¹ Když toto skončilo, přistoupila ke mně knížata se ¹slovy: Izraelský lid, kněží a lévité se neoddělili² od ³národů ⁴země ⌈a od jejich⌉⁵ ohavností, totiž od ⁶Kenaanců, ⁷Chetejců,^{8 9}Perizejců, ¹⁰Jebúsejců, ¹¹Amónců, ¹²Moábců, ¹³Egypťanů a ¹⁴Emorejců.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. 6,21
3. Pozn. 89 v tabulce na str. 1499
4. pl., množné číslo (plurál)
5. h.: podle j. ohavností / jejichž ohavnosti jsou podobné jako ohavnosti K.
6. sg., jednotné číslo (singulár)
7. sg., jednotné číslo (singulár)
8. Gn 15,20n; Dt 20,17n
9. sg., jednotné číslo (singulár)
10. sg., jednotné číslo (singulár)
11. sg., jednotné číslo (singulár)
12. sg., jednotné číslo (singulár)
13. sg., jednotné číslo (singulár)
14. sg., jednotné číslo (singulár)

² Neboť si brali jejich¹ dcery pro sebe a pro své syny a vmísili svaté símě² mezi ³národy ⁴země. Ruka⁵ knížat a správců byla v této věrolomnosti⁶ první.

1. h.: z jejich …
2. Iz 6,13
3. Pozn. 89 v tabulce na str. 1499
4. pl., množné číslo (plurál)
5. n : Příklad
6. 10,6; 1Pa 9,1

³ Když jsem ¹to uslyšel, roztrhl² jsem své roucho a svůj plášť, rval³ jsem si vlasy z ⁴hlavy a ⁵vousy a seděl jsem zděšen.

1. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
2. Gn 37,29; Jb 1,20
3. Neh 13,25
4. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
5. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

⁴ Shromáždili se ke mně všichni, kdo se třásli¹ před slovy Boha Izraele kvůli věrolomnosti² vyhnanců. Ale já jsem ³seděl zděšen až do večerní přídavné oběti.⁴

1. Iz 66,2.5
2. 1Pa 9,1; 2Pa 36,14; Da 9,7
3. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
4. 2Kr 16,15; Da 9,21

⁵ V čase večerní přídavné oběti jsem vstal ze svého ¹pokoření a s roztrženým ²rouchem a ³pláštěm jsem klesl na ⁴kolena a vztáhl⁵ jsem ⁶dlaně k Hospodinu, svému Bohu.

1. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
4. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
5. 1Kr 8,22; Jb 11,13
6. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

⁶ Řekl jsem: Můj Bože, stydím¹ se a hanbím se pozvednout svou tvář k tobě, můj Bože, protože naše viny² ⌈nám přerostly přes hlavu⌉³ a naše provinění⁴ vzrostlo až k nebesům.⁵

1. ::Jr 6,15; 31,19; Ez 36,32
2. Iz 59,12
3. h.: se rozmnožily výše než hlava; Ž 38,5
4. 2Pa 28,10; 33,23; Ž 69,6
5. 2Pa 28,9; Zj 18,5

⁷ Ode dnů svých otců¹ až dodnes jsme vězeli ve velkém provinění a pro své viny jsme byli vydáni my, naši králové i ²kněží do ruky králů země, pod meč, do zajetí, jako kořist a k veřejnému³ zahanbení, jak je tomu až dodnes.

1. Ž 106,6
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. h.: tváří

⁸ A nyní se nám na malou chvíli^{1 2}dostalo smilování od Hospodina, našeho Boha; zanechal nám ty, kteří vyvázli,³ a dal nám kolík⁴ na svém svatém místě. Náš Bůh dal světlo našim očím⁵ a dal nám trochu obživnout v našem otroctví.

1. Iz 26,20
2. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
3. 2Kr 19,30
4. tj. pevné / bezpečné místo; srv. Iz 22,23; 54,2
5. Ž 19,9; Př 29,13

⁹ Vždyť jsme otroky, ale náš Bůh nás v našem otroctví neopustil a ⌈získal nám přízeň ¹u perských králů,⌉² dal nám obživnout, abychom obnovili dům svého Boha a postavili ho ⌈z jeho trosek,⌉³ a dal nám zeď⁴ v Judsku i v Jeruzalémě.

1. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
2. h.: roztáhl nad námi milosrdenství před p. k.; 7,28
3. h.: jeho trosky; Jr 25,11; 27,17
4. n : ochranu; Za 2,5; ::Ž 80,13; Mi 7,11

¹⁰ A nyní, co můžeme říct po tomto? Vždyť jsme opustili tvé příkazy,

¹¹ které jsi dal^{1 2}prostřednictvím svých otroků proroků, když jsi ³řekl: Země, kterou ⁴jdete obsadit, je země poskvrněná⁵ nečistotou^{6 7}národů ⁸země, jejich ohavnostmi,⁹ kterými ji ve své nečistotě naplnily od jednoho konce na druhý.¹⁰

1. h.: přikázal; Lv 27,34; Sd 3,4
2. Pozn. 68 v tabulce na str. 1499
3. infinitiv konstruktivní (vázaný)
4. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
5. h.: nečistoty
6. Lv 15,26; Ez 36,17
7. Pozn. 89 v tabulce na str. 1499
8. pl., množné číslo (plurál)
9. Dt 18,9; 1Kr 14,24
10. 2Kr 21,16p

¹² Proto nedávejte své dcery jejich synům a jejich dcery neberte pro své syny.^{1 2}Neusilujete nikdy³ o jejich pokoj a dobro,⁴ abyste byli silní⁵ a jedli dobré věci⁶ země a navěky ji podrobili pro své syny.

1. Dt 7,3
2. Pozn. 60 v tabulce na str. 1499
3. h.: navěky
4. Dt 23,7
5. Dt 11,8; Iz 35,4
6. Iz 1,19; Jr 2,9

¹³ Po tom všem, co na nás přišlo pro naše zlé skutky a pro naše velké provinění -- třebaže ty, náš Bože, jsi nás ušetřil, trestal jsi nás méně, nežli naše viny zasloužily a dal jsi nám ty, kteří takto vyvázli --

¹⁴ cožpak budeme ¹znovu porušovat tvé příkazy a spřízňovat se s těmito ohavnými ²národy? Což se na nás nebudeš hněvat tak, že budeme vyhubeni,³ bez ostatku⁴ a bez těch, kteří by vyvázli?

1. Pozn. 99 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 89 v tabulce na str. 1499
3. Ex 32,12; Dt 28,21
4. 2Kr 19,31; 21,14

¹⁵ Hospodine, Bože Izraele, jsi spravedlivý,¹ že nám zůstali ti, kteří vyvázli, jak je tomu dnes. Hle, jsme ²před tebou se svým proviněním, ačkoliv kvůli tomu nemůže ³před tebou nikdo obstát.⁴

1. Neh 9,33
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
4. 1S 6,20