¹ Tanči, tanči,¹ Šulamít,² tanči, tanči, chcem³ tě zřít! Co uzříte na Šulamít, že má v tanci sólo mít?⁴

1. [Dvojverší a snad i připojenou odpověď skanduje sbor. Slova jsou zvukomalebná a rytmická (h. šúví, šúví, ha–Šúlamít, šúví, šúví, wne?eze bách!), č. se to pokouší imitovat. H. šúví (f.) je nejen „vrať se,“ ale i „otoč se“, zde tedy cosi jako „Toč se, toč se!“]
2. Oslovená dívka je ozn. přídomkem zn. „ze Šúlamu“, které se podobá jmému Šalomoun ve f., (dle střv. rabín. komentáře záměrně), třebaže f. od Šlómó, „Šalomoun“, by spíše bylo Šlómít (skrytě to naznačuje rým „sólo mít“). „Z města Šúnemu“ (srv. 2Kr 1,1—4) by v h. bylo Šúnamít (tak část rkpp LXX), ale l a n mohla alternovat (a u Šúnemu / Šúlemu je to doloženo). Význam může být „pokojná“ či „upokojená“ (st. círk. i předkřest. tradice), ale i „bezvadná“ (Midraš Rabba, rabín. výkl. ze 12 st.). Může také souviset s tím, co se arab. nazývá salama, dar nevěstě po svatební noci
3. [V milostné literatuře stv. Blízkého východu může pl. ozn. i jedince.]
4. n.: jako tanec mezi sbory. [Výraz „tanec“ zn. obv. kruhový, v tomto spojení dosl. „tanec dvou táborů“ snad mezi dvěma řadami či skupinami tanečníků. Slovo „tábor“, ač i civilní, nese často vojenské konotace (Vul) a může zn. i „šik / posádka“ (LXX). Zde komentátoři poukazují na tanec s meči, tančený nevěstami v Sýrii (Segert), resp. na tanec prý dodnes provozovaný nejen při svatbách. Za povšimnutí stojí, že násl. popis začíná od nohou (::5,11—15). ČSP volí pro „tanec dvou sborů“ takový ekv., aby zachoval konkrétní představu a spojil ji s násl. vv.]

² Jaká je krása¹ tvých kroků v opáncích,^{2 3}dívko ty šlechetná!⁴ ⌈Klenotem je křivka⁵ tvých boků,⌉⁶ rukama umělce vykroužená.⁷

1. h.: Jak jsou krásné
2. h.: sandálech; Ex 3,5
3. Pozn. 57 v tabulce na str. 1499
4. n.: dcero knížecí; [Týž výraz jako v 6,12, h. nádíb: ochoten / šlechtic (jehož charakteristikou je štědrost a ochota přispívat). Zde může zaznívat obojí, též „ušlechtilost.“ Že netančila bosa snad naznačuje vyšší třídu nebo povýšení.]; LXX: Nádabova
5. HL; tj. cosi oblého
6. h.: Křivky tvých beder / boků jsou jako klenoty; LXX: rytmy (tj. pravidelné pohyby) tvých stehen jsou jako náhrdelníky; n : vlníš se jako náhrdelník
7. h.: … dílo; Nu 31,51

³ Tvůj klín¹ se jak mísa klene.² Ať ⌈víno mísit⌉³ nepřestane. Tvé bříško pšenice navršená,⁴ liliemi⁵ obroubená.

1. H. šórer je HL, patrně příbuzné s h. šór, „pupek / pupeční šňůra“. Někt. však rozumějí „vulva“, která by lépe odpovídala pořadí popisu byla by příbuzná arab. sirr. Důraz je na opojnosti, ne tvaru. V poezii mohou být míněny oba objekty současně, nebo „pupek“ by dokonce mohl (?) symbolicky zastupovat vulvu (srv. erotiku orientálního tance s jejím důrazem na břicho); tím by vzestupné pořadí popisu bylo zachováno.
2. h.: je okrouhlá; [doširoka rozevřená velká dvojuchá mísa na mísení silného vína (jako ř. krátér, tak i LXX a Vul)]
3. h.: „mísené víno“. Nejde o řecko–římské ředění vína vodou, ale o mísení různých vín k zesílení opojného účinku (starověk neznal destiláty). Vzdálenou obdobou by dnes mohla být vína dezertní (sherry, madeira, marsala apod.), kde se však pracuje s destiláty.
4. [Barva a poněkud i tvar, ale neméně tu jde o nasycení a symbol úrodnosti. Podobně jako k silnému vínu se zde přirovnává spodní partie ženina trupu k život udržující zásobárně.]
5. 2,1p.16p; [při dožínkách se obilí zdobívalo kvítím]

⁴ Dva koloušci dvojice prsů tvých, dvojčátka gazelí.¹

1. 4,5p

⁵ Šíje tvá věži ze slonoviny¹ se podobá. Tvé oči ⌈batrabimskou bránu zračí jak v chešbónských² nádržích.⌉³ Tvůj nos⁴ jako věž Libanonu si Damašek prohlíží.

1. Am 3,15
2. Dt 1,4p; [zbytky nádrží a kanálů při wádí Chesbán jsou dosud patrné]
3. h.: rybníky v Chešbónu při bráně Bat–Rabbím. [Místo Bat–Rabbím není známo.] LXX i Vul překl. dle významu: dcera mnohých
4. [Segert (1958, str. 47) píše: „Přirovnání nosu k věži nechce zdůrazňovat jeho velikost — staří obyvatelé Palestiny nikterak velkými nosy nevynikali, měli naopak jemné rovné nosy jako dnešní Arabové —, nýbrž poukazuje na jeho půvab a pravidelnost.“]

^{6 1}Hlava na tobě jako Karmel² vyjímá se a ⌈v plášti tvých vlasů šarlatovém⌉³ král kvůli té kučeravé⁴ kráse zajatcem je rázem.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. [Výrazné pohoří v sev. Izraeli (od Haify k Megidu), čnící nad mořem, původně zalesněné. Jm. zn. „Sad“.]; 2Kr 2,25!; Jr 46,18p
3. h.: rozpuštěné vlasy tvé hlavy jako purpurový plášť. [Slovo pro „rozpuštěné vlasy“ může zn. i volně splývající prameny neutkané osnovy (Iz 38,12). „Šarlatem“ se tu míní drahé purpurové barvivo, typické pro královské pláště (Sd 8,26; Est 8,15), jehož představa se tu navozuje.]
4. Výraz jinde (Gn 30,38; Ex 2,16) zn.: napajedlo (Vul); $; ? — termín tkalcovský / stuhy / kožené proužky vetkané do vlasů n. spletené vrkoče.

⁷ Jak krásná jsi,¹ jak líbezná, lásko² přerozkošná.³

1. v. 2p
2. 2,4p
3. h.: v rozkoších, avšak pl. zde patrně zn. velkou míru. Někt. h. rkpp píší bat ta‘núgím (místo batta‘núgím), „dcero rozkoší“ (tak i Aquila a Pš). Význ. je prakticky totožný. Výraz zn. nejen potěšení z milování, ale i královské požitky (Př 19,10).

⁸ Neseš se¹ tak, že připomínáš palmu² a tvé prsy³ ⌈vzdouvají se datlemi.⌉⁴

1. h.: Ta tvá výška, [jde o vznosnou eleganci]; 1S 16,7; Ez 31,3
2. h.: je podobná palmě; Ž 92,13; [datlová palma, Phoenix dactyliferia, vysoká a štíhlá, příslovečná svou plodností a krásou]
3. 1,13; 4,5
4. h.: jsou jako hrozny / bobule, [ale míní se datlové laty, tj. trsy datlí. ČSP se snaží naznačit oblou plnost.]

⁹ Chci vylézt¹ na palmu, ²říkám si, datlové ³trsy ⁴popadnu. Nebo ať jsou tvé prsy bobulová⁵ réva, ať po jablkách⁶ ti ⁷voní dech

1. koh.; [Přestože laty datlí mívají téměř 10 kg, po dozrání nepadají, nutno pro ně šplhat do výše až 25 m. Pěstitelé už od starověku do koruny šplhají, také aby samičí palmy opylovali ze samčích.
2. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
4. kohorativ
5. h.: jsou jako hrozny / bobule, [ale míní se datlové laty, tj. trsy datlí. ČSP se snaží naznačit oblou plnost.]
6. 2,3p
7. podstatné jméno

¹⁰ a v ¹ústech -- jako bys to nejlepší víno měla.² Pro mého milého³ kane!⁴ Hladce⁵ po rtech starců⁶ klouzá,⁷

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. h.: a tvé patro je jako nejlepší víno; srv. 5,16p. „Tvé (patro)“ je stále f., ještě mluví milý.
3. [Již hovoří milá. Nikde v Pís není užito h. dódí (můj milý) pro milou, třeba ve význ. miláček.]
4. h.: jde; [Podmětem je jistě „víno“ v předch. větě. Milá na ni navazuje.]
5. h. cosi jako: na rovinu (pl.) [— zde patrně o snadném pohybu, jinde o spravedlivém (Ž 58,2; 75,3) či hladkém provedení n. o přímosti a pravdivosti.]
6. n.: spících; H. sifté jₑšéním „jako rty těch, kdo spí“ má většina překl. Rty „starých“ jen výjimečně, třebaže dávají dobrý kontrastní smysl. Někt. velmi volně, mnozí dle LXX a dalších ř. překl. mají: rty mé a zuby, jako by jejich předloha zněla h. sfátaj wₑšéním, což by se h. zapsalo stejně až na velmi podobné písmeno w místo j.
7. HL. Jde–li o tekutinu, možná: kane / kape / řine se. Protože může jít o polibek, snad i „sune se / klouže.“

¹¹ můj milý má mne.¹ Po mně prahne jeho touha.²

1. //6,3p
2. Gn 3,16; 4,7†; LXX a Vul: na mne jeho obracení (patrně záměnou písmene v h. rkp.)

¹² Jen pojď, můj milý, pojďme ven do ¹polí, ať venku² přespíme.

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. H. bakkₑfárím, může mít dva konkrétnější významy: (1) ve vesnicích (1S 6,18; 1Pa 27,25; Neh 6,2; [kfar je dnes často užívaný výraz]) / (2) v keřících henny (1,14p). ČSP je obecný, blíže však možnosti (1).

^{13 1}Podíváme se ráno² na vinice, réva jestli vyraší, zda její květ rozvírá se a rozkvetly už granáty.³ Tam ti dám své milování.⁴

1. kohorativ
2. H. pro č. „ráno“ užívá slso, pokud nejde o přesnou denní dobu, ale o počátek činnosti. (Nemusí to nutně být „časně ráno“ / „přivstat si“ apod.) Č. to nerozlišuje a „ráno dne“ i „ráno člověka“ ozn. stejně.
3. //6,11
4. 1,2p

¹⁴ Laskavec¹ vůni už přivání² a nad našimi dveřmi dozrály lahůdky,³ nové i staré. Pro tebe, můj milý, schovala jsem je.

1. pl.; n.: Jablíčka lásky; h.: mandragora; [Ze šesti druhů je nejzn. Mandragora officinarum, pokřín obecný (zlatá jablíčka lásky aj.). Hojně se užívala v magii a od starověku i jako narkotikum, anestetikum a lék. Na Blízkém východě a v Egyptě platívala za afrodisiakum (srv. Gn 30,14—16). Zde spíše než její domnělé magické účinky (milí se nepotřebují uspávat, léčit ani povzbuzovat k lásce) vyvstává její význam symbolický a daleko spíše jazykový: h. dúdáím zní a ještě více se píše velmi podobně jako „milování“, h. dódím, v ve. 13. Jde o laskání, ne čarování, proto ČSP nahrazuje za rostlinu s vhodnějším názvem: laskavec, Amaranthus]
2. h.: dala
3. h.: všechny / samé lahůdky; n : sušené ovoce (4,13); [Výraz „všechny / samé“ opisuje v č. „dozrály“, aby se přiblížil aspoň základní smysl: Nade dveřmi se sušívalo ovoce. Tím se uchovalo a jeho sladkost se koncentrovala. Jako to ovoce uchovala milá poklady své lásky jen pro milého. Čas dozrál.]