¹ Jakub,¹otrok² Boží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav³ dvanácti kmenům,⁴které jsou v rozptýlení.⁵

1. Sk 1,13; 12,17
2. Ř 1,1!; 2Pt 1,1; Ju 1,1; Zj 1,1
3. Sk 15,23; 23,26
4. L 22,30; Sk 26,7; Zj 7,4
5. ř.: diaspoře; J 7,35; Sk 8,4p; 1Pt 1,1

Radujte se ze zkoušek, žádejte moudrost

² Pokládejte za velikou¹ radost,² moji bratři,³ když upadnete do rozličných pokušení.⁴

1. ř.: veškerou
2. Mt 5,12; Sk 5,41; 2K 12,10; Fp 2,17; He 10,34
3. [toto oslovení je v tomto krátkém dopise 15×; Sk 1,15p]
4. n.: zkoušek; v. 12; He 11,36; 1Pt 1,6; 2Pt 2,9; Zj 2,10

³ Víte, že zkoušení¹ vaší víry² působí vytrvalost.³

1. 2K 13,7; 1Pt 1,7
2. v. 6; 2,1; 5,15; He 11,1p
3. 5,11; Ř 5,3n; 2K 6,4; 2Te 1,4; He 10,36; 2Pt 1,6; Zj 13,10

⁴ A vytrvalost ať má dokonalý výsledek,¹ abyste byli dokonalí² a úplní a aby vám v ničem nic nescházelo.

1. ř.: skutek / dílo
2. n.: zralí; 3,2; Mt 5,48; Fp 3,15; Ko 4,12; He 10,14

⁵ Nedostává–li se někomu z vás moudrosti,¹ ať ji žádá² od Boha, který dává³ všem štědře⁴ a nevyčítá, a bude mu dána.

1. 3,17; 1Kr 3,12; Př 1,2; 9,10; Sk 6,3; Ko 1,9
2. Mt 7,7; 1J 3,22
3. 1Kr 5,9; Ž 51,8; Da 1,17
4. Ř 10,12; 1Tm 6,17

⁶ Ať však žádá ⌈ve víře⌉¹ a nic nepochybuje. Neboť kdo pochybuje,² podobá se mořské vlně,³ hnané a zmítané větrem.⁴

1. n.: s důvěrou; 4,3; Mt 21,21
2. Mt 14,31; 28,17; L 24,38; Sk 10,20; Ř 4,20; 14,23; Fp 2,14
3. Ju 1,13
4. Ef 4,14

⁷ Ať si takový¹ člověk nemyslí, že něco od Pána dostane;

1. ř.: onen

⁸ je to muž nerozhodný,¹ nestálý ⌈ve všem, co činí⌉.²

1. 4,8; n.: dvojí mysli / rozdělených zájmů (srv. 1Kr 18,21; Ž 119,113; Iz 29,13; Oz 10,2); ř. dipsychos (= dvojí duše)
2. ř.: ve všech svých cestách; Př 3,6

⁹ Bratr v nízkém postavení ať se chlubí ve svém povýšení¹

1. 1S 2,8; L 14,11

¹⁰ a bohatý ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy:¹

1. 1Pt 1,24

¹¹ vyjde slunce se svým žárem¹ a vysuší² trávu, její květ opadne³ a krása jeho⁴ vzhledu zanikne. Tak i boháč uvadne v ⌈tom, co činí⌉.⁵

1. Mt 20,12
2. Mt 13,6
3. Iz 40,6n
4. n.: jejího
5. ř.: svých cestách; Ž 73,18—20; L 12,16—21

¹² Blahoslavený¹ muž, který snáší zkoušku,² neboť když se osvědčí, dostane věnec³ života, jejž [Pán] zaslíbil⁴ těm, kdo ho milují.⁵

1. v. 25; Ž 1,1p; Mt 5,3; Ř 4,8; 1Pt 3,14; Zj 1,3
2. n.: pokušení
3. 1K 9,25; 2Tm 4,8; 1Pt 5,4; Zj 2,10!
4. Tt 1,2
5. 2,5; Ž 145,20; Ř 8,28; 1K 2,9; 8,3; 1Pt 1,8

¹³ Ať nikdo, kdo je pokoušen, neříká: Jsem pokoušen od Boha. Bůh nemůže být pokoušen ⌈ke zlému⌉¹ a sám také nikoho nepokouší.

1. n.: zlými věcmi

¹⁴ Každý, kdo je pokoušen, je strháván a váben svou vlastní žádostivostí.¹

1. Ř 7,8; 13,14; 1K 7,9; 1Te 4,5; 2Pt 3,3; Ju 1,16

¹⁵ Žádostivost pak počne¹ a rodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.²

1. Jb 15,35; Iz 59,4
2. Ř 5,12; 6,23; Gn 4,6nn

¹⁶ Nemylte se,¹ moji milovaní² bratři.

1. 1K 6,9; 15,33; Ga 6,7
2. v. 19; 2,5; Ř 12,19

¹⁷ Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry,¹ sestupuje² od Otce světel, u něhož není proměny³ ani ⌈zatmění z odvrácení⌉.⁴

1. 3,15
2. ř.: sestupující
3. Mal 3,6
4. n.: zatmění, jako při změně postavení nebeských těles

¹⁸ On se rozhodl a zplodil¹ nás slovem pravdy,² abychom byli jakousi prvotinou³ jeho ⁴stvoření.

1. J 1,13; 1K 4,15; 1Pt 1,3
2. 2K 6,7!
3. Jr 2,3; Ř 16,5; 1K 15,23; Zj 14,4
4. pl., množné číslo (plurál)

V tichosti přijímejte Slovo a čiňte je

¹⁹ ⌈Víte to⌉,¹ moji milovaní bratři: Každý člověk ať je rychlý k naslouchání,² ale pomalý k mluvení,³ pomalý k hněvu.⁴

1. var.: A tak
2. Kaz 4,17; Mt 11,15
3. Př 10,19; 13,3; 18,13
4. Ex 34,6; Př 14,29; 16,32; Kaz 7,9; Mt 5,22; 1K 13,4

²⁰ Neboť lidským hněvem¹ se Boží spravedlnost nevypůsobí.

1. Nu 20,11n; ř.: hněvem muže

²¹ Proto odložte¹ veškerou nečistotu² a přemíru špatnosti³ a v tichosti⁴ přijměte⁵ zaseté slovo, které má moc⁶ zachránit vaše duše.⁷

1. Ef 4,22!
2. Ga 5,19; Ko 3,5
3. Sk 8,22
4. 3,13; Mt 21,5; 2Tm 2,25; 1Pt 3,16
5. Mt 13,20; Ga 1,9; 1Te 1,6; 2,13
6. 4,12; Mt 10,28; He 5,7
7. jde o záchranu celého člověka; Mk 3,4; 8,35

²² Buďte však těmi, kdo slovo činí,¹ ne buďte pouze posluchači,² kteří klamou sami sebe.³

1. 4,11; Mt 7,24—27; Sk 10,35; Ef 6,6; 1J 2,29; Ez 33,31n
2. Ř 2,13
3. 1K 3,18; Ga 6,3

²³ Neboť je–li někdo posluchačem slova, a ne tím, kdo je činí, ten se podobá muži, který v zrcadle¹ pozoruje svou přirozenou tvář;

1. 1K 13,12

²⁴ podíval se totiž na sebe a odešel, a hned zapomněl, jaký byl.

²⁵ Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody¹ a vytrvá, kdo se nestane zapomnětlivým posluchačem, nýbrž činitelem skutku, ten bude blahoslavený² ve svém jednání.

1. 2,12; ::Ř 8,2
2. v. 12; J 13,17

²⁶ Domnívá–li se někdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě¹ svůj jazyk,² klame³ své srdce;⁴ jeho zbožnost⁵ je marná.⁶

1. 3,2
2. v. 19; Ž 34,14; 39,2; 1Pt 3,10
3. He 3,13
4. Dt 11,16; Iz 44,20
5. 1Tm 2,2v; srv. Sk 26,5 (náboženství); Ko 2,18 (uctívání)
6. Mal 3,14; Mt 15,9

²⁷ Zbožnost čistá a neposkvrněná před Bohem a Otcem je toto: navštěvovat¹ sirotky a vdovy² v jejich soužení a zachovávat se neposkvrněným od světa.³

1. Mt 25,36
2. Dt 14,29; Ž 146,9; Iz 1,17
3. 4,4; 2Pt 2,20; 1J 2,15—17

¹ Moji bratři, nespojujte¹ víru² v ⌈našeho Pána Ježíše Krista, Pána slávy,⌉³ s přijímáním osob.⁴

1. ř.: nemějte … v přijímání …
2. vv. 5.14—26; 1,3
3. n.: našeho slavného Pána Ježíše Krista; Ž 24,7; Sk 7,2; 1K 2,8
4. tzn. posuzovat lidi a jednat s nimi podle jejich společenského postavení; Dt 1,17; Ř 2,11

² Když vejde do vašeho shromáždění¹ muž se zlatým prstenem a v nádherném² šatě³ a vejde tam také chudý člověk ve špinavém šatě,⁴

1. ř.: synagogy; Sk 13,43; Zj 3,9
2. ř.: zářivém; L 23,11p
3. L 23,11; 16,19
4. Za 3,3n

³ a vy věnujete pozornost¹ tomu, který nosí nádherný šat, a řeknete mu: Ty si sedni pohodlně sem, a chudému řeknete: Ty postůj támhle nebo si sedni [sem] pod mou podnož,²

1. ř.: hledíte (s přízní) na
2. srv. Mt 5,35

⁴ cožpak jste neučinili mezi sebou rozdíl a nestali se soudci¹ ⌈se zlými pohnutkami⌉?²

1. Ž 82,2; Mt 7,1; J 7,24
2. n.: ve zlém způsobu myšlení; Mt 15,19

⁵ Poslyšte, moji milovaní bratři! Což nevyvolil¹ Bůh chudé toho to světa, aby byli bohatí² ve víře a stali se dědici království,³ jež zaslíbil těm, kdo ho milují?

1. 1K 1,27
2. L 12,21; 1Tm 6,18; Zj 2,9
3. Mt 5,3; 25,34; L 12,32; 22,29

⁶ Vy však jste zneuctili chudého.¹ Cožpak vás bohatí neutiskují a nevláčejí² vás právě oni před soudy?

1. Ž 14,6; Př 14,31
2. Sk 16,19

⁷ Což nehanobí právě oni to drahé¹ jméno,² ⌈jímž jste byli nazváni⌉?³

1. ř.: krásné
2. Sk 11,26; 1Pt 4,16
3. n.: které bylo nad vámi vzýváno; Sk 15,17; [tzn. jm. toho, jemuž náležíte; srv. 2Pa 7,14; Iz 63,19; Am 9,12; Jr 14,9; 15,16]

⁸ Jestliže vskutku plníte královský zákon¹ podle Písma: Budeš milovat svého bližního jako sebe samého,² dobře činíte.³

1. Ga 6,2
2. Lv 19,18
3. v. 19; 1Kr 8,18; Fp 4,14

⁹ Jestliže však někomu straníte,¹ dopouštíte se hříchu a Zákon² vás usvědčuje³ jako přestupníky.

1. ř.: přijímáte osoby
2. Ř 7,7
3. J 8,46

¹⁰ Kdo by totiž zachoval celý Zákon, ale v jedné věci klopýtl,¹ stal by se vinným ve všech.²

1. 3,2p; 2Pt 1,10; Ju 1,24
2. Dt 27,26; Mt 5,19; Ga 3,10; 5,3

¹¹ Vždyť ten, kdo řekl: Nezcizoložíš,¹ řekl také: Nezavraždíš.² Jestliže tedy necizoložíš, ale vraždíš, stal ses přestupníkem Zákona.³

1. Ex 20,14
2. Ex 20,13
3. Ř 2,25; Ga 2,18

¹² Tak mluvte a tak jednejte jako ti, kteří mají být souzeni podle zákona svobody.¹

1. 1,25

¹³ Neboť soud bez milosrdenství je pro toho, kdo neprokázal milosrdenství;¹ milosrdenství přemáhá² soud.

1. Př 21,13; ::Mt 5,7; 18,32—35
2. ř.: se chlubí proti

Víra a skutky

¹⁴ Co je platné, moji bratři, říká–li někdo, že má víru, ale nemá skutky?¹ Může ho ta ková víra zachránit?

1. Mt 7,21; Ef 2,10

¹⁵ Budou–li bratr nebo sestra nazí a budou mít nedostatek¹ denní obživy,

1. 1J 3,17

¹⁶ a někdo z vás jim řekne: Odejděte v pokoji,¹zahřejte se a nasyťte se, a přitom jim nedáte to, co potřebují pro své tělo, co je to platné?

1. Sk 16,36

¹⁷ Tak i víra:¹nemá–li skutky, je sama o sobě mrtvá.

1. Ga 5,6

¹⁸ Někdo však řekne: Ty máš víru a já mám skutky.¹ Ukaž mi tu svou víru bez² skutků a já ti ukážu svou víru³ na⁴ svých skutcích.

1. n.: citát končí až na konci verše
2. var.: z tvých
3. He 11,33
4. ř.: ze …

¹⁹ Ty věříš, že ⌈je jeden Bůh⌉.¹ Dobře činíš. Také démoni tomu věří, a však chvějí se.²

1. n.: Bůh je jeden; Dt 6,4; Mk 12,29
2. Mt 8,29

²⁰ Chceš však poznat, ó nerozumný¹ člověče,² že víra bez skutků je neúčinná?³

1. ř.: prázdný; tj. bez ducha, bez rozumu, tudíž n : hloupý (srv. Př 2,6); 2S 6,20p; 2Kr 18,20; Ž 2,1; Př 12,11; 14,23; Mt 5,22 / ničemný (Sd 11,3p)
2. Ř 2,1!
3. var.: mrtvá

²¹ Cožpak náš otec Abraham¹ nebyl ospravedlněn ze skutků, když na oltáři obětoval svého syna Izáka?²

1. J 8,39
2. Gn 22,9; He 11,17

²² Vidíš, že víra ⌈působila spolu s jeho skutky⌉¹ a že v těch² skutcích se stala víra dokonalou.³

1. n.: napomáhala jeho skutkům; srv. Mk 16,20; Ř 8,28
2. ř. ek tón …
3. Mt 19,21; 1J 2,5

²³ I naplnilo se Písmo,¹ které praví: Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počteno za spravedlnost² a byl nazván Božím přítelem.³

1. Mk 15,28; L 4,21
2. Gn 15,6
3. Ex 33,11; Iz 41,8; J 15,15; ::Jk 4,4

²⁴ Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlňován, a ne jen z víry.

²⁵ A nebyla podobně ospravedlněna ze skutků i nevěstka Rachab,¹ když přijala posly² a propustila je jinou cestou?

1. Joz 2,1; He 11,31
2. Mk 1,2

²⁶ Neboť jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.

¹ Nebuďte mnozí učiteli,¹ moji bratři; víte, že ⌈budeme souzeni² přísněji⌉.³

1. Sk 13,1; Ř 2,20; 1K 12,28n; 1Tm 2,7; He 5,12
2. 2K 5,10
3. ř.: vezmeme větší soud; Mt 23,14; L 12,48; Sk 20,26; He 13,17

² Neboť všichni ⌈často chybujeme.¹ Kdo nechybuje⌉² ve slově, ten je dokonalý³ muž, schopný držet na uzdě⁴ i celé tělo.

1. 1Kr 8,46; 1J 1,8
2. ř.: mnoho klopýtáme. Kdo neklopýtá; 2,10
3. Ko 1,28; He 13,21
4. 1,26; Iz 37,29

³ ⌈Dáváme–li koňům¹ do huby udidlo, aby nás poslouchali, řídíme tím⌉² celé jejich tělo.

1. Ž 32,9
2. var.: Hle, koňům dáváme …, a (tím) řídíme

⁴ Hle i lodi, ačkoliv jsou tak veliké a bývají hnány prudkými větry,¹ jsou řízeny maličkým kormidlem podle vůle toho, kdo je řídí.

1. Sk 27,14

⁵ Tak i jazyk je malý úd, ale honosí¹ se velkými věcmi. Hle, jak malý oheň,² a jak velký les zapálí!

1. Ž 12,4n; 73,8nn
2. Př 26,20n

⁶ I jazyk je oheň,¹ svět nepravosti; jazyk je mezi našimi údy ten, který poskvrňuje² celé tělo, zapaluje ⌈běh našeho života⌉³ a sám je zapalován Gehennou.⁴

1. Př 16,27; Iz 30,27; 2S 19,43
2. Mt 15,11
3. ř.: kolo zrození (sg.)
4. n.: z Gehenny (Mt 5,22p)

⁷ Každý druh zvířat a ptáků, plazů a mořských živočichů bývá krocen a je zkrocen druhem lidským,

⁸ ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to nepokojné zlo, plné smrtonosného jedu.¹

1. Ž 140,4; Ř 3,13

⁹ Jím dobrořečíme¹ Pánu a Otci, a jím také zlořečíme² lidem, učiněným podle Boží podoby.³

1. ř.: žehnáme; Ž 16,7p; 1Pa 29,10; L 1,64
2. Sd 9,27; 2S 16,5; Ž 59,13; Mt 5,44
3. Gn 1,26; 5,1; 1K 11,7

¹⁰ Z týchž úst vychází žehnání i zlořečení. Moji bratři, tak to nemá být!

¹¹ Cožpak chrlí pramen z téhož otvoru vodu sladkou i hořkou?¹

1. Sk 8,23; Ř 3,14; Ef 4,31

¹² Moji bratři, může fíkovník nést olivy nebo réva fíky?¹ [Tak] ani slaný pramen nevydá sladkou vodu.

1. Mt 7,16; 12,33; Ř 11,16

Moudrost shůry

¹³ Kdo je mezi vámi moudrý¹ a rozumný? Ať ukáže² dobrým způsobem života³ své skutky v moudré tichosti.⁴

1. Ž 107,43; Jr 9,12; 1K 6,5
2. 2,18
3. 1Tm 4,12; 1Pt 2,12
4. 1,21; 1Tm 6,11

¹⁴ Máte–li však v srdci hořkou závist a soupeření, nechlubte se a nelžete¹ proti pravdě.²

1. Ko 3,9
2. 5,19; 1Tm 2,14

¹⁵ To není moudrost sestupující shůry,¹ ale pozemská,² duševní,³ démonská.⁴

1. 1,17
2. 1K 2,6.14; 3,9; Fp 3,19
3. 1K 15,44; 2K 1,12v; Ju 1,19
4. Jr 4,22; 1Tm 4,1

¹⁶ Vždyť kde je závist a soupeření,¹ tam je zmatek² a kdejaká³ špatná věc.⁴

1. 2K 12,20; Ga 5,20; Fp 2,3
2. Sk 19,29; 1K 14,33; 2K 6,5
3. ř.: každá
4. J 3,20; Tt 2,8

¹⁷ Moudrost shůry je především čistá,¹ potom pokojná,² mírná,³ poddajná, plná milosrdenství⁴ a dobrého ⁵ovoce, nepochybující,⁶ bez přetvářky.⁷

1. 2K 7,11; Fp 4,8
2. He 12,11
3. 2K 10,1; Fp 4,5; 1Tm 3,3; Tt 3,2
4. 2,13; L 6,36
5. pl., množné číslo (plurál)
6. n.: bez předsudků; 2,4
7. Ř 12,9; 2K 6,6; 1Tm 1,5

^{18 1}Ovoce spravedlnosti² je v pokoji zaséváno těm, kdo působí pokoj.³

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. Př 11,18; Iz 32,17; Oz 10,12; Fp 1,11
3. Mt 5,9

¹ Odkud jsou boje a hádky¹ mezi² vámi? Zdali ne odtud -- z vašich rozkoší,³ které bojují ve vašich údech?⁴

1. n.: půtky; 2K 7,5; 2Tm 2,23; Tt 3,9†
2. n.: ve vás
3. ř. hedoné; L 8,14; Ř 6,12v; Ga 5,24v; Tt 3,3; 2Pt 2,13
4. Ř 7,23

² Dychtíte, ale nemáte. Zabíjíte¹ a žárlíte, ale nemůžete ničeho dosáhnout. Hádáte se a bojujete, a nic nemáte, protože nežádáte.

1. n : nenávidíte; Mt 5,21n.44; 1J 3,15

³ Žádáte,¹ a nedostáváte, protože žádáte špatně, abyste to vynaložili² na své rozkoše.

1. Ž 18,42; 66,18n; 109,7; Př 15,8; 1J 3,22; 5,14
2. srv. Mk 5,26; L 15,14; 2K 12,15

⁴ [Cizoložníci a] cizoložnice!¹ Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa,² stává se nepřítelem Božím.³

1. Jr 3,1—20; 9,2; Ez 16,32.38; Oz 4,12; 5,4; Mt 12,39
2. 1,27; 1J 2,15
3. ::2,23; L 19,27; Ř 8,7; J 6,24; 15,19

⁵ Či myslíte, že nadarmo praví Písmo:¹ Žárlivě² touží ⌈Duch, který v nás přebývá⌉³?

1. buď je míněno obecně učení Písma, nebo je citován nedochovaný text; srv. J 19,37p; Ř 4,3
2. ř.: K závisti
3. n.: po duchu, jemuž dal přebývat v nás; 1K 6,19

⁶ Ještě větší je však milost, kterou dává. Proto Písmo praví: Bůh se staví proti pyšným,¹ ale pokorným dává milost.²

1. Jb 22,29; Ž 138,6; Př 29,23; Da 4,37; Mt 13,12; L 18,14
2. Př 3,34 (LXX); 2Pa 32,26; //1Pt 5,5

⁷ Poddejte¹ se tedy Bohu. Postavte² se proti Ďáblu,³ a uteče od vás.

1. 2Pa 30,8; 1K 15,28; n.: Podřiďte; 1Pt 2,13
2. Ef 6,13
3. Mt 4,1—11; Ef 4,27; 1Pt 5,8!; Ju 1,9; Zj 2,10

⁸ Přibližte¹ se k Bohu, a přiblíží² se k vám. Očisťte³ ruce, hříšníci, a očisťte srdce,⁴ lidé ⌈dvojí mysli⌉.⁵

1. Za 1,3; He 7,19
2. Ž 34,19
3. Iz 1,16; 1J 3,3
4. Ž 24,4; Jr 4,14; 1Pt 1,22
5. 1,8

⁹ Pociťte svou ubohost, naříkejte a plačte.¹ Váš smích ať se obrátí v nářek² a vaše radost v sklíčenost.

1. L 6,25
2. Pl 5,15

¹⁰ Pokořte se před Pánem, a povýší¹ vás.

1. Jb 5,11; L 1,52

Souzení bratra

¹¹ Bratři, nemluvte jeden proti druhému.¹ Kdo mluví proti bratru nebo soudí² svého bratra, mluví proti Zákonu a soudí Zákon. Jestliže však soudíš Zákon, nejsi činitelem³ Zákona, nýbrž soudcem.

1. 5,9
2. Mt 7,1; Ř 14,4
3. 1,22; Ř 2,13

¹² Jeden je zákonodárce¹ a soudce,² ten, který může zachránit i zahubit.³ Ale kdo jsi ty, jenž soudíš bližního?

1. Iz 33,22
2. 5,9; 2Tm 4,8
3. Mt 10,28

Chvástavost

¹³ Nuže nyní vy, kteří říkáte: Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města a zůstaneme tam rok a budeme obchodovat a vydělávat --

¹⁴ nevíte, co bude zítra!¹ Co je váš život? Vždyť jste pára,² která se na chvilku ukazuje a potom mizí.

1. Př 27,1; L 12,18—20
2. Ž 39,5; 144,4; 1Pt 1,24

¹⁵ Místo toho byste měli říkat: „Bude–li Pán ⌈chtít,¹ budeme naživu a uděláme⌉² to nebo ono.“

1. Př 19,21; Sk 18,21; 1K 4,19; 16,7
2. var.: chtít a budeme naživu, uděláme

¹⁶ Vy se však chlubíte ve ⌈své chvástavosti⌉.¹ Každé takové chlubení² je zlé.

1. n.: svých projevech arogance; ř.: pl.
2. Ž 52,2; 1K 5,6; Ř 15,17

¹⁷ Kdo tedy umí činit dobré, ale nečiní, má hřích.¹

1. L 12,47

¹ Nuže nyní, boháči, plačte¹ a naříkejte² nad svými trápeními, která na vás přicházejí.

1. L 6,24; 1Tm 6,9
2. Iz 13,6

² Vaše bohatství je shnilé a vaše šatstvo je rozežráno moly.¹

1. Iz 50,9; Mt 6,19

³ Vaše zlato a stříbro zrezavělo a jejich rez bude na svědectví¹ proti vám a stráví vaše těla jako oheň. Nashromáždili jste si v posledních dnech.²

1. Gn 31,48; Joz 24,27
2. 2Pt 3,3

⁴ Hle, mzda,¹ kterou jste zadrželi dělníkům, kteří požali vaše ²pole, hlasitě křičí, a volání³ ženců pronikla k sluchu Pána Sabaoth.⁴

1. Lv 19,13; Dt 24,15; Jr 22,13
2. pl., množné číslo (plurál)
3. Gn 4,10; Ex 2,23; Ž 9,12
4. h.: Zástupů; 1S 1,3p

⁵ Hýřili¹ jste na zemi a oddávali se rozkoším.² Vykrmili jste svá srdce³ v den porážky.⁴

1. Ez 16,49; Am 6,4; L 16,19; 2Pt 2,13
2. 1Tm 5,6†
3. var.: + jako
4. tj. porážky skotu či bravu na maso; Jr 12,3; 25,34

⁶ Odsoudili a zavraždili jste spravedlivého; on vám neodporuje.

Trpělivost

⁷ Buďte tedy trpěliví,¹ bratři, až do Pánova příchodu.² Hle, rolník očekává vzácný plod země, trpělivě na něj čeká, až se mu dostane ⌈podzimního a jarního⌉³ [deště].⁴

1. 1K 13,4; Ef 4,2; 2Tm 3,10; He 6,12
2. J 21,22; 1Te 2,19!
3. ř.: raného a pozdního
4. Dt 11,14

⁸ Buďte i vy trpěliví¹ a upevněte svá srdce,² protože Pánův příchod se přiblížil.³

1. L 21,19
2. 1Te 3,13
3. Ř 13,11; 1Pt 4,7

⁹ Nenaříkejte, bratři, jeden na druhého, abyste nebyli souzeni. Hle, soudce¹ stojí přede dveřmi!²

1. Ž 94,2; Sk 10,42; 2Tm 4,8
2. Mt 24,33

¹⁰ Za vzor¹ ve snášení zlého² a v trpělivosti si, bratři, vezměte proroky,³ kteří mluvili v Pánově jménu.⁴

1. J 13,15; He 4,11; 2Pt 2,6
2. v. 13; 2Tm 2,9
3. 2Pa 36,16; Mt 5,12; L 13,34; 1Te 2,14n
4. Jr 26,16

¹¹ Hle, blahoslavíme¹ ty, kteří vytrvali. Slyšeli jste o Jobově² vytrvalosti a viděli jste, ⌈jaký konec³ mu Pán připravil⌉.⁴ Neboť Pán je ⁵velmi soucitný⁶ a milostivý.⁷

1. 1Pt 3,14
2. Jb1,20
3. Fp 3,19!
4. ř.: konec (od) Pána; Jb 42,10
5. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
6. Ex 34,6!
7. L 6,36

¹² Především nepřísahejte,¹moji bratři, ani při nebi ani při zemi, ani žádnou jinou přísahou. Vaše ano ať je ano a ne ať je ne, abyste nepropadli soudu.

1. Mt 5,34—37

Modlitba víry

¹³ Vede se někomu z¹ vás zle? Ať se modlí!² Je někdo dobré mysli?³ Ať zpívá Bohu chvály!⁴

1. ř.: ve
2. 2Pa 33,13; Ž 50,15; Jon 2,2
3. Sk 24,10; 27,22
4. 1K 14,15; Ko 3,16

¹⁴ Je někdo mezi vámi nemocen?¹ Ať zavolá starší² sboru a ti ať se nad ním pomodlí a pomažou ho olejem³ v Pánově jménu.

1. n.: slabý (Ř 14,1; 1K 8,9) / bezmocný (Ř 8,3)
2. Sk 11,30p; 1Pt 5,1; Tt 1,5
3. Mk 6,13

¹⁵ A modlitba¹ víry zachrání nemocného a Pán ho pozdvihne; a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno.

1. ř. euché také znamená slib (Sk 18,18)

¹⁶ Vyznávejte hříchy¹ jeden druhému a modlete² se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Mnoho zmůže ⌈účinná modlitba spravedlivého⌉.³

1. Mt 3,6!; Sk 19,18
2. 2K 13,7
3. n.: modlitba spravedlivého, neboť je účinná; 1Pt 3,12

¹⁷ Eliáš byl člověk stejně podrobený utrpení¹ jako my; ⌈pomodlil se opravdově⌉,² aby nepršelo,³a vskutku nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců.⁴

1. Sk 10,26; 14,15
2. ř.: modlitbou se pomodlil
3. 1Kr 17,1; Zj 11,6
4. L 4,25

¹⁸ A znovu se pomodlil,¹ a nebe dalo déšť a země vydala svou úrodu.

1. 1Kr 18,42—45

¹⁹ Moji bratři, zbloudí–li¹ někdo mezi vámi od pravdy² a někdo ho obrátí zpět,

1. Mt 18,15; Ga 6,1
2. 3,14

²⁰ ⌈ať ví⌉,¹ že kdo obrátí hříšníka od jeho bludné cesty, zachrání² jeho³ duši od⁴ smrti a přikryje⁵ množství hříchů.⁶

1. var.: vězte
2. 1,21; Ř 11,14
3. n.: svou; var.: –
4. ř.: ze
5. Př 10,12
6. //1Pt 4,8