.: sedm sedm
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

⁴ Protože již za sedm dnů sešlu na zemi déšť trvající čtyřicet dní a čtyřicet¹ nocí a vyhladím² z ³povrchu ⁴země vše živé, jež jsem učinil.

1. srv. Ex 24,18; Dt 9,11; Mt 4,1—11
2. 6,7
3. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499

⁵ A Noe udělal všechno, jak mu Hospodin přikázal.

⁶ Noemu ¹bylo šest set let, když nastala potopa, vody na zemi.

1. Pozn. 54 v tabulce na str. 1499

⁷ I vešel Noe a jeho synové, jeho žena i ženy jeho synů s ním před¹ vodami potopy do archy.

1. n.: ()kvůli …

⁸ Z čistých zvířat i ze zvířat, která nejsou čistá, z ptactva i ze všeho, co se hýbe na ¹zemi,

1. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499

⁹ vždy ⌈po párech⌉¹ vešli k Noemu do archy, samec a samice tak, jak Bůh přikázal Noemu.

1. h.: dva dva

¹⁰ I stalo se za sedm dnů, že vody potopy ¹přišly na zemi.

1. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499

¹¹ V šestistém roce života¹ Noeho, ve druhém měsíci v sedmnáctém dni měsíce -- v tom dni se rozevřely² všechny prameny veliké hlubiny³ a uvolnily se nebeské průduchy.⁴

1. h.: V roce šesti set let života; [tzn. v roce, v němž Noe dosáhl šesti set let života]
2. Př 3,20
3. 8,2
4. 2Kr 7,2; Iz 24,18

¹² A na zemi nastal déšť trvající čtyřicet dnů a čtyřicet nocí.

¹³ Právě toho dne ¹vešli Noe i Šém, Chám a Jefet, synové Noeho, žena Noeho a tři ženy jeho synů s nimi do archy,

1. sg., jednotné číslo (singulár)

¹⁴ oni i všechna zvěř podle svých ¹druhů, všechen dobytek podle svých ²druhů, všichni plazi pohybující se na zemi, podle svých ³druhů, všichni létavci podle svých ⁴druhů, každý pták, každý okřídlenec.

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. sg., jednotné číslo (singulár)
3. sg., jednotné číslo (singulár)
4. sg., jednotné číslo (singulár)

¹⁵ Vešli k Noemu do archy po¹ párech ze všeho ²tvorstva, v němž byl duch života.

1. v. 9p
2. Pozn. 56 v tabulce na str. 1499

^{16 1}Přicházeli vždy samec a samice z veškerého ²tvorstva; vešli tak, jak mu Bůh přikázal. A Hospodin za ním zavřel.

1. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
2. Pozn. 56 v tabulce na str. 1499

¹⁷ Potopa na zemi ¹trvala čtyřicet dnů, voda přibývala, zvedla archu a ta stoupala od země.

1. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499

¹⁸ Vody se na zemi rozmáhaly a velmi přibývaly a archa ¹plula po ²povrchu vod.

1. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

¹⁹ Vody se na zemi převelice rozmáhaly, až byly přikryty všechny vysoké hory všude pod nebem.

²⁰ Vody se rozmohly na patnáct loket¹ výše, když byly přikryty hory.

1. [cca 7m]

²¹ A zahynulo všechno ¹tvorstvo pohybující se na zemi -- ptactvo, dobytek i zvěř, veškerá havěť² hemžící se na zemi i všichni lidé.

1. Pozn. 56 v tabulce na str. 1499
2. 1,20; Lv 11,29.41

²² Všechno, co mělo ve svém chřípí¹ dech² života, všechno,³ co bylo na souši, zemřelo.

1. 2,7
2. LXX, Vul; TM: + ducha
3. h.: ze všeho

²³ Tak Bůh vyhladil vše živé z^1 2povrchu ³země od ⁴lidí až po zvěř, po plazy a po nebeské ptactvo, vše bylo smeteno ze země. Zůstal⁵ jenom Noe a to, co bylo s ním v arše.

1. h.: co bylo na
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499
4. sg., jednotné číslo (singulár)
5. srv. Dt 4,27; 2S 14,7; Neh 1,2; Iz 11,11

²⁴ A vody se nad zemí rozmáhaly sto padesát dnů.

¹ Bůh však pamatoval¹ na Noeho, na všechnu zvěř i na všechen dobytek, který byl s ním v arše, a Bůh nechal nad zemí vanout ²vítr a vody opadaly.

1. 19,29; 30,22; Ex 2,24; 1S 1,19; Neh 5,19
2. Pozn. 83 v tabulce na str. 1499

² Prameny hlubiny a nebeské průduchy byly zacpány¹ a déšť z nebe byl zadržen.

1. Ž 63,12†

³ A voda ze země ¹postupně a ²vytrvale ³ustupovala, takže po sto padesáti dnech vody ubylo

1. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
2. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
3. Pozn. 87 v tabulce na str. 1499

⁴ a v sedmém měsíci sedmnáctého dne toho měsíce archa spočinula na pohoří Ararat.¹

1. Iz 37,38; Jr 51,27

⁵ Vody ¹postupně ubývalo až do desátého měsíce. Prvního dne desátého měsíce se ukázaly ²vrcholky hor.

1. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
2. Pozn. 82 v tabulce na str. 1499

⁶ A po čtyřiceti dnech Noe otevřel v arše okno, které udělal,

⁷ a vypustil havrana,¹ který ⌈²odlétal a vracel se,⌉³ dokud voda ze země nevyschla.

1. Dt 14,14
2. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
3. h.: ()odlétání a ()vracení,

⁸ Pak vypustil¹ holubici, aby viděl, zda už voda ustoupila z ²povrchu ³země.

1. h.: + od sebe
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499

⁹ Ale holubice nenalezla pro svou nohu místo odpočinku¹ a vrátila se k němu do archy, protože voda ještě byla na ²povrchu celé země. Vztáhl ³ruku, vzal ji a ⁴přinesl ji k sobě do archy.

1. srv. Iz 34,14; Pl 1,3
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
4. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499

¹⁰ ⌈Dychtivě čekal⌉¹ ještě dalších sedm dní a znovu z archy vypustil holubici.

1. srv. Sd 3,25 (přešlapovali); Jb 35,14; Mi 1,12 (zeslábli touhou); Jr 5,22 (budete se třást)

¹¹ Holubice se k němu k večeru ¹vrátila, a hle, v ²zobáku měla ⌈čerstvě utržený⌉³ olivový list. Noe poznal, že voda ze země ustoupila.

1. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 80 v tabulce na str. 1499
3. Ez 17,9

¹² Čekal ještě dalších sedm dnů a vypustil holubici, ale již se k němu znovu nevrátila.

¹³ V šestistém prvém roce života Noeho¹ v prvním dni prvního měsíce voda ze země začala osychat. Noe sundal příkrov archy a viděl, hle, ²povrch ³země osychal.

1. doplněno dle LXX; srv. 7,6.11
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499

¹⁴ Ve druhém měsíci, ve dvacátém sedmém dni měsíce země vyschla.

¹⁵ I promluvil Bůh k Noemu:

¹⁶ Vyjdi¹ z archy ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů.

1. ::7,1

¹⁷ Vyveď s sebou všechno živé, co je s tebou ze všeho ¹tvorstva: ptactvo, dobytek a všechny plazy pohybující se na zemi; ať se na zemi hemží, rozplodí se a rozmnoží se na zemi.

1. Pozn. 56 v tabulce na str. 1499

¹⁸ A Noe vyšel a s ním jeho synové, jeho žena i ženy jeho synů.

¹⁹ Všechna zvěř, všichni plazi a všichni létavci -- všechno, co se hýbe na zemi -- vyšli podle svých čeledí z archy.

²⁰ Noe pak ⌈postavil Hospodinu oltář⌉¹ a vzal ze všeho čistého² dobytka a ze všeho čistého ptactva a ³přinesl na oltáři zápalnou oběť.

1. 12,7; Joz 8,30; 1S 7,17
2. 7,2
3. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499

²¹ I ucítil Hospodin příjemnou vůni¹ a řekl ⌈si v⌉^2 3srdci: Již nikdy neprokleji^{4 5}zemi kvůli člověku, protože⁶ zaměření⁷ lidského srdce je od jeho mládí zlé, a už nikdy nepobiji všechno živé tak, jak jsem učinil.

1. Ex 29,18
2. h.: Hospodin ke svému …
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
4. srv. Iz 54,9
5. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499
6. n.: proto, že / přestože
7. 6,5

²² Po všechny dny země nikdy nepřestane setba ani žeň,¹ chlad ani žár, léto ani zima,² den ani noc.³

1. 45,6; Jr 5,24; srv. Ga 6,7
2. Ž 74,17
3. Jr 33,20

¹ Pak Bůh požehnal Noeho a jeho syny a řekl jim: Ploďte a množte se¹ a naplňte zemi.

1. 1,22; //1,28

² Bázeň¹ před vámi a děs² z vás ³padne na všechnu zemskou zvěř a na všechno nebeské ptactvo, na vše, co se hýbe na ⁴zemi, i na všechny mořské ryby: Jsou dány do vaší ruky.

1. Dt 11,25
2. Jb 41,25
3. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499

³ Všechno živé, co se hýbe, budete mít za pokrm. Jako jsem vám dal zelené rostliny,¹ tak vám ²dávám všechno.

1. 1,29
2. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]

⁴ Jen maso ⌈s jeho ¹životem,⌉² s jeho krví, ³nejezte.

1. Pozn. 78 v tabulce na str. 1499
2. h.: v jeho duši; [toto h. sl. spojení možná lépe vystihuje roli krve v těle]; Lv 17,11
3. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]

⁵ Ano, vaši krev, krev vašich ¹životů budu vyhledávat. Budu ji vyhledávat ²od každého zvířete. I ³od člověka -- to jest ⁴od jeho bratra⁵ -- budu vyhledávat ⁶život člověka.

1. Pozn. 78 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 68 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 68 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 68 v tabulce na str. 1499
5. [Zde je myšlenka bratrství všech lidí (odvozena od společných prarodičů). Zabít člověka je jako zabít svého bratra. Je to podobné, jako když Kain zabil Ábela.]
6. Pozn. 78 v tabulce na str. 1499

⁶ Kdo prolévá krev člověka, jiným člověkem bude prolita krev jeho. Vždyť k obrazu Božímu učinil Bůh člověka.

⁷ Ale vy se ploďte a množte, hemžete¹ se na zemi a rozmnožte se na ní.

1. Ex 1,7

⁸ A Bůh řekl Noemu a s ním jeho synům:

⁹ Hle, já ustanovuji svou smlouvu¹ s vámi a s vaším potomstvem po vás

1. 6,18

¹⁰ a s každou živou duší, která je s vámi, s ptactvem, s dobytkem a s veškerou zemskou zvěří s vámi; ode všech, kdo vyšli z archy, ⌈po všechnu zvěř země.⌉¹

1. LXX: –

¹¹ Ustanovuji s vámi svou smlouvu, že již nevyhladím¹ všechno ²tvorstvo vodami potopy a že už nebude potopa, která by zničila zemi.

1. [v StS první z mnoha výskytů slovesa „vytnout“ ve významu „vyhladit“]
2. Pozn. 56 v tabulce na str. 1499

¹² A Bůh řekl: Toto je ⌈znamení smlouvy,⌉¹ kterou^{2 3}kladu mezi sebe a vás i každou živou duši, která je s vámi, pro věčné generace.

1. 17,11
2. n.: které
3. Pozn. 79 v tabulce na str. 1499

¹³ Na oblak jsem dal¹ duhu,² která bude znamením smlouvy mezi mnou a zemí.

1. n.: dávám / dám; srv. Jr 1,9
2. h.: luk; [použito obrazně]; Ez 1,28; Zj 4,3; 10,1

¹⁴ Když zahalím zemi oblakem a na oblaku se ukáže duha,

¹⁵ připomenu si svou smlouvu mezi mnou a vámi i každou živou duší v celém ¹tvorstvu a voda se již nestane potopou, aby zničila všechno ²tvorstvo.

1. Pozn. 56 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 56 v tabulce na str. 1499

¹⁶ Když bude na oblaku duha, spatřím ji a připomenu si věčnou smlouvu mezi Bohem a každou živou duší v celém ¹tvorstvu, které je na zemi.

1. Pozn. 56 v tabulce na str. 1499

¹⁷ A Bůh řekl Noemu: Toto je znamení smlouvy, kterou jsem ustanovil mezi sebou a vším ¹tvorstvem, které je na zemi.

1. Pozn. 56 v tabulce na str. 1499

Synové Noeho

¹⁸ Synové Noeho, kteří vyšli z archy, byli: Šém, Chám a Jefet.¹ Chám byl otec Kenaana.

1. [je možné, že pořadí, v jakém jsou Noeho synové soustavně uváděni (5,32; 9,18; 10,1), není chronologické, tj. podle stáří (srv. 10,21p), ale prav. s ohledem na to, že Šém je praotcem Heberovců (10,24) — Hebrejů; srv. 12,4p]

¹⁹ Tito tři byli synové Noeho a z nich se zalidnila¹ celá země.

1. h.: roztrousila / rozptýlila; 11,4.8n

²⁰ ⌈Noe byl rolník a první¹ vysázel⌉² vinici.

1. 10,8; n.: nejprve
2. h.: A začal Noe, muž půdy, a vysázel …

²¹ Jednou¹ pil víno,² opil se a obnažil se uprostřed svého stanu.

1. h. waw consec.
2. 19,32nn; Př 20,1

²² Chám, otec Kenaana, viděl nahotu¹ svého otce a oznámil to venku svým dvěma bratrům.

1. Abk 2,15; Zj 3,18

²³ Ale Šém a Jefet vzali ¹plášť, položili si ho na ramena, šli pozpátku a zakryli nahotu² svého otce. Jejich tváře byly odvrácené, takže nahotu svého otce neviděli.

1. určeno (členem, zájmenným suffixem, vazbou)
2. Iz 47,3; Ez 16,8; Oz 2,11

²⁴ Když se Noe probral ze svého vína¹ a dozvěděl se, co mu jeho nejmladší² syn provedl,

1. n : opojení
2. n.: mladší (?)

²⁵ řekl: Buď proklet¹ Kenaan! Ať je svým bratrům ⌈posledním z otroků.⌉²

1. Dt 27,16
2. h.: otrokem otroků; Joz 9,23

²⁶ Dále řekl: Požehnán¹ buď Hospodin, Bůh Šémův. Ať je Kenaan jejich² otrokem.

1. 14,20; 24,27; Ž 28,6p
2. n.: jeho (Šémovým)

²⁷ Ať Bůh rozšíří¹ Jefeta,² ať přebývá ve stanech Šémových a ať je Kenaan jejich³ otrokem.

1. 10,2—5
2. [slovní hříčka — jméno zní podobně jako h. jafte — ať rozšíří]
3. n.: jeho

²⁸ Po potopě byl Noe živ tři sta padesát let.

²⁹ Všech dnů Noeho bylo devět set padesát let, a zemřel.

¹ Toto je rodopis¹ Noeho synů, Šéma, Cháma a Jefeta. Po potopě se jim narodili synové:

1. 6,9

² Synové Jefetovi:¹ Gomer,² Magóg³ a Mádaj,⁴ Jávan⁵ a Túbal,⁶ Mešek⁷ a Tíras.⁸

1. //1Pa 1,5n
2. [národ Kimmerů žijící kolem Černého moře]
3. [snad otec Skytů v Kavkazské oblasti]
4. [pozdější Médové — Est 1,2; Iz 13,17]
5. [pozdější Jónové (jižní Řecko a snad západní Malá Asie, tj. Turecko)]
6. [předek bojovných kmenů žijících sev. od Černého moře]
7. [předek národa známého v asyrských análech jako Musku]
8. [snad Etruskové nebo pozdější Thrákové]

³ Synové Gomerovi: Aškenaz, Rífat a Togarma.¹

1. [všechna tři jména se vztahují k oblasti horního Eufratu]

⁴ Synové Jávanovi: Elíša a Taršíš,¹ Kitejci² a Dódanci.³

1. Jon 1,3; [v oblasti jižního Španělska]
2. Jr 2,10; [obyv. Kypru]
3. [obyv. Ródu]

⁵ Z těch se rozptýlily přímořské národy ve svých zemích, ¹každý podle svého jazyka a podle svých čeledí ve svých národech.

1. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499

⁶ Dále synové Chámovi: Kúš,¹ Misrajim,² Pút³ a Kenaan.⁴

1. [Kúšijci osídlili oblast Núbie (Etiopie) a Sev. Súdanu]
2. [Misrajim h. zn. Egypt; Jeho potomci osídlili Horní a Dolní Egypt]
3. [Putejci osídlili Libyi]
4. [Kenaanci osídlili Fénicii (Palestinu)]

⁷ A synové Kúšovi:¹ Seba a Chavíla, Sabta, Raema a Sabteka. Synové Raemovi: Šeba a Dedán.

1. [všech sedm kúšských národů bylo v Arábii]

⁸ Kúš pak zplodil Nimroda. On ⌈první se stal⌉¹ hrdinou² na zemi.

1. h.: začal být
2. n.: mocným mužem

⁹ On byl mocný lovec ¹před Hospodinem; proto se říká: Mocný lovec ²před Hospodinem jako Nimrod.

1. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

¹⁰ Počátkem¹ jeho království byl Babylon, Erech,² Akad³ a Kalné⁴ v zemi Šineáru.

1. [tzn. oblasti, z nichž na počátku jeho království sestávalo]
2. [stv. Uruk, dnešní Warka na levém břehu dolního Eufratu
3. [n.: Akkad; severně od Babylona]
4. [místo není v Babylonii (Šineáru) známo :— n.: to všechno …]

¹¹ Z této země vyšel do Asýrie, kde postavil Ninive¹ i Rechobót–ír² a Kelach³

1. [pozdější hl. město Asýrie na levém břehu ř. Tigris, naproti Mosulu]
2. [zn. „prostranství / široké ulice města“ a bylo to asi předměstí Ninive nebo blízké místo]
3. [dnešní Nimrud]

¹² a Resen mezi Ninivem a Kelachem -- to je velké město.

¹³ Misrajim zplodil Lúďany¹ a Anámce,² Lehábany³ a Naftúchany,⁴

1. [snad africké kmeny západně od nilské delty]
2. [žijící západně od Egypta, blízko Kyrény]
3. [ztotožňovány s libyjskými pouštními kmeny]
4. [žijící v Dolním Egyptě — v nilské deltě]

¹⁴ Patrúsany,¹ Kaslúchany (z nichž vyšli Pelištejci) a Kaftórce.²

1. [známí v Egyptě jako P–to–reší, žijící v Horním Egyptě]
2. Am 9,7; [tj. Kréťany]

¹⁵ Kenaan zplodil Sidóna,¹ svého prvorozeného, a Chéta,

1. [snad zakladatel důležitého obchodního města Sidónu na SZ pobřeží Kenaanu]

^{16 1}Jebúsejce,^{2 3}Emorejce⁴ a ⁵Girgašejce,

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. 15,21; Dt 7,1; [pův. obyv. Jeruzaléma; Sd 19,10; 1Pa 11,4n]
3. sg., jednotné číslo (singulár)
4. 14,7; 15,16; Dt 1,7; [malé skupiny Kenaanců žijící v hornatých částech Kenaanu]
5. sg., jednotné číslo (singulár)

^{17 1}Chivejce,^{2 3}Arkejce a Síňana,

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. [národy ve v. 17—18 byly obyvateli malých městských států na sev. Kenaanu (v dnešním Libanonu)]
3. sg., jednotné číslo (singulár)

¹⁸ Arváďana, ¹Semárce a Chamáťana,² a potom se kenaanské čeledi rozptýlily.

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. Joz 13,5; 2S 8,9; Am 6,2

¹⁹ Pomezí ¹Kenaanců se ²táhlo od Sidónu, kudy se ³chodí ku Geraru, až ke Gaze;⁴ dále kudy se ⁵chodí k Sodomě,⁶ Gomoře, Admě, Sebójimu⁷ až k Leše.

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
4. Dt 2,23; Joz 10,41
5. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
6. 13,10; [JV od Mrtvého moře]
7. 14,8; Dt 29,22; Oz 11,8

²⁰ Tito jsou synové Chámovi podle svých čeledí a ¹jazyků, na svých územích a ve svých národech.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

²¹ Také Šémovi, ⌈staršímu bratru Jefetovu,⌉¹ se narodili synové. Byl otcem² všech synů Heberových.

1. n.: bratru staršího Jefeta, [toto porozumění h. konstrukci je méně pravděpodobné]
2. n.: praotcem

²² Synové Šémovi: Élam a Ašúr,¹ Arpakšád, Lúd a Aram.²

1. [h. výraz pro pozdější Asyřany v sev. Mezopotámii]
2. [dnešní oblast Sýrie]

²³ A synové Aramovi: Ús a Chúl, Geter a Maš.¹

1. srv. 1Pa 1,17: Mešek

²⁴ Arpakšád zplodil Šelacha a Šelach zplodil Hebera.¹

1. [od něj se odvozuje h. výraz Hebrej]

²⁵ Heberovi se narodili dva synové. Jméno jednoho bylo Peleg (protože v jeho dnech byla rozdělena¹ země) a jméno jeho bratra bylo Joktán.²

1. h. kořen slsa: p–l–g; 1Pa 1,19
2. [předek řady jihoarabských království]

²⁶ Joktán pak zplodil Almódada a Šelefa, Chasarmáveta a Jeracha,

²⁷ Hadórama, Úzala¹ a Diklu,

1. [později jméno starého hl. města Jemenu]

²⁸ Óbala,¹ Abímaela a Šebu,²

1. v 1Pa 1,22 je jméno v podobě: Ébal
2. [zhruba oblast dnešního Jemenu]

²⁹ Ofíra,¹ Chavílu² a Jóbaba; ti všichni jsou synové Joktánovi.

1. 1Kr 9,28p
2. 1S 15,7

³⁰ Jejich sídliště se ¹táhlo od Méši, kudy se ²chodí k Sefáru, hoře na východě.

1. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499

³¹ Tito jsou synové Šémovi podle svých čeledí a ¹jazyků,² na svých územích podle svých národů.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. [v 11,1 se říká, že lidé měli jeden jazyk; v Gn je běžným způsobem podat vysvětlení události až poté, co se o ní vypráví]

³² Tyto jsou čeledi synů Noeho podle svých rodopisů ve svých národech. Z těch se po potopě rozptýlily národy¹ po zemi.

1. var.: ostrovy národů

¹ Celá země byla jedné řeči¹ a jedněch slov.²

1. h.: rtu
2. [zn. společný slovník / jednotu úmyslů]

² Jak táhli od východu,¹ nalezli v šineárské² zemi pláň a tam se usadili.

1. srv. Iz 49,12; Oz 11,10; n.: na východ; Gn 13,11; (s tímto slsem není význam jistý)
2. 10,10; 14,1; Da 1,2

³ Řekli ¹jeden druhému: Nuže, ⌈udělejme cihly a důkladně je vypalme.⌉² A měli cihlu³ místo kamene a asfalt⁴ měli místo malty.

1. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
2. h.: nacihlujme cihly a vypalme k vypálení.
3. ::Iz 9,9
4. 14,10

⁴ A řekli: Nuže, vybudujme si město¹ a věž, jejíž ²vrchol bude v nebi,³ a uděláme si jméno,⁴ abychom se nerozptýlili po celém ⁵povrchu země.

1. 4,17
2. Pozn. 82 v tabulce na str. 1499
3. srv. Dt 1,28; 9,1; [babylonské zikuraty (věže se čtvercovou základnou a schody po obvodu vedoucími do malé svatyně na vrcholu) měly podobná jména, např.: Dům spojující nebe a zemi (v Larse)]
4. n : proslavíme se; 12,2!; 6,4; 2S 8,13; 1Kr 5,11
5. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

⁵ Hospodin sestoupil,¹ aby viděl to město a věž, které lidští synové stavěli.

1. 18,21; Ex 3,8; Neh 9,13; Mi 1,3

⁶ Hospodin řekl: Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč, a toto je začátek jejich ¹činnosti. Tak pro ně nebude nemožné nic, co si usmyslí udělat.

1. infinitiv konstruktivní (vázaný)

⁷ Nuže, sestupme¹ a zmaťme tam jejich řeč, takže ²jeden nebude rozumět řeči druhého.

1. [Boží „sestupme“ stojí v protikladu proti lidskému pyšnému „vybudujme“ (v. 4)]
2. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499

⁸ Tak je odtamtud Hospodin rozptýlil po celém ¹povrchu² země, a přestali stavět to město.

1. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
2. 1,29

⁹ Proto ¹nazvali jeho jméno Bábel,² neboť tam Hospodin zmátl řeč celé země a odtamtud je Hospodin rozptýlil po celém ³povrchu země.

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. [ironické prohlášení; v babylonské literatuře jméno bab–ili zn. „brána Boží“, kdežto v h. zní bāḇel podobně jako „zmátl“ (bālal)]
3. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

Rodopis Šémův

¹⁰ Toto je rodopis Šémův: Šémovi ¹bylo sto let, když zplodil Arpakšáda; bylo to dva roky po potopě.

1. Pozn. 54 v tabulce na str. 1499

¹¹ Po ¹zplození Arpakšáda žil Šém pět set let a zplodil syny a dcery.

1. infinitiv konstruktivní (vázaný)

¹² Arpakšád žil třicet pět let a zplodil Šelacha.

¹³ Po ¹zplození Šelacha žil Arpakšád čtyři sta tři let a zplodil syny a dcery.

1. infinitiv konstruktivní (vázaný)

¹⁴ Šelach žil třicet let a zplodil Hebera.

¹⁵ Po ¹zplození Hebera žil Šelach čtyři sta tři let a zplodil syny a dcery.

1. infinitiv konstruktivní (vázaný)

¹⁶ Heber žil třicet čtyři let a zplodil Pelega.

¹⁷ Po ¹zplození Pelega žil Heber čtyři sta třicet let a zplodil syny a dcery.

1. infinitiv konstruktivní (vázaný)

¹⁸ Peleg žil třicet let a zplodil Reúa.

¹⁹ Po ¹zplození Reúa žil Peleg dvě stě devět let a zplodil syny a dcery.

1. infinitiv konstruktivní (vázaný)

²⁰ Reú žil třicet dva let a zplodil Serúga.

²¹ Po ¹zplození Serúga žil Reú dvě stě sedm let a zplodil syny a dcery.

1. infinitiv konstruktivní (vázaný)

²² Serúg žil třicet let a zplodil Náchora.

²³ Po ¹zplození Náchora žil Serúg dvě stě let a zplodil syny a dcery.

1. infinitiv konstruktivní (vázaný)

²⁴ Náchor žil dvacet devět let a zplodil Teracha.

²⁵ Po ¹zplození Teracha žil Náchor sto devatenáct let a zplodil syny a dcery.

1. infinitiv konstruktivní (vázaný)

²⁶ Terach žil sedmdesát let a zplodil Abrama,¹ Náchora a Hárana.

1. [Abram nebyl nejstarší — narodil se, když bylo Terachovi prav. sto třicet let; srv. v. 32 + 12,4; 9,18p; 9,24p; 10,21p]

²⁷ Toto je rodopis Terachův: Terach zplodil Abrama, Náchora a Hárana. Háran zplodil Lota.¹

1. 13,1nn; 14,12; 19,1nn

²⁸ Háran zemřel před¹ svým otcem Terachem ve své rodné zemi v chaldejském Úru.²

1. h.: na (/ před) tváři svého …; n : za života svého …
2. v. 31; 15,7; Neh 9,7; LXX: v chaldejské zemi

²⁹ Abram a Náchor si vzali ženy: Jméno Abramovy ženy bylo Sáraj¹ a jméno Náchorovy ženy Milka,² dcera Hárana, otce Milky a Jisky.

1. zn. Má kněžna
2. zn. Kněžna / Královna; [akk. malkatu — kněžna — titul Ištary]

³⁰ Sáraj však byla neplodná,¹ neměla dítě.²

1. 16,1v; 25,21; 29,31; Sd 13,2; Ž 113,9; L 1,7
2. 15,2; 1S 1,2

³¹ Terach¹ vzal svého syna Abrama, svého ²vnuka Lota, syna Háranova, svou snachu Sáraj, ženu svého syna Abrama, a vyšli spolu z chaldejského Úru, aby šli do kenaanské země. Přišli až do Cháranu³ a tam se usídlili.

1. Joz 24,2
2. Pozn. 54 v tabulce na str. 1499
3. 2Kr 19,12; Ez 27,23; [v Úru i Cháranu byl uctíván bůh měsíce; v 19. st. př. Kr. bylo Chárán kvetoucí město, v 18. st. př. Kr. bylo ovládáno Emorejci]

³² Terachových dnů bylo dvě stě pět let, když Terach v Cháranu zemřel.

¹ Hospodin řekl¹ Abramovi: ²Odejdi³ ze své země, ze svého příbuzenstva⁴ a ⌈z domu svého otce⌉⁵ do země, kterou ti ukážu.

1. 15,7; Sk 7,3; He 11,8
2. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
3. srv. Ex 19,24; Oz 1,2; Jon 1,2 n : Vydej se; Rt 1,8; [klíčový příkaz — podmiňující naplnění následujících zaslíbení — je v h. navíc zesílen předložkou se zájmenem: Odejdi tobě]
4. 24,4; 31,3; Est 2,10
5. 20,13; 24,40

² A učiním tě ⌈velkým národem,⌉^{1 2}požehnám tě³ a tvé ⌈jméno ⁴učiním velkým,⌉⁵ ⌈a buď⌉⁶ požehnáním!⁷

1. 17,20; 18,18; 21,18; 46,3; Ex 32,10; Dt 26,5
2. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
3. 22,17; srv. 5,2; 9,1; Dt 1,11; 30,16
4. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
5. 11,4!; 2S 7,9 srv. Ex 1,7
6. n.: abys byl / staň se
7. [V Abramovi a jeho potomstvu nalezli požehnání mnozí. V plném smyslu v Abramově potomku — Mesiáši Ježíši; v. 3; 22,18p; 28,14; Ga 3,16]

^{3 1}Požehnám těm, kdo žehnají² tobě, a na toho, kdo tě proklíná,^{3 4}uvedu prokletí.⁵ V⁶ tobě budou⁷ požehnány všechny čeledi^{8 9}země.

1. kohorativ
2. //27,29; Nu 24,9
3. n.: tobě zlořečí; h. q–l–l nese také význam „zlehčuje / snižuje význam“
4. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
5. h. ’ā’ōr (a–r–r) zn. prokletí, které přináší nepřízeň, nezdar, zkázu
6. n.: Skrze tebe
7. n.: dojdou požehnání / naleznou požehnání; h. nif. 18,18; 28,14†; //Ga 3,8
8. n.: rodiny / (rodinné) klany
9. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499

⁴ A Abram šel¹ tak, jak mu Hospodin řekl, a s ním šel Lot. Abramovi ²bylo sedmdesát pět let,³ když vyšel z Cháranu.

1. [Abramova poslušnost; srv. 17,23; 21,14; 22,3]
2. Pozn. 54 v tabulce na str. 1499
3. 25,7

⁵ Abram vzal svou ženu Sáraj, Lota, syna svého bratra, a všechen ¹majetek,² jejž nabyli, i ³lidi, které ⁴získali v Cháranu, a vyšli, aby se ⁵ubírali do kenaanské země. I přišli do kenaanské země.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. 13,6; 15,14
3. Pozn. 78 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
5. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499

⁶ Abram prošel zemi až do místa Šekemu,¹ až k dubu v Móre.² Tehdy byli v zemi ³Kenaanci.

1. [u hory Gerizím, vých. od dnešního Nábulusu (asi 70 km sev. od Jeruzaléma)]; 33,18; 35,4; 37,12; Joz 20,7; 24,1; Sd 9,1; 1Kr 12,1p; Oz 6,9
2. Dt 11,30
3. sg., jednotné číslo (singulár)

⁷ I ukázal¹ se Abramovi Hospodin a řekl: Tuto zemi dám tvému semeni.² Pak tam postavil oltář Hospodinu,³ který se mu ukázal.

1. 17,1; 18,1; 26,2; 35,9; Ex 6,3; 1Kr 3,5
2. tzn.: potomstvu / potomku; h. sg. srv. Ga 3,16; (h. pl. se vyskytuje snad jen v 1S 8,15)
3. 8,20; 13,18; 22,9

⁸ Odtamtud táhl k pohoří východně od Bét–elu¹ a postavil² svůj stan. Na západ měl Bét–el a na východ Aj;³ tam postavil Hospodinu oltář a vzýval⁴ Hospodinovo jméno.⁵

1. [severně od Jeruzaléma (dnešní Ramalah); důležité město v dějinách Izraele (v StS je častěji zmíněn pouze Jeruzalém); 28,19; 31,13; 35,1nn; 1Kr 12,26nn]
2. h.: roztáhl; srv. 2S 6,17; Jr 10,20
3. Joz 7,2
4. 13,4; 21,33; 26,25; Ž 105,1
5. 4,26

⁹ Pak Abram vyrazil¹ a ²stále táhl k Negebu.³

1. h.: zrušil tábor / složil stan
2. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
3. n.: jihu

Abram sestupuje do Egypta

¹⁰ Pak v zemi nastal hlad.¹ Abram sestoupil² do Egypta, aby tam pobýval jako cizinec, protože hlad v zemi byl tíživý.³

1. 26,1; 41,54; Rt 1,1!; 2S 21,1
2. n : ()šel; [z hornatého Kenaanu se do Egypta vždy sestupovalo dolů a naopak (13,1)]
3. 43,1

¹¹ Když se přiblížil k¹ Egyptu, řekl své ženě Sáraji: Hle,² vím, že jsi žena ⌈krásného vzhledu.⌉³

1. h.: k vejití do …
2. n : Podívej; První z 25 užití h. vazby hinné ná v StS; vyjadřuje důrazné (zesílené) upoutání pozornosti na následující prohlášení; 16,2; 18,27; 19,8; 27,2; 1S 9,6; 2Kr 4,9
3. 2S 14,27; srv. Gn 29,17p

¹² Když tě Egypťané uvidí a řeknou: To je jeho žena, pak mě zabijí a tebe nechají naživu.

¹³ Říkej ¹prosím, že jsi má sestra,² aby se mi díky tobě vedlo dobře³ a aby kvůli tobě má duše zůstala naživu.⁴

1. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
2. 20,2; 26,7; [což byla poloviční pravda]
3. Dt 4,40; 5,33; Rt 3,1
4. 19,20

¹⁴ Když přišel Abram do Egypta, Egypťané uviděli tu ženu, jak velice je krásná.

¹⁵ Když ji spatřila faraonova knížata, chválila ji u faraona. Žena byla vzata do ¹paláce faraona,

1. Pozn. 53 v tabulce na str. 1499

¹⁶ který kvůli ní Abramovi prokázal dobro: dostal brav, skot a osly, otroky a otrokyně,¹ oslice a velbloudy.

1. h.: služky

¹⁷ Faraona a jeho dům však Hospodin zasáhl¹ velikými ranami² pro Sáraj, ženu Abramovu.

1. 2Kr 15,5; srv. 20,18
2. 2S 7,14

¹⁸ Farao si zavolal Abrama a řekl: Cos mi to provedl? ¹Proč jsi mi neoznámil, že je to tvá žena?

1. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499

^{19 1}Proč jsi řekl: Je to má sestra, takže jsem si ji vzal za ženu? Nuže, ²zde je tvá žena. Vezmi si ji a jdi!

1. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499

²⁰ A farao o něm dal příkaz¹ svým mužům, a poslali² pryč jej i jeho ženu se vším, co měl.

1. 12,31n
2. n : eskortovali

¹ Tak vystoupil¹ Abram z Egypta se svou ženou i se vším, co měl, do Negebu.² Byl s ním i Lot.

1. ::12,10; n : ()přišel; [do kenaanské země se z Egypta vystupovalo vzhůru do hor]
2. 12,9

² Abram ⌈měl velké množství⌉¹ dobytka, stříbra i zlata.

1. n.: byl velmi majetný, měl mnoho …; h.: byl velmi těžký v (dobytku, ve …); 24,35v; 26,13; 2Pa 9,1; srv. Jb 1,3; Ž 112,3; Př 10,22

³ A ¹postupoval po svých denních pochodech od Negebu až k Bét–elu, až na místo mezi Bét–elem a Ajem, kde byl zprvu jeho stan,

1. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499

⁴ k místu oltáře,¹ který tam na počátku udělal. Tam Abram vzýval Hospodinovo jméno.

1. 12,8

⁵ Také Lot, který ¹putoval s Abramem, ²měl ovce, skot a stany.

1. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499

⁶ Ale země ⌈jim nestačila,⌉¹ aby bydleli spolu, protože jejich majetek² byl tak velký, že nemohli bydlet spolu.

1. h.: je neunesla
2. 12,5

⁷ Až nastal spor¹ mezi ²pastýři dobytka Abramova a ³pastýři dobytka Lotova. (V zemi tenkrát bydleli ⁴Kenaanci a ⁵Perizejci.)⁶

1. Dt 25,1; 1S 24,16; Př 26,21; [evidentně o vodu a pastviny]
2. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
3. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
4. sg., jednotné číslo (singulár)
5. sg., jednotné číslo (singulár)
6. Dt 13,1

⁸ Abram řekl Lotovi: Ať není svár¹ mezi mnou a tebou a mezi mými ²pastýři a tvými ³pastýři, neboť jsme muži bratři.⁴

1. Nu 20,13; Př 15,18v
2. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
3. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
4. [jako v mnoha případech v h. tzn.: příbuzní; 14,14; srv. např. Ex 2,11; 1Pa 23,22]

⁹ Což ¹před tebou není celá země? Odděl se ²prosím ode mne: Jestliže půjdeš nalevo, dám se napravo,³ jestliže napravo, dám se nalevo.

1. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
2. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
3. Ř 12,18

¹⁰ Lot ⌈pozvedl ¹oči⌉² a spatřil celou jordánskou rovinu,³ kudy se ⁴chodí do Sóaru,⁵ že je celá dobře zavlažovaná -- bylo to dříve, ⁶než Hospodin zničil⁷ Sodomu a Gomoru⁸ -- že je jako Hospodinova zahrada, jako egyptská země.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. v. 14; 18,2; Dt 3,27p; Sd 19,17
3. 19,17; Dt 34,3; n.: oblast (/ menší území okrouhlého tvaru; srv. další významy: talent, bochník)
4. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
5. 19,22
6. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
7. 6,17; 18,28; 19,13n; Dt 9,26
8. 19,13.24.28

¹¹ Lot si tedy vybral celou jordánskou rovinu¹ a vyrazil² na východ. Tak se ³jeden od druhého⁴ oddělili.

1. 19,17; Dt 34,3; n.: oblast (/ menší území okrouhlého tvaru; srv. další významy: talent, bochník)
2. h.: + Lot
3. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
4. h.: muž od svého bratra.

¹² Abram pobýval v kenaanské zemi a Lot pobýval ve městech roviny a ⌈přiblížil své stany až k⌉¹ Sodomě.

1. pravd. zn.: získal právo pást stáda až u …

¹³ Sodomští ¹lidé však byli před Hospodinem velice zlí a hříšní.²

1. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
2. 2Pt 2,7; Am 9,8

¹⁴ Poté, co se Lot od něho odloučil, Hospodin Abramovi řekl: Nuže, pozvedni ¹oči² a z místa, kde jsi, se podívej ⌈na sever a na jih, na východ i na západ,⌉³

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. v. 10!
3. Dt 3,27

¹⁵ protože celou tu zemi, kterou vidíš, dám tobě a tvému potomstvu¹ až navěky.

1. 12,7p

¹⁶ A tvého potomstva¹ učiním jako prachu² země. Jestliže ³někdo bude moci spočítat⁴ prach země, tak bude spočteno i tvé potomstvo.

1. 22,17; Jr 32,22
2. 28,14; Nu 23,10
3. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
4. 15,5; 1Kr 3,8

¹⁷ Vstaň a procházej zemí ⌈křížem krážem,⌉¹ protože ji dám tobě.

1. h.: podle její délky a podle její šířky

¹⁸ Tak Abram ⌈putoval se stany,⌉¹ přišel, aby pobýval u Mamreho² dubů,³ které jsou v Chebrónu;⁴ tam postavil Hospodinu oltář.

1. h. slso zn.: přemisťovat se se stany z místa na místo
2. 14,13.24; [dle 23,19 se pak Chebrónu říkalo také Mamre; srv. 23,17; 25,9; 49,30 a 50,13]
3. 12,6; 14,13; 18,1; Dt 11,30
4. Sd 1,10; 1S 30,31p

¹ Ve dnech šineárského¹ krále Amráfela, elasarského krále Arjóka, élamského² krále Kedorlaómera a gójimského³ krále Tideála se stalo, že

1. tj. babylonského; 11,2
2. 10,22
3. h. slovo zn. „národy“, ale zde je to zřejmě nějaké místní jméno

^{2 1}vedli válku proti sodomskému králi Bérovi a gomorskému králi Biršovi, ademskému králi Šineábovi, sebójskému² králi Šemeberovi a králi Bely, což je Sóar.³

1. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
2. 10,19
3. 13,10; 19,22

³ Tito všichni se spojili¹ v údolí Sidímu, což je Solné² moře.

1. [od stejného kořene je vytvořeno slovo chaver — kamarád]
2. [starší název pro Mrtvé moře; Nu 34,12; Dt 3,17]

⁴ Dvanáct let sloužili Kedorlaómerovi,¹ ale třináctého roku se vzbouřili.²

1. [dle tohoto se zdá, že to byla vlastně jeho válka, do které se připojili díky vzájemným smlouvám (když jeden táhl do války, ostatní ho podpořili) králové dalších městských států — východní mocnosti chtěly přinutit západní státy k poddanosti]
2. [tím, že neodvedli dávky; srv. 2Kr 18,7; 24,1.20

⁵ Ve čtrnáctém roce ¹přitáhl Kedorlaómer a králové, kteří byli s ním, a pobili Refájce² v Aštarót–karnajimu,³ Zuzejce v Hámu, Emejce v Šáve–kirjatajimu⁴

1. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
2. Dt 2,11.20
3. Dt 1,4
4. n.: na kirjatajimské pláni; [slovo Šáve v místních jménech prav. označ. vyprahlé území, a pokud se překládá, pak podle místní situace „pláň“ nebo „údolí“ apod.; Nu 32,37; 2S 18,18]

⁶ a ¹Chorejce² v jejich pohoří Seíru³ až k El–páranu,⁴ který je proti pustině.

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. 36,20; Dt 2,12
3. 32,3; Dt 1,2p
4. 21,21; Nu 10,12; Dt 1,1

⁷ Když se vraceli,^{1 2}přitáhli k Énmišpátu, což je Kádeš,³ a pobili vše na poli ⁴Amálekovců⁵ a také ⁶Emorejce,⁷ kteří sídlili v Chasesón–támaru.⁸

1. [útok směřoval východní stranou jordánského údolí na jih k Akabskému zálivu Rudého moře a potom údolím zpět na sever do měst planiny]
2. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
3. 16,14; 20,1; Nu 13,26; Dt 1,46
4. sg., jednotné číslo (singulár)
5. Ex 17,8; 1S 15,6
6. sg., jednotné číslo (singulár)
7. 10,16; 15,16; Dt 1,7
8. 2Pa 20,2; Ez 48,28

^{8 1}Vytáhl tedy král sodomský, král gomorský, král ademský, král sebójský a král Bely, což je Sóar, a sešikovali se proti nim k boji v údolí Sidímu:

1. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499

⁹ proti élamskému králi Kedorlaómerovi, gójimskému králi Tideálovi, šineárskému králi Amráfelovi a elasarskému králi Arjókovi -- čtyři králové proti pěti.

¹⁰ Údolí Sidím bylo plné¹ asfaltových² studní; když král³ sodomský a gomorský utíkali, zapadli ⌈do nich.⌉⁴ Ti, co zůstali naživu, utekli do ⁵hor.

1. h.: studny; [toto h. zdvojení „studny, studny asfaltu“ vyjadřuje veliké množství studní]
2. 11,3
3. [zřejmě myšleno kolektivně na jeho vojsko — srv. v. 17]
4. h.: tam
5. sg., jednotné číslo (singulár)

¹¹ Pak nepřátelé pobrali všechen majetek Sodomy a Gomory i všechnu ¹potravu a ²odtáhli.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499

¹² Vzali také Abramova synovce¹ Lota s jeho majetkem -- bydlel totiž v Sodomě -- a ²odtáhli.

1. h.: syna Abramova bratra
2. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499

¹³ Pak přišel jeden uprchlík a oznámil to Hebreji¹ Abramovi. Ten přebýval u dubů Emorejce Mamreho,² bratra Eškólova a bratra Anérova; ti byli ⌈s Abramem spojeni smlouvou.⌉³

1. [Abram, otec židovského národa, je první osobou, která je takto nazvána]; Ex 3,18; Dt 15,12; 1S 4,6; Jon 1,9
2. 13,18p
3. h.: spojeni Abramovou smlouvou; v. 4p; 21,27

¹⁴ Když Abram uslyšel, že jeho bratr¹ byl vzat do zajetí, shromáždil² tři sta osmnáct³ svých ⁴⌈oddaných mužů⌉ zrozených⁵ v jeho domě a pronásledoval nepřátele až k Danu.⁶

1. 13,8p
2. dle LXX; n. (dle čtení SP): zmobilizoval; HL; $
3. [počet naznačuje velikost Abramova majetku]
4. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
5. 17,27; Kaz 2,7
6. [užití jména Dan pro upřesnění lokality odráží pozdější perspektivu (Dan se ještě ani nenarodil); Dt 34,1; Sd 18,29; 1S 3,20]

¹⁵ V noci proti nim se svými otroky rozdělil¹ své síly a pobíjel je; pronásledoval je až po Chóbu, která je ⌈severně od⌉² Damašku.³

1. srv. Sd 7,16
2. h.: zleva k; [souvisí s tehdejším postojem při určování sv. stran]
3. 15,2; 2S 8,5; 1Kr 11,24

¹⁶ Donesl zpět¹ všechen majetek, také svého bratra Lota s jeho majetkem přivedl zpět, také ženy a lid.

1. 1S 30,8.18

Malkísedek

¹⁷ Po jeho ¹návratu z ²pobití Kedorlaómera a králů, kteří byli s ním, vyšel mu vstříc sodomský král do údolí Šáve, což je Královské údolí.³

1. infinitiv konstruktivní (vázaný)
2. infinitiv konstruktivní (vázaný)
3. [snad to, které je později známé jako Kidrónské údolí — 2S 18,18]

¹⁸ Také Malkísedek,¹ král Šálemu,^{2 3}přinesl chléb a víno.⁴ Byl knězem ⁵Boha Nejvyššího.⁶

1. [tzn. „Král je spravedlnost“ n. „Král spravedlnosti“]; Ž 110,4; He 5,6; 7,1—10
2. Ž 76,2
3. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
4. Sd 19,19]
5. Pozn. 61 v tabulce na str. 1499
6. [Toto Boží jméno se vyskytuje v StS 29× (Dt 32,8; Ž 7,18p!; Iz 14,14; Pl 3,35.38); v NS: L 1,32.35.76; 6,35; Sk 7,48]

¹⁹ A požehnal mu ¹slovy: Požehnán² buď Abram ³Bohu Nejvyššímu, ⌈Tvůrci⁴ nebes i země.⌉⁵

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. 9,26; 24,27; Ž 68,20; Ef 1,3
3. Pozn. 61 v tabulce na str. 1499
4. n.: ()majiteli; (Jde o h. homonyma „q–n–h“ — běžnější zn. vlastnit, nabýt, koupit, … a druhé stvořit. Protože slovo je jiného původu než slovo „b–r–’“ používané pro stvoření, v ostatních výskytech volíme ekvivalent vytvořil pro možnou pochybnost o stejném významu s „b–r–’“. Srv. Gn 4,1; Dt 32,6; Př 8,22.)
5. Ž 115,15; 121,2; Sk 4,24

²⁰ A požehnán buď ¹Bůh Nejvyšší, který vydal tvé protivníky do tvé ruky. Nato mu Abram dal desátek² ze všeho.

1. Pozn. 61 v tabulce na str. 1499
2. 28,22; Lv 27,30nn

²¹ Sodomský král Abramovi řekl: Dej mi ¹lidi a majetek si vezmi.

1. Pozn. 78 v tabulce na str. 1499

²² Abram však sodomskému králi ¹odpověděl: ⌈Pozvedl jsem ²ruku⌉³ k Hospodinu ⁴Bohu Nejvyššímu, ⁵Tvůrci⁶ nebes a země,

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. [běžný způsob přísahy; Dt 32,40; Zj 10,5n]; n : Přísahal jsem / Přísahám
4. Pozn. 61 v tabulce na str. 1499
5. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
6. n.: ()majiteli; (Jde o h. homonyma „q–n–h“ — běžnější zn. vlastnit, nabýt, koupit, … a druhé stvořit. Protože slovo je jiného původu než slovo „b–r–’“ používané pro stvoření, v ostatních výskytech volíme ekvivalent vytvořil pro možnou pochybnost o stejném významu s „b–r–’“. Srv. Gn 4,1; Dt 32,6; Př 8,22.)

²³ že z ničeho, co je tvé, nevezmu¹ ani šňůru nebo řemínek u sandálů, abys neřekl: Já jsem učinil Abrama bohatým.

1. srv. 2Kr 5,16

²⁴ Nechci nic, pouze to, co snědli mládenci, a podíl mužů, kteří šli se mnou: Anér, Eškól a Mamre, ti ať vezmou svůj podíl.

¹ Po těchto ¹událostech se stalo k Abramovi ve vidění² Hospodinovo slovo: Neboj³ se, Abrame, já jsem tvůj štít,⁴ tvá přehojná odměna.⁵

1. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
2. Iz 1,1v
3. 21,17; 26,24; Dt 1,21; 2Kr 1,15; Sf 3,16; Mk 5,36; [první z asi 67 „Neboj se“ (vedle 44×: „Nebojte“) v Bibli; poslední — Zj 2,10]
4. Dt 33,29; 2S 22,3.31; Ž 3,4; 7,11; n : ochránce; srv. stín — Ž 121,5; Iz 49,2; Oz 14,8p
5. n.: mzda; Jr 31,16; srv. Nu 18,20; Ž 18,21; 58,12

² Ale Abram řekl: ⌈Panovníku Hospodine,⌉¹ co mi chceš ²dát? Vždyť já ³odcházím⁴ bezdětný⁵ a ⌈nárok na můj dům bude mít⌉⁶ damašský⁷ Elíezer.⁸

1. [dle h. tradice čteno Adonai Elohim — Pane Bože (protože namísto tetragramu se vyslovovalo Adonai — srv. 2,4p — mělo by se zde číst Adonai Adonai) ; srv. 4,10; 14,13; 32,17; Jr 1,6; Ez 2,4; zde je první výskyt z 29 těchto oslovení v StS; Zj 11,17]
2. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
3. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
4. n.: jsem stále
5. 11,30; Jr 22,20
6. h.: synem nároku (HL; $) … bude; [h. ben–mešeq (syn nároku) je slovní hříčkou k dammešeq (Damašek)]; n : dědicem mého domu bude
7. 14,15
8. [tuto tehdejší praxi — kdy bezdětný muž mohl adoptovat jednoho ze svých služebníků jako dědice — dosvědčují dokumenty objevené v Nuzi poblíž Kirkúku]

³ Abram ještě řekl: Hle, nedal jsi mi potomka, a ¹tak ⌈bude mým dědicem⌉² ⌈³potomek mého domu.⌉⁴

1. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
2. h.: mě ()zdědí
3. Pozn. 54 v tabulce na str. 1499
4. [tzn. otrok zrozený v mém domě; srv. Jr 2,14; Kaz 2,7]

⁴ A hle, stalo se k němu Hospodinovo slovo: Ten nebude tvým dědicem, nýbrž ten, kdo vyjde ze tvých beder, bude tvým dědicem.

⁵ Vyvedl ho ven a řekl: ¹Jen pohleď na nebesa a spočítej hvězdy,² budeš–li je moci spočítat. A řekl mu: Tak bude tvé potomstvo.³

1. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
2. 22,17; Dt 1,10
3. // Ř 4,18

⁶ I uvěřil Abram Hospodinu a on mu to počítal¹ za spravedlnost.²

1. n.: považoval / připsal jako
2. //(dle LXX) Ř 4,3; Ga 3,6; Jk 2,23; srv. Ž 106,31

⁷ A řekl mu: Já jsem Hospodin, který jsem tě vyvedl¹ z chaldejského Úru,² abych ti tuto zemi³ dal do ⁴vlastnictví.

1. srv. Ex 20,2
2. 11,31
3. 13,15
4. infinitiv konstruktivní (vázaný)

^{8 1}Odpověděl: Panovníku Hospodine, podle čeho poznám,² že ji obdržím?

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. srv. Sd 6,37; 1S 6,9; 12,17; Iz 41,19; L 1,18

⁹ I řekl mu: Vezmi pro mne tříletou¹ jalovici, tříletou kozu, tříletého berana a hrdličku s holoubětem.

1. 1S 1,24

¹⁰ Vzal tedy pro něho všechna tato zvířata, rozpůlil je a dal ¹jednu jejich část² naproti druhé. Ptáky nerozetnul.

1. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
2. Jr 34,18n

¹¹ Dravci se ¹slétali na mrtvoly,² ale Abram je odháněl.³

1. Pozn. 71 v tabulce na str. 1499
2. 1S 17,46
3. 2S 21,10v

¹² A když ¹zapadalo slunce, na Abrama padl hluboký spánek,² a hle, padala na něho hrůza³ a veliká temnota.

1. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
2. 2,21; 1S 26,12; Iz 29,10
3. Dt 32,35

¹³ A Hospodin Abramovi řekl: S ¹jistotou věz, že tvé potomstvo bude cizincem v zemi, která nebude jejich,² a budou tam³ otročit a budou pokořováni⁴ čtyři sta let.⁵

1. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
2. [tj. Egypt — 46,3n]
3. h.: jim
4. h.: budou je pokořovat / utlačovat; Dt 26,6; Pl 3,33
5. Ex 12,40

¹⁴ Avšak národ, kterému budou otročit, budu soudit¹ a potom vyjdou s velikým majetkem.²

1. Ex 7—11
2. Ex 12,33—41

¹⁵ A ty vejdeš ke svým otcům v pokoji; budeš pohřben¹ v dobrém stáří.²

1. 25,8
2. h.: v šedinách

¹⁶ Až čtvrtá generace¹ se sem navrátí, protože až potud nebude dovršena vina^{2 3}Emorejců.

1. [za generaci byl považován věk muže, kterému se narodil první syn — u Abrama sto let! (21,5)]
2. Gn 19,15; srv. Lv 18,24—28; Ez 3,18
3. sg., jednotné číslo (singulár)

¹⁷ Pak ¹zapadlo slunce a nastal soumrak, a hle, kouřící pec a ohnivá pochodeň,² která prošla³ mezi těmi díly.

1. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
2. [obojí symbolizující Boží přítomnost — srv. Ex 3,2; 14,24; 19,18; 1Kr 18,38]
3. Jr 34,18n

¹⁸ V onen den Hospodin ¹uzavřel s Abramem smlouvu ²slovy: Tvému potomstvu ³dám tuto zemi od egyptské řeky až k té veliké řece, řece Eufratu,⁴

1. Pozn. 72 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
4. Dt 1,7; Joz 1,4

^{19 1}Kénijce, ²Kenazejce³ a ⁴Kadmónce,

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. sg., jednotné číslo (singulár)
3. Joz 14,6
4. sg., jednotné číslo (singulár)

^{20 1}Chetejce,^{2 3}Perizejce a Refájce,

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. Ex 3,17
3. sg., jednotné číslo (singulár)

^{21 1}Emorejce, ²Kenaance, ³Girgašejce a ⁴Jebúsejce.

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. sg., jednotné číslo (singulár)
3. sg., jednotné číslo (singulár)
4. sg., jednotné číslo (singulár)

¹ Sáraj, Abramova žena, mu nerodila.¹ Měla však egyptskou otrokyni^{2 3}jménem Hagar.

1. 11,30
2. 12,16p
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

² Sáraj řekla Abramovi: Hle, Hospodin ⌈mi zabránil rodit.⌉¹ Vejdi^{2 3}prosím k mé otrokyni,⁴ snad ⌈budu mít dítě⌉⁵ z ní. Abram Sáraj ⁶uposlechl.⁷

1. h.: mě uzavřel, abych nerodila; 1S 1,6v
2. 6,4; 19,31; 1Pa 7,23; srv. 4,1p
3. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
4. [Sáraj chce řešit problém způsobem, který byl tehdy běžný; 30,3nn]
5. 30,3; h.: budu zbudována; [je zde myšlenka: budu dále žít (ve svých dětech)]; Jr 12,16; 31,4
6. Pozn. 86 v tabulce na str. 1499
7. 3,17

³ Abramova žena Sáraj tedy na konci desíti let Abramova pobývání v kenaanské zemi¹ vzala svou otrokyni, Egypťanku Hagar, a dala ji svému muži Abramovi za ženu.

1. 12,4; 16,16

⁴ Vešel k Hagar a ta otěhotněla. Když viděla, že otěhotněla, ⌈přestala si¹ své paní vážit.⌉²

1. h.: ve svých očích
2. n : pohrdla svojí paní / mnou.

⁵ Sáraj pak řekla Abramovi: ⌈Ty můžeš za⌉¹ mé příkoří! Já jsem ti dala do klína svou otrokyni, a když viděla, že otěhotněla, ⌈přestala si² mě vážit.⌉³ Ať Hospodin ⌈vykoná soud⌉⁴ mezi mnou a tebou.

1. h.: na tobě je
2. h.: ve svých očích
3. n : pohrdla svojí paní / mnou.
4. n.: rozhodne

⁶ Abram Sáraji ¹odpověděl: ²Vždyť tvá otrokyně je ve tvé ³moci, ⁴nalož s ní, jak uznáš za správné. Sáraj ji pak pokořovala⁵ tak, že ⁶od ní Hagar utekla.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 68 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
5. 15,13; n.: ponižovala; Dt 21,14
6. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

⁷ Hospodinův ¹anděl² ji nalezl v pustině u vodního pramene, u pramene na cestě do Šúru,³

1. Pozn. 77 v tabulce na str. 1499
2. 21,17; 22,11; 31,11
3. 20,1; 25,18; 1S 15,7

⁸ a řekl: Hagaro, otrokyně Sáraje, odkud jsi přišla a kam jdeš?^{1 2}Odpověděla: Utíkám ³od své paní Sáraje.

1. Sd 19,17; srv. 1Kr 19,9
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

⁹ Hospodinův ¹anděl jí řekl: Navrať se ke své paní a pokoř se pod její ruku.

1. Pozn. 77 v tabulce na str. 1499

¹⁰ A Hospodinův ¹anděl jí řekl: ²Velice rozmnožím³ tvé potomstvo, takže pro množství nebude moci být spočítáno.⁴

1. Pozn. 77 v tabulce na str. 1499
2. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
3. 17,20; 25,13nn
4. 1Kr 3,8

¹¹ Dále jí Hospodinův ¹anděl řekl: Hle, jsi těhotná a porodíš syna; dáš mu jméno Izmael,² protože Hospodin naslouchal tvému soužení.³

1. Pozn. 77 v tabulce na str. 1499
2. tj.: Slyší Bůh; h.: jišmā‘ē’l; srv. Jr 41,1nn
3. Dt 26,7; 1S 1,11; 2Kr 14,26; Ž 9,14

¹² Bude to člověk jako divoký osel,¹ jeho ruka bude proti všem a ruka všech bude proti němu. Usídlí se naproti² všem svým bratřím.

1. [označuje osamělý (srv. Oz 8,9; Jb 24,5; 39,5) životní způsob; bude volný v pustinách, bude žít jako beduín, ve volnosti, kterou hledala jeho matka]
2. h.: proti tváři; [tzn. s nepřátelským postojem; (nepřátelství matek je tak přeneseno na potomky)]

¹³ Hagar dala Hospodinu, který k ní promluvil, jméno: Ty jsi ¹Bůh vidění.² Neboť si řekla: Což jsem zde také nepohlédla za tím, kdo mě uviděl?

1. Pozn. 61 v tabulce na str. 1499
2. n.: vidící mne; $

¹⁴ Proto se ta studna nazývá Bér–lachaj–rói.¹ Ta ²je mezi Kádešem³ a Beredem.

1. tzn. Studna Živého, který mne vidí
2. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
3. 14,7

¹⁵ Pak Hagar porodila Abramovi syna a Abram svého syna, kterého porodila Hagar, pojmenoval Izmael.

¹⁶ Abramovi ¹bylo osmdesát šest let, když mu² Hagar porodila Izmaela.

1. Pozn. 54 v tabulce na str. 1499
2. h.: Abramovi

¹ Když bylo Abramovi devadesát devět let, ukázal se¹ mu² Hospodin a řekl mu: Já jsem ³Bůh Všemohoucí.⁴ ⌈Choď ⁵přede mnou⌉⁶ a buď bezúhonný.⁷

1. 12,7
2. h.: Abramovi
3. Pozn. 61 v tabulce na str. 1499
4. h.: Šaddaj; [význam h. Šaddaj je diskutován; překlad „Všemohoucí“ pochází z VUL a je v souladu se starořeckými texty, kde je překládáno Pantokratór — Vševládce; titul lze chápat též jako: „ve všem dostatečný“ / „který tě cele zaopatří“; titul zřejmě pochází ze starších dob a dle akk. protějšku může zn. Bůh hor / B. sídlící na horách; výklad jména v kontextu je zřejmý: Bůh se ukazuje jako svrchovaný král světa, který žehná a soudí, jako zdroj plodnosti a života; první ze 48 výskytů v StS (nejvíce /31×/ v Jb — 5,17p); 28,3; 35,11; Ex 6,3; Rt 1,20; Ž 91,1; Mt 26,64; Zj 1,8]
5. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
6. n : žij v mé přítomnosti; srv. 5,22; 6,9!; 1S 12,2; 2Kr 20,3
7. 18,13; 1S 14,41; 2S 22,24

^{2 1}Ustanovím svou smlouvu mezi sebou a tebou a převelice² tě rozmnožím.³

1. Pozn. 79 v tabulce na str. 1499
2. [opakování h. meód (velmi); srv. 7,19; Ex 1,7; 1Kr 7,47; 2Kr 10,4; Ez 16,13]
3. Dt 7,13; Joz 24,3

³ Tu Abram ⌈padl na ¹tvář⌉² a Bůh s ním dále mluvil:

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. v. 17; Nu 16,4; Joz 7,6; Rt 2,10; 1S 25,23; 2S 9,6

⁴ ⌈Já jsem.⌉^{1 2}Zde je moje smlouva s tebou. Staneš se otcem množství národů.

1. h.: Já; [srv. v. 9: „A ty …“]
2. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499

⁵ Tvé jméno již nebude¹ Abram,² ale tvé jméno bude Abraham,³ protože jsem tě ⁴učinil otcem množství národů.

1. h.: se nebude nazývat / jmenovat
2. [tj. vyvýšený otec]
3. Neh 9,7; [tj. otec mnohých]
4. Pozn. 79 v tabulce na str. 1499

⁶ Převelice¹ tě rozplodím a ²učiním z tebe národy, i králové³ z tebe vyjdou.

1. v. 2p.20
2. Pozn. 79 v tabulce na str. 1499
3. v. 16; 35,11

⁷ Ustanovím svou smlouvu mezi sebou a tebou a tvým potomstvem¹ po tobě ⌈z generace na generaci⌉² za smlouvu věčnou,³ abych byl Bohem⁴ tvým i tvého potomstva po tobě.

1. 12,7p
2. h.: na jejich (/ vaše) generace
3. v. 13
4. 28,21; Lv 11,45; 26,12; Jr 7,23

⁸ A tobě a tvému potomstvu po tobě dám zemi, ⌈kde jsi hostem,⌉¹ celou kenaanskou zemi, do věčného² vlastnictví.³ A budu jejich Bohem.

1. 36,7; Ex 6,4; n : ()tvého putování; 28,4; 37,1; 47,9
2. 48,4
3. Dt 32,49; Joz 22,4

⁹ A Bůh řekl Abrahamovi: A ty^{1 2}zachovávej mou smlouvu,³ ty i tvé potomstvo po tobě ⌈z generace na generaci.⌉⁴

1. n.: na tvé straně; v. 4p
2. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
3. Ex 19,5
4. v. 7p

¹⁰ Toto je má smlouva¹ mezi mnou a vámi a tvým potomstvem po tobě, kterou budete zachovávat: Každý mužského pohlaví mezi vámi musí být ²obřezán.³

1. tzn.: znamení mé smlouvy (viz v. 11); Ř 4,11; [slovo smlouva zde odkazuje na vnější znamení smlouvy]
2. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
3. Ex 12,48; Dt 10,16; Joz 5,2

^{11 1}Obřežte si maso své předkožky a to bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi.

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]

¹² ⌈Po všechny vaše generace⌉¹ bude ve ²věku osmi dnů³ mezi vámi obřezán každý mužského pohlaví, ⁴doma zrozený⁵ i koupený za stříbro od kteréhokoli cizince, který není z tvého potomstva.

1. v. 7p
2. Pozn. 54 v tabulce na str. 1499
3. 21,4; Lv 12,3; L 1,59; 2,2; Fp 3,5
4. Pozn. 53 v tabulce na str. 1499
5. n.: + otrok; 14,14; Jr 2,14

^{13 1}Musí být obřezán zrozený ve tvém domě stejně jako koupený za tvé stříbro a znamení mé smlouvy na vašem ²těle bude ⌈znamením věčné⌉³ smlouvy.

1. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
2. Pozn. 56 v tabulce na str. 1499
3. n.: věčným znamením; srv. v. 10p

¹⁴ Neobřezaný mužského pohlaví, který nedá obřezat maso své předkožky,¹ takový ²člověk bude ze svého lidu vyhlazen.³ Porušil mou smlouvu.

1. Ex 4,24
2. Pozn. 78 v tabulce na str. 1499
3. [dosah slova byl velmi diskutován (srv. traktát Mišny Keritot); jisté je vyloučení ze společenství, nejistý jinak běžný význam ekv. (srv. 9,11; 1Kr 2,4; Mi 5,8): zemře]

Sára, zaslíben Izák

¹⁵ Potom Bůh řekl Abrahamovi: Ohledně tvé ženy Sáraje, nebudeš ⌈ji již nazývat⌉¹ Sáraj, ale její jméno bude Sára.²

1. h.: volat její jméno
2. tzn.: kněžna

¹⁶ Požehnám ji a také z ní ti ¹dám syna.² Požehnám ji a ⌈budou z ní národy,⌉³ budou z ní králové ⁴národů.

1. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
2. 21,2n
3. h.: bude v národy
4. Pozn. 89 v tabulce na str. 1499

¹⁷ Abraham padl na ¹tvář a smál² se. Řekl si v srdci: Cožpak se stoletému může něco ³narodit? A Sára bude snad v devadesáti letech rodit?

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. 18,12
3. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]

¹⁸ A¹ řekl Bohu: Kéž² by Izmael byl živ ⌈³před tebou!⌉⁴

1. h.: + Abraham
2. srv. Iz 48,18; 63,19
3. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
4. n : ve tvé přítomnosti; srv. 1S 2,11; 26,20; 2S 21,1; Jb 1,12

¹⁹ Ale Bůh ¹odpověděl: Kdepak, tvá žena Sára ti porodí syna a dáš² mu jméno Izák.³ S ním ustanovím svou smlouvu jako smlouvu věčnou pro jeho potomstvo po něm.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. 16,11; Iz 7,14; 8,3
3. h.: Jicchak; zn. Smíšek / Smích; v. 17

²⁰ A ohledně Izmaela jsem tě vyslyšel.¹ Hle, ²požehnám ho, rozplodím ho a převelice³ ho rozmnožím. Zplodí dvanáct knížat⁴ a ⁵učiním z něj veliký národ.

1. 30,6.17.22; Dt 9,19; 10,10; Joz 10,14; Sd 13,9; 1Kr 9,3!
2. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
3. v. 2
4. 25,16
5. Pozn. 79 v tabulce na str. 1499

²¹ Ale svou smlouvu ustanovím s Izákem, kterého ti porodí Sára v příštím roce o tomto čase.¹

1. 18,10

²² Tu Bůh dokončil ¹rozhovor² s Abrahamem a vystoupil³ od něho.

1. infinitiv konstruktivní (vázaný)
2. 18,33
3. 18,33; 35,13

²³ Pak Abraham vzal¹ svého syna Izmaela i všechny zrozené ve svém domě i všechny koupené za ²stříbro, všechny ³členy Abrahamova domu mužského pohlaví, a obřezal maso jejich předkožky ještě tentýž den tak, jak mu Bůh řekl.

1. 12,4p
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499

²⁴ Abraham byl ve ¹věku devadesáti devíti let, když bylo obřezáno maso jeho předkožky.

1. Pozn. 54 v tabulce na str. 1499

²⁵ Jeho syn Izmael byl ve ¹věku třinácti let, když bylo obřezáno maso jeho předkožky.

1. Pozn. 54 v tabulce na str. 1499

²⁶ Právě tentýž den byl obřezán Abraham i jeho syn Izmael

²⁷ i všichni muži z jeho domu, ¹doma zrození i koupení za stříbro od cizince, byli obřezáni s ním.

1. Pozn. 53 v tabulce na str. 1499

¹ I ukázal¹ se mu Hospodin u Mamreho dubů,² když seděl u vchodu do stanu za denního žáru.

1. 12,7
2. 13,18

² Když ⌈pozvedl ¹oči⌉² a rozhlédl se, hle, tři muži stáli proti němu. Když je uviděl, běžel jim od vchodu do stanu vstříc, poklonil se až k zemi³

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. 13,14
3. 19,1

³ a řekl: Panovníku, jestliže jsem ¹nyní nalezl ve tvých očích milost,² nepomíjej ³prosím svého otroka.⁴

1. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
2. 6,8
3. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
4. Dt 34,5p

^{4 1}Nechám přinést trochu vody, abyste si mohli umýt nohy,² a odpočiňte si³ pod stromem.

1. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
2. 19,2; 24,32; 43,24
3. h.: opřete se

⁵ Vezmu¹ trochu ²jídla, abyste se^{3 4}posilnili. Potom půjdete dál. Vždyť proto ⁵procházíte kolem svého otroka! Řekli: ⁶Udělej, jak jsi řekl.

1. srv. Sd 6,18; 13,15
2. Pozn. 75 v tabulce na str. 1499
3. h.: svá srdce; Sd 19,5
4. imperativ
5. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
6. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]

⁶ Abraham pospíchal do stanu k Sáře a řekl: Rychle zadělej tři míry¹ jemné mouky² a udělej podpopelné chleby.³

1. [asi 22 litrů]
2. srv. 1Kr 5,2; Ez 16,13.19
3. [rychlé, tenké a kulaté placky]; Nu 11,8; 1Kr 17,13; Oz 7,8

⁷ A Abraham běžel k dobytku, vzal jemné a hezké tele¹ a dal ho mládenci, aby ho rychle ²připravil.

1. 1S 28,24v; L 15,23
2. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499

⁸ Potom vzal máslo,¹ mléko a tele, které ²připravil, a ³předložil ⁴jim to. Zatímco jedli, stál u nich pod stromem.

1. 2S 17,29; Iz 7,15
2. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 79 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

^{9 1}Zeptali se ho: Kdepak je tvá žena Sára? ²Odpověděl: ³Zde ve stanu.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499

¹⁰ Jeden řekl: ¹Jistě se k tobě vrátím ⌈napřesrok o tomto čase,⌉² a hle, tvá žena Sára bude mít syna.³ (A Sára poslouchala u vchodu do stanu za ním.

1. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
2. h.: podle času života / jak toto období bude opět živé; srv. 21,7; 2Kr 4,16n
3. //Ř 9,9

¹¹ Abraham i Sára byli staří,^{1 2}pokročilého ³věku. Sáře již přestal běh⁴ ženský.)

1. L 1,18
2. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 70 v tabulce na str. 1499
4. [tzn. menstruace]

¹² Sára se v ¹nitru zasmála: Poté, co jsem zestárla, se mi ²dostane rozkoše!³ I můj pán⁴ je už starý.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
3. n. (dle NET — homonymum): početí
4. 1Pt 3,16; n.: manžel

¹³ Hospodin řekl Abrahamovi: ¹Proč se to Sára smála a říkala si: Cožpak budu opravdu rodit, když jsem stará?

1. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499

¹⁴ Je snad nějaká ¹věc pro Hospodina nesnadná?² V určený čas se k tobě vrátím, ⌈napřesrok o tomto čase,⌉³ a Sára bude mít syna.

1. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
2. n.: nemožná; Jr 32,27; L 1,34—37; Mt 19,25n
3. v. 10p

¹⁵ Ale Sára to zapřela: Nesmála jsem se, protože se bála. On řekl: Kdepak, přece ses smála.

Abraham se přimlouvá za Sodomu

¹⁶ Pak se odtamtud muži zvedli a pohlédli ¹směrem k Sodomě.² Abraham šel s nimi, aby je vyprovodil.³

1. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
2. h.: k tváři Sodomy; 10,19; 13,10; [hřích Sodomy se stal příslovečným — Iz 3,9; Jr 23,14; Pl 4,6; Ez 16,46—56]
3. h.: propustil / poslal pryč — je zde použito v pozitivním smyslu

¹⁷ A Hospodin řekl: Cožpak budu před Abrahamem tajit,¹ co chci udělat?

1. h.: zakrývat; srv. Am 3,7

¹⁸ Abraham se ¹jistě stane velikým a mocným národem a budou v něm² požehnány všechny národy země.

1. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
2. 12,3; 28,14

¹⁹ Neboť ⌈jsem se s ním sblížil, takže⌉¹ přikáže² svým synům a svému domu po sobě, aby zachovávali³ ⌈Hospodinovu cestu⌉⁴ a konali⁵ ⌈spravedlnost a právo,⌉⁶ aby Hospodin Abrahamovi ⁷naplnil to, co o něm řekl.⁸

1. n : vybral / určil jsem ho k tomu, aby …; h.: poznal jsem ho, takže (/ aby) …; srv Am 3,2; [formulace naznačuje, že Abraham byl s Hospodinem ve zvl. vztahu smlouvy]; var.: vím, že
2. Dt 6,6—7
3. 17,9
4. Sd 2,22!; Př 10,29; Jr 5,4n; srv. Sk 9,2
5. n.: prosazovali / zastávali / jednali podle …
6. Ž 33,5; Př 21,3
7. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
8. 12,2

²⁰ I řekl Hospodin: ⌈Křik proti Sodomě⌉¹ a Gomoře je tak velký a jejich hřích tak přetěžký,

1. 19,13; h.: Křik Sodomy …; [zřejmě volání těch, kdo trpěli jejich hříchy a bezprávím (2Pt 2,7n), po Božím soudu]; 4,10

²¹ že ¹musím sestoupit² a podívat se, zdali ³jednají zcela podle toho křiku, který se ke mně ⁴donesl. A jestli ne, zjistím to.

1. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
2. 11,5.7
3. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499

²² Muži se odtamtud obrátili a šli k Sodomě, ale Abraham ještě stál ¹před Hospodinem.²

1. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
2. 19,27; Ž 106,23; Jr 15,1

²³ Abraham přistoupil a řekl: Cožpak¹ s ničemou vyhladíš i spravedlivého?²

1. [srv. další blízké otázky — 17,17; 18,13.17]
2. 7,1; 20,4; Dt 25,1; 1Kr 8,32; Jb 34,17; Ž 11,4—7; Ez 21,8

²⁴ Možná je uprostřed toho města¹ padesát spravedlivých. Cožpak ho přece vyhladíš a neodpustíš² tomu místu kvůli padesáti spravedlivým, kteří jsou uprostřed něho?

1. [A. se již podruhé nasazuje pro toto město — 14,14—16]
2. h.: nepozdvihneš hřích / vinu; 1S 15,25; Oz 14,3

²⁵ Ať je to od tebe vzdáleno, abys učinil takovou ¹věc, že bys usmrtil spravedlivého s ničemou, takže by na tom spravedlivý byl tak jako ničema. Ať je to od tebe vzdáleno! Cožpak ²soudce³ celé země nebude ⁴jednat podle práva?⁵

1. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
2. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
3. Sd 11,27; Ž 7,12; 9,5; 94,2; Iz 33,22; Ř 3,6
4. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
5. v. 19; Dt 32,4

²⁶ Hospodin ¹odpověděl: Jestliže najdu² v Sodomě uprostřed města padesát spravedlivých, odpustím kvůli³ nim celému tomu místu.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Jr 5,1
3. v. 31n; 3,17; 12,16; 1S 23,10; 2S 6,12

²⁷ Abraham pokračoval¹ a řekl: Hle, dovolím si mluvit k Panovníkovi, ačkoliv jsem prach² a popel.

1. h.: odpověděl
2. 2,7; Jb 30,19; 42,6

²⁸ Možná, že do padesáti spravedlivých bude chybět pět. Zničíš¹ pro těch pět celé město? ²Odpověděl: Nezničím, najdu–li tam čtyřicet pět.

1. 13,10; 19,13n
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499

²⁹ Ještě dále k němu mluvil ¹slovy: Možná se jich tam najde čtyřicet. ²Odpověděl: Pro těch čtyřicet to neučiním.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499

³⁰ Pak řekl: Ať se Panovník nerozzlobí,¹ že ještě mluvím. Možná se jich tam najde třicet. ²Odpověděl: Neučiním to, najdu–li tam třicet.

1. h.: nevzplane hněvem; srv. 4,5; Dt 6,5; 1S 15,11
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499

³¹ Nato řekl: Hle, dovolím si mluvit k Panovníkovi. Možná se jich tam najde dvacet. ¹Odpověděl: Nezničím je kvůli těm dvaceti.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499

³² Potom řekl: Ať se Panovník nerozhněvá,¹ když promluvím ještě jednou.² Možná se jich tam najde deset. ³Odpověděl: Nezničím je kvůli těm deseti.

1. h.: nevzplane hněvem; srv. 4,5; Dt 6,5; 1S 15,11
2. Sd 6,39
3. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499

³³ Když dokončil ¹rozhovor² s Abrahamem, Hospodin ³odešel; a Abraham se vrátil do svého domova.⁴

1. infinitiv konstruktivní (vázaný)
2. 17,22
3. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
4. h.: místa; tj. Mamre

¹ Dva ¹andělé² přišli večer do Sodomy, když Lot seděl v sodomské bráně.³ Lot je uviděl, povstal jim vstříc, poklonil se tváří k zemi⁴

1. Pozn. 77 v tabulce na str. 1499
2. 16,7; 18,2; He 13,2
3. [spojení seděl v bráně může vyjadřovat, že se Lot stal součástí nějaké formy správy města; srv. Rt 4,1—12; 2S 19,9; Dt 21,19; Jr 26,10; 38,7; 39,3]
4. 18,2; Joz 5,14; Sd 13,20; Da 10,9; srv. Zj 19,10

² a řekl: Moji páni, zajděte ¹prosím do domu svého otroka a přenocujte a umyjte si nohy.² Časně ráno pak půjdete svou cestou. ³Odpověděli: Nikoli, jenom přenocujeme na náměstí.⁴

1. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
2. 18,4; L 7,44
3. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
4. [rozlehlé otevřené prostranství blízko hlavní městské brány, kde se konala veřejná shromáždění; srv. Sd 19,15; 2S 21,12; Neh 8,1.16; Est 4,6; 2Pa 32,6]

³ Velmi je nutil,¹ takže zašli k němu a vešli do jeho domu. ²Připravil jim jídlo, napekl nekvašené chleby³ a jedli.

1. v. 9.15v; 33,11; 2Kr 2,17; 5,16; L 24,29; Sk 16,15
2. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
3. Joz 5,11; Sd 6,19; 1S 28,24

⁴ Dříve nežli ulehli, muži města, muži¹ Sodomy, mládenci i starci, všechen lid bez výjimky, obklíčili² dům,

1. 13,13
2. Sd 19,22

⁵ pokřikovali na Lota a říkali mu: Kde jsou ti muži, kteří k tobě v noci přišli? Vyveď je k nám, ať je poznáme!¹

1. 4,1p; Ju 1,7

⁶ Lot k nim vyšel ke vchodu, zavřel¹ za sebou dveře

1. 2Kr 6,32

⁷ a řekl: ¹Prosím, moji bratři, nepáchejte takové zlo.²

1. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
2. Lv 18,22

^{8 1}Podívejte, mám dvě dcery,² které ⌈nepoznaly muže,⌉^{3 4}nyní vám je vyvedu a učiňte s nimi, co vám bude libo.⁵ Jenom ⁶nic nedělejte těmto mužům, vždyť proto vešli do stínu⁷ mého přístřeší.

1. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
2. v. 30
3. Nu 31,18.35; Sd 21,12
4. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
5. 1S 11,10
6. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
7. n.: pod ochranu; srv. Nu 14,9; Ž 91,1; Iz 30,2

^{9 1}Odpověděli: Kliď se!² A říkali: Sám tu ³zůstává jako ⁴host a ⁵troufá si nás soudit!⁶ Tak s tebou naložíme hůř než s nimi! A velice tlačili⁷ na toho muže, na Lota, a pokoušeli se vylomit dveře.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. n.: Vypadni; h.: Přistup daleko (srv. ::Joz 3,9; Rt 2,14; 2S 1,15)
3. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
4. infinitiv konstruktivní (vázaný)
5. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
6. Ex 2,14
7. srv. v. 3 — nutil

¹⁰ Nato muži zevnitř vztáhli ¹ruce, ²vtáhli Lota k sobě do domu, zavřeli dveře

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499

¹¹ a muže u vchodu domu ⌈od nejmenšího až do největšího⌉¹ ranili slepotou,² že nedokázali nalézt vchod.

1. 1S 5,9
2. Dt 28,28; 2Kr 6,18; Sk 13,11

¹² Potom muži Lotovi řekli: Koho tu ještě máš? Zetě, ¹syny a ²dcery i všechny, které máš ve městě, vyveď z tohoto místa!

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

¹³ Neboť zničíme¹ toto místo, protože veliký je ²před Hospodinem ⌈křik proti němu,⌉³ takže nás Hospodin poslal, abychom je zničili.

1. n.: jsme přišli zničit; [h. ptc. zn., že akce nastane bezprostředně]
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
3. h.: jejich křik; 18,20p

¹⁴ Lot tedy vyšel a mluvil ke svým zeťům, kteří si měli vzít¹ jeho dcery, a říkal: ⌈Vstaňte a⌉² vyjděte³ z tohoto místa, protože Hospodin město ⁴zničí! Ale jeho ženichům to připadalo, jako by žertoval.⁵

1. [pojmosloví odpovídá tehdejším zvykům: úmluvy o manželství byly závazné (proto se budoucí manželé již mohou nazývat zeťové), ačkoliv dcery ještě „nepoznaly“ ty muže, neměly s nimi pohlavní styk]; srv. Mt 1,18
2. n.: Rychle
3. Nu 16,21v; Jr 51,45; Zj 18,4
4. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
5. srv. Ex 9,21; 2Pa 30,10; Př 29,1; Jr 20,7; 43,1n; 1Te 5,3

¹⁵ Když ¹vyšla jitřenka,^{2 3}andělé naléhali⁴ na Lota: ⌈Vstaň a⌉⁵ vezmi svou ženu a obě své dcery, které jsou zde, ať nejsi smeten⁶ ⌈za vinu⌉⁷ toho města!

1. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
2. Joz 6,15; Sd 19,25; 1S 9,26; Jon 4,7
3. Pozn. 77 v tabulce na str. 1499
4. v. 3v
5. n.: Rychle
6. 1S 12,25
7. n.: při trestání

¹⁶ Když váhal, muži z Hospodinova soucitu¹ s ním uchopili² jeho ruku, ruku jeho ženy i ruku obou jeho dcer, vyvedli ho a zanechali ho venku za městem.

1. Iz 63,9; srv. Tt 3,5; 2K 1,3
2. Dt 5,15; 2Pt 2,7

¹⁷ A když je vyváděli pryč, jeden¹ řekl: Uteč do bezpečí, abys zachránil svou duši.² Nehleď³ zpět a nezastavuj se nikde v rovině.⁴ Uteč do hor, ať nejsi smeten.⁵

1. n.: Hospodin; var.: řekli
2. 1Kr 19,3
3. [h. sloveso vyjadřuje nikoliv letmý pohled, ale dlouhé zadívání se; srv. v. 26; 15,5; Iz 51,1; Pl 1,11; Př 4,25]
4. v. 25; 13,10!
5. 1S 12,25; 26,10

¹⁸ Lot jim ¹odpověděl: ²Prosím ne, Panovníku.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]

¹⁹ Hle, ¹nyní tvůj otrok nalezl milost² ve tvých očích a veliké je tvé milosrdenství,³ které jsi mi ⁴prokázal, když jsi zachoval mou duši při životě. Ale já nebudu moci⁵ uniknout do hor, aby na mne nedolehla ta zhouba,⁶ a zemřel bych.

1. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
2. 18,3
3. Ž 36,6; 103,4.11
4. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
5. n : to nezvládnu; [od východu jitřenky (v. 15) do východu slunce (v. 23) neměl Lot opravdu mnoho času, takže je pochopitelné, že se asi bál, že to nezvládne]
6. h.: zlo; Ž 107,26

^{20 1}Jen ²pohleď na toto město. Je dosti blízko, abych tam utekl, a je nepatrné. ³Dovol, ať tam uteču do bezpečí! Copak není nepatrné? A má duše zůstane naživu!

1. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
2. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
3. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]

²¹ I řekl mu: ¹Dobře, ⌈vyhovím ti⌉² i v této ³věci. Město, o kterém jsi mluvil, nevyvrátím.⁴

1. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
2. h.: pozvednu tvou tvář; n.: beru na tebe ohled; Dt 10,17; 1S 25,35; 2Kr 3,14; Př 6,35
3. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
4. Am 4,11

²² Rychle tam uteč do bezpečí, protože nemohu ¹nic dělat, dokud tam nevejdeš. Proto se to město jmenuje Sóar.²

1. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
2. [tzn. Nepatrné]

²³ Slunce právě vyšlo¹ nad zemí, když Lot vešel do Sóaru.

1. Sd 9,33v; 2Kr 3,22; Jon 4,8v

²⁴ A Hospodin seslal na Sodomu a na Gomoru¹ déšť ⌈síry² a ohně.⌉³ Bylo to ⌈od Hospodina⌉⁴ z nebes.

1. [zničení Sodomy a Gomory se (stejně jako jejich hřích — 18,20) stalo příslovečným (Dt 29,22; Iz 13,19; Jr 49,18; Am 4,11)]
2. Jb 18,15; Ž 11,6; Iz 34,9; Ez 38,22
3. n.: hořící síry; L 17,29
4. Joz 11,20; 1S 16,14; 1Kr 12,15; Mi 1,12

²⁵ Tak vyvrátil tato města a celou tu rovinu, i všechny obyvatele těch měst, i vše, co rostlo na ¹zemi.

1. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499

²⁶ Lotova¹ žena pohleděla² zpět a stala se solným sloupem.

1. h.: Jeho
2. v. 17

²⁷ Abraham časně ráno spěchal k místu, kde stál ¹před Hospodinem,²

1. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
2. 18,22

²⁸ a pohlédl¹ na Sodomu a Gomoru a na celé území té roviny a spatřil, jak ze země vystupuje dým, jako dým z hrnčířské pece.

1. v. 26v; 18,16!; srv. Dt 26,15; 2Kr 9,32; Pl 3,50

²⁹ Stalo se však, když Bůh ničil města té roviny, že Bůh pamatoval¹ na Abrahama a poslal Lota ze středu ²zkázy, když vyvracel města, v nichž Lot pobýval.

1. 8,1
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

Zneužití Lota

³⁰ Lot vystoupil ze Sóaru a usadil se v ¹horách² a s ním jeho dvě dcery. Bál se totiž bydlet v Sóaru. Usadil se tedy v jeskyni,³ on i jeho dvě dcery.

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. v. 17.19
3. srv. Joz 10,16; Sd 6,2; 1S 13,6

³¹ Tu prvorozená řekla té mladší: Náš otec je starý a v zemi není muž, aby k¹ nám podle ²způsobu celé země vešel.³

1. h.: na nás
2. Pozn. 59 v tabulce na str. 1499
3. 16,2p; 38,8

³² Pojď, dáme ¹otci napít vína² a budeme s ním ležet,³ ať zachováme při životě potomstvo ze svého otce.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. 9,21; Př 23,31n; Abk 2,15n
3. n.: spát; Dt 22,23; 1S 2,22; 2S 11,4; 13,11

³³ Daly tedy ¹otci té noci pít víno. Pak vešla prvorozená a ležela se svým otcem. Nepoznal,² když ulehla, ani když vstala.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. n.: nevěděl o tom,

³⁴ Příští den prvorozená řekla té mladší: Hle, včera jsem ležela s ¹otcem. Dáme mu pít víno také tuto noc a vejdi a lež s ním, abychom ze svého otce zachovaly při životě potomstvo.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

³⁵ Také oné noci daly ¹otci pít víno a ta mladší přišla² a ležela s ním. Nepoznal,³ když ulehla, ani když vstala.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. h.: vstala
3. n.: nevěděl o tom,

³⁶ Tak obě Lotovy dcery otěhotněly se¹ svým otcem.

1. h.: ze svého …

³⁷ Prvorozená porodila syna a pojmenovala ho Moáb.¹ On je otcem ²Moábců až dodnes.

1. [Jméno zní podobně jako h. „z otce“]; Dt 2,9
2. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.

³⁸ A ta mladší, ta také porodila syna a pojmenovala ho Ben–amí.¹ On je otcem synů Amónových až dodnes.²

1. [tzn. syn mého lidu]; Dt 2,19
2. [potomci obou synů se stali nepřáteli potomků Abrahamových; Sd 3,12n; 1S 14,17; 2Kr 13,20; 24,2; 2Pa 20,1]

¹ Abraham odtamtud¹ odtáhl do ⌈území Negebu⌉² a pobýval mezi Kádešem³ a Šúrem. Když pobýval jako cizinec v Geraru,⁴

1. 18,1
2. 13,3; Dt 1,7; 1S 27,10; h.: země Negebu / jižní země
3. 14,7; 16,4
4. [na pelištejském území na půl cesty mezi Gazou a Beer–šebou]

² řekl Abraham o své manželce Sáře: Je to má sestra.¹ A Abímelek,² král Geraru, pro Sáru poslal a vzal si ji.

1. 12,11nn!
2. [asi otec nebo dědeček pozdějšího krále stejného jména; 26,1]

³ K Abímelekovi přišel v noci ve snu¹ Bůh a řekl² mu: Hle, zemřeš³ kvůli ženě, kterou sis vzal. Je provdaná.⁴

1. [v Bibli častý způsob zjevení — srv. 28,12; 31,10; 37,5nn; 40,5; 41,1; Nu 12,6; Sd 7,13; 1S 28,6; 1Kr 3,5; Da 2,3; Mt 1,24]
2. 12,17; 1Pa 16,21
3. Ez 33,14; 1S 6,19; 2S 6,6; Da 5,30; Sk 5,5
4. h.: je vlastněna vlastníkem / pánem; Dt 22,22

⁴ Ale Abímelek se k ní nepřiblížil a řekl: Panovníku,¹ vybiješ i² spravedlivý³ národ?

1. var.: Hospodine,
2. LXX: nevědomý a
3. 18,23

⁵ Což mi on neřekl: Je to má sestra? A také ona sama řekla: Je to můj bratr. ⌈S bezúhonným^{1 2}srdcem⌉³ a v čistotě ⁴rukou jsem to udělal.

1. 17,1; Př 10,9.29; Ž 25,21
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. h.: V bezúhonnosti svého srdce; 1Kr 9,4; Ž 101,2
4. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

⁶ A Bůh mu ve snu ¹odpověděl: Já jsem také věděl, žes to udělal s bezúhonným ²srdcem, a já sám jsem tě zadržel, abys proti mně nezhřešil. Proto jsem tě ³nenechal se jí dotknout.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. Pozn. 79 v tabulce na str. 1499

⁷ A teď navrať ženu toho muže, neboť je to prorok.¹ Bude se za tebe modlit,² a budeš žít. Jestliže ji však nenavrátíš, věz, že ³jistě zemřeš ty i všichni, kdo ti patří.

1. [první člověk, který je takto označen]; Ex 7,1; Sd 6,8; 1S 3,20; 9,9p; 1Kr 1,8
2. [první výskyt výrazu v StS]; Nu 11,2; 21,7; Dt 9,20; 1S 1,10; Jb 42,8; srv. L 22,32
3. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]

⁸ Abímelek časně ráno vstal, svolal všechny své otroky a pověděl jim¹ všechny tyto ²věci. Ti muži dostali veliký strach.³

1. h.: v jejich uši; zde je poprvé použita velmi častá h. vazba (která přechází i do NS — L 7,1); srv. 23,10; 44,18; 50,4; Ex 10,2; Dt 5,1
2. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
3. 1S 4,7; 17,11

⁹ Abímelek zavolal Abrahama a řekl mu: Cos nám to provedl? Čím jsem se vůči tobě prohřešil,¹ že jsi na mne a na mé království uvedl tak veliký hřích? ²Zachoval ses ke mně tak, jak se nejedná!

1. 1Kr 18,9; Jr 37,18
2. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499

¹⁰ Abímelek se ještě Abrahama ¹zeptal: Co jsi sledoval² tím, žes udělal takovou ³věc?

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. h.: viděl
3. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499

¹¹ Abraham ¹odpověděl: Řekl jsem si, že na tomto místě jistě není ⌈bázeň před Bohem⌉² a že mne kvůli mé ženě zabijí.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. 2S 23,3

¹² Opravdu¹ je i mou sestrou. Je dcerou mého otce, avšak není dcerou mé matky a stala se mou ženou.

1. Joz 7,20†

¹³ Ale když mne Bůh vyvedl¹ z domu mého otce do neznáma, řekl jsem jí: Na každém místě, kamkoli přijdeme, ⌈mi ²prokaž tu laskavost,⌉³ že o mně ⁴řekneš: Je to můj bratr.

1. n.: bohové vyvedli; [může zde jít o gramatické přizpůsobení tvaru slovesa pl. h. výrazu Bůh (což se ovšem obvykle neděje; srv. např. hned v. 17 — sg. slovesa) anebo o přizpůsobení Abrahamova vyjadřování Abímelekovu polyteistickému smýšlení]); [h. slso zn.: vyvedl k putování / k bloudění / do neznáma]; srv. 12,1—9
2. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
3. h.: toto je tvé milosrdenství, které pro mne budeš činit
4. imperativ

¹⁴ Abímelek vzal tedy brav a skot, otroky a otrokyně a dal je Abrahamovi a navrátil mu jeho ženu Sáru.

¹⁵ Pak Abímelek řekl: Hle, má ⌈země je ¹před tebou; usaď⌉² se, kde je ti libo.

1. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
2. 34,10

¹⁶ Sáře pak řekl: Hle, dal jsem tvému bratrovi¹ tisíc šekelů² stříbra. To pro tebe ³bude ⌈potvrzením cti⌉⁴ před všemi, kteří jsou s tebou, takže před všemi jsi ospravedlněna.

1. [Toto prav. ironické označení představuje pro Sáru napomenutí]
2. [tj. asi 11,5 kg]; srv. Dt 22,19; 1Kr 10,29; 2Kr 6,25
3. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
4. h.: přikrytím očí; [význam výrazu není zcela jasný; (HL)]

¹⁷ A Abraham se modlil k Bohu a Bůh uzdravil Abímeleka, jeho ženu i jeho otrokyně, a ⌈mohly mít děti.⌉¹

1. h.: rodili; (m. zřejmě zahrnuje i Abímeleka)

¹⁸ Hospodin totiž ¹zcela uzavřel každé lůno² v Abímelekově domě kvůli Abrahamově ženě Sáře.

1. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
2. [podle toho se zdá, že Sára musela být na Abímelekově dvoře několik týdnů, nežli přišlo zjevení ve snu]; srv. 1S 1,5

¹ Hospodin navštívil¹ Sáru, jak řekl, a^2 3splnil Sáře to, co prohlásil.

1. [první použití klíčového (nesnadno přeložitelného) pojmu, který má pozitivní i negativní odstín: zasáhnout do života buď s požehnáním (50,24; Ex 3,16; Rt 1,6; 1S 2,21; Ž 65,10; L 1,68), anebo s kletbou, resp. trestem (hojně Jr — 5,9, též Dt 5,9; Oz 1,4)]
2. h.: + Hospodin
3. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499

² Sára otěhotněla a porodila Abrahamovi v jeho stáří syna v určeném čase, o kterém s ním mluvil Bůh.

³ Abraham dal svému synu, který se mu narodil, kterého mu Sára porodila,¹ jméno Izák.²

1. [dvě (nezvykle) vložené věty dobře zdůrazňují naplnění Božího zaslíbení]
2. 17,19!

⁴ Když ¹bylo Izákovi osm dní, Abraham svého syna obřezal,² tak jak mu Bůh přikázal.³

1. Pozn. 54 v tabulce na str. 1499
2. 17,12.23
3. 6,22; 12,4p

⁵ Abrahamovi ¹bylo sto let, když se mu narodil ²syn Izák.

1. Pozn. 54 v tabulce na str. 1499
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

⁶ Sára řekla: Bůh mi způsobil smích.¹ Každý, kdo o tom uslyší, se bude smát² se mnou.

1. 18,13; Iz 54,1
2. h.: jicchak; [slovní hříčka se jménem Izák je zřejmě projevem radosti]

⁷ Ještě řekla: Kdo by jen pověděl Abrahamovi, že Sára bude kojit!¹ A přece jsem mu v jeho stáří porodila syna!

1. h.: + syny

⁸ Dítě rostlo a bylo odstaveno.¹ V den Izákova ²odstavení udělal Abraham velkou hostinu.³

1. 1S 1,22p; Oz 1,8
2. infinitiv konstruktivní (vázaný)
3. [v době, kdy byla vysoká dětská úmrtnost, se čas odstavení pokládal za nadějný, že dítě bude žít; tak zvl. u dlouho očekávaného syna evidentně důvod k první hostině v Bibli]; srv. Sd 14,10; Est 1,3

Vyhnání Hagary s Izmaelem

⁹ Když Sára viděla, že se syn Egypťanky Hagary, kterého Abrahamovi porodila,¹ Izákovi posmívá,²

1. 16,15
2. n.: žertuje; 19,14; 39,14; LXX: si hraje s jejím vlastním synem Izákem

¹⁰ řekla Abrahamovi: Vyžeň¹ tuto otrokyni i jejího syna, neboť syn této otrokyně nebude dědicem² spolu s mým synem Izákem!

1. srv. 25,5; Př 22,10
2. Ga 4,30

¹¹ ⌈Abraham byl z ¹toho velmi skleslý:⌉² byla to záležitost jeho syna.

1. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
2. n.: Abrahamovi se to velmi nelíbilo; 1S 8,6; h.: v Abrahamových očích to bylo velmi špatné;

¹² Bůh však Abrahamovi řekl: Nebuď skleslý¹ kvůli chlapci a své otrokyni. ²Poslechni Sáru³ ve všem, co ti ⁴říká, protože v⁵ Izákovi bude povoláno⁶ tvé símě.

1. 2S 11,25
2. Pozn. 86 v tabulce na str. 1499
3. 16,2
4. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
5. n.: z / skrze …; tzn. v Izákově potomstvu; srv. Ř 9,6—8
6. n.: jmenováno (48,16) / zmiňováno (Iz 14,20)

¹³ Syna otrokyně také učiním národem,¹ protože je tvým potomkem.

1. Gn 25,12—18

¹⁴ Abraham vstal časně¹ ráno, vzal chléb a měch vody a dal to Hagaře. ⌈Položil jí to na ramena a poslal ji s dítětem⌉² pryč. ³Odešla a bloudila v pustině Beer–šeby.⁴

1. 20,8
2. n.: Položil jí na ramena i dítě a poslal ji …; $ (v h. nedostatečně určeno)
3. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
4. v. 31!; 1S 3,20

¹⁵ Když voda v měchu došla, odložila¹ dítě pod jedno křoví.²

1. h.: odhodila, [řečeno s nadsázkou související s vyčerpáním — třináctileté dítě ani nenesla, ani neodhodila]
2. 2,5

^{16 1}Odešla a posadila se naproti opodál na dostřel luku, neboť si řekla: Nebudu se dívat na smrt toho dítěte.² Tak seděla naproti, ⌈pozvedla ³hlas a plakala.⌉⁴

1. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
2. n.: chlapce; 4,23; 1Kr 14,12
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
4. 27,38; Sd 2,4; Rt 1,9; 1S 11,4; LXX: dítě hlasitě vykřiklo a začalo plakat

¹⁷ Bůh uslyšel¹ hlas chlapce. Boží ²anděl zavolal na Hagaru z nebes a řekl jí: Co je ti, Hagaro? Neboj se, protože Bůh slyšel hlas chlapce tam, kde je.

1. srv. 16,11p
2. Pozn. 77 v tabulce na str. 1499

¹⁸ Vstaň, zvedni chlapce a pevně ho drž ⌈za ruku,⌉¹ protože z něj učiním velký národ.

1. h.: svou rukou, [prav. zn. „pečuj o něho“]

¹⁹ Tu jí Bůh ⌈otevřel oči⌉¹ a uviděla studnu s vodou. Šla, naplnila měch vodou a dala chlapci napít.

1. 2Kr 6,17

²⁰ Bůh byl s chlapcem, když vyrůstal. Usadil se v pustině a stal se velkým lukostřelcem.

²¹ Bydlel v Páranské¹ pustině a ²matka mu vybrala ženu z egyptské³ země.

1. Dt 1,1; 1S 25,1
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. ::24,4; 28,1n

Smlouva Abímeleka s Abrahamem

²² V té době řekl Abímelek a Píkol,¹ velitel jeho armády, Abrahamovi: ⌈Bůh je s tebou⌉² ve všem, co děláš.

1. v. 32; 26,26†; n.: píkol
2. [první místo v Bibli, kde je vyslovena tato častá zásadní výpověď]; 26,28; 28,15; 31,3; 39,3; Ex 18,19; Dt 2,7; Joz 1,5; 1S 3,19; Jr 1,8; Mt 1,23

²³ Nyní mi tu přísahej při Bohu, že ⌈si budeš počínat věrně⌉¹ vůči mně a vůči mému nástupci i mému následníku;² tak jako jsem ³prokázal laskavost⁴ tobě, budeš ji ⁵prokazovat i mně a zemi, v níž jsi pobýval jako cizinec.⁶

1. h. slso zn. „budeš zachovávat podmínky úmluvy“
2. Iz 14,22
3. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
4. 20,13; n.: milosrdenství; 19,19
5. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
6. 20,1

²⁴ A Abraham řekl: ⌈Ano, přísahám.⌉¹

1. h.: Já budu přísahat.

²⁵ Abraham však Abímeleka pokáral ohledně studny s vodou, kterou uchvátili Abímelekovi otroci.

²⁶ Abímelek ¹odpověděl: Nevím, kdo tu ²věc udělal. Ani ty jsi mi to neoznámil a ani já jsem o tom dodnes neslyšel.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499

²⁷ Abraham tedy vzal brav a skot, dal to Abímelekovi a ¹uzavřeli spolu² smlouvu.

1. Pozn. 72 v tabulce na str. 1499
2. 1S 23,18

²⁸ Abraham postavil sedm oveček¹ ze stáda zvlášť.

1. srv. 2S 13,3n

²⁹ Abímelek se Abrahama ¹zeptal: Co s těmi sedmi ovečkami, které jsi postavil zvlášť?

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499

³⁰ On ¹odpověděl: Těch sedm oveček si ode ²mne ³vezmi, aby mi byly na svědectví,⁴ že tuto studnu jsem⁵ vyhloubil já.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 68 v tabulce na str. 1499
3. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
4. 31,48
5. srv. Ž 7,16

³¹ Proto nazval¹ ono místo Beer–šeba,² protože tam oba přísahali.

1. n.: se nazývá
2. [tzn. „Studna přísahy“ / „Studna sedmi“]

³² Tak ¹uzavřeli smlouvu v Beer–šebě. Abímelek s velitelem své armády Píkolem ²vstali a navrátili se do pelištejské země.

1. Pozn. 72 v tabulce na str. 1499
2. sg., jednotné číslo (singulár)

³³ Abraham pak vysadil v Beer–šebě tamaryšek¹ a vzýval tam jméno Hospodina, ²Boha věčného.³

1. 1S 22,6; 31,13; srv. 1Pa 10,12
2. Pozn. 61 v tabulce na str. 1499
3. h. ’ēl ‘ôlām; [srv. další Boží tituly 14,19; 17,1; 33,20; 35,7]; srv. Ex 15,18; Ž 90,2; Jr 10,10

³⁴ Abraham pobýval v pelištejské zemi jako cizinec po mnohé dny.

¹ Po těch ¹událostech se stalo, že Bůh Abrahama zkoušel.² Řekl mu: Abrahame! On ³odpověděl: ⁴Tady jsem.⁵

1. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
2. Dt 8,2.16; 13,4; Sd 2,22; He 11,17
3. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
5. v. 11; 31,11

² Bůh řekl: Nuže, vezmi svého syna, svého jediného,¹ jehož miluješ, Izáka, a jdi do země Mórija.² Tam ho ³obětuj jako zápalnou oběť⁴ na jedné z hor, o níž ti ⁵povím.

1. J 3,16
2. 2Pa 3,1
3. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
4. 2Kr 3,27
5. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499

³ Abraham vstal časně ráno,¹ osedlal ²osla, vzal s sebou dva své služebníky a svého syna Izáka, naštípal dříví k zápalné oběti a ⌈vydal se⌉³ k místu, o kterém mu řekl Bůh.

1. 21,14
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. h.: vstal a šel

⁴ Třetího¹ dne, když Abraham pozvedl ²oči,³ uviděl v dáli to místo

1. [to odpovídá cestě z Beer–šeby (v. 19) do Jeruzaléma]; srv. Ex 5,3; 15,22; 2Kr 20,5
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. srv. v. 13; 13,14; 18,2

⁵ a¹ řekl svým služebníkům: Zůstaňte tady s oslem a já s chlapcem² půjdeme až tam. Pokloníme³ se Bohu a vrátíme⁴ se k vám.

1. h.: + Abraham
2. Jr 1,6p
3. srv. 1S 1,19; 2S 12,20
4. [lze se jen domnívat, co tím Abraham myslel; He 11,19 mluví o tom, že Abraham věřil, že Bůh má moc Izáka vzkřísit z mrtvých]

⁶ Potom vzal Abraham dříví k zápalné oběti a naložil je na svého syna Izáka. Vzal s ¹sebou také oheň a nůž.² A šli oba spolu.

1. Pozn. 68 v tabulce na str. 1499
2. [Je zvláštní, že i když se tehdy obětní nože musely používat hojně, v souvislosti s obětí je výraz použit v celé StS pouze v tomto příběhu (Sd 19,29; Př 30,14†)]

⁷ Tu Izák řekl svému otci Abrahamovi: Otče?¹ Abraham řekl: ²Tady jsem,^{3 4}synu. Izák řekl: ⁵Zde je oheň a dříví, ale kde je beránek k zápalné oběti?

1. h.: Otče můj; [Ve spojení s přivlast. zájm. by mohlo odpovídat oslovení: „Tati“]
2. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
3. v. 1
4. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
5. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499

⁸ Abraham ¹odpověděl: Bůh si opatří² beránka³ k zápalné oběti, můj synu. A šli oba spolu.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. v. 14p
3. srv. Ex 29,38—42; [konečným naplněním A. slova byl beránek Boží — Iz 53,7; J 1,29; Zj 13,8]

⁹ Když přišli na místo, o kterém mu řekl Bůh, Abraham tam postavil oltář,¹ připravil² dříví, svázal³ svého syna Izáka a položil ho na oltář⁴ na dříví.

1. 13,18
2. 1Kr 18,33
3. HL; slso zn. svázat dohromady nohy obětního zvířete
4. Jk 2,21

¹⁰ Pak¹ vztáhl ²ruku a vzal nůž, aby zabil³ svého syna.

1. h.: + Abraham
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. [výraz používaný často pro zabití obětního zvířete; 1S 1,25; 14,32; Iz 57,5; Ez 23,29; 40,41]

¹¹ Vtom na něho zavolal Hospodinův^{1 2}anděl z nebes: Abrahame, Abrahame! ³Odpověděl: ⁴Tady jsem.⁵

1. 16,7—11
2. Pozn. 77 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
5. 46,2; Ex 3,4; 1S 3,4.10; Sk 9,4

¹² I řekl: Nevztahuj ¹ruku na chlapce a nic mu nedělej, protože teď jsem poznal, že jsi bohabojný² a že jsi mi neodepřel svého syna, svého jediného.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. srv. 20,11; 42,18; Ex 20,20; Jb 1,1; Iz 29,13

¹³ Abraham pozvedl ¹oči a uviděl, ²že se jeden³ beran zachytil za ⁴rohy v houštině. Šel,⁵ vzal toho berana a ⁶obětoval ho v zápalnou oběť místo⁷ svého syna.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
3. var. ( LXX; Pš, SP … h. ’echad namísto ’achar); TM: vzadu / za ním
4. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
5. h.: + Abraham
6. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
7. [první zmínka o zástupné oběti; srv. Mk 10,45]

¹⁴ A Abraham pojmenoval ono místo: Hospodin opatří.¹ Odtud se dodnes říká: Na hoře ⌈Hospodinově se opatří.²⌉³

1. h.: uvidí / poohlédne se po (41,33); h. adonaj jir’e (stejný tvar slsa je ve v. 8); srv. 16,13n; 28,19; 32,31; Ex 17,15; Sd 6,24; Ez 48,35
2. n.: se uvidí
3. n.: se zjeví / se ukáže (h.: se dá vidět) Hospodin; [h. výrok je možno přeložit dvojznačně (což bylo asi zamýšleno); Hospodinovou horou bylo později nazýváno místo jeruz. chrámu, chrámová hora (Ž 24; Iz 2,3; Za 8,3), kam lidé chodili, aby se ukázali před Hospodinem, který se jim zjevil tím, že se o ně postaral]

¹⁵ Hospodinův ¹anděl zavolal z nebes na Abrahama podruhé²

1. Pozn. 77 v tabulce na str. 1499
2. 1Kr 9,2; 19,7

¹⁶ a řekl: Při sobě¹ jsem přísahal,² je ⌈Hospodinův výrok:⌉³ Protože jsi učinil tuto ⁴věc a neodepřel jsi mi svého jediného syna,⁵

1. Iz 45,23; Jr 22,5; 51,14v; He 6,13
2. Ž 105,9; L 1,73
3. [@ — vazba typická pro prorocké knihy (Jr 1,8p) — kromě nich pouze zde a Nu 14,28; 1S 2,30; 2Kr 9,26; 19,33; 22,19; 2Pa 34,27; Ž 110,1]
4. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
5. srv. Ř 8,32

¹⁷ proto tě ¹jistě požehnám² a tvé símě ³velice rozmnožím⁴ jako nebeské hvězdy⁵ a jako písek⁶ na mořském břehu. Tvé símě zdědí bránu⁷ svých nepřátel.

1. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
2. 12,2
3. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
4. 16,10
5. 15,5; 26,4
6. 32,13; 1Kr 4,20; Oz 2,1
7. n : města (LXX); srv. 24,60; Rt 3,11; 1Kr 8,37

¹⁸ Ve tvém semeni ⌈si budou žehnat všechny národy⌉¹ země, protože jsi mne^{2 3}uposlechl.

1. [míněno: … vzájemně žehnat všichni členové národů / pohané]; [V h. tradici bylo běžné uvádět při žehnání (48,20; Rt 4,11) i proklínání nějaký příklad; tak jako se Izrael po odpadnutí od Boha stal příkladem kletby (Jr 24,9p), stane se i příkladem požehnání (Za 8,13). Na základě tohoto pochopení by šlo volněji přeložit: se stane příkladem pro požehnání mezi všemi národy]; 26,4; Ž 72,17; Jr 4,2; n.: budou požehnány všechny …
2. h.: v mém hlasu / podle mého hlasu
3. Pozn. 86 v tabulce na str. 1499

¹⁹ Pak se Abraham navrátil ke svým služebníkům a vydali¹ se společně do Beer–šeby.² A Abraham bydlel v Beer–šebě.

1. v. 3p
2. 21,33; 26,23; 28,10

Synové Náchorovi

²⁰ Po těchto ¹událostech bylo Abrahamovi oznámeno: Hle, také Milka² porodila tvému bratru Náchorovi syny:

1. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
2. 11,29

²¹ Prvorozeného Úsa, jeho bratra Búza a Kemúela, otce Aramova,¹

1. [dvanáct Náchorových synů se stalo předky dvanácti aramejských kmenů]

²² Keseda, Chazóa, Pildáše, Jidláfa a Betúela.

²³ Betúel pak zplodil Rebeku.¹ Těchto osm porodila Milka Abrahamovu bratru Náchorovi.

1. 24,15

²⁴ A jeho konkubína^{1 2}jménem Reúma také porodila: Tabecha, Gachama, Tachaše a Maaku.

1. 25,6; 35,22; 36,12; Sd 8,31
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

¹ ⌈Sára byla živa⌉¹ sto dvacet sedm let; to byla léta života Sáry.

1. h.: A bylo života Sáry

² Sára zemřela v Kirjat–arbě, což je Chebrón¹ v kenaanské zemi, a Abraham přišel, aby pro Sáru naříkal a oplakával ji.

1. Joz 14,15

³ Pak^{1 2}od své zemřelé³ vstal a promluvil k Chetejcům:⁴

1. h.: + Abraham
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
3. n.: svého zemřelého; v h. je m. všude až do v. 15.
4. h.: synům Chétovým; 10,15; [není známa žádná souvislost mezi těmito kenaanskými Chetejci (27,46; poslední zmínka o nich je 2Pa 8,7) a velkým národem Chetejců v oblasti Malé Asie a Sýrie (Joz 1,4; 1Kr 10,28; 11,1)]

⁴ Jsem u vás cizinec a příchozí.¹ Prodejte² mi u sebe do vlastnictví hrob, abych pohřbil³ svou zemřelou.

1. 1Pa 29,15
2. h.: Dejte — vyjadřuje zdvořilé smlouvání v kultuře té doby; v. 9
3. h.: pohřbil od své tváře / přítomnosti; [Tato h. fráze zn. „pohřbil / pochoval“]

⁵ Chetejci¹ Abrahamovi odpověděli:²

1. h.: Synové Chétovi
2. h.: + a řekli mu

⁶ Slyš nás, ¹pane: Jsi uprostřed nás kníže Boží!² Pohřbi svou zemřelou v nejlepším z našich hrobů. ³Nikdo z nás ti neodepře svůj hrob, abys tam mohl pohřbít svou zemřelou.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. výraz může též vyjadřovat nejvyšší úctu: mocný kníže; srv. Př 3,27p
3. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499

⁷ Tu Abraham vstal a poklonil se lidu té země, Chetejcům,¹

1. h.: synům Chétovým; 10,15; [není známa žádná souvislost mezi těmito kenaanskými Chetejci (27,46; poslední zmínka o nich je 2Pa 8,7) a velkým národem Chetejců v oblasti Malé Asie a Sýrie (Joz 1,4; 1Kr 10,28; 11,1)]

⁸ a promluvil k nim: Jestliže to je vaším ¹přáním,² abych tu pohřbil³ svou zemřelou, vyslyšte mne a zasaďte se⁴ za mne u Efróna,⁵ syna Sócharova,

1. Pozn. 78 v tabulce na str. 1499
2. 2Kr 9,15
3. h.: pohřbil od své tváře / přítomnosti; [Tato h. fráze zn. „pohřbil / pochoval“]
4. h.: zasáhněte / dorážejte; srv. Jr 7,16
5. 49,30; 50,13

⁹ aby mi ¹prodal svou jeskyni v Makpele, která je na konci jeho pole. Ať mi ji ²prodá za plnou cenu³ do vlastnictví mezi vámi jako hrob.

1. Pozn. 79 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 79 v tabulce na str. 1499
3. h.: stříbro

¹⁰ (Efrón však seděl mezi Chetejci.)¹ Efrón chetejský Abrahamovi před² Chetejci,³ před všemi, kdo vcházejí do brány⁴ jeho města, odpověděl:

1. h.: syny Chétovými
2. n.: v doslechu …; h:. v uši …; 20,8p
3. h.: syny Chétovými
4. zřejmě ve smyslu: mají přístup do zasedání; v. 18; 19,1

¹¹ Nikoli, ¹pane, vyslechni mne. Prodám² ti to pole³ a prodám⁴ ti i jeskyni, která je na něm. Před očima synů svého lidu ti ji prodám,⁵ pohřbi svou zemřelou.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. h.: ()dám
3. [souhlasí tedy s prodejem větší části, než o co byl požádán — i pole; ovšem podle chetejského práva tím Abraham získával další finanční a sociální závazky, bylo to tedy pro Efróna výhodné]
4. h.: ()dám
5. h.: ()dám

¹² Abraham se poklonil ¹před lidem té země

1. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

¹³ a promluvil k Efrónovi před¹ lidem té země: ⌈Kdybys tak vyslechl ty mě!⌉² Zaplatím³ ti cenu⁴ toho pole. Přijmi to ode mne, abych tam mohl pohřbít svou zemřelou.

1. n.: v doslechu …; h:. v uši …; 20,8p
2. n.: Jsi–li ochoten mi ho dát, vyslechni mne, prosím.
3. h.: ()dám
4. h.: stříbro

¹⁴ Efrón Abrahamovi odpověděl:

¹⁵ Vyslechni mě, ¹pane. Pozemek je za čtyři sta šekelů² stříbra. Co je to pro tebe a pro mě? Pohřbi tam svou zemřelou.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. [tj. 4,5 kg — navzdory zdánlivé Efrónově štědrosti přemrštěná cena (srv. Jr 32,9; 2S 24,24)]

¹⁶ Abraham Efróna uposlechl a odvážil ⌈mu cenu,⌉¹ již vyslovil před² Chetejci: Čtyři sta šekelů stříbra podle obvyklé³ obchodní váhy.

1. h.: Abraham Efrónovi to stříbro,
2. v. 10p
3. h.: procházející

¹⁷ Tak Efrónovo pole v Makpele proti¹ Mamre -- pole s jeskyní, která je na něm, i všechno stromoví, které je na poli na celém jeho pomezí okolo -- připadlo

1. n.: ()před; n : východně od [při orientaci sv. stran byli tehdy otočeni k východu]

¹⁸ do Abrahamova majetku před zraky Chetejců,¹ všech, kdo vcházejí do brány ²města.

1. h.: synů Chétových
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

¹⁹ Potom Abraham svou ženu Sáru pohřbil v jeskyni na poli v Makpele naproti¹ Mamre -- to je Chebrón -- v kenaanské zemi.

1. n.: ()před; n : východně od [při orientaci sv. stran byli tehdy otočeni k východu]

²⁰ Tak připadlo to pole s jeskyní na něm od Chetejců¹ Abrahamovi do vlastnictví jako hrob.

1. h.: synů Chétových

¹ Abraham byl již starý, ¹pokročilého ²věku a Hospodin mu³ ve všem požehnal.⁴

1. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 70 v tabulce na str. 1499
3. h.: Abrahamovi
4. v. 35; 12,2; Ga 3,9

² I řekl Abraham svému otroku, nejstaršímu¹ svého domu, který vládl vším, co mu patřilo: Vlož ²teď ³ruku pod má bedra.⁴

1. [Může zn. starší věkem, ale zde spíše služebním postavením]; n : správci; [prav. Elíezerovi — 15,2]
2. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
4. [blízko rozmnožovacích orgánů — prav. v souvislosti s pokračováním potomstva]; srv. 47,29

³ Zapřísahám tě při Hospodinu, Bohu nebes i Bohu země,¹ že nevybereš² ženu pro mého syna z dcer ³Kenaanců, uprostřed nichž bydlím,

1. srv. 14,22
2. 21,21
3. sg., jednotné číslo (singulár)

⁴ ale půjdeš do mé rodné země a k mému příbuzenstvu¹ a vybereš ženu pro mého syna Izáka.

1. 12,1

⁵ Ten otrok mu řekl: Možná¹ mne ta žena nebude chtít² do této země ³následovat. ⁴Určitě mám přivést zpět tvého syna do země, odkud jsi vyšel?

1. 18,24; Joz 9,7
2. @; (sloveso je vždy — kromě Iz 1,19 a Jb 39,9 — spojeno se záporem)
3. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
4. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]

⁶ Abraham mu řekl: Měj se na pozoru, abys tam mého syna nepřivedl nazpět!

⁷ ⌈Hospodin, Bůh nebes,⌉¹ který mne vzal z domu mého otce a z ⌈mé rodné země⌉² a který ke mně promluvil a přísahal mi: Tvému potomstvu dám tuto zemi,³ on ⁴před tebou pošle svého ⁵anděla,⁶ a tak odtamtud vezmeš ženu pro mého syna.

1. Ezd 1,2; Jon 1,9
2. h.: země mého příbuzenstva
3. 13,15; 15,18; 17,8
4. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
5. Pozn. 77 v tabulce na str. 1499
6. Ex 23,20; Da 6,23; Sk 12,11

⁸ A kdyby tě ta žena nechtěla ¹následovat, budeš této mé přísahy zproštěn. Jenom tam mého syna nevoď zpátky.²

1. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
2. [poslední Abrahamova zaznamenaná slova tvoří jakousi závěť]

⁹ Ten otrok tedy vložil ¹ruku pod bedra svého pána Abrahama a tu ²věc mu odpřisáhl.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499

¹⁰ Pak ten otrok vzal z velbloudů¹ svého pána deset kusů² a ³odešel, s ⁴sebou měl všelijaké ⌈vzácné dary⌉⁵ svého pána. Vydal se do ⌈Aramského Dvojříčí,⌉⁶ do města Náchorova.⁷

1. 12,16; 30,43
2. h.: velbloudů
3. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 68 v tabulce na str. 1499
5. h.: dobrou věc; viz vv. 22.30.47.53
6. h.: Aram Naharajim; [tj. sev. Mezopotámie]
7. n.: Náchor; [O městě Nachúru ležícím v blízkosti Cháranu se zmiňují tabulky z Mari (18. st. př. Kr.); mohlo být nazváno podle Abrahamova bratra Náchora (11,31) anebo se označení Náchorovo město týká přímo Cháranu, srv. 29,4]

¹¹ Navečer, v době, kdy ženy vycházely čerpat¹ vodu, nechal odpočinout² velbloudy venku za městem u studny s vodou

1. Joz 9,27; 1S 9,11
2. h.: pokleknout

¹² a řekl: Hospodine, Bože mého pána Abrahama, způsob¹ to dnes ²prosím ³při mně a ⁴prokaž milosrdenství mému pánu Abrahamovi:

1. n.: dopřej mi …; 27,20
2. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
3. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499

¹³ Stojím ¹zde u pramene vody a dcery mužů toho města vycházejí čerpat vodu.

1. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499

¹⁴ Ať dívka, jíž řeknu: Nakloň ¹prosím ²džbán,³ abych se napil, a ona ⁴odpoví: Napij se a také tvé velbloudy napojím,⁵ ⌈je ta, kterou⌉⁶ jsi určil pro svého otroka⁷ Izáka. Podle toho poznám,⁸ že jsi mému pánu ⁹prokázal milosrdenství.

1. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. Sd 7,16; 1Kr 17,12; 18,34
4. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
5. [pro dívku to byl náročný úkol; znamení bylo zároveň praktickou zkouškou pohostinnosti a zdatnosti]
6. h.: tu
7. 18,3; 26,24
8. srv. 15,8; Sd 6,17; 1S 14,10
9. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499

Nevěsta nalezena

¹⁵ Ještě¹ nedomluvil, když ²tu vycházela Rebeka, která se narodila Betúelovi, synu Milky, ženy Abrahamova bratra Náchora, a na ³rameni měla džbán.

1. var.: + ve svém srdci; srv. v. 45
2. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

¹⁶ Ta dívka byla velmi hezkého vzhledu,¹ panna, muž ji dosud nepoznal.² Sestoupila k prameni, naplnila ³džbán a vystoupila.

1. 26,7; 2S 11,2
2. Sd 21,12
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

¹⁷ Otrok jí vyběhl naproti a řekl: Dej mi ¹prosím napít ⌈trochu vody⌉² ze ³džbánu.

1. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
2. 1Kr 17,10; J 4,7
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

^{18 1}Odpověděla: Napij se, můj pane. A rychle² sundala ³džbán na ⁴ruku a dala mu napít.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. 18,6n; 1S 25,18
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
4. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

¹⁹ Když se napil,¹ řekla: Načerpám i tvým velbloudům, dokud se nenapijí.²

1. h.: dokončila jeho napájení,
2. h.: nedokončí pití

²⁰ A rychle vylila ¹džbán do žlabu a běhala stále znovu ke studni čerpat, dokud ne načerpala pro všechny jeho velbloudy.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

²¹ Muž na ni mlčky pozorně hleděl, aby poznal, zda Hospodin ¹dopřeje jeho cestě úspěch,² či nikoli.

1. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
2. v. 40.42.56; srv. v. 12

²² Když přestali velbloudi pít, vzal muž zlatý nosní kroužek¹ o ²váze ⌈půl šekelu⌉³ a pro její ruce dva náramky⁴ o ⁵váze deseti šekelů zlata⁶

1. Ex 32,2; Sd 8,24; Př 25,12; Ez 16,12
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. h.: beqa‘; [tj. 5,8 — 6,65 g]; Ex 38,26†
4. Ez 23,42
5. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
6. [tj. cca 110 g]

²³ a ¹zeptal se: Čí jsi dcera? Pověz mi ²prosím, je–li v domě tvého otce pro nás místo k ³přenocování.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
3. infinitiv konstruktivní (vázaný)

^{24 1}Odpověděla mu: Jsem dcera Betúela, syna Milky, kterého porodila Náchorovi.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499

²⁵ A ¹pokračovala: Slámy i krmiva² je u nás mnoho a také místo k ³přenocování.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Sd 19,19
3. infinitiv konstruktivní (vázaný)

²⁶ Muž poklekl, klaněl¹ se Hospodinu

1. v. 52; 22,5; Ex 4,31

²⁷ a řekl: Požehnán buď Hospodin, Bůh mého pána Abrahama, který od mého pána ⌈neodňal své milosrdenství⌉¹ a ²věrnost.³ Vždyť mě Hospodin na cestě vedl⁴ přímo do domu bratrů mého pána.

1. Rt 2,20
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. v. 49; 32,10?11; Joz 2,14; h.’ₑmeṯ (pravda) v této souvislosti zn. stálost / nepohnutelnost vztahu
4. Neh 9,19; Ž 139,24

²⁸ A dívka běžela a oznámila tyto ¹věci v domě své matky.

1. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499

²⁹ Rebeka měla bratra ¹jménem Lában. Lában běžel ven k prameni za tím mužem.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

³⁰ Když totiž viděl nosní kroužek a náramky na rukou své sestry a slyšel slova své sestry Rebeky: Toto mi ten muž říkal …, tedy ¹šel za tím mužem. A hle, on stál při velbloudech u pramene.

1. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499

³¹ Řekl mu: ¹Pojď, požehnaný Hospodinův!^{2 3}Proč bys stál venku? Připravil jsem dům⁴ i místo pro velbloudy.

1. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
2. 26,29; Rt 3,10; Ex 13,17
3. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499
4. 29,13

³² Muž vešel do domu a odstrojil velbloudy. Pak dal Lában¹ velbloudům slámu a krmivo a dal také vodu k ²umytí nohou³ jeho i nohou mužů, kteří byli s ním.

1. Podmět neurčen. (V h. pouze 3. os. sg.) Některé překlady umisťují podmět Lában již k slovesu odstrojil. Je možný také neurčený podmět; n.: Pak dali …
2. infinitiv konstruktivní (vázaný)
3. 18,4

³³ Když ¹před něj prostřeli,² aby pojedl, řekl: Nebudu jíst, dokud nepromluvím o svých ³záležitostech. Řekl:⁴ Mluv.

1. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
2. h.: pas. sg.
3. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
4. n.: Řekli / Lában řekl

³⁴ Řekl tedy: Jsem Abrahamův otrok.

³⁵ Hospodin mému pánu velmi požehnal, takže je bohatý.¹ Dal mu brav a skot, stříbro a zlato, otroky a otrokyně,² velbloudy a osly.

1. 26,13; h.: veliký
2. 12,6p

³⁶ Žena mého pána Sára porodila mému pánu ve¹ svém stáří syna. Jemu dal všechno, co má.

1. h.: po (svém zestárnutí / stáří)

³⁷ Můj pán mne zapřisáhl ¹slovy: Nevybereš ženu pro mého syna z dcer ²Kenaanců,³ v jejichž zemi bydlím,

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. sg., jednotné číslo (singulár)
3. v. 3

³⁸ nýbrž půjdeš do domu mého otce, k mé rodině a tam vybereš ženu pro mého syna.

³⁹ Řekl jsem svému pánu: Možná mne ta žena nebude ¹následovat.

1. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499

^{40 1}Odpověděl mi: Hospodin, ²před nímž chodím,³ pošle s tebou svého ⁴anděla a dopřeje tvé cestě úspěch.⁵ A ty vybereš pro mého syna ženu z mé rodiny a z domu mého otce.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
3. 17,1
4. Pozn. 77 v tabulce na str. 1499
5. v. 21; Iz 48,15

⁴¹ Jen tehdy budeš zproštěn mé přísahy, když přijdeš k mé rodině a jestliže ti ji nedají, budeš mé přísahy zproštěn.

⁴² Když jsem dnes přišel k tomu prameni, řekl jsem: Hospodine, Bože mého pána Abrahama, jestliže ¹opravdu dopřáváš úspěch² mé cestě, na které se ³nacházím,

1. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
2. v. 40
3. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499

⁴³ hle, stojím tu u pramene vody. ¹Ať dívka, která vyjde čerpat vodu a které řeknu: Dej mi ²prosím napít trochu vody ze ³džbánu,

1. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
2. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

⁴⁴ a ona mi ¹odpoví: Napij se ty a také pro tvé velbloudy načerpám, to ať je žena, kterou Hospodin určil pro syna mého pána.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499

⁴⁵ Ještě¹ jsem v srdci² nedomluvil, když ³tu vycházela Rebeka a na ⁴rameni měla ⁵džbán. Sestoupila k prameni a nabrala vodu. Řekl jsem jí: Dej mi ⁶prosím napít.

1. Iz 65,24
2. n : mysli / duchu; 1S 1,13
3. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
4. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
5. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
6. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]

⁴⁶ Rychle sundala ¹džbán a řekla: Napij se a také tvé velbloudy napojím. Napil jsem se a napojila i velbloudy.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

⁴⁷ Zeptal jsem se jí: Čí jsi dcera? ¹Odpověděla: Dcera Betúela, syna Náchorova, kterého mu porodila Milka. Pak jsem jí dal kroužek na nos a náramky na ²ruce.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

⁴⁸ A poklekl jsem a klaněl jsem se Hospodinu. Dobrořečil¹ jsem Hospodinu, Bohu mého pána Abrahama, že mě vedl po pravé cestě, abych přivedl dceru² bratra mého pána pro jeho syna.

1. Joz 22,33; 1Pa 29,10.20; Ž 103,1
2. [vlastně vnučku, ale h. pojmy dcera a bratr mají (často) širší, volnější význam — příbuzný]

⁴⁹ A nyní mi oznamte, chcete–li mému pánu ¹prokázat milosrdenství a věrnost;² jestli ne, oznamte mi to také, abych se obrátil napravo nebo nalevo.

1. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
2. v. 27

⁵⁰ Lában i Betúel odpověděli: Ta ¹věc vyšla od Hospodina.² Nemůžeme ti říct ⌈ani ano ani ne.⌉³

1. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
2. srv. 1Kr 12,15; Iz 28,29; Ž 118,23
3. h.: zlé ani dobré; tzn.: Na tom, co my si myslíme, nezáleží; srv. 31,24; 2S 13,22

⁵¹ Hle, Rebeka je ⌈¹před tebou.⌉² Vezmi ji a jdi, ať se stane ženou syna tvého ³pána,⁴ tak jak řekl Hospodin.

1. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
2. n : ti předána.
3. pl., množné číslo (plurál)
4. 2S 20,6; 1Kr 1,33; (h. pl.: pánů — zde vyjadřuje ctihodnost a autoritu)

⁵² Když Abrahamův otrok uslyšel jejich slova, poklonil¹ se před Hospodinem až k zemi.

1. v. 26; Neh 8,6!

⁵³ Pak otrok ¹vyňal stříbrné a zlaté² předměty a šaty a dal je Rebece, také dal ⌈vzácné dary⌉³ jejímu bratrovi a její matce.

1. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
2. v. 22
3. 2Pa 21,3; 32,23; Ezd 1,6†

⁵⁴ A jedli a pili on i muži, kteří byli s ním, a přenocovali. Když ráno vstali, řekl: Propusťte mne k mému pánu.

⁵⁵ Její bratr a ¹matka však ²odpověděli: Ať s námi děvče zůstane pár dnů, řekněme³ deset, a potom půjde.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. srv. 1S 29,3

⁵⁶ Ale on jim řekl: Nezdržujte mě, když Hospodin dopřál mé cestě úspěch.¹ Propusťte mě, abych mohl jít ke svému pánu.

1. v. 21; Sd 18,5; Neh 1,11

⁵⁷ Řekli: Zavoláme dívku a zeptáme se jí.¹

1. h.: jejích úst; n : co ona řekne

⁵⁸ Zavolali tedy Rebeku a ¹zeptali se jí: Půjdeš s tímto mužem? ²Odpověděla: Půjdu.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499

⁵⁹ Propustili tedy svou sestru Rebeku a její ¹chůvu,² i Abrahamova otroka a jeho muže.

1. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
2. 35,8

⁶⁰ Požehnali¹ Rebece a říkali jí: Naše sestro, ať z tebe ²vzejdou ⌈tisíce desetitisíců⌉³ a tvé potomstvo ať obsadí bránu⁴ svých nepřátel.⁵

1. var.: + své sestře
2. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
3. n : … nespočetné potomstvo; 17,16
4. 22,17p
5. dle var.; TM: nenávidících ho

⁶¹ Pak Rebeka i její služky¹ vstaly, nasedly na velbloudy a ²následovaly toho muže. Tak ⌈vybral³ Abrahamův otrok⌉⁴ Rebeku a šel.

1. n.: dívky
2. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
3. 21,21; 24,3n. 37n. 40
4. n.: Abrahamův otrok vzal

Izák a Rebeka

⁶² Izák přišel z¹ Bér–lachaj–rói,² bydlel totiž na území³ Negebu.

1. h.: z ()cesty do B.; 16,14
2. 16,14; 25,11
3. 20,1p

⁶³ Když se schylovalo k večeru, Izák se ¹šel ²procházet³ po poli. Pozvedl oči⁴ a ⁵tu spatřil přicházející velbloudy.

1. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
3. HL; (jiní chápou slovo nejistého významu jako: rozjímat)
4. 18,2
5. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499

⁶⁴ I Rebeka pozvedla ¹oči a uviděla Izáka. Seskočila z velblouda

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

⁶⁵ a ¹zeptala se otroka: Kdo je tamten muž, který nám jde po poli vstříc? Otrok ²odpověděl: To je můj pán. Vzala tedy závoj³ a zahalila se.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. [prav. znamení nevěsty]; srv. 38,14.19†

⁶⁶ Otrok pak vypravoval Izákovi všechny ¹věci, které vykonal.

1. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499

⁶⁷ Izák uvedl Rebeku do stanu¹ své matky Sáry a vzal² si ji. Stala se jeho ženou a Izák si ji zamiloval.³ Tak po smrti své matky⁴ došel útěchy.⁵

1. srv. 31,33
2. 25,20
3. 29,18
4. 23,1
5. 2S 13,39

¹ Abraham si pak ¹znovu vzal ženu; jmenovala se Ketúra.²

1. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
2. 1Pa 1,32n

² A porodila mu Zimrána a Jokšána, Medána a Midjána, Jišbaka a Šúacha.

³ Jokšán zplodil Šebu a Dedána. Synové Dedánovi byli Ašúrejci, Letúšejci a Leumejci.

⁴ Synové Midjánovi byli Éfa a Éfer, Chanók, Abída a Eldáa. Tito všichni byli synové Ketúry.

⁵ Abraham dal Izákovi všechno, co měl.¹

1. 24,35

⁶ A synům konkubín, které měl,¹ dal Abraham dary a ještě za svého života je poslal od svého syna Izáka na východ do východní země.

1. h.: + Abraham

⁷ Toto jsou léta¹ Abrahamova života,² jichž se dožil: sto sedmdesát pět let.³

1. h.: dny let
2. 47,9
3. 12,4

⁸ A dokonal Abraham a zemřel v utěšených šedinách, starý, sytý dnů,¹ a byl připojen² ke svému lidu.

1. Jb 42,17; srv. 15,15
2. v. 17; Dt 32,50; 2Kr 22,20

⁹ Jeho synové Izák a Izmael ho pohřbili v jeskyni Makpele na poli Chetejce Efróna, syna Sócharova, která je naproti¹ Mamre.

1. 23,17p

¹⁰ To pole koupil Abraham od Chetejců.¹ Je tam pohřben Abraham i jeho žena Sára.

1. 23,18p

¹¹ Po Abrahamově smrti Bůh požehnal jeho synu Izákovi. Izák sídlil u Bér–lachaj–rói.¹

1. 16,14

Potomci Izmaelovi

¹² Toto je rodopis¹ Abrahamova syna Izmaela, kterého Abrahamovi porodila Egypťanka Hagar, otrokyně Sáry.

1. 2,4p

¹³ A toto jsou jména Izmaelových synů, jmenovitě podle jejich rodopisů: Prvorozený Izmaelův Nebajót, Kédar, Adbeel, Mibsám,

¹⁴ Mišma, Dúma a Masa,

¹⁵ Chadad a Téma, Jetúr, Náfiš a Kedma.

¹⁶ Toto jsou Izmaelovi synové a toto jejich jména podle¹ jejich dvorců a podle² jejich hradišť,³ dvanáct⁴ knížat jejich kmenů.

1. h.: v …
2. h.: v …
3. 1Pa 6,39
4. 17,20

¹⁷ A toto jsou léta Izmaelova života: sto třicet sedm let. I dokonal a zemřel a byl připojen ke svému lidu.

¹⁸ Jeho potomci se usídlili od ⌈Chavíly až po Šúr,⌉¹ který je ²naproti³ Egyptu, ⌈kudy se ⁴chodí⌉⁵ do Ašúru⁶ -- usídlil⁷ se naproti⁸ všem svým bratřím.

1. 1S 15,7
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
3. 23,17p
4. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
5. n.: podél cesty; h.: tvé jití (/ jak jdeš); srv. 1S 27,8
6. [spíše než Asýrii tzn. území Ašúrejců; srv. v. 3]
7. h.: padl / vpadl
8. 16,12p

Izákovi synové

¹⁹ Toto je rodopis¹ Abrahamova syna Izáka: Abraham zplodil Izáka.

1. v. 12

²⁰ Izákovi bylo čtyřicet let, když si vzal za ženu Rebeku, dceru Aramejce Betúela z Paddan–aramu,¹ sestru² Aramejce Lábana.

1. 28,2; [tj. sz. Mezopotámie]
2. 24,29

²¹ Izák ⌈naléhavě prosil⌉¹ Hospodina za svou ženu, protože byla neplodná.² Hospodin se dal pohnout jeho prosbami³ a jeho žena Rebeka otěhotněla.

1. Ex 8,4n; Sd 13,8; Ezd 8,23; 2Pa 33,13
2. 11,30; 29,31
3. 2S 21,14; 24,25; 1Pa 5,20

²² Ale ¹děti se v jejím nitru kopaly.² Řekla si tedy: Je–li tomu tak,³ k ⁴čemu ⌈mi to je?⌉⁵ A šla se dotázat⁶ Hospodina.

1. Pozn. 54 v tabulce na str. 1499
2. (h. výraz vyjadřuje násilný boj)
3. [+ že bych měla porodit syny ke svárům mezi bratry,]
4. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499
5. n : jsem potom těhotná?
6. [Na jiných místech (např. 1S 9,9; 1Kr 22,8) sl. spojení zn. dotázat se prostřednictvím proroka.]

²³ Hospodin jí řekl: Dva národy jsou ve tvém nitru, dvojí lid z tvého lůna se navzájem oddělí. Jeden lid bude silnější než lid druhý a ⌈starší bude sloužit mladšímu.⌉¹

1. Ř 9,12; n.: větší … menšímu.

²⁴ Když se jí naplnily dny ku ¹porodu, hle, v jejím lůnu byla dvojčata.²

1. infinitiv konstruktivní (vázaný)
2. 38,27—30

²⁵ První vyšel celý ryšavý, chlupatý jako kožich. Dali mu jméno Ezau.

²⁶ Potom vyšel jeho bratr a ¹rukou držel Ezaua za patu. ²Dali mu jméno Jákob.³ Když se narodili, ⁴bylo Izákovi šedesát let.⁵

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. sg., jednotné číslo (singulár)
3. 27,36; zn. Podrážející (nohy) / Lstivý; [jméno (h. ja‘ₐqōḇ) je hrou se slovem ‘āqēḇ „pata“ „Chytající za patu“]
4. Pozn. 54 v tabulce na str. 1499
5. [Abraham tedy ještě 15 let viděl vyrůstat Jákoba a Ezaua (srv. v. 7 + 21,5)]

²⁷ Když mládenci vyrostli, stal se Ezau mužem znalým lovu, mužem divočiny,¹ kdežto Jákob mužem mírným,² bydlícím³ ve stanech.

1. n. (přesněji?): otevřené krajiny; (obvykle překládáno jako pole)
2. n : civilizovaným; h.: bezúhonným (/ celistvým); (srv. Jb 1,1; Př 29,10)
3. He 11,9; n.: zůstávajícím

²⁸ Izák ⌈měl rád⌉¹ Ezaua, protože ⌈rád jídal⌉² zvěřinu, zatímco Rebeka milovala Jákoba.

1. n.: si zamiloval
2. h.: v jeho ústech …

²⁹ Jednou Jákob uvařil jídlo, když vtom přišel Ezau z pole a byl vyčerpaný.

³⁰ Ezau Jákobovi řekl: Dej mi ¹teď ²zhltnout trochu toho rudého, zde toho rudého, neboť jsem vyčerpaný. Proto ho pojmenovali Edóm.³

1. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
3. [tzn. Rudý]

³¹ Ale Jákob řekl: Prodej mi ¹teď své prvorozenství.

1. Pozn. 70 v tabulce na str. 1499

³² Ezau ¹odpověděl: Hle, já se ²blížím k ³smrti, k ⁴čemu mi je prvorozenství?

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
3. infinitiv konstruktivní (vázaný)
4. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499

³³ Jákob řekl: Přísahej mi ¹teď. I přísahal mu a prodal své prvorozenství Jákobovi.

1. Pozn. 70 v tabulce na str. 1499

³⁴ Jákob tedy dal Ezauovi chléb a jídlo z čočky. Ten pojedl, napil se, vstal a šel. Tak Ezau pohrdl prvorozenstvím.

¹ Pak nastal v zemi hlad -- jiný než ten první hlad, který byl za dnů Abrahamových -- a Izák šel k pelištejskému králi Abímelekovi¹ do Geraru.

1. 20,2p; [Izák, jakoby s úmyslem navázat na cestu svého otce či potvrdit jeho svědectví, kráčí ve šlépějích Abrahamových; srv. v. 18; kap. 20—21; 12,10—20]

² Tehdy se mu ukázal¹ Hospodin a řekl: Nesestupuj do Egypta. Přebývej v zemi, kterou ti ²určím.³

1. v. 24; 12,7
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. srv. 1Kr 11,18; n.: o níž ti řeknu

³ Pobývej v této zemi jako cizinec.¹ Budu s tebou² a požehnám ti. Neboť tobě a tvému potomstvu dám všechny tyto země a naplním³ přísahu, kterou jsem přísahal⁴ tvému otci Abrahamovi.

1. 2Kr 8,1n
2. v. 28
3. h.: dám povstat …; (@; srv. Dt 8,18; 1S 1,23; 15,11; Jr 11,5!)
4. 22,16

⁴ Rozmnožím tvé potomstvo jako nebeské hvězdy a dám tvému semeni¹ všechny tyto země. Ve tvém semeni² ⌈si budou žehnat všechny národy⌉³ země,

1. n.: potomstvu; [slova: potomstvo, semeno, símě mají stejnou h. předlohu zera‘ v sg.; na místech, kde výraz může odkazovat na jednu osobu — Mesiáše, volíme raději ekvivalent símě]
2. n.: potomstvu; [slova: potomstvo, semeno, símě mají stejnou h. předlohu zera‘ v sg.; na místech, kde výraz může odkazovat na jednu osobu — Mesiáše, volíme raději ekvivalent símě]
3. 22,18p

⁵ protože ¹mne Abraham uposlechl² a zachovával, co jsem mu uložil, ⌈mé příkazy, má ustanovení⌉³ a mé ⁴zákony.⁵

1. Pozn. 86 v tabulce na str. 1499
2. 22,18
3. Dt 11,1; 1Kr 11,38; 2Kr 17,13; 2Pa 7,19; Ez 5,6
4. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
5. n.: poučení / nauky; h. tórá (@ — 214×) — Dt 1,5p; srv. Ex 16,4.28; 24,12; Joz 1,7; 1Kr 2,3; ::2Kr 10,31; Ž 119,1; Iz 1,10; ::Am 2,4; Mi 4,2

⁶ Tak se Izák usadil v Geraru.

⁷ Když se místní¹ muži vyptávali na jeho ženu, říkal: Je to má sestra,² protože se bál říci: Moje žena, neboť si myslel: Aby mne místní³ muži kvůli Rebece nezabili, protože byla hezkého vzhledu.⁴

1. h.: toho místa; 29,22; 38,22
2. 20,2; [Na rozdíl od Sáry Rebeka sestrou svého muže nebyla; srv. 20,12]
3. h.: toho místa; 29,22; 38,22
4. 24,16

⁸ Jednou, když už tam ¹byli dlouhou ²dobu, vyhlédl pelištejský král Abímelek z okna a uviděl, hle, Izák se svou ženou Rebekou laškuje!

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. Pozn. 70 v tabulce na str. 1499

⁹ Abímelek si zavolal Izáka a řekl: Hle, je to jistě tvá žena. Jak to, žes říkal: Je to má sestra? Izák mu ¹odpověděl: Protože jsem si říkal: Jen abych kvůli ní nezemřel.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499

¹⁰ Abímelek řekl: Cos nám to udělal? Málem někdo z lidu spal s tvou ženou a uvedl bys na nás vinu!

¹¹ Abímelek tedy přikázal všemu lidu: Ten, kdo by se dotkl¹ tohoto muže nebo jeho ženy, bude ²jistě usmrcen.

1. srv. Př 6,29
2. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]

Hádky o studny

¹² Izák v té zemi zasel a sklidil¹ onen rok stonásobně. Hospodin mu požehnal²

1. h.: našel / získal
2. v. 3

¹³ a ¹on se vzmáhal a ²stále bohatl,³ až byl velmi bohatý.⁴

1. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
2. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
3. n.: rostl
4. n.: významný; h.: veliký; 24,35

¹⁴ Měl stáda bravu a skotu a mnoho čeledi a Pelištejci mu záviděli.¹

1. 30,1

¹⁵ A všechny studny, které vykopali otroci jeho otce za dnů jeho otce Abrahama, Pelištejci ucpali a naplnili hlínou.

¹⁶ Pak Abímelek řekl Izákovi: ¹Odejdi od nás, protože ses stal mnohem mocnější² než my.

1. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
2. Ex 1,9

¹⁷ Izák odtamtud ¹odešel, utábořil se v Gerarském údolí² a usídlil se tam.

1. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
2. [n.: wádí — vyschlé koryto řeky, které se naplnilo (v oblasti Negevu vzácně) v období dešťů; (@ — srv. Sd 16,4; 2Kr 23,6)]

¹⁸ Potom Izák ¹znovu vykopal vodní studny, které vykopali za dnů jeho otce Abrahama a které po Abrahamově smrti Pelištejci ucpali. Dal jim stejná jména, jaká² jim dal jeho otec.

1. Pozn. 99 v tabulce na str. 1499
2. h.: jako jména, která

¹⁹ Když Izákovi otroci kopali v tom údolí, našli tam studnu pramenité¹ vody.

1. n.: vyvěrající; h.: živé; 24,35

²⁰ Gerarští ¹pastýři se přeli s Izákovými ²pastýři: Ta voda je naše!³ Proto Izák dal té studni jméno Esek,⁴ protože se s ním hádali.

1. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
2. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
3. [hádky o vodu byly v této suché oblasti časté (srv. 13,7; 21,25; 36,7)]
4. [zn. Hádka]

²¹ Vykopali tedy další studnu, ale přeli se i o ni. Proto ji nazval Sitná.¹

1. [zn. Sočení]

²² Pak táhl odtud dále, vykopal další studnu a o ni se nepřeli. Nazval ji Rechobót¹ a řekl: Vždyť teď nám Hospodin rozšířil² prostor, abychom se rozplodili na zemi.

1. [zn. Prostorná]
2. h. rāḥaḇ; Ž 4,2 (zjednej prostor); Ž 18,16 (otevře dveře); srv. Dt 12,20; 2S 22,37

²³ Odtud vystoupil do Beer–šeby.¹

1. 21,14.31

²⁴ Té noci se mu ukázal¹ Hospodin a řekl: Já jsem Bůh tvého otce Abrahama. Neboj se, protože já jsem s tebou a požehnám ti² a rozmnožím tvé potomstvo kvůli svému otroku Abrahamovi.

1. v. 2
2. n.: tě

²⁵ Izák tam vybudoval oltář¹ a vzýval Hospodinovo jméno. Postavil tam svůj stan a jeho otroci tam vykopali studnu.

1. 12,8

Smlouva s Abímelekem

²⁶ Tu k němu ¹přišel Abímelek z Geraru se svým přítelem² Achuzatem a s Píkolem,³ velitelem své armády.

1. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
2. [n. (některé překlady): rádcem; nikoli však rádcem oficiálním, nýbrž osobním (důvěrným) přítelem; srv. Sd 14,20; 2S 3,8]
3. 21,22

²⁷ Izák se jich ¹zeptal: ²Proč jste ke mně přišli? Vždyť jste mě nenáviděli a poslali jste mě od sebe pryč.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 76 v tabulce na str. 1499

^{28 1}Odpověděli: ²Jasně jsme uviděli, že Hospodin ³je s tebou,⁴ a řekli jsme si, ať je mezi námi přísaha, mezi námi a tebou. Uzavřeme⁵ s tebou smlouvu,

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
3. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
4. v. 3; 21,22; 28,15
5. h.: Nechť ()uzavřeme

²⁹ ⌈že nám neučiníš nic⌉¹ zlého, tak jako jsme se nedotkli tebe a tak jako jsme ti ²prokazovali jen dobro a propustili jsme tě v pokoji. Ty jsi nyní požehnaný Hospodinův.

1. h.: jestliže nám učiníš cokoli …; [obvyklá formulace přísah]
2. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499

³⁰ I ¹připravil jim hostinu;² a jedli a pili.

1. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
2. 21,8; 29,22; 31,54

³¹ Časně ráno vstali, přísahali ¹jeden druhému a Izák je propustil. ²Odešli od něho v pokoji.

1. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499

³² Toho dne přišli Izákovi otroci a pověděli¹ mu o studni, kterou kopali. Řekli mu: Našli jsme vodu.

1. n.: informovali ho

³³ Nazval ji tedy Šibea.¹ Proto je jméno toho města Beer–šeba² až do tohoto dne.

1. [zn. Přísežná]
2. 21,31; [zn. Studna přísahy]

³⁴ Když bylo Ezauovi čtyřicet let, vzal si za ženu¹ Jehúditu, dceru Chetejce Beera, a Basematu, dceru Chetejce Elóna.

1. 28,9; 36,2

³⁵ Ty byly pro Izáka a Rebeku ⌈hořkým trápením.⌉¹

1. h.: hořkostí ducha; srv. Př 14,10† — hořkost duše

¹ Když Izák zestárl a zeslábl¹ mu zrak, takže neviděl,² stalo se, že zavolal svého staršího³ syna Ezaua a řekl mu: Můj synu. ⁴Odpověděl mu: ⁵Zde jsem.

1. Dt 34,7; Jb 17,7
2. 48,10; 1S 3,2
3. h.: většího
4. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
5. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499

² A řekl: Hle, jsem starý a neznám den své smrti.

³ Nuže ¹nyní vezmi svou výstroj, ²toulec a ³luk, vyjdi na pole a ulov mi nějakou zvěřinu.⁴

1. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
4. 25,28

⁴ Pak mi ¹připrav lahůdku, jakou miluji, a ²přines mi ji k jídlu,³ abych ti požehnal,⁴ dříve než zemřu.

1. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
3. h.: a budu jíst
4. h.: aby tě požehnala má duše; [Formulace ukazuje, že nejde o nějaké formální požehnání, ale že se ho má účastnit celou svou bytostí. Stejnou skutečnost potvrzuje i obřadné jídlo.]

⁵ Rebeka však poslouchala, když Izák mluvil se svým synem Ezauem. Ezau ¹odešel na pole, aby ulovil zvěřinu, kterou by ²přinesl,

1. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499

⁶ a Rebeka¹ řekla svému synu Jákobovi: ²Zrovna jsem poslouchala tvého otce, když mluvil s tvým bratrem Ezauem a říkal:

1. 25,28
2. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499

^{7 1}Přines mi zvěřinu a ²připrav mi k jídlu lahůdku, abych ti ³před Hospodinem požehnal, dříve ⁴než zemřu.

1. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

⁸ Nyní ¹synu, uposlechni ²mne v tom, co ti přikazuji.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. Pozn. 86 v tabulce na str. 1499

^{9 1}Běž ²teď ke stádu, přines mi odtamtud dvě pěkná³ kůzlata a já z nich tvému otci ⁴připravím lahůdku, jakou ⁵miluje.

1. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
2. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
3. h.: dobrá
4. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
5. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]

¹⁰ Pak ji ¹odneseš ²otci k jídlu, aby ti požehnal, dříve ³než zemře.

1. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

¹¹ Jákob své matce Rebece ¹odpověděl: Jenže můj bratr Ezau je chlupatý ²člověk a já hladký.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499

¹² Třeba si na mne ¹otec sáhne a budu mu připadat² jako ³posměvač;⁴ pak na sebe uvedu prokletí, a ne požehnání.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. h.: v jeho očích; 19,14; 29,20
3. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
4. n : bude … že si z něho střílím; 2Pa 36,16†

^{13 1}Matka mu řekla: Tvé prokletí ať padne na mě,^{2 3}synu. Jen ⁴mne poslechni a jdi mi je přinést.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. srv. Mt 27,25
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
4. Pozn. 86 v tabulce na str. 1499

¹⁴ Tak šel, vzal je a ¹přinesl své matce. ²Matka ³připravila lahůdku, jakou jeho otec miloval.

1. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499

¹⁵ Rebeka pak vzala šaty svého staršího syna Ezaua, nejdražší, jaké měla doma, a oblékla je svému mladšímu synu Jákobovi

¹⁶ a kůže z kůzlat mu připevnila¹ na ruce a na hladký ²krk.

1. h.: oblékla
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

¹⁷ Pak dala ¹připravenou lahůdku a chléb do ²rukou svého syna Jákoba.

1. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
2. sg., jednotné číslo (singulár)

¹⁸ On vstoupil ke svému otci a řekl: ¹Otče. ²Odpověděl: ³Zde jsem. Který jsi, můj synu?

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499

¹⁹ A Jákob řekl svému otci: Já jsem Ezau, tvůj prvorozený. Udělal jsem, jak jsi mi řekl. ¹Teď vstaň, posaď se a pojez z mé zvěřiny, abys² mi požehnal.

1. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
2. h.: aby mi tvá duše …; srv. v. 4

²⁰ Izák však svému synu řekl: Co to, žes tak rychle něco našel, ¹synu? Jákob ²odpověděl: Protože mi³ to dopřál Hospodin, tvůj⁴ Bůh.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. h.: před mou tváří
4. srv. 28,20

²¹ Izák řekl Jákobovi: Pojď ¹přece blíž, ať na tebe ²synu sáhnu, jsi–li ty můj syn Ezau nebo ne.

1. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

²² Tedy Jákob přistoupil ke svému otci Izákovi, ten na něho sáhl a řekl: Ten hlas je hlas Jákobův, ale ruce jsou ruce Ezauovy.

²³ Nepoznal ho, protože jeho ruce byly chlupaté jako ruce jeho bratra Ezaua, a požehnal mu.

²⁴ Ještě se ¹zeptal: Ty jsi skutečně² můj syn Ezau? ³Odpověděl: Jsem.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. dle SP
3. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499

²⁵ I řekl: Předlož mi to, ať pojím z úlovku svého syna, abych ti¹ požehnal. Předložil mu to a on jedl a ²přinesl mu víno a on pil.

1. v. 4p; v. 19
2. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499

²⁶ Potom mu jeho otec Izák řekl: Nuže přistup, ¹synu, a polib² mě.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. 1S 10,1; 2S 19,40; 1Kr 19,20; Mt 26,48n

²⁷ I přistoupil a políbil ho. Izák ucítil vůni¹ jeho šatů² a požehnal mu ³slovy: Hle, vůně mého syna je jako vůně pole, které požehnal Hospodin.

1. 8,21; Oz 14,7
2. v. 15
3. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499

²⁸ Bůh ti dá¹ z rosy² nebes i ze žírnosti³ země, také hojnost obilí⁴ a nového vína.⁵

1. n.: dej (/ Ať ti Bůh dá)
2. ::v. 39; Dt 33,13; Za 8,12
3. h.: tučnosti; v. 39†; 45,18v; Ž 36,8v
4. Ž 65,10; Jl 2,19
5. Dt 7,13; 11,14

²⁹ ⌈¹Národy ti budou sloužit a lidé se ti budou klanět, staň se pánem² svým bratrům³ a budou se ti klanět synové⌉⁴ tvé matky. Ti, kteří tě proklínají, jsou⁵ prokletí a ti, kteří ti žehnají, jsou⁶ požehnaní.

1. Pozn. 89 v tabulce na str. 1499
2. srv. 25,23
3. n.: příbuzným
4. n.: Ať ti národy slouží a lidé se ti klanějí, … a ať se ti klanějí synové
5. n.: ať jsou
6. n.: ať jsou

³⁰ Jakmile Izák Jákobovi¹ přestal žehnat, jen ²co Jákob ³odešel ⁴od svého otce Izáka, stalo se, že jeho bratr Ezau přišel z ⁵lovu.

1. n.: Jákoba
2. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
3. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
5. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)