¹ Počátek¹ evangelia² Ježíše Krista, [Syna Božího]³ ⌈.

1. srv. J 1,1
2. Řec. slovo euangelion se nachází už v Homérově Odyseji (14, 152.166), a to ve významu „odměna za dobrou zprávu“. Zároveň tento výraz označoval „dobrou zprávu“ samu. Základem užití tohoto slova v NS je Stará smlouva (LXX). Velmi důležité jsou texty, kde se vyskytuje příslušné odvozené sloveso euangelizesthai („zvěstovat / hlásat dobrou zprávu“). Viz zvl. Iz 52,7 a 61,1—3; srv. Sk 5,42p
3. Mt 4,3

² Jak⌉¹ je napsáno ⌈v proroku Izaiášovi⌉:² Hle, [já] posílám svého posla³ před tvou tváří, který upraví tvou cestu [před tebou].⁴

1. n.: , byl podle toho, jak
2. var.: v prorocích
3. ř. angelos „zvěstovatel“ může označovat nejen duchovní bytost, ale také člověka poslaného Bohem
4. Ex 23,20; //Mal 3,1; Mt 11,10

³ Hlas volajícího v pustině: Připravte Pánovu cestu, vyrovnávejte jeho stezky.¹

1. //Iz 40,3; [Kumránské společenství zdůvodňovalo svůj pobyt na poušti tímto veršem z Iz (1QS 8,13).]

⁴ Objevil se¹ Jan,² který křtil³ v pustině a hlásal křest pokání⁴ na odpuštění hříchů.

1. ř.: Stal se / Nastal (Božím zásahem)
2. //Mt 3,1—11
3. var.: Křtitel (ho baptizón). Rkpp se různí v tom, zda mají u ptc. baptizón člen nebo ne. Mt a L používají o Janovi soustavně označení (či titul) baptistés (s.) — Křtitel. Mk takto označuje Jana jen v 6,25 a 8,28. Jinde používá ptc.
4. Sk 13,24

⁵ A vycházela k němu celá judská krajina a všichni jeruzalémští a dávali se od něho pokřtít v řece Jordánu, vyznávajíce své hříchy.

⁶ Jan byl oděn velbloudí srstí a přepásán koženým pásem kolem svých beder¹ a jedl kobylky a polní med.

1. 2Kr 1,8

⁷ Hlásal: „Za mnou přichází někdo silnější než já; nejsem hoden sklonit se a rozvázat řemínek jeho ¹sandálů.²

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. Sk 13,25

⁸ Já ⌈jsem vás křtil⌉¹ ve vodě,² ale on vás bude křtít v Duchu Svatém.³“

1. n.: vás křtím
2. var.: vodou [… Duchem Svatým]
3. var.: vodou [… Duchem Svatým]

Ježíšův křest a pokušení v pustině

⁹ V¹ těch dnech² přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a byl pokřtěn od Jana v Jordánu.

1. //Mt 3,13—17
2. ř.: A stalo se v těch dnech,

¹⁰ A hned když vystupoval z vody, uviděl roztrhávající se¹ nebesa a Ducha jako holubici, jak sestupuje ⌈k němu⌉.²

1. n.: roztrhávaná (stejné sloveso v 15,38); Mk zde používá sloveso schizein, Mt 3,16 a L 3,21 anoigein; srv. Iz 64,1!
2. ř.: do něj; n.: aby vstoupil do něj; var.: na něj

¹¹ A z nebes [zazněl¹] hlas: „Ty jsi ⌈můj Syn, Milovaný,⌉² v tobě jsem nalezl zalíbení.“

1. ř.: stal se
2. n.: „Ty jsi můj milovaný Syn, …“; Mt 3,17 — srv. Ž 2,7; Iz 42,1; Jr 31,20

¹² A¹ hned ho Duch vypudil do pustiny.

1. //Mt 4,1—11

¹³ V té pustině byl čtyřicet dní pokoušen Satanem.¹ Byl tam s dravou zvěří a andělé mu sloužili.²

1. 3,23; 4,15; L 10,18; J 13,27; Sk 5,3; 1K 7,5; 2K 2,11; 1Te 2,18; 1Tm 5,15
2. [tak jako Izraelcům na cestě po poušti (srv. Ex 23,20; 32,34)]

Kázání v Galileji a první učedníci

¹⁴ Po¹ Janově uvěznění² přišel Ježíš do Galileje a hlásal evangelium Boží.³

1. //Mt 4,17—22
2. ř.: vydání; Mt 4,12
3. var.: Božího království

¹⁵ A říkal: „Naplnil se čas¹ a přiblížilo se Boží království;² čiňte pokání³ a věřte evangeliu.⁴“

1. n.: lhůta (ř. kairos)
2. n.: kralování / vláda
3. 6,12; Mt 3,2p
4. ř.: v evangeliu. — Tato vazba se již nikde jinde v NS nevyskytuje.

¹⁶ A když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona¹ a Šimonova bratra Ondřeje, jak do² moře vrhají [síť]; byli totiž rybáři.

1. 3,16
2. ř.: v moři — tzn. prav. stáli ve vodě

¹⁷ Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a učiním, že se stanete rybáři lidí.“

¹⁸ A hned opustili sítě a následovali ho.

¹⁹ A když šel kousek dál, uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana,¹ jak v lodi spravují sítě.

1. 3,17

²⁰ A hned je povolal. Zanechali svého otce Zebedea v lodi s najatými pomocníky a odešli za ním.

²¹ I¹ vešli do Kafarnaum.² Hned³ v sobotu vstoupil do synagogy⁴ a učil.⁵

1. //L 4,31—37
2. 2,1; 9,33; Mt 4,13
3. n.: Pak
4. v. 39; 3,1; 6,2; Mt 4,23p; L 4,33; J 6,59
5. n.: začal učit; 4,2; 6,6; 10,1; 11,17

²² Byli ohromeni¹ jeho vyučováním, neboť je učil jako ten, kdo má pravomoc, a ne jako učitelé Zákona.²

1. 2,12v; 6,2; 7,37; 10,26; 11,18; Mt 7,28
2. Mt 7,28n

²³ V jejich synagoze byl [právě] člověk ⌈s nečistým duchem⌉.¹ Vykřikl:

1. ř.: v nečistém duchu. (Tzn: pod vlivem neč. ducha.) 5,2; 6,7; 7,25; 9,25; Mt 12,43

²⁴ „⌈Co je ti po nás⌉,¹ Ježíši Nazaretský?² Přišel jsi nás zničit? Znám tě, vím, kdo jsi: Ten Svatý³ Boží.“

1. 5,7; Mt 8,29; L 4,34; J 2,4; ř.: Cco nám a tobě; (srv. h. idiom — 2S 16,10!)
2. Mt 2,23
3. L 1,35; J 6,69; Sk 3,14

²⁵ Ježíš mu pohrozil:¹ „Umlkni a vyjdi z něho.²“

1. 4,39; 8,30.33
2. 5,8; 7,29; 9,25; Sk 16,17

²⁶ A ten nečistý duch jím zalomcoval,¹ zvolal silným hlasem a vyšel z něho.

1. 9,20

²⁷ Všichni užasli,¹ takže se dohadovali mezi sebou, říkajíce: „Co to je? ⌈Nové učení! S pravomocí⌉² dokonce přikazuje nečistým duchům, a poslouchají ho!“

1. 5,42
2. n.: Nové učení s pravomocí! var.: Jaké to (je) nové učení, že s pravomocí …

²⁸ A pověst¹ o něm ⌈se hned rozšířila⌉² [všude] po celém okolí Galileje.

1. Mt 4,24p
2. ř.: hned vyšla

Mnozí uzdraveni

²⁹ A¹ hned, když ⌈vyšli ze synagogy, přišli⌉² s Jakubem a Janem do domu³ Šimona a Ondřeje.

1. Mt 8,14n
2. var.: vyšel …, přišel
3. [zřejmě na jídlo, které se dávalo hned po sobotním shromáždění v synagoze]

³⁰ Šimonova tchyně ležela ⌈v horečce⌉.¹ Hned mu o ní pověděli.

1. ř.: majíc horečku

³¹ Ježíš přistoupil, uchopil [její] ruku a pozdvihl ji. [Ihned] ji horečka opustila a ona je obsluhovala.

³² Když nastal večer a slunce zapadlo,¹ přinášeli k němu všechny nemocné² a všechny démonizované.³

1. [čekali až skončí sabat; srv. Jr 17,21n]
2. ř.: zle se mající (také ve v. 34.)
3. Mt 4,24!

³³ Celé město¹ se shromáždilo přede dveřmi.

1. Mt 8,34

³⁴ I uzdravil mnoho trpících¹ rozličnými chorobami a vyhnal² mnoho démonů. A těm démonům nedovoloval mluvit, neboť ho znali.

1. v. 32
2. v. 39.43; 3,22; 6,13; 7,26; 16,9.17; Mt 9,34!

³⁵ Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel ven; odešel na opuštěné místo a tam se modlil.¹

1. 6,46; 14,35; L 3,21!

³⁶ Šimon a ti, kteří byli s ním, se pustili¹ spěšně za ním.

1. var.: se pustil

³⁷ ⌈Když ho našli,⌉¹ řekli mu: „Všichni tě hledají.“²

1. var.: Našli ho a
2. J 12,19

³⁸ Říká jim: „Pojďme jinam, do sousedních městeček, abych i tam hlásal evangelium, neboť kvůli tomu jsem vyšel.“

³⁹ A¹ hlásal evangelium v jejich synagogách² po celé Galileji a vyháněl démony.

1. var.: I šel a
2. v. 21!

⁴⁰ Tu¹ k němu přišel malomocný, padl [před ním] na kolena² a prosil ho: „Chceš–li, jsi mocen mne očistit.“

1. //Mt 8,2nn
2. 10,17; Mt 17,14

⁴¹ Ježíš, hluboce pohnut,¹ vztáhl svou ruku, dotkl se ho a řekl mu: „Chci, buď očištěn.“

1. Mt 9,36p

⁴² A [když to řekl,] hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn.

⁴³ Ježíš mu přísně domluvil a hned ho poslal pryč.

⁴⁴ Řekl mu: „Hleď, abys nikomu nic neřekl!¹ Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co nařídil Mojžíš, jim na svědectví.²“

1. 5,43; 7,36; 8,30; 9,9; L 8,56
2. Lv 14,1—32

⁴⁵ On však vyšel a začal to¹ velice rozhlašovat a rozšiřovat, takže Ježíš již nemohl veřejně vstoupit do města, ale zůstával venku na opuštěných² místech. A přicházeli k němu odevšad.

1. ř.: to slovo
2. 8,4; L 1,80; 5,16