¹ Na počátku¹ stvořil² Bůh^{3 4}nebesa⁵ a ⁶zemi.⁷

1. Př 8,22—24; Ž 93,2; 102,25—27v; Iz 40,21; Mk 13,19; J 1,1—3; He 1,10—12; 1J 1,1; [Jde o počátek vesmíru a člověka; nikoli Boha, který přebývá ve věčnosti (Iz 66,1n — tj. mimo prostor a čas.]
2. v. 21.27; Iz 42,5; 45,12.18; Ž 90,2v; Sk 17,24v; Ř 1,20; He 11,3v; Zj 4,11; 10,6; [h. slso bārā’ se používá pouze o Bohu a popisuje stvoření něčeho nového a dokonalého. Buď se jedná o stvoření z ničeho jako při prvotním stvoření (He 11,3v), anebo o obnovu nebo přetvoření pro nový účel či nové uspořádání (srv. Ž 51,10; Iz 65,17)]
3. [h. výraz ’ₑlōhîm je plurál od ’ₑlôah velmi častý ve spojení se sg. slovesa; v takovém případě označuje jediného pravého Boha a plurál pak vyjadřuje Boží majestát a svrchovanost. Naproti tomu ve spojení se slovesem v pl. (např. Sd 2,3) a také v případech zřejmých z kontextu (Dt 4,28; 6,14) se jedná o bohy — pohanská božstva]
4. určeno (členem, zájmenným suffixem, vazbou)
5. 14,19; Ex 20,11; Iz 37,16; Jr 32,17; 1Pa 16,26; Neh 9,6; Ž 8,4; 115,15; Sk 4,24
6. určeno (členem, zájmenným suffixem, vazbou)
7. Jb 38,4; Př 3,19; Jr 10,12

² Země¹ byla ⌈pustá a prázdná,⌉² temnota³ byla ⁴nad hlubinou⁵ a ⌈Duch⁶ Boží⌉⁷ se vznášel^{8 9}nad vodami.

1. n.: Země pak …; h.: A země …
2. Jr 4,23; Iz 45,18p
3. Iz 9,1; 58,10
4. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
5. Př 8,24.27n; Iz 51,10; Ez 31,15; Jon 2,6
6. Iz 40,13; Ž 33,6; 104,30
7. 41,38; Ex 31,3; Nu 24,2; 1S 10,10
8. Dt 32,11
9. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

³ I řekl¹ Bůh: Budiž světlo! A bylo světlo.

1. Ž 33,6; 148,5v; 2K 4,6; 2P 3,5

⁴ Bůh viděl, že světlo je dobré, a oddělil¹ Bůh světlo od tmy.²

1. [klíčový výraz kapitoly (srv. v. 6.7.14.18) a vůbec celého Zákona (Ex 26,33; Lv 10,10; 20,24; Nu 8,14; Dt 4,41; 10,8; srv. 1Kr 8,53; Neh 9,2; Ez 42,20); zde vidíme, že světlo existuje souběžně s tmou, ale vzájemně se vylučují (nemísí se); srv. J 1,5]
2. n.: temnoty; v. 2

⁵ Bůh nazval světlo dnem a tmu nazval nocí; a byl večer a bylo ráno,¹ jeden² den.

1. [tak je v židovském pojetí chápán den — od večera přes ráno do soumraku]
2. n.: První

⁶ I řekl Bůh: Budiž klenba¹ uprostřed vod a ²nechť odděluje vody od vod.

1. srv. Ez 1,22; 10,1
2. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499

⁷ Bůh tedy udělal klenbu a oddělil vody, které byly pod klenbou, od vod,¹ které byly nad klenbou. A stalo se tak.

1. Ž 148,4

⁸ Bůh nazval klenbu nebesy;¹ a byl večer a bylo ráno, den druhý.

1. Iz 40,22; Jb 37,18

⁹ I řekl Bůh: Ať se vody pod nebesy shromáždí¹ na jedno místo a ukáže se souš.² A stalo se tak.

1. Jr 3,17
2. Jon 1,9

¹⁰ Bůh nazval souš zemí a nahromaděné¹ vody nazval moři. Bůh viděl, že to bylo dobré.

1. Ex 7,19!; Lv 11,36

¹¹ I řekl Bůh: Ať země dá vyrašit trávě,¹ zeleni vysévající semeno, ovocnému stromoví ²nesoucímu na zemi ovoce podle svého druhu, ve kterém je jeho semeno. A stalo se tak.

1. 2S 23,4
2. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499

¹² Země ¹vydala trávu, zeleň vysévající semeno podle svého druhu a stromoví ²nesoucí ovoce, ve kterém je jeho semeno podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.

1. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499

¹³ A byl večer a bylo ráno, den třetí.

¹⁴ I řekl Bůh: Ať jsou světla¹ na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci a byla na ²znamení,³ k určování časů,⁴ dnů a let.

1. n.: světelná tělesa
2. pl., množné číslo (plurál)
3. 9,12; 17,11; Dt 4,34; Jr 10,2
4. Ž 104,19

¹⁵ A ať jsou světly na nebeské klenbě, aby svítila na zemi. A stalo se tak.

¹⁶ Bůh udělal dvě veliká světla:¹ Větší světlo, ⌈aby ²vládlo ve dne,⌉³ a menší světlo, ⌈aby ⁴vládlo v noci,⌉⁵ a hvězdy.⁶

1. Ž 74,16; 136,7nn; Jr 31,35; [slova slunce a měsíc nejsou prav. záměrně použita, protože oba výrazy označovaly uctívaná pohanská božstva (srv. Dt 4,19); zde je naopak zdůrazněno (dále ještě třemi slovesy, popisujícími jejich funkci), že to jsou stvořené věci, nikoliv božstva]
2. podstatné jméno
3. n. (h.): pro vládu dne / noci; (n : aby svítilo ve …)
4. podstatné jméno
5. n. (h.): pro vládu dne / noci; (n : aby svítilo ve …)
6. Ž 8,4; Iz 40,26; Am 5,8; [pro jejich množství jsou v Písmu vícekrát použity k vyjádření velkého počtu — např. Gn 15,5; Dt 1,10; Na 3,16]

¹⁷ Bůh je dal na nebeskou klenbu, aby svítila na zemi,

¹⁸ a aby ⌈ovládala den a noc⌉¹ a oddělovala světlo od tmy. Bůh viděl, že to bylo dobré.

1. n.: vládla ve dne a v noci

¹⁹ A byl večer a bylo ráno, den čtvrtý.

²⁰ I řekl Bůh: Ať se vody hemží ⌈živou havětí⌉¹ a ať létavci² létají nad zemí pod³ nebeskou klenbou.

1. h.: havětí duše živé
2. Tímto výrazem překládáme h. ‘ôṗ , které zahrnuje vše, co létá, tedy jak ptactvo, tak hmyz. Na jiných místech h. výraz dle souvislosti překládáme většinou „pták“ / „ptactvo“
3. h.: na / proti tváři …

²¹ Bůh stvořil¹ veliké draky² a všechny ³pohyblivé ⁴formy života, jimiž se začaly hemžit vody, podle jejich druhů, také každého okřídleného létavce podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.

1. v. 1p
2. Jb 7,12; Neh 2,13; Iz 27,1; 51,9; Ž 74,13; 148,7
3. sg., jednotné číslo (singulár)
4. Pozn. 78 v tabulce na str. 1499

²² A Bůh je požehnal^{1 2}slovy: Ploďte a množte se³ a naplňte vody v mořích; a létavci ať se rozmnoží na zemi.

1. v. 28; 2,3; 5,2; 12,2; [v h. je slso ḇ–r–ḵ vždy spojeno s předmětem v akuzativnim postavení; v češtině je obvyklejší používání dativu, proto používáme akuzativ pouze v případech, kdy lépe vystihuje míru nebo způsob, jak se k předmětu vztahuje]
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. [tím není řečeno, že by zvířata byla myslící stvoření, která by měla poslechnout příkaz, ale vyjádřeno, že plodnost ve zvířecím světě je důsledkem Božího nařízení, a nikoliv výsledkem pohanského kultu plodnosti]

²³ A byl večer a bylo ráno, den pátý.

²⁴ I řekl Bůh: Ať země ¹vydá ²formy života podle jeho druhu: Dobytek, plazy³ a zemskou zvěř podle svého druhu.⁴ A stalo se tak.

1. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
2. sg., jednotné číslo (singulár)
3. sg.; h. slovo může zahrnovat i brouky (tj. vše, co se hýbe na zemi)
4. 7,14

²⁵ Bůh učinil zemskou zvěř podle jejího druhu, dobytek podle jeho druhu a každého ¹zemského plaza podle jeho druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.

1. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499

²⁶ I řekl Bůh: Učiňme¹ člověka² ⌈k³ našemu obrazu,⁴ jako naši podobu,⁵⌉⁶ aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi.

1. [Tato řeč v pl. je předmětem stálých dohadů a diskusí. Může být svědectvím o Trojici, může být projevem Božího uvažování o jeho úmyslech, může být oznamováním jeho úmyslů těm, kteří mají přístup do jeho přítomnosti; (srv. 3,22!; 11,7; Jb 1,6—12; 2,1—6; Iz 6,8; 1Kr 22,19—23; Jr 23,18; Za 3,1—7)]
2. [na kolektivní význam „lidi / lidstvo“ (zastoupené v násl. verši mužem a ženou) poukazuje následný pl. slovesa panovat; srv. 6,1.5]
3. n.: na náš / v našem …;
4. 9,6; 5,3; 1K 11,7; Ef 4,24; srv. Ko 3,10p; [tzn. aby pro stvoření představoval Boha]
5. 5,1; Jk 3,9
6. n.: v naší podobě, podle našeho tvaru

²⁷ Bůh stvořil¹ člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je ⌈muže a ženu.⌉²

1. v. 1p
2. n.: mužského a ženského pohlaví. 5,2; Dt 4,16; Mt 19,4

²⁸ Bůh je požehnal a řekl jim:¹ Ploďte a množte se² a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a nad vším živým, co se na zemi hýbe.

1. h.: + Bůh
2. 9,1; Lv 26,9; Jr 29,6

²⁹ A Bůh řekl: Hle, dal jsem vám každou rostlinu mající semena na ¹povrchu celé země a každý strom, na němž je ovoce mající semena. To budete mít za pokrm.²

1. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
2. 9,3; Ž 104,14; 136,25; 1Tm 4,3

³⁰ Veškeré zemské zvěři, všemu nebeskému ptactvu a všemu pohybujícímu se na zemi, v čem je živá duše, jsem dal za pokrm¹ každou zelenou rostlinu. A stalo se tak.

1. Ž 145,15; 147,9

³¹ Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré. A byl večer a bylo ráno, den šestý.