¹ Počátek¹ evangelia² Ježíše Krista, [Syna Božího]³ ⌈.

1. srv. J 1,1
2. Řec. slovo euangelion se nachází už v Homérově Odyseji (14, 152.166), a to ve významu „odměna za dobrou zprávu“. Zároveň tento výraz označoval „dobrou zprávu“ samu. Základem užití tohoto slova v NS je Stará smlouva (LXX). Velmi důležité jsou texty, kde se vyskytuje příslušné odvozené sloveso euangelizesthai („zvěstovat / hlásat dobrou zprávu“). Viz zvl. Iz 52,7 a 61,1—3; srv. Sk 5,42p
3. Mt 4,3

² Jak⌉¹ je napsáno ⌈v proroku Izaiášovi⌉:² Hle, [já] posílám svého posla³ před tvou tváří, který upraví tvou cestu [před tebou].⁴

1. n.: , byl podle toho, jak
2. var.: v prorocích
3. ř. angelos „zvěstovatel“ může označovat nejen duchovní bytost, ale také člověka poslaného Bohem
4. Ex 23,20; //Mal 3,1; Mt 11,10

³ Hlas volajícího v pustině: Připravte Pánovu cestu, vyrovnávejte jeho stezky.¹

1. //Iz 40,3; [Kumránské společenství zdůvodňovalo svůj pobyt na poušti tímto veršem z Iz (1QS 8,13).]

⁴ Objevil se¹ Jan,² který křtil³ v pustině a hlásal křest pokání⁴ na odpuštění hříchů.

1. ř.: Stal se / Nastal (Božím zásahem)
2. //Mt 3,1—11
3. var.: Křtitel (ho baptizón). Rkpp se různí v tom, zda mají u ptc. baptizón člen nebo ne. Mt a L používají o Janovi soustavně označení (či titul) baptistés (s.) — Křtitel. Mk takto označuje Jana jen v 6,25 a 8,28. Jinde používá ptc.
4. Sk 13,24

⁵ A vycházela k němu celá judská krajina a všichni jeruzalémští a dávali se od něho pokřtít v řece Jordánu, vyznávajíce své hříchy.

⁶ Jan byl oděn velbloudí srstí a přepásán koženým pásem kolem svých beder¹ a jedl kobylky a polní med.

1. 2Kr 1,8

⁷ Hlásal: „Za mnou přichází někdo silnější než já; nejsem hoden sklonit se a rozvázat řemínek jeho ¹sandálů.²

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. Sk 13,25

⁸ Já ⌈jsem vás křtil⌉¹ ve vodě,² ale on vás bude křtít v Duchu Svatém.³“

1. n.: vás křtím
2. var.: vodou [… Duchem Svatým]
3. var.: vodou [… Duchem Svatým]

Ježíšův křest a pokušení v pustině

⁹ V¹ těch dnech² přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a byl pokřtěn od Jana v Jordánu.

1. //Mt 3,13—17
2. ř.: A stalo se v těch dnech,

¹⁰ A hned když vystupoval z vody, uviděl roztrhávající se¹ nebesa a Ducha jako holubici, jak sestupuje ⌈k němu⌉.²

1. n.: roztrhávaná (stejné sloveso v 15,38); Mk zde používá sloveso schizein, Mt 3,16 a L 3,21 anoigein; srv. Iz 64,1!
2. ř.: do něj; n.: aby vstoupil do něj; var.: na něj

¹¹ A z nebes [zazněl¹] hlas: „Ty jsi ⌈můj Syn, Milovaný,⌉² v tobě jsem nalezl zalíbení.“

1. ř.: stal se
2. n.: „Ty jsi můj milovaný Syn, …“; Mt 3,17 — srv. Ž 2,7; Iz 42,1; Jr 31,20

¹² A¹ hned ho Duch vypudil do pustiny.

1. //Mt 4,1—11

¹³ V té pustině byl čtyřicet dní pokoušen Satanem.¹ Byl tam s dravou zvěří a andělé mu sloužili.²

1. 3,23; 4,15; L 10,18; J 13,27; Sk 5,3; 1K 7,5; 2K 2,11; 1Te 2,18; 1Tm 5,15
2. [tak jako Izraelcům na cestě po poušti (srv. Ex 23,20; 32,34)]

Kázání v Galileji a první učedníci

¹⁴ Po¹ Janově uvěznění² přišel Ježíš do Galileje a hlásal evangelium Boží.³

1. //Mt 4,17—22
2. ř.: vydání; Mt 4,12
3. var.: Božího království

¹⁵ A říkal: „Naplnil se čas¹ a přiblížilo se Boží království;² čiňte pokání³ a věřte evangeliu.⁴“

1. n.: lhůta (ř. kairos)
2. n.: kralování / vláda
3. 6,12; Mt 3,2p
4. ř.: v evangeliu. — Tato vazba se již nikde jinde v NS nevyskytuje.

¹⁶ A když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona¹ a Šimonova bratra Ondřeje, jak do² moře vrhají [síť]; byli totiž rybáři.

1. 3,16
2. ř.: v moři — tzn. prav. stáli ve vodě

¹⁷ Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a učiním, že se stanete rybáři lidí.“

¹⁸ A hned opustili sítě a následovali ho.

¹⁹ A když šel kousek dál, uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana,¹ jak v lodi spravují sítě.

1. 3,17

²⁰ A hned je povolal. Zanechali svého otce Zebedea v lodi s najatými pomocníky a odešli za ním.

²¹ I¹ vešli do Kafarnaum.² Hned³ v sobotu vstoupil do synagogy⁴ a učil.⁵

1. //L 4,31—37
2. 2,1; 9,33; Mt 4,13
3. n.: Pak
4. v. 39; 3,1; 6,2; Mt 4,23p; L 4,33; J 6,59
5. n.: začal učit; 4,2; 6,6; 10,1; 11,17

²² Byli ohromeni¹ jeho vyučováním, neboť je učil jako ten, kdo má pravomoc, a ne jako učitelé Zákona.²

1. 2,12v; 6,2; 7,37; 10,26; 11,18; Mt 7,28
2. Mt 7,28n

²³ V jejich synagoze byl [právě] člověk ⌈s nečistým duchem⌉.¹ Vykřikl:

1. ř.: v nečistém duchu. (Tzn: pod vlivem neč. ducha.) 5,2; 6,7; 7,25; 9,25; Mt 12,43

²⁴ „⌈Co je ti po nás⌉,¹ Ježíši Nazaretský?² Přišel jsi nás zničit? Znám tě, vím, kdo jsi: Ten Svatý³ Boží.“

1. 5,7; Mt 8,29; L 4,34; J 2,4; ř.: Cco nám a tobě; (srv. h. idiom — 2S 16,10!)
2. Mt 2,23
3. L 1,35; J 6,69; Sk 3,14

²⁵ Ježíš mu pohrozil:¹ „Umlkni a vyjdi z něho.²“

1. 4,39; 8,30.33
2. 5,8; 7,29; 9,25; Sk 16,17

²⁶ A ten nečistý duch jím zalomcoval,¹ zvolal silným hlasem a vyšel z něho.

1. 9,20

²⁷ Všichni užasli,¹ takže se dohadovali mezi sebou, říkajíce: „Co to je? ⌈Nové učení! S pravomocí⌉² dokonce přikazuje nečistým duchům, a poslouchají ho!“

1. 5,42
2. n.: Nové učení s pravomocí! var.: Jaké to (je) nové učení, že s pravomocí …

²⁸ A pověst¹ o něm ⌈se hned rozšířila⌉² [všude] po celém okolí Galileje.

1. Mt 4,24p
2. ř.: hned vyšla

Mnozí uzdraveni

²⁹ A¹ hned, když ⌈vyšli ze synagogy, přišli⌉² s Jakubem a Janem do domu³ Šimona a Ondřeje.

1. Mt 8,14n
2. var.: vyšel …, přišel
3. [zřejmě na jídlo, které se dávalo hned po sobotním shromáždění v synagoze]

³⁰ Šimonova tchyně ležela ⌈v horečce⌉.¹ Hned mu o ní pověděli.

1. ř.: majíc horečku

³¹ Ježíš přistoupil, uchopil [její] ruku a pozdvihl ji. [Ihned] ji horečka opustila a ona je obsluhovala.

³² Když nastal večer a slunce zapadlo,¹ přinášeli k němu všechny nemocné² a všechny démonizované.³

1. [čekali až skončí sabat; srv. Jr 17,21n]
2. ř.: zle se mající (také ve v. 34.)
3. Mt 4,24!

³³ Celé město¹ se shromáždilo přede dveřmi.

1. Mt 8,34

³⁴ I uzdravil mnoho trpících¹ rozličnými chorobami a vyhnal² mnoho démonů. A těm démonům nedovoloval mluvit, neboť ho znali.

1. v. 32
2. v. 39.43; 3,22; 6,13; 7,26; 16,9.17; Mt 9,34!

³⁵ Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel ven; odešel na opuštěné místo a tam se modlil.¹

1. 6,46; 14,35; L 3,21!

³⁶ Šimon a ti, kteří byli s ním, se pustili¹ spěšně za ním.

1. var.: se pustil

³⁷ ⌈Když ho našli,⌉¹ řekli mu: „Všichni tě hledají.“²

1. var.: Našli ho a
2. J 12,19

³⁸ Říká jim: „Pojďme jinam, do sousedních městeček, abych i tam hlásal evangelium, neboť kvůli tomu jsem vyšel.“

³⁹ A¹ hlásal evangelium v jejich synagogách² po celé Galileji a vyháněl démony.

1. var.: I šel a
2. v. 21!

⁴⁰ Tu¹ k němu přišel malomocný, padl [před ním] na kolena² a prosil ho: „Chceš–li, jsi mocen mne očistit.“

1. //Mt 8,2nn
2. 10,17; Mt 17,14

⁴¹ Ježíš, hluboce pohnut,¹ vztáhl svou ruku, dotkl se ho a řekl mu: „Chci, buď očištěn.“

1. Mt 9,36p

⁴² A [když to řekl,] hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn.

⁴³ Ježíš mu přísně domluvil a hned ho poslal pryč.

⁴⁴ Řekl mu: „Hleď, abys nikomu nic neřekl!¹ Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co nařídil Mojžíš, jim na svědectví.²“

1. 5,43; 7,36; 8,30; 9,9; L 8,56
2. Lv 14,1—32

⁴⁵ On však vyšel a začal to¹ velice rozhlašovat a rozšiřovat, takže Ježíš již nemohl veřejně vstoupit do města, ale zůstával venku na opuštěných² místech. A přicházeli k němu odevšad.

1. ř.: to slovo
2. 8,4; L 1,80; 5,16

¹ A když po několika dnech opět vstoupil do Kafarnaum, rozneslo se, že je doma.¹

1. ř.: v domě

² A [hned] se shromáždilo mnoho lidí, takže už nebylo místo ani přede dveřmi. A mluvil k nim Slovo.¹

1. Sk 11,19; 14,25

³ Tu¹ přicházeli lidé a nesli k němu ochrnutého; nesli ho čtyři.

1. //Mt 9,2—8

⁴ A ⌈protože ho k němu pro zástup nemohli přinést⌉,¹ odkryli střechu² tam, kde byl, prorazili otvor a lehátko, na kterém ochrnutý ležel, spustili dolů.

1. var.: protože se … nemohli přiblížit
2. [typický dům měl rovnou střechu přístupnou po vnějším schodišti]; 13,15

⁵ Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu,¹ ⌈tvé hříchy jsou odpuštěny⌉.²“

1. ř.: Dítě
2. var.: odpouštějí se ti hříchy

⁶ Seděli tam někteří z učitelů Zákona a uvažovali ve svých srdcích:¹

1. srv. Př 23,7

⁷ „Proč takhle mluví? Rouhá¹ se! Kdo je mocen odpouštět hříchy, ne–li jediný: Bůh.²“

1. Mt 26,65
2. Iz 43,25

⁸ Ježíš hned svým duchem poznal, že¹ takto uvažují, a řekl jim: „Proč tak uvažujete ve svých srdcích?²

1. ř. + v nitru (n.: mezi sebou)
2. 8,17; L 9,47

⁹ Co je snadnější? Říci ochrnutému: ⌈Tvé hříchy jsou odpuštěny⌉¹, nebo říci: Vstaň, vezmi své lehátko a choď?

1. v. 5

¹⁰ Abyste však věděli, že Syn člověka¹ má pravomoc odpouštět hříchy na zemi …“, říká ochrnutému:

1. u Mk 14×; Mt 8,20p

¹¹ „Tobě pravím: Vstaň, vezmi své lehátko a jdi do svého domu.“

¹² On vstal, vzal hned své lehátko a přede všemi vyšel, takže tím byli všichni ohromeni,¹ oslavovali Boha a říkali: „Něco takového² jsme ještě nikdy neviděli.“

1. 1,22v; 6,51
2. Mt 9, 33

Povolání Leviho (Matouše)

¹³ Ježíš opět vyšel podél moře a celý ten zástup k němu přicházel¹ a on je vyučoval.²

1. 1,45
2. 4,1; 9,31; 14,49

¹⁴ Cestou¹ uviděl Léviho,² syna Alfeova, sedícího v celnici, a řekl mu: „Následuj mne.“ On vstal a následoval³ ho.

1. //Mt 9,9—13
2. 3,18
3. n.: a začal ho následovat.

¹⁵ A když Ježíš stoloval¹ v jeho domě, mnozí celníci² a hříšníci³ stolovali spolu s Ježíšem a jeho učedníky, neboť jich bylo mnoho a následovali ho.

1. [výraz přátelství]
2. L 5,27p
3. [dnes bychom řekli: sekularizovaní Židé; srv. Ž 104,35; Iz 33,14; Am 9,10; L 6,32nn]

¹⁶ Když učitelé Zákona ⌈z farizeů⌉¹ viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: „Jak to, že jí [a pije] s celníky a hříšníky?“

1. var.: a farizeové; [většina, ale ne všichni učitelé Zákona byli farizeové; Mt 3,7p; Sk 23,9]

¹⁷ Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, nýbrž nemocní.¹ Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšné.“²

1. Mt 4,24p
2. Mt 18,11; 1Tm 1,15

Proč se učedníci nepostili

¹⁸ Janovi¹ učedníci a farizeové se právě postili. I přijdou k němu a říkají: „Proč se Janovi učedníci a učedníci farizeů postí,² ale tvoji učedníci se nepostí?“

1. //Mt 9,14—17
2. Mt 6,16

¹⁹ Ježíš jim řekl: „Mohou se svatebčané¹ postit, když je ženich² s nimi? Dokud mají ženicha s sebou, nemohou se postit.

1. Mt 9,15
2. Mt 25,1

²⁰ Přijdou však dny, kdy jim bude ženich odebrán,¹ a tehdy v onen den se budou postit.“²

1. Sk 1,9
2. Sk 13,2

²¹ „Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na starý šat, jinak se ta výplň odtrhne, nové od starého, a trhlina se ještě zhorší.

²² A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak víno ty měchy roztrhne a víno [se vylije] a měchy se zničí.¹ Ale mladé víno [se má dávat] do nových měchů!“

1. ř.: zahynou

Pán soboty

²³ I¹ stalo se, že v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou trhat klasy.²

1. //Mt 12,1—8
2. Dt 23,25

²⁴ Farizeové mu řekli: „Podívej, proč dělají v sobotu, co se nesmí?¹“

1. Ex 20,10

²⁵ Ježíš jim říká: „Nikdy jste nečetli,¹ co udělal David, když se ocitl v nouzi a dostal hlad, on i ti, kdo byli s ním?

1. 12,26

²⁶ Jak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího a snědl chleby předložení,¹ které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i těm, kteří byli s ním?“

1. 1S 21,1—6

²⁷ A řekl¹ jim: „Sobota byla učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.

1. ř.: říkal

²⁸ Takže Syn člověka je také pánem soboty.“

¹ Vstoupil opět do synagogy.¹ A byl tam člověk, který měl odumřelou² ruku.

1. 1,21
2. ř.: uschlou

² Pozorně jej sledovali,¹ zda ho v sobotu² uzdraví, aby jej obžalovali.

1. L 3,2
2. 2,24

³ A on tomu člověku s odumřelou rukou řekl: „Postav se doprostřed.“

⁴ A jim řekl: „Je v sobotu dovoleno učinit dobře, nebo zle, duši zachránit, nebo zahubit?“ Ale oni mlčeli.

⁵ Rozhněvaně se po nich rozhlédl a hluboce zarmoucen nad tvrdostí¹ jejich srdce řekl tomu člověku: „Natáhni [svou] ruku.“ Natáhl ji, a jeho ruka byla uzdravena.²

1. 6,52; ř. pórósis (tvrdost / zatvrzení); Ř 11,25 a Ef 4,18.
2. 1Kr 13,6

⁶ Když farizeové vyšli, hned se s herodiány¹ proti němu radili,² jak by ho zahubili.

1. 12,13; Mt 22,16p
2. var.: poradili; Mt 12,15p

⁷ Ježíš se se svými učedníky odebral k moři. A vydalo se za [ním] velké množství lidí z Galileje a z Judska.

⁸ Také z Jeruzaléma, z Idumeje¹ a Zajordání,² z okolí Týru a Sidónu³ přišlo k němu velké množství lidí, když slyšeli, co všechno činil.

1. ř. výraz pro h. Edóm (Gn 36,8.32); zde však označuje Z část Izraele jižně od Judska, nikoliv dřívější území Edómců
2. 10,1; Mt 4,25p; Iz 8,23
3. 7,24; Mt 11,21

⁹ Řekl tedy svým učedníkům, aby pro něj měli stále připravenou loďku,¹ aby se na něho zástup netlačil.

1. 4,1

¹⁰ Neboť mnohé uzdravil, takže všichni, kteří měli trápení,¹ se k němu hrnuli, aby se ho dotkli.²

1. 5,29
2. 6,56; 8,22; Mt 9,21

¹¹ A nečistí duchové, kdykoli ho viděli, padali před ním a křičeli: „Ty jsi Syn Boží!“¹

1. Mt 4,3!

¹² Ostře je káral, aby nezjevili, kdo je.

Ustanovení Dvanácti

¹³ Vystoupil¹ na horu a zavolal k sobě ty, které sám chtěl. I odešli k němu.

1. //Mt 10,1—4

¹⁴ Ustanovil¹ jich dvanáct,² aby byli s ním,³ aby je posílal hlásat evangelium⁴

1. n.: Vytvořil (stejně ve v. 16)
2. var.: + které nazval také apoštoly, 6,30
3. 16,10; Mt 26,69; L 5,9; Sk 1,21
4. 16,15

¹⁵ a aby měli pravomoc vyhánět démony.¹

1. 6,13; 16,17; Mt 10,8

¹⁶ [Ustanovil těchto Dvanáct:]¹ Šimona,² kterému přidal jméno Petr,³

1. 4,10; 6,7; 9,35; 10,32; 11,11; L 8,1; //L 6,14—16; Sk 1,13
2. 1,16
3. Mt 16,18

¹⁷ Jakuba¹ Zebedeova a Jakubova bratra Jana² a přidal jim jméno Boanerges, což znamená synové hromu,

1. Sk 12,2
2. 1,19; 5,37; 10,35; 14,33

¹⁸ Ondřeje,¹ Filipa,² Bartoloměje, Matouše,³ Tomáše,⁴ Jakuba, toho Alfeova, Tadeáše, Šimona Kananejského

1. 1,40; J 6,8
2. 1,43; J 6,5; 14,8
3. 2,14
4. J 11,16

¹⁹ a Judu¹ Iškariotského, který ho pak zradil.²

1. 14,10n
2. ř.: vydal

Rozdělený dům neobstojí

²⁰ Přišli¹ do domu a opět se shromáždil zástup, takže nemohli ani chleba pojíst.

1. var.: Přichází

²¹ Když to uslyšeli jeho příbuzní,¹ vyšli, aby se ho zmocnili, neboť říkali: „Pomátl se.“²

1. n.: rodina; ř.: ti od něho; 3,31
2. J 10,20; Sk 26,24

²² Učitelé Zákona,¹ kteří sestoupili² z Jeruzaléma, říkali: „Má Belzebula.³ ⌈V moci⌉⁴ vládce démonů vyhání démony!“⁵

1. 7,1; Mt 15,1
2. sestupovat je tech. term. pro cestu z Jeruzaléma, analog. vystupovat do Jeruzaléma; Sk 8,15; L 4,31v
3. Mt 10,25
4. Mt 9,34
5. 1,34!

²³ Zavolal¹ je k sobě a mluvil k nim v podobenstvích:² „Jak může Satan³ vyhánět Satana?

1. //Mt 12,25—29
2. 4,2
3. 1,13; Mt 4,10

²⁴ Je–li království proti sobě rozděleno, takové království nemůže obstát.

²⁵ Bude–li dům¹ proti sobě rozdělen, takový dům nebude moci obstát.

1. n.: domácnost / rodina

²⁶ Jestliže Satan povstal sám proti sobě a rozdělil se, nemůže obstát, ale je s ním konec.

²⁷ Avšak nikdo nemůže vejít do domu siláka a uloupit jeho majetek,¹ jestliže siláka nejdříve nespoutá, a teprve pak vyloupí jeho dům.

1. ř.: nádoby / nářadí; srv. Mt 12,29; Sk 9,15; Ř 9,21; 2K 4,7; 2Tm 2,20nn.

²⁸ ⌈Amen, pravím⌉¹ vám, že všechno bude lidským synům odpuštěno, ²prohřešení i ³rouhání, jakkoliv by se rouhali.⁴

1. Mt 5,26p; [u Mk 12×]
2. pl., množné číslo (plurál)
3. pl., množné číslo (plurál)
4. ř. blasfémein (aorist) — rouhat se, utrhat, vědomě promluvit zle

²⁹ Kdo by však ⌈vědomě promluvil zle⌉¹ proti Duchu Svatému, nemá odpuštění v tomto věku, ale je vinen² věčným prohřešením.³“

1. ř. blasfémein (aorist) — rouhat se, utrhat, vědomě promluvit zle
2. n.: držen
3. var.: soudem

³⁰ Říkali totiž: „Má nečistého ducha.“

Ježíšova matka a bratři

³¹ Tu¹ přichází² jeho matka a jeho bratři a stojíce venku ⌈dali ho zavolat⌉.³

1. //Mt 12,46—50
2. var.: přicházejí
3. ř.: poslali k němu volajíce ho

³² Kolem něho seděl zástup. Říkají mu: „Hle, tvá matka a tvoji bratři [a tvé sestry] tě venku hledají.“

³³ ⌈Odpověděl jim⌉:¹ „Kdo je má matka a moji bratři?“

1. ř.: A odpověděv jim říká; [var.: Řekl]

³⁴ A rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: „Hle, má matka a moji bratři.

³⁵ Neboť kdo činí Boží vůli,¹ to je můj bratr, má sestra i matka.“

1. Ř 1,10!; Ef 6,6; 1J 2,7

¹ A¹ opět začal učit² u moře. A shromáždil se k němu veliký zástup, takže vstoupil do lodi na moři a posadil³ se; celý ten zástup byl u moře na břehu.⁴

1. //Mt 13,3—15
2. 2,13; 6,2.34
3. Mt 5,1p
4. ř.: zemi

² A učil¹ je mnohému v podobenstvích. Ve svém vyučování jim říkal:

1. 1,21!

³ „Poslouchejte! Hle, rozsévač vyšel zasít.

⁴ A když rozséval, stalo se, že některé zrno padlo podél cesty; i přiletěli ptáci a sezobali¹ je.

1. Mt 13,4

⁵ A jiné padlo na skalnaté místo, kde nemělo mnoho země, a hned vzešlo, protože nemělo hlubokou zem.

⁶ Když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo.

⁷ Jiné padlo do trní; trní vzešlo a udusilo je, a zrno nevydalo úrodu.

⁸ A jiná padla do dobré země, vzcházela, rostla a vydávala úrodu; a neslo jedno úrodu třicet inásobnou, jedno šedesát inásobnou a jedno sto násobnou.“

⁹ A říkal: „Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá!“

¹⁰ Když se ocitl o samotě,¹ ptali se ho ti, kdo byli s ním, spolu s Dvanácti,² na ta podobenství.

1. 9,28
2. 3,16!

¹¹ Říkal jim: „Vám je dáno tajemství Božího království, avšak těm, kteří jsou vně, se to všechno děje v podobenstvích,

¹² aby hledíce hleděli a neuviděli, slyšíce slyšeli a nechápali, neobrátili se ⌈a nebylo jim odpuštěno.⌉¹“

1. var.: a nebyly jim odpuštěny hříchy; Iz 6,9n

Vysvětlení

¹³ A řekl jim: „Nerozumíte tomuto podobenství;¹ jak budete chápat všechna ta podobenství?

1. var.: podobenství? Jak …

¹⁴ Rozsévač rozsévá Slovo.

¹⁵ Tito pak jsou podél cesty, kde se rozsévá Slovo: Když je uslyší, hned přichází Satan¹ a bere Slovo ⌈do nich⌉² zaseté.

1. 1,13
2. var.: v jejich srdcích

¹⁶ A [podobně] tito jsou na skalnatá místa zaséváni: Ti, když uslyší Slovo, hned je s radostí přijímají.

¹⁷ A nemají v sobě kořen, ale jsou nestálí. Když nastane soužení nebo pronásledování pro Slovo, ihned odpadají.¹

1. n.: se pohoršují a odpadají (srv. Mt 13,21)

¹⁸ A další jsou ti, kteří jsou rozséváni do trní: To jsou ti, kteří uslyšeli Slovo,

¹⁹ ale potom přicházejí starosti¹ toho to věku, svod bohatství a žádosti po ostatních věcech a dusí Slovo, takže se stává neplodným.

1. také: zájmy

²⁰ Ale tito jsou na dobrou zem zaseti: Slyší Slovo, přijímají¹ je a nesou úrodu, jedni² třicet inásobnou, jedni³ šedesát inásobnou a jedni⁴ sto násobnou.“

1. Sk 8,14!
2. ř.: jedno
3. ř.: jedno
4. ř.: jedno

²¹ A říkal jim: „Zdali přinášejí¹ lampu, aby ji postavili pod nádobu nebo pod postel? Ne proto, aby ji postavili na stojan?²

1. ř.: přichází lampa
2. Mt 5,15

²² Vždyť [nic] není skryté, než aby bylo zjeveno; ani nic nebylo ukryto, leč aby vyšlo najevo.¹

1. //Mt 10,26

²³ Má–li kdo uši k slyšení, ať poslouchá.“

²⁴ A říkal jim: „Dávejte pozor,¹ co slyšíte. Jakou měrou měříte, takovou bude naměřeno vám² a bude vám přidáno.

1. 8,15; 12,38; 13,5; Sk 13,40; 1K 8,9!
2. Mt 7,2

²⁵ Neboť kdo má, tomu bude dáno, a tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má.“

Podobenství o růstu Království

²⁶ A¹ říkal: „S Božím královstvím je to tak, jako když člověk hodí semeno na zem;

1. toto podob. je pouze u Mk

²⁷ v noci spí a ve dne vstává a semeno klíčí a roste, on ani neví jak.

²⁸ Země sama od sebe¹ plodí, nejprve stéblo, potom klas, potom plné obilí v klasu.

1. ř. automaté; Sk 12,10†

²⁹ A když úroda dozraje, člověk hned posílá srp,¹ neboť nastala sklizeň.“²

1. Jl 4,13; Zj 14,14
2. Mt 13,30

³⁰ A¹ říkal: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme?

1. //Mt 13,31n

³¹ Je jako zrno hořčice. Když je zaseto do země, je menší než všechna semena na zemi.

³² A když je zaseto, vzchází a stává se větším než všechny zahradní byliny a vytváří velké ratolesti, takže ⌈v jeho stínu⌉¹ mohou hnízdit nebeští ptáci.“

1. ř.: pod jeho stínem

³³ A v mnoha takových podobenstvích k nim mluvil Slovo, jak byli schopni slyšet.

³⁴ Bez ¹podobenství² k nim nemluvil, ale v soukromí³ svým učedníkům všechno vysvětloval.⁴

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. jedn.č
3. 6,31; 9,28; 13,3; L 10,23; Ga 2,2
4. n.: objasňoval; L 24,27v

Utišení bouře

³⁵ Toho¹ dne, když nastal večer, jim říká: „Přeplavme se na druhou stranu.“²

1. //Mt 8,18,23—27
2. 5,1.21; 6,45; 8,13; Mt 8,18

³⁶ Opustili zástup a vzali ho v té lodi, v níž byl; byly s ním také jiné lodě.

³⁷ Tu nastala veliká větrná bouře¹ a vlny se přelévaly do lodě, takže se loď již naplňovala.

1. L 8,23; 2Pt 2,17†

³⁸ A on spal na zádi¹ na ²podušce. Vzbudili ho a řekli mu: „Učiteli,³ nezajímá tě,⁴ že hyneme?“

1. Sk 27,29†
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
3. Mt 8,19p; L 7,40; J 1,38
4. n.: nezáleží ti na tom / nedbáš …; 12,14; L 10,40; J 10,13; 1Pt 5,7

³⁹ Probudil se, pohrozil větru a řekl moři: „Mlč, buď zticha!“ A vítr přestal a nastal úplný klid.¹

1. Mt 8,26

⁴⁰ Řekl jim: „Proč jste [tak] ustrašení? Ještě¹ nemáte víru?“

1. var.: Jak to, že

⁴¹ Padla na ně veliká bázeň¹ a říkali jeden druhému: „Kdo to tedy je, že ho poslouchají i vítr i moře?“

1. 5,33

¹ Přišli¹ na druhou stranu moře do krajiny Gerasenů.²

1. //Mt 8,28—34
2. var.: Gadarenů

² A jak vystoupil z lodi, hned proti němu z hrobů vyšel člověk ⌈s nečistým duchem⌉,¹

1. 1,23

³ který měl v hrobech¹ obydlí. Ani řetězy ho již nikdo nemohl spoutat,

1. Iz 65,4

⁴ neboť byl častokrát spoután okovy a řetězy, ale on vždy řetězy na sobě roztrhal a okovy rozlámal. Nikdo ho nedokázal zkrotit.¹

1. Jk 3,7n

⁵ A stále dnem i nocí¹ mezi hroby a na horách řval a sekal se kameny.²

1. srv. L 18,7
2. 1Kr 18,28

⁶ Když Ježíše z dálky uviděl, přiběhl a poklonil¹ se mu

1. Mt 14,33; J 9,38; Zj 15,4; 19,10

⁷ a silným hlasem zařval: „Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha Nejvyššího?¹ Zapřísahám tě při Bohu, netrýzni mne!“

1. L 1,32; Sk 16,17; He 7,1

⁸ Ježíš mu totiž říkal: „Duchu nečistý, vyjdi¹ z toho člověka!“

1. 1,25

⁹ A tázal se ho: „Jaké je tvé jméno?“ Řekl mu: „Mé jméno je Legie,¹ protože je nás mnoho.“

1. Mt 26,53; L 8,30†; [v té době měla vojenská legie asi 6000 vojáků; zde naznačuje velké množství]

¹⁰ A velice ho prosil, aby je neposlal pryč z toho kraje.

¹¹ Tam u hory se páslo veliké stádo vepřů.

¹² [Všichni ti démoni] ho poprosili: „Pošli nás do těch vepřů, abychom do nich vstoupili.“

¹³ On jim to dovolil. Nečistí duchové vyšli a vstoupili do těch vepřů. A stádo se zřítilo po svahu do moře, asi dva tisíce kusů, a utopilo se v moři.

¹⁴ Ti, kteří je pásli, utekli a oznámili to ve městě i ve vesnicích. A lidé přišli, aby se podívali, co se stalo.

¹⁵ Přišli k Ježíši a pozorovali toho démonizovaného, jak sedí oblečený a má zdravou mysl -- toho, který měl Legii -- a ulekli se.

¹⁶ A ti, kteří to viděli, jim popsali, jak se to stalo tomu démonizovanému a to o těch vepřích.

¹⁷ Začali ho prosit, aby odešel z jejich území.¹

1. Sk 16,39

¹⁸ Když vstupoval do lodi, prosil ho ten, který byl předtím démonizovaný, aby mohl být s ním.¹

1. 3,14

¹⁹ Nedovolil mu to, ale řekl mu: „Jdi domů¹ ke svým a oznam jim, jak veliké věci² ti učinil Pán a jak se nad tebou slitoval.“

1. ř.: do svého domu; 8,3.26; L 8,43; způsob vyjádření častý v StS (Gn 39,16; Ex 7,23; Dt 20,5; aj.)
2. Ž 106,21

²⁰ On odešel a začal v Dekapoli¹ hlásat, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili.²

1. 7,31; Mt 4,25p
2. 6,6.51; 12,17; 15,5; L 1,21; 24,41; J 4,27

Jairova dcera a žena s krvotokem

²¹ Když¹ se Ježíš přeplavil [v lodi] opět na druhou stranu, shromáždil se k němu velký zástup;² a byl u moře.

1. //Mt 9,18—26
2. 4,1; 8,1; 9,14; 12,37; Mt 14,14!

²² A [hle], přišel jeden z představených synagogy,¹ jménem Jairos. Když Ježíše² spatřil, padl³ k jeho nohám

1. Mt 9,18p
2. ř.: ho
3. v. 33; 7,25; L 5,8; Sk 16,29

²³ a velmi ho prosil: „Má dceruška umírá! Pojď a vlož¹ na ni ruce, aby byla zachráněna a ožila.“

1. 6,5; 7,32; 8,32; 16,18; L 4,10; Sk 9,12

²⁴ Ježíš odešel s ním. Následoval ho velký zástup a tlačili¹ se na něho.

1. L 5,1

²⁵ A byla tam žena, která měla dvanáct¹ let krvotok.²

1. Mt 9,20
2. Lv 15,25—27

²⁶ Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů a vynaložila všechny své prostředky, nic jí to však neprospělo, ale spíše jí bylo hůře.

²⁷ Když uslyšela o Ježíši, přišla v zástupu zezadu a dotkla¹ se jeho šatu.

1. 3,10

²⁸ Neboť si říkala: „Jestliže se dotknu třeba jen jeho šatů, budu zachráněna.“

²⁹ A hned vyschl pramen její krve a pocítila na těle, že je uzdravena ze svého trápení.¹

1. 3,10

³⁰ Ježíš hned v sobě rozpoznal tu moc,¹ která z něho vyšla, otočil se v zástupu a řekl: „Kdo se dotkl mých šatů?“

1. L 5,17

³¹ Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a říkáš: Kdo se mne dotkl?“

³² Ježíš se rozhlížel, aby spatřil tu, která to učinila.

³³ Žena se ulekla, a protože věděla, co se jí stalo, s třesením přišla a padla před ním a řekla mu celou pravdu.

³⁴ A on jí řekl: „Dcero,¹ tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji² a buď uzdravená ze svého trápení.“

1. Mt 9,22p
2. 1S 1,17!; L 7,50; Sk 16,36

³⁵ Zatímco ještě mluvil, přišli z domu představeného synagogy a říkali: „Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Učitele?“¹

1. Mt 8,19p

³⁶ Ale Ježíš neposlechl ⌈to, co říkali⌉,¹ a řekl představenému synagogy: „Neboj se, jen věř!“²

1. ř.: to mluvené slovo
2. v. 34; 1,15; 9,23n; 2Pa 20,20; J 14,1; 20,27

³⁷ A nedovolil nikomu s ním jít, kromě Petra, Jakuba a Jakubova bratra Jana.¹

1. Mt 17,1

³⁸ Přišli do domu představeného synagogy a Ježíš viděl rozruch a ty, kteří velice plakali a hlučně naříkali.¹

1. Jr 25,34

³⁹ Vešel a řekl jim: „Proč se rozrušujete a pláčete? To dítě nezemřelo, ale spí.“

⁴⁰ I posmívali se mu. Ale on všechny vyhnal a vzal s sebou otce a matku dítěte i ty, kteří byli s ním, a vešel tam, kde bylo dítě.

⁴¹ Uchopil ruku¹ dítěte a řekl mu: „Talitha kúm“, což přeloženo znamená: Děvče, říkám² ti, vstaň!³

1. 1,31
2. Ž 33,9
3. n.: vstávej! Sk 9,40

⁴² A děvče ihned vstalo a začalo chodit; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich [ihned] veliký úžas.¹

1. 1,27; Sk 3,10

⁴³ Ježíš jim důrazně nařídil,¹ aby se to nikdo nedověděl, a řekl, aby jí dali najíst.

1. 6,39; 7,36; 9,9v; Mt 21,6

¹ Vyšel¹ odtamtud a přišel do své vlasti;² jeho učedníci ho doprovázeli.

1. //Mt 13,54—58
2. n.: domovské obce /-i

² Když nastala sobota, začal učit v synagoze.¹ A mnozí, kteří ho slyšeli, byli ohromeni² a říkali: „Odkud to tento člověk má? Jaká je to moudrost, která mu byla dána? A jaké mocné činy³ se dějí skrze jeho ruce!⁴

1. 1,21!
2. 1,22!
3. Mt 11,20n
4. v. 5; 5,23; Sk 19,11

³ Není to ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josese, Judy a Šimona, a nejsou jeho sestry zde s námi?“ A pohoršovali se nad ním.

⁴ Ježíš jim říkal: „Prorok¹ není beze cti, leda ve své vlasti,² mezi svými příbuznými a ve svém domě.“

1. J 4,44
2. n.: domovské obce /-i

⁵ A nemohl tam učinit žádný mocný skutek, jen na několik neduživých¹ vložil ruce a uzdravil je.

1. ř. arróstos; v. 13; 16,18; Mt 14,14; 1K 11,30†; srv. Mal 1,8 (LXX)

⁶ A divil¹ se pro jejich nevěru.² A procházel okolní vesnice a učil.³

1. 5,20!; L 7,9p
2. 16,14
3. 1,21!

Vysílání Dvanácti po dvojicích

⁷ Zavolal¹ si Dvanáct² a začal je posílat dva a dva a dával jim pravomoc nad nečistými duchy.³

1. //Mt 10,1.9—14
2. 3,13.16
3. 1,23

⁸ Přikázal jim:¹ „Neberte si nic na cestu, jen hůl, ne chleba, ani mošnu, ani měďáky² do opasku,

1. //Mt 10,8nn
2. ř.: měď; 12,41

⁹ ale mějte uvázané¹ sandály a neoblékejte si dvojí spodní oděv.“

1. Ef 6,15

¹⁰ A říkal jim: „Kdekoli vstoupíte do domu, tam zůstávejte, dokud odtamtud neodejdete.

¹¹ A když by vás ⌈některé místo nepřijalo⌉¹ a neposlechli by vás tam, až budete odtamtud vycházet, vytřeste prach zpod svých nohou jim na svědectví. [Amen, pravím vám, v den soudu bude snesitelněji zemi sodomské a gomorské než onomu městu.]“

1. var.: někteří nepřijali

¹² Vyšli a vyhlásili,¹ aby lidé činili pokání.²

1. var.: hlásali
2. 1,15; L 15,7; 16,30; Sk 2,38

¹³ Vyháněli¹ mnoho démonů, mazali olejem² mnohé neduživé³ a uzdravovali.

1. 1,34
2. Jk 5,14
3. v. 5p

Herodes a Jan Křtitel

¹⁴ Uslyšel¹ to král Herodes, neboť se Ježíšovo jméno stalo známým.² Říkalo se:³ „Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí ty to moci.“⁴

1. //Mt 14,1—12
2. Mt 12,16p; srv. Sk 7,13; Fp1,13
3. var.: Říkal
4. n.: se skrze něj dějí tyto mocné činy; v. 2

¹⁵ Jiní však říkali: „Je to Eliáš!“ Jiní zase říkali: „Prorok -- jeden z těch proroků.“¹

1. 8,28; Mt 21,11

¹⁶ Když to uslyšel Herodes, říkal: „Jan, kterého jsem já sťal, vstal¹ [z mrtvých].“

1. Mt 16,21p

¹⁷ Neboť sám Herodes dal¹ Jana zajmout a spoutat ve vězení kvůli Herodiadě, ženě svého bratra Filipa, protože se s ní oženil.

1. ř.: poslav (… zajal a spoutal)

¹⁸ Jan totiž Herodovi říkal: „Nesmíš¹ mít ženu svého bratra!“

1. Mt 14,4

¹⁹ A Herodias to měla proti němu a chtěla ho zabít, ale nemohla.

²⁰ Herodes se totiž Jana bál, věděl, že je muž spravedlivý¹ a svatý, a ochraňoval ho. Mnohdy, když ho vyslechl, ⌈byl v úzkých, ale⌉² rád mu naslouchal.

1. Mt 1,19; Sk 10,22
2. var.: to činil a

²¹ Vhodný den¹ nastal, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu² pro své velmože,³ vojevůdce a přední muže⁴ z Galileje.

1. ř.: Den dobrého času / příležitosti; srv. He 4,16†; 2Mak 14,29; Ž 104,27 (LXX)
2. Est 1,3; ř. výraz pův. ozn. večeři (hl. jídlo dne; J 12,2; 21,20), ale v NS často vyjadřuje hostinu (12,39; Zj 19,17)
3. Zj 6,15; 18,23†
4. Sk 13,50

²² Tu vešla ⌈dcera té Herodiady⌉,¹ zatančila a Herodovi i jeho spolustolovníkům se zalíbila. Král té dívce řekl: „Požádej² mě, oč chceš, a dám ti to.“

1. var.: jeho dcera Herodiada
2. srv. Ž 2,8; J 15,7

²³ A zapřísahal se jí: „O cokoliv bys mě požádala, to ti dám, až do polovice svého království.“¹

1. Est 5,3; [příslovečné vyjádření pro ochotu ke štědrosti, tj. volně: velké bohatství]

²⁴ I vyšla a řekla své matce: „Oč bych měla požádat?“ Ona řekla: „O hlavu Jana Křtitele!“

²⁵ A hned spěšně vešla ke králi a požádala ho: „Chci, abys mi hned dal na míse hlavu Jana Křtitele!“

²⁶ Král se velmi zarmoutil, ale kvůli těm přísahám a spolustolovníkům¹ ji nechtěl odmítnout.

1. Mt 22,10p

²⁷ Král hned poslal kata a nařídil přinést Janovu¹ hlavu. Ten odešel a sťal ho ve vězení,

1. ř.: jeho

²⁸ přinesl na míse jeho hlavu a dal ji té dívce a dívka ji dala své matce.

²⁹ Když to uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho mrtvé tělo a uložili je do hrobu.

Návrat apoštolů; nasycení pěti tisíců

³⁰ Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všechno, co činili¹ i co učili.

1. L 9,10

³¹ Řekl jim: „Pojďte vy sami stranou¹ na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“² Mnozí totiž stále přicházeli a odcházeli, neměli ani čas se najíst.

1. srv. 4,34 (soukromí)
2. Ř 15,32

³² Odjeli¹ tedy v lodi do ústraní na opuštěné místo.

1. //Mt 14,13—21

³³ Mnozí je uviděli odjíždět a poznali je; seběhli se tam pěšky ze všech měst a předešli je.¹

1. var.: [a shromáždili se k němu]

³⁴ Když vystoupil a uviděl veliký zástup, byl nad nimi hluboce pohnut, protože byli jako ovce, které nemají pastýře.¹ A začal je učit² mnohým věcem.

1. Mt 9,36
2. 4,1n; Mt uvádí, že je jako důsledek pohnutí uzdravoval, L obojí

³⁵ Když už se připozdilo, přistoupili k němu jeho učedníci a říkali: „Toto místo je opuštěné a je již pozdě.

³⁶ Propusť je, aby odešli do okolních statků a vesnic a nakoupili si něco k jídlu.“

³⁷ On jim však odpověděl: „Vy jim dejte najíst!“ Řekli mu: „Když odejdeme a nakoupíme za dvě stě denárů¹ chleby, dáme jim najíst?“

1. Mt 18,28p

³⁸ On jim řekl: „Kolik máte chlebů? Jděte [a] podívejte se.“ Když to zjistili, řekli: „Pět a dvě ryby.“

³⁹ Nařídil jim, aby všechny usadili po skupinách na zelenou trávu.

⁴⁰ Uložili¹ se do řad po stu a² do řad po padesáti.

1. sloveso užívané pro stolování; 8,6; Mt 22,10p; L 11,37
2. lze rozumět také: sto řad po padesáti

⁴¹ Vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi,¹ požehnal a rozlámal chleby a dával [svým] učedníkům, aby jim je předkládali. Také ty dvě ryby rozdělil všem.

1. 7,34

⁴² Všichni jedli a nasytili se.

⁴³ A sebrali plných dvanáct nůší úlomků chleba i ryb.

⁴⁴ Těch, kteří jedli [ty chleby], bylo pět tisíc mužů.

Ježíš kráčí po moři

⁴⁵ A¹ hned přinutil své učedníky, aby nastoupili do lodi a jeli napřed na druhou stranu k Betsaidě,² než on propustí zástup.

1. //Mt 14,22—32
2. 8,22; Mt 11,21p

⁴⁶ Rozloučil¹ se s nimi a odešel na horu, aby se pomodlil.²

1. Sk 18,18; 2K 2,13
2. 1,35; L 6,12

⁴⁷ A když nastal večer, loď [již] byla uprostřed moře a on sám na zemi.

⁴⁸ Uviděl je, jak se trápí při veslování, neboť vítr vál¹ proti nim. Okolo čtvrté noční hlídky² přicházel k nim kráčeje po moři a chtěl ⌈je minout⌉.³

1. ř.: byl
2. Mt 14,25p
3. n.: jít podél nich

⁴⁹ Když ho uviděli, jak kráčí po moři, pomysleli si, že to je přízrak, a vykřikli.

⁵⁰ Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se. On s nimi hned promluvil a řekl jim: „Vzchopte se,¹ to jsem já, nebojte se!“

1. Mt 14,27p

⁵¹ A nastoupil k nim do lodi a vítr přestal. Byli ve svém nitru naprosto ohromeni [a divili se].¹

1. 5,20

⁵² Neboť nepochopili, co jim bylo ukázáno na těch chlebech,¹ ale jejich srdce bylo ztvrdlé.²

1. 8,17—21
2. 3,5; 16,14

Mnozí nemocní uzdraveni

⁵³ Když se přeplavili k zemi, přišli do Genezaretu¹ [a tam zakotvili].

1. Mt 14,34p

⁵⁴ Jakmile vystoupili z lodi, hned jej lidé poznali.

⁵⁵ Oběhli celou tu krajinu a začali na lehátkách přinášet nemocné¹ tam, kde slyšeli, že je.

1. 1,32

⁵⁶ A kamkoli vcházel do vesnic nebo do měst nebo do statků, kladli nemocné na tržiště a prosili ho, aby se směli dotknout aspoň třásní jeho šatu,¹ a všichni, kdo se ho dotkli, byli uzdravováni.

1. Mt 9,20

¹ Shromáždili¹ se k němu farizeové a někteří z učitelů Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma.²

1. //Mt 15,1—20
2. 3,22

² A uviděli některé z jeho učedníků, že jedí chleby nečistýma, to jest neomytýma rukama.

³ Farizeové a všichni Židé, držíce tradici starších, totiž nejedí, dokud si ⌈k zápěstí⌉¹ neumyjí ruce.

1. ř.: pěstí — nejistý význam; var.: pečlivě

⁴ Když přijdou z tržiště, nejedí, jestliže se neomyjí.¹ A je ještě mnoho jiného, co převzali a drží: omývání² pohárů, džbánů, měděných nádob³ [a lehátek].

1. ř.: neponoří (baptizein); var.: nepokropí
2. ř.: ponořování (baptismos)
3. Mt 23,25

⁵ Farizeové a učitelé Zákona se ho ptali: „Proč tvoji učedníci nežijí¹ podle tradice starších, ale jedí chléb nečistýma rukama?“

1. ř.: nechodí; Ř 8,4; Fp 3,18

⁶ On jim však řekl: „Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích,¹ jak je napsáno: Tento lid mne ctí rty, ale jejich srdce je ode mne velmi daleko.

1. Mt 23,13

⁷ Marně mne však uctívají, vyučujíce nauky, jež jsou jen lidskými příkazy.¹

1. //Iz 29,13 (LXX)

⁸ Opustili jste ¹přikázání Boží a držíte tradici lidí.“

1. sg., jednotné číslo (singulár)

⁹ A říkal jim: „Krásně odmítáte ¹přikázání Boží, abyste zachovali² svou tradici.

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. var.: ustanovili

¹⁰ Vždyť Mojžíš řekl: Cti svého otce a svou matku ¹ a kdo zlořečí otci nebo matce, ať zemře!²³

1. //Ex 20,12; Dt 5,16
2. ř.: ať smrtí skoná
3. //Ex 21,17; Lv 20,9

¹¹ Vy však říkáte: Řekne–li člověk otci nebo matce: To z mého majetku, co by ti mohlo pomoci, je korbán,¹ to jest dar určený Bohu,

1. od h. q–r–b, které v kauzativním kmenu zn. „přibližovat se / přistupovat (totiž k Bohu s obětním darem)“.

¹² již mu nedovolujete nic učinit pro [jeho] otce nebo [jeho] matku.

¹³ Rušíte Boží slovo svou tradicí, kterou jste předali, a takových podobných věcí činíte mnoho.“

Co člověka znečišťuje

¹⁴ ⌈Opět k sobě zavolal zástup⌉¹ a řekl jim: „Poslyšte² mne všichni a pochopte.

1. var.: A zavolal k sobě všechen zástup
2. Mt 13,18; 21,33

¹⁵ Nic, co je vně člověka a vchází do něho, ho nemůže znečistit,¹ ale co z člověka vychází, to je to, co ho² znečišťuje.

1. Mt 15,11
2. ř.: člověka

¹⁶ [Má–li kdo uši k slyšení, ať poslouchá.]“

¹⁷ A když od zástupu vešel do domu, ptali se ho jeho učedníci na to podobenství.

¹⁸ Řekl jim: „I vy jste tak nechápaví? Nerozumíte, že vše, co zvnějšku vchází do člověka, ho nemůže znečistit,

¹⁹ protože nevchází do jeho srdce, ale do břicha a vychází ⌈do záchodu?“ Tak prohlásil za čisté¹ všechny pokrmy.⌉²

1. L 11,41; Sk 10,15
2. var.: „… do záchodu, a tak se očišťují všecky pokrmy?“; Ř 14,1—12; Ko 2,16

²⁰ Říkal však: „To, co z člověka vychází, to člověka znečišťuje.

²¹ Neboť zevnitř ze srdce lidí vycházejí zlé myšlenky, smilstva,¹ krádeže, vraždy,

1. Ř 1,29; 1K 5,1!

²² cizoložství, hrabivost,¹ špatnosti, lest,² bezuzdnost,³ závist,⁴ urážky,⁵ pýcha,⁶ pošetilost.⁷

1. L 12,15!
2. J 1,47; Sk 13,10; Ř 1,29; 3,13; 1Pt 2,1.22
3. Ř 13,13!
4. ř.: špatné oko; Mt 20,15; Př 23,6p
5. n.: urážlivé mluvení / rouhání (ř. sg.)
6. Př 8,13; 21,4
7. 1S 25,25; Iz 32,6; L 11,40; n.: nerozumnost; Ef 5,17; 1Pt 2,15

²³ Všechny tyto špatnosti vycházejí zevnitř a znečišťují člověka.“

Víra Syrofeničanky

²⁴ Pak¹ vstal a odešel odtamtud na území Týru² [a Sidónu]. Vstoupil do jednoho domu a nechtěl, aby o tom někdo věděl; nemohl se však skrýt.

1. //Mt 15,21—28
2. Mt 11,21!; [město ve Fénicii (Sk 11,19; dnešní Libanon), asi 50 km od Kafarnaum]

²⁵ Ale uslyšela o něm žena, jejíž dcerka měla nečistého ducha;¹ hned přišla a padla k jeho nohám.²

1. 1,26!
2. 5,22

²⁶ Ta žena byla Řekyně,¹ rodem Syrofeničanka,² a prosila ho, aby toho démona z její dcery vyhnal.

1. n : pohanka; Ko 3,11
2. HL; [Fénicie patřila tehdy pod Sýrii]

²⁷ Říkal jí: „Nech nejprve nasytit děti. Není správné vzít chléb dětem¹ a hodit jej psům.“²

1. Mt 15,26
2. Mt 7,6

²⁸ Ona však odpověděla a říká mu: „[Ano,] Pane, i psi pod stolem jedí z drobtů po dětech.¹“

1. ř.: z drobtů dětí

²⁹ Řekl jí: „Kvůli tomuto slovu¹ jdi domů; ten démon z tvé dcery vyšel.“

1. Mt 8,13

³⁰ Odešla do svého domu a zjistila, že dítě leží¹ na lůžku a démon vyšel.

1. ř.: je hozeno na lůžko

Uzdravení hluchoněmého

³¹ Ježíš¹ odešel z území Týru a šel opět přes Sidón ke Galilejskému moři středem území Dekapole.²

1. //Mt 15,29—31
2. 5,20

³² Přivedli k němu hluchého a špatně mluvícího člověka a prosili ho, aby na něho vložil ruku.¹

1. 5,23

³³ Vzal si ho stranou od zástupu, vložil své prsty do jeho uší, plivnul¹ a dotkl se jeho jazyka,

1. 8,23

³⁴ vzhlédl k nebi,¹ vzdychl² a řekl mu: „Effatha“, což znamená:³ Otevři se.⁴

1. 6,41; J 11,41; 17,1
2. 8,12
3. 5,41
4. ř.: Buď otevřeno

³⁵ A jeho uši se [hned] otevřely a bylo uvolněno pouto jeho jazyka a začal mluvit správně.

³⁶ Ježíš jim nařídil, aby to nikomu neříkali; čím víc jim to však nařizoval, tím víc to rozhlašovali.¹

1. 1,43—45

³⁷ Byli převelice ohromeni a říkali: „Všechno dobře¹ učinil. Dokonce činí, aby hluší slyšeli a němí mluvili.“

1. Gn 1,31

¹ Když¹ tam byl v těch dnech opět veliký zástup a neměli co jíst, zavolal si učedníky a řekl jim:

1. srv. 6,30—44; //Mt 15,32—39

² „Jsem hluboce pohnut¹ nad zástupem, protože již tři dny zůstávají se mnou a nemají co jíst.

1. 9,22; Mt 9,36p

³ A propustím–li je hladové domů,¹ zemdlí na cestě; a někteří z nich přišli zdaleka.“

1. 5,19p

⁴ Jeho učedníci mu odpověděli: „Odkud by někdo mohl zde v pustině¹ získat tolik chleba, aby nasytil tyto lidi?“

1. 1,45

⁵ Ptal se jich: „Kolik máte chlebů?“ Oni řekli: „Sedm.“

⁶ Nařídil zástupu posadit¹ se na zem. Vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, rozlámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali; i předložili je zástupu.

1. ř.: uložit; 6,40p

⁷ Měli i několik rybiček; požehnal je a řekl, aby i tyto předkládali.

⁸ Pojedli a nasytili se a sebrali toho, co přebývalo, sedm košů úlomků.

⁹ [Těch, kteří jedli,] bylo asi čtyři tisíce. Pak je propustil.

¹⁰ A hned vstoupil se svými učedníky na loď a přišel do oblastí Dalmanuthy.

Farizeové žádají znamení

¹¹ Vyšli¹ proti němu farizeové a začali se s ním přít.² Žádali od něho znamení³ z nebe, aby ho zkoušeli.⁴

1. //Mt 16,1—12
2. Ex 17,2; Nu 20,3
3. Mt 12,38
4. Mt 16,1

¹² Hluboce povzdechl¹ svým duchem² a řekl: „Proč toto pokolení hledá znamení? Amen, pravím³ vám, tomuto pokolení nebude dáno žádné znamení.⁴“

1. 7,34
2. n.: ve svém duchu
3. 3,28p
4. ř.: (hebraismus, zn. rozhodný zápor:) jestli bude dáno tomuto pokolení znamení

¹³ A opustil je, opět vstoupil [do lodi] a odjel na druhou stranu.¹

1. [tj. východní břeh Galilejského j.]

Varování před farizeji a herodiány

¹⁴ Zapomněli vzít chleby; neměli s sebou na lodi víc než jeden chléb.

¹⁵ A on jim nařizoval: „Dávejte si pozor,¹ varujte se kvasu farizeů a kvasu Herodova.“

1. 4,24

¹⁶ I dohadovali se mezi sebou, že nemají chleby.

¹⁷ Zpozoroval to a řekl jim: „Proč se dohadujete, že nemáte chleby? Ještě nerozumíte ani nechápete? [Ještě] máte své srdce ztvrdlé?¹

1. 6,52

¹⁸ Oči máte a nevidíte, uši máte a neslyšíte?¹ Nepamatujete si,

1. 4,12; //Jr 5,21; Ez 12,2

¹⁹ když jsem rozlámal těch pět chlebů pro pět tisíc, kolik nůší plných úlomků jste sebrali?“ Řekli mu: „Dvanáct.“¹

1. 6,41—44

²⁰ „Když těch sedm pro čtyři tisíce, kolik naplněných košů úlomků jste sebrali?“ Řekli mu: „Sedm.“¹

1. v. 6—9

²¹ A říkal jim: „Ještě nechápete?“

Uzdravení slepého

²² Pak přišli¹ do Betsaidy.² Přivedli k němu slepého³ a žádali ho, aby se ho dotkl.

1. var.: přišel
2. 6,45
3. 10,46; Mt 9,27!

²³ Ježíš uchopil ruku toho slepého,¹ vyvedl ho z vesnice, a když plivl² do jeho očí a vložil na něho ruce, tázal se ho: „Vidíš něco?“

1. 10,49
2. 7,33; J 9,6

²⁴ On vzhlédl¹ a říkal: „Vidím lidi, vidím je jako stromy, a chodí.“

1. n.: nabyl zrak

²⁵ Pak opět¹ vložil ruce na jeho oči a on prohlédl, jeho zrak byl obnoven a viděl všechno zřetelně.

1. [jediný případ Ježíšova uzdravení nadvakrát]

²⁶ A poslal ho domů¹ se slovy: „Do vesnice teď nevstupuj [ani to nikomu ve vesnici neřekni]!“

1. 5,19p; ř.: do jeho domu

Petrovo vyznání

²⁷ Ježíš¹ se svými učedníky vyšel do vesnic Cesareje Filipovy.² Cestou se svých učedníků ptal: „Za koho mne lidé pokládají?“

1. //Mt 16,13—15
2. Mt 16,13p

²⁸ Oni mu řekli: „Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní za jednoho z proroků.“¹

1. 6,15

²⁹ A on se jich tázal: „A za koho mne pokládáte vy?“ Petr mu odpovídá: „Ty jsi Mesiáš.“

³⁰ Přísně jim domluvil, aby to o něm nikomu neříkali.

Ježíš mluví o své smrti a o následování

³¹ A¹ začal je učit, že Syn člověka² musí mnoho vytrpět a být zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona,³ být zabit a po třech dnech vstát⁴ z mrtvých.

1. //Mt 16,21—28
2. 2,10; Mt 8,20p
3. 15,1p
4. Mt 16,21

³² A mluvil o tom otevřeně.¹ Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat.

1. J 10,24; 11,14

³³ Když se však Ježíš otočil a uviděl své učedníky, pokáral¹ Petra a řekl: „Jdi ode² mne, satane, protože nemáš na mysli věci Boží, ale věci lidské.“

1. v. 32; 4,39; stejný ř. výraz jako ve v. 30 (přísně domluvil); 1,25 a 9,25 (pohrozil)
2. Mt 16,23

³⁴ A zavolal si zástup se svými učedníky a řekl jim: „Chce–li kdo jít¹ za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mne.

1. var.: přijít

³⁵ Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí¹ ji; kdo by však zahubil svou duši kvůli [mně a] evangeliu, zachrání ji.

1. Mt 16,25p

³⁶ Vždyť co člověku prospěje, získá–li celý svět, ale své duši uškodí?

³⁷ Neboť co může dát člověk výměnou za svou duši?

³⁸ Kdo by se styděl¹ za mne a za má slova v tomto cizoložném a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, když přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly.“²

1. ::Ř 1,16
2. 2Te 1,6—10

¹ A říkal jim: „Amen, pravím vám, že jsou někteří z těch, kdo zde stojí, kteří určitě neokusí smrti, dokud neuvidí Boží království, přišlé v moci.“

Na hoře proměnění

² A¹ po šesti dnech vzal Ježíš s sebou Petra, Jakuba a Jana a je jediné vyvedl na vysokou horu, kde byli sami. A² byl před nimi proměněn.

1. //Mt 17,1—13
2. var.: [+ když se modlil,]

³ Jeho šaty se rozzářily a velmi zbělely,¹ tak jak by je žádný bělič na zemi nemohl vybělit.

1. Mt 28,3

⁴ A ukázal se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem.

⁵ Petr ⌈na to⌉¹ Ježíšovi řekl: „Rabbi,² je pro nás dobré tu být. Udělejme tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden.“

1. ř.: odpověděv
2. V Mk se oslovení rabbi vyskytuje 3× (9,5; 11,21; 14,45) a rabbúni 1× (10,51). V Mt 17,4 je místo rabbi užito kyrie (Pane). Jak dosvědčují kumránské texty či aram. targúmy, lze výraz rabbi vztáhnout nejen na člověka, ale i na Boha samotného. Mt 23,7; J 1,38p

⁶ Nevěděl totiž, co by na to řekl,¹ neboť se velmi vyděsili.²

1. v. 5
2. He 12,21†

⁷ A objevil se¹ oblak a zastiňoval je, a z oblaku se ozval² hlas: „Toto je můj Syn, ten Milovaný,³ poslouchejte ho.“

1. ř.: stal se
2. ř.: stal se
3. 1,11

⁸ A náhle, když se rozhlédli, neviděli u sebe již nikoho, kromě samotného Ježíše.

⁹ A když sestupovali z hory, nařídil jim, aby to, co spatřili, nikomu nevypravovali, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.

¹⁰ Chytili se toho slova a mezi sebou se tázali, co to znamená vstát z mrtvých.

¹¹ A ptali se ho: „Proč učitelé Zákona říkají, že nejprve musí přijít Eliáš?“

¹² On jim říkal: „Nejprve opravdu přijde¹ Eliáš a všechno obnoví.² Ale jak to, že je napsáno o Synu člověka, že má mnoho vytrpět a být znevážen?

1. n.: přišel; (ř. aor. ptc. — Jedná se prav. o konstatování skutečnosti bez časového umístění.)
2. ř.: obnovuje

¹³ Avšak pravím vám, že Eliáš již nejen přišel, ale také mu učinili, co chtěli, jak je o něm napsáno.“

Uzdravení démonizovaného chlapce

¹⁴ A¹ když přišli k učedníkům, uviděli kolem nich veliký zástup a učitele Zákona, jak se s nimi přou.

1. //Mt 17,14—19

¹⁵ A hned ⌈všichni v zástupu⌉,¹ jakmile ho uviděli, byli velmi překvapeni; běželi k němu a zdravili ho.

1. ř.: celý zástup

¹⁶ I zeptal se jich:¹ „O čem se s nimi přete?“

1. var.: učitelů Zákona

¹⁷ A jeden člověk ze zástupu mu odpověděl: „Učiteli,¹ přivedl jsem k tobě svého syna, který má němého ducha.

1. v. 38; 4,38

¹⁸ Kdekoli se ho zmocní, trhá jím, a on pění, skřípe zuby¹ a strne.² Řekl jsem tvým učedníkům, aby ho³ vyhnali, ale nemohli.“

1. Sk 7,54
2. ř.: schne
3. tj. toho ducha

¹⁹ On jim na to¹ říká: „Ach, pokolení nevěřící,² jak dlouho ještě budu u vás? Jak dlouho ještě vás budu snášet?³ Při veďte ho ke mně.“

1. ř.: odpověděv
2. Mt 17,17
3. Ř 15,1

²⁰ I přivedli ho k němu. Jakmile ho duch spatřil, ihned s ním zalomcoval,¹ chlapec padl na zem, válel se a měl pěnu u úst.

1. v. 26v; L 9,42†

²¹ Ježíš se zeptal jeho otce: „Jak je to dlouho, co se mu to stává?“ On řekl: „Od dětství.

²² Často ho hodil i do ohně a do vody, aby ho zahubil. Avšak můžeš–li něco udělat, slituj se nad námi¹ a pomoz nám.“

1. ř.: buď pohnut soucitem; 1,41; Mt 18,27; 20,34; L 7,13

²³ Ježíš mu řekl: „Můžeš–li! Všechno je možné tomu, kdo věří.“¹

1. 2Pa 20,20; J 11,40; Sk 14,9

²⁴ Otec toho chlapce hned vykřikl a říkal: „Věřím,¹ pomáhej mé nevíře!“

1. J 9,38

²⁵ Když Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, pohrozil tomu nečistému duchu:¹ „Duchu němý a hluchý, já ti přikazuji, vyjdi z něho a už do něho nikdy nevstupuj!“

1. 1,26

²⁶ Ten vykřikl a silně jím zalomcoval¹ a vyšel. Chlapec zůstal² jako mrtvý, takže mnozí říkali, že zemřel.

1. 1,26; L 9,39†
2. ř.: stal se

²⁷ Ježíš uchopil jeho ruku, probudil¹ ho a on vstal.

1. n.: pozvedl

²⁸ Když Ježíš vešel do domu,¹ jeho učedníci se ho v soukromí² ptali: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“

1. 7,17
2. 4,34

²⁹ Řekl jim: „Tento rod nemůže vyjít jinak, než v modlitbě [a půstu].“

³⁰ A vyšli odtamtud a procházeli Galileou a nechtěl, aby ho někdo poznal.

³¹ Vyučoval totiž své učedníky a říkal jim: „Syn¹ člověka je vydáván do rukou lidí a ti ho zabijí. A až bude zabit, ⌈po třech dnech⌉² vstane.“

1. //L 9,44—45
2. var.: třetí den

³² Oni však tomu výroku nerozuměli,¹ ale báli se ho zeptat.

1. L 2,50; 18,34

Kdo je největší?

³³ A¹ přišli² do Kafarnaum. Když byl v domě, tázal se jich: „O čem jste cestou hovořili?“

1. //Mt 18,1—5
2. var.: přišel

³⁴ Oni však mlčeli, neboť se cestou mezi sebou dohadovali, kdo je největší.

³⁵ Posadil se, zavolal Dvanáct¹ a řekl jim: „Chce–li být někdo první, bude poslední ze všech a služebník² všech.“

1. 3,16
2. 10,43

³⁶ A vzal dítě a postavil je doprostřed nich; pak je vzal do náručí¹ a řekl jim:

1. 10,16

³⁷ „Kdokoli přijme jedno z takových dětí na základě mého jména, mne přijímá; a kdo by mne přijímal, nepřijímá mne, ale toho, který mne poslal.“¹

1. //Mt 10,40; J 13,20

Kdo není proti nám, je pro nás

³⁸ Jan mu říkal: „Učiteli,¹ viděli jsme někoho, jak ve tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu v tom, protože nechodil s námi.“

1. v. 17; //L 9,49

³⁹ Ježíš však řekl: „Nebraňte mu, neboť není nikdo, kdo na základě mého jména učiní mocný čin, aby o mně mohl brzy nato promluvit zle.

⁴⁰ Vždyť kdo není proti nám, je pro nás.

⁴¹ Neboť kdo by vám dal napít číši vody proto,¹ že jste Kristovi, amen, pravím vám, že určitě nepřijde o svou odměnu.“²

1. Mt 10,41; 5.: ve jménu toho,
2. Mt 5,12!; 1K 3,8; Zj 11,18

Varujte se pohoršení a svodů

⁴² „Ale¹ pro toho, kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto maličkých, kteří věří [ve mne], by bylo mnohem lepší, kdyby mu přivázali velký² mlýnský kámen na krk a hodili ho do moře.

1. //Mt 18,6
2. ř.: oslí (tj. kterým otáčí osel při mletí)

⁴³ Svádí–li tě tvá ruka, utni ji. Lépe je pro tebe do života vejít zmrzačený, než mít obě ruce a odejít do Gehenny¹ do neuhasitelného ohně,

1. Mt 5,22p

⁴⁴ [kde jejich červ neumírá a oheň nehasne].

⁴⁵ A svádí–li tě tvá noha, utni ji. Lepší je pro tebe do života vejít chromý, než mít obě nohy a být hozen do Gehenny,

⁴⁶ [kde jejich červ neumírá a oheň nehasne].

⁴⁷ A svádí–li tě tvé oko, vyjmi je. Lépe je pro tebe do Božího království vejít jednooký, než mít obě oči a být hozen do Gehenny,

⁴⁸ kde jejich červ neumírá a oheň¹ nehasne.²

1. Mt 3,12; 25,41
2. //Iz 66,24

⁴⁹ Neboť každý bude osolen ohněm [a každá oběť bude osolena solí].

⁵⁰ Sůl je dobrá. Kdyby se však sůl stala neslanou, čím ji ochutíte? Mějte sůl¹ v sobě a žijte mezi sebou pokojně.“²

1. Mt 5,13; Ko 4,6
2. Ř 12,18; 2K 13,11; 1Te 5,13; Jk 3,18

¹ Vstal¹ odtamtud a přišel na území Judska a Zajordání. A scházely se k němu opět zástupy a jak byl zvyklý,² zase je učil.³

1. //Mt 19,1—9
2. srv. L 4,16; Sk 17,2
3. 1,21!

² A přišli farizeové, aby ho pokoušeli.¹ Ptali se ho, je–li muži dovoleno propustit svou ženu.

1. Mt 19,3

³ On jim odpověděl: „Co vám přikázal Mojžíš?“

⁴ Oni pak řekli: „Mojžíš dovolil napsat rozlukový list a propustit.¹“

1. //Dt 24,1.3

⁵ Ježíš jim řekl: „Pro tvrdost vašeho srdce¹ vám napsal toto přikázání.

1. 16,14

⁶ Od počátku stvoření je [Bůh] učinil jako muže a ženu.¹

1. Mt 19,4; //Gn 1,27; 5,2

⁷ Proto opustí člověk svého otce i matku [a přilne ke své ženě].

⁸ A budou ti dva jedno tělo,¹ takže již nejsou dva, ale jedno tělo.

1. //Gn 2,24

⁹ Co tedy Bůh spojil,¹ ať člověk neodděluje.“

1. Mt 19,6

¹⁰ V domě se ho na to učedníci opět ptali.

¹¹ Řekl jim: „Kdo by propustil svou ženu a oženil se s jinou, cizoloží vůči ní.

¹² A jestliže by ona propustila svého muže a provdala se za jiného, cizoloží.“

Ježíš a děti

¹³ A¹ přinášeli k němu děti, aby se jich dotkl. Učedníci je² však pokárali.

1. //Mt 19,13—15
2. var.: [ty přinášející]

¹⁴ Když to Ježíš uviděl, rozhořčil se¹ a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takových je Boží království.²

1. Mt 26,8
2. Mt 5,3

¹⁵ Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevstoupí.“¹

1. Mt 18,3

¹⁶ A bral je do náručí,¹ vkládal na ně ruce a žehnal² [jim].

1. 9,36
2. HL; ř. kateulogeó

Bohatý mládenec

¹⁷ A¹ když vycházel na cestu, přiběhl jeden člověk, poklekl² před ním a ptal se ho: „Dobrý učiteli,³ co mám učinit,⁴ abych získal⁵ věčný život?“

1. //Mt 19,16—30
2. 1,40
3. 4,38
4. Mt 19,16
5. Mt 19,29p

¹⁸ Ježíš mu řekl: „Proč mne nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jen jediný: Bůh.

¹⁹ Přikázání znáš: Abys nezabil, nezcizoložil, neukradl, nevydal křivé svědectví, [nepodvedl]; cti svého otce a matku.¹“

1. Ex 20,12—16; Dt 5,16—20

²⁰ On mu řekl:¹ „Učiteli, toto všechno zachovávám od svého mládí.“

1. var.: [odpověděl]

²¹ Ježíš na něho pohlédl, ⌈zamiloval si⌉¹ ho a řekl mu: „Jedno ti chybí: Jdi, prodej všechno, co máš, a dej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.“

1. n.: miloval

²² On se nad tím slovem zachmuřil a se zármutkem odešel, neboť měl mnoho majetku.¹

1. Mt 6,21.24

²³ Ježíš se rozhlédl a řekl svým učedníkům: „Jak těžko vcházejí do Božího království ti, kteří mají majetek.“

²⁴ Učedníci se při jeho slovech děsili. Ježíš jim zase na to¹ řekl: „Děti,² jak nesnadné je [pro ty, kteří spoléhají na majetek,] vejít do Božího království.

1. 9,5
2. J 13,33; Ga 4,19; 1J 2,1

²⁵ Snadnější je, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“

²⁶ Oni byli velice ohromeni a říkali ⌈si mezi sebou⌉:¹ „A kdo může být zachráněn?“

1. var.: mu

²⁷ Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. Neboť u Boha je možné všechno.“

²⁸ Petr mu začal říkat: „Hle, my jsme opustili všechno a následujeme tě.“

²⁹ Ježíš říkal: „Amen, pravím vám, není nikdo, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole kvůli mně a kvůli evangeliu,

³⁰ aby nyní v tomto období nedostal¹ stokrát více domů, bratrů a sester, matek a dětí a polí s pronásledováními a v přicházejícím věku² život věčný.

1. n.: nevzal
2. Mt 12,32!

³¹ Mnozí první budou poslední a poslední první.“

Ježíš opět předpovídá svou smrt

³² Byli¹ na cestě, vystupovali do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi; a děsili se a ti, kteří je doprovázeli, se báli. Opět si k sobě vzal Dvanáct² a začal jim říkat, co se mu má přihodit:

1. //Mt 20,17—19
2. 3,16

³³ „Hle, vystupujeme do Jeruzaléma; Syn člověka bude vydán velekněžím a učitelům Zákona a odsoudí ho k smrti a vydají ho pohanům.¹

1. ř.: národům

³⁴ Budou se mu posmívat, plivat¹ na něho, zbičují ho a zabijí; a po třech dnech vstane z mrtvých.“

1. 14,65; 15,19

³⁵ Přistoupili¹ k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi,² a řekli mu: „Učiteli, chceme, abys nám učinil, o cokoli tě požádáme.“

1. //Mt 20,20—28
2. 1,19

³⁶ On pak jim řekl: „Co chcete, abych vám učinil?“

³⁷ Oni mu řekli: „Dej nám, abychom se ve tvé slávě posadili jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici.“

³⁸ Ježíš jim řekl: „Nevíte, co žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?“

³⁹ Oni mu řekli: „Můžeme.“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete křtěni.

⁴⁰ Není však má věc, dát někomu usednout po mé pravici nebo levici, ale usednou tam ti, pro které je to připraveno.“

⁴¹ Když to uslyšelo těch deset, začali být na Jakuba a Jana rozmrzelí.

⁴² Ježíš si je zavolal a řekl jim: „Víte, že ti, kteří se zdají být vládci pohanů,¹ panují nad nimi a jejich velcí nad nimi ⌈vykonávají svou svrchovanou moc⌉.²

1. n.: národů (srv. Mt 20,25)
2. Mt 20,25p

⁴³ Avšak ne tak je tomu mezi vámi, ale kdo by se chtěl mezi vámi stát velkým, bude vaším služebníkem;

⁴⁴ a kdo by chtěl být mezi vámi první, bude otrokem všech.

⁴⁵ Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svůj život¹ jako výkupné² za mnohé.“

1. ř.: duši; srv. Mt 20,28!
2. Mt 20,28p; Iz 53,11n

Slepý Bartimaios prohlédl

⁴⁶ Přišli¹ do Jericha. A když se svými učedníky a dosti velikým zástupem vycházel z Jericha, seděl u cesty syn Timaiův, Bartimaios, slepý² žebrák.

1. //Mt 20,29—34
2. Mt 9,27

⁴⁷ A když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal křičet: „Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!“

⁴⁸ Mnozí mu přísně domlouvali, aby zmlkl, ale on o to víc křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“

⁴⁹ Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho.“ Zavolali toho slepého a řekli mu: „Vzchop se,¹ vstaň, volá tě!“

1. n.: Buď dobré mysli; Mt 9,2p

⁵⁰ On odhodil¹ svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi.

1. srv. He 10,35

⁵¹ Ježíš mu odpověděl: „Co chceš,¹ abych ti učinil?“ Slepý mu řekl: „Rabbuni,² ať vidím!³“

1. Mt 15,28; J 5,6
2. J 20,16
3. ř.: abych prohlédnul / abych znova viděl

⁵² A Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě uzdravila.“¹ A hned prohlédl a šel tou cestou za ním.

1. Mt 9,22

¹ A¹ když se přiblížili k Jeruzalému, k Betfage a Betanii u Olivové hory, poslal dva ze svých učedníků

1. //Mt 21,1—9

² a řekl jim: „Jděte do protější vesnice, a hned jak do ní vejdete, naleznete uvázané oslátko, na které se ještě nikdo z lidí neposadil.¹ Odvažte je a přiveďte.²

1. srv. Nu 19,2; 1S 6,7
2. ř.: veďte

³ A jestliže vám někdo řekne: Co to děláte? řekněte: ⌈Pán je potřebuje a hned je sem zase pošle.⌉¹“

1. n.: Pán je potřebuje, a pak je sem hned pošle (ř.: posílá).

⁴ Odešli a nalezli oslátko uvázané venku na ulici u dveří a odvázali je.

⁵ A někteří z těch, kteří tam stáli, jim říkali: „Co to děláte, že odvazujete to oslátko?“

⁶ Oni jim řekli, jak řekl Ježíš, a ti je nechali.

⁷ A přivedli oslátko k Ježíšovi, hodili na ně svá roucha a on se na ně posadil.

⁸ A mnozí rozprostřeli na cestu svá roucha, jiní pak ratolesti, které nařezali na polích.

⁹ Ti, kteří šli vpředu, i ti, kteří šli za ním, křičeli: „Hosana!¹ Požehnaný, který přichází ve jménu Pána!²

1. Mt 21,9p
2. //Ž 118,25n

¹⁰ Požehnané přicházející království našeho otce Davida!¹ Hosana na výsostech!²“

1. 2S 7,11; L 1,32
2. ř.: na nejvyšších (místech); L 2,14

¹¹ A vstoupil do Jeruzaléma do chrámu a rozhlédl se po všem. Protože již bylo pozdě,¹ vyšel s Dvanácti² do Betanie.

1. ř.: byla večerní hodina
2. 3,16

¹² Když následujícího dne vyšli z Betanie, dostal hlad.

¹³ A z dálky uviděl fíkovník,¹ který měl listí, a přišel, zdali na něm něco nenalezne. Když k němu přišel, nenalezl nic, jen listí; nebylo totiž období² fíků.

1. Mt 21,19p
2. [to začíná v Jeruzalémě v červnu]

¹⁴ I řekl mu: „Ať již navěky z tebe nikdo ovoce nejí!“ A jeho učedníci to slyšeli.

Vyčištění chrámu

¹⁵ A¹ přišli do Jeruzaléma. Vešel do chrámu a začal vyhánět ty, kteří v chrámu prodávali a kupovali, a zpřevracel stoly směnárníků a sedadla prodavačů holubů.

1. //Mt 21,12—16

¹⁶ A nedovoloval, aby někdo skrze chrám pronesl nějaké zboží.¹

1. ř.: nádobu

¹⁷ Učil¹ a říkal jim: „Což není napsáno: Můj dům bude nazván² domem modlitby pro všechny národy?³ Vy jste jej však učinili jeskyní lupičů.“⁴

1. 1,21!
2. hebraismus, zn.: bude určen za dům …
3. //Iz 56,7
4. Jr 7,11

¹⁸ Uslyšeli to velekněží a učitelé Zákona a hledali, jak by ho zahubili, neboť se ho báli;¹ celý ten zástup byl totiž nad jeho učením ohromen.²

1. 12,12
2. Mt 7,28

¹⁹ Když nastal večer, vycházeli¹ ven z města.

1. var.: vycházel

Uschlý fíkovník

²⁰ A¹ když šli ráno² kolem, uviděli ten fíkovník uschlý od kořenů.

1. //Mt 21,19—22
2. [úterý velikonočního týdne]

²¹ Petr se rozpomenul¹ a řekl mu: „Rabbi,² hleď, ten fíkovník, který jsi proklel, je uschlý.“

1. 14,72
2. 9,5p

²² Ježíš jim na to¹ řekl: „Mějte víru² Boží.

1. 9,5
2. 4,40; L 5,20; 7,9; 17,5n; 18,8; Sk 14,9; Ř 14,22; 1K 13,2; Fm 1,5; Jk 2,14; Zj 14,12

²³ Amen, pravím vám, že kdo by řekl této hoře: Zvedni se a vrhni se do moře a nezapochyboval¹ by ve svém srdci, ale věřil by, že² co říká, se děje, bude to mít.

1. ř. sloveso souvisí s rozhodováním; n.: nezaváhal
2. n.: takže

²⁴ Proto vám pravím: Věřte, že jste všechno, za cokoliv se modlíte a oč žádáte,¹ přijali,² a budete to mít.

1. Mt 7,7
2. var.: přijímáte (/ dostáváte); var.: přijmete

²⁵ A kdykoliv stojíte¹ a modlíte se, odpouštějte,² máte–li proti někomu něco, aby vám i váš Otec, který je v nebesích, odpustil vaše přestoupení.³“

1. 1Kr 8,22; Mt 6,5
2. Ef 4,32
3. Mt 6,14; var.: + v. 26: Jestliže však vy neodpouštíte, ani váš Otec, ten v nebesích, neodpustí (ta) vaše přestoupení.

Zpochybňování autority

²⁷ A¹ přišli opět do Jeruzaléma, a když se procházel v chrámu, přišli k němu velekněží, učitelé Zákona a starší

1. //Mt 21,23—27

²⁸ a říkali mu: „V jaké pravomoci¹ to činíš? A² kdo ti dal tuto pravomoc, abys to činil?“

1. Mt 21,23p
2. ř.: Ale

²⁹ Ježíš jim řekl: „Zeptám se vás na jednu věc; odpovězte mi a řeknu vám, v jaké pravomoci to činím.

³⁰ Křest Janův byl z nebe,¹ nebo z lidí? Odpovězte mi.“

1. n : od Boha; [výraz „nebe“ byl častý h. opis pro Boží jméno, resp. Boha samotného; srv. Mt 3,2p]

³¹ Dohadovali se mezi sebou :„Řekneme–li z nebe, řekne: Proč jste mu [tedy] neuvěřili?

³² Máme říci z lidí?“ Báli se zástupu,¹ neboť všichni skutečně měli za to, že Jan byl prorok.

1. var.: [lidu]

³³ Odpověděli tedy Ježíšovi: „Nevíme.“ A Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci tyto věci činím.“

¹ A¹ začal k nim mluvit v podobenstvích.² „Jeden člověk vysadil vinici,³ obehnal zdí, vykopal jámu pro lis, vystavěl věž, pronajal ji vinařům a odcestoval.

1. //Mt 21,33—46
2. 3,23
3. Iz 5,1

² V stanovený čas poslal k vinařům otroka,¹ aby pře vzal od vinařů díl z úrody vinice.

1. Jr 35,15

³ Chytili ho, zbili a poslali s prázdnou.

⁴ Znovu k nim poslal jiného otroka a toho zranili na hlavě a potupili.

⁵ Poslal jiného, toho zabili; poslal i mnoho dalších, z nichž některé bili, jiné zabíjeli.

⁶ Měl ještě jednoho, [svého] milovaného syna. Naposled k nim poslal jeho a říkal: ⌈Zastydí se před mým synem.⌉¹

1. Mt 21,37p

⁷ Ti vinaři si však řekli: To je dědic. Pojďte, zabijme ho a dědictví bude naše.

⁸ A chytili ho, zabili a vyhodili ho ven z vinice.

⁹ Co tedy učiní pán vinice? Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným.

¹⁰ Ani toto Písmo jste nečetli: Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, ten se stal hlavou úhlu.

¹¹ Od Pána se to stalo a je to podivuhodné v našich očích?¹“

1. //Ž 118,22n

¹² Chtěli se ho zmocnit, ale báli se zástupu.¹ Poznali totiž, že to podobenství řekl proti nim. I opustili ho a odešli.²

1. 11,18
2. Mt 22,22

Daň císaři

¹³ Poslali¹ k němu některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo.

1. //Mt 22,15—22

¹⁴ Přišli a řekli mu: „Učiteli, víme, že jsi pravdivý a nedbáš na nikoho, neboť ⌈nebereš ohled na postavení člověka⌉,¹ ale v² pravdě učíš cestě Boží. Je dovoleno dát daň císaři, nebo ne? Máme ji dát, či ji dát nemáme?“

1. Mt 22,16p
2. ř. epi +2p.; n.: na základě …; (srv. Mt 22,16 en)

¹⁵ On však znal jejich přetvářku a řekl jim: „Proč mne zkoušíte?¹ Přineste mi denár, abych se podíval.“

1. n.: pokoušíte

¹⁶ Oni jej přinesli a Ježíš jim řekl: „Čí je ten obraz a nápis?“ Oni mu řekli: „Císařův.“

¹⁷ Ježíš jim řekl: „Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.“ Velice se nad ním¹ divili.²

1. n.: nad tím
2. 5,20

Sedm bratrů a žena při vzkříšení

¹⁸ Přišli¹ k němu saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho:

1. //Mt 22,23—33

¹⁹ „Učiteli, Mojžíš nám napsal, že zemře–li něčí bratr a zanechá ženu, ale nezanechá dítě, aby si tu ženu vzal za manželku jeho bratr a vzbudil svému bratru potomka.¹

1. ř.: semeno — stejně ve vv. 20—22; Gn 38,8; Dt 25,5

²⁰ Bylo sedm bratrů. První si vzal ženu, zemřel a nezanechal potomka.

²¹ I druhý si ji vzal, zemřel a nezanechal potomka; a třetí stejně tak.

²² Těch sedm bratrů nezanechalo potomka; poslední ze všech zemřela i ta žena.

²³ [Když vstanou] při vzkříšení z mrtvých, komu z nich ta žena bude patřit? Vždyť všech sedm ji mělo za ženu.“

²⁴ Ježíš jim říkal: „Nebloudíte právě proto, že neznáte Písma ani Boží moc?

²⁵ Neboť když vstanou z mrtvých, nežení se ani se nevdávají, ale jsou jako andělé v nebesích.

²⁶ O mrtvých pak, že vstávají,¹ jste nečetli v Mojžíšově knize, jak mu u keře Bůh řekl: Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův?²

1. Mt 16,21; 22,31
2. //Ex 3,6.15n

²⁷ Není Bohem mrtvých, ale žijících. Velmi bloudíte!“

Největší přikázání

²⁸ Tu¹ přistoupil jeden z učitelů Zákona, který je uslyšel, jak se spolu dohadují. Když uviděl, že jim Ježíš dobře odpověděl, zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“

1. //Mt 22,34—40

²⁹ Ježíš odpověděl: „První je: Slyš, Izraeli, Pán, náš Bůh, Pán jediný jest

³⁰ a budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly.¹

1. //Dt 6,4n; Joz 22,5

³¹ Druhé je toto: Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.¹ Není jiné přikázání větší než tato.“

1. //Lv 19,18

³² I řekl mu ten učitel Zákona: „Dobře, Učiteli, pravdivě jsi řekl, že je jediný a není jiného mimo něho¹

1. Dt 4,35; Iz 45,21

³³ a milovat ho z celého srdce, z celého porozumění,¹ z celé síly a milovat bližního jako sebe je větší než všechny celopaly a oběti.“²

1. L 2,47p
2. 1S 15,22; Oz 6,6

³⁴ Když Ježíš uviděl, že odpověděl uváženě, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ A nikdo se ho již neodvažoval zeptat.

Čí syn je Kristus?

³⁵ A¹ když Ježíš odpověděl, začal vyučovat² v chrámě: „Jak to, že učitelé Zákona říkají, že Kristus je syn Davidův?

1. //Mt 22,41—46
2. 10,1

³⁶ Sám David řekl v Duchu Svatém: Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele ⌈za podnož tvých nohou⌉.¹²

1. srv. Iz 66,1; var.: pod tvé nohy
2. //Ž 110,1

³⁷ Sám David ho nazývá Pánem; jakpak¹ je tedy jeho synem?“ A velký zástup² mu rád naslouchal.

1. ř.: odkud
2. J 12,9

³⁸ Ve svém učení říkal: „Varujte se učitelů Zákona, kteří se chtějí procházet v dlouhých rouchách a ⌈být pozdravováni⌉¹ na tržištích

1. ř.: (chtějí) pozdravy

³⁹ a chtějí přední sedadla v synagogách a přední místa na hostinách.¹

1. 6,21p

⁴⁰ Vyjídají domy vdov a okázale se dlouho modlí; ti dostanou větší odsouzení.“

Dar chudé vdovy

⁴¹ [Ježíš]¹ se posadil proti pokladnici a pozoroval, jak zástup vhazuje do pokladnice měděné mince.² A mnozí bohatí vhazovali hodně.

1. //L 21,1—4
2. 6,8

⁴² A přišla jedna chudá vdova a vhodila do ní dvě lepta, což je kvadrans.¹

1. lepton i kvadrans (= 1/4 assu) — mince nepatrné hodnoty, nejmenší oběživo v Izraeli; L 12,59p

⁴³ Přivolal své učedníky a řekl jim: „Amen, pravím vám, že tato chudá vdova dala¹ víc než všichni ostatní, kteří vhazovali do pokladnice.

1. ř.: vhodila /-i

⁴⁴ Všichni totiž dali¹ ze svého přebytku, tato však ze svého nedostatku dala² vše, co měla,³ celé svoje živobytí.“

1. ř.: vhodila /-i
2. ř.: vhodila /-i
3. L 8,43; 2K 8,3

¹ Když¹ vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Učiteli, pohleď, jaké kameny² a jaké stavby!“

1. Mt 24,1nn
2. [dle Josepha Fl. (Starož. 15.11.3) byly bílé a některé z nich měřily 12×4×6 m]

² Ježíš mu řekl: „Hledíš na tyto veliké stavby? Jistě [zde] nezůstane kámen na kameni, který by nebyl stržen.“

³ A když seděl na Olivové hoře¹ naproti chrámu, ptali se ho v soukromí² Petr, Jakub, Jan³ a Ondřej:

1. Mt 21,1
2. 4,34
3. Mt 17,1

⁴ „Pověz nám, kdy to bude a jaké bude znamení, až se to všechno začne naplňovat?“

⁵ Ježíš jim začal říkat: „Dávejte si pozor,¹ aby vás někdo nesvedl.

1. v. 9.23.33; Mt 16,6v; 2J 1,8

⁶ [Neboť] mnozí přijdou ⌈v mém jménu⌉¹ a budou říkat: Já jsem² a svedou mnohé.

1. Mt 24,5p
2. [tj. + Mesiáš]

⁷ Když uslyšíte o válkách a válečné zvěsti, neděste se, musí to nastat, ale ještě ne bude konec.

⁸ Povstane totiž národ proti národu a království proti království. Na různých místech budou země třesení, budou hladomory [a nepokoje]. To bude začátek porodních bolestí.

⁹ Vy se však mějte na pozoru. Budou vás vydávat ⌈soudům a do synagog, budete biti a⌉¹ kvůli mně budete stavěni před vladaře a krále, jim na svědectví.

1. n.: soudům (ř.: do synedrií), budete biti v synagogách, …

¹⁰ Všem národům musí být nejprve vyhlášeno evangelium.

¹¹ A¹ když vás budou vodit a vydávat, nestarejte se předem, co byste řekli, ale co by vám v tu hodinu bylo dáno, to mluvte. Neboť to nejste vy, kdo mluví, ale Duch Svatý.

1. //Mt 10,19—22

¹² A vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, děti povstanou proti rodičům a usmrtí je.

¹³ A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno. Kdo však vytrvá do konce, ten bude zachráněn.“

Velké soužení

¹⁴ „Když pak uvidíte ohavnost zpustošení¹ postavenou, kde nemá být -- kdo čte, ať rozumí -- tehdy ti, kteří budou v Judsku, ať utíkají do hor.

1. Mt 24,15p

¹⁵ Kdo bude na střeše,¹ ať nesestupuje a nevstupuje dovnitř, aby si vzal něco ze svého domu.

1. 2,4p

¹⁶ A kdo bude na poli, ať se neobrací k věcem, které jsou vzadu, aby si vzal svůj plášť.

¹⁷ Běda těhotným a kojícím v oněch dnech!

¹⁸ Modlete se, aby [k vašemu útěku] nedošlo v zimě.

¹⁹ Neboť v oněch dnech bude takové soužení, jaké nenastalo od počátku stvoření,¹ které stvořil Bůh, až do dneška a nikdy již nenastane.

1. 10,6

²⁰ A kdyby Pán nezkrátil ty dny, nebylo by zachráněno žádné tělo.¹ Ale kvůli vyvoleným,² které vyvolil, zkrátil ty dny.

1. Mt 24,22p
2. v. 22.27; Mt 24,22!

²¹ A tehdy, když by vám někdo řekl: Hle, zde je Kristus!, [nebo:] Hle, tam!, nevěřte.

²² Neboť povstanou falešní kristové a falešní proroci a budou činit¹ znamení a divy, aby, kdyby to bylo možné, svedli vyvolené.

1. ř.: dávat

²³ Vy se tedy mějte na pozoru. Všechno jsem vám již předem řekl.“

Příchod Syna člověka

²⁴ „Ale v oněch dnech,¹ po onom soužení se zatmí slunce a měsíc nebude vydávat svou zář.

1. [častý výraz StS vztahující se ke konci časů; Jr 3,16; Za 8,23]

²⁵ Hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, se zatřesou.¹

1. Mt 24,29!

²⁶ A potom¹ uvidí Syna člověka přicházejícího v oblacích s velikou mocí a slávou.²

1. n.: Tehdy
2. Da 7,13n

²⁷ A tehdy pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř větrů¹ od nejzazšího konce země² až po nejzazší konec nebe.“³

1. Mt 24,31p
2. Mt 12,42
3. Dt 30,4; Za 2,6

Podobenství o fíkovníku

²⁸ „Od fíkovníku se naučte podobenství: Když již jeho větev změkne a vyhání listy, víte, že léto je blízko.

²⁹ Tak i vy, když uvidíte, že se tyto věci dějí, vězte,¹ že je to blízko, přede dveřmi.

1. n.: víte / budete vědět

³⁰ Amen, pravím vám, že určitě nepomine toto pokolení, dokud se toto všechno nestane.

³¹ Nebe a země pominou, ale má slova jistě nepominou.“¹

1. Mt 5,18

Bděte, protože neznáte den Jeho příchodu

³² „O tom dni či hodině nikdo neví, ani andělé v nebi, ani Syn, jedině Otec.¹

1. Sk 1,7

³³ Dávejte si pozor, bděte [a modlete se], neboť nevíte, kdy je ten určený čas.

³⁴ Jako člověk, který je na cestách: opustil svůj dům, dal svým otrokům plnou moc,¹ každému jeho práci a dveřníkovi přikázal, aby bděl.

1. ř.: pravomoc

³⁵ Bděte¹ tedy, neboť nevíte, kdy Pán domu² přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, či před rozbřeskem,

1. Mt 24,42!; Ef 6,18
2. He 3,6

³⁶ aby nepřišel neočekávaně a nenalezl vás spící.¹

1. Mt 25,5; Ř 13,11; Ef 5,14

³⁷ Co tedy říkám vám, říkám všem: Bděte!“

¹ Byly¹ dva dny před ⌈Hodem beránka⌉² a svátky nekvašených chlebů. Velekněží a učitelé Zákona hledali,³ jak by se ho lstí zmocnili, aby ho zabili.

1. //Mt 26,2—16
2. ř.: pascha (Mt 26,2p)
3. v. 11.55; 11,18; 12,12; srv. 1S 20,1

² Říkali totiž: „Ne ve svátek, aby snad nebylo pobouření lidu.“

Ježíš v Betanii pomazán k pohřbu

³ Když byl v Betanii v domě Šimona Malomocného a byl u stolu,¹ vešla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého, velmi drahého² nardového³ oleje; rozbila tu nádobku a olej vylila na jeho hlavu.

1. Mt 9,10p
2. srv. 1Tm 2,9; 1Pt 3,4
3. Pís 1,12p

⁴ Někteří se mezi sebou rozhořčovali: „K čemu je ta ztráta oleje?

⁵ Vždyť se ten olej mohl prodat za víc než tři sta denárů¹ a ty dát chudým!“ A hněvali se na ni.

1. Mt 26,7p

⁶ Ježíš řekl: „Nechte ji. Proč jí působíte těžkosti? Vykonala na¹ mně dobrý skutek.

1. ř.: ve mně

⁷ Vždyť chudé máte stále s sebou, a kdykoli chcete, můžete jim učinit dobře; mne však nemáte stále.

⁸ Učinila, co mohla; předem pomazala mé tělo olejem k pohřbu.

⁹ Amen, pravím vám, kdekoli po celém světě¹ bude hlásáno [toto] evangelium, bude se na její památku mluvit také o tom, co ona učinila.“

1. Mt 28,19n

Juda nabízí zradu

¹⁰ A Juda Iškariotský,¹ jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho vydal.²

1. J 6,71
2. Mt 26,16p

¹¹ Když to uslyšeli, zaradovali se a slíbili mu dát peníze. I hledal vhodnou příležitost, jak by jim ho vydal.

Příprava velikonoční večeře

¹² Prvního¹ dne nekvašených chlebů, když obětovali² ⌈velikonočního beránka⌉,³ mu řekli jeho učedníci: „Kam chceš, abychom odešli a připravili ti k jídlu ⌈velikonočního beránka⌉?⁴“

1. //Mt 26,17—30
2. n.: zabíjeli
3. ř.: pascha (Mt 26,2p)
4. ř.: pascha (Mt 26,2p)

¹³ I poslal dva ze svých učedníků¹ a řekl jim: „Jděte do města a potká vás člověk, který ponese džbán vody.² Jděte za ním

1. [Petra a Jana (L 22,8)]
2. [snadno rozpoznatelný, protože toto obvykle dělaly pouze ženy]

¹⁴ a tam, kam vejde, řekněte hospodáři: Učitel říká: Kde je moje místnost, kde bych se svými učedníky pojedl ⌈velikonočního beránka⌉?¹

1. ř.: pascha (Mt 26,2p)

¹⁵ A on vám ukáže velkou horní místnost,¹ již prostřenou a připravenou, a tam nám připravte jídlo.“

1. L 22,12†; Sk 1,13v; 20,8v

¹⁶ Učedníci vyšli, přišli do města a nalezli vše, jak jim řekl, i připravili ⌈velikonočního beránka⌉.¹

1. ř.: pascha (Mt 26,2p)

¹⁷ Když nastal večer, přišel s Dvanácti.

¹⁸ A když byli u stolu¹ a jedli, Ježíš řekl: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mne zradí,² ten, který jí se mnou.“

1. Mt 9,10p
2. Mt 26,16p

¹⁹ Začali se rmoutit a jeden po druhém mu říkali: „Snad ne já?“

²⁰ On jim řekl: „Jeden z Dvanácti, který se mnou namáčí v míse.

²¹ Syn člověka opravdu odchází, jak je o něm napsáno,¹ běda však onomu člověku, skrze kterého je Syn člověka zrazován. ⌈Pro toho [by bylo] lépe, kdyby se byl⌉² nenarodil.“

1. Iz 53
2. Mt 26,24p

Ustanovení Památky

²² A když jedli, vzal [Ježíš] chléb, požehnal a rozlomil, dal jim a řekl: „Vezměte,¹ toto je mé tělo.“

1. var.: [+ jezte,]

²³ Pak vzal kalich, vzdal díky a dal jim; a napili se z něj všichni.

²⁴ A řekl jim: „Toto je má krev [nové] smlouvy, která se vylévá za mnohé.¹

1. var.: [+ na odpuštění hříchů]

²⁵ Amen, pravím vám, že se [již více] nenapiji z plodu vinné révy až do onoho dne, kdy jej budu pít nový v Božím království.“

²⁶ A zazpívali chvalozpěv¹ a vyšli na Olivovou horu.²

1. Mt 26,30p
2. 11,1

Ježíš předpovídá Petrovo zapření

²⁷ A Ježíš jim řekl: „Všichni [ode mne této noci] odpadnete,¹ neboť je napsáno: Budu bít pastýře a ovce stáda se rozptýlí.²

1. 4,17
2. Za 13,7

²⁸ Ale po svém vzkříšení¹ vás předejdu do Galileje.“

1. Mt 16,21p

²⁹ Petr mu říkal: „I kdyby všichni odpadli,¹ já však ne!“

1. 4,17

³⁰ A Ježíš mu řekl: „Amen, pravím tobě, že dnes, této noci, dříve než kohout [dvakrát] zakokrhá,¹ právě ty mne třikrát zapřeš.“

1. Mt 26,34p

³¹ On však tím více říkal: „I kdybych s tebou musel zemřít, určitě tě nezapřu.“ Stejně mluvili i ostatní.

V Getsemane

³² I¹ přicházejí k místu jménem Getsemane.² Říká svým učedníkům: „Posaďte se zde, než se pomodlím.“

1. //Mt 26,36—46; L 22,40—46
2. Mt 26,36p

³³ A vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a začal se děsit a znepokojovat.

³⁴ Říká jim: „Má duše je smutná¹ až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!“

1. //Ž 42,6

³⁵ Trochu poodešel, padal na zem a modlil se, aby ho, je–li to možné, tato hodina minula.

³⁶ Říkal: „Abba,¹ Otče, tobě je všechno možné, přenes tento kalich ode mne, ale ne, co chci já, ale co ty.“

1. Ř 8,15

³⁷ A přišel a nalezl je spící. Říká Petrovi: „Šimone,¹ spíš? Nemohl jsi jedinou hodinu bdít?

1. 1,16

³⁸ Bděte¹ a modlete se, abyste nevešli² do pokušení.³ Duch je sice ochotný,⁴ ale tělo slabé.“

1. 13,35.37; 1Pt 5,8
2. var.: nepřišli
3. L 22,40
4. Ž 51,14p

³⁹ A opět odešel a pomodlil se, říkaje stejnou prosbu.¹

1. Mt 26,44p

⁴⁰ A opět, když přišel, nalezl je spící; měli velmi těžká víčka¹ a nevěděli, co by mu odpověděli.

1. ř.: oči

⁴¹ A přichází po třetí a říká jim: „Ještě spíte a odpočíváte? To stačí. Přišla ta hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.

⁴² Vstávejte, pojďme! Hle, ⌈přiblížil se ten, který mne zrazuje.⌉¹“

1. n.: můj zrádce je nablízku. (Srv. Mt 26,16)

Zatčení

⁴³ A¹ hned, když ještě mluvil, přichází Juda, jeden z Dvanácti, a s ním zástup od velekněží, učitelů Zákona a starších, s meči a holemi.

1. //Mt 26,47—56

⁴⁴ Ten, který ho zrazoval, ⌈měl s nimi domluvené znamení⌉:¹ „Koho políbím, ten to je. Zmocněte se ho a bezpečně² odveďte!“

1. ř.: jim byl dal zn. řka
2. tj. pod stráží; srv. Sk 16,23

⁴⁵ Když přišel, hned k němu přistoupil a řekl: „Rabbi!“¹ A vroucně ho políbil.

1. 9,5p

⁴⁶ Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho.

⁴⁷ Jeden z okolostojících tasil meč, udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho.

⁴⁸ Ježíš jim na to¹ řekl: „Vyšli jste s meči a holemi jako na lupiče, abyste mne zatkli.²

1. ř.: odpovídaje; viz Mt 3,15p
2. n.: ? (otázka)

⁴⁹ Den co den jsem vyučoval u vás v chrámě, a nezmocnili jste se mne. Ale ⌈musí se naplnit⌉¹ Písma.²“

1. ř.: aby se naplnila
2. n.: Nechť se naplní Písma!

⁵⁰ A všichni ho opustili a utekli.

⁵¹ Šel s ním nějaký¹ mladík, který měl přes nahé tělo přehozený lněný² šat, i zmocnili se ho.

1. var.: [jeden / jistý]; Podle tradice byl oním mladíkem sám autor Markova evangelia.
2. [obv. vnější oděv byl vlněný; lněný naznačuje, že byl z bohaté rodiny]

⁵² On tam však zanechal lněný šat a utekl [od nich] nahý.

Ježíš před veleradou

⁵³ Ježíše¹ odvedli k veleknězi² a shromáždili se [k němu] všichni velekněží, starší a učitelé Zákona.

1. //Mt 26,57—68
2. [tj. Kaifáši (Mt 26,3p)]

⁵⁴ Petr došel zpovzdálí za ním až dovnitř do veleknězova dvora, seděl pak se služebníky a ohříval se u ohně.¹

1. ř.: u světla

⁵⁵ Velekněží a celá velerada¹ hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho odsoudili k smrti, ale nenalézali.

1. Mt 26,59 5,22p

⁵⁶ Neboť mnozí proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví nebyla stejná.

⁵⁷ Někteří povstali a křivě proti němu svědčili:

⁵⁸ „My jsme ho uslyšeli, jak říká: Já zbořím tuto svatyni udělanou rukama a ve třech dnech vybuduji jinou, ne rukama udělanou.“¹

1. 15,29; J 2,19

⁵⁹ A ani tak jejich svědectví nebylo shodné.

⁶⁰ I povstal uprostřed velekněz a zeptal se Ježíše: „Nic neodpovídáš? Co tito lidé proti tobě svědčí?“

⁶¹ On však mlčel a nic neodpovídal. Znovu se ho velekněz otázal a řekl mu: „Jsi ty Mesiáš,¹ Syn Požehnaného?“

1. Mt 2,4p

⁶² Ježíš řekl: „Já jsem. A spatříte Syna člověka sedícího po pravici Moci¹ a přicházejícího s² nebeskými oblaky.³“

1. [v 1 st. obvyklý poukaz na Boha, užívaný z úcty k Božímu jménu (stejně jako předchozí „Požehnaného“)]; 16,20; //Ž 110,1
2. v Mt 26,64: na …
3. //Da 7,13

⁶³ Velekněz roztrhl svá roucha a říká: „Nač ještě potřebujeme svědky?

⁶⁴ Slyšeli jste rouhání. Jak se vám to jeví?“ Všichni ho odsoudili, že je hoden¹ smrti.

1. n.: propadlý

⁶⁵ A někteří na něho začali plivat, zahalovat mu tvář, bít ho pěstmi a říkat mu: „Zaprorokuj!“ A biřici ho zasypali¹ ranami.

1. var.: vzali s

Petr Ježíše třikrát zapírá

⁶⁶ A¹ zatímco byl Petr dole v nádvoří, přišla jedna z veleknězových služek.

1. //Mt 26,69—75

⁶⁷ Když uviděla Petra, jak se ohřívá, pohlédla na něj a řekla: „I ty jsi byl s Nazaretským, tím Ježíšem.“

⁶⁸ On však zapřel: „Nevím ani nerozumím, co říkáš.“ A vyšel ven do předního dvora [a kohout zakokrhal].

⁶⁹ A když ho ta služka uviděla, začala opět říkat těm, kteří stáli poblíž: „Tento je z nich.“

⁷⁰ On však opět zapíral. A za malou chvíli znovu ti, co stáli poblíž, říkali Petrovi: „Skutečně jsi jeden z nich, vždyť jsi také Galilejec.“¹

1. Mt 26,73p

⁷¹ On se pak začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka, o kterém mluvíte.“

⁷² A [hned] kohout [podruhé] zakokrhal.¹ Tu si Petr rozpomněl² na výrok, jak mu Ježíš řekl: „Než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mne zapřeš,“ a ⌈začal plakat⌉.³

1. Mt 26,34p
2. 11,21
3. n.: pomysliv na to plakal / zavzlykav plakal / vyběhnuv ven plakal; (Sl. spojení nejistého významu.)

¹ A¹ hned časně zrána ⌈velekněží se staršími a učitelé Zákona⌉² -- celá velerada³ -- ⌈se poradili⌉,⁴ Ježíše spoutali, odvedli a vydali Pilátovi.

1. //Mt 27,11—26
2. [tři skupiny (8,31; srv. Sk 4,5), které tvořily sanhedrin]
3. 14,55
4. n.: připravili usnesení

² Pilát se ho otázal: „Ty jsi král Židů?“ On mu odpověděl: „Ty říkáš.“

³ Velekněží ho velmi obviňovali.¹

1. var.: [+ On však nic neodpověděl.]

⁴ Pilát se ho znovu zeptal: „Nic neodpovídáš? Podívej, z čeho všeho tě obviňují!“

⁵ Ježíš však již nic neodpověděl, takže se Pilát divil.

⁶ O svátcích jim propouštěl jednoho vězně, o kterého žádali.

⁷ Se vzbouřenci, kteří se při vzpouře dopustili vraždy, byl uvězněný muž zvaný Barabáš.

⁸ Zástup ⌈vystoupil k Pilátovi⌉¹ a začal žádat, aby učinil, jak jim činíval.

1. var.: vykřikl

⁹ Pilát jim odpověděl: „Chcete, abych vám propustil krále Židů?“

¹⁰ Uvědomoval si totiž, že ho [velekněží] vydali ze závisti.

¹¹ Velekněží však podnítili zástup, aby jim raději propustil Barabáše.

¹² Pilát jim zase na to¹ říkal: „Co tedy [chcete,] abych učinil s [tím, kterého nazýváte] králem Židů?“

1. 9,5

¹³ Oni opět zvolali: „Ukřižuj ho!“

¹⁴ Pilát jim říkal: „Co tedy udělal zlého?“ Oni pak ještě silněji zvolali: „Ukřižuj ho!“

¹⁵ Pilát pak, chtěje vyhovět zástupu, jim propustil Barabáše; Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.

Vojáci se Ježíšovi vysmívají

¹⁶ Vojáci¹ ho odvedli do dvora, to jest do pretoria², a svolali celý oddíl.

1. //Mt 27,27—31
2. tj. vládní budova; Mt 27,27

¹⁷ Oblékli mu purpur,¹ upletli trnový věnec a nasadili mu jej

1. L 16,19!

¹⁸ a začali ho zdravit: „Buď zdráv, králi Židů!“

¹⁹ Bili ho po hlavě rákos ovou holí, plivali na něj, poklekali¹ a klaněli se mu.²

1. ř.: skláněli kolena; srv. Fp 2,10
2. Mt 27,29

²⁰ Když se mu naposmívali, svlékli ho z purpuru a oblékli mu jeho šaty. Vyvedli ho, aby ho ukřižovali.

Ukřižování

²¹ A¹ přinutili kolemjdoucího Šimona z Kyrény,² otce Alexandra a Rufa,³ jdoucího z pole, aby vzal jeho kříž.

1. //Mt 27,33—44
2. ř.: Kyreňana
3. [zmiňuje je pouze Mk; zdá se, že čtenáři je měli znát — snad Rufus totožný s Ř 16,13]

²² Přivedli ho na místo zvané Golgota, což v překladu znamená Místo lebky.

²³ Dávali mu [pít] víno smíchané s myrhou, ale on je nepřijal.

²⁴ Pak jej ukřižovali a dělili si jeho šaty, losujíce o ně, kdo si co vezme.

²⁵ Byla třetí hodina,¹ když ho ukřižovali.

1. tj. devět hodin ráno

²⁶ A byl ⌈napsán nápis o jeho vině⌉:¹ Král Židů.

1. ř.: nápis viny jeho napsaný

²⁷ Spolu s ním byli ukřižováni dva lupiči,¹ jeden po pravici a druhý po jeho levici.

1. Mt 27,38p

²⁸ [Naplnilo se Písmo, které praví:¹ Byl započten mezi bezzákonné.]

1. J 19,37p

²⁹ A kolemjdoucí ho uráželi, potřásali hlavou¹ a říkali: „Ó, ty, který boříš svatyni a ve třech dnech ji stavíš!

1. Mt 27,39p

³⁰ Sestup s kříže a zachraň se!“

³¹ Podobně se i velekněží a učitelé Zákona mezi sebou posmívali a říkali: „Jiné zachránil, sebe zachránit nemůže.

³² Ať nyní Kristus, král Izraele, sestoupí s kříže, abychom uviděli a uvěřili.“ Také ti, kteří byli ukřižováni spolu s ním, ho haněli.

³³ A¹ když nastala šestá hodina,² padla³ tma na celou zemi až do deváté hodiny.⁴

1. //Mt 27,45—56
2. tj. poledne
3. ř.: nastala
4. [tj. třetí odpoledne]

³⁴ O deváté hodině Ježíš zvolal silným hlasem: „Eloi, Eloi, lema sabachthani?“ což v překladu znamená: Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil?¹

1. //Ž 22,1

³⁵ A když to uslyšeli někteří z těch, kdo stáli poblíž, říkali: „Hle, volá Eliáše.“

³⁶ Kdosi pak vyběhl, naplnil houbu octem, připevnil na rákos ovou hůl a dával mu pít¹ se slovy: „Nechte ho, ať uvidíme, přijde–li Eliáš, aby ho sundal.“

1. Ž 69,22

³⁷ Ježíš vydal mocný hlas a ⌈vydechl naposled⌉.¹

1. n.: zemřel

³⁸ A opona¹ svatyně se roztrhla ve dví odshora až dolů.

1. Mt 27,51p

³⁹ Když setník, který stál blízko naproti němu, uviděl, že takto vydechl,¹ řekl: „Tento člověk byl opravdu Boží Syn.“

1. n.: zemřel

⁴⁰ Zdaleka se dívaly také ženy, mezi nimi Marie Magdalská a Marie, matka Jakuba mladšího a Josese, a Salome,

⁴¹ které chodily s ním a sloužily mu, když byl v Galileji, a mnoho jiných, které spolu s ním vystoupily do Jeruzaléma.

Josef z Arimatie uložil tělo do hrobky

⁴² A¹ když již nastal večer, poněvadž byl den přípravy, to jest den před sobotou,

1. //Mt 27,57—61

⁴³ přišel Josef z Arimatie, vážený člen rady, který také sám očekával Boží království.¹ Osmělil se, vešel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo.²

1. L 2,38
2. Dt 21,22n

⁴⁴ Pilát se podivil, že by byl již mrtev.¹ Zavolal si setníka a otázal se ho, ⌈je–li to dlouho, co⌉² zemřel.

1. [umírání na kříži trvalo obvykle dva tři dny]
2. var.: jestli již

⁴⁵ A když se to od setníka dověděl, daroval mrtvé tělo Josefovi.

⁴⁶ Ten nakoupil jemné plátno, sundal ho s kříže, zavinul tím plátnem a uložil ho v hrobce, která byla vytesána ve¹ skále, a ke vchodu do hrobky přivalil kámen.

1. ř.: ze …

⁴⁷ Marie Magdalská a Marie [matka] Josesova pozorovaly místo, kam byl uložen.

¹ Když¹ uplynula sobota,² Marie Magdalská, Marie [matka] Jakubova a Salome nakoupily vonné látky, aby přišly a pomazaly ho.

1. //Mt 28,1—8
2. [tj. v sobotu večer po západu slunce]

² A časně ráno prvního dne týdne, když vyšlo slunce, přicházely k hrobce.

³ A říkaly si: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobky?“

⁴ A vzhlédly a vidí, že kámen je odvalen; byl totiž velmi veliký.

⁵ Když vstoupily do hrobky, spatřily mládence sedícího po pravé straně, oděného bílým rouchem, a vyděsily se.

⁶ On pak jim řekl: „Neděste se. Hledáte Ježíše Nazaretského, toho ukřižovaného.¹ Byl vzkříšen² z mrtvých, není tu. Hle, místo, kam ho položili.

1. n.: … Ježíše Nazaretského, Ukřižovaného. / ?
2. Mt 16,21

⁷ Ale jděte a povězte jeho učedníkům i Petrovi: Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, tak jak vám řekl.“

⁸ Vyšly a utekly od hrobky; zmocnilo¹ se jich totiž třesení a byly zcela bez sebe. A nikomu nic neřekly, neboť se bály.²

1. L 5,26
2. I když v nejstarších rkpp (Sínajském a Vatikánském ze 4. st. po Kr.) končí toto evang. v. osmým, uznává církev i vv. 9—20 za inspirované.

⁹ Ráno prvního dne týdne, když Ježíš vstal, ukázal se nejprve Marii Magdalské, od níž kdysi vyhnal sedm démonů.

¹⁰ Ona šla a oznámila to těm, kteří byli s ním¹ a kteří teď plakali a truchlili.

1. 3,14

¹¹ A oni, když uslyšeli, že opět žije a že ho spatřila,¹ neuvěřili.²

1. ř.: že byl od ní spatřen
2. v. 13n; L 24,11; J 9,18; 20,25

¹² Potom se v jiném způsobu¹ ukázal² dvěma³ z nich cestou, když šli na pole.⁴

1. Fp 2,6
2. ř.: byl zjeven:
3. L 24,13—35
4. n.: venkov

¹³ A oni odešli a oznámili to ostatním, ale ani těmto neuvěřili.

Vyslání učedníků

¹⁴ Nakonec se ukázal¹ Jedenácti,² když byli u stolu; pokáral jejich nevěru³ a tvrdost srdce,⁴ protože neuvěřili těm, kteří ho spatřili vzkříšeného [z mrtvých].

1. ř.: byl zjeven:
2. L 24,8
3. 6,6
4. 6,52; 10,5

¹⁵ A řekl jim: „Jděte¹ do celého světa a vyhlašte evangelium všemu stvoření.

1. //Mt 28,19

¹⁶ Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude zachráněn. Kdo neuvěří, bude odsouzen.

¹⁷ Tato znamení budou doprovázet¹ ty, kteří uvěří: V mém jménu budou vyhánět démony,² budou mluvit [novými] jazyky,³

1. 2Tm 3,10!
2. 9,38; Sk 5,16
3. Sk 2,4

¹⁸ budou brát hady [do rukou]¹ a vypijí–li něco smrtelného, nijak jim to neublíží. Na nemocné² budou vzkládat ruce³ a budou se mít dobře.“

1. L 10,19; Sk 28,3—5
2. 6,5p
3. 5,23; Sk 28,8

¹⁹ Potom, když jim to pověděl, byl Pán [Ježíš] vzat vzhůru¹ do nebe a posadil se po pravici Boží.²

1. L 9,51; Sk 1,2; 1Tm 3,16
2. 14,62p; Ž 110,1; Sk 7,55n; Ř 8,34; Ef 1,20; Ko 3,1; He 1,3; 1Pt 3,22

²⁰ Oni vyšli a vyhlásili všude evangelium, Pán pracoval s¹ nimi a potvrzoval to slovo znameními,² která je doprovázela.³⁴ [Amen.]

1. ř. synergein — spolupůsobit / spolupracovat / pomáhat, Ř 8,28; 1K 16,16; 2K 6,1; Jk 2,22†.
2. Sk 2,43!
3. ř. epakolúthein — následovat / jít za (někým), 1Tm 5,10.24; 1Pt 2,21†.
4. He 2,4