¹ Do své přišel jsem zahrady,¹ ⌈nevěsto má nejdražší.⌉² Svou myrhu i³ své ⁴balzámy natrhal jsem, ze své plástve⁵ se svým medem pojedl jsem, víno své i se svým mlékem popíjel jsem. ⌈Jen jezte, milí,⁶ pijte, opojte se milováním.⌉⁷

1. 4,12
2. 4,9p
3. h.: se …
4. sg., jednotné číslo (singulár)
5. h. obv.: les; LXX: chléb; Vul: plástev
6. h. „přátele / bližní“ tu nejspíš ozn. oba milence (jako 5,16; Jr 3,1.20; Oz 3,1)
7. [Patrně pronáší básník (ani ženich, ani nevěsta), podobně jako od 3,6.]; 1,2p

Slasti a strasti

² Spím. Mé srdce ale bdí. ¹Slyš! To klepe můj milý! Otevři mi, má lásko² nejdražší,³ holoubku můj, zlato⁴ mé! Vždyť hlavu mám plnou rosy, krůpějí noci své kadeře.

1. podstatné jméno
2. 1,9p
3. 4,9n
4. h. tammá je „dokonalá / bezvadná / ta nej- / ideál“, adj. od výrazu pro dokonalou úplnost / zdraví / čest / čistotu (Vul: neposkvrněná) / urozenost; (4,7v); 6,9; Jb 1,1; Ž 37,37

³ Svlékla jsem si šaty,¹ mám je zase oblékat? Umyla jsem si ²nohy, to si je mám špinit zas?

1. [Spodní oděv, volný, obv. bez rukávů, obdoba řím. tuniky. Doma dostačoval, na veřejnosti se někdy přes něj brával plášť.]; Lv 8,7
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

⁴ Můj milý rukou¹ vnikl² ke mně,³ až jsem se pro něj v nitru⁴ zachvěla.

1. [Klíč, spíše dřevěný či kovový zvedák zástrčky, nevisel–li venku, visíval vedle dveří zevnitř tak, aby byl dosažitelný otvorem, kterým však nešlo zvednout přímo zástrčku. Kromě všeho, co symbolizuje ruka, mohl milý šmátrat po klíči.]
2. Slso zn. „způsobit pohyb něčeho někam / poslat / vztáhnout / …“ Zde může zn. „pronikl“, přestože se pojí dosl. s předl. „z“ (v č. „ke“).
3. h.: jáma / díra / otvor (a předl. h.: „ze“; srv. však 2,9p). [Může zn.: otvor ve dveřích k dosažení klíče / vaginu. Zavřené dveře bývaly standardním obrazem dobývání milenky. Č. „ke mně“ se snaží pokrýt současně soukromí širší i nejdůvěrnější, aby beze ztráty jasnosti byla zachována náznakovitost poezie.]
4. h.: útroby … se ozvaly

⁵ Já vstala milému svému ¹otevřít a myrha mi z rukou skanula,² myrha z mých prstů ulpívá³ tam, kde zasouvá se závora.⁴

1. infinitiv konstruktivní (vázaný)
2. h.: mé ruce ()kapají myrhu / zvlhly myrhou
3. h.: přechází a zůstává na …; protože ptc. lze vykládat jako vlastnost myrhy (tak asi v. 13), odtud překl.: tekutá / voňavá / …
4. h.: na dlaních zástrčky; LXX: mé prsty myrhou plné na rukách zástrčky; Vul: mé prsty plné myrhy nejpoctivější

⁶ Já svému milému otevřela, můj milý však ⌈náhle zmizel.⌉¹ ⌈Skoro jsem život vypustila,⌉² že takhle odešel.³ Hledala jsem jej, ale ⁴nenašla.⁵ Volala jsem ho, už se mi neozval.

1. h.: otočil se odešel / obratem odešel
2. h.: Má duše vyšla; srv. Gn 35,18
3. h. lze číst: při jeho mluvení (LXX: v jeho slovu; Vul: když promluvil) n. jako homonymní slso: při jeho odchodu / útěku
4. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
5. 3,1n

⁷ Našli mne ¹strážci, kteří město obcházejí.² Zbili mě do krve,^{3 4}šál⁵ strhli ze mne ti ⁶strážci hradeb.

1. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
2. 3,3p
3. h.: zbili mě, zranili mě
4. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
5. [Velký šátek kryjící i ramena n. částečně postavu.]
6. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]

^{8 1}Zapřísahám vás, dcery Jeruzaléma,² když mého milého najdete, co jemu povíte? Že láskou jsem nemocná.

1. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
2. 2,7; 3,5

⁹ Čím je tvůj milý nad jiné,¹ ženo mnoha krás?² Čím je tvůj milý nad jiné,³ že tak ⁴zapřísaháš nás?⁵

1. h.: nad nějakého milého
2. 1,8p; 6,1
3. h.: nad nějakého milého
4. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
5. [Podobně jako 3,6—11; 5,1e; 6,1 nepronáší tento v. ani ženich, ani nevěsta.]

¹⁰ Můj milý, jiskrný¹ a růžolící,² ⌈znát je⌉³ mezi statisíci.⁴

1. Zn. třpytivý (Iz 18,4) / lesklý (jako drahokam či kámen) / jasný (jako řeč — Iz 32,4), žhavý (jako horký vítr — Jr 4,11).
2. h.: rudý (jako krev — 2Kr 3,22 či ovocná šťáva) / hnědý (jako kůže krav — Nu 19,2 či koní — Za 1,8); n : růžovohnědý jako zdravě ruměná pokožka lidská. Avšak ádóm může souviset i s adam (lidstvo / člověk / muž), a vnášet tak představu urostlosti, ano mužnosti. Oba obrazy kvetoucího zdraví i lidskosti mohou zaznívat současně.
3. h.: vyčnívá / vyniká / tyčí se; etymologicky: něco nápadného, co je zřetelně vidět. Souvisí se slovem: prapor / korouhev; 6,4p. [Srv. i J 3,14; 12,32.34 — mesiášské interpretace nelze ztrácet ze zřetele.]
4. h.: deset tisíc; [h. nejvyšší nesložená číslovka. V poezii zn.: veliký počet, asi jako č. tisíc / milion.]

¹¹ Hlavu má jak z ryzího zlata,¹ černé jak havran kučery² jeho kadeří.

1. h.: zlata (Př 25,12), zlata nejryzejšího (Pís 5,15; Ž 19,11); [Zlato jako dnes symbolizovalo krásu, vzácnost (Iz 13,12) a cenu (Jb 28,17).]
2. h. taltál (zde pl. taltallím), HL; někt. uvažují o arb. tell („pahorek / hromada“), kořen, jenž by takto zdvojen zn. cosi vlnitého. Jiní poukazují na latu (trs) datlové palmy (akk. taltallú); tak podob. LXX a Vul. Pozdější h. mišny zná taltál jako „kučery / lokny“.

¹² Oči jeho nad vodními proudy¹ holoubata² v mléce umytá³ nad ⌈hojnou vodou⌉⁴ sedí.

1. h.: řečiště [zařezávající se do údolí anebo kamkoli po bouři (Ž 126,4)]; též kanál či proud vůbec; Ž 42,2
2. h.: jako holubi /-ce; 1,15
3. h.: myjící se
4. HL, [?]; snad: místo, odkud lze čerpat vodu; srv. LXX, Vul (a část překl.): plnost vody. Jiná část překl. vychází z představy něčeho vsazeného (oči v důlcích, zuby v dásni, drahokam ve šperku).

¹³ Jeho líce záhon¹ balzámový² osetý³ kořením, co lilie⁴ rty jeho kanoucí⁵ myrhou tekutou.⁶

1. h.: + jako; LXX, Vul: pl.; [Záhony nebývaly tak běžné, jejich provoz byl nákladný a pěstovaly se vzácnější byliny. Zde snad míněno, že byl zřejmě vousatý.]
2. 4,10p
3. TM migdalót — věže (skladiště?) aromatického koření zní zvláštně. LXX: kde se pěstují vonné byliny — navádí na jinou vokalizaci: mgaddalót (pěstující)
4. [Lilie mohou být i červené.]
5. v. 5; 4,11; [samovolně stékající myrha je nejvzácnější.]
6. h.: myrha přecházející (budí dojem, že jde o druh či konzistenci m.); 5,5p

¹⁴ Ruce má jak válce zlaté osázené topazem.¹ Jeho břicho² vykládané³ slonovinou⁴ pokryto je safíry.⁵

1. Totožnost drahokamu je jen pravděpodobná. [Topaz bývá bezbarvý nebo modrý, žlutý, hnědý či růžový.] n.: chryzolit (Ex 28,20); (Vul: hyacint, tj. žlutočervený až červenohnědý zirkon.)
2. h.: nitro / útroby (zn. vnitřní i vnější břicho)
3. Sg. ozn. souhrnně: destičky / táflování.
4. Ž 45,9; Am 6,4
5. H. sappír zn. obv. lapis lazuli (modrý), jenž se snáze opracovává než tvrdý safír (typicky modrý, ale i fialový, zelený, žlutý, růžový a bezbarvý) a se slonovinou se kombinoval. Ex 28,18

¹⁵ Mramorové¹ sloupy jeho stehna, na patkách zlata ryzího postaveny. ⌈Zjevem se Libanonu podobá,⌉² ušlechtilý³ jako ty cedry.⁴

1. [Patrně nejde o alabastr (vodnatý síran vápenatý neboli sádrovec), nýbrž o tzv. orientální alabastr, což je typ mramoru (uhličitan vápenatý). Sádrovec je materiál spíše na drobné předměty; na velké sloupy je příliš měkký a snadno zvětrává, kdežto onen mramor je mnohem tvrdší. Těží se např. v Egyptě. Výraz zn. také byssus (Ex 25,4p) a spojuje jejich nápadné vlastnosti: ušlechtilý, obv. zářivě bělostný povrch a drahocennost.]
2. h.: Jeho vzhled je jako L.
3. h.: vybraný (LXX, Vul). [Odedávna se výraz užíval i o výběru mladíků do armády (Sd 20,15), proto zn. (dodnes) „mladý muž.“
4. Iz 2,13; Am 2,9p

¹⁶ Jeho ústa¹ jsou přesladká² a ve všem³ je přitažlivý.⁴ To je můj milý a to je můj druh, dcery Jeruzaléma.⁵

1. h.: patro; [často zastupuje „ústa“ v chutnání, mluvení i líbání (7,10)]
2. n.: sladkost sama; existuje jen v pl., ale obdobou k násl. pl. (přitažlivý) ho lze chápat i jako pl. intenzity (č.: pře–)
3. h.: jeho vše; překl. obv.: celý
4. Ozn. drahocennosti n. na co příjemno hledět. Pl. patrně vyjadřuje intenzitu.
5. 1,5