¹ Kéž bys ¹byl bratr mé rodiny,² ⌈maminkou mou odkojený.⌉³ Jak bych tě potkala,⁴ hned bych⁵ tě líbala. A nikdo by mě nepomluvil.⁶

1. Pozn. 79 v tabulce na str. 1499
2. h.: Kdo ti dá (Dt 28,67p), abys mi jako byl bratr; [Netouží po incestu, jen po fyzické blízkosti — jejíž projevy však byly na veřejnosti tolerovány jen mezi členy rodiny. Srv. 4,9p]
3. h.: kojenec prsů mé matky
4. h.: nalezla venku
5. Těsné spojení obou sloves (impf.) ukazuje na podmíněnost dějů, v č. „jakmile“ n. zde vloženým „jak … hned …“; srv. i násl. v. (LXX kopíruje h. vazbu, Vul. ji interpretuje účelovou větou, dosl. „abych tě našla venku a políbila a …“, odtud BKR)
6. h.: mnou nepohrdali

² Jak bych se s tebou vodila, hned bych s tebou ¹zamířila k ²mámě ³domů, ta mě učívala.⁴ Ukojila⁵ bych tě vermutem,⁶ svých granátů nektarem.⁷

1. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. Pozn. 53 v tabulce na str. 1499
4. zřejmě: jednala bych podobně jako máma; n.: ty mě budeš učit; (2. os. m. se hodí alegorickým výkladům (Vul), ale 3. os. f. se zdá pravděpodobnější vzhledem k provázání vv. 1 a 2 (nápadnou gramatikou); LXX: do pokoje mé rodičky
5. h.: Dám ti napít z …
6. h.: kořeněným vínem; [Stv. vinařská technologie byla méně vyspělá a víno často nebývalo tak dobré, jak jsme zvyklí nyní. Muselo se proto dochucovat kořením. Podobná vína známe dnes jako zvl. typ: vermuty (např. Cinzano, aj.), do nichž se přidávají maceráty z bylinek.]
7. TM: ze sladkého vína (Jl 1,5; Am 9,13) mého granátového jablka; četné h. rkpp i Tg: pl.

^{3 1}Hlavou mu na levici ležím, svou pravicí mne objímá.²

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. //2,6p

⁴ Zapřísahám vás, dcery Jeruzaléma, nač budit, nač probouzet¹ lásku, dokud nebude chtít.²

1. h.: co budíte, co probouzíte; (ale jde o zákaz)
2. //2,7p; 3,5

⁵ Kdo je ta, jež stoupá z pouště,¹ o milého se opírá? Pod jabloní probouzela jsem tě, tam počala tě matka tvá, tam počala i zrodila tě.²

1. //3,6
2. [Mluvčí se nutně střídají. V první části v. (srv. 3,6) nehovoří ani milý (h.: její milý), ani milá. Ve druhé části mluvčího neprozrazuje slso jako v č., nýbrž přivlast. zájmena — TM: m., Pš: f.]

⁶ Chovej¹ mne jak pečetidlo u ²srdce, měj mě jako pečetítko³ při ruce.⁴ Vždyť láska je silná jako smrt, žárlivost⁵ jako záhrobí tvrdá,⁶ žár⁷ její ⁸žárem ohně zhrdá.⁹

1. [Slso širokého významu, ozn. umístění („vložit“ apod.). Pečetící nástroje (prsteny, válečky) se považovaly za velmi osobní cennost, dokládající identitu majitele (srv. dnes kreditní karty). Majitelé je tedy vždy nosili co nejblíže při sobě, zde okolo krku na hrudi a okolo zápěstí či na prstě. Proto č. „chovej“, tedy „schraňuj“.]; Jr 22,24; Ag 2,23
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. „Pečetidlo“ i „pečetítko“ je v h. jedno slovo. V č. by opakování na stejném místě ve verši znělo neuměle, tak ale h. nepůsobí. Další možný význam, „pečeť“, by zn. otisk na srdci, dokládající, komu srdce náleží.
4. h.: paži
5. Př 6,34; n.: horlivost / zápal / řevnivost / hněv, [tedy vášnivá emoce]
6. n : nesmlouvavá
7. pl.; n.: plameny; LXX: jiskry
8. pl., množné číslo (plurál)
9. HL; [?]. Překlady obv. dle souvislosti doplňují nějaký aspekt ohně — LXX, Vul a Pš: plameny. Uvažuje se i o „blesku / plameni Hospodinově“ (srv. Jb 1,16), pokud h. šalhevetjah lze rozložit na šalhevet Jah. (Samotné šalhevet se nachází v Písmu nejjasněji u Jb 15,30, kde vysušuje ratolest, a v Ez 21,3, kde zesiluje výraz „plamen“.) H. jah by mohlo znamenat i prosté zesílení významu, TM ho však takto nepunktuje.

⁷ Tu lásku neuhasí¹ velká voda,² ⌈odplavit ji nedokáže⌉³ dravý proud.⁴ Byť by ⁵kdo za lásku dával vše, ⌈co má,⌉⁶ ⌈vypadal by jak ⁷prostoduchý bloud.⌉⁸

1. h.: nemůže uhasit
2. h.: mnohé vody
3. h.: neodplaví ji
4. h.: řeky; [V Izraeli je jediná stálá řeka. Ostatní „řeky“ jsou náhlé sezónní přívaly vody, které strhávají všechno v cestě. To je tu zřejmě míněno daleko spíše než vymývání zvolna tekoucí řekou.]
5. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
6. h.: jmění svého domu, tj. celý majetek; Př 6,31
7. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
8. h.: výsměchem se mu vysmějí / pohrdnutím pohrdnou jím (Př 6,30; 30,17); n : Jen by se naprosto zesměšnil

⁸ Sestřičku malou máme,¹ ani prsa ještě nemá. Co se ²sestřičkou uděláme, ⌈až začne být žádaná?⌉³

1. [Zdá se, že hovoří bratři. Jejich povinností bylo svou sestru chránit. Tím spíše v nepřítomnosti otce, který nikde v Pís nefiguruje.]
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. h.: v den, kdy se o ní bude hovořit / vyjednávat

⁹ Je–li hradbou, cimbuří¹ stříbrné postavíme na ní. Je–li však bránou,² deskou³ cedrovou ⌈musíme ji zahradit.⌉⁴

1. n.: krycí zídku; [avšak na hradbě znamená krytí vrchního ochozu, aby se dala bránit — čili cimbuří]
2. h.: dveřmi
3. sg.; Vul, Pš: pl.; také je možný souhrnný význam „bednění“. Někt. uvažují o mohutné závoře, ale zákl. význam je spíš „deska“; n : Budeme ji muset zabednit
4. h. obv.: oblehneme ji; [slso zn. obklíčení obv. kvůli dobývání, zde ale kvůli obraně. Navíc bratři cítí nutnost , kterou impf. může zn. také.]

¹⁰ Já jsem hradba. A prsa mám jako věže. Už¹ jsem se ⌈pro něj⌉² stala tou, kterou nepřemůže.³

1. h.: tehdy
2. h.: v jeho očích
3. h.: jako nalézající (f.) pokoj; [Též možno: „Však jsem našla v jeho očích uspokojení.“ Nezdá se však, že by sestra se hájila, že je dost vyspělá nebo krásná; spíše dokazuje, že je schopna své zájmy si ubránit sama. Obraz by se tedy týkal dobývání města, které se dokázalo uhájit a vyjednat si přijatelné podmínky. Děvče si získalo krále (nebo někoho jako král, nápadníka) nejen krásou, ale i ctností — tím, že není snadno dostupná.]

¹¹ Vinohrad v ⌈Baal Hamon⌉^{1 2}měl Šalomoun. ³Svěřil ten vinohrad správcům,⁴ za výnos⁵ ať mu ⁶každý stříbrných tisíc ⁷platí.

1. [Neznámé místo. Význam jména je asi nepodstatný: Pán hojnosti / zástupu]
2. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 79 v tabulce na str. 1499
4. h.: hlídačům
5. n.: ovoce / plod
6. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
7. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499

¹² Vinice má¹ ⌈je jenom moje.⌉² Šalomoune, ten tisíc si nech. Dvě stě ať mají i správcové na jejích ³výnosech.

1. Stejné slovo, h. kerem, jako „vinohrad“ výše. Je však užito v obrazném smyslu. „Má“ je dvojnásob zdůrazněno: má vinice moje, ta přede mnou je.
2. n : je mi k dispozici / mohu si s ní nakládat, jak chci, h.: je přede–mnou / před–mou–tváří. [Podle vyjadřování se nedá poznat, kdo hovoří, ale nejspíše pokračuje milá, neboť jinými slovy říká: má láska se nedá koupit ani najmout.]
3. sg., jednotné číslo (singulár)

¹³ Ty, která přebýváš¹ v zahradách,² přátelé naslouchají tvému hlasu. Ať slyším ho i já.

1. n.: sedíš (f.; tak i Vul., kdežto LXX oslovuje muže a Pš více mužů)
2. srv. 6,2p

¹⁴ Chvátej,¹ můj milý, buď jako srnec, jak samec gazely² na horách provoněných.³

1. n.: prchni, (ale zde podle smyslu spíše: pospěš ke mně)
2. 2,17p
3. h.: balzámu; 6,2