^{1 1}Moudrost postavila svůj dům, vytesala svých sedm sloupů.

1. pl., množné číslo (plurál)

² Porazila ⌈svůj jatečný dobytek,⌉¹ namíchala své víno, připravila také svůj stůl.

1. h.: svou porážku; tj. Nachystala maso na hostinu

³ Poslala své služky, volá na nejvyšších místech města.

⁴ „Kdo je prostoduchý, ať sem odbočí!“ Komu chybí ¹rozum,² tomu říká:

1. Pozn. 73 v tabulce na str. 1499
2. 6,32

⁵ „Pojďte a jezte z mého ¹pokrmu, napijte se z vína, které jsem namíchala!“

1. Pozn. 75 v tabulce na str. 1499

⁶ Opusťte prostoduchost a budete¹ žít, jděte zpříma² po cestě rozumnosti.

1. h.: žijte; 4,4; 7,2; Am 5,6
2. 4,14

⁷ Ten, kdo poučuje¹ posměvače,² sklidí³ hanbu a kdo⁴ kárá ničemu, bude mít ⁵potupu.

1. n.: kázní / napravuje; Jr 30,11
2. 1,22
3. h.: přijímá pro sebe
4. 3,12
5. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

⁸ Nekárej posměvače, jinak tě bude nenávidět. Kárej moudrého a bude tě milovat.

⁹ Dej moudrému a ještě zmoudří, pouč¹ spravedlivého a přibude mu bystrosti.²

1. h.: dej poznat; 1S 6,2
2. 1,5

¹⁰ Počátek¹ moudrosti je bázeň před Hospodinem, poznání ²Svatého³ je rozumnost.

1. srv. 1,7; 4,7; [jiný h. výraz — zde srv. Rt 1,22]
2. pl., množné číslo (plurál)
3. 30,3; Oz 12,1; [h. pl. asi vyjadřuje Hospodinův majestát, tudíž —] n.: Nejsvětějšího

¹¹ Neboť skrze mne se rozmnoží¹ tvé dny a přibude² ti let života.

1. 4,10
2. 3,2; 10,27

¹² Jestliže jsi zmoudřel, zmoudřel jsi pro sebe,¹ jestliže se budeš posmívat, sám ⌈poneseš důsledky.⌉²

1. n.: ve vlastní prospěch
2. n.: si to odneseš

¹³ Paní Hloupost je halasná,¹ prostoduchá, ⌈nic neví.⌉²

1. 7,11
2. hov.: neví, co by

¹⁴ Usadila se u vchodu do svého domu, na křesle na vysokých místech města.

¹⁵ Aby volala na ty, kdo procházejí ¹kolem,² kdo jdou přímo³ po svých stezkách:

1. Pozn. 59 v tabulce na str. 1499
2. 26,17
3. v. 6; 15,21

¹⁶ „Kdo je prostoduchý, ať sem odbočí!“¹ Komu chybí ²rozum, tomu říká:

1. v. 4
2. Pozn. 73 v tabulce na str. 1499

¹⁷ „Kradená voda^{1 2}je sladká, potajmu³ získaný pokrm⁴ potěší.“⁵

1. srv. 5,15—19
2. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
3. 25,23
4. h.: chléb tajností
5. 2,10

¹⁸ On však neví, že jsou tam nebožtíci,¹ že ti, které pozvala, jsou v hlubinách podsvětí.²

1. 2,18; 21,16; h.: stíny
2. 7,27