¹ A já -- šáronský¹ kvítek,² lilie³ údolní.⁴

1. Iz 33,9p
2. [?], snad: asfodel / krokus / narcis (Iz 35,1). Asi ne růže (ve střv. a trad. překl.). Jde tu zřejmě o běžnou květinu (LXX, Vul), tedy o prostou krásu
3. [Nejspíš Anthemis palaestina z čeledi hvězdnicovitých, Asteraceae. Připomíná náš rmen rolní n. heřmánek.]
4. n : obyčejná kytička, jaká v údolích rozkvétá

² Pak tedy lilie¹ mezi bodláky,² to je má láska³ mezi ⁴dívkami.

1. [Nejspíš Anthemis palaestina z čeledi hvězdnicovitých, Asteraceae. Připomíná náš rmen rolní n. heřmánek.]
2. h.: ()trním (2Kr 14,9); [Asi trnitý keř astivida trnitá (Poterium spinosum) s drobnými červenými kvítky).
3. 1,9p
4. Pozn. 57 v tabulce na str. 1499

³ Pak tedy jabloň¹ v lese mezi stromy, to je můj milý mezi ²mládenci. Po jeho stínu³ ⌈jsem zatoužila.⌉⁴ Sedím a na jeho sladkém ovoci pochutnávám si.⁵

1. [Ačkoliv se uvažuje i o možnostech jiného ovoce, v blízkových. milostné poezii (a nejen tam) jde o tradiční symbol plodnosti (srv. 8,5; 7,9).]
2. Pozn. 54 v tabulce na str. 1499
3. [Stín za horka zn. osvěžení a ochranu (srv. 1,6—7). Jabloň dává hustý stín, v tamním klimatu vítaný.]
4. n.: s touhou jsem usedla / v roztoužení jsem spočinula
5. h.: jeho ovoce je sladké mému patru; [chuťové vjemy jsou způsob poznání. Zde zřejmě polibek (jakož i ve 4,11; 7,9n).]

⁴ Zaveďte¹ mne, ⌈kde víno dávají,⌉² a ⌈podávejte mi lásku.⌉³

1. s alternativní vokalizací (LXX, Pš); TM: zavedl
2. h.: do domu vína; tj. pavilón — hodovní místnost (Est 7,8) / místo, kde se víno vyrábí; [?]; Vul: sklípek
3. n.: obslužte mne láskou; alternativní vokalizace (několik střv. rkpp, LXX, podobně Vul). TM: jeho korouhev / zástavou nade mnou je láska; n : hledí na mne láskyplně / pohledem mi naznačuje, že se chce milovat

⁵ Oživte¹ mne ⌈hrozinkovými koláči,⌉² z jablek³ mi dodejte sílu, neboť jsem láskou⁴ nemocná.⁵

1. n.: Občerstvěte
2. 2S 6,19; [Ze sušených slisovaných hroznů a jemné mouky. Dodává potěšení a energii (srv. podobnou energetickou bombu — 1S 30,12). Jako mimořádná pochoutka může být metaforou milování.]; LXX: vonnou myrhou; Vul: květy
3. n.: meruňek [?]; Př 25,11; Jl 1,12
4. v. 4.7; 3,5.10; 5,8; 7,7; 8,4.6.7
5. 2S 13,2

⁶ ⌈Hlavou mu na levici ležím,⌉¹ svou pravicí mne ²objímá.

1. h.: Jeho levice je pod mou hlavou; n : Levici má pod mou hlavou; 8,3
2. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]

^{7 1}Zapřísahám vás, dcery Jeruzaléma, při plachých² gazelách a laních, ať nebudíte, neprobouzíte lásku, dokud nebude chtít.³

1. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
2. h.: polních / z neobydlené krajiny, tj. divokých. [Nejen plachá zvěř, ale i obvyklý milostný motiv (Př 5,19), zosobnění lásky a milování a kupodivu i bojovného mládí. Nadto „gazely“, h. cbáót, zní stejně jako přídomek Hospodina zástupů (Sabaot), jehož jménem se přísahalo v posvátných kontextech]; LXX: při mocích a při silách pole
3. //3,5; podob. 8,4; srv. 5,8

Poznávání

⁸ ⌈Slyš! To je můj milý!⌉^{1 2}Hleďte, už ³jde! Už skáče přes hory, přeskakuje⁴ kopce.

1. h.: Hlas mého milého; (ale h. qól se běžně užívá i jako citoslovce: Slyš; Gn 4,10; Mi 6,9 aj.)
2. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
4. n.: poskakuje / skotačí; h.: + přes

⁹ Jako srnec je¹ můj milý, jak² samec³ gazely.^{4 5}Hleďte, už stojí u ⌈nás za zdí,⌉⁶ do⁷ okének nahlíží, mřížkami⁸ hledí.

1. h.: ()Podobá se srnci; v. 17; 8,14; Ž 144,4
2. h.: nebo
3. [Výraz nese v č. podobné sex. konotace jako obdobné výrazy pro vysokou ve stv. blízkovýchodní poezii.]
4. h.: gazelák … jelínek (výrazy byly z rytmických důvodů prohozeny)
5. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
6. h.: za naší zdí
7. h.: z (ale srv. Ezd 6,6; Jb 30,10
8. h.: + z; [Okna ve stv. domech neměla sklo, ale (pokud vůbec něco) mřížoví.]

¹⁰ Ozval se můj milý, toto mi praví: Vstávej, má lásko, pojď, ty má krásko.

¹¹ Vždyť skončila už zima,^{1 2}pominuly ³deště, ⌈jsou ty tam.⌉⁴

1. [Zima je v regionu především deštivá.]
2. sg., jednotné číslo (singulár)
3. sg., jednotné číslo (singulár)
4. h.: odešel k sobě

¹² Květinky z ⌈půdy prokvétají,⌉¹ přišel čas révu prořezat,² hrdliččin hlas je slyšet ⌈po kraji.⌉³

1. h.: ukázaly se na zemi
2. h. zámír zn. jak „prořezání“, tak „prozpěvování“. Dvojí význam výrazu tvoří nápadné centrum mezi dvěma refrény („Vstávej…“, vv. 10.13), které asi účinkovalo tak, že po představě prokvétání vyvolalo ve čtenáři / posluchači představu prořezávání. [Réva se před novým vegetačním obdobím musí radikálně zbavit přebytečných výhonků.] Jakmile se ale přejde ke hlasu hrdličky, aktualizuje se pojem „zpěv“ a předcházející výraz je přeznačen.
3. h.: v naší zemi; n : u nás po kraji

¹³ Na fíkovníku dozrávají ¹fíky první,^{2 3}réví už rozkvétá,^{4 5}vydává vůni. Vstávej, má lásko, pojď, ty má krásko.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. h.: F. dozrál / barvil [?] své rané fíky; [fíkovník rodí víckrát a zde počíná zrát raná úroda]
3. pl., množné číslo (plurál)
4. h.: jsou v květu; v. 15; 7,13†
5. pl., množné číslo (plurál)

¹⁴ Holoubku¹ můj ve skále schovaný,² ukrytý³ na srázu u stěny,⁴ jak vypadáš,⁵ ukaž se mi, ⌈ať slyším⌉⁶ tvůj hlas! Vždyť hlas tvůj tak libě zní a ⌈pohled na tebe⌉⁷ je plný krás.

1. [Stále se oslovuje milá. Výraz zn. holuba i holubici. Záměna rodu má v č. zvláštní mazlivou konotaci.]; 1,15
2. h.: v rozsedlinách skály; [jde o nějaký skalní úkryt, ne nutně „rozsedlinu“, jistě ale těžko přístupné místo]; [?]; LXX: přední hradbě / předhradbí; Vul: v dutině zdi / ohrady
3. h.: ve skrýši
4. [patrně skalní římsa]; Ez 38,20
5. h.: tvé vzhledy
6. h.: nech mi zaznít
7. h.: tvůj vzhled

¹⁵ Pochytejte¹ nám lišky, lištičky,² co na vinicích škodí.³ Vždyť naše vinice rozkvétá.⁴

1. srv. však 7,1p — pl. může mínit i jedince
2. h.: malé / mladé lišky
3. ptc., tj. právě v tuto chvíli, ne obecně. [Lišky prý hrabou v půdě a požírají hrozny.]
4. v. 13p; [Podle vv. 16—17 hovoří milá, a to patrně už zde, neboť předěl se zdá silnější mezi vv. 14 a 15 než 15 a 16.]

¹⁶ Můj milý je můj a já jeho. V liliích se pase.¹

1. n.: pase stádo; [ale protože je jako srnec (2,9) a milá je lilie (2,1), nejspíš se pase na ní. Gazely se skutečně pasou v takovém porostu. Srv. 6,2.]

¹⁷ Než zavane den a prchnou stíny,¹ ukaž² se, ⌈můj milý, ⌈buď jako⌉³ srnec, jak⁴ samec gazely⌉⁵ na ⌈horách mezi vrcholy.⌉⁶

1. 4,6; [Může zn. i opak, nikoliv ráno, ale večer: den odvane s pravidelným chladným vánkem v podvečer (Gn 3,8), kdy se stíny prodlužují („postupují“ místo „prchnou“). To by milý byl zván na noc]
2. h. sób (kořen s–b–b) zn. změnu směru. Jeho užití zde není jasné. Nejspíš jde o nějaké pozvání („zatoč“ ke mně). Slso zn. i ležení okolo prostřené tabule („přijď“ stolovat). Nebo jde o výzvu: proměň se — tedy synonymum k násl. slsu „buď jako“ / „připodobni se“.
3. h.: podobej se
4. h.: nebo
5. Odráží velmi podobnou formulaci ve 2,9. Tímto rámcem se zpěv 2,8—17 vyčleňuje jako celek.
6. [Lze chápat i jako místní jméno: na horách Beter. Pravděpodobnější je symbolika odvozená od významu přívlastku. Výraz patrně zn. část těla, půlky oběti. Koehler uvažuje o pohoří se soutěskou. Přeloženo ve shodě se slovesem beter (— půlit) a s přihlédnutím k erotickému ladění básně; $