¹ I¹ stalo se po Saulově smrti, když se David vrátil z ⌈boje proti Amálekovcům,⌉² že David zůstal dva dny v Siklagu.³

1. [v h. i prvokřesťanské tradici byly knihy Samuelovy, stejně jako Královské, Paralipomenon a Ezdráš + Neh. považovány vždy za celek — jednu knihu]
2. h.: pobití Amálekovců; 8,13; 1S 17,57; Gn 36,15—16
3. 1S 30,1.26

² Třetího dne se stalo, že¹ přišel ²kdosi ⌈ze Saulova vojska,⌉³ měl roztržené ⁴roucho⁵ a na ⁶hlavě prsť.⁷ Když ⁸přišel k Davidovi, padl⁹ k zemi a poklonil se.

1. h.: a hle; [z Gilbóa je asi 160 km do Siklagu]
2. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
3. h.: z tábora od Saula
4. pl., množné číslo (plurál)
5. 13,31; Jr 36,24
6. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
7. 15,32; 1S 4,12
8. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
9. 14,22; 19,19; 1S 25,23; 2Pa 20,18

³ David se ho ¹zeptal: Odkud ²jdeš? ³Odpověděl mu: Unikl⁴ jsem z izraelského vojska.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
4. n.: Zachránil jsem se; Jb 1,15; Jr 46,6; 1S 19,10v

⁴ David se ho ¹zeptal: Co se stalo?² Pověz mi to. Řekl mu, že lid utekl z boje, mnozí z lidu ³padli a zemřeli a také Saul a jeho syn Jónatan jsou mrtvi.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. //1S 4,16
3. sg., jednotné číslo (singulár)

⁵ Nato se David ¹zeptal mládence, který mu to oznámil: Jak víš, že Saul a jeho syn Jónatan jsou mrtvi?

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499

⁶ Mládenec, který mu to oznámil, ¹odpověděl: Ocitl jsem se náhodou² v pohoří Gilbóa, a hle, Saul se opíral o své kopí ³a vozba a jezdci ho stíhali.⁴

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Rt 2,3; 1S 6,9
3. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
4. 1S 31,2

⁷ Obrátil¹ se, uviděl mě a zavolal na mě. Řekl jsem: ²Tady jsem.³

1. n.: Ohlédl se za sebe
2. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
3. srv. 1S 3,4; Iz 6,8

^{8 1}Zeptal se mě: Kdo jsi? Odpověděl² jsem mu: Jsem Amálekovec.³

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. K: 3. os. sg.
3. 1S 30,1

⁹ Řekl mi: Postav se nade mnou a usmrť¹ mě, neboť mě postihla² křeč,³ ale ještě je ve mně život.⁴

1. Sd 9,54; 1S 17,51
2. n.: zachvátila; Jr 13,21; 49,24
3. (HL — $; Tg: závrať; [snad odvozeno od výrazu: míchat, motat, mást; možná má naznačit, že Saul se (dle Amálekovce) nebyl schopen zabít sám])
4. h.: + všechen

¹⁰ Postavil jsem se nad ním a usmrtil jsem ho, neboť jsem věděl, že již nebude žít poté, co padl. Potom jsem vzal korunu,¹ která byla na jeho hlavě, a náramek, který měl na ²paži, a ³přinesl jsem je sem svému pánu.⁴

1. 2Kr 11,12; Př 27,24
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
4. [rozpor s 1S 31,3—5 může být vysvětlen dvojím způsobem: a) Saul se sám smrtelně zranil, ale ještě žil; /nebo pravděpodobněji/ b) Amálekovec lhal, aby si ukořistěnými věcmi získal Davidovu přízeň]

¹¹ Nato David uchopil své roucho¹ a roztrhl² ho, stejně tak i všichni muži, kteří byli s ním.

1. Q: pl.; srv. v. 2
2. 3,31; Nu 14,6p; Sd 11,35*

¹² Bědovali,¹ plakali a postili se až do večera kvůli Saulovi a jeho synu Jónatanovi, kvůli Hospodinovu lidu a kvůli domu izraelskému, že padli mečem.

1. 1S 25,1; Jr 4,8

¹³ Mládence, který mu to oznámil, se David ¹zeptal: Odkud jsi? ²Odpověděl: Jsem synem cizince,³ Amálekovce.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. n.: příchozího; Jr 7,6

¹⁴ David mu řekl: Jak to, že ses nebál vztáhnout^{1 2}ruku a zabít³ Hospodinova pomazaného?

1. 19,22; ::1S 24,7
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. h.: zničit; 1S 26,15

¹⁵ Pak David zavolal jednoho ze služebníků¹ a řekl: Přistup a ⌈zasáhni proti němu.⌉² On ho tedy bil,³ až zemřel.

1. h.: chlapců; 4,12; 9,9; 13,17; 16,1; 18,15; 19,18; 20,11; 1S 9,3p
2. n.: skol ho; 1S 22,18; Sd 8,21
3. n.: udeřil / napadl, takže; Sd 7,13; 1S 17,35

¹⁶ David mu řekl: Tvoje krev¹ na tvou hlavu, neboť tvá ústa² svědčí³ proti tobě, když jsi řekl: Já jsem usmrtil Hospodinova pomazaného.

1. Mt 27,24n; Sk 18,6
2. srv. L 19,22
3. n.: vypovídají; 1S 12,3; Rt 1,21

Davidův nářek nad Saulem

¹⁷ David zazpíval¹ nad Saulem a jeho synem Jónatanem tento žalozpěv²

1. Ez 32,16
2. Am 5,1

¹⁸ a řekl, aby se ¹Judejci učili Píseň o luku;^{2 3}ano, je zapsána v ⁴knize Jašarově:⁵

1. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
2. n.: ?lukostřelbě; $
3. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 84 v tabulce na str. 1499
5. n.: Přímého; Tg: naučení; Joz 10,12—13; 1Kr 8,12—13; [nedochovaná sbírka staré národní poezie]

¹⁹ Nádhera¹ Izraele je pobita² na tvých návrších; jak to, že padli hrdinové?

1. n.: ozdoba [tj. Saul a Jónatan]
2. 1S 31,1.8.

²⁰ Neoznamujte to v Gatu,¹ nezvěstujte na ulicích Aškalónu,² jinak se budou radovat pelištejské dcery, jinak budou jásat dcery neobřezanců.³

1. 1S 27,2; 6,17
2. [synekdocha — Gat a Aškalón jmenovány zástupně za celou Pelišteu]
3. Sd 14,3; 1S 31,4; 14,6

²¹ Hory Gilbóa, ať na vás ne ní rosa ani déšť ani ⌈pole přinášející dávky,⌉¹ neboť tam byl zneuctěn² štít hrdinů, štít Saulův leží nepomazán³ olejem.

1. h.: pole dávek, tj. úrodná pole, která přinášejí obilí pro dary pozdvihování; Neh 10,40
2. srv. Jr 14,19; n.: znesvěcen
3. [kdysi (mazáním; srv. Iz 21,5) ošetřované vojenské nářadí je nedůstojně pohozeno; méně pravděpodobná je myšlenka na pomazání Saula]

²² Bez krve pobitých, bez tuku hrdinů Jónatanův luk neustoupil zpět, Saulův meč nevracel se zpět s prázdnou.

²³ Saul a Jónatan, milovaní a ⌈milí ve svém ¹životě, ani ve své smrti⌉² nebyli rozděleni. Byli rychlejší nežli orlové,³ silnější nežli lvi.

1. pl., množné číslo (plurál)
2. n.: milí, v životě ani ve smrti [členění věty, resp. interpunkce v h. není jednoznačná; $]
3. Pl 4,19; Jr 4,13

²⁴ Dcery izraelské, plačte nad Saulem, který vás oblékal do karmínu¹ ⌈a skvostu,⌉² jenž ³kladl zlaté ozdoby⁴ na váš oděv.

1. Př 31,21p
2. n.: s nádherou / parádou
3. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
4. Jr 2,32; 4,30

²⁵ Jak to, že padli hrdinové uprostřed boje, Jónatan leží pobit na tvých návrších?

²⁶ ⌈Je mi úzko⌉¹ kvůli tobě, můj bratře Jónatane, byl jsi mi velmi milý. Tvá láska byla pro mě podivuhodnější² nežli láska žen.

1. n.: Trápím se; n : Stýská se mi (po tobě); srv. 1S 30,6v; 28,15
2. Jl 2,26; n.: nepochopitelnější — Př 30,18

²⁷ Jak to, že padli hrdinové, přišly vniveč válečné zbraně?¹

1. [asi míněn Saul a Jónatan]

¹ I stalo se potom, že se David doptával¹ Hospodina: Mám ²jít do některého z judských měst? Hospodin mu ³odpověděl: ⁴Jdi. David se ⁵zeptal: Kam mám ⁶jít? ⁷Odpověděl: Do Chebrónu.⁸

1. 1S 30,8; 5,19.23
2. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
5. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
6. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
7. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
8. 4,1; 5,1; 15,7; 1S 30,31p; 1Kr 2,11; 2Pa 11,10

² David tam ¹šel a s ním také jeho dvě ženy, Achínoam Jizreelská a Abígajil Karmelská,² dříve žena Nábalova.

1. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
2. 1S 30,5

³ Muže, kteří byli s ním, ¹vzal David také s sebou, ²každého s jeho ³rodinou,⁴ a usadili se v chebrónských městech.

1. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 53 v tabulce na str. 1499
4. 1S 27,3

⁴ Judští muži přišli a pomazali¹ tam Davida za krále nad domem judským. Potom Davidovi oznámili, že muži z Jábeše v Gileádu pohřbili Saula.

1. 5,3; 1S 16,13

⁵ Nato poslal David k mužům v Jábeši v Gileádu posly a řekl jim: Jste požehnaní Hospodinu,¹ že jste ²prokázali svému pánu Saulovi toto milosrdenství³ a pohřbili ho.

1. 1S 23,21; Ž 115,15
2. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
3. 1S 31,11; 20,8; n.: věrnost

⁶ Ať nyní Hospodin ¹prokáže milosrdenství² a věrnost³ vám a také já ⌈vám budu prokazovat⌉⁴ dobro, že jste to⁵ učinili.

1. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
2. 2Tm 1,6; Mt 5,7
3. 15,20; Př 14,22; 20,28; Ž 57,3
4. h.: učiním s vámi to; 1S 20,13
5. h.: tu věc

⁷ Nyní posilněte¹ své ruce a buďte udatní,² protože váš pán Saul je mrtev, avšak mě dům judský ³pomazal za krále nad sebou.

1. 16,21; Sd 7,11; Za 8,9.13; srv. Joz 1,6
2. h.: (za) syny síly; 13,28!; 1S 14,52; Př 31,29
3. pl., množné číslo (plurál)

Boj mezi domem Davidovým a Saulovým

⁸ Ovšem Abnér, syn Nérův, velitel Saulovy armády,¹ vzal Íš–bóšeta,² syna Saulova, a přivedl ho do Machanajimu.³

1. 1S 17,55; 26,5
2. h.: muž hanby; [předchozí forma byla asi Íš (/Eš)–baal (1Pa 8,33 — Eisbaal čtou Aq, Theodot. i Symm.), tj. Pánův (tj. Boží) muž; pozdější spojitost výrazu s Baalem vedlo k nahrazování baal slovem bóšet — „ostudná věc“]; 3,14; 4,8; 11,21p
3. [gileádské město v Zajordání, mimo dosah Pelištejců; 17,24; Gn 32,3; Joz 13,26]

⁹ Ustanovil ho králem¹ nad Gileádem,² nad Ašúrci,³ nad Jizreelem, nad Efrajimem, nad Benjamínem a nad celým Izraelem.⁴

1. 1S 11,15
2. 24,6; Sd 20,1; 1S 13,7
3. Pš, Vul: Gešúrci [obývající oblast SV od Galil. jezera (3,3; 13,38; 1S 27,8; Joz 13,13)]; Tg: dům Ašerův; [chápání h. dle obvyklého významu jako Asyřané je zjevně nemožné, proto už stv. př. výraz opravovaly]; $
4. [předchozí vymezení i kontext naznačuje, že slova „celým Izraelem“ byla spíše nadneseným prohlášením nežli skutečností]

¹⁰ Íš–bóšetovi, synu Saulovu, ¹bylo čtyřicet let, když se stal králem nad Izraelem, a kraloval dva roky.² Jenom³ dům judský ⁴byl za Davidem.

1. Pozn. 54 v tabulce na str. 1499
2. 1S 13,1
3. n.: Ovšem
4. pl., množné číslo (plurál)

¹¹ Doba,¹ po kterou byl David králem v Chebrónu nad domem judským, byla sedm let a šest měsíců.

1. h.: Počet dní …; 1S 27,7

¹² Abnér,¹ syn Nérův, a otroci Íš–bóšeta, syna Saulova, ²vytáhli z Machanajimu do Gibeónu.³

1. [z dlouhého boje (3,1) mezi Davidem a Íš–bóšetem je zmíněn pouze tento incident, který poukazuje na počátek sporu, který vedl k Abnérově smrti]
2. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
3. Joz 21,17; 1Kr 3,4; 1Pa 8,29

¹³ Také Jóab,¹ syn Serújin, a Davidovi otroci ²vytáhli; setkali se u Gibeónského rybníka.³ Jedni zůstali na jedné straně rybníka, druzí⁴ na druhé⁵ straně rybníka.

1. 10,7nn; 12,26; 1Kr 1,7; 2,5
2. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
3. Jr 41,12v
4. h.: Tito … a tito; Ž 20,8
5. srv. 1S 23,26

¹⁴ Abnér řekl Jóabovi: Ať povstanou mládenci a utkají¹ se ²před námi. Jóab ³odpověděl: Ať povstanou.

1. h.: hrají (srv. Sd 16,25); [zdá se, že šlo o podobný zástupný souboj jako v 1S 17,4, který ovšem zde nevedl k řešení]
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499

¹⁵ Povstali tedy a předstoupili v počtu dvanáct za Benjamínce¹ a Íš–bóšeta, syna Saulova, a dvanáct z Davidových otroků.

1. [zdá se, že právě Íš–bóšetův vlastní kmen ho v té době podporoval]

^{16 1}Jeden druhého uchopil za hlavu a vrazil mu ²meč do boku, takže padli zároveň. Proto se toto místo, které je v Gibeónu, nazývá Chelkat–súrím. ³

1. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. [tj. Pole pazourkových nožů (Joz 5,2!) / mečů]

¹⁷ Onoho dne ¹došlo k velice tvrdému² boji a Abnér s izraelskými muži byl od³ Davidových otroků poražen.

1. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
2. srv. 1S 14,62
3. h.: před …; 1S 4,2; 7,10

¹⁸ Byli tam tři Serújini¹ synové: Jóab, Abíšaj² a Asáel. Asáel měl nohy rychlé jako ⌈nějaká gazela⌉³ na poli.⁴

1. 1Pa 2,16; [Davidova sestra]
2. 10,10; 16,9; 18,2; 21,17; 1S 26,6; 1Pa 18,12
3. 1Pa 12,8; Př 6,5; h.: jedna z gazel
4. n.: rovině

¹⁹ Asáel pronásledoval Abnéra a neuhnul ¹přitom od² Abnéra napravo ani nalevo.³

1. infinitiv konstruktivní (vázaný)
2. 1S 12,20; n.: při pronásledování; 24,2; 14,16
3. 1S 6,12; Př 4,27

²⁰ Abnér se za ním obrátil a ¹zeptal se: To jsi ty, Asáeli? ²Odpověděl: Ano, já.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499

²¹ Abnér mu řekl: Uhni napravo nebo nalevo, chyť si ⌈jednoho z mládenců⌉¹ a vezmi si z ⌈něho kořist.⌉² Asáel však nechtěl od něj odbočit.

1. n : někoho mladšího
2. n.: jeho výzbroj (tj. svlečená z mrtvého nepřítele); Sd 14,19

²² Abnér Asáelovi ¹znovu ²pověděl: Odboč ode mě. ³Proč bych tě měl srazit k zemi? Jak bych ⁴se pak mohl ⌈ukázat před tvým⌉⁵ bratrem Jóabem?

1. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
5. n.: podívat do očí tvému …; h.: pozvednout svoji tvář; 3,27

²³ Ale on nechtěl odbočit, a tak mu Abnér vrazil tupý konec kopí do břicha, takže ⌈jím kopí proniklo.⌉¹ Padl tam a namístě zemřel. I stalo se, že všichni, kdo přicházeli na místo, kde Asáel padl a zemřel, se zastavili.²

1. n.: z něj kopí vyšlo
2. 20,12

²⁴ Ale Jóab a Abíšaj Abnéra pronásledovali. Když ¹zapadalo slunce, ²dostali se na kopec Amá, který je u Gíachu, ³směrem ke Gibeónské pustině.

1. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 59 v tabulce na str. 1499

²⁵ Synové Benjamínovi¹ se shromáždili k² Abnérovi, ³utvořili jeden oddíl a stáli na ⁴vrchu kopce.⁵

1. 4,2; 23,29
2. h.: za …
3. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 82 v tabulce na str. 1499
5. h.: + jednoho; n : druhého / jiného

²⁶ Abnér zavolal na Jóaba: Cožpak bude¹ meč stále požírat? Což nevíš, že ⌈na konci bude hořkost?⌉² ⌈Kdy už řekneš lidu, aby ³přestal pronásledovat své bratry?⌉⁴

1. n : musí
2. n.: konec bude hořký; Př 5,4; Am 8,10
3. Pozn. 87 v tabulce na str. 1499
4. h.: Jak dlouho neřekneš lidu, aby se odvrátil od svých bratří

²⁷ Jóab ¹odpověděl: Jakože živ je Bůh, kdybys nepromluvil, až teprve ráno by lid ⌈přestal pronásledovat svého bratra.⌉²

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. h.: odtáhl, každý od svého bratra; 1S 14,16

²⁸ Potom zatroubil¹ Jóab na beraní roh, všechen lid se zastavil a už ²Izraelce nepronásledovali; dál již nebojovali.

1. 18,16; 1S 13,3
2. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.

²⁹ Abnér a jeho muži šli celou tu noc Arabou,¹ přešli Jordán, ⌈prošli celý ²Bitrón⌉³ a přišli do Machanajimu.⁴

1. [h. výraz Araba je zde asi jménem konkrétní oblasti, nikoliv obecně: pustina; srv. Dt 1,1; Jr 39,4]
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
3. ?n.(dle Arnolda): šli celé dopoledne; HL — $
4. v. 12

³⁰ Když se Jóab vrátil z pronásledování¹ Abnéra, shromáždil všechen lid a pohřešoval z Davidových otroků devatenáct mužů a Asáela.

1. 1S 24,2

³¹ Davidovi otroci pobili tři sta šedesát Benjamínců a Abnérových mužů, ¹kteří zemřeli.

1. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499

³² Asáela odnesli a pohřbili ho v hrobě jeho otce, který je v Betlémě. Pak šli Jóab a jeho muži celou noc a ⌈za úsvitu byli⌉¹ v Chebrónu.

1. h.: svítalo jim

¹ Boj¹ mezi domem Saulovým a domem² Davidovým ³trval⁴ dlouho. David se ⁵stále^{6 7}vzmáhal,⁸ kdežto dům Saulův ⁹stále ¹⁰slábl.

1. 1Kr 14,30
2. 1S 20,16
3. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
4. 1S 14,52; Jr 29,28
5. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
6. srv. 1S 14,19
7. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
8. 2Pa 13,20
9. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
10. pl., množné číslo (plurál)

² Davidovi¹ se v Chebrónu narodili synové:² Jeho prvorozený byl Amnón³ s⁴ Achínoamou⁵ Jizreelskou,

1. [zjevně si vzal čtyři další ženy a násl. výčet je zde uváděn jako důkaz, že se vzmáhal]
2. 5,13nn; 1Pa 3,1—3
3. 13,1nn
4. srv. Oz 3,3; n.: z … / od
5. 1S 25,43

³ jeho druhý syn byl Kileab¹ s Abígajilou Karmelskou,² dříve ženou Nábalovou, třetí byl Abšalóm,³ syn Maaky, dcery gešúrského⁴ krále Talmaje,

1. s TM též Tg, Vul a Pš; srv. 1Pa 3,1 + Jos., Starož. 7,21: Daniel; LXX: Daluja
2. 2,2
3. kp. 13—19
4. 13,38

⁴ čtvrtý byl Adónijáš,¹ syn Chagíty, pátý Šefatjáš, syn Abítaly,

1. 1Kr kp. 1—2

⁵ šestý Jitreám s Eglou, Davidovou ženou. Ti se narodili Davidovi v Chebrónu.

Abnér přechází na Davidovu stranu

⁶ Zatímco ¹trval boj mezi domem Saulovým a domem Davidovým, Abnér ⌈se v domě Saulově ²vzmáhal.⌉³

1. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
2. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
3. n.: zůstával věrný domu Saulovu

⁷ Saul měl konkubínu^{1 2}jménem Rispa,³ dceru Ajovu. Íš–bóšet⁴ řekl Abnérovi: ⁵Proč jsi vešel⁶ ke konkubíně mého otce?

1. n.: ženinu, n : milenku; 5,13; 1Kr 11,3; Sd 8,31
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. 21,8nn
4. (TM neuvádí podmět, ale několik střv. h. rkpp. + Aq, Symm., Theodot a Vul mají Íš–bóšet)
5. Pozn. 76 v tabulce na str. 1499
6. Gn 6,4p; [šlo spíše o vážné politické nežli etické obvinění — proniknutí do králova harému naznačovalo činění si nároků na trůn]; 12,24; 16,21n; 17,25; 20,3

⁸ Abnér se kvůli Íš–bóšetovým slovům velice¹ rozzlobil a řekl: Copak jsem ⌈psí hlava⌉² z Judska? Do dnes ⌈jednám věrně⌉³ s domem Saula, tvého otce, vůči jeho bratrům i vůči jeho příteli a nevydal jsem tě do ruky Davida. A ty jsi mě dnes obvinil kvůli ženě.

1. 1S 18,8; 20,7; Neh 4,1
2. [tj. opovrženíhodný zrádce; srv. 9,8; 1S 24,15]
3. n.: prokazuji milosrdenství; Joz 2,14; 1S 20,14

⁹ Tak ať Bůh učiní Abnérovi a ještě přidá,¹ ⌈jestliže ne učiním Davidovi tak, jak mu přísahal Hospodin:⌉²

1. v. 35; 19,14; 1S 25,22*
2. h.: že jak přísahal Hospodin Davidovi, tak mu učiním

^{10 1}Odejmu² království od domu Saulova a ustanovím³ Davidův trůn nad Izraelem a nad Judou, od Danu až po Beer–šebu. ⁴

1. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
2. h.: Odstranit; Jr 11,15
3. n.: upevním; h.: pozvednu; 1S 2,35
4. 1S 3,20p

¹¹ Íš–bóšet již nedokázal Abnérovi ⌈nic odpovědět,⌉¹ ⌈protože se ho bál.⌉²

1. h.: vrátit slovo; 1Kr 12,6; Est 4,13; Př 22,21
2. h.: kvůli strachu z něho

¹² Abnér poslal k Davidovi místo sebe posly se ¹slovy: Komu patří země? ²Uzavři se mnou ³smlouvu. ⁴Ano, má ruka bude s tebou, aby se k tobě obrátil celý Izrael.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 72 v tabulce na str. 1499
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
4. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499

^{13 1}Odpověděl: Dobře, ²uzavřu s tebou smlouvu. Ovšem jednu ³věc od tebe žádám: Neuvidíš mě,^{4 5}dokud nepřivedeš Míkal,⁶ Saulovu dceru, až přijdeš, abys ⁷mě viděl.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 72 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
4. h.: mou tvář; n : Neobjevuj se přede mnou; Gn 43,3
5. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
6. 6,16—23; 1S 18,27; 25,44
7. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

¹⁴ David poslal posly k Íš–bóšetovi, synu Saulovu, se ¹slovy: Dej mi mou ženu Míkal, kterou jsem si zasnoubil za sto pelištejských předkožek.²

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. 1S 18,25

¹⁵ Íš–bóšet pro ni poslal a vzal ji od muže, od Paltíela, syna Lajišova.

¹⁶ Její muž šel s ní a stále¹ za ní plakal až do Bachurímu.² Abnér mu řekl: Jdi a vrať se. A tak se vrátil.

1. n.: přitom; 3,1; Jr 41,6
2. [poslední benjamínské město na cestě do Chebrónu (16,5; 1Kr 2,8)]

¹⁷ ⌈Abnér ¹promluvil k⌉² izraelským starším:³ Již dříve předtím jste ⁴chtěli ⁵mít Davida za krále nad sebou.

1. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
2. h.: Stalo se Abnérovo slovo s …; 1S 9,10
3. 5,3; 1S 8,4
4. Pozn. 55 v tabulce na str. 1499
5. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499

¹⁸ Nyní ¹jednejte, neboť Hospodin řekl o Davidovi: Rukou svého otroka² Davida zachráním³ svůj lid Izrael⁴ z ruky Pelištejců a z ruky všech jeho nepřátel.

1. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
2. 7,5; Dt 34,5p; 1Kr 8,24nn; Ž 18,1p
3. Jr 42,11
4. n.: izraelský lid; 1S 9,16; Am 9,14

¹⁹ Abnér promluvil také ⌈k Benjamíncům.⌉¹ Pak šel Abnér říct také Davidovi² do Chebrónu vše, ⌈co bylo dobré v očích Izraele⌉³ a v očích celého domu Benjamínova.

1. h.: do uší Benjamína; srv. Jr 2,2; Př 23,9
2. h.: do uší Davida
3. n.: co se líbilo Izraelcům; srv. 1S 18,20

²⁰ Když přišel Abnér k Davidovi do Chebrónu, bylo¹ s ním dvacet mužů. David ²uspořádal³ Abnérovi a mužům, kteří byli s ním, hostinu.

1. h.: a; v. 23
2. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
3. Sd 14,10; 1Kr 3,15; Est 1,3

²¹ Abnér Davidovi řekl: Povstanu, půjdu a shromáždím¹ k svému pánu a králi² celý Izrael, aby s tebou ³uzavřeli smlouvu. Tak budeš kralovat nade vším, po čem toužíš.⁴ David pak Abnéra propustil a ten v pokoji^{5 6}odešel.

1. v. 10
2. 1S 24,9
3. Pozn. 72 v tabulce na str. 1499
4. h.: touží tvá duše; 1Kr 11,37
5. 1S 20,13
6. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499

Abnérova smrt

²² A hle, Davidovi otroci a Jóab ¹přišli z loupežné výpravy a ²přinesli s sebou velkou kořist.³ Abnér již nebyl u Davida v Chebrónu, protože David ho propustil a on v pokoji ⁴odešel.

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
3. 12,30; 1S 30,16
4. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499

²³ Když Jóab a celá armáda, která byla s ním, přišli, Jóabovi ⌈bylo oznámeno:⌉¹ Ke králi přišel Abnér, syn Nérův. On ho propustil a ten v pokoji ²odešel.

1. h.: oznámili
2. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499

²⁴ Nato vešel Jóab ke králi a řekl: Co jsi to¹ udělal? ²Podívej, Abnér přišel k tobě -- ³proč jsi ho propustil, aby ⁴jen tak ⁵odešel?

1. srv. 1S 14,43; 13,11; Nu 23,11
2. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499
4. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
5. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499

²⁵ Znáš přece Abnéra, syna Nérova. Přišel, aby tě podvedl,¹ aby ⌈poznal tvé vycházení a vcházení,⌉² aby poznal všechno, co děláš.

1. n.: oklamal; Př 24,28
2. n : se dozvěděl o tvých činnostech / kam se chystáš táhnout; 1S 29,6; Iz 37,28

²⁶ Když Jóab ¹odešel od Davida, poslal za Abnérem posla, aby ho přivedli zpět od cisterny v Siře. Ale David o tom nevěděl.

1. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499

²⁷ Když se Abnér vrátil do Chebrónu, vtáhl ho Jóab do brány, aby s ním v soukromí¹ promluvil. Udeřil ho tam do břicha,² takže zemřel za prolitou krev jeho bratra Asáela.³

1. n.: tajně / v klidu
2. 4,6; 20,10; Sd 3,21v
3. 2,23

²⁸ Když se o tom David později doslechl, řekl: Já i mé království jsme před Hospodinem navěky nevinni¹ prolitou krví Abnéra, syna Nérova.

1. [Jóabova vražda Abnéra nebyla ospravedlnitelná, protože se nejednalo ani o válečný čin, ani o spravedlivou pomstu, protože Asáel byl zabit v rámci boje (v. 30!; 1Kr 2,5)]; Joz 2,19; ::Oz 1,4

²⁹ Ať dopadne na hlavu Jóaba a na celý dům jeho otce. Ať není z domu Jóabova odňat trpící výtokem ani postižený malomocenstvím¹ ani ⌈muž, který uchopuje vřeteno,⌉² ani ten, kdo padá mečem,³ ani ten, kdo nemá pokrm.⁴

1. n.: kožní nemocí; Nu 5,2
2. [muž vhodný jen pro ženskou práci (Př 31,19)]; n.: ten, kdo se chápe hole (tj. chodí o holi); $
3. Jr 29,18
4. Př 12,9

³⁰ Jóab a jeho bratr Abíšaj zabili Abnéra kvůli tomu, že v Gibeónu¹ usmrtil v boji jejich bratra Asáela.

1. 2,12; 20,8

³¹ David řekl Jóabovi a všemu lidu, který byl s ním: Roztrhněte¹ svá roucha, přepásejte se pytlovinou² a bědujte v průvodu ³před Abnérem. Král David šel za márami.⁴

1. 1,11; 13,19.31*
2. 21,10; Gn 37,34
3. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
4. h.: postelí [zde: pro mrtvé — máry]

³² Tak pohřbili Abnéra v Chebrónu. Král ⌈pozvedl svůj hlas a plakal⌉¹ ⌈u Abnérova hrobu,⌉² a také všechen lid plakal.

1. 13,36; 1S 30,4*; Př 24,17
2. n.: nad Abnérovým hrobem

³³ Král zazpíval¹ nad Abnérem žalozpěv: Což měl Abnér zemřít, jako umírá blázen?²

1. 1,17
2. h.: smrtí pošetilce; Př 17,21; Jr 17,11

³⁴ Tvé ruce¹ nebyly spoutány, tvé nohy nebyly dány do bronzových okovů;² padl jsi, jako člověk padá ⌈rukou bídáků.⌉³ A všechen lid nad ním dále plakal.

1. TM: sg.
2. Sd 16,21; Jr 39,7
3. h.: před syny zla / zločinci; 7,10; Jb 18,21v; srv. 2S 4,11

³⁵ Všechen lid se ¹snažil přimět Davida, aby během dne pojedl² chléb, ale David přísahal: Tak ať mi učiní Bůh, a ještě přidá, jestliže ³před západem slunce okusím chléb či cokoliv jiného.

1. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
2. 12,17; 1S 14,24
3. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

³⁶ Všechen lid to zpozoroval a ⌈líbilo se mu to.⌉¹ Všechno, co král dělal, se všemu lidu líbilo.

1. h.: bylo to dobré v jejich očích

³⁷ Onoho dne všechen lid a celý Izrael ¹poznal, že od krále ⌈nevzešel úmysl⌉² usmrtit Abnéra, syna Nérova.

1. pl., množné číslo (plurál)
2. h.: nebylo

³⁸ Král řekl svým otrokům: ⌈Což nevíte,⌉¹ že dnes padl v Izraeli velitel,² a to velký?

1. n.: Víte přece
2. 2,8; 1S 17,55; 26,5

³⁹ Já jsem dnes slabý, ačkoliv pomazán za krále. A tito muži, synové Serújini, jsou ⌈tvrdší nežli já.⌉¹ Ať Hospodin odplatí² ⌈tomu, kdo páchá zlo, podle jeho zla.⌉³ –

1. srv. 1S 24,18; n.: vůči mně tvrdí
2. Sd 1,7; 2Kr 9,26
3. n.: zločinci podle jeho zločinů

¹ Když se Íš–bóšet, syn Saulův, doslechl, že Abnér v Chebrónu zemřel,¹ jeho ruce ochably² a celý Izrael se ³vyděsil.⁴

1. 3,30
2. Neh 6,9; Iz 13,7; Jr 6,24; 50,43
3. pl., množné číslo (plurál)
4. Gn 45,3; Sd 20,41; Ž 6,4

² Saulův syn ¹měl dva muže, velitele loupežných hord. Jeden se jmenoval Baana, druhý² Rekáb, syn Rimóna Beerótského, ze synů Benjamínových.³ Beerót⁴ se totiž také počítá k Benjamínovi.

1. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
2. h.: + se jmenoval
3. 2,25
4. Joz 18,25; Neh 7,29

³ Beerótští utekli do Gitajimu¹ a pobývají tam jako cizinci až dodnes.

1. Neh 11,33

⁴ Jónatan, syn Saulův, měl syna chromého¹ na nohy. Bylo mu pět let, když přišla z Jizreelu zpráva o Saulovi a Jónatanovi. Jeho ²vychovatelka ho vzala a utíkala. I stalo se, že jak při útěku pospíchala, spadl a zchroml. Jmenoval se Mefíbóšet.³

1. 9,3
2. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
3. srv. pozn. 2,8; 1Pa 8,34

⁵ Synové Rimóna Beerótského, Rekáb a Baana, šli a za denního žáru¹ vešli do Íš–bóšetova domu. Ten ⌈ležel za poledne na posteli.⌉²

1. 1S 11,9.11
2. n : spal poledním spánkem / měl siestu

⁶ Vešli dovnitř do domu, jako by si přišli vzít pšenici, a udeřili ho do břicha.¹ Nato Rekáb a jeho bratr Baana unikli.

1. 2,23; 3,27

⁷ Když vešli do domu, ležel na své posteli v ložnici.¹ Bili ho, až ho usmrtili, a srazili mu hlavu. Pak jeho hlavu vzali a šli celou noc Arabou.²

1. h.: pokoji postele
2. 2,29; n.: směrem k Arabě; Jr 52,7

^{8 1}Přinesli Íš–bóšetovu hlavu Davidovi do Chebrónu a řekli králi: ²Zde je hlava Íš–bóšeta, syna Saula, tvého nepřítele, který ⌈usiloval o tvůj život.⌉³ Hospodin dal dnes mému pánu a králi ⁴pomstu⁵ nad Saulem a jeho potomstvem.

1. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
3. h.: hledal tvoji duši; srv. 1Kr 19,8
4. pl., množné číslo (plurál)
5. Sd 11,36

⁹ David promluvil¹ k Rekábovi a jeho bratru Baanovi, synovi Rimóna Beerótského, a řekl jim: Jakože živ² je Hospodin, který vykoupil³ mou duši z každého soužení,

1. h. odpověděl
2. 2,27; 12,5
3. 1Kr 1,29

¹⁰ toho, kdo mi oznámil: Hle, Saul je mrtev!¹ a který si připadal² jako nositel dobré zprávy,³ toho jsem chytil a zabil ho v Siklagu; to jsem mu dal za jeho zprávu.

1. 1,4.15
2. h.: byl ve svých očích
3. 18,20; 2K 7,9

¹¹ Tím spíše, když ⌈ničemní lidé⌉¹ zabili spravedlivého muže v jeho vlastním domě na jeho posteli, ⌈²budu z vaší ruky ³teď požadovat odpovědnost za jeho krev⌉⁴ a vyhladím⁵ vás ze země.

1. Př 21,29; n.: ničemníci, 1S 25,25
2. řečnická otázka (která předpokládá přitakání)
3. Pozn. 55 v tabulce na str. 1499
4. h.: což nebudu teď hledat z vaší ruku jeho krev; Gn 9,5v
5. Dt 19,13

¹² David dal služebníkům¹ příkaz, aby je zabili; usekli² jim ruce i ³nohy a pověsili je u rybníka v Chebrónu. Íš–bóšetovu hlavu vzali a pohřbili do Abnérova hrobu⁴ v Chebrónu.

1. 1,15p
2. Sd 1,6
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
4. 3,32

¹ Všechny¹ izraelské kmeny přišly k Davidovi do Chebrónu a řekly: Hle, jsme tvá kost² a tvé ³tělo.

1. //1Pa 11,1nn
2. 19,13; Gn 29,14; Sd 9,2; He 2,14; srv. Pl 4,7
3. Pozn. 56 v tabulce na str. 1499

² Již dávno předtím,¹ když byl králem nad námi ještě Saul, ty ⌈jsi vodil Izrael do boje i z boje.⌉² Hospodin ti řekl:³ Ty budeš pást můj lid Izrael,⁴ ty budeš vévodou⁵ nad Izraelem.

1. 3,17
2. h.: vyváděl i přiváděl I.; srv. 1S 18,16.30!; srv. Nu 27,17
3. [jsou uvedeny tři důvody pro uznání Davida — Izraelita (Dt 17,15), faktický vůdce a Bohem vyvolený (1S 16,1; Ž 78,70) — z nichž třetí je nejdůležitější]
4. Ž 78,71; Ez 34,23
5. 1S 13,14; 25,30

³ Všichni izraelští starší¹ přišli ke králi do Chebrónu a král David s nimi ²uzavřel ³před Hospodinem smlouvu.⁴ Pak pomazali⁵ Davida za krále nad Izraelem.

1. 3,17; 17,4; 1S 15,30; 1Kr 8,1
2. Pozn. 72 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
4. 3,21; 2Kr 11,17; ::1Kr 12,1—16
5. 2,4; 1Kr 1,34

⁴ Davidovi ¹bylo třicet² let, když se stal králem, a kraloval čtyřicet³ let.

1. Pozn. 54 v tabulce na str. 1499
2. L 3,23
3. 1Pa 26,31; 29,27

⁵ V Chebrónu kraloval nad Judou sedm¹ let a šest měsíců, v Jeruzalémě kraloval třicet tři let nad celým Izraelem i Judou.

1. 2,11

⁶ Král se svými muži ¹vytáhl² na Jeruzalém³ proti Jebúsejcům,⁴ obyvatelům té země. Ti řekli Davidovi: ⁵Nechoď sem, nebo tě odvrátí⁶ slepí a chromí se slovy:⁷ David sem nevstoupí.

1. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
2. 12,29; 1S 23,5
3. [kolem r. 1000 př. Kr. se ještě jmenovalo Jebús (Sd 19,10); mělo strategickou polohu — obrannou (obklopeno ze třech stran hlubokými údolími) i politickou (na hranicích mezi Judou a Benjamínem, což napomáhalo sjednocení království)]
4. Dt 7,1; Sd 1,21
5. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
6. n.: odstraní; srazí, 4,7; 1S 17,46
7. n.: . Pravili / Chtěli tím říci; $

⁷ Ale David dobyl pevnost Sijón,¹ to je ⌈Město Davidovo.⌉²

1. [první použití později často užívaného (a přeznačeného) výrazu — pův. označujícího nejjižnější kopec, na kterém byla pevnost vybudována; s rozšiřováním města se název vztahoval na celé město (srv. 1Kr 8,1; 2Kr 19,31; Ž 2,6; 84,8; Iz 2,3; Jr 3,14!)]
2. [název je užit v StS 38×; 6,12; 1Kr 2,10]

⁸ V onen den David řekl: Každý, kdo chce pobíjet ¹Jebúsejce, ty chromé, slepé, ty, ⌈kdo nenávidí Davidovu duši,⌉² ať udeří skrze vodní³ kanál. Proto se říká: Slepí a chromí nevejdou do domu.⁴

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. n.: které nenávidí Davidova duše; n : Davidovi nepřátele; $
3. srv. 1Pa 11,6; $
4. n.: +Božího

⁹ David se usadil v pevnosti a nazval ji Město Davidovo. David ji vystavěl okolo, od Miló¹ až dovnitř.²

1. 1Kr 9,15; 2Pa 32,5
2. srv. 1Kr 7,25; h.: k domu

¹⁰ David ¹táhl dál a stále² se rozmáhal³ a Hospodin, Bůh zástupů, byl s ním.⁴

1. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
2. 3,16; 1S 14,19; Jon 1,11.13
3. h.: zvětšoval; srv. 3,1v; 1S 17,19; Pl 1,9
4. 7,3.9; 14,17; 1S 20,13

¹¹ Týrský král Chíram¹ poslal k Davidovi posly a cedrové dřevo, tesaře,² kameníky,³ aby⁴ postavili Davidovi ⁵palác.⁶

1. 1Pa 14,1—6; 2Pa 2,3
2. h.: řemeslníky dřeva; 2Kr 12,12
3. h.: řemeslníky kamenné zdi
4. n.: a ti
5. Pozn. 53 v tabulce na str. 1499
6. 11,2; 19,12; 1S 24,23; 1Kr 9,1!

¹² David věděl,¹ že Hospodin ho určil² za krále nad Izraelem a že povznesl jeho království kvůli svému lidu Izraeli.

1. 1S 3,20; n.: poznal; Jl 4,17
2. n.: připravil; Př 16,9; 6,8

¹³ Poté, co přišel David z Chebrónu, vzal si v¹ Jeruzalémě další konkubíny a ženy a Davidovi se narodili další synové a dcery.

1. h.: z; srv. 1S 30,16; Př 25,17; Iz 11,11

¹⁴ Toto jsou jména těch, kteří se mu narodili v Jeruzalémě:¹ Šamúa, Šóbab, Nátan, Šalomoun,

1. 3,2; 1Pa 3,5n

¹⁵ Jibchár, Elíšúa, Nefeg, Jafía,

¹⁶ Elíšama, Eljáda a Elífelet.

David poráží Pelištejce

¹⁷ Když¹ se Pelištejci² doslechli, že Davida pomazali za krále nad Izraelem, ³vytáhli všichni Pelištejci Davida hledat. Když⁴ se to David doslechl, sestoupil⁵ do pevnosti.⁶

1. //1Pa 14,8—17
2. 1S 19,8; 23,1; 29,1; 31,1
3. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
4. n.: Ale David
5. n.: a sestoupil
6. tj. asi Adulamu; 1S 22,4—5

¹⁸ Pelištejci ¹přitáhli a rozložili² se v údolí Refájců.³

1. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
2. Sd 15,9; 1S 30,16
3. 23,13; Joz 15,8

¹⁹ David se doptával¹ Hospodina: Mám ²vytáhnout proti Pelištejcům? Vydáš³ je do mé ruky? Hospodin Davidovi ⁴odpověděl: ⁵Vytáhni, neboť ⁶jistě vydám Pelištejce do tvé ruky.

1. 2,1; 16,23; ::Iz 30,2
2. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
3. 1S 14,37; 23,4
4. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
5. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
6. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]

²⁰ David přišel do Baal–perasímu a pobil je tam.¹ Řekl: Hospodin protrhl² mé nepřátele přede ³mnou, jako ⌈voda protrhuje hráz.⌉⁴ Proto pojmenoval to místo Baal–perasím. ⁵

1. h.: + David
2. n : poničil; Ž 60,3
3. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
4. n.: vodní průtrž; h.: prolomení vody
5. tj. Pán průtrží / průlomů; 6,8; Gn 38,29; Př 25,28; Neh 2,13

²¹ Zanechali tam své modlářské zpodobeniny¹ a David se svými muži je odnesli.²

1. 1S 4,3.4; Jr 50,2; Oz 8,4
2. 1Pa 14,12; srv. 1S 4,3

²² Pelištejci ¹znovu ²vytáhli a rozložili se v údolí Refájců.

1. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
2. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499

²³ David se doptával Hospodina. Ten řekl: ¹Netáhni. Obejdi je zezadu a ²přitáhni k nim směrem od balzámovníků.³

1. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
3. h.: stromů baka; Ž 84,7; $

²⁴ I stane se, až uslyšíš zvuk pochodování ve ¹vrcholcích balzámovníků, tehdy ²jednej³ rozhodně, protože tehdy ⌈vytáhne Hospodin ⁴před tebou, aby pobil⌉⁵ pelištejské vojsko.⁶

1. Pozn. 82 v tabulce na str. 1499
2. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
3. n.: buď rozhodný (Iz 10,23) / na pozoru
4. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
5. n.: pobíjel v pelištejském táboře
6. Sd 4,14; Dt 3,22v

²⁵ David učinil tak, jak ⌈mu Hospodin přikázal,⌉¹ a pobíjel Pelištejce od Geby² až³ do Gezeru.⁴

1. 1Kr 15,5; Gn 7,5; Ex 4,28; 19,7; 34,4; Nu 20,9; 1Pa 24,19
2. LXX + 1Pa 14,16: Gibeónu
3. h.: až kudy jdeš; 1S 15,7; 17,52
4. Joz 21,21; 1Kr 9,15n

¹ David¹ znovu shromáždil všechny vybrané² muže z Izraele, celkem třicet tisíc.

1. //1Pa 13,1—14
2. 10,9; 1S 24,3; 26,2; 1Kr 12,21; Pís 5,15p

² David a všechen lid, který byl s ním, vstal a šel z Baalímu¹ v Judsku, aby odtamtud ²přinesli Boží truhlu,³ ⌈která se nazývá jménem,⌉⁴ jménem Hospodina zástupů, sedícího na cherubech.⁵

1. [Baalím je totožné s Baala (tak 4QSam), což je jiné jméno pro Kirjat–jearím, (srv. 1S 6,21!; 1Pa 13,6; Joz 15,9); naproti tomu LXX, Vul, Pš a Tg: od judského panstva]
2. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
3. 1S 3,3; 4,3—21; 14,18
4. n.: nad níž se vzývá jméno; srv. Jr 7,10; 25,29
5. 1S 4,4; Iz 37,16

³ Naložili Boží truhlu na nový vůz¹ a vezli ji z Abínádabova domu, který je na kopci.² Ten nový vůz vedli Uza a Achjó, synové³ Abínádabovi.

1. 1S 6,7nn; ::Ex 25,12—14; Nu 4,5nn
2. 1S 7,1!; n.: v Gibeji
3. [protože není zmíněn Eleazar (1S 7,1), je možné, že to byli synové v širším slova smyslu, tj. potomci]

⁴ Vezli ji z Abínádabova domu, který je na kopci, Uza šel u Boží truhly. Achjó šel ¹před truhlou.

1. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

⁵ David a ⌈celý dům izraelský⌉¹ se radovali^{2 3}před Hospodinem a hráli na všelijaké nástroje z cypřišového dřeva, na lyry,⁴ harfy, tamburíny,⁵ chřestítka⁶ a činely.⁷

1. n : všichni Izraelci; Ex 40,38; 1S 7,2
2. 1S 18,7; Jr 31,4; Př 8,31
3. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
4. 1S 10,5; Ž 33,2
5. Ex 15,20; Sd 11,34; 1S 18,6; Iz 5,12
6. n.: sistrum
7. Ž 150,5

⁶ Když přišli k Nákonovu humnu, sáhl¹ Uza na Boží truhlu a podržel ji, protože voli ⌈opustili cestu.⌉²

1. Nu 4,15; 1S 17,49; Abd 1,13; n.: vztáhl ruku
2. n.: převrátili vůz; klopýtli; $

⁷ Hospodinův hněv vzplál¹ proti Uzovi a Bůh ho tam pro neúctu² zabil. Zemřel tam u Boží truhly.

1. Ex 4,14p; Nu 11,1!
2. dle 1Pa 13,10; Nu 4,15: protože sáhl rukou na truhlu; $

⁸ David se rozzlobil¹ kvůli tomu, že ⌈se Hospodin ²prudce obořil na Uzu.⌉³ To místo se nazývá dodnes Peres–uza.⁴

1. 3,8; Jon 4,9; LXX a Vul: byl sklíčen (asi eufemistický překlad téhož slova)
2. podstatné jméno
3. h.: H. protrhl trhlinu (Sd 21,15) na Uzovi; n : H. ranil Uzu takovou ránou (srv. Jb 16,14)
4. tj. Uzova trhlina

⁹ Toho dne se David začal bát¹ Hospodina a řekl: Jak může vejít ke mně Hospodinova truhla?

1. Gn 42,18p

¹⁰ Proto si David nechtěl Hospodinovu truhlu vzít k sobě do Města Davidova. David ji odsunul¹ do domu Obéd–edóma² Gatského.³

1. Am 5,12; n.: odvrátil
2. tj. Ctitel Edóma
3. h.: Gittijského; [je míněn obyvatel města Gat, proto se překlady liší]

¹¹ Hospodinova truhla zůstala v domě Obéd–edóma Gatského tři měsíce a Hospodin žehnal¹ Obéd–edómovi i celému jeho domu.

1. Gn 30,30; 39,5; Dt 7,13; Joz 17,14; Sd 13,24; Ž 5,13

¹² Králi Davidovi bylo oznámeno: Hospodin kvůli Boží truhle požehnal¹ domu Obéd–edóma i všemu, co mu patří. Nato David šel a s radostí^{2 3}vynesl Boží truhlu z domu Obéd–edómova do Města Davidova.

1. 1Pa 26,4n; srv. Gn 12,2
2. //1Pa 15,25
3. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499

¹³ I stalo se, že když ⌈ti, kteří nesli⌉¹ Hospodinovu truhlu, ušli šest kroků, obětoval ⌈býka a vykrmené dobytče.⌉²

1. n.: nosiči; Joz 3,3n
2. 4QSam: sedm býků a sedm beranů; srv. 1Pa 15,26

¹⁴ David tancoval¹ ze vší síly ²před Hospodinem; David byl přepásán lněným efódem.³

1. h.: se vířil
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
3. 1S 2,18

¹⁵ Tak David a celý dům izraelský ¹přinášeli Hospodinovu truhlu s ⌈radostným křikem⌉² a za zvuku beraního rohu.

1. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
2. n.: hlaholem; Ž 47,6!; 1S 4,6; Am 2,2

¹⁶ I stalo¹ se, že když Hospodinova truhla vstupovala do Města Davidova, Míkal,² dcera Saulova, se rozhlížela z okna a uviděla krále Davida, jak poskakuje a tancuje ³před Hospodinem, a pohrdla jím ve svém srdci.

1. dle 4QSam; TM: stane se
2. 3,13n
3. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

^{17 1}Přinesli Hospodinovu truhlu a postavili ji na její místo uprostřed stanu, který pro ni David postavil. Pak David ²přinesl ³před Hospodinem zápalné a pokojné oběti.

1. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

¹⁸ Když David dokončil ¹přinášení ²zápalných a pokojných obětí, požehnal lidu ve jménu Hospodina zástupů.

1. infinitiv konstruktivní (vázaný)
2. sg., jednotné číslo (singulár)

¹⁹ Nato podělil všechen lid, celé množství ¹Izraelců, ⌈muže i ženy,⌉^{2 3}každému dal jeden bochník⁴ chleba, jeden ⁵⌈datlový⌉ koláč a jeden hrozinkový koláč.⁶ Pak ⌈se všechen lid rozešel domů.⌉⁷

1. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
2. h.: od muže až po ženu; 1S 22,19; Neh 8,2
3. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
4. Ex 29,23p
5. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
6. 1Pa 16,3; Pís 2,5; Iz 16,7; Oz 3,1†
7. h.: šel každý do svého domu (tak podobně mnohokrát ve 2S i jinde v StS i NS — L 1,23); 1S 25,35; Př 7,20

²⁰ Když se David vracel, aby pozdravil¹ svou ²rodinu, vyšla mu³ naproti Míkal, dcera Saulova, a řekla: Jak ⌈se dnes izraelský král oslavil,⌉⁴ když se dnes odhaloval⁵ před⁶ otrokyněmi svých otroků, jako se odhalují ⁷jen nějací blázni.⁸

1. h.: požehnal, srv. 1S 13,10; 25,14
2. Pozn. 53 v tabulce na str. 1499
3. h.: Davidovi
4. n.: byl … poctěn
5. n.: ukazoval
6. h.: k očím; srv. 1S 21,14
7. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
8. n.: šašci / ničemové (Sd 11,3); h.: prázdní; Mt 5,22; Jk 2,20p; $

²¹ David Míkal ¹odpověděl: ²Před Hospodinem, který mě vyvolil místo tvého otce a místo celého tvého domu³ a ustanovil mě vévodou⁴ nad Hospodinovým lidem, nad Izraelem, ⁵před Hospodinem se budu radovat.⁶

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
3. n : rodu
4. 5,2; 1S 13,14
5. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
6. n.: +a tancovat; v. 5; Jr 31,4

²² I kdybych byl ještě více¹ zlehčován a ⌈byl ponížený ve svých očích,⌉² otrokyněmi,³ o kterých jsi ⁴mluvila, jimi⁵ budu oslavován.⁶

1. h.: dále nad toto
2. n.: budu si připadat ponížený
3. h.: u otrokyň
4. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
5. h.: u nich
6. n.: ctěn

²³ Míkal, dcera Saulova, ¹neměla děti až do dne své smrti.

1. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499

¹ I stalo se, když král sídlil ve svém domě a Hospodin mu dal odpočinek¹ od všech jeho okolních nepřátel,

1. v. 11; 1Kr 5,18; Joz 23,1

² že řekl král proroku Nátanovi:¹ Pohleď, já sídlím v cedrovém² domě a Boží truhla sídlí³ pod stanovou plachtou.

1. 12,1; 1Kr 1,8nn
2. 5,11
3. h.: bydlí; zůstává

³ Nátan králi ¹odpověděl: Jdi a učiň vše, co ⌈máš² na srdci,⌉³ protože ⌈Hospodin je s tebou.⌉⁴

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. h.: je ve tvém
3. n : mysli; 1S 9,19
4. 5,10; 14,17

⁴ Oné noci se však stalo Hospodinovo slovo¹ k Nátanovi:

1. 24,11; 1S 15,10p

⁵ Jdi a ¹řekni mému otroku² Davidovi: Toto praví Hospodin: ⌈Ty mi chceš postavit⌉³ dům, abych v něm sídlil?

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
2. 3,18
3. h.: Což ty mi postavíš; tj. Nepostavíš mi …!; (srv. 1Pa 17,4)

⁶ Vždyť jsem nesídlil v¹ domě ode dne, kdy jsem ²vyvedl ³Izraelce z Egypta, až dodnes, ale přecházel⁴ jsem ve ⌈stanu jako příbytku.⌉⁵

1. Sk 7,46—48; 17,24
2. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
3. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
4. n : žil; srv. Př 20,7; 1S 25,15
5. n.: stanovém příbytku; h.: stanu a příbytku

⁷ Ať jsem ¹přecházel se všemi ²Izraelci kudykoli, řekl jsem snad některému z izraelských kmenů,³ kterému jsem přikázal pást můj lid Izrael:^{4 5}Proč mi nepostavíte cedrový dům?

1. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
2. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
3. srv. 2Kr 21,7; dle TM (možná ve významu: kmenových vůdců — srv. 1S 15,17); var. dle (srv.) 1Pa 17,6: soudců
4. h.: + , něco (h.: slovo) takového:
5. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499

⁸ A nyní toto ¹pověz mému otroku Davidovi: Toto praví Hospodin zástupů: Vzal jsem tě z ²pastvin, od ⌈chovu ovcí,⌉³ abys byl vévodou nad mým lidem, nad Izraelem.

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
2. sg., jednotné číslo (singulár)
3. h.: chození za …; srv. Am 7,15; 1S 12,14

⁹ Byl jsem s tebou, kamkoli jsi šel, a vyhladil jsem ¹před tebou všechny tvé nepřátele. Učiním tvé jméno velké,² jako je jméno velikánů³ na zemi.

1. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
2. tj. slavné; 8,13; Gn 12,2; 1S 18,30; Př 22,1
3. n.: velmožů / nejslavnějších; h.: velkých; srv. Př 25,6; Jr 5,5p

¹⁰ Nachystám¹ pro svůj lid Izrael území,² zasadím³ ho, bude bydlet⁴ na svém místě a nebude se již třást. Bídáci⁵ ho nebudou již pokořovat jako na počátku,

1. n.: Dám / Ustanovím
2. n : domov; Př 27,8; h.: místo; 1S 14,46
3. Jr 2,21; 24,6; 32,41
4. Jr 23,6
5. 3,34

¹¹ ode dne, kdy jsem ustanovil ¹soudce nad svým lidem Izraelem. Dám ti odpočinek od všech tvých nepřátel. Hospodin ti oznamuje, že on² postaví³ dům⁴ tobě.

1. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
2. h.: Hospodin
3. Jon 4,5; n.: zřídí; h.: učiní
4. srv. Am 9,11—15; Sk 15,16

¹² Až se naplní tvé dny¹ a ulehneš ⌈se svými otci,⌉² dám po tobě povstat tvému potomku,³ který vyjde ze tvých beder⁴ a upevním⁵ jeho království.

1. 1Kr 8,20; srv. Jr 25,34
2. n : ke svým otcům; 1Kr 2,10; 11,21
3. 1S 1,11; h.: semeni
4. h.: vnitřností; Gn 15,4; Jr 4,19; Jon 2,1
5. 1S 13,13

¹³ On postaví¹ dům pro mé jméno a upevním ⌈jeho královský trůn⌉² navěky.

1. 1Pa 22,7—10
2. h.: trůn jeho království; 3,10; Jr 17,25

¹⁴ Já ⌈budu jeho⌉¹ otcem a on ⌈bude mým⌉² synem. Když bude činit zlo,³ budu ho kárat ⌈lidskou holí⁴ a ranami⁵ lidských synů.⌉⁶

1. h.: mu budu; srv. Jr 7,23
2. h.: mi bude
3. Jr 9,4
4. Př 13,24; 23,13.14; 29,15
5. Ex 11,1; Lv 13+14; Př 6,33
6. tj. jakou používají lidé a ranami, které dopadají na lidi

¹⁵ Mé milosrdenství¹ však od něj neodstoupí,² jako jsem je odňal od Saula, kterého jsem ³před tebou odstranil.⁴

1. Gn 19,19; Ž 5,8
2. 1S 16,14
3. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
4. [h. kořen u všech třech sloves ve větě je stejný]

¹⁶ Trvalý bude¹ tvůj dům i tvé království navěky ²před tebou,³ tvůj trůn bude navěky pevně stát.

1. 1S 25,28
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
3. var.: přede mnou

¹⁷ Nátan Davidovi pověděl ⌈všechna tato slova⌉¹ a ⌈celé toto vidění.⌉²

1. h.: Podle všech těchto slov; 1S 25,9.12; Jr 27,12
2. h.: a podle celého tohoto

Davidova modlitba

¹⁸ Nato král David vešel,¹ posadil se ²před Hospodinem a řekl: Kdo jsem já,³ Panovníku Hospodine, a co je můj dům, že jsi mě přivedl až sem?

1. [tj. do dočasného stánku s truhlou]
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
3. 1S 18,18; 1Pa 29,14; Ex 3,11

¹⁹ I toto bylo ještě málo ve tvých očích, Panovníku Hospodine, a tak jsi promluvil ještě o domu svého otroka do vzdálené budoucnosti. ⌈Ať je to poučením¹ pro člověka,⌉² Panovníku Hospodine.

1. Př 4,2
2. h.: To je zákon člověka; $

²⁰ Co ti může David ještě dále říct? Ty znáš svého otroka, Panovníku Hospodine.

²¹ Kvůli svému slovu a podle svého srdce¹ jsi učinil ⌈všechny tyto velké věci⌉² a dal jsi to svému otroku poznat.³

1. n : záměru
2. h.: celou tu velikost
3. n.: přivedl k poznání; Jr 16,21; 1S 28,15

²² Proto jsi veliký,¹ Panovníku Hospodine. Ano, ⌈není nikdo jako ty⌉² a není Boha kromě tebe³ -- tak, jak jsme na vlastní uši slyšeli.

1. Ž 104,1
2. Ž 89,6; Jr 10,6
3. Iz 45,5; Oz 13,4

²³ A kdo je jako tvůj lid Izrael, jediný národ na zemi, kterého šel Bůh vykoupit sobě za lid, a ⌈učinil si jméno,⌉¹ když vykonal pro ně² velké³ a hrůzu vzbuzující⁴ činy, pro tvou⁵ zemi. Vyhnal⁶ jsi ⁷před svým lidem, který jsi vykoupil pro sebe z Egypta, ⌈národy a jejich bohy.⌉⁸

1. n : získal si pověst
2. tak některé h. rkpp. a Tg; TM: vás — tj. Izrael
3. v. 21
4. Dt 10,21; Ž 65,6
5. n.: svou
6. dle 1Pa 17,21
7. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
8. n.: (Před tvým lidem, …,) z národů a jeho bohů.

²⁴ Určil sis¹ svůj lid Izrael za svůj lid navěky. Ty, Hospodine, ses stal jejich Bohem.²

1. h.: Založil; srv. upevním — v. 13
2. v. 14; Gn 28,21

²⁵ A nyní, Hospodine Bože, naplň¹ navěky slovo, které jsi promluvil o² svém otroku a o jeho domě, a učiň, jak jsi prohlásil.

1. Nu 23,19; 1S 1,13; 3,12; 1Kr 2,4!; Ž 119,38
2. n.: ke

²⁶ ⌈Tak bude⌉¹ tvé jméno veliké navěky, když budou říkat: Hospodin zástupů je Bůh nad Izraelem; a dům tvého otroka Davida bude pevně stát^{2 3}před tebou.

1. n.: Ať je
2. v. 16
3. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

²⁷ Ty, Hospodine zástupů, Bože Izraele, jsi odhalil¹ uchu svého otroka a řekl jsi: Postavím ti dům. Proto tvůj otrok našel odvahu² modlit se k tobě tuto modlitbu.

1. tj. zjevil svému o.; 1S 9,15!; Am 3,7
2. h.: své srdce; Jr 4,9

²⁸ Nyní, Panovníku Hospodine, ty jsi Bůh, tvá slova ¹jsou pravdivá² a promluvil jsi ke svému otroku toto dobro.³

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
2. Př 12,19; n.: spolehlivá
3. 1S 25,30; Jb 2,10

²⁹ Nyní ⌈rač požehnat⌉¹ dům² svého otroka, aby byl navěky ³před tebou. Ty, Panovníku Hospodine, jsi promluvil a tvým požehnáním bude požehnán dům tvého otroka navěky.

1. n.: svol a požehnej; srv. 2Kr 5,23
2. 6,12
3. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

¹ Potom se stalo, že David pobil Pelištejce a pokořil¹ je. David vzal ²od Pelištejců Meteg–Ammá.³

1. Sd 4,23
2. Pozn. 68 v tabulce na str. 1499
3. [výraz může být vlastním jménem, ale dle 1Pa 18,1 může také označovat město Gat, klíčové pelištejské město, pojmenováním „uzdu (?tj. kontrolu) metropole“]

² Pobil i Moábce¹ a odměřil je provazem,² když je nechal lehnout na zem; odměřil dva provazy k ³usmrcení a celý provaz k zachování při životě. ⁴Moábci se stali Davidovými otroky a přinášeli ⁵dávky.⁶

1. 1S 14,47
2. Jr 38,6; Am 7,17
3. infinitiv konstruktivní (vázaný)
4. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
5. sg., jednotné číslo (singulár)
6. v. 6

³ David pobil také Hadad–ezera, syna Rechóbova, krále Sóby,¹ když ²táhl ³obnovit svou moc⁴ u řeky Eufratu.⁵

1. [Sóba — malé aram. království blízko Damašku]; 10,6; 1Kr 11,23
2. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 87 v tabulce na str. 1499
4. n.: svůj pomník; 18,18; 1S 15,12
5. dle Q

⁴ David mu¹ zajal tisíc sedm set jezdců a dvacet tisíc ²pěšáků.³ David ochromil všechny koně k ⁴vozům⁵ a ponechal mu⁶ koně jen ke stu ⁷vozům.

1. h.: od něj
2. sg., jednotné číslo (singulár)
3. 10,6
4. sg., jednotné číslo (singulár)
5. Pís 1,9p
6. h.: od něj
7. sg., jednotné číslo (singulár)

⁵ Aramejci z Damašku ¹přitáhli Hadad–ezerovi, králi Sóby, na ²pomoc, ale David pobil z ³Aramejců dvacet dva tisíc mužů.

1. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
2. infinitiv konstruktivní (vázaný)
3. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.

⁶ Pak David umístil ⌈mezi Aramejce z Damašku⌉¹ posádku; ²Aramejci se stali Davidovými otroky a přinášeli ³dávky. Hospodin ⌈pomáhal Davidovi,⌉⁴ kamkoli šel.⁵

1. n.: do aramejského Damašku
2. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
3. sg., jednotné číslo (singulár)
4. h.: zachraňoval Davida (tj. dával vítězství [srv. záchrana ve významu: vítězství /1S 11,13; 2S 19,3/]); 1S 17,47; 1S 25,26; Sd 7,2
5. 7,9

⁷ David vzal zlaté štíty,¹ které ⌈patřily Hadad–ezerovým otrokům,⌉² a ³přinesl je do Jeruzaléma.

1. n.: toulce (pouzdro na luk); Jr 51,11
2. n.: měli H. otroci
3. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499

⁸ Z Betachu a Berótaje, Hadad–ezerových měst, vzal král David velké množství bronzu.

⁹ Když se Toí, král Chamátu,¹ doslechl, že David pobil celé Hadad–ezerovo vojsko,

1. [jiný aramejský stát 180 km na sever od Damašku]; 2Kr 17,24; 2Pa 8,4; Iz 10,9; Ez 47,16

¹⁰ poslal Toí svého syna Jórama ke králi Davidovi, aby ⌈se ho zeptal, jak se mu⌉¹ daří, a poblahopřál² mu, ⌈že bojoval proti Hadad–ezerovi a zabil ho.⌉³ Toí totiž ⁴vedl války s Hadad–ezerem. Jóram ⌈s sebou⌉^{5 6}přinesl stříbrné,⁷ zlaté⁸ a bronzové předměty.

1. n.: ho pozdravil; h.: se zeptal na jeho pokoj; 1S 25,5
2. h.: požehnal; 1Kr 1,47
3. n : k vítězství nad Hadad–ezerem
4. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
5. h.: ve své ruce; 1S 9,8
6. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
7. h.: + předměty
8. h.: + předměty

¹¹ Také ty král David zasvětil Hospodinu spolu se stříbrem a zlatem, které zasvětil od všech národů, jež si podmanil:

¹² od Aramejců,^{1 2}Moábců, synů Amónových, od Pelištejců, ³Amálekovců a z kořisti Hadad–ezera, syna Rechóbova, krále Sóby.

1. var: Edómců
2. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
3. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.

¹³ David ⌈si učinil jméno,⌉¹ když se vrátil² ze svého boje³ proti Aramejcům⁴ v Solném údolí;⁵ bylo jich osmnáct tisíc.⁶

1. tj. se proslavil; 7,9!.23.26; 1S 18,30; Jr 32,20
2. n.: vracel
3. h.: pobití; 1,1; 1S 17,57; 18,6; 2Pa 25,14
4. var: Edómcům
5. h.: Ge–melach; [asi oblast bezprostředně na jih od Mrtvého moře]; srv. 1Pa 18,13; Ž 60,2
6. [stavba věty poskytuje též možnost překladu: vrátil z pobití (srv. Gn 14,17) osmnácti tisíců Aramejců v Solném údolí; $]

¹⁴ Umístil v Edómu posádku,¹ umístil posádku v celém Edómu a všichni ²Edómci se stali Davidovými otroky. Hospodin pomáhal³ Davidovi, kamkoli šel.

1. v. 6
2. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
3. //7,9

¹⁵ David kraloval nad celým Izraelem. David ⌈vykonával právo⌉¹ a spravedlnost nad celým svým lidem.

1. 1Kr 3,28; Jr 9,23; 23,5!; n.: jednal podle práva; Př 21,3.7

¹⁶ Jóab,¹ syn Serújin, byl nad armádou, Jóšafat, syn Achílúdův, byl kancléřem.²

1. 2,13nn; 3,22nn
2. v h. od slovesa „pamatovat / připomínat“; 20,24; 1Kr 4,3; n : mluvčí (, který odpovídal za královský archiv)

¹⁷ Sádok, syn Achítúbův, a Achímelek,¹ syn Ebjátarův, byli kněžími; Serajáš byl písařem.

1. V 1S 22,20; 23,6 a 30,7 je naopak jmenován Ebjátar jako syn Achímeleka. Zdá se, že zde (a opakováno v 1Pa 24,3.6.31) došlo k přehození jmen, protože jako kolega velekněz (z rodu Ítamarova, přes Élího — 1Kr 2,27) je všude v StS kromě 1Pa 18,16 vedle Sádoka (z rodu Eleazarova) jmenován Ebjátar (2S 15,29; 17,15; 19,12; 20,25; 1Kr 2,35; 4,4; 1Pa 15,11)

¹⁸ Benajáš, syn Jójadův, ⌈byl nad⌉^{1 2}Keretejci a ³Peletejci.⁴ Davidovi synové byli kněžími.⁵

1. dle Tg; TM: a; srv. 20,23; 1Pa 18,17
2. sg., jednotné číslo (singulár)
3. sg., jednotné číslo (singulár)
4. 15,18; 20,7; 1Kr 1,38.44
5. dle TM; ovšem 1Pa 18,17: královskými poradci

¹ David se ¹zeptal: ⌈Zůstal ještě někdo⌉² z domu Saulova, abych mu ³prokázal milosrdenství⁴ kvůli Jónatanovi?

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. h.: Je ještě někdo, kdo zůstal
3. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
4. 2,5; 10,2; Ř 12,8

² Dům Saulův měl otroka ¹jménem Síba. Zavolali ho k Davidovi. Král se ho ²zeptal: Ty jsi Síba? ³Odpověděl: Tvůj otrok.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499

³ Král se ¹zeptal: Zůstal ještě ²někdo z domu Saulova, abych mu ³prokázal Boží milosrdenství?⁴ Síba králi ⁵odpověděl: Zůstal ještě Jónatanův syn, chromý na nohy.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
4. 1S 20,14
5. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499

⁴ Král se ho ¹zeptal: Kde je? Síba králi ²odpověděl: Je v domě Makíra, syna Amíelova, v Lódebaru.³

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. Am 6,13

⁵ Král David pro něj poslal a nechal si ho z domu Makíra, syna Amíelova, z Lódebaru přivést.

⁶ Když Mefíbóšet, syn Jónatana, syna Saulova, přišel k Davidovi, padl na ¹tvář a poklonil² se. David řekl: Mefíbóšete! On ³odpověděl: ⁴Ano, tvůj otrok.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. 18,28; 24,20; 1Kr 1,23; Gn 33,3!
3. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499

⁷ David mu řekl: Neboj se! ¹Jistě ti ²prokážu milosrdenství kvůli tvému otci Jónatanovi a vrátím ti všechny polnosti³ tvého děda⁴ Saula. Trvale budeš jíst ⁵pokrm u mého stolu.

1. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
2. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
3. n.: pole; pozemky; [byly na území Benjamína]
4. h.: otce; [výraz otec používá h. velmi často v širokém slova smyslu — předek / praotec]
5. Pozn. 75 v tabulce na str. 1499

⁸ Nato se Mefíbóšet poklonil a řekl: Co je tvůj otrok, že se zajímáš¹ o ⌈mrtvého psa,⌉² jako jsem já?

1. n.: staráš; h.: se obracíš k …
2. 16,9; 1S 24,15

⁹ Král zavolal Saulova služebníka¹ Síbu a řekl mu: Všechno, co ²patřilo Saulovi a celému jeho domu, jsem dal ³vnukovi tvého pána.

1. 1,15p
2. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 54 v tabulce na str. 1499

¹⁰ Ty se svými syny a svými otroky mu budeš obdělávat ¹zemi a ²sklízet úrodu, aby vnuk³ tvého pána ⁴měl ⁵pokrm a jedl jej. Mefíbóšet, ⁶vnuk tvého pána, však bude jíst ⁷pokrm trvale u mého stolu. Síba měl patnáct synů a dvacet otroků.

1. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
3. LXX: rodina …
4. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
5. Pozn. 75 v tabulce na str. 1499
6. Pozn. 54 v tabulce na str. 1499
7. Pozn. 75 v tabulce na str. 1499

¹¹ Síba řekl králi: Všechno, co můj pán a král svému otroku přikázal, tvůj otrok učiní, ⌈ačkoliv Mefíbóšet jedl u mého⌉¹ stolu jako jeden z královských synů.

1. LXX: . Mefíbóšet jedl u Davidova; $

¹² Mefíbóšet měl malého¹ syna ²jménem Míka.³ Všichni obyvatelé Síbova domu byli Mefíbóšetovými otroky.

1. n.: mladého
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. 1Pa 9,40

¹³ Mefíbóšet ¹bydlel v Jeruzalémě, protože jedl trvale u královského stolu; byl chromý na obě ²nohy.

1. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

¹ Potom¹ se stalo, že zemřel král² synů Amónových a po něm se stal králem jeho syn Chanún.

1. //1Pa 19,1—19
2. [snad tentýž jako v 1S 11,1 nebo jeho nástupce]

² David si řekl: ⌈Prokážu milosrdenství⌉¹ Chanúnovi, synu Náchašovu, jako jeho otec ²prokázal milosrdenství mně. A tak David poslal ⌈své otroky, aby mu jejich ³prostřednictvím poskytl útěchu⌉⁴ nad jeho otcem. Když přišli Davidovi otroci do země synů Amónových,

1. n : Budu jednat laskavě s …; [h. vazba zahrnuje širší škálu jednání — přízně, spojenectví, solidarity, loajality či prosté laskavosti; srv. 2,5; 9,1; Joz 2,12; 1Kr 2,7]
2. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 68 v tabulce na str. 1499
4. h.: potěšit ho prostřednictvím svých otroků; Jb 2,11; Jr 16,7; n.: projevil soustrast

³ knížata synů Amónových řekla svému pánu Chanúnovi: Připadá¹ ti, že David chce uctít tvého otce, když ti poslal ²utěšitele?³ Což k tobě David neposlal své otroky, jen aby ⌈důkladně prohlédl⌉⁴ město,⁵ aby ho prozkoumal⁶ a vyvrátil?⁷

1. h.: Ve tvých očích; srv. 4,10; 1S 18,23
2. pl., množné číslo (plurál)
3. Pl 1,2nn
4. h.: vyzkoumal; srv. Př 25,2; Jr 17,10
5. [tj. hl. město Rabu; 11,1; 12,26]
6. n.: proslídil; Joz 6,22; Sd 18,2nn
7. tj. zničil; Am 4,11

⁴ Proto Chanún vzal Davidovy otroky, oholil polovinu jejich vousů,¹ odřízl² polovinu jejich ³roucha až po ⁴zadek⁵ a poslal je pryč.

1. [tehdy výraz hluboké urážky; jinak se vousy holily pouze jako znamení smutku (Iz 15,2; Jr 41,5; 48,37; Ez 5,1)]
2. 1S 24,5
3. pl., množné číslo (plurál)
4. pl., množné číslo (plurál)
5. Iz 20,4

⁵ Když to Davidovi oznámili, poslal jim naproti, protože ti muži byli velice zhanobeni. Král řekl: Zůstaňte v Jerichu, dokud vám vousy nedorostou, a pak se ¹vraťte.

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]

⁶ Synové Amónovi viděli, že se Davidovi znelíbili.¹ Proto synové Amónovi poslali a najali si Aramejce z Bét–rechóbu² a Aramejce ze Sóby,³ dvacet tisíc ⁴pěšáků,⁵ od krále z Maaky⁶ tisíc mužů a od Íš–tóba⁷ dvanáct tisíc mužů.

1. n.: zošklivili; 1S 13,4; 27,12
2. Sd 18,28
3. 8,3
4. sg., jednotné číslo (singulár)
5. 8,4; 1Kr 20,29; 2Kr 13,7
6. Dt 3,14; Joz 13,13
7. n.: muže z Tóby; Sd 11,5

⁷ Když se to David doslechl, poslal Jóaba¹ a celou armádu hrdinů.²

1. 8,16
2. n.: , samé hrdiny

⁸ Synové Amónovi ¹vytáhli a sešikovali² se k boji u vchodu do brány, ale Aramejci ze Sóby a Rechóbu, Íš–tób a Maaka byli zvlášť na poli.

1. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
2. 1S 17,2

⁹ Když Jóab viděl, že je proti němu boj zpředu i zezadu, vybral ⌈všechny vybrané muže⌉¹ z Izraele² a sešikoval se proti ³Aramejcům.

1. n.: některé z vybraných; h.: ze všech vybraných
2. 6,1; 1S 24,3; 1Kr 12,21
3. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.

¹⁰ Zbytek lidu¹ dal ⌈pod velení⌉² svého bratra Abíšaje,³ aby⁴ se sešikovali proti synům Amónovým.

1. 1S 13,2p
2. h.: do ruky
3. 2,18; 1S 26,6
4. n.: a ten

¹¹ Řekl: Když budou ¹Aramejci silnější nežli já, ²přijdeš mi na pomoc, a když budou synové Amónovi silnější nežli ty, ³přijdu na ⁴pomoc já tobě.

1. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
2. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
4. infinitiv konstruktivní (vázaný)

¹² Buď silný¹ a počínejme si zmužile² za svůj lid a za města našeho Boha a Hospodin ať učiní, co je dobré v jeho očích.³

1. n.: Posilni se / Vzmuž se; 1S 4,9
2. n.: buďme odvážní / prokažme odvahu / bojujme statečně; 1S 30,6
3. n : co se mu bude líbit; 1S 3,18; 1Kr 3,10

¹³ Jóab a lid, který byl s ním, ⌈se pustil do boje⌉¹ proti ²Aramejcům, ale ti ³před ním utekli.

1. n.: přiblížil k bitvě; Jr 46,3
2. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
3. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

¹⁴ Když synové Amónovi viděli, že ¹Aramejci utíkají,² utekli také ³před Abíšajem a vešli do města. Jóab se tedy vrátil od synů Amónových a vstoupil do Jeruzaléma.

1. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
2. 1S 4,10; 14,22; 17,51; 19,8; 31,1.7
3. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

¹⁵ Když ¹Aramejci viděli, že byli ²od Izraele poraženi, všichni³ se shromáždili.

1. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
3. h.: spolu; n.: opět

¹⁶ Hadad–ezer¹ poslal posly a ²nechal přivést ³Aramejce, kteří byli v Zaeufratí.^{4 5}Přitáhli tedy do Chélamu.⁶ ⌈V jejich čele⌉⁷ byl Šóbak, velitel Hadad–ezerovy armády.

1. 8,3nn
2. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
3. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
4. h.: za Řekou; srv. 1Kr 5,4; Neh 2,7.9; Dt 11,24
5. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
6. [město nedaleko sev. hranice Gileádu]
7. h.: před nimi; Sd 3,27

¹⁷ Když to bylo Davidovi oznámeno, shromáždil celý Izrael, přešel Jordán a přišel do Chélamu. ¹Aramejci se proti Davidovi sešikovali a bojovali s ním.

1. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.

^{18 1}Aramejci však ²před Izraelem utekli. David zabil sedm set³ ⌈aramejských voza tajů⌉⁴ a čtyřicet tisíc jezdců. Ranil⁵ také velitele armády⁶ Šóbaka, který tam zemřel.

1. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
3. prav. písařská chyba: srv. 1Pa 19,18: tisíc
4. n.: koní k ar. vozům; 8,4!
5. h.: Ubil; srv. 2Pa 22,5; Jr 5,3; Oz 6,1
6. h.: + jeho

¹⁹ Když všichni králové, otroci Hadad–ezera, viděli, že byli ¹od Izraele poraženi, uzavřeli s Izraelem mír a sloužili mu. ²Aramejci se již báli pomáhat synům Amónovým.

1. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
2. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.

¹ I stalo se na ⌈přelomu roku,⌉¹ v době, kdy králové táhnou² do boje, že David poslal Jóaba a s ním své³ otroky i celý Izrael, aby⁴ ničili⁵ syny Amónovy⁶ a oblehli⁷ Rabu.⁸ Ale David zůstal v Jeruzalémě.

1. h.: v navrácení roku; n.: po roce
2. 1S 29,6
3. n.: jeho
4. n.: a oni
5. n.: zabíjeli
6. 1S 12,12; 14,47; 2Kr 24,2
7. h. vždy vazba: napadli na; srv. 20,15; 1Kr 16,17; atd.
8. 12,26; Dt 3,11p

² Navečer se stalo, že David vstal z ¹postele a procházel se na střeše královského ²paláce. Ze střechy uviděl ženu, jak se umývá³. Byla to žena velmi ⌈hezkého vzhledu.⌉⁴

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. Pozn. 53 v tabulce na str. 1499
3. n.: koupe; 1S 25,41
4. h.: dobrého v.; 1S 16,12; Est 1,11; 1Kr 1,6v; n.: hezká

³ David poslal posla ¹poptat se na tu ženu. Posel řekl: To je ²přece³ Bat–šeba, dcera Elíamova,⁴ žena Chetejce⁵ Urijáše.⁶

1. Pozn. 60 v tabulce na str. 1499
2. řečnická otázka (která předpokládá přitakání)
3. 1S 29,3
4. (snad totožný s členem Davidovy stráže — 23,34)
5. srv. 1S 26,6
6. [ačkoliv cizinec, jeho jméno („Hospodin je mé světlo“; srv. 2Kr 16,10) naznačuje, že měl vztah k izraelské víře]; 23,39

⁴ David poslal posly a nechal ji přivést.¹ Když k němu přišla, spal s ní; právě se očistila² od své nečistoty. Pak se vrátila ³domů.

1. 9,5; 1S 16,11; 17,31
2. h.: posvětila; tj. skončila jí menstruace
3. Pozn. 53 v tabulce na str. 1499

⁵ Ta žena otěhotněla a dala Davidovi oznámit: Jsem těhotná.

⁶ David vzkázal Jóabovi: Pošli mi Chetejce Urijáše. Nato Jóab poslal Urijáše k Davidovi.

⁷ Když k němu Urijáš přišel, David se zeptal, jak se daří¹ Jóabovi, jak se daří lidu a jak se daří v boji.

1. 8,10

⁸ David Urijášovi řekl: ⌈Jdi domů⌉¹ a umyj² si ³nohy. Když Urijáš ⁴odešel z královského ⁵paláce, šel⁶ za ním královský dar.⁷

1. h.: Sestup do svého domu; [tak i dále]
2. Gn 18,4
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
4. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
5. Pozn. 53 v tabulce na str. 1499
6. h.: sestoupil
7. Jr 40,5

⁹ Urijáš si však lehl u vchodu do královského ¹paláce se všemi otroky svého pána a ²nešel ³domů.

1. Pozn. 53 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 71 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 53 v tabulce na str. 1499

¹⁰ Davidovi oznámili: Urijáš ¹nešel ²domů. David se Urijáše ³zeptal: Což jsi nepřišel z cesty? ⁴Proč jsi ⁵nešel ⁶domů?

1. Pozn. 71 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 53 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 76 v tabulce na str. 1499
5. Pozn. 71 v tabulce na str. 1499
6. Pozn. 53 v tabulce na str. 1499

¹¹ Urijáš Davidovi ¹odpověděl: Truhla, ²Izraelci i ³Judejci zůstávají ve stanech a můj pán Jóab i otroci mého pána ⁴táboří⁵ na poli. A já bych měl ⁶jít ⁷domů, jíst a pít a spát se svou ženou? Jakože jsi živ ty a jakože je živa tvá duše,^{8 9}něco takového¹⁰ neučiním.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
3. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
4. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
5. 1S 26,5; 29,1
6. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
7. Pozn. 53 v tabulce na str. 1499
8. srv. 1S 17,55; 25,26
9. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
10. 1S 20,2; 24,7

¹² David řekl Urijášovi: Zůstaň tady ještě dnes a zítra tě propustím.¹ Urijáš tedy zůstal v Jeruzalémě v ten den i druhý den.

1. n.: pošlu zpět

¹³ David ho pozval,¹ ⌈jedl s ním⌉² a pil, až³ ho opil. Večer ⁴odešel, aby si lehl na své lože s otroky svého pána, ale ⁵domů ⁶nešel.

1. h.: zavolal; 1S 9,4; 16,3
2. n.: aby v jeho přítomnosti jedl
3. srv. 1S 17,35
4. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
5. Pozn. 53 v tabulce na str. 1499
6. Pozn. 71 v tabulce na str. 1499

¹⁴ I stalo se ráno, že napsal David Jóabovi ¹dopis a poslal ho ²po Urijášovi.

1. Pozn. 84 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 68 v tabulce na str. 1499

¹⁵ Do ¹dopisu napsal ²toto: Dejte Urijáše do přední linie nejprudšího³ boje a pak od něj ⁴ustupte, aby byl zabit a zemřel.

1. Pozn. 84 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. 1S 14,52
4. Pozn. 87 v tabulce na str. 1499

Urijášova smrt

¹⁶ I stalo se, že když Jóab obléhal¹ město, dal Urijáše na místo, o kterém věděl, že jsou tam bojovníci.²

1. h.: střežil / bedlivě pozoroval; zde nejspíš: obléhal
2. n.: udatní muži; h.: muži udatnosti; 1S 31,12; Na 2,4

¹⁷ Muži toho města vyrazili¹ a bojovali s Jóabem a padli někteří z lidu, z Davidových otroků. Zemřel také Chetejec Urijáš.

1. n.: vytáhli

¹⁸ Jóab vzkázal oznámit Davidovi ⌈celou zprávu⌉¹ o bitvě.

1. h.: všechna slova / věci

¹⁹ Přikázal poslovi: Až dopovíš králi ⌈celou zprávu⌉¹ o bitvě,

1. h.: všechna slova / věci

²⁰ pokud ¹vzplane králův hněv² a řekne ti: ³Proč jste se přiblížili k městu, abyste bojovali? Což nevíte, že budou střílet z ⁴hradeb?

1. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
2. Př 16,4
3. Pozn. 76 v tabulce na str. 1499
4. sg., jednotné číslo (singulár)

²¹ Kdo zabil Abímeleka, syna Jerúbešetova?¹ Což to ne byla žena, která na něj svrhla mlýnský kámen z hradby, takže zemřel v Tebesu?^{2 3}Proč jste se přiblížili k hradbám? Tehdy řekneš: Zemřel také tvůj otrok Chetejec Urijáš.

1. srv. 2,8p; 4,4; Sd 9,1nn; tj. Jerubaalova
2. Sd 9,50
3. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499

²² Posel tedy šel, až přišel a oznámil Davidovi všechno, co mu Jóab vzkázal.¹

1. h.: poslal; srv. vv. 5.6.18; Sd 11,28

²³ Posel řekl Davidovi: Ti muži ⌈nad námi vítězili⌉¹ a ²vytáhli proti nám do pole. ⌈Zahnali jsme je však⌉³ až ke vstupu do brány.

1. h.: nás přemohli
2. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
3. h.: Byli jsme proti nim

²⁴ Střelci ovšem stříleli na tvé ¹otroky z hradeb a někteří z královských otroků zemřeli. Zemřel také tvůj otrok Chetejec Urijáš.

1. sg., jednotné číslo (singulár)

²⁵ David řekl poslovi: ¹Řekni Jóabovi toto: ⌈Nebuď kvůli ²tomu skleslý.⌉³ Vždyť meč ⌈požírá hned toho, hned onoho.⌉⁴ Zesil svůj boj proti městu a zboř ho. Takto ho posilni.⁵

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
2. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
3. h.: Ať není ta věc zlá ve tvých očích; srv. v. 27!; Neh 2,3; n : Netrap se tím / Nic si z toho nedělej
4. tj. si vždy vybere svou daň
5. n.: povzbuď; srv. 1S 23,16; Sd 16,28; 20,22

²⁶ Když Urijášova žena uslyšela, že její muž Urijáš je mrtev, oplakávala¹ svého manžela.²

1. srv. 1S 25,1; n.: naříkala nad …
2. n.: pána; h. ba‘al; Dt 24,4; Est 1,17; Př 12,4; 31,11; Sd 9,2p; srv. 19,26v

²⁷ Když ⌈pominuly smuteční obřady,⌉¹ David pro ni poslal a vzal ji do svého domu. Stala se jeho ženou a porodila mu syna. ²To, co David ³spáchal, ⌈však bylo v Hospodinových očích zlé.⌉⁴

1. h.: přešel smutek; Dt 34,8; Jr 6,26; 31,13
2. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
4. Gn 38,10; 1S 12,17; 1Pa 21,7; Př 24,18; Iz 59,15; n : se H. nelíbilo; 1S 18,8

¹ Hospodin poslal k Davidovi Nátana.¹ Přišel k němu a řekl mu: V jednom městě byli dva muži; jeden bohatý a druhý² chudý.

1. 7,2
2. h.: jeden; Ex 25,33p

² Bohatý ¹měl velmi mnoho ovcí² a skotu.

1. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
2. n.: bravu

³ Chudý neměl nic než jen jednu malou ovečku, kterou koupil. Živil ji, vyrůstala u něho spolu s jeho syny. Jídala jeho sousto chleba, pila z jeho poháru a spávala v jeho klíně. ¹Měl ji jako dceru.

1. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499

⁴ Nějaký pocestný¹ přišel k bohatému muži, ale tomu bylo líto vzít ze svých ovcí či ze svého skotu a připravit^{2 3}poutníkovi,⁴ který k němu přišel. Tak vzal ovečku chudého muže a ⁵připravil ji muži, který k němu přišel.

1. n : návštěník / host
2. Neh 5,18; h.: učinit
3. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
4. Sd 19,17
5. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499

⁵ David proti tomu muži velice ⌈vzplál hněvem⌉¹ a řekl Nátanovi: Jakože živ je Hospodin, muž, který to spáchal, je ⌈synem smrti.⌉²

1. 1S 11,6
2. 1S 20,31

⁶ A tu ovečku nahradí čtyřnásobně¹ za to, že ²toto ³spáchal, a protože neměl soucit.⁴

1. Ex 21,37; L 19,8
2. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
4. 21,7

⁷ Nátan Davidovi řekl: Ty jsi ten muž!¹ Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem tě pomazal² za krále nad Izraelem. Já jsem tě vysvobodil³ ze Saulovy ruky.

1. srv. 1Kr 20,40.42
2. 1S 16,12
3. 1S 26,24

⁸ Dal jsem ti dům tvého pána a ženy tvého pána do tvého klína. Dal jsem ti dům izraelský a judský. A kdyby to bylo málo, přidal bych ti to či ono.

^{9 1}Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem a spáchal jsi ⌈zlo v jeho² očích?⌉³ Chetejce Urijáše jsi zabil mečem a jeho manželku sis vzal za ženu; zabil jsi ho mečem synů Amónových.

1. Pozn. 76 v tabulce na str. 1499
2. dle K; Q: mých
3. n.: co se mu nelíbí; 1Kr 15,5

¹⁰ Nyní se meč navždy neodvrátí¹ od tvého domu za to, že jsi mnou pohrdl² a vzal sis manželku Chetejce Urijáše, aby byla tvou ženou.

1. [tři Davidovi synové skončili násilnou smrtí: Amnón (13,28n), Abšalóm (18,14) a Adónijáš (1Kr 2,25)]
2. 1S 10,19v; 15,23v

¹¹ Toto praví Hospodin: Hle, já dám povstat proti tobě zlu z tvého domu.¹ Před tvýma očima vezmu tvé ženy² a dám je tvému bližnímu. Bude s tvými ženami spát ⌈za denního světla.⌉³

1. 15,1—15
2. 16,21
3. h.: před očima tohoto slunce; n : bílého dne

¹² Ty jsi to sice ¹spáchal tajně, já však ²to učiním před celým Izraelem a ⌈za denního světla.⌉³

1. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
3. h.: před sluncem

¹³ David řekl Nátanovi: Zhřešil¹ jsem proti Hospodinu. Nátan Davidovi ²odpověděl: Hospodin také odňal tvůj hřích, nezemřeš.

1. 24,10; 1S 15,24
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499

¹⁴ Ovšem protože ¹⌈jsi touto ²věcí ³tolik znevážil Hospodina,⌉⁴ syn, který se ti narodí, ⁵jistě zemře.

1. tiqqúné sóferím, písařské opravy [např. Jr 2,11]
2. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
3. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
4. n.: dal Hospodinovým nepřátelům důvod k opovržení; TM.: opovrhl H. nepřáteli; srv. 1S 25,22
5. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]

¹⁵ Pak Nátan ¹odešel ²domů. Hospodin postihl³ dítě, které porodila Urijášova žena Davidovi, takže těžce⁴ onemocnělo.

1. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 53 v tabulce na str. 1499
3. 1S 25,38; 26,10
4. Jr 17,9

¹⁶ David ⌈hledal Boha kvůli tomu chlapci.⌉¹ Postil se,^{2 3}šel, ⌈ulehl a spal⌉⁴ na zemi.⁵

1. n : se za toho chlapce modlil k Bohu; srv. 2Pa 20,3; Jr 29,13; Da 9,3
2. h.: + postem; Ž 69,11; Ezd 8,21
3. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
4. n.: zůstával přes noc spát
5. 13,31

¹⁷ Starší jeho domu k němu přistoupili, aby ho zvedli ze země, ale nechtěl, ani s nimi nepojedl^{1 2}pokrm.

1. 3,35
2. Pozn. 75 v tabulce na str. 1499

¹⁸ Sedmého dne se stalo, že dítě zemřelo. Davidovi otroci se báli mu oznámit, že dítě zemřelo. Říkali: Když bylo dítě naživu, přemlouvali jsme ho, a ¹neuposlechl nás. Jak bychom mu mohli říct, že dítě zemřelo? Mohl by učinit něco zlého.

1. Pozn. 86 v tabulce na str. 1499

¹⁹ David však viděl, že jeho otroci si něco šeptali, a pochopil,¹ že dítě zemřelo. Proto se David svých otroků ²zeptal: Dítě zemřelo? ³Odpověděli: Zemřelo.

1. 1S 3,8
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499

²⁰ Nato David vstal ze země, umyl se, pomazal se olejem¹ a vyměnil si ²oděv. ³Šel do Hospodinova domu a poklonil⁴ se. Pak přišel ⁵domů, a když požádal, předložili mu ⁶pokrm a pojedl.

1. 14,2
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
4. 1S 1,3p
5. Pozn. 53 v tabulce na str. 1499
6. Pozn. 75 v tabulce na str. 1499

²¹ Jeho otroci se ho ¹zeptali: ⌈Co má znamenat ²to, co⌉³ jsi učinil? Když⁴ bylo dítě naživu, postil ses a plakal, a jakmile dítě zemře, vstaneš a pojíš ⁵pokrm.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
3. h.: Co je ta věc, kterou; srv. Neh 2,19; Sd 8,1
4. dle Tg, Pš a Vul; TM: Kvůli dítěti; srv. v. 22
5. Pozn. 75 v tabulce na str. 1499

^{22 1}Odpověděl: Když bylo dítě naživu, postil jsem se a plakal, protože jsem si říkal: Kdo ví,² snad se nade mnou Hospodin slituje a dítě bude žít.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Jon 3,9; Kaz 2,19

²³ Nyní zemřelo. Nač bych se měl postit? Což ho mohu zase přivést zpět? Já půjdu k němu, ale ono se ke mně nevrátí.

²⁴ David potěšil svou ženu Bat–šebu, vešel k ní a spal s ní. Porodila syna a pojmenoval¹ ho Šalomoun. Hospodin si ho zamiloval

1. n. dle Q: pojmenovala

²⁵ a vzkázal ¹po proroku Nátanovi, aby ho pojmenoval Jedidjáš,² kvůli Hospodinu.

1. Pozn. 68 v tabulce na str. 1499
2. tj. Hospodinův miláček

²⁶ Jóab bojoval proti Rabě synů Amónových a královské město dobyl.

²⁷ Jóab poslal k Davidovi posly se ¹slovy: Bojoval jsem proti Rabě a již jsem dobyl ⌈Vodní město.⌉²

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. n.: městské vodní zdroje; [evidentně část města, buď nazvaná podle vody, nebo zásobující město vodou]

²⁸ Nyní shromáždi zbytek lidu, utáboř se proti městu a dobuď ho. Jinak dobudu město já a bude nazváno mým jménem.

²⁹ David shromáždil všechen lid a ¹vytáhl k Rabě. Bojoval proti ní a dobyl ji.

1. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499

³⁰ Korunu ⌈jejich krále⌉¹ vzal z jeho hlavy -- vážila talent² zlata a byl na ní drahokam -- a ³spočinula na Davidově hlavě. Vynesl z města velmi mnoho kořisti.

1. [část ř. tradice rozumí h. malkam jako Milkóm (jméno amón. boha — srv. Jr 49,1.3; 1Kr 11,5)]
2. [tj. asi 30 kg]; 1Kr 9,14p
3. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499

³¹ Lid, který byl v něm, vyvedl a ustanovil, aby pracovali s pilou, železnými špičáky a železnými sekyrami, a přivedl je do cihelny. Tak ¹jednal se všemi městy synů Amónových. David a všechen lid se pak vrátil do Jeruzaléma.

1. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499

¹ Potom se stalo toto: Abšalóm, syn Davidův, měl krásnou sestru ¹jménem Támar a Amnón, syn² Davidův, se do ní zamiloval.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. 3,2.3

² Amnónovi bylo tak úzko, že onemocněl kvůli své sestře Támar, protože byla pannou a Amnónovi připadalo¹ nesnadné ⌈s ní něco mít.⌉²

1. h.: bylo v Am. očích
2. n.: jí něco provést; Neh 6,2

³ Amnón měl přítele ¹jménem Jónadab, syna Davidova bratra Šimey.² Jónadab byl muž velmi chytrý.³

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. v. 32; 21,21; 1Pa 2,13p
3. Gn 3,1!; n.: moudrý

⁴ Ten se ho ¹zeptal: ²Proč ty, královský syn, jsi ráno co ráno³ tak sklíčený? ⁴Pověz⁵ mi to! Amnón mu ⁶odpověděl: Zamiloval jsem se do Támary, sestry svého bratra Abšalóma.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 76 v tabulce na str. 1499
3. Lv 6,5p
4. řečnická otázka (která předpokládá přitakání)
5. Sd 16,6
6. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499

⁵ Jónadab mu řekl: Lehni si na ¹postel a dělej,² že jsi nemocný. Až se tvůj otec na tebe přijde podívat,^{3 4}řekni mu: Ať přijde, ⁵prosím, má sestra Támar a dá mi pojíst ⁶pokrm. Ať dělá jídlo⁷ přede mnou, abych se mohl dívat. ⌈Od ní⌉⁸ pojím.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. 1S 19,14
3. Ž 41,7p
4. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
5. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
6. Pozn. 75 v tabulce na str. 1499
7. v. 7.10†
8. h.: z její ruky; srv. 1S 25,35

⁶ Amnón si lehl a dělal, že je nemocný. Když se na něj král přišel podívat, Amnón králi řekl: Ať přijde, ¹prosím, má sestra Támar a udělá přede mnou dva koláčky.² Od ní pojím.

1. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
2. [ve tvaru srdce; čes. : perníčky]

⁷ David vzkázal Támaře do domu: Jdi ¹prosím do domu svého bratra Amnóna a udělej mu jídlo.

1. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]

⁸ Támar šla do domu svého bratra Amnóna a on ležel. Vzala těsto, uhnětla, udělala před ním koláčky a upekla je.¹

1. h.: koláčky

⁹ Pak vzala pánev a vyklopila ¹před ním, ale on odmítl jíst. Amnón řekl: Ať ode mě všichni^{2 3}odejdou. Všichni⁴ od něj tedy ⁵odešli.

1. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
2. h.: + muži, tj. lidé
3. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
4. h.: + muži, tj. lidé
5. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499

¹⁰ Támaře Amnón řekl: ¹Přines jídlo do pokoje, ať ²od tebe pojím. Támar vzala koláčky, které udělala, a ³přinesla je do pokoje svému bratru Amnónovi.

1. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 68 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499

¹¹ Když se však k němu přiblížila, aby jedl, uchopil ji a řekl jí: ¹Pojď ⌈se mnou spát,⌉² má sestro.

1. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
2. h.: a lež se mnou; 11,4; Gn 26,10; Ex 22,15

^{12 1}Odpověděla mu: Ne, můj bratře, neznásilňuj² mě. Vždyť to se v Izraeli nedělá. ³Nepáchej takovou hanebnost.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. h.: Nepokořuj; vv. 14.22.32; Gn 34,2; Dt 22,24; Sd 20,5; Pl 5,11
3. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499

¹³ Co se mě týče, ⌈kam ¹přinesu svou potupu?⌉² A ty budeš v Izraeli vypadat jako nějaký hanebník.³ Promluv, ⁴prosím, nyní s králem, on mě tobě neodepře.

1. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
2. n.: Jak se zbavím své p.; Co si počnu se svou p.
3. n.: pošetilec; 6,20; 1S 25,25; Jb 2,10
4. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]

¹⁴ On ji¹ ale nechtěl uposlechnout, přemohl ji, znásilnil ji a spal s ní.

1. h.: její hlas

¹⁵ Nato ⌈ji Amnón začal nenávidět velmi velkou nenávistí.⌉¹ Ano, nenávist, kterou ji nenáviděl, byla větší nežli láska, kterou ji miloval. Amnón jí řekl: ⌈Vstaň a odejdi.⌉²

1. n : k ní A. začal cítit obrovskou n.
2. n : Seber se a táhni

¹⁶ Ona mu řekla: Ne, ⌈můj bratře.⌉¹ Kdybys mě propustil, bylo by to větší zlo nežli to první, které jsi vůči mně ²spáchal. On ji však nechtěl poslouchat.

1. h. ’al ’ódót (které nedává příliš smysl) čteno dle LXX jako ’al ’achí kí; srv. v. 12!
2. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499

¹⁷ Zavolal služebníka,¹ který mu sloužil, a řekl: Pošlete tuhle pryč ode mě a zavři za ní dveře na závoru.

1. v. 28n.34; 1,15p

¹⁸ Měla na sobě ⌈dlouhé roucho s rukávy,⌉¹ neboť taková roucha oblékaly královské dcery panny. Když ji jeho ²služebník vyvedl ven a zavřel za ní dveře na závoru,

1. srv. Gn 37,3! [h. pas možno chápat různě: buď jako dlaň ruky, či chodidlo nohy, odtud — dlouhé šaty, s dlouhými rukávy. Tradiční výraz pestrobarevný je převzat podle LXX]; $
2. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]

¹⁹ Támar si dala¹ popel² na ³hlavu, roztrhla⁴ dlouhé roucho s rukávy, které měla na sobě, položila si ⁵ruku na hlavu,⁶ šla a stále⁷ naříkala.

1. h.: vzala a vysypala
2. Jon 3,6; Jr 6,26; srv. Jb 2,12
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
4. 3,31; 1Kr 21,27
5. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
6. Jr 2,37
7. srv. 1S 6,12!

²⁰ Její bratr Abšalóm se jí ¹zeptal: Cožpak s tebou ne byl tvůj bratr Amnón? Teď ale, má sestro, umlkni. Je to tvůj bratr. ⌈Neber si ²to tak.⌉³ Támar pak bydlela opuštěná⁴ v domě svého bratra Abšalóma.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
3. n.: Nemysli na to / Nedumej o tom; h.: Nepokládej své srdce k této věci; srv. v. 33; Ex 7,23; 1S 4,20; Jr 12,11; 31,21; Př 24,32
4. Pl 1,13.16

²¹ Když se král David o všech těch ¹věcech doslechl, velice se rozzlobil.²

1. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
2. LXX přidává: ale nenapomenul svého syna Amnóna, protože ho miloval; byl totiž jeho prvorozeným; srv. 1K 1,6

²² Abšalóm ovšem s Amnónem ⌈nemluvil ani ve zlém ani v dobrém.⌉¹ Nenáviděl totiž Amnóna za ²to, že znásilnil jeho sestru Támaru.

1. n : vůbec nemluvil; srv. Gn 24,50p
2. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499

Abšalómova pomsta

²³ Po dvou ¹letech se stalo, že Abšalóm ²měl stříž³ ovcí v Baal–chasóru,⁴ který je u Efrajima. Abšalóm pozval všechny královské syny.

1. Pozn. 70 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
3. 1S 25,7
4. [místo 9 km SSV od Bét–elu, snad dnešní Džebel el–Acúr]

²⁴ Abšalóm přišel ke králi a řekl: ¹Pohleď, tvůj otrok má stříž ovcí. ²Nechť jde král a jeho otroci s tvým otrokem.

1. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
2. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]

²⁵ Král Abšalómovi ¹odpověděl: Ne, můj synu, nechoďme všichni. Nebudeme tě zatěžovat. Ačkoliv ho nutil,² nechtěl jít, ale požehnal mu.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. 1S 28,23

²⁶ Pak se Abšalóm ⌈zeptal: Ani můj bratr Amnón s námi ne může jít?⌉¹ Král mu řekl: ²Proč by měl jít s tebou?

1. n.: řekl: Když ne, tak ať s námi jde můj bratr Amnón!
2. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499

²⁷ Ale Abšalóm ho nutil, až s ním poslal Amnóna a všechny královské syny.¹

1. LXX přidává: a Abšalóm udělal hostinu, jako mívá král; srv. 1S 25,36

²⁸ Potom dal Abšalóm svým služebníkům příkaz: Dívejte se, a až bude ⌈Amnón v ¹dobrém rozmaru⌉² z vína a řeknu vám: Udeřte na Amnóna -- usmrťte ho a nebojte se. Vždyť jsem vám to přikázal³ já. Buďte silní⁴ a udatní.⁵

1. infinitiv konstruktivní (vázaný)
2. h.: Amnónovo srdce dobré; Est 1,10; Sd 16,25
3. srv. 2S 11,15; 1S 22,17n
4. 10,12; Dt 11,8; 2Pa 19,11
5. n.: buďte jako bojovníci (17,10; Dt 3,18); h.: buďte synové síly; 2,7

²⁹ Abšalómovi služebníci provedli Amnónovi to, co Abšalóm přikázal. Nato všichni královští synové vstali, nasedli^{1 2}každý na svého mezka³ a utekli.

1. n.: vyjeli …; 1S 25,42; 30,17
2. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
3. 18,9; 1Kr 1,33

³⁰ Když byli na cestě, přišla k Davidovi zpráva: Abšalóm zabil všechny královské syny, nezůstal z nich ani jeden.

³¹ Král povstal, roztrhl své ¹roucho a lehl si na zem. Všichni jeho otroci stáli s roztrženými² rouchy.

1. pl., množné číslo (plurál)
2. 1,2; 15,32

³² Nato promluvil Jónadab, syn Davidova bratra Šimey: Ať si můj pán ¹nemyslí, že usmrtili všechny mládence, královské syny. Vždyť jenom Amnón zemřel. Vždyť ⌈Abšalóm byl rozhodnut⌉² ode dne, kdy Amnón znásilnil jeho sestru Támaru.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. h. text je zde obtížný a lze chápat různě: A. učinil příkaz / to bylo položeno na A. ústa

³³ Tak ať si ¹to můj pán a král ⌈tak nebere⌉² a ne říká: Všichni královští synové jsou mrtví, protože zemřel jenom Amnón.

1. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
2. v. 20!

³⁴ Abšalóm utekl. Když ¹strážný služebník pozvedl ²oči, uviděl, že ³právě ⌈cestou za ním⌉^{4 5}přichází po úbočí hory množství lidu.

1. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
4. n. (možno též číst jako): choronajimskou cestou / od západu
5. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499

³⁵ Jónadab řekl králi: ¹Pohleď, královští synové ²přicházejí. Jak ³řekl tvůj otrok, tak se stalo.

1. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
2. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
3. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499

³⁶ Když domluvil, královští synové ¹právě přišli. ⌈Pozvedli svůj hlas a plakali.⌉² Také král a všichni jeho otroci plakali velmi velkým pláčem.³

1. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
2. 3,32; Jb 2,12*
3. srv. v. 15

³⁷ Abšalóm utekl a šel k Talmajovi,¹ synu Amíhudovu,² gešúrskému králi. David po všechny dny truchlil³ nad svým synem.

1. tj. svému dědečkovi; 3,3
2. K: Amíchúrovu
3. 1S 15,35

³⁸ Abšalóm utekl a šel do Gešúru.^{1 2}Zůstal tam tři roky.

1. 3,3
2. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499

³⁹ Pak král David ⌈zatoužil jít⌉¹ za Abšalómem, neboť ⌈došel útěchy nad⌉² ⌈Amnónovou smrtí.⌉³

1. Dt 28,32; n. (také možno chápat jako): zanechal tažení za Abšalómem (1S 23,13; Sd 20,28); $
2. n.: se smířil s
3. h.: Amnónem, že zemřel

¹ Když Jóab, syn Serújin, poznal, že ⌈králova ¹mysl je obrácena k⌉² Abšalómovi,

1. Pozn. 73 v tabulce na str. 1499
2. n : král přemýšlí o; srv. 2Kr 6,11; Pl 3,21

² poslal do Tekóje¹ a nechal odtamtud přivést moudrou ženu. Řekl jí: Dělej, že truchlíš. Obleč si smuteční šaty, nemaž se olejem² a ³chovej se jako žena, která po mnoho dní truchlí nad mrtvým.

1. [v Judsku, asi 10 km od Betléma]; Neh 3,5.27; 2Pa 11,6; Jr 6,1; Am 1,1
2. 12,20; Dt 28,40; Ž 109,24p; Iz 1,6; Am 6,6
3. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499

^{3 1}Jdi ke králi a řekni mu ⌈to a to.⌉² Jóab pak ⌈vložil slova do jejích úst.⌉³

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
2. h.: podle těchto slov
3. tj. jí řekl, co má říkat; v. 19

⁴ Tekójská žena pak přišla¹ ke králi, padla tváří² k zemi, klaněla se a řekla: Pomoz,³ králi.

1. dle var; TM: řekla
2. v. 22; 1S 20,41
3. 2Kr 6,26; n.: Zachraň mě; Jr 17,14; Ž 3,8p; 12,2

⁵ Král se jí ¹zeptal: Co ⌈je s tebou?⌉^{2 3}Odpověděla: Ach, jsem vdova,⁴ můj muž zemřel.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. n.: si přeješ; 1Kr 1,16; Joz 15,18
3. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
4. h. + žena; [srv. Sd 10,19: žena — prostitutka]

⁶ Tvá služka měla dva syny. Rvali¹ se spolu na poli a nebyl, ⌈kdo by je od sebe odtrhl.⌉² Jeden udeřil druhého a usmrtil ho.

1. srv. Ex 21,22; n.: Hádali
2. h.: mezi nimi vysvoboditel

⁷ A ¹teď povstala celá rodina proti tvé služce a říkají: Vydej nám toho, kdo ubil svého bratra, a usmrtíme² ho za ³život jeho bratra, kterého zabil, a vyhladíme i dědice.⁴ Tak by mi uhasili oharek,⁵ který zůstal, neponechali by mému muži na ⁶povrchu ⁷země jméno⁸ ani ostatek.⁹

1. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
2. Nu 35,19; Dt 19,12
3. Pozn. 78 v tabulce na str. 1499
4. Mt 21,38
5. tj. zbylý syn — jediná naděje
6. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
7. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499
8. srv. Rt 4,5.10n
9. srv. 2Kr 19,31; Jr 11,23

⁸ Nato král ženě řekl: Jdi ¹domů a já vydám o tobě příkaz.

1. Pozn. 53 v tabulce na str. 1499

⁹ Tekójská žena králi ¹odpověděla: Na mně, můj pane a králi, ať je vina² a na domu mého otce. Avšak král a jeho trůn ať je nevinný.³

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. [tj. za nepotrestaný zločin]; srv. 1S 25,24; 1Kr 2,33
3. 3,28

¹⁰ Král řekl: Jestliže někdo promluví proti tobě, přiveď ho ke mně a nebude se tě již moci dotknout.

¹¹ Řekla: Ať král pamatuje¹ na Hospodina, svého Boha, aby ne chtěl již² krevní ³mstitel zabíjet a nevyhladili mého syna. Řekl: Jakože živ je Hospodin, tvému synovi nespadne na zem ani vlas.⁴

1. Dt 8,18
2. h.: mnoho
3. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
4. 1S 14,45

¹² Žena se ¹zeptala: Smí² tvá služka svému pánu a králi ještě ³něco říct? ⁴Odpověděl: Mluv.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. n.: Dovol ať řekne
3. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499

¹³ Žena řekla: A ¹proč zamýšlíš něco takového proti Božímu lidu? Když král prohlásil ²něco takového, jako by nesl vinu³ za to, že ne dovolil navrátit se tomu, koho zapudil.

1. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
3. srv. 2S 12,7; [žena použila stejný způsob jako Nátan]

^{14 1}Jistě zemřeme² a budeme jako na zem vylitá³ voda, kterou ne lze sebrat. Bůh však neodejme ⁴život, ⌈má v úmyslu⌉⁵ ⌈nezapudit od sebe zapuzeného.⌉⁶

1. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
2. Ž 90,10; He 9,27
3. Ž 58,8; 79,3
4. Pozn. 78 v tabulce na str. 1499
5. h.: zamýšlí úmysly / plány; Jr 29,11p
6. n: aby zapuzený nezůstal od něho zapuzen; Ez 18,23

¹⁵ Nuže, přišla jsem ke svému králi a pánu promluvit tuto ¹řeč, protože mě lid² zastrašoval. Tvá služka si říkala: Promluvím ke králi. Snad král učiní ³záměr své otrokyně.

1. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
2. [zde evidentně ve smyslu: příbuzní toužící po odplatě]
3. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499

¹⁶ Král vyslechne¹ a vysvobodí svou otrokyni z moci² muže, který chce vyhladit mě spolu s mým synem z Božího dědictví.

1. 1S 26,19
2. Jr 15,21

¹⁷ Tvá služka si říkala: Kéž mi slovo mého pána a krále přinese¹ upokojení,² vždyť můj pán a král je jako ⌈Boží posel,⌉³ který rozumí⁴ dobru a zlu.⁵ Hospodin, tvůj Bůh, ať je s tebou.⁶

1. h.: bude k
2. n.: odpočinutí; 8,10
3. v. 20; 19,27; 1S 29,9
4. h.: slyší … (Gn 11,7; 42,23; 1Kr 3,11; Iz 33,16; 36,11); n : rozsuzuje …
5. 1Kr 3,9; He 5,14
6. 7,3; 1Kr 1,37

¹⁸ Král promluvil¹ a řekl ženě: Nezatajuj přede mnou ²nic, na co se tě zeptám. Žena ³odpověděla: ⁴Nechť mluví můj pán a král.

1. h. odpověděl
2. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
4. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]

¹⁹ Král se ¹zeptal: Není v tom všem s tebou Jóab? Žena odpověděla: Jakože jsi živ, můj pane a králi, ⌈je to přesně tak, jak⌉² řekl můj pán a král. Tvůj otrok Jóab mi dal příkaz, on vložil do úst³ tvé služky všechna tato slova.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. h.: není odchýlení napravo ani nalevo ve všem, co
3. v. 3; srv. Dt 18,18; Jr 1,9

²⁰ ⌈Kvůli zvratu⌉¹ v té ²věci ³to tvůj otrok Jóab udělal. Můj pán je moudrý jako Boží ⁴anděl a ví všechno, co se děje na zemi.

1. n.: Jen aby došlo k změně směru; h.: obratu tváře
2. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 77 v tabulce na str. 1499

²¹ Král řekl Jóabovi: ¹Dobře, ²udělám ³to. Jdi a přiveď mládence Abšalóma zpět.

1. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
2. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
3. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499

²² Jóab padl tváří¹ k zemi, klaněl se a dobrořečil králi. Jóab řekl: Dnes tvůj otrok ví, že nalezl milost² ve tvých očích, můj pane a králi, protože král provedl ³záměr svého otroka.

1. v. 4.33; Joz 5,14
2. 1S 1,18; 1Kr 11,19; Est 2,15
3. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499

²³ Jóab vstal, šel do Gešúru a přivedl Abšalóma do Jeruzaléma.

²⁴ Král řekl: Ať se odebere¹ do svého domu, mou tvář nezahlédne. Abšalóm se tedy odebral do svého domu a královu tvář nezahlédl.

1. n.: uchýlí; h.: obrátí

^{25 1}Nikdo v celém Izraeli nebyl ⌈tak velmi opěvován pro svou krásu jako Abšalóm.⌉² ⌈Od paty až k hlavě⌉³ na něm nebylo vady.⁴

1. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
2. h.: tak krásný jako A., tak velmi chválen
3. h.: od chodidla jeho nohy až k temenu jeho hlavy; srv. Dt 28,35; Jb 2,7; Iz 1,6
4. Gn 39,6; Da 1,4

²⁶ Když si nechával ostříhat ¹hlavu -- bylo to ²vždy na konci ³roku, kdy se nechával ostříhat, protože ho vlasy tížily, takže se nechal ostříhat -- vlasy z jeho hlavy vážily dvě stě šekelů⁴ královské váhy.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. Pozn. 70 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 70 v tabulce na str. 1499
4. [asi 2,6 kg]

²⁷ Abšalómovi se narodili tři synové¹ a jedna dcera ²jménem Támar.³ Byla to žena krásného vzhledu.⁴

1. [dle 18,18 se zdá, že zemřeli v mládí]
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. [A. pojmenoval svou dceru podle své sestry (13,1); 1Kr 15,2p]
4. srv. 11,2; 13,1v; 1S 17,42; Est 2,7

²⁸ Abšalóm pobýval v Jeruzalémě dva ¹roky, avšak královu tvář nezahlédl.

1. Pozn. 70 v tabulce na str. 1499

²⁹ Potom Abšalóm vzkázal pro Jóaba, aby ho poslal ke králi. Ten k němu ale nechtěl přijít. Vzkázal ještě podruhé, ale nechtěl přijít.

³⁰ Nato řekl svým otrokům: Podívejte, Jóabovo pole¹ je ²vedle mého. Má tam ječmen. Jděte a zapalte ho.³ Abšalómovi otroci zapálili to pole.⁴

1. h.: díl pole
2. Pozn. 68 v tabulce na str. 1499
3. h.: + ohněm; Jr 32,29
4. h.: + ohněm; Jr 32,29

³¹ Jóab vstal, ¹šel domů k Abšalómovi a ²zeptal se ho: ³Proč tvoji otroci zapálili pole,⁴ které patří mně?

1. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499
4. h.: + ohněm; Jr 32,29

³² Abšalóm Jóabovi ¹odpověděl: ²Podívej, vzkázal jsem pro tebe se ³slovy: Přijď sem, abych tě poslal ke králi se ⁴slovy: ⁵Proč jsem měl přijít z Gešúru? Bylo by mi lépe, kdybych byl ještě tam. Teď chci vidět královu tvář. Anebo jestli je na mně vina, ať mě dá usmrtit.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
5. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499

³³ Jóab ¹šel ke králi a oznámil mu to. Ten Abšalóma zavolal. Když přišel ke králi, klaněl se ²před králem ⌈tváří k⌉³ zemi. A král Abšalóma políbil.

1. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
3. 18,28; 24,20; 1Kr 1,23; 1Pa 21,21; Iz 49,23

¹ Později se stalo, že si Abšalóm ¹pořídil válečný vůz, koně² a padesát mužů, kteří ³před ním běhali.⁴

1. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
2. [Abšalóm je první izraelský vůdce, o kterém je známo, že si pořídil vůz a koně; srv. 1Kr 5,6; Dt 17,16; Ž 20,8]
3. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
4. 1S 8,11!; 1Kr 1,5

² Abšalóm časně¹ vstával a postavil se u cesty do brány. I stávalo se, že na každého,² kdo ³měl spor a ⁴šel za králem k soudu, Abšalóm volal: Z jakého jsi města? On ⁵odpovídal: Tvůj otrok je z jednoho⁶ z izraelských kmenů.

1. Jb 1,5; 1S 15,12; 29,10
2. h.: + muže
3. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
5. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
6. n : toho a toho

³ Abšalóm mu pak řekl: Podívej se, tvá ¹záležitost je dobrá a správná, ale ⌈král nepověřil nikoho, kdo by tě vyslechl.⌉²

1. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
2. h.: slyšícího nemáš („není ti“) od krále; n : od krále se nedočkáš slyšení

⁴ Abšalóm řekl: ⌈Kdybych já byl ustanoven⌉^{1 2}soudcem v zemi, každý, kdo by ³měl spor či ⌈právní záležitost,⌉⁴ by mohl přijít ke mně a zjednal bych mu spravedlnost.

1. h.: Kdo mě ustanoví; srv. např. Jr 8,23
2. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
3. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
4. h. soud; Nu 27,5

⁵ A stávalo se, že když se ¹někdo přiblížil, aby se mu klaněl, vztáhl ²ruku, uchopil ho a políbil.³

1. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. h.: + ho; 19,39; Gn 33,4; L 7,45

⁶ Abšalóm ⌈takto ¹jednal vůči všem Izraelcům,⌉² kteří přicházeli za králem k soudu. Tak Abšalóm ⌈oklamal Izraelce.⌉³

1. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
2. h.: dělal tuto věc celému Izraeli; 1S 2,14
3. h.: ukradl srdce izraelských mužů; var.: obelstil; Gn 31,20.26n

⁷ Po čtyřiceti¹ letech se stalo, že Abšalóm řekl králi: ²Dovol, ať jdu do Chebrónu splnit ³slib, který jsem učinil⁴ Hospodinu.

1. Pš, Vul a Jos., Starož. 7,196: čtyřech; dva h. rkpp.: čtyřiceti dnech; [není jasně řečeno, co se počítá (Davidovo králování? Abšalómův věk?); může jít o písařský omyl (40 namísto 4)]
2. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
4. h.: slíbil

⁸ Tvůj otrok učinil¹ totiž slib,² když jsem bydlel v Gešúru³ v Aramu: Jestliže mě Hospodin přivede zpět do Jeruzaléma, budu sloužit Hospodinu.

1. h.: slíbil
2. Dt 23,22; 1S 1,11.21
3. 13,38

⁹ Král mu řekl: Jdi v pokoji. Vstal tedy a šel do Chebrónu.

¹⁰ Abšalóm poslal do všech izraelských kmenů ¹zvědy se ²slovy: Až uslyšíte zvuk beraního rohu, řekněte: Abšalóm se stal v Chebrónu³ králem.

1. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. 2,1.11

¹¹ S Abšalómem šlo z Jeruzaléma dvě stě mužů; byli pozváni a šli ve své bezúhonnosti, o ¹ničem nevěděli.

1. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499

¹² Zatímco obětoval oběti, poslal Abšalóm pro Achítofela¹ Gíloského, Davidova ²rádce, aby přišel ze svého města Gíla.³ Spiknutí sílilo a lidu s Abšalómem ⁴stále přibývalo.

1. v. 31; 16,15; 1Pa 27,33; [dědeček Bat–šeby (11,3; 23,34), velmi vážený rádce (16,23)]; [tato zrada přítele je snad v pozadí Ž 55,13—15]
2. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
3. [poblíž Chebrónu; Joz 15,51]
4. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]

Davidův útěk

¹³ K Davidovi přišel posel se ¹slovy: Srdce ²Izraelců ⌈je nakloněno Abšalómovi.⌉³

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
3. n.: oddáno; stojí za A.

¹⁴ David řekl všem svým otrokům, kteří s ním byli v Jeruzalémě: Vstaňte a ¹utečme, nebo nebudeme moci ²uniknout ³před Abšalómem. Rychle ⁴pojďme, jinak si pospíší, dostihne nás, přivede na nás zlo a vybije město ⁵ostřím meče.

1. kohorativ
2. podstatné jméno
3. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
4. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
5. Pozn. 80 v tabulce na str. 1499

¹⁵ Královi otroci králi ¹odpověděli: ⌈Jak si přeje můj⌉² pán a král, hle, jsme tvoji otroci.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. n.: Cokoliv se rozhodne; h.: Podle všeho, co si vyvolí můj

¹⁶ Král ⌈a celý jeho dům ¹odešel pěšky.⌉² Král však zanechal deset konkubín,³ aby pečovaly o dům.

1. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
2. n.: odešel a za ním celý jeho dům; srv. Sd 4,10 × 4,15.17
3. 5,13; 16,21; 20,3; 1Kr 11,3

¹⁷ Král a všechen lid ¹odešel pěšky a zastavili se u posledního² domu.

1. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
2. h.: vzdáleného; $

¹⁸ Všichni jeho otroci procházeli kolem něj; všichni Keretejci,¹ všichni ²Peletejci a všichni Gaťané, šest set mužů, kteří ⌈šli pěšky⌉³ z Gatu, procházeli ⁴před králem.

1. 8,18; 1S 30,14
2. sg., jednotné číslo (singulár)
3. n.: přišli za ním
4. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

¹⁹ Král se ¹zeptal Itaje Gatského: ²Proč bys šel s námi také ty? Vrať se a zůstaň s králem. Vždyť jsi cizinec, i ty jsi vystěhovalec ⌈ze svého domova.⌉³

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499
3. h.: k svému místu; srv. 19,40; Př 27,8

²⁰ Včera jsi přišel, a dnes tě mám nutit jít s námi? ⌈Jdu, ani nevím kam.⌉¹ Vrať se a ²vezmi s sebou své bratry. ⌈Milosrdenství a věrnost⌉³ ať je s tebou.

1. h.: Jdu, kam jdu
2. Pozn. 87 v tabulce na str. 1499
3. 2,6; Př 3,3; 14,22

²¹ Itaj králi odpověděl: Jakože živ je Hospodin a jakože živ je můj pán a král, tam,¹ kde bude můj pán a král, ať umírat či žít, tam bude i tvůj otrok.

1. h.: na místě

²² David řekl Itajovi: Jdi tedy dál.¹ Šel pak Itaj Gatský a všichni jeho muži i všechny malé ²děti, které byly s ním.

1. h.: a projdi; n.: přebroď se; srv. Př 22,3
2. sg., jednotné číslo (singulár)

²³ Celá země hlasitě¹ plakala, když všechen lid procházel. I král přešel ⌈potok Kidrón⌉² a všechen lid šel ³směrem do pustiny.

1. h.: velkým hlasem
2. n.: Kidrónské údolí; 1Kr 2,37
3. Pozn. 59 v tabulce na str. 1499

²⁴ ⌈A hle, Sádok a všichni lévité, kteří byli s ním, nesli⌉¹ truhlu Boží smlouvy. Když Boží truhlu postavili, Ebjátar^{2 3}přinášel⁴ oběti, dokud všechen lid nevyšel z města.

1. n.: A byl tu také Sádok a všichni lévité s ním a nesli
2. 17,15; 20,25; 1S 30,7
3. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
4. h.: nechával vystupovat (2Pa 9,4); n.: se postavil dopředu / stál v popředí

²⁵ Král řekl Sádokovi: Dones¹ Boží truhlu zpět do města. Jestliže naleznu milost² v Hospodinových očích, přivede mě zpět a ukáže mi ji i svůj³ příbytek.

1. n.: Vrať; v. 29
2. Sd 6,17; Jr 31,2
3. n.: její; [není jasné, jestli příbytek Hospodinův (svůj), nebo truhly (její)]

²⁶ Jestliže však řekne: Nemám v tobě zalíbení, ¹zde jsem, ať se mnou učiní, co ⌈je mu libo.⌉²

1. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
2. h.: je dobré v jeho očích; 19,28

²⁷ Král dále knězi Sádokovi řekl: ¹Podívej se,² jen se vrať v pokoji do města a tvůj syn Achímaas a Jónatan,³ syn Ebjátarův,⁴ oba vaši synové ať se vrátí s vámi.

1. řečnická otázka (která předpokládá přitakání)
2. h.: Což nevidíš?; n.: Jsi snad vidoucí?; $
3. v. 36; 17,17.20; 1Kr 1,42n
4. 8,17

²⁸ Podívejte se, já se budu zdržovat u ⌈stepních brodů,⌉¹ dokud od vás nepřijde ²zpráva, kterou byste mi oznámili.

1. srv. 16,14; Q (srv. 17,16!): v pustých stepích / ve stepních pustinách; 1S 23,24
2. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499

²⁹ Sádok a Ebjátar donesli¹ Boží truhlu zpět do Jeruzaléma a pobývali tam.

1. n.: vrátili; v. 25

³⁰ David pak vystupoval po svahu Olivové hory, vystupoval a plakal; hlavu měl zakrytou¹ a šel bosý.² Všechen lid, který byl s ním, ³všichni si zakryli ⁴hlavu, vystupovali vzhůru a ⁵při tom⁶ plakali.

1. srv. Est 6,12; Jr 14,3n
2. Iz 20,2—4
3. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
4. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
5. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
6. n.: stále

³¹ Davidovi bylo oznámeno, ¹že Achítofel je mezi spiklenci² s Abšalómem. Nato David řekl: Změň, ³prosím, Achítofelovu radu⁴ v bláznovství, Hospodine.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. n.: těmi, kteří se zapřisáhli; Neh 4,2
3. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
4. v. 12

³² I stalo se, že když David přišel na ¹vrchol hory, kde se lidé klanějí² Bohu, hle, šel mu naproti Chúšaj Arkijský³ s roztrženým^{4 5}rouchem a prstí⁶ na ⁷hlavě.

1. Pozn. 82 v tabulce na str. 1499
2. n.: se obvykle skláněl; [v h. je impf. 3.os. sg. — bez konkrétního označení — tj. může být, že tam David chodíval uctívat Boha, nebo obecně: lidé tam uctívali]
3. [Arkijci byli rod, který pobýval v oblasti JZ od Bét–elu (Joz 16,2)]
4. 13,31; Iz 36,22
5. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
6. 1,2; Neh 9,1
7. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

³³ David mu řekl: Jestliže půjdeš dál se mnou, budeš mi břemenem.

³⁴ Ale když se vrátíš do města a řekneš Abšalómovi: Budu tvým otrokem, králi; dříve jsem byl otrokem tvého otce, nyní budu tvým otrokem -- tehdy budeš moci zmařit¹ Achítofelovu radu ⌈v můj prospěch.⌉²

1. srv. Neh 4,9; Jr 33,20
2. h.: pro mě

^{35 1}Vždyť tam s tebou budou kněží Sádok a Ebjátar. ⌈Všechno, co⌉² se doslechneš z královského domu, ³oznam kněžím Sádokovi a Ebjátarovi.

1. řečnická otázka (která předpokládá přitakání)
2. h.: Každé slovo, které
3. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]

^{36 1}A jsou tam s nimi jejich dva synové, Sádokův Achímaas² a Ebjátarův Jónatan. ³Vzkažte⁴ mi ⁵po nich všechno, co se doslechneš.

1. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
2. v. 27
3. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
4. 17,17
5. Pozn. 68 v tabulce na str. 1499

³⁷ Davidův přítel¹ Chúšaj přišel do města. Také Abšalóm přišel do Jeruzaléma.

1. 16,16; [zdá se, že to byl oficiální titul nejdůvěrnějšího králova rádce; srv. 1Pa 27,33; 1Kr 4,5]

¹ Když David přešel kousek za ¹vrchol, hle, šel mu vstříc Síba,² služebník³ Mefíbóšetův,⁴ s osedlaným oslím spřežením⁵ a na něm bylo dvě stě chlebů, sto ⌈sušených hroznů,⌉⁶ sto ⌈plodů letního ovoce⌉⁷ a měch vína.

1. Pozn. 82 v tabulce na str. 1499
2. 9,2nn; 19,18
3. 1,15p
4. 4,4; 19,25n
5. Sd 19,3
6. 1S 25,18; n.: hrozinkových koláčů
7. Am 8,1.2; n : zralých / čerstvých fíků; Jr 40,10; Abk 3,17

² Král se ¹zeptal Síby: Na co to máš? Síba ²odpověděl: Osli jsou na jízdu pro královský dům, chléb³ a letní ovoce, aby mohli služebníci pojíst, a víno, aby se mohli napít ⁴unavení v pustině.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. K: k chlebu
4. sg., jednotné číslo (singulár)

³ Král se dále ¹zeptal: A kde je syn tvého pána? Síba králi ²odpověděl: ³Právě pobývá v Jeruzalémě. Řekl si totiž: Dnes mi dům izraelský ⁴vrátí království mého otce.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
4. pl., množné číslo (plurál)

⁴ Král řekl Síbovi:¹ Hle, tvé je všechno, co patřilo Mefíbóšetovi. Síba ²odpověděl: Klaním se. Kéž naleznu milost³ ve tvých očích, můj pane a králi.

1. 19,27
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. 15,25; 1Kr 11,19

Šímeí proklíná Davida

⁵ Když přišel král David k Bachurímu,^{1 2}právě odtamtud vycházel muž z čeledi³ domu Saulova ⁴jménem Šimeí, syn Gérův. ⁵Šel a ⁶přitom pronášel kletby.⁷

1. 3,16; 17,18; 19,17; [na vých. svazích Olivetské hory]
2. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
3. [čeledi Matrí, 1S 10,21]
4. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
5. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
6. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
7. ::Ex 22,28; 1S 17,43; Jr 15,10

⁶ Házel kameny na Davida a na všechny otroky krále Davida, ačkoliv ⌈všechen lid⌉¹ a všichni hrdinové² byli po jeho pravici i ³levici.

1. n : celé vojsko; srv. 15,18
2. srv. 17,8; 20,7; 23,8
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

⁷ Při proklínání Šimeí^{1 2}volal toto: ³Táhni, ⁴táhni, ⌈krvelačný⁵ ničemníku.⌉⁶

1. 19,18—23; 1Kr 2,8n
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
5. Př 29,10
6. h.: muži krve a muži ničemný; srv. 20,1; Dt 13,14; Př 16,27; 1S 2,12

⁸ Hospodin ⌈ti odplatil⌉¹ za všechnu krev² domu Saulova, na jehož místě kraluješ. Hospodin dal království do ruky tvého syna Abšalóma. ³Zde jsi ve svém trápení,⁴ protože jsi krvelačný ⁵člověk.

1. 1S 26,23; Pl 3,64; Př 24,12; n.: proti tobě obrátil; srv. Iz 1,25
2. [může se týkat událostí v kp. 21]
3. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
4. h.: zlu; Jon 4,6
5. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499

⁹ Abíšaj,¹ syn Serújin, řekl králi: ²Proč by měl tento ⌈mrtvý pes⌉³ proklínat mého pána a krále? Půjdu⁴ a srazím mu hlavu.

1. 2,18; 1S 26,6
2. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499
3. 9,8; 2Kr 8,13; [vyjádření naprostého opovržení]
4. 3,30; 1S 26,6

¹⁰ Král ¹odpověděl: ⌈Co je vám do mě,⌉² synové Serújini? On proklíná, protože mu Hospodin řekl: Proklínej Davida, a kdo se může ³ptát: ⁴Proč to děláš?

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. h.: Co mně a vám, tj. mám já a vy (společného)?; n : Nepleťte se do toho! / Co se staráte?; 19,23; Sd 11,12; Mt 8,29
3. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 76 v tabulce na str. 1499

¹¹ David řekl Abíšajovi a všem svým otrokům: ¹Vždyť i můj syn, který ²vzešel z mého nitra, ³usiluje o můj ⁴život. Čím spíše tento Benjamínec. Nechte ho být, ať proklíná, když mu to řekl Hospodin.

1. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 55 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 78 v tabulce na str. 1499

¹² Snad Hospodin pohlédne na mé ¹soužení² a odplatí³ mi za jeho dnešní⁴ kletbu.

1. tiqqúné sóferím, písařské opravy [např. Jr 2,11]
2. K: mou vinu, tj. trest (1S 28,10); Q: na mé oči, tj. slzy; $ [h. výrazy jsou velmi podobné a kontext umožňuje různé porozumění; StS chápe jako součást vazby — srv. 1S 1,11; Pl 1,9; Neh 9,9]
3. h.: navrátí; 22,21!; 1S 26,23
4. 1S 9,9!; h.: tohoto dne

¹³ David se svými muži šel dále svou cestou, zatímco Šimeí šel ⌈podél něj⌉¹ po svahu hory, ²stále proklínal a házel ⌈po něm⌉³ kameny a hlínu.⁴

1. n.: naproti němu
2. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
3. h.: proti němu; srv. v. 6
4. h.: prach; Gn 26,15; Lv 17,13

¹⁴ Král a všechen lid, který byl s ním, přišel vyčerpaný k Jordánu¹ a tam si oddechli.²

1. [h. evokuje nějaké místo určení, aniž ho konkrétně uvádí — ze 17,22 lze odvodit Jordán (tak přidávají některé rkpp. LXX)]
2. h.: sg.; n.: nabrali dech; Ex 23,12; 31,17!; (slso má stejný kořen jako duše — nfš)

Chúšaj a Achítofel

¹⁵ Abšalóm i všechen lid, ¹všichni ²Izraelci, přišli do Jeruzaléma; také Achítofel³ byl s ním.

1. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
2. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
3. 15,12.31

¹⁶ Stalo se, že když Davidův přítel¹ Chúšaj Arkijský přišel k Abšalómovi, řekl Chúšaj Abšalómovi: ⌈Ať žije král,⌉² ať žije král!

1. 15,37p
2. 1S 10,24; 1Kr 1,25.39; 2Kr 11,12

¹⁷ Abšalóm se ¹zeptal Chúšaje: To je oddanost² tvému příteli? ³Proč jsi nešel se svým přítelem?

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Př 19,22; 20,6
3. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499

¹⁸ Chúšaj Abšalómovi ¹odpověděl: Nikoli. Koho vyvolil Hospodin a tento lid, všichni ²Izraelci, ⌈s tím budu,⌉³ s ním zůstanu.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
3. K: nebudu

¹⁹ ⌈Komu jinému bych⌉¹ měl sloužit? Cožpak ne jeho² synu? Jako jsem sloužil tvému³ otci, tak budu sloužit tobě.⁴

1. n.: A za druhé, komu bych
2. h.: před …; [vazba slsa ‘abd — sloužit s předl. lifné je neobvyklá; snad vyjadřuje přehnanou úctu anebo je předložka použita z vazby: stát před někým, tj. sloužit (1S 16,21n atd. )]
3. h.: před …; [vazba slsa ‘abd — sloužit s předl. lifné je neobvyklá; snad vyjadřuje přehnanou úctu anebo je předložka použita z vazby: stát před někým, tj. sloužit (1S 16,21n atd. )]
4. h.: před …; [vazba slsa ‘abd — sloužit s předl. lifné je neobvyklá; snad vyjadřuje přehnanou úctu anebo je předložka použita z vazby: stát před někým, tj. sloužit (1S 16,21n atd. )]

²⁰ Abšalóm řekl Achítofelovi: Poraďte¹ se, co máme dělat.

1. h.: Dejte si radu

²¹ Achítofel Abšalómovi ¹odpověděl: Vejdi² ke konkubínám svého otce, které ponechal, aby pečovaly o dům.³ Když celý Izrael uslyší, že ses znelíbil⁴ svému otci, posilní⁵ se ruce všech, kteří jsou s tebou.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. 3,7p
3. n.: palác; 15,16
4. n.: zošklivil / úplně rozešel se …; 10,6
5. 2,7

²² Postavili Abšalómovi na střeše stan a Abšalóm vešel před očima¹ celého Izraele ke konkubínám svého otce.

1. [výraz nárokování si trůnu (srv. 3,7; 1Kr 2,22), největší možná neodvolatelná urážka otce a zároveň naplnění Nátanova proroctví — 12,11]

²³ ⌈Rada, kterou dal Achítofel,⌉¹ bývala v oněch dnech, jako když se ²někdo³ doptává na Boží slovo. Tak byla vážena každá Achítofelova rada jak Davidem, tak i Abšalómem.

1. h.: Achítofelova rada, kterou poradil
2. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
3. dle Q; K je nesrozumitelné: kk

¹ Achítofel dále Abšalómovi řekl: ¹Dovol, abych vybral dvanáct tisíc mužů; povstanu a budu této noci pronásledovat Davida.

1. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]

² ⌈Přiženu se na něj,⌉¹ dokud je unavený² a má malátné³ ruce. Vyděsím ho, takže všechen lid, který je s ním, uteče, a zabiju samotného krále.

1. n.: Vytáhnu proti němu; h.: Přijdu na něj; Sd 6,5; Jr 4,12
2. Dt 25,18
3. Jb 4,3

³ A všechen lid přivedu zpět k tobě. ⌈Ten, kterého ¹usiluješ zabít, je jako ²návrat všech mužů.⌉³ Všechen lid bude mít pokoj.

1. Pozn. 55 v tabulce na str. 1499
2. infinitiv konstruktivní (vázaný)
3. n.: Když se navrátí všichni muži, kromě toho, kterého hledáš; $

⁴ ⌈Abšalómovi i všem izraelským starším se ¹to líbilo.⌉²

1. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
2. h.: Ta věc byla pravá / správná v očích A. i v očích …; 1S 18,20.26; srv. 2S 3,36

⁵ Abšalóm však řekl: Zavolejte¹ také Chúšaje Arkijského. Poslechneme si, co řekne² ještě on.

1. LXX; Pš; Vul: pl.; TM: sg.
2. h.: v jeho ústech; Př 16,23

⁶ Když přišel Chúšaj k Abšalómovi, Abšalóm mu řekl: Achítofel promluvil tak a tak. Máme ⌈udělat, co řekl?⌉¹ Pokud ne, mluv ty.

1. n.: provést jeho záměr; 13,35

⁷ Chúšaj Abšalómovi ¹odpověděl: Rada, kterou dal² Achítofel, není tentokrát dobrá.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. 16,23

⁸ Chúšaj dále řekl: Ty znáš svého otce i jeho muže, že jsou to hrdinové. ⌈Jsou rozhořčení⌉¹ jako medvědice na poli připravená o mláďata.² Tvůj otec je bojovník,³ nebude nocovat s lidem.

1. h.: Jsou hořcí v duši; 1S 22,2
2. Př 17,12; Oz 13,8
3. 1S 16,18

⁹ Hle, skrývá se teď ⌈v nějaké roklině⌉¹ či ⌈na nějakém jiném místě.⌉² ⌈Kdyby se stalo, že by někdo z nich³ padl na počátku,⁴⌉⁵ ⌈ten, kdo to uslyší, si řekne:⌉⁶ ⌈Lid, který jde za Abšalómem, ⁷utrpěl porážku.⌉⁸

1. h.: v jedné z roklin
2. n.: na jednom z míst; v. 12
3. [tj. Abšalómova vojska]
4. n.: při prvním útoku
5. n.: Když vyrazí proti nim (h.: padne na ně) první
6. n.: jistě se to proslechne a bude se říkat
7. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
8. h.: Na lid, … dopadla rána; 18,7; 1S 4,17)

¹⁰ Pak i takový bojovník,¹ který ⌈je odvážný² jako lev,⌉^{3 4}jistě ochabne.⁵ Vždyť celý Izrael ví, že tvůj otec je hrdina a ⌈jsou s ním bojovníci.⌉⁶

1. h.: syn síly; 1S 18,17
2. 7,27!; Am 2,16
3. h.: má srdce jako je srdce lva
4. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
5. h.: se rozplyne (srv. Ex 16,21); Joz 2,11; 7,5; Iz 13,7
6. h.: ti, kdo jsou s ním, jsou synové síly

¹¹ Proto radím, aby se k tobě shromáždil celý Izrael od Danu až po Beer–šebu,¹ takové množství jako ⌈písku v moři,⌉² a ⌈ty sám⌉^{3 4}táhni do bitvy.

1. 1S 3,20p
2. var: na mořském břehu; 1S 13,5!; Joz 11,4; 1Kr 4,20
3. Dt 4,37; h.: tvé tváře; n. (snad jako přezdvořilé vyjádření): Vaše Výsost (nechť vytáhne)
4. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499

^{12 1}Vytáhneme proti němu na nějaké z míst, kde se mohou nacházet, spočineme na něm, jako když rosa padá na ²zemi, a nezůstane³ ⌈on ani nikdo ze všech mužů, kteří jsou s ním.⌉⁴

1. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499
3. Sd 9,5; 1S 25,34
4. h.: z něj a ze všech … ani jeden

¹³ Když se stáhne do města, všichni ¹Izraelci přinesou k tomu městu provazy a odvlečou ho do údolí, ⌈až tam nebude⌉² ani kamínek.

1. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
2. n.: že se tam z něj nenajde; srv. 1S 13,19

¹⁴ Abšalóm a všichni izraelští ¹muži řekli: Rada Chúšaje Arkijského je lepší nežli rada Achítofelova. Tak Hospodin přikázal zmařit² dobrou Achítofelovu radu, aby Hospodin přivedl na Abšalóma zlo.

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. 15,34; Př 15,22; 19,21; 21,30

¹⁵ Chúšaj řekl kněžím Sádokovi a Ebjátarovi: Tak a tak radil Abšalómovi a izraelským starším Achítofel, tak a tak jsem radil já.

¹⁶ Teď rychle vzkažte a oznamte Davidovi: Nezůstávej přes noc ⌈v pustých stepích,⌉¹ ale ²určitě ⌈jdi dál.⌉³ Jinak bude pohlcen⁴ král i všechen lid, který je s ním.

1. n. (čteno dle 15,28 arbót jako abrót): u stepních brodů
2. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
3. n.: přebroď Jordán
4. tj. zničen; Jb 37,20

¹⁷ Jónatan a Achímaas¹ zůstali² v Én–rogelu.³ Služka tedy šla a oznámila jim to. Oni pak šli, aby to oznámili králi Davidovi, neboť nemohli přijít a ukázat se ve městě.

1. 15,36; 18,19
2. h.: stáli, n : čekali
3. [pramen v Kidrónském údolí, tedy za jeruz. hradbami]; Joz 15,7; 1Kr 1,9

¹⁸ Uviděl je však nějaký chlapec¹ a oznámil to Abšalómovi. Ti dva rychle šli a vstoupili do domu nějakého muže v Bachurímu,² který měl na ³dvoře studnu. ⌈Vlezli do ní.⌉⁴

1. n.: služebník
2. 16,5p
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
4. h.: Sestoupili tam

¹⁹ Žena¹ vzala přikrývku, rozprostřela ji na ²vrch studny a rozházela na ni zrna,³ takže ⁴nic nebylo znát.

1. n.: + Jeho
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
3. n.: písek; $; Př 27,22
4. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499

²⁰ Abšalómovi otroci přišli domů k ženě a ¹zeptali se: Kde je Achímaas a Jónatan? Žena jim ²odpověděla: ⌈Šli dál k ³zásobárně vody.⌉⁴ Hledali je, ale nenašli, a tak se vrátili do Jeruzaléma.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
4. n.: Přešli přes potok vody; var: šli odtud k vodě; $

²¹ Stalo se, že potom, co ¹odešli, ²vylezli muži ze studny, šli a oznámili to králi Davidovi. Řekli Davidovi: Vstaňte a přejděte rychle přes vodu, protože Achítofel radil takto proti vám.

1. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499

²² David a všechen lid, který byl s ním, vstal a přešel přes Jordán. Do svítání¹ nechyběl ani jeden,² kdo by nepřešel přes Jordán.

1. h.: ranního světla; 1S 25,36
2. h.: až do jednoho; Ex 9,7; Sd 4,16

²³ Když Achítofel viděl, že jeho rada nebyla vykonána, osedlal osla, vstal a šel ¹domů do svého města.² Dal příkazy ohledně svého domu³ a oběsil se. Zemřel a byl pohřben do hrobu svého otce.

1. Pozn. 53 v tabulce na str. 1499
2. n : rodiny; Iz 38,1!
3. 15,12

²⁴ David přišel do Machanajimu.¹ Abšalóm přešel přes Jordán a² s ním všichni izraelští muži.

1. 2,8p
2. h.: , on a

²⁵ Abšalóm ustanovil namísto Jóaba nad armádou Amasu.¹ Amasa byl synem muže ²jménem Jitra³ Izraelský, který vešel⁴ k Abígale,⁵ dceři Náchašově, sestře Jóabovy matky Serúji.

1. [Davidův synovec, Abšalómův a Jóabův bratranec]; 19,14; 20,4nn; 1Kr 2,5
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. [Jitra je variantou jména Jeter; 1Pa 2,17]
4. tj. si vzal; 16,22
5. [Abígal je variantou jména Abígajil; 1Pa 2,16n]

^{26 1}Izraelci s Abšalómem se ²utábořili v gileádské zemi.

1. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
2. sg., jednotné číslo (singulár)

²⁷ Stalo se, že když přišel David do Machanajimu, přišli Šóbi,¹ syn Náchašův, z Raby synů Amónových,² Makír,³ syn Amíelův, z Lódebaru, a Barzilaj⁴ Gileádský z Rogelímu

1. [bratr Chanúna — 10,2nn]
2. 11,1; 12,26
3. 9,4n
4. 19,32; 2Kr 2,7

²⁸ a toto vše -- lože, číše, hliněné nádoby, i pšenici, ječmen, mouku, pražené zrní,¹ fazoli, čočku, pražené zrní,

1. 1S 17,17

²⁹ i med, máslo, ovce a ⌈kravský sýr⌉¹ -- přinesli Davidovi a lidu, který byl s ním, aby mohli pojíst,² protože si řekli: Lid je v pustině hladový, vyčerpaný³ a žíznivý.

1. n.: sýr a dobytek; $
2. 16,2
3. 16,14

¹ David spočítal¹ lid, který byl s ním, a ustanovil nad nimi velitele nad tisíci a velitele nad sty.²

1. 1S 15,4
2. 1S 22,7

² David rozdělil¹ lid takto: Třetinu² ⌈pod velení⌉³ Jóaba, třetinu pod ⁴velení Abíšaje, syna Serújina, bratra Jóabova, a třetinu pod ⁵velení Itaje⁶ Gatského. Král řekl lidu: Také já s vámi vytáhnu.⁷

1. h.: rozeslal
2. srv. Sd 7,16
3. h.: do ruky; 10,10!
4. Pozn. 68 v tabulce na str. 1499
5. Pozn. 68 v tabulce na str. 1499
6. 15,19
7. n.: + jistě

³ Lid řekl: ¹Netáhni. Kdybychom museli utíkat, ⌈nebudou si nás všímat.⌉² I kdyby nás polovina zemřela, ⌈nebudou si nás všímat.⌉³ Neboť ty⁴ jsi za deset tisíc z nás. Bude nyní lepší, když nám budeš ⌈na ⁵pomoc jako záloha⌉⁶ z města.

1. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
2. h.: nepoloží na nás srdce, 1S 25,25; srv. 9,20; 21,13
3. h.: nepoloží na nás srdce, 1S 25,25; srv. 9,20; 21,13
4. čteno dle LXX a Vul; TM (nesrozumitelně): teď (je deset tisíc jako my)
5. infinitiv konstruktivní (vázaný)
6. n. dle K: zajišťovat pomoc

⁴ Král jim řekl: Učiním, co ⌈vám připadá nejlepší.⌉¹ Král se postavil ²u brány a všechen lid vycházel po stech a po tisících.

1. n.: se vám líbí; 3,36; h.: je dobré ve vašich očích; 1S 24,5
2. Pozn. 68 v tabulce na str. 1499

⁵ Král přikázal Jóabovi, Abíšajovi a Itajovi: Zacházejte ⌈kvůli mně⌉¹ s mládencem Abšalómem mírně. Všechen lid ²slyšel, co král přikázal všem velitelům ohledně³ Abšalóma.

1. n.: mi; v. 12
2. pl., množné číslo (plurál)
3. n.: ve věci

⁶ Lid ¹vytáhl do pole proti Izraeli.² V Efrajimském³ lese pak ⁴došlo k boji.

1. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
2. tj. Abšalómově armádě; [výraz používaný ve vyprávění pro Abšalómovy podporovatele; 16,15; 17,11]
3. [vzhledem k tomu, že k bitvě došlo evidentně v Gileádu (17,24), východně od Jordánu, není jasné, proč je oblast označena jako E. les (mohlo by to souviset s nárokem Efrajimců na toto území — srv. Sd 12,1—4)]; některé rkpp. LXX čtou: Machanajimském
4. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499

⁷ Izraelský lid tam byl ¹od Davidových otroků² poražen. V onen den tam ³došlo k velké porážce,⁴ padlo jich dvacet tisíc.

1. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
2. tj. zde: vojáků; 2,17
3. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
4. 17,9

⁸ Boj se tam rozšířil po celém ¹povrchu země a les onoho dne pohltil více lidu než požral² meč.

1. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
2. 11,25; Jr 2,30

⁹ Abšalóm se potkal ¹s Davidovými otroky. Abšalóm jel na mezku.² Když ³vjel mezek pod spleť větví velkého terebintu,⁴ jeho hlava se zachytila v terebintu a on se ocitl⁵ mezi nebem a zemí. Mezek, který byl pod ním, jel dál.

1. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
2. 13,29
3. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
4. Oz 4,13; n.: dubu; Sd 6,11
5. h.: byl dán

¹⁰ Uviděl to nějaký muž a oznámil to Jóabovi: Viděl¹ jsem Abšalóma viset na terebintu.

1. n.: + Hle

¹¹ Jóab se ¹zeptal muže, který mu to oznámil: Když jsi ho viděl, ²tak ³proč jsi⁴ ho tam nesrazil k zemi? Dal⁵ bych ti deset šekelů stříbra⁶ a jeden pás.⁷

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 76 v tabulce na str. 1499
4. 2,22
5. h.: Na mně by bylo, dát
6. [cca 114 g]
7. 1S 18,4; Př 31,24

¹² Ten muž však Jóabovi ¹odpověděl: I kdyby² mi bylo odváženo na ³ruku tisíc šekelů stříbra,⁴ nevztáhl bych ⁵ruku na královského syna. Vždyť ⌈jsme slyšeli, jak⌉⁶ král přikázal tobě, Abíšajovi a Itajovi: Zachovejte kvůli mně⁷ mládence Abšalóma.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. K: A ne
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
4. [11,4 kg]
5. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
6. h.: v naše uši
7. dle LXX; n.: mi; TM: kdo; v. 5

¹³ Kdybych ⌈ho podvedl,⌉^{1 2}nic se před králem neskryje a ty bys stál stranou.

1. h.: učinil jeho duši klam; K: své duši; n : sám sebe podvedl; srv. Jr 6,13
2. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499

¹⁴ Jóab řekl: Nebudu na tebe čekat.¹ Vzal do ²ruky tři hole³ a vrazil je Abšalómovi do srdce, neboť byl uprostřed⁴ terebintu⁵ ještě živ.

1. 1S 13,8
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. 7,14; 23,21!; Př 13,24; většina překladů chápe volně jako: oštěpy
4. h.: v srdci; Př 23,34; [sl. hříčka s předchozím „do srdce“]
5. 1Pa 10,12

¹⁵ Deset služebníků,¹ Jóabových zbrojnošů, ho obklopilo a bili Abšalóma, až ho usmrtili.

1. 1,15p

¹⁶ Jóab zatroubil¹ na beraní roh a lid přestal^{2 3}Izraelce pronásledovat, protože Jóab lid zadržel.

1. 2,28; 20,22; 1S 13,3
2. h.: se vrátil z — odvrátil od (pronásledování); 1S 23,28!
3. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.

¹⁷ Vzali Abšalóma, hodili ho v lese do velké jámy¹ a postavili na něj velmi velkou hromadu kamení.² Všichni ³Izraelci utekli, ⁴každý ke svému stanu.⁵

1. h.: propasti; Jr 48,43n
2. srv. Joz 7,26
3. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
4. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
5. Q: pl.; 19,9; [nejspíš již pozůstatek dřívějšího rčení s významem: každý domů]; 2Kr 14,12

¹⁸ Abšalóm pro sebe za svého života vzal a postavil¹ sloup, který je v Údolí králů. Řekl si totiž: Nemám syna, díky němuž by bylo připomínáno² mé jméno, a nazval ten sloup svým jménem. Dodnes se nazývá Abšalómův ³pomník.⁴

1. [srv. slovesa vzal a postavil ve v. 17!]
2. Jr 3,16; Oz 2,19; n.: vzpomenuto — Am 6,10
3. Pozn. 68 v tabulce na str. 1499
4. 1S 15,12; [to ovšem není pomník totožný s mnohem pozdějším pomníkem stejného jména, který je v dnešní době v Kidrónském údolí]

¹⁹ Achímaas,¹ syn Sádokův, řekl: Poběžím a přinesu králi dobrou zprávu, že Hospodin mu zjednal právo² vůči³ jeho nepřátelům.

1. 15,27
2. 1S 24,16!
3. h.: z ruky; srv. Př 12,5

²⁰ Jóab mu nato řekl: Dnes nebudeš nosi telem¹ dobré zprávy.² Dobrou zprávu ³přines⁴ v jiný den. Dnes ji nezvěstuj, protože zemřel králův syn.

1. h.: mužem; srv. např. Př 29,13 — muž útlaku = utlačovatel
2. 4,10; Jr 20,15
3. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
4. n.: přineseš

²¹ Jóab řekl Kúšijci: Jdi a oznam králi, co jsi viděl. Kúšijec se před Jóabem poklonil a běžel.

²² Achímaas, syn Sádokův, však pokračoval dál a řekl Jóabovi: Ať se stane, co se stane, ⌈také já poběžím⌉¹ za Kúšijcem. Jóab se ²zeptal: Nač bys běžel, můj synu? Nemáš dobrou zprávu, ⌈abys něco získal.⌉³

1. n.: chci běžet
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. Př 2,5; n.: aby ses dočkal odměny; Pl 2,16; kterou bys zvěstoval; $

²³ Ať se stane, co se stane, poběžím. Řekl mu: Tak běž! Achímaas běžel Jordánskou rovinou a předběhl Kúšijce.

²⁴ David ¹seděl mezi dvěma² branami. ³Strážný šel na střechu brány, na hradbu. Pozvedl ⁴oči a uviděl, ⁵že běží samotný muž.

1. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
2. [tj. vnější a vnitřní]
3. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
4. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
5. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499

^{25 1}Strážný zavolal a oznámil to králi. Král řekl: Jestliže je sám, má² dobrou zprávu. Postupoval³ a ⁴stále se blížil.

1. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
2. n.: řekne; h.: v jeho ústech je
3. h.: šel; 1S 17,41
4. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]

²⁶ Potom ¹strážný uviděl, jak běží jiný muž. ²Strážný zavolal na vrátného: ³Podívej, běží samotný muž. Král řekl: I to je nositel dobré zprávy.

1. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
2. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
3. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499

^{27 1}Strážný řekl: Vidím, že ⌈první běžec běží jako⌉² Achímaas, syn Sádokův. Král řekl: To je dobrý muž,³ přichází s dobrou zprávou.

1. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
2. h.: běh prvního je jako běh …
3. Sk 11,24

²⁸ Achímaas zvolal a řekl králi: Pokoj tobě.¹ Poklonil se před králem ²tváří k zemi a řekl: Požehnaný³ je Hospodin, tvůj Bůh, jenž vydal^{4 5}ty, kteří pozvedli svou ruku proti mému pánu a králi.

1. 1S 25,6
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. Ex 18,10
4. 1S 17,46; 24,19; 26,8
5. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499

²⁹ Král se ¹zeptal: Jak se daří mládenci Abšalómovi? Achímaas ²odpověděl: Když ⌈Jóab posílal králova otroka a mě, tvého otroka,⌉³ viděl jsem velký dav,⁴ ale nevím, co to bylo.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. n.: tvůj otrok Jóab posílal králova otroka; $
4. n.: ruch, n : zmatek

³⁰ Král řekl: Odstup a postav se sem. Odstoupil a zůstal stát.

^{31 1}Vtom přišel Kúšijec a řekl: Ať můj pán a král přijme dobrou zprávu, že Hospodin ti dnes zjednal právo vůči² všem, kteří proti tobě povstali.

1. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
2. viz v. 19p

³² Král se Kúšijce ¹zeptal: Jak se daří mládenci Abšalómovi? Kúšijec ²odpověděl: Ať nepřátelé mého pána a krále i všichni, kdo povstali proti tobě ke zlému,³ dopadnou⁴ jako ten mládenec.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. n.: se zlým úmyslem; Jr 21,10; 29,11; Am 9,4; Gn 31,52
4. h.: jsou; 1S 17,36

¹ Král byl otřesen,^{1 2}vstoupil do horní místnosti³ nad bránou, plakal, a jak šel, říkal: Můj synu Abšalóme, můj synu, můj synu Abšalóme. ⌈Kdybych⁴ tak mohl⌉⁵ zemřít⁶ namísto tebe, Abšalóme, můj synu, můj synu.

1. Př 29,9; n.: se rozechvěl
2. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
3. Sd 3,20p
4. 15,4
5. h.: Kdo mi dá; srv. Ex 16,3; Dt 28,67p
6. Ex 32,32; Ř 9,3

² Jóabovi bylo oznámeno: Hle, král pláče a truchlí¹ nad Abšalómem.

1. 13,37; 1Pa 7,22

³ Tak se záchrana¹ v onen den ²změnila pro všechen lid ve smutek, neboť lid v onen den slyšel, ³že král se trápí nad svým synem.

1. 1S 11,13; Př 11,14; n : vítězství
2. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499

⁴ Lid se přikradl v onen den a vešel do města, jako se vkrádá lid, který se stydí, že utekl z boje.

⁵ Král skryl¹ svou tvář a hlasitě naříkal:² Můj synu Abšalóme, Abšalóme, můj synu, můj synu.

1. 15,30v
2. 13,19

⁶ Jóab přišel ¹domů ke králi a řekl: Zahanbil jsi dnes tvář všech svých otroků, kteří dnes zachránili^{2 3}život tvůj i ⁴život tvých synů a tvých dcer, ⁵život tvých žen a ⁶život tvých konkubín.

1. Pozn. 53 v tabulce na str. 1499
2. 1S 19,11
3. Pozn. 78 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 78 v tabulce na str. 1499
5. Pozn. 78 v tabulce na str. 1499
6. Pozn. 78 v tabulce na str. 1499

⁷ Miluješ totiž ty, kdo tě nenávidí, a nenávidíš ty, kdo tě milují. Dnes jsi dokázal,¹ že máš velitele a otroky za nic. Dnes vím, že kdyby² byl Abšalóm živ a my všichni bychom byli dnes mrtvi, tak ⌈by ti to připadalo správné.⌉³

1. 1S 24,19; h.: oznámil
2. dle Q + Qu; K: ne
3. h.: bylo přímé ve tvých očích

⁸ Teď však vstaň, vyjdi a ⌈promluv k srdci⌉¹ svých otroků. Přísahám při Hospodinu, že nevyjdeš–li, ²nikdo s tebou přes noc ne zůstane a bude to pro tebe větší zlo nežli všechno to zlo, které na tebe přišlo od tvého mládí až doteď.

1. n : dodej odvahu / mluv povzbudivě; srv. Iz 40,2; Jr 4,9
2. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499

⁹ Král tedy vstal a posadil se v bráně.¹ Všemu lidu bylo oznámeno: Hle, král sedí v bráně a všechen lid přišel ²před krále. ³Izraelci však utekli, ⁴všichni ke svým stanům.⁵

1. 15,2; 1Kr 22,10; Est 2,19p
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
3. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
4. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
5. 18,17; 20,1

David se vrací do Jeruzaléma

¹⁰ Všechen lid ve všech izraelských kmenech se dohadoval; říkali: Král nás vysvobodil z ruky ¹nepřátel, on nás zachránil z ruky Pelištejců.² Nyní utekl ze země před Abšalómem.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. 3,18; 8,1—14

¹¹ Avšak Abšalóm, kterého jsme nad sebou pomazali, zemřel v boji. ¹Proč nyní mlčíme a ne přivedeme krále zpět?

1. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499

¹² Král David vzkázal kněžím Sádokovi¹ a Ebjátarovi: Promluvte k judským starším ²slovy: ³Proč byste měli být poslední, kdo přivede krále zpět do jeho ⁴paláce? ⁵Záměr celého Izraele se totiž ⁶dostal ⁷domů ke králi.

1. 15,29
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 53 v tabulce na str. 1499
5. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
6. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
7. Pozn. 53 v tabulce na str. 1499

¹³ Jste moji bratři, má kost¹ a mé ²tělo. ³Proč byste měli být poslední, kdo ⁴přivedou krále zpět?

1. 5,1
2. Pozn. 56 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499
4. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]

¹⁴ Amasovi¹ pak ²řekněte: Což nejsi má kost a mé ³tělo? Tak ať mi učiní Bůh a ještě přidá,⁴ jestliže nebudeš ⌈po všechny dny⌉⁵ mým⁶ velitelem armády namísto Jóaba.

1. 17,25; 20,4n
2. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
3. Pozn. 56 v tabulce na str. 1499
4. 3,35; 1Kr 2,23*
5. n : navždy
6. h.: přede mnou

¹⁵ Tak si naklonil srdce ⌈všech Judejců,⌉¹ jako by byli jeden muž, takže vzkázali králi: Vrať se ty i všichni tvoji otroci.

1. h.: každého judského muže

¹⁶ Král se tedy vracel a přišel k Jordánu. ¹Judejci ²přišli do Gilgálu³ a ⁴šli králi naproti, aby krále převedli přes Jordán.

1. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
2. sg., jednotné číslo (singulár)
3. Joz 5,9; 1S 11,14
4. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]

¹⁷ Šimeí,¹ syn Gérův, Benjamínec z Bachurímu, si pospíšil a sestoupil s ²Judejci naproti králi Davidovi.

1. 16,5—13
2. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.

¹⁸ Bylo s ním tisíc mužů z Benjamína i Síba,¹ služebník² Saulova domu, a s ním patnáct jeho synů a dvacet jeho otroků. ⌈Dostali se k Jordánu⌉^{3 4}před králem a 

1. 9,10
2. 1,15p
3. h.: uchvátili / uspěli k /do Jordánu; $
4. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

¹⁹ přešli brod, aby převedli královskou ¹rodinu a udělali, co ⌈mu² libo.⌉³ Šimeí, syn Gérův, padl ⁴před králem, když chtěl přejít přes Jordán,

1. Pozn. 53 v tabulce na str. 1499
2. tj. králi
3. h.: co bylo dobré v jeho očích
4. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

²⁰ a řekl králi: Ať můj pán ⌈nezamýšlí proti mně trest.⌉¹ Nevzpomínej na to, co zlého spáchal² tvůj otrok v den, kdy můj pán a král vycházel z Jeruzaléma. Ať ⌈si to král nebere k srdci.⌉³

1. n.: mě nepovažuje za vinného
2. 16,13
3. n : na to král nemyslí; 13,20.33

²¹ Vždyť ⌈tvůj otrok ví,⌉¹ že jsem zhřešil. ²Pohleď, přišel jsem dnes z celého domu Josefova³ první, abych ⁴vyšel svému pánu a králi naproti.

1. vyjádřeno dle dvorní etikety: já vím
2. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
3. [obvyklý poukaz na sev. kmeny — srv. Sd 1,22; 1Kr 11,28; Ez 37,19; Am 5,6; Za 10,6]
4. Pozn. 71 v tabulce na str. 1499

²² Abíšaj,¹ syn Serújin, na to pověděl: Což nemá být Šimeí usmrcen za to, že proklínal Hospodinova pomazaného?²

1. 18,2; 20,6
2. 1,14; 1S 2,10

²³ David ale řekl: Co ⌈je vám do mě, synové⌉¹ Serújini? ⌈Stanete se dnes mými ²protivníky?⌉³ Dnes by měl být ⁴někdo v Izraeli usmrcen?⁵ Já ⁶přece ⁷vím, že dnes jsem se stal králem nad Izraelem.

1. 16,10p!; 1Kr 17,18
2. sg., jednotné číslo (singulár)
3. n : Budete se dnes chovat (14,2) jako moji protivníci; 1S 29,4
4. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
5. 1S 11,13
6. řečnická otázka (která předpokládá přitakání)
7. řečnická otázka (která předpokládá přitakání)

²⁴ Pak řekl král Šimeímu: Nezemřeš.¹ A král mu přísahal.

1. 1Kr 2,8nn

²⁵ I Mefíbóšet, syn¹ Saulův, ²vyšel králi naproti. ³Nepečoval o své nohy, ⁴neupravoval vous⁵ ani nepral své šaty ode dne, kdy král ⁶odešel, až do dne, kdy se v pokoji ⁷vrátil.

1. tj. zde: vnuk; 4,4; 9,6
2. Pozn. 71 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
5. n.: knír; Lv 13,45; Ez 24,17
6. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
7. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499

²⁶ I stalo se, že když přišel do¹ Jeruzaléma králi naproti, král se ho ²zeptal: ³Proč jsi nešel se mnou, Mefíbóšete?

1. n.: z
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499

²⁷ On ¹odpověděl: Můj pane a králi, můj otrok² mě podvedl. Tvůj otrok ⌈řekl: Osedlám si⌉³ osla, pojedu na něm a půjdu s králem. Vždyť tvůj otrok je chromý.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. tj. Síba; v. 30
3. LXX, Pš: mu řekl: Osedlej mi

²⁸ Ale Síba pomluvil tvého otroka mému pánu a králi. Můj pán a král je jako Boží^{1 2}anděl, dělej, ⌈co je ti libo.⌉³

1. 14,17; 1S 29,9
2. Pozn. 77 v tabulce na str. 1499
3. v. 39; 15,26; 2Kr 10,5

²⁹ Vždyť ⌈celý dům mého otce byl ¹hoden smrti⌉² od mého pána a krále. Ale ty jsi svého otroka určil mezi ty, kdo jedí³ u tvého stolu. ⌈Jaký bych měl mít další nárok⌉⁴ volat ještě o pomoc ke králi?

1. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
2. h.: Nebyl celý … než jen muži smrti; 1Kr 2,26; srv. Jr 26,11
3. [čestné postavení, které s sebou přinášelo další výhody; 1Kr 2,7]
4. h.: Co je ještě pro mě spravedlivého; Neh 2,20

³⁰ Král mu řekl: ⌈Proč bys ještě mluvil o svých ¹záležitostech?⌉² Říkám, že ty a Síba si rozdělíte pole.³

1. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
2. n : Není třeba, abys dále mluvil
3. n : majetek

³¹ Mefíbóšet králi řekl: Ať si vezme klidně všechno. Hlavně, že se můj pán a král ¹vrátil v pokoji ²domů.

1. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 53 v tabulce na str. 1499

³² I Barzilaj Gileádský ¹přišel z Rogelímu, ⌈přešel s králem přes Jordán, aby ho za Jordánem opustil.⌉²

1. Pozn. 71 v tabulce na str. 1499
2. n.: převedl krále … propustil; $

³³ Barzilaj byl velmi starý, bylo¹ mu osmdesát let. On pečoval² o krále za jeho dočasného pobytu v Machanajimu,³ protože byl velmi zámožný^{4 5}člověk.

1. srv. 5,4
2. Neh 9,21
3. 17,27
4. 1S 25,2
5. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499

³⁴ Král řekl Barzilajovi: Pojď se mnou a budu o tebe pečovat u sebe v Jeruzalémě.

³⁵ Barzilaj nato králi řekl: ⌈Jak ¹dlouho budu živ,⌉² abych ³šel s králem do Jeruzaléma?

1. Pozn. 70 v tabulce na str. 1499
2. h.: Jaké jsou dny a roky mého života
3. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499

^{36 1}Je mi dnes osmdesát let. Což mohu rozeznat² dobré od zlého? Může tvůj otrok vychutnat to, co jí, a to, co pije? Uslyší³ ještě hlas ⁴zpěváků a ⁵zpěvaček? ⁶Proč by měl tvůj otrok být ještě mému pánu a králi břemenem?

1. Pozn. 54 v tabulce na str. 1499
2. Jon 4,11
3. n.: Mohu slyšet
4. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
5. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
6. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499

³⁷ Jen kousek půjde tvůj otrok s králem za Jordán. ¹Proč by se mi král měl odplatit takovou odměnou?²

1. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499
2. h.: odplatou; Jr 51,56

^{38 1}Dovol, ať se tvůj otrok vrátí, abych zemřel ve svém městě, ⌈kde je hrob⌉² mého otce a mé matky. Ale ³zde je tvůj otrok Kimhám.⁴ Ať jde s mým pánem a králem. Pro něj učiň, co ⌈je ti libo.⌉⁵

1. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
2. h.: s hrobem
3. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
4. [asi Barzilajův syn; 1Kr 2,7]
5. h.: je dobré ve tvých očích; v. 19

³⁹ Král řekl: Ať jde Kimhám se mnou. Já pro něj udělám, co ⌈je ti libo.⌉¹ Učiním pro tebe všechno, co si ode mě přeješ.²

1. h.: je dobré ve tvých očích; v. 19
2. 15,15

⁴⁰ Všechen¹ lid přešel přes Jordán, i král přešel. Nato král Barzilaje políbil,² požehnal mu a on se vrátil ⌈do svého domova.⌉³

1. [konkrétní význam některých částí vv. 40—44 je nejistý]
2. Gn 31,55; Rt 1,14; 1S 20,41; 1Kr 19,20
3. h.: na své místo; 15,19

⁴¹ Král šel dál do Gilgálu a Kimhám¹ šel s ním. I všechen lid judský doprovázel² krále a také polovina lidu izraelského.

1. TM: Kimhán
2. n.: vedl

^{42 1}Vtom přišli ke králi všichni ²Izraelci a ³zeptali se krále: ⁴Proč tě naši bratři ⁵Judejci ukradli a převedli přes Jordán krále, jeho ⁶rodinu a s ním všechny Davidovy muže?

1. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
2. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
3. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 76 v tabulce na str. 1499
5. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
6. Pozn. 53 v tabulce na str. 1499

⁴³ Všichni ¹Judejci ²Izraelcům odpověděli: Vždyť král je náš příbuzný. ³Proč jste⁴ se kvůli ⁵tomu tak rozzlobili? Což jsme krále vyjedli? Nebo jsme si něco nepatřičně přivlastnili?

1. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
2. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
3. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499
4. Jon 4,9
5. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499

^{44 1}Izraelci ²Judejcům odpověděli: Máme³ u krále deset podílů.⁴ A také ⌈na Davida máme větší nárok než vy.⌉^{5 6}Proč jste nás znevážili?^{7 8}Nemluvili jsme my první o tom, že přivedeme zpět svého krále? ⁹Řeč ¹⁰Judejců však byla tvrdší nežli ¹¹řeč ¹²Izraelců.

1. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
2. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
3. [celý verš místo 1. pl. = h.: 1. sg.]
4. h.: „rukou“; Jr 6,3
5. h.: v Davidovi já víc než ty
6. Pozn. 76 v tabulce na str. 1499
7. h.: zlehčili
8. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
9. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
10. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
11. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
12. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.

¹ Naskytl se tam ničemník ¹jménem Šeba, syn Bichrího,² Benjamínec.³ Ten zatroubil na beraní roh a ⁴volal: Nemáme podíl⁵ v Davidovi ani⁶ dědictví v synu Jišajovu.^{7 8}Všichni ke svým stanům,^{9 10}Izraelci.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. srv. Beker, Gn 46,21; 1Pa 7,6—9
3. h.: muž Jemini; srv. 1S 9,1+21
4. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
5. 1Kr 12,16!; Neh 2,20
6. h.: + nemáme
7. 1S 22,7
8. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
9. 19,9; Sd 20,8; srv. 1S 10,25v
10. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.

² Všichni^{1 2}Izraelci přešli³ od Davida k⁴ Šebovi, synu Bichrího, kdežto ⁵Judejci od Jordánu až k Jeruzalému se přidrželi⁶ svého krále.

1. tj. ti z vv. 19,42—44
2. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
3. h.: odstoupili
4. n.: za …
5. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
6. h.: přilnuli ke …

³ David přišel ¹domů do Jeruzaléma. Král vzal deset² konkubín, které ponechal, aby pečovaly o dům, a dal je do ⌈domu, kde je hlídala stráž.⌉³ Pečoval⁴ o ně, ale nevešel⁵ k nim. Byly zadržovány až do dne své ⁶smrti, ⌈žily jako vdovy.⌉⁷

1. Pozn. 53 v tabulce na str. 1499
2. h.: +žen; 15,16; Jr 9,19
3. h.: domu stráže; n.: střeženého domu
4. n.: Staral se / Vydržoval je; 19,33; Neh 9,21
5. 3,7; Gn 6,4p; 1Pa 2,21; 7,23
6. infinitiv konstruktivní (vázaný)
7. n.: ve vdovství za života muže; $

⁴ Král řekl Amasovi:¹ Za tři dny svolej ke mně ²Judejce a ty sám se sem dostav.³

1. 19,14
2. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
3. h.: postav

⁵ Amasa tedy šel svolat ¹Judejce, ale zmeškal čas, který mu určil.

1. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.

⁶ David řekl Abíšajovi:¹ Šeba, syn Bichrího, ⌈bude vůči nám nyní jednat hůř⌉² nežli Abšalóm. Vezmi ⌈otroky svého ³pána⌉⁴ a pronásleduj ho. Jinak si najde opevněná⁵ města a ⌈zmizí nám z očí.⌉⁶

1. 19,22; 21,17
2. n.: nám udělá víc zla; Iz 8,9
3. pl., množné číslo (plurál)
4. 11,11; 1Kr 1,33p
5. 2Kr 18,13
6. h.: vysvobodí z našich očí; n : zachrání se před námi; $

^{7 1}Vytáhli za ním Jóabovi muži, ²Keretejci, Peletejci³ a všichni hrdinové.^{4 5}Vytáhli z Jeruzaléma pronásledovat Šebu, syna Bichrího.

1. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
2. sg., jednotné číslo (singulár)
3. 8,18; 15,18
4. 16,6
5. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499

⁸ Když byli u velkého kamene, který je v Gibeónu,^{1 2}šel ⌈proti nim⌉³ Amasa. Jóab měl přepásané^{4 5}odění na svůj oděv a na něm pás⁶ a meč v ⁷pochvě připevněný na ⁸bedrech. Když ⁹šel, meč vypadl.¹⁰

1. 3,30; 2,12
2. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
3. h.: před nimi
4. Sd 3,16; 1S 2,18
5. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
6. 1S 18,4
7. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
8. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
9. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
10. [výraz „vypadl“, resp. co se přesně dělo s mečem, je z h. nejasné; $]

⁹ Jóab se Amasy ¹zeptal: Jak se ti daří,² můj bratře? Přitom Jóab uchopil pravou rukou Amasu za vousy, aby ho políbil.³

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Ž 28,3; 18,32
3. Mt 26,48—50

¹⁰ Amasa nedával pozor na meč v Jóabově ruce. Ten mu ho vrazil do břicha,¹ takže jeho vnitřnosti² vyhřezly³ na zem. Druhou⁴ ránu nepotřeboval a zemřel. Jóab a jeho bratr Abíšaj potom pronásledovali Šebu, syna Bichrího.

1. 3,27; 1Kr 2,5n
2. 2Pa 21,15
3. h.: se vylily
4. srv. 1S 26,8; Neh 13,21

¹¹ Nad Amasou¹ stál ²jeden z Jóabových služebníků³ a řekl: Kdo chce za Jóabem a kdo za Davidem, ať jde za Jóabem.

1. h.: ním
2. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
3. 1,15p

¹² Amasa se válel v krvi uprostřed silnice. Ten muž viděl, že všechen lid zastavuje. Přenesl Amasu ze silnice na pole a hodil na něj roucho, protože viděl, že každý, kdo ¹prochází kolem něj, se zastaví.

1. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499

¹³ Jakmile byl odstraněn ze silnice, šel každý dál za Jóabem pronásledovat Šebu, syna Bichrího.

¹⁴ Ten prošel všechny izraelské kmeny až do Abel–bét–maaky.¹ ⌈Všichni Bérejci se shromáždili⌉² a ³šli také za ním.

1. TM: Abelu a Bét–maaky; dle v. 15 považujeme dva výrazy za označení jednoho města
2. TM: a všechny Bérejce. Shromáždili se
3. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499

^{15 1}Přitáhli a oblehli ho v Abel–bét–maace.² Navršili proti městu obléhací násep,³ který stál proti valu. Všechen lid, který byl s Jóabem, dělal nájezdy, aby svrhl ⁴hradby.

1. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
2. [sev. od Danu; 1Kr 15,20; 2Kr 15,29]
3. Jr 6,6; 32,24
4. sg., jednotné číslo (singulár)

¹⁶ Nějaká moudrá¹ žena z města zavolala: ⌈Poslyšte, poslyšte,⌉^{2 3}řekněte Jóabovi: Přistup sem, ⌈chci si s tebou promluvit.⌉⁴

1. 14,2
2. [zdvojení impv. za účelem zesílení u tohoto slovesa pouze zde; srv. 1S 22,7.12]
3. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
4. n.: abych mohla s tebou mluvit

¹⁷ Přistoupil k ní a žena se ho ¹zeptala: Ty jsi Jóab? ²Odpověděl: Ano, jsem.³ Řekla mu: Poslyš slova své otrokyně. Řekl: Poslouchám.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. 1Kr 13,14p

¹⁸ Řekla: Dříve se říkávalo: Ať se doptávají v Abelu.¹ Tak věc vyřídili.²

1. [město bylo zřejmě příslovečně známé moudrostí svých obyvatel]
2. n.: ukončili

¹⁹ Já patřím k pokojným a věrným v Izraeli. Ty ¹chceš usmrtit město, matku² v Izraeli. ³Proč bys měl pohltit ⌈Hospodinovo dědictví?⌉⁴

1. Pozn. 55 v tabulce na str. 1499
2. [to není mimořádné označení, naopak zde plně vyjadřuje h. chápání města jako matky jeho obyvatel; srv. Jr 50,12; a zároveň závislé vesnice jsou h. nazývány dcerami (Joz 15,45; 17,11 atd.)]
3. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499
4. 21,3; 14,16v; 1S 26,19

²⁰ Jóab odpověděl: Ať je to ode mě vzdáleno, ať je to vzdáleno,¹ že bych chtěl něco pohltit či zničit.

1. [obvyklá fráze při zapřísahání (1+2S: 10×; StS 21×) pouze zde použita dvojnásobně]; 23,17; 1S 26,11*

²¹ Tak ¹to není, ale nějaký muž z Efrajimského pohoří ²jménem Šeba, syn Bichrího, pozvedl ³ruku proti králi Davidovi. Vydejte jej samotného a ⁴odtáhnu od města. Žena Jóabovi ⁵odpověděla: Hle,⁶ jeho hlava ti bude hozena za ⁷hradby.

1. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
4. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
5. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
6. n : Dobře, 14,21
7. sg., jednotné číslo (singulár)

²² Žena přišla ⌈ve své moudrosti⌉¹ ke všemu lidu, usekli hlavu Šeby, syna Bichrího, a hodili ji Jóabovi. Ten zatroubil² na beraní roh a rozešli se od města, ³každý ke svému stanu.⁴ Jóab se vrátil do Jeruzaléma ke králi.⁵

1. n.: se svým moudrým plánem / moudře; Př 31,26
2. v. 1; 18,16
3. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
4. 1S 17,51; 31,9; srv. 1Kr 22,36
5. [příběh chronologicky pokračuje v 1Kr 1 kp.]

²³ Jóab byl nad celou izraelskou armádou.¹ Benajáš, syn Jójadův, byl nad ²Keretejci a ³Peletejci.

1. 8,16n!; 19,14
2. sg., jednotné číslo (singulár)
3. sg., jednotné číslo (singulár)

²⁴ Adorám¹ byl nad nucenými ²pracemi,³ Jóšafat,⁴ syn Achílúdův, byl kancléřem.

1. některé rkpp. LXX: Adoníram — srv. 1Kr 4,6; 12,18
2. sg., jednotné číslo (singulár)
3. Sd 1,28—35
4. 8,16; 1Kr 4,3

²⁵ Šeja¹ byl písařem, Sádok a Ebjátar² kněžími.

1. Q: Ševa; srv. 8,17; 1Pa 18,17
2. 1S 22,20; 1Kr 4,4

²⁶ Také Íra Jaírský¹ byl Davidovým knězem.²

1. [odkaz na Jaira z kmene Manases (Nu 32,41) nebo na soudce z Gileádu (Sd 10,3.5)]
2. ::8,18

¹ Za dnů¹ Davidových byl po tři roky hlad,² rok co rok.³ Proto David hledal Hospodinovu přítomnost.⁴ Hospodin řekl: ⌈Je to kvůli Saulovi a jeho krvelačnému domu,⌉⁵ protože usmrtil Gibeóňany.

1. [není jisté, ve které době se tento příběh udál; prav. někdy mezi prokázáním přízně Mefíbošetovi (kp. 9; srv. 21,7) a Abšalómovou vzpourou (16,8p)]
2. Rt 1,1
3. 1S 1,7; 7,16
4. h.: tvář; 1S 1,22p; 2,18; 26,20; Jb 1,12; Oz 5,15!; Ž 16,11; 24,6
5. n.: Na Saulovi a jeho domu je prolitá krev

² Král zavolal Gibeóňany a ¹mluvil k nim. (Gibeóňané nejsou ze synů izraelských, nýbrž ze zbytku ²Emorejců.³ Synové izraelští jim přísahali,⁴ že je nepobijí, Saul je však ⁵chtěl pobít, když vzplál horlivostí pro syny izraelské a judské.)

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
3. [souhrnný název pro pův. obyvatele Kenaánu (Gn 15,16; Joz 24,18; Sd 6,10; Am 2,9); Gibeóňané byli Chivejci (Joz 9,7; 11,19)]
4. Joz 9,15nn!
5. Pozn. 55 v tabulce na str. 1499

³ David se Gibeóňanů ¹zeptal: Co mám pro vás udělat a čím si vás mohu usmířit, abyste žehnali² Hospodinovu dědictví?³

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. n.: mohli žehnat
3. 20,1.19; 1S 10,1

⁴ Gibeóňané mu ¹odpověděli: Nechceme² stříbro ani zlato od³ Saula a jeho domu ani nechceme, aby byl ⁴někdo v Izraeli usmrcen. Řekl: ⌈Cokoliv řeknete, to pro vás udělám.⌉⁵

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. n.: + si dělat nárok na
3. h.: u
4. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
5. n.: Co chcete, abych pro vás udělal?; 1S 20,4!

⁵ Řekli králi: Od¹ muže, který nás zničil a zamýšlel nás vyhubit, ⌈abychom nezůstali nikde⌉² na celém území Izraele --

1. n.: Jde nám o toho / Co se týče
2. h.: z postavení; $

⁶ ať je nám vydáno sedm mužů z jeho synů¹ a pověsíme² je před Hospodinem v Gibeji³ Saula, ⌈Hospodinova vyvoleného.⌉⁴ Král řekl: Vydám je.

1. tj. potomků
2. n.: vystavíme je se zlomenými údy; v. 9.13; Nu 25,4; [rituální způsob popravy není zcela jasný]
3. 1S 10,26
4. var.: na Hospodinově hoře; srv. v. 9

⁷ Král měl soucit s Mefíbóšetem, synem Jónatanovým, ¹vnukem Saulovým, ⌈kvůli přísaze při Hospodinu,⌉² která byla mezi nimi, mezi Davidem a Jónatanem, synem Saulovým.

1. Pozn. 54 v tabulce na str. 1499
2. h.: na přísahu Hospodinovu

⁸ Král vzal dva syny Rispy,¹ dcery Ajovy, které porodila Saulovi, Armóna a Mefíbóšeta, a pět synů Mérab,² dcery Saulovy, které porodila Adríelovi, synu Barzilaje Mechólatského,

1. 3,7
2. dle 1S 18,19 + některé h. a ř. rkpp.; TM: Míkal

⁹ a dal je do ruky Gibeóňanů. Pověsili je na hoře ¹před Hospodinem a ²padlo všech sedm³ spolu.⁴ Byli usmrceni v prvních dnech žně, na počátku⁵ sklizně ⁶ječmene.⁷

1. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
2. pl., množné číslo (plurál)
3. K: sedmkrát
4. n.: najednou
5. [tj. polovina dubna]
6. pl., množné číslo (plurál)
7. Rt 1,22

¹⁰ Rispa, dcera Ajova, vzala pytlovinu,¹ roztáhla si ji na skálu, od počátku žně, dokud nebyla ⌈na ně vylita z nebes voda,⌉² a ³nedovolila nebeskému ptactvu na nich spočinout ve dne ani⁴ polní zvěři⁵ v noci.

1. 3,31; Gn 37,34; Am 8,10
2. n : na těla nezapršelo
3. Pozn. 79 v tabulce na str. 1499
4. n.: + přiblížit se
5. 1S 17,44.46; Jr 7,33

¹¹ Davidovi bylo oznámeno, co učinila Rispa, dcera Ajova, konkubína Saulova.

¹² David šel a vzal kosti Saula i kosti jeho syna Jónatana od občanů Jábeše v Gileádu, kteří je ukradli z náměstí¹ v Bét–šanu, kam je pověsili Pelištejci v den, kdy Pelištejci ubili Saula v Gilbóa.

1. n.: veřejného prostranství; 1S 31,10—13

^{13 1}Přinesli odtamtud kosti Saula i kosti jeho syna Jónatana a sebrali kosti těch, kdo byli pověšeni.

1. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499

¹⁴ Pak pohřbili kosti Saula a jeho syna Jónatana v Sele v zemi Benjamín do hrobu jeho otce Kíše. Když učinili všechno, co král přikázal, potom se Bůh dal pohnout prosbami za zemi.

Boje s Pelištejci

¹⁵ Znovu ¹došlo k boji² Pelištejců s Izraelem. David ³vytáhl a s ním jeho otroci a bojovali s Pelištejci. David byl unaven.⁴

1. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
2. 2,17; 18,6
3. Pozn. 71 v tabulce na str. 1499
4. 1S 14,28.31

¹⁶ Jišbí Benób,¹ který byl z ⌈rodu Refájců,⌉² jehož kopí³ vážilo tři sta šekelů⁴ bronzu a jenž byl přepásán⁵ novým mečem, řekl, že ⌈Davida zabije.⌉⁶

1. K: Jišbó
2. n.: potomků obrů; 5,18.22
3. dle LXX; HL
4. h.: vah; [buď má být slovo šekel doplněno, nebo výraz váha — miškal byl špatně napsán místo šekel]; [asi 3,5kg]
5. 20,8; 6,14
6. n.: chce zabít Davida

¹⁷ Ale Abíšaj,¹ syn Serújin, mu² přišel na pomoc. Bil Pelištejce, až ho usmrtil.³ Tehdy ⌈Davida jeho muži zapřísahali:⌉^{4 5}Netáhni s námi již do boje, abys nezhasil⁶ lampu⁷ Izraele.

1. 19,22; 20,6
2. tj. Davidovi
3. 1,15; 4,7
4. h.: zapřísahali Davidovi muži jej (tj. Davida)
5. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
6. 14,7
7. 1Kr 11,36v; ::Př 13,9; 24,20

¹⁸ Potom se stalo, že ¹došlo znovu k boji s Pelištejci v Góbu.² Tehdy Sibekaj Chúšatský ubil Sáfa,³ který byl z rodu Refájců.⁴

1. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
2. [prav. blízko Gezeru, kam umísťuje bitvu 1Pa 20,4]
3. dle 1Pa 20,4: Sippaj
4. v. 16

¹⁹ Znovu ¹došlo k boji s Pelištejci v Góbu. Elchánan,² syn Jaare–Oregíma Betlémského, ubil Goliáše Gatského. Násada jeho kopí byla jako tkalcovské vratidlo.

1. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
2. [pravděpodobné vysvětlení odlišnosti vůči 1S 17,4—58 možno chápat dle 1Pa 20,5, totiž že Elchanan zabil Goliášova bratra (spíše nežli existence dvou Goliášů, či ztotožnění Elchanana s Davidem); (označení Goliáš však již mohlo být také míněno obecně: obr, jak se užívá dodnes)]

²⁰ Znovu ¹došlo k boji v Gatu. Byl tam obrovitý² muž. ⌈Na ³rukou i na ⁴nohou měl po šesti prstech,⌉⁵ celkem dvacet čtyři. Také on se narodil Refájcům.

1. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
2. srv. 1Pa 20,6; Q: svárlivý
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
4. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
5. h.: prstů jeho rukou a prstů jeho nohou bylo šest a šest

²¹ Když tupil¹ Izrael, ubil ho Jónatan, syn Davidova bratra Šimey.²

1. 1S 17,26; 2Kr 19,22n
2. 13,3.32; 1Pa 2,13

²² Tito čtyři ⌈se narodili Refájcům⌉¹ v Gatu. Padli rukou Davida a rukou jeho otroků.

1. n : byli potomky obrů

¹ David pověděl Hospodinu slova této písně¹ v den, kdy jej Hospodin vysvobodil² z ruky všech jeho nepřátel i z ruky Saulovy.

1. //Ž 18,1nn (s množstvím obměn)
2. 12,7; 1S 17,37; 26,24; Jr 15,21

² Řekl: Hospodin je má skála¹ a má tvrz,² můj ³vysvoboditel.⁴

1. v. 32v; 23,3v; [tj. těžko přístupné místo, kde najdu ochranu před nepřítelem; srv. 1S 23,25; Př 30,26]
2. 5,7; 1S 22,4; 24,23
3. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
4. srv. útočiště — Jl 3,5; Abd 1,17

³ ⌈Bůh je má skála,⌉¹ ⌈v něm mám útočiště;⌉² je můj štít³ a ⌈roh mé záchrany,⌉⁴ můj nedobytný⁵ hrad a mé útočiště.⁶ Můj ⁷zachránce, ⁸zachraňuješ⁹ mě před násilím.

1. dle var: Můj Bůh; TM: Bůh mé skály; 1S 24,3; 2,2; Iz 26,4
2. Př 30,5!; Iz 14,32; Sf 3,12; Rt 2,12; tj. jemu důvěřuji; n.: u něj se schoulím / k němu se uchýlím; srv. Sd 9,15; Iz 4,6; 25,4
3. Dt 33,29; Ž 3,4; Př 2,7; 30,5
4. Pl 2,17; 1S 2,1; n.: má zachraňující moc; tj. mocný zachránce; srv. v. 26
5. Ž 94,2; 144,2
6. Jr 16,19; Am 2,14
7. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
8. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
9. 8,6; Př 20,22; Jr 2,27.28; 1S 14,23; 17,47; n.: pomoz mi — 2S 14,4

⁴ ⌈¹Volal jsem k Hospodinu, jenž je chvályhodný, a ²byl jsem zachráněn od svých nepřátel.⌉³

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
2. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
3. [nejistá syntax; $]

⁵ Příboje smrti mě obstoupily,¹ poděsily² mě proudy ničemníka.³

1. Jon 2,6
2. 1S 16,14
3. h. beliála — často označuje ničemníka (23,6; 1S 30,22; Jb 34,18; Na 2,1 aj.), zvl. ve vazbě „syn Beliála“ (Dt 13,14p)

⁶ Ovinuly mě provazy podsvětí, potkaly mě léčky smrti.

⁷ Ve své tísni^{1 2}jsem volal k Hospodinu, ³volal jsem ke svému Bohu. Ze svého chrámu uslyšel můj hlas, mé volání o pomoc⁴ proniklo k jeho uším.

1. 24,14; Iz 25,4; Oz 5,15
2. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
3. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
4. 1S 5,12; Pl 3,56

⁸ Země se zakymácela a zatřásla,¹ zachvěly² se základy nebes,³ zakymácely se, neboť vzplanul hněvem.⁴

1. Ag 2,6; Iz 13,13; 24,18; Jl 2,10
2. 1S 14,15; Jl 2,10; Na 1,5
3. Dt 32,22!; v Ž 18,8: hor
4. Dt 6,15

⁹ Z chřípí mu vystupoval dým, z ¹úst stravující² oheň, řeřavé uhlí od něj vzplálo.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. He 12,29; h.: stráví

¹⁰ Roztáhl nebesa a sestupoval, pod ¹nohama hustou temnotu.²

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. Dt 4,11; Jl 2,2; Jr 13,16

¹¹ Vsedl na cheruba¹ a letěl, vznášel² se na křídlech ³větru.

1. 1S 4,4
2. dle Tg, Pš, Vul (srv. Ž 18,11); TM: byl viděn
3. Pozn. 83 v tabulce na str. 1499

^{12 1}Stánkem kolem sebe učinil temnotu, ⌈spoustu vody,⌉² hustá oblaka.³

1. pl., množné číslo (plurál)
2. HL; n.: vodním sítem
3. Př 3,20; 8,28

¹³ Od záře před ním vzplálo řeřavé uhlí.

¹⁴ Hospodin ¹zahřměl² z nebes, Nejvyšší ³vydal⁴ svůj hlas.

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
2. 1S 2,10
3. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
4. Jr 25,30; Jl 4,16; Am 1,2

¹⁵ Poslal šípy a rozptýlil je, ¹blesky² a přivedl je do zmatku.³

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. n.: blýskání
3. Sd 4,15; 1S 7,10!; 2Pa 15,6

¹⁶ Ukázaly se mořské toky, ¹byly odhaleny² základy³ světa, Hospodinovou hrozbou, dýchnutím^{4 5}dechu jeho chřípí.⁶

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
2. 6,20; n.: zjeveny
3. Př 8,29; Iz 24,18
4. Jb 4,9
5. Pozn. 83 v tabulce na str. 1499
6. srv. v. 9

^{17 1}Vztáhl² ruku z výšiny,^{3 4}uchopil mě a ⁵vytrhl mě z mocných vod.

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
2. h.: Pošle; [obvyklá vazba v h. spojena se slovy: svou ruku, která zde chybí; srv. Sd 15,15!; Jr 1,19]
3. Pl 1,13
4. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
5. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]

^{18 1}Vysvobodil² mě od mého mocného nepřítele,³ od těch, kdo mě nenáviděli,⁴ kdo⁵ byli silnější⁶ než já.

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
2. v. 1
3. ::Pl 1,14
4. 5,8; 19,7
5. h.: neboť; srv. Př 11,15; 30,22.23
6. Ž 142,7; Gn 25,23

¹⁹ Vyšli proti mně v den mé pohromy,¹ Hospodin mi však byl oporou.²

1. Př 27,10; Abd 1,13; Jr 46,21
2. 1S 30,6; ::Iz 3,1

²⁰ Vyvedl mě do volnosti,¹ vytrhl² mě, neboť si mě oblíbil.³

1. h.: široka / na volné prostranství; Oz 4,16; Ž 31,9
2. n.: vysvobodil; Př 11,8
3. 1S 18,22; 19,1

²¹ Hospodin mi ¹odplatil² podle mé spravedlnosti, ³odměnil⁴ mě podle čistoty⁵ mých rukou.

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
2. 19,37
3. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
4. h.: navrátil; 16,12; Př 24,12!
5. Jb 22,30

²² Vždyť jsem dbal¹ na Hospodinovy cesty,² ⌈nejednal jsem vůči svému Bohu ničemně.⌉³

1. Př 2,20; 8,32
2. Sd 2,22; Oz 14,10; Gn 18,19; Jr 5,4.5; Př 10,29
3. n.: vůči svému B. jsem se nestal vinným; Neh 9,33; Da 9,5

²³ Všechna jeho nařízení¹ jsou přede mnou, od jeho ustanovení jsem se neodvrátil. ²

1. K: soud (sg.); srv. 1S 30,25; Neh 9,13.29
2. Joz 1,7; Mal 3,7

²⁴ Byl jsem před¹ ním bezúhonný,² měl jsem se na pozoru,³ ⌈abych se neprovinil.⌉⁴

1. h. k; srv. Ž 18,24p; Dt 18,13
2. Př 28,10
3. Jr 17,21
4. h.: před svou vinou; srv. 1S 12,23; 8,7

²⁵ Hospodin mi odplatil¹ podle mé spravedlnosti, podle mé čistoty před jeho zrakem.

1. h.: navrátil; v. 21

²⁶ ⌈S věrným jednáš věrně,⌉¹ s bezúhonným člověkem² bezúhonně,

1. n.: S milosrdným … milosrdně / K věrnému se chováš věrně; Ž 116,15
2. dle LXX; Pš; Ž 18,26 (záměna gibbór s gévér =„mužem“; srv. Př 28,3); TM: hrdinou

²⁷ s čistým jednáš čistě, se zvráceným ⌈se pouštíš do boje.⌉¹

1. dle 2 MA + Ž 18,27; TM: jednáš potměšile / zvráceně; srv. Jb 5,13

²⁸ Nuzný¹ lid² zachraňuješ,³ tvoje oči ⌈jsou proti povýšeným,⌉⁴ snižuješ⁵ je.

1. n.: Chudý; n : Ponížený
2. Iz 10,2; 14,32
3. v. 3; 8,6; 1S 17,47
4. n.: hledí na povýšené
5. 1S 2,7; Iz 25,11; Př 29,23

²⁹ Ty¹ jsi, Hospodine, mé světlo,² Hospodin prozařuje³ mou temnotu.

1. n.: Ano, ty
2. Ž 27,1
3. n.: osvěcuje

³⁰ S tebou doženu¹ loupežnou hordu,² se svým Bohem přeskočím³ zeď.⁴

1. n : napadnu
2. 1S 30,8!.23
3. Sf 1,9
4. 5,6—8?

^{31 1}Bůh -- jeho cesta je bezúhonná, Hospodinova řeč je přečištěná, on je štítem všem, kteří v něm mají útočiště.²

1. Pozn. 61 v tabulce na str. 1499
2. //Př 30,5

³² Kdo je Bůh¹ kromě Hospodina? Kdo je skálou² kromě našeho Boha?

1. Dt 3,24; Ž 77,14; Mi 7,16
2. v. 3; 1S 2,2; Iz 26,4

^{33 1}Bůh ⌈je má mocná pevnost,⌉² mou³ cestu činí⁴ bezúhonnou.⁵

1. Pozn. 61 v tabulce na str. 1499
2. jiní dle Ž 18,33 a Qu: mě podpásává silou
3. K: jeho; srv. LXX; Pš; Tg; Vul
4. TM: osvobozuje; srv. LXX; S; Ž 18,33
5. n.: bezpečnou

³⁴ Činí mé¹ nohy podobné laním, staví mě na má návrší.

1. K: jeho

³⁵ Učí mé ruce boji, ⌈aby moje paže¹ napjaly⌉² bronzový luk.³

1. Oz 7,15
2. n.: takže … napnou
3. 1S 18,4; ::2,4

³⁶ Dal jsi mi ⌈štít své záchrany,⌉¹ ⌈tvá pokora mě činí⌉² velkým.

1. n.: svůj vítězný / ochranný štít (v. 3!; srv. 1S 11,13; Př 21,31)
2. n.: svou pokorou mě činíš / tvá odpověď …; Qu: Tvá pomoc; $; Př 22,4; 18,12

³⁷ ⌈Činíš pode mnou prostor pro mé ¹kroky,⌉² kotníky³ se mi nepodvrtnou.

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. tj. mou cestu; n : Dáváš mi volně kráčet; h.: Rozšíříš můj krok pode mnou; srv. 2S 6,13; Př 4,12; 16,9; Jr 10,23
3. HL; od slovesa: ohýbat

^{38 1}Pronásledoval jsem své nepřátele, vyhladil jsem je, nepřestal² jsem, dokud jsem³ s nimi ne skoncoval.

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
2. h.: neodvrátil; 18,16; 1S 23,28; Jr 32,40
3. 1S 15,18; Jr 9,15

³⁹ Skoncoval jsem s nimi, udolal jsem je, nepovstanou, padli mi pod nohy.

⁴⁰ Přepásal jsi mě udatností¹ k boji, mé protivníky² srazíš³ pode mne.

1. 1S 2,4!
2. Pl 3,62; n.: ty, kteří povstávají /Př 28,12/ proti mně
3. n.: jsi srazil

⁴¹ Dals mi vidět záda mých nepřátel,¹ těch, kdo mě nenávidí,² zničil³ jsem je.

1. tj. na jejich útěku; n.: Učinil jsi (Učiníš), že se moji nepřátele obrátili (obrátí) zády
2. Nu 10,35p
3. n.: umlčel

^{42 1}Vyhlíželi² pomoc, ale zachránce³ nebyl, volali k Hospodinu, ale neodpověděl jim.

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
2. n. dle Ž 18,42, jednoho h. rkp. a LXX: Volali o
3. v. 3; Oz 13,4

⁴³ Rozdrtil jsem je jako prach země, ¹rozmačkal jsem je a ²podupal jako bláto³ na ulicích.

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
2. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
3. Iz 41,25; Mi 7,10

⁴⁴ Vytrhl¹ jsi mě ze sporů mého lidu, ²zachoval jsi mě jako ³vůdce národů, lid, který jsem neznal, mi ⁴sloužil.⁵

1. stejný kořen slova jako: vysvoboditel ve v. 2
2. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
3. Pozn. 82 v tabulce na str. 1499
4. pl., množné číslo (plurál)
5. n.: slouží

⁴⁵ ⌈Podlézali mi⌉¹ cizinci,² jakmile uslyšeli,³ uposlechli mě.

1. n.: Předstírali mi podřízenost; Dt 33,29!
2. h. cizí synové; n.: c. obyvatelé; Neh 9,2!
3. h.: jejich ucho uslyšelo

⁴⁶ Cizinci¹ zvadli,² s třesením přišli ze svých pevností.³

1. h. cizí synové; n.: c. obyvatelé; Neh 9,2!
2. n.: umdleli; Iz 1,30; padli
3. n.: kobek

⁴⁷ Živ je Hospodin, požehnaná je¹ má skála, vyvýšený je² Bůh, ⌈skála mé záchrany,⌉³

1. n.: buď
2. n.: buď
3. n.: má zachraňující skála; v. 3; Ž 89,27

^{48 1}Bůh, který mi dává ²pomstu,^{3 4}národy ⌈přivádí pode mě,⌉⁵

1. Pozn. 61 v tabulce na str. 1499
2. pl., množné číslo (plurál)
3. v. 21; 4,8; 3,39; 16,12; 1S 25,21
4. Pozn. 89 v tabulce na str. 1499
5. n.: mi podřizuje; v. 37.40; 1S 2,6

⁴⁹ vyvádí¹ mě od mých nepřátel. Nad mé protivníky² jsi mě ³vyvýšil,⁴ od násilníka⁵ jsi mě ⁶vysvobodil.⁷

1. Jr 7,22
2. v. 40
3. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
4. Př 4,8; ::Oz 11,7
5. h.: muže násilí; Př 3,31
6. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
7. v. 1.18

⁵⁰ Proto ti, Hospodine, vzdám chválu mezi národy a budu opěvovat¹ tvé jméno.

1. Sd 5,3; n.: zpívat

⁵¹ ⌈On je záchrannou věží svému králi,⌉^{1 2}prokazuje milosrdenství svému pomazanému Davidovi a jeho potomstvu až navěky.

1. K: Zvyšuje(/–š) vítězství („záchrany“) svého krále; $
2. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499

¹ Toto jsou poslední Davidova slova: Výrok¹ Davida, syna Jišajova,² výrok muže³ ⌈ustanoveného Bohem,⌉⁴ pomazaného Boha Jákobova,⁵ ⌈milého⁶ zpěváka písní⌉⁷ Izraele.

1. [h. výraz (nₑ’um) je používán výhradně ve spojení s Hospodinem (mnohokrát v prorockých knihách), pouze zde a Př 30,1 je použit v souvislosti s člověkem; srv. Est 1,15v (m’ₐmār)]
2. 1Pa 10,14
3. Př 30,1
4. n.: kterému dal Bůh povstat; TM: vyvýšeného; 7,12; Am 9,11
5. Ž 20,2!
6. 1,23
7. n.: milého žalmisty / zpěváka; $