¹ Byl jeden muž, z Ramatajim–sófímu,¹ z ⌈Efrajimského pohoří,⌉² který se jmenoval Elkána, syn Jerocháma, syna Elíhúa, syna Tochúa, syna Súfova, Efratejce.³

1. (prav. delší výraz pro Rámu; v. 19)
2. 9,4; 14,22; Sd 17,1; 2S 20,21; Joz 17,15p
3. [zdá se, že Elkána byl lévijec z čeledi Kehatovců (1Pa 6,22—26.34), a Efratejec označuje, že mu byla přidělena města na území Efrajima (srv. Joz 21,20n; 24,33)]; 17,12; Rt 1,2

² Měl dvě¹ ženy: Jméno jedné bylo Chana, jméno druhé Penina. Penina měla děti, ale Chana děti neměla.

1. Gn 4,19; 16,2; 25,6; 29,31

³ Tento muž ¹přicházel ⌈rok co rok⌉² ze svého města, aby se klaněl³ a obětoval Hospodinu zástupů⁴ v Šílu.⁵ Tam byli Hospodinovými kněžími dva synové Élího, Chofní a Pinchas.⁶

1. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
2. h.: ze dnů na dny; n : každoročně; 2,19; Ex 13,10; Sd 11,40; 21,19; (srv. Dt 16,16; L 2,41)
3. n.: rozprostíral tváří k zemi; vv. 19.28; 2S 12,20; 2Pa 20,18; Neh 9,3; Est 3,2; Jb 1,20; Jr 26,2; Sk 8,27
4. [první z 287 výskytů v Bibli jako označení Božího titulu (v NS pouze 2×: Ř 9,29; Jk 5,4)]
5. 2,14; Joz 18,1
6. 2,34; 14,3

⁴ Stávalo¹ se v den, kdy Elkána obětoval,² že dával své ženě Penině a všem jejím synům i jejím dcerám díly³ z oběti.

1. Jr 1,3; n.: Když nastal (Jb 1,6)
2. Dt 12,5—7
3. srv. 9,23

⁵ Ale Chaně ¹dával ⌈dvojnásobný díl,⌉² protože Chanu miloval; Hospodin však zavřel³ její lůno.⁴

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
2. h.: jeden podíl dvou tváří; n : zvláštní p.; $
3. (h. slso je pouze zde použito v obrazném smyslu /srv. Joz 2,7/); ::Gn 29,31
4. Gn 20,18; Iz 66,9

⁶ Její protivnice ji velmi provokovala ke hněvu,¹ jen aby ji rozzlobila kvůli tomu, že Hospodin zavřel její lůno.

1. v. 16; Jr 8,19

⁷ To se dělo¹ rok co rok;² pokaždé, když ³přicházela do Hospodinova domu, takto ji provokovala ke hněvu. Proto Chana plakala a ⁴nejedla.⁵

1. n.: bylo / dělával
2. v. 3v; Neh 10,35.36
3. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
4. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
5. n.: nechtěla jíst

⁸ Její muž Elkána jí řekl: Chano, ¹proč ²pláčeš? ³Proč ⁴nejíš? ⁵Proč jsi skleslá na ⁶mysli?⁷ Cožpak nejsem pro tebe lepší nežli deset synů?⁸

1. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499
2. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
3. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499
4. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
5. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499
6. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
7. n.: v srdci; h.: je tvoje srdce zlé; Neh 2,2
8. [podobně jako počet sedm (Rt 4,15) i počet deset zde označuje plnost (srv. Da 1,20; Za 8,23)]

⁹ ⌈Po jednom takovém jídle¹ a pití⌉² v Šílu Chana vstala. (Kněz Élí ³seděl na stolci⁴ u ⁵veřejí Hospodinova chrámu.)⁶

1. v. 4
2. n.: Když jednou dojedli a dopili; (Př 31,4)
3. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
4. 4,13
5. sg., jednotné číslo (singulár)
6. srv. Neh 2,6 (podobně vložená věta); [Skutečný chrám byl postaven později (2S 7,5; 1Kr 5,19), ale zde i 3,3 je vlastně označením pro stan setkávání (2,22) a vyjadřuje, že měl trvalejší a rozsáhlejší charakter, takže bylo možno použít výraz chrám]

¹⁰ V duši měla hořkost,¹ modlila² se k Hospodinu a ³velmi⁴ plakala.

1. 22,2; 30,6; 2Kr 4,27; Př 31,6; Jb 3,20
2. 2,1.35; 7,5; Gn 20,7
3. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
4. n.: hořce; Pl 1,2; [mnozí vykladači se shodují, že šlo o radostný svátek stánků, takže její smutek byl o to nápadnější]

¹¹ Učinila slib.¹ Řekla: Hospodine zástupů, jestliže ²opravdu pohlédneš na soužení³ své otrokyně a vzpomeneš⁴ na mě, nezapomeneš na svou otrokyni a dáš své otrokyni ⌈mužského potomka,⌉⁵ dám ho Hospodinu pro všechny⁶ dny jeho života a břitva^{7 8}nepřijde na jeho hlavu.

1. Dt 23,22; Př 31,2; 2S 15,7
2. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
3. Gn 16,11; Dt 26,7; 1S 9,16; 2Kr 14,26; Ž 9,14!; Pl 1,9
4. v. 19!; Ž 25,7; L 23,42
5. h.: semeno mužů
6. [v protikladu k obvyklé délce služby lévijců od dvacátého pátého do padesátého roku života (Nu 8,23—6)]; [obvykle bývaly sliby časově omezené]
7. Nu 6,1—21; Sd 13,5; 16,17
8. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499

¹² Stalo se, že když ⌈se zabrala do modlitby⌉^{1 2}před Hospodinem, Élí pozoroval³ její ústa.

1. h.: rozmnožila modlení (srv. Iz 1,15 + 23,16; 29,19); n.: dále modlila / pokračovala v m.
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
3. h.: hlídal

¹³ Chana mluvila ve svém srdci,¹ jenom její rty se pohybovaly, ale její hlas slyšet nebylo. Proto si o ní Élí myslel, že je opilá.²

1. tj. se modlila potichu; Gn 24,45!
2. [zdá se, že v té době nebylo divné, aby někdo opilý přišel do svatyně]

¹⁴ Élí jí řekl: Jak dlouho budeš opilá? ⌈Odlož to víno!⌉¹

1. n : Vystřízlivěj!; h.: Odstraň od sebe své víno

¹⁵ Chana odpověděla: Ne, můj pane. Jsem žena ⌈obtížená na duchu.⌉¹ Nepila jsem víno ani pivo, ale vylévala² jsem svou duši ³před Hospodinem.

1. n : hluboce zarmoucená / těžkomyslná
2. Jb 30,16; Ž 42,5; 62,9; Pl 2,19
3. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

^{16 1}Nepokládej svou otrokyni ²za ničemnici,³ neboť doposud jsem mluvila⁴ ⌈kvůli⁵ množství ⁶otravování a ⁷provokací⁸ vůči mně.⌉⁹

1. Pozn. 79 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
3. h.: dceru ničemnou; (Př 6,12); 2,12!
4. tj. se modlila (v. 13)
5. n.: z podnětu / pro
6. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
7. sg., jednotné číslo (singulár)
8. Ž 6,8
9. n.: ze svého velkého trápení a hněvu; 1,6! [lze pod tím rozumět jak reakci Chany, tak i popis útoků proti ní]

¹⁷ Élí odpověděl: ⌈Jdi v pokoji!⌉¹ Ať ti Bůh Izraele dá to, co jsi od něj žádala.²

1. 20,42; 25,35v; 29,7; Gn 44,17; 2S 15,9; 2Kr 5,19; L 7,50
2. h.: tvou žádost, kterou …; n : naplní tvou prosbu (Př 10,24); 30,7

¹⁸ Řekla: Kéž tvá služka¹ nalezne ⌈milost ve tvých očích!⌉² Potom ta žena šla svou cestou, najedla se a její tvář už nebyla smutná.

1. 8,16; 25,27; Jr 34,9n
2. n : získá přízeň; 16,22; 20,3; 25,8; 27,5; 2S 14,22; Rt 2,2.13

¹⁹ Časně ráno vstali,¹ poklonili² se ³před Hospodinem a vraceli se zpět, až přišli do svého domu v Rámě.⁴ Elkána poznal⁵ svou ženu Chanu a Hospodin si na ni vzpomněl.⁶

1. Gn 28,18; Ex 34,4; 2Pa 29,20; Jb 1,5
2. Gn 22,5; Dt 26,10; Neh 8,6; Ž 29,2; Iz 27,13; Jr 1,16; Sk 8,27
3. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
4. v. 1; 2,11; 7,17; 8,4; 15,34; 16,13; 19,18; 25,1
5. tj. měl intimní styk; Gn 4,1.17.25; 1Kr 1,4; srv. 1Pa 7,23; Iz 8,2
6. v. 11; (h. slso je v StS často používáno ve smyslu naplnění potřeb či tužeb lidí; srv. 25,31; Gn 8,1; 19,29; 30,22)

²⁰ Stalo se ⌈na konci roku,⌉¹ že Chana otěhotněla a porodila syna. Pojmenovala² ho Samuel,³ neboť řekla: Vyžádala jsem si ho od Hospodina.

1. n.: po roce; h.: v obrácení dnů (+ roku); Ex 34,22; n : Po určitém čase
2. h.: Zavolala jeho jméno
3. [starší výklady chápou význam jména odvozený (dle výroku Chany) od h. kořenů š’l (žádat) — vyžádán od Boha anebo od šm‘ (slyšet) — vyslyšen Bohem; pravděpodobněji je však odvozen od h. šēm (jméno) — „jméno Boží“ (a tak jako u jiných jmen pouze zvuk, nikoliv etymologie, připomíná: vyslyšen Bohem)]

²¹ Potom ten muž Elkána ¹šel s celým svým domem, aby obětoval Hospodinu ²každo roční oběť³ a splnil svůj slib.⁴

1. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 70 v tabulce na str. 1499
3. 2,18
4. [činění slibů patřilo k izr. zbožnosti (Lv 7,16; Ž 50,14; 116,17; Iz 19,21). Když se Elkána každoročně modlil za Boží požehnání úrody, činil sliby Hospodinu, které splnil při svátku stánků]

²² Chana však ¹nešla, protože řekla svému muži: Až bude chlapec odstaven,² tehdy ho přivedu, aby se ukázal³ ⌈před Hospodinem⌉⁴ a zůstal⁵ tam navždy.

1. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
2. [v tehdejší kultuře se běžně kojilo tři roky i déle (srv. 2Ma 7,27)]
3. h.: a ukáže se
4. 2,17n; Ex 34,24; Dt 16,16!; n : v Hospodinově přítomnosti
5. h.: a zůstane

²³ Nato jí její muž Elkána řekl: Udělej, co je ⌈ti libo.⌉¹ Zůstaň, dokud ho ne odstavíš. Jen ať Hospodin naplní své² slovo.³ Žena tedy zůstala a kojila svého syna, dokud ho ne odstavila.⁴

1. h.: dobré ve tvých očích; 2S 19,39
2. [protože žádné Boží slovo není uvedeno (pokud by za ně nebyl považován výrok Élího — v. 17), 4QSam + LXX a Pš: tvé slovo; n.: svou věc (?)]
3. 3,12; 2S 7,25; 1Kr 2,4; Neh 9,8; Jr 28,6; Da 9,12
4. Gn 21,8; Ž 131,2p

²⁴ Když ho odstavila, ¹přivedla ho s sebou, k tomu tři² býčky, jednu éfu³ mouky a měch⁴ vína. Přivedla ho do Hospodinova domu v Šílu. ⌈Chlapec byl ještě malý.⌉⁵

1. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
2. LXX: tříletého (srv. sg. v. 25; Gn 15,9)
3. [cca 22 litrů]; 17,17; Lv 5,11; Rt 2,17
4. h.: džbán; 10,3; 25,18; 2S 16,1
5. h.: Chlapec byl chlapec; n : Byl to ještě malý kluk; srv. Jr 1,6p; Sd 8,20

²⁵ Zabili býčka a přivedli chlapce k Élímu.

²⁶ Řekla: Dovol,¹ můj pane! Jakože jsi živ,² můj pane, já jsem ta žena, která tu stála u tebe a modlila se k Hospodinu.

1. Nu 12,11p
2. Jr 4,2; h.: živa je tvá duše; Gn 42,15p

²⁷ Modlila jsem se za tohoto chlapce a Hospodin mi dal to, co¹ jsem od něj žádala.

1. h.: mou žádost, kterou; v. 17

²⁸ Proto jsem ho také propůjčila¹, po všechny dny, co bude žít, je propůjčen² Hospodinu. A klaněli³ se tam Hospodinu.

1. tj. zasvěcuji; h.: dala jako vyžádané; srv. Ex 12,35.36
2. tj. zasvěcen
3. TM: 3.sg. m.; [dle 2,11 (kde naopak chybí Chana!) je zřejmé, že Elkána byl při tom (jak čte také Talmud)]; Ex 24,1