¹ Jakub,¹otrok² Boží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav³ dvanácti kmenům,⁴které jsou v rozptýlení.⁵

1. Sk 1,13; 12,17
2. Ř 1,1!; 2Pt 1,1; Ju 1,1; Zj 1,1
3. Sk 15,23; 23,26
4. L 22,30; Sk 26,7; Zj 7,4
5. ř.: diaspoře; J 7,35; Sk 8,4p; 1Pt 1,1

Radujte se ze zkoušek, žádejte moudrost

² Pokládejte za velikou¹ radost,² moji bratři,³ když upadnete do rozličných pokušení.⁴

1. ř.: veškerou
2. Mt 5,12; Sk 5,41; 2K 12,10; Fp 2,17; He 10,34
3. [toto oslovení je v tomto krátkém dopise 15×; Sk 1,15p]
4. n.: zkoušek; v. 12; He 11,36; 1Pt 1,6; 2Pt 2,9; Zj 2,10

³ Víte, že zkoušení¹ vaší víry² působí vytrvalost.³

1. 2K 13,7; 1Pt 1,7
2. v. 6; 2,1; 5,15; He 11,1p
3. 5,11; Ř 5,3n; 2K 6,4; 2Te 1,4; He 10,36; 2Pt 1,6; Zj 13,10

⁴ A vytrvalost ať má dokonalý výsledek,¹ abyste byli dokonalí² a úplní a aby vám v ničem nic nescházelo.

1. ř.: skutek / dílo
2. n.: zralí; 3,2; Mt 5,48; Fp 3,15; Ko 4,12; He 10,14

⁵ Nedostává–li se někomu z vás moudrosti,¹ ať ji žádá² od Boha, který dává³ všem štědře⁴ a nevyčítá, a bude mu dána.

1. 3,17; 1Kr 3,12; Př 1,2; 9,10; Sk 6,3; Ko 1,9
2. Mt 7,7; 1J 3,22
3. 1Kr 5,9; Ž 51,8; Da 1,17
4. Ř 10,12; 1Tm 6,17

⁶ Ať však žádá ⌈ve víře⌉¹ a nic nepochybuje. Neboť kdo pochybuje,² podobá se mořské vlně,³ hnané a zmítané větrem.⁴

1. n.: s důvěrou; 4,3; Mt 21,21
2. Mt 14,31; 28,17; L 24,38; Sk 10,20; Ř 4,20; 14,23; Fp 2,14
3. Ju 1,13
4. Ef 4,14

⁷ Ať si takový¹ člověk nemyslí, že něco od Pána dostane;

1. ř.: onen

⁸ je to muž nerozhodný,¹ nestálý ⌈ve všem, co činí⌉.²

1. 4,8; n.: dvojí mysli / rozdělených zájmů (srv. 1Kr 18,21; Ž 119,113; Iz 29,13; Oz 10,2); ř. dipsychos (= dvojí duše)
2. ř.: ve všech svých cestách; Př 3,6

⁹ Bratr v nízkém postavení ať se chlubí ve svém povýšení¹

1. 1S 2,8; L 14,11

¹⁰ a bohatý ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy:¹

1. 1Pt 1,24

¹¹ vyjde slunce se svým žárem¹ a vysuší² trávu, její květ opadne³ a krása jeho⁴ vzhledu zanikne. Tak i boháč uvadne v ⌈tom, co činí⌉.⁵

1. Mt 20,12
2. Mt 13,6
3. Iz 40,6n
4. n.: jejího
5. ř.: svých cestách; Ž 73,18—20; L 12,16—21

¹² Blahoslavený¹ muž, který snáší zkoušku,² neboť když se osvědčí, dostane věnec³ života, jejž [Pán] zaslíbil⁴ těm, kdo ho milují.⁵

1. v. 25; Ž 1,1p; Mt 5,3; Ř 4,8; 1Pt 3,14; Zj 1,3
2. n.: pokušení
3. 1K 9,25; 2Tm 4,8; 1Pt 5,4; Zj 2,10!
4. Tt 1,2
5. 2,5; Ž 145,20; Ř 8,28; 1K 2,9; 8,3; 1Pt 1,8

¹³ Ať nikdo, kdo je pokoušen, neříká: Jsem pokoušen od Boha. Bůh nemůže být pokoušen ⌈ke zlému⌉¹ a sám také nikoho nepokouší.

1. n.: zlými věcmi

¹⁴ Každý, kdo je pokoušen, je strháván a váben svou vlastní žádostivostí.¹

1. Ř 7,8; 13,14; 1K 7,9; 1Te 4,5; 2Pt 3,3; Ju 1,16

¹⁵ Žádostivost pak počne¹ a rodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.²

1. Jb 15,35; Iz 59,4
2. Ř 5,12; 6,23; Gn 4,6nn

¹⁶ Nemylte se,¹ moji milovaní² bratři.

1. 1K 6,9; 15,33; Ga 6,7
2. v. 19; 2,5; Ř 12,19

¹⁷ Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry,¹ sestupuje² od Otce světel, u něhož není proměny³ ani ⌈zatmění z odvrácení⌉.⁴

1. 3,15
2. ř.: sestupující
3. Mal 3,6
4. n.: zatmění, jako při změně postavení nebeských těles

¹⁸ On se rozhodl a zplodil¹ nás slovem pravdy,² abychom byli jakousi prvotinou³ jeho ⁴stvoření.

1. J 1,13; 1K 4,15; 1Pt 1,3
2. 2K 6,7!
3. Jr 2,3; Ř 16,5; 1K 15,23; Zj 14,4
4. pl., množné číslo (plurál)

V tichosti přijímejte Slovo a čiňte je

¹⁹ ⌈Víte to⌉,¹ moji milovaní bratři: Každý člověk ať je rychlý k naslouchání,² ale pomalý k mluvení,³ pomalý k hněvu.⁴

1. var.: A tak
2. Kaz 4,17; Mt 11,15
3. Př 10,19; 13,3; 18,13
4. Ex 34,6; Př 14,29; 16,32; Kaz 7,9; Mt 5,22; 1K 13,4

²⁰ Neboť lidským hněvem¹ se Boží spravedlnost nevypůsobí.

1. Nu 20,11n; ř.: hněvem muže

²¹ Proto odložte¹ veškerou nečistotu² a přemíru špatnosti³ a v tichosti⁴ přijměte⁵ zaseté slovo, které má moc⁶ zachránit vaše duše.⁷

1. Ef 4,22!
2. Ga 5,19; Ko 3,5
3. Sk 8,22
4. 3,13; Mt 21,5; 2Tm 2,25; 1Pt 3,16
5. Mt 13,20; Ga 1,9; 1Te 1,6; 2,13
6. 4,12; Mt 10,28; He 5,7
7. jde o záchranu celého člověka; Mk 3,4; 8,35

²² Buďte však těmi, kdo slovo činí,¹ ne buďte pouze posluchači,² kteří klamou sami sebe.³

1. 4,11; Mt 7,24—27; Sk 10,35; Ef 6,6; 1J 2,29; Ez 33,31n
2. Ř 2,13
3. 1K 3,18; Ga 6,3

²³ Neboť je–li někdo posluchačem slova, a ne tím, kdo je činí, ten se podobá muži, který v zrcadle¹ pozoruje svou přirozenou tvář;

1. 1K 13,12

²⁴ podíval se totiž na sebe a odešel, a hned zapomněl, jaký byl.

²⁵ Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody¹ a vytrvá, kdo se nestane zapomnětlivým posluchačem, nýbrž činitelem skutku, ten bude blahoslavený² ve svém jednání.

1. 2,12; ::Ř 8,2
2. v. 12; J 13,17

²⁶ Domnívá–li se někdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě¹ svůj jazyk,² klame³ své srdce;⁴ jeho zbožnost⁵ je marná.⁶

1. 3,2
2. v. 19; Ž 34,14; 39,2; 1Pt 3,10
3. He 3,13
4. Dt 11,16; Iz 44,20
5. 1Tm 2,2v; srv. Sk 26,5 (náboženství); Ko 2,18 (uctívání)
6. Mal 3,14; Mt 15,9

²⁷ Zbožnost čistá a neposkvrněná před Bohem a Otcem je toto: navštěvovat¹ sirotky a vdovy² v jejich soužení a zachovávat se neposkvrněným od světa.³

1. Mt 25,36
2. Dt 14,29; Ž 146,9; Iz 1,17
3. 4,4; 2Pt 2,20; 1J 2,15—17