¹ Všechno má svou chvíli,¹ každý záměr² pod nebem³ má svůj čas.⁴

1. n.: určený čas; Neh 2,6; Est 9,27
2. h.: to, v čem má někdo zalíbení (5,3; 1S 15,22)
3. 1,3p
4. v. 17; 8,6; [tj. vhodnou dobu pro danou událost (Ž 1,3; 104,27; Jr 5,24; Ez 30,3)]; 2 Kr 5,26

² Je čas rodit¹ a čas umírat,² čas sázet³ a čas vytrhávat,⁴ co bylo zasazeno;

1. Gn 17,21; 1S 2,5; 2Kr 4,16; L 1,20
2. Dt 34,5; Jb 14,5; He 9,27
3. Jr 1,10
4. Jr 45,4v; Da 7,8; Mt 15,13

³ čas zabíjet¹ a čas uzdravovat,² čas bořit³ a čas stavět;⁴

1. Joz 8,24; Est 9,6; Jr 15,3; Pl 3,43; Za 11,5
2. 1S 6,3; 2Kr 2,21; 20,5.8; Ž 107,20; Oz 6,1; 7,1
3. Neh 1,3; Iz 5,5; Ez 13,14v
4. 1Kr 5,17; 2Pa 3,1; Ezd 1,2.5; Neh 3,33; Iz 44,26; Jr 31,28

⁴ čas plakat¹ a čas se smát,² čas naříkat³ a čas poskakovat;⁴

1. Gn 23,2; 43,30; 1S 16,1v; 2S 3,16; Neh 8,9; Jr 8,23; Ž 30,6; Mt 9,15
2. Ž 126,2; Mt 6,21; Ř 12,15
3. Mt 11,17; 2K 7,10; Jk 4,9
4. 2S 6,5; 1Pa 15,29; Ex 15,20

⁵ čas házet kameny¹ a čas kameny shromažďovat, čas objímat² a čas vzdálit se od ³objímání;⁴

1. Lv 20,2; Dt 21,21; Joz 7,25; 2Kr 3,25
2. Gn 33,4; 48,10; Př 5,20
3. infinitiv konstruktivní (vázaný)
4. Pís 2,6n; 1K 7,5; Ex 19,15; 1S 21,4n

⁶ čas hledat a čas ztrácet,¹ čas uchovávat² a čas odvrhovat;³

1. Mt 19,29
2. 1S 9,24;Gn 41,35; L 2,51; J 2,10; 12,7; h.: střežit
3. 2Kr 7,15; Iz 2,20; Jon 1,5; Fp 3,7; He 10,34n

⁷ čas trhat¹ a čas šít, čas být zticha² a čas mluvit;³

1. Gn 37,29; 2S 1,11; 1Kr 11,30
2. 2Kr 18,36; Est 4,14; Jb 2,13; 32,4; Am 5,13; Mi 7,5; Mk 1,34; J 19,9n; 1Pt 3,10
3. Př 15,23; 31,8; Jr 1,7!; Sk 4,20; 18,9

⁸ čas milovat¹ a čas nenávidět,² čas boje³ a čas pokoje.⁴

1. Ez 16,8; Mt 12,33; Ef 5,28; 1J 4,20
2. 2Pa 19,2; Ž 101,3; 139,21; Př 13,5; L 14,26
3. ::Nu 14,42—45; Joz 8,1; 1S 15,18; ::2Pa 35,22; Neh 4,8; 1Tm 6,12
4. 1Kr 5,4; 2Pa 20,30; L 9,54; He 12,14

Bohem uložené dílo

⁹ Jaký užitek má ten, kdo ¹pracuje, z toho, při čem se ²namáhá?³

1. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
2. podstatné jméno
3. 1,3; 2,22

¹⁰ Viděl jsem plahočení,¹ které Bůh ²uložil lidským synům, aby se při něm osvědčili.

1. 1,13
2. Pozn. 79 v tabulce na str. 1499

¹¹ To všechno učinil krásné ve svůj čas. Také věčnost dal do jejich srdce, aniž by člověk ovšem postihl dílo, které Bůh vykonal, od ¹počátku až do konce.²

1. Pozn. 82 v tabulce na str. 1499
2. 8,17; Ř 11,33

¹² Poznal jsem, že ⌈pro ně není nic lepšího,⌉¹ než aby se radovali² a aby konali ve svých životech dobro.³

1. h.: v nich není dobré
2. 8,15
3. v. 22; Ž 14,3; 34,15

¹³ A také, že když kterýkoli člověk ¹⌈jí a pije a užívá²⌉ blaho při vší své námaze, je to Boží dar.³

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
2. h.: vidí
3. 2,24; 5,17; 9,7

¹⁴ Poznal jsem, že všechno, co Bůh učiní, to bude¹ pro věčnost; není možné k tomu nic přidat a není možné od toho nic ubrat. Bůh to udělal, aby lidé ²měli ³před ním bázeň.⁴

1. n.: ()je
2. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
3. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
4. 7,18; 12,13

¹⁵ ⌈To, co ¹je, je odedávna, i co má být, už dávno bylo.⌉² Bůh ⌈posoudí to, co pominulo.⌉³

1. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
2. 1,9
3. n : bude zkoumat, oč lidem šlo; h.: bude hledat, co je zahnáno / toho, kdo je pronásledován (teoreticky, ale nevhodné do kontextu)

Soud a budoucnost náleží Bohu

¹⁶ Dál jsem pak viděl pod sluncem: ⌈Tam, kde mělo být právo, byla ničemnost, tam, kde měla být spravedlnost, byla ničemnost.⌉¹

1. h.: Místo práva, a tam ničemnost, místo spravedlnosti, a tam ničemnost.; 4,1; 5,7

¹⁷ V ¹duchu jsem² si řekl: ⌈Spravedlivého i ničemu bude soudit Bůh,⌉³ protože ⌈tam nastane čas pro každý záměr⁴ a pro každé dílo.⌉⁵

1. Pozn. 73 v tabulce na str. 1499
2. h.: + já
3. 11,4.9; Ž 98,9
4. 3,1; 8,6
5. 12,14; Ž 62,13; Mt 16,27; Ř 2,6—8; 2K 5,10

¹⁸ A tu jsem si v ¹duchu o záležitosti lidských synů² řekl, že je Bůh tříbí, aby viděli, že jsou sami o sobě jako ³zvířata.⁴

1. Pozn. 73 v tabulce na str. 1499
2. h.: + já
3. sg., jednotné číslo (singulár)
4. Ž 49,13; 73,22; 2Pt 2,12

¹⁹ Neboť pokud jde o úděl lidských synů i o úděl zvířete, mají stejný¹ úděl: Jak umírá² jeden, tak umírá i druhý, a obojí³ stejně dýchá.⁴ Člověk nemá před zvířetem žádnou přednost, vždyť je to všechno marnost.⁵

1. h.: jeden; 2,14
2. h.: je smrtelný
3. h.: všechno
4. h.: má jednoho ducha; srv. Ž 104,27—30
5. 2,15n; Ž 49,21

²⁰ Všechno to ¹odchází na stejné² místo;³ vše to ⁴vzešlo z prachu a vše se to ⁵navrací v prach.⁶

1. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
2. h.: jedno
3. [Není tím míněno nebe či peklo, ale místo určení pro člověka, které lze pozorovat: návrat do prachu, stejně jako u zvířat.]; srv. 6,6
4. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
5. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
6. 12,7; Gn 3,19; Ž 103,14

²¹ Kdo ví,¹ zda duch lidských synů vystupuje vzhůru? A duch ²zvířat sestupuje dolů do země?

1. 2,19
2. sg., jednotné číslo (singulár)

²² Viděl jsem tedy, že není nic lepšího, než že ⌈se člověk bude radovat ze svého díla,¹ neboť⌉² to je jeho podíl.³ ⌈Vždyť kdo mu umožní,⁴ aby se podíval na to, co bude po něm?⌉⁵

1. pl.; n.: ze svého majetku (tj. výsledku svých činů)
2. v. 12; 2,10.24
3. 5,17n; 9,9; n : úděl
4. h.: přivede
5. 6,12; 8,7; 10,14