¹ Po těch ¹událostech se stalo, že Bůh Abrahama zkoušel.² Řekl mu: Abrahame! On ³odpověděl: ⁴Tady jsem.⁵

1. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
2. Dt 8,2.16; 13,4; Sd 2,22; He 11,17
3. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
5. v. 11; 31,11

² Bůh řekl: Nuže, vezmi svého syna, svého jediného,¹ jehož miluješ, Izáka, a jdi do země Mórija.² Tam ho ³obětuj jako zápalnou oběť⁴ na jedné z hor, o níž ti ⁵povím.

1. J 3,16
2. 2Pa 3,1
3. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
4. 2Kr 3,27
5. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499

³ Abraham vstal časně ráno,¹ osedlal ²osla, vzal s sebou dva své služebníky a svého syna Izáka, naštípal dříví k zápalné oběti a ⌈vydal se⌉³ k místu, o kterém mu řekl Bůh.

1. 21,14
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. h.: vstal a šel

⁴ Třetího¹ dne, když Abraham pozvedl ²oči,³ uviděl v dáli to místo

1. [to odpovídá cestě z Beer–šeby (v. 19) do Jeruzaléma]; srv. Ex 5,3; 15,22; 2Kr 20,5
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. srv. v. 13; 13,14; 18,2

⁵ a¹ řekl svým služebníkům: Zůstaňte tady s oslem a já s chlapcem² půjdeme až tam. Pokloníme³ se Bohu a vrátíme⁴ se k vám.

1. h.: + Abraham
2. Jr 1,6p
3. srv. 1S 1,19; 2S 12,20
4. [lze se jen domnívat, co tím Abraham myslel; He 11,19 mluví o tom, že Abraham věřil, že Bůh má moc Izáka vzkřísit z mrtvých]

⁶ Potom vzal Abraham dříví k zápalné oběti a naložil je na svého syna Izáka. Vzal s ¹sebou také oheň a nůž.² A šli oba spolu.

1. Pozn. 68 v tabulce na str. 1499
2. [Je zvláštní, že i když se tehdy obětní nože musely používat hojně, v souvislosti s obětí je výraz použit v celé StS pouze v tomto příběhu (Sd 19,29; Př 30,14†)]

⁷ Tu Izák řekl svému otci Abrahamovi: Otče?¹ Abraham řekl: ²Tady jsem,^{3 4}synu. Izák řekl: ⁵Zde je oheň a dříví, ale kde je beránek k zápalné oběti?

1. h.: Otče můj; [Ve spojení s přivlast. zájm. by mohlo odpovídat oslovení: „Tati“]
2. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
3. v. 1
4. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
5. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499

⁸ Abraham ¹odpověděl: Bůh si opatří² beránka³ k zápalné oběti, můj synu. A šli oba spolu.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. v. 14p
3. srv. Ex 29,38—42; [konečným naplněním A. slova byl beránek Boží — Iz 53,7; J 1,29; Zj 13,8]

⁹ Když přišli na místo, o kterém mu řekl Bůh, Abraham tam postavil oltář,¹ připravil² dříví, svázal³ svého syna Izáka a položil ho na oltář⁴ na dříví.

1. 13,18
2. 1Kr 18,33
3. HL; slso zn. svázat dohromady nohy obětního zvířete
4. Jk 2,21

¹⁰ Pak¹ vztáhl ²ruku a vzal nůž, aby zabil³ svého syna.

1. h.: + Abraham
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. [výraz používaný často pro zabití obětního zvířete; 1S 1,25; 14,32; Iz 57,5; Ez 23,29; 40,41]

¹¹ Vtom na něho zavolal Hospodinův^{1 2}anděl z nebes: Abrahame, Abrahame! ³Odpověděl: ⁴Tady jsem.⁵

1. 16,7—11
2. Pozn. 77 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
5. 46,2; Ex 3,4; 1S 3,4.10; Sk 9,4

¹² I řekl: Nevztahuj ¹ruku na chlapce a nic mu nedělej, protože teď jsem poznal, že jsi bohabojný² a že jsi mi neodepřel svého syna, svého jediného.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. srv. 20,11; 42,18; Ex 20,20; Jb 1,1; Iz 29,13

¹³ Abraham pozvedl ¹oči a uviděl, ²že se jeden³ beran zachytil za ⁴rohy v houštině. Šel,⁵ vzal toho berana a ⁶obětoval ho v zápalnou oběť místo⁷ svého syna.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
3. var. ( LXX; Pš, SP … h. ’echad namísto ’achar); TM: vzadu / za ním
4. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
5. h.: + Abraham
6. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
7. [první zmínka o zástupné oběti; srv. Mk 10,45]

¹⁴ A Abraham pojmenoval ono místo: Hospodin opatří.¹ Odtud se dodnes říká: Na hoře ⌈Hospodinově se opatří.²⌉³

1. h.: uvidí / poohlédne se po (41,33); h. adonaj jir’e (stejný tvar slsa je ve v. 8); srv. 16,13n; 28,19; 32,31; Ex 17,15; Sd 6,24; Ez 48,35
2. n.: se uvidí
3. n.: se zjeví / se ukáže (h.: se dá vidět) Hospodin; [h. výrok je možno přeložit dvojznačně (což bylo asi zamýšleno); Hospodinovou horou bylo později nazýváno místo jeruz. chrámu, chrámová hora (Ž 24; Iz 2,3; Za 8,3), kam lidé chodili, aby se ukázali před Hospodinem, který se jim zjevil tím, že se o ně postaral]

¹⁵ Hospodinův ¹anděl zavolal z nebes na Abrahama podruhé²

1. Pozn. 77 v tabulce na str. 1499
2. 1Kr 9,2; 19,7

¹⁶ a řekl: Při sobě¹ jsem přísahal,² je ⌈Hospodinův výrok:⌉³ Protože jsi učinil tuto ⁴věc a neodepřel jsi mi svého jediného syna,⁵

1. Iz 45,23; Jr 22,5; 51,14v; He 6,13
2. Ž 105,9; L 1,73
3. [@ — vazba typická pro prorocké knihy (Jr 1,8p) — kromě nich pouze zde a Nu 14,28; 1S 2,30; 2Kr 9,26; 19,33; 22,19; 2Pa 34,27; Ž 110,1]
4. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
5. srv. Ř 8,32

¹⁷ proto tě ¹jistě požehnám² a tvé símě ³velice rozmnožím⁴ jako nebeské hvězdy⁵ a jako písek⁶ na mořském břehu. Tvé símě zdědí bránu⁷ svých nepřátel.

1. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
2. 12,2
3. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
4. 16,10
5. 15,5; 26,4
6. 32,13; 1Kr 4,20; Oz 2,1
7. n : města (LXX); srv. 24,60; Rt 3,11; 1Kr 8,37

¹⁸ Ve tvém semeni ⌈si budou žehnat všechny národy⌉¹ země, protože jsi mne^{2 3}uposlechl.

1. [míněno: … vzájemně žehnat všichni členové národů / pohané]; [V h. tradici bylo běžné uvádět při žehnání (48,20; Rt 4,11) i proklínání nějaký příklad; tak jako se Izrael po odpadnutí od Boha stal příkladem kletby (Jr 24,9p), stane se i příkladem požehnání (Za 8,13). Na základě tohoto pochopení by šlo volněji přeložit: se stane příkladem pro požehnání mezi všemi národy]; 26,4; Ž 72,17; Jr 4,2; n.: budou požehnány všechny …
2. h.: v mém hlasu / podle mého hlasu
3. Pozn. 86 v tabulce na str. 1499

¹⁹ Pak se Abraham navrátil ke svým služebníkům a vydali¹ se společně do Beer–šeby.² A Abraham bydlel v Beer–šebě.

1. v. 3p
2. 21,33; 26,23; 28,10

Synové Náchorovi

²⁰ Po těchto ¹událostech bylo Abrahamovi oznámeno: Hle, také Milka² porodila tvému bratru Náchorovi syny:

1. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
2. 11,29

²¹ Prvorozeného Úsa, jeho bratra Búza a Kemúela, otce Aramova,¹

1. [dvanáct Náchorových synů se stalo předky dvanácti aramejských kmenů]

²² Keseda, Chazóa, Pildáše, Jidláfa a Betúela.

²³ Betúel pak zplodil Rebeku.¹ Těchto osm porodila Milka Abrahamovu bratru Náchorovi.

1. 24,15

²⁴ A jeho konkubína^{1 2}jménem Reúma také porodila: Tabecha, Gachama, Tachaše a Maaku.

1. 25,6; 35,22; 36,12; Sd 8,31
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)