¹ Samaří¹ ponese vinu,² protože bylo vzpurné³ vůči svému Bohu. Padnou mečem,⁴ jejich děti budou rozdrceny,⁵ jejich⁶ těhotné ženy budou rozpárány.⁷

1. 7,1; 10,5; (členění veršů dle TM; některé překlady připojují tento verš ke 13. kp.)
2. 10,2; Ez 6,6
3. 1S 12,15; Jr 4,17
4. 7,16; 11,6
5. 10,14
6. h.: jeho
7. 2Kr 8,12; 15,16; Am 1,13

Výzva k navrácení

² Navrať¹ se, Izraeli, k² Hospodinu, svému Bohu, neboť jsi klopýtl³ pro svoji vinu.

1. 12,7; Iz 19,22; Jr 3,12
2. Dt 4,30p
3. v. 10; 5,5

³ Vezměte s sebou slova¹ a navraťte se k Hospodinu! Řekněte mu: ²Sejmi³ celou⁴ vinu, přijmi⁵ ⌈naši řeč⌉⁶ a my ti odplatíme býčky⁷ svých rtů.⁸

1. [nikdo by se nemohl objevit s prázdnou, ale zvířecí oběti nestačí; je třeba slov pokání]
2. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
3. tj. odpusť; 1S 15,25; 25,28
4. (obrácený slovosled oproti obvyklému může též znamenat —) n.: Zcela sejmi
5. h.: Vezmi; [v h. vytváří sl. hříčku k: Vezměte; tedy volně: Jestliže Izrael přinese (vezme) vyznání hříchu, pak Hospodin přijme (vezme) jejich vyznání a hřích odpustí]; Ž 6,10
6. (dle paralelismu /„Vezměte … slova“/ odvozeno od IV. významu kořene tób — slovo /srv. Ž 39,3: beze slova :— němý/; jiné překlady odvozují od obvyklého významu tób: to, co je dobré)
7. tj. oběťmi; LXX čte prí (namísto párím): ovocem; He 13,15
8. Ž 51,16n

⁴ Asýrie¹ nás nezachrání, nepojedeme na koních;² nebudeme říkat už dílu³ svých rukou: Náš Bože! V tobě nalezne sirotek⁴ slitování.⁵

1. 5,13
2. [tj. nebudeme spoléhat na spojenectví s Egyptem; Iz 30,16; 36,9]; srv. Ž 33,17; Iz 31,1.3; Mi 5,9
3. Jr 1,16; 25,6; srv. 2,27
4. tj. zde: Izrael; srv. Ž 10,14; Jr 49,11
5. 2,3; Př 28,13

⁵ Vyléčím¹ jejich odvrácení,² rád³ si je zamiluji,⁴ neboť můj hněv⁵ se odvrátil od Izraele.⁶

1. 6,1; Iz 30,26
2. 11,7; Jr 3,22!; [slovo (mšúbá) je od stejného h. kořene (šwb) jako: navrať se (v. 2) i výraz: (… hněv) se odvrátil, a vytváří silnou sl. hříčku: jestliže se Izrael navrátí, Hospodin vyléčí jejich odvrácení a odvrátí svůj hněv]
3. n : s radostí; h.: dobrovolně (srv. Dt 23,24; 16,10)
4. 11,1; Sf 3,17
5. ::8,5!
6. h.: něj; n.: nich

⁶ Budu pro Izrael jako rosa;¹ pokvete jako lilie,² zapustí své kořeny³ jako libanonský⁴ cedr.

1. [narozdíl od negativního obrazu pomíjivosti (6,4; 13,3), zde je rosa obrazem vláhy, jež přináší požehnání (srv. Dt 33,13; Iz 18,4; Př 19,12; Mi 5,6)]
2. Pís 2,1; Mt 6,28
3. ::9,16; Jr 17,8
4. Ž 92,13; Iz 2,13; 35,2; Am 2,9

⁷ Jeho ratolesti¹ se ²rozrostou, jeho nádhera bude jako nádhera olivy,³ jeho ⌈vůně jako vůně libanonského cedru.⌉⁴

1. v h. f. (jóneqet) od výrazu (jóneq): kojenec (Iz 11,8 × 53,2); n.: mladé výhonky; Ez 17,22
2. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
3. Jr 11,16; Sd 9,9; Ž 52,10
4. h.: vůně jako Libanon; srv. Pís 4,11

⁸ Obyvatelé se navrátí¹ do jeho stínu,² ⌈znovu budou pěstovat⌉³ obilí, pokvetou jako réva, jejíž jméno⁴ bude slavné jako jméno libanonského vína.

1. [h. jášubú jóšbé — další sl. hříčka s kořenem šwb, tentokrát s podobně znějícím kořenem jšb (bydlet)]
2. tj. ochrany; srv. Iz 25,4; 30,2.3; Pl 4,20; Ez 17,23
3. h.: oživí
4. h.: památka; srv. 12,6

⁹ ⌈Efrajim řekne: K čemu jsou mi ještě modlářské zpodobeniny?⌉¹ To já jsem mu odpověděl a dohlížel jsem na něj. Jsem jako zelený² cypřiš,³ ode mě pochází⁴ tvé ovoce.

1. n.: Efrajime, co je mi do model? / K čemu jsou ještě Efrajimovi m. zpodobeniny; $; 4,17; Mi 1,7; srv. 2S 16,10p
2. srv. Ž 52,10
3. [pouze zde je Bůh v StS přirovnáván ke stromu (srv. Da 4,12); srv. další obrazy: v. 6; 5,14]; Iz 14,8
4. h.: se nalézá; [plodnost „plodného“ (Efrajima) je od Hospodina; srv. 2,8!]

¹⁰ ⌈Kdo je moudrý,¹ ať těmto věcem porozumí!² Kdo rozumný, ať je pozná! Neboť Hospodinovy cesty⌉³ jsou přímé,⁴ spravedliví⁵ po nich půjdou, ale vzpurní⁶ na nich klopýtnou.⁷

1. Ž 107,43; Jr 9,11; Dt 32,39
2. Da 12,10
3. Lze přeložit také: Kdo je moudrý? Ten porozumí těmto věcem. Kdo je rozumný? Ten je pozná.
4. 2S 22,22; Př 10,29
5. Ž 107,7; Sk 13,10; srv. 1Kr 8,36
6. Iz 26,7; Ž 1,6
7. Iz 1,28