¹ Když Lában vstal časně ráno, políbil své ¹vnuky a své dcery a požehnal jim. Pak Lában ²odešel a navrátil se do svého bydliště.³

1. Pozn. 54 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
3. h.: místa; 18,33

² I Jákob šel svou cestou. Tu se s ním potkali Boží ¹andělé.²

1. Pozn. 77 v tabulce na str. 1499
2. [spojení „Boží andělé“ (pl.) se vyskytuje ve StS pouze v 28,12 a zde; (srv. 19,1.15; He 1,6)]

³ Když je spatřil, Jákob řekl: To je tábor Boží! A pojmenoval ono místo Machanajim.¹

1. [tzn. Dva ()tábory (mínil Boží a Jákobův?)]

⁴ Jákob poslal ¹před sebou posly ke svému bratru Ezauovi do země Seíru² na edómské území³

1. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
2. 14,6; 33,14; 36,8
3. h.: pole; srv. Nu 21,20; 1S 6,1

⁵ a přikázal jim: Toto ¹řekněte mému pánu Ezauovi: Toto ²vzkazuje tvůj otrok Jákob: Byl jsem hostem u Lábana a prodléval jsem tam až dosud.

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499

⁶ Mám voly a osly, ovce, otroky a otrokyně. Posílám posly, abych to oznámil svému pánu a nalezl milost¹ ve tvých očích.

1. 30,27; 33,8

⁷ Poslové se vrátili k Jákobovi se ¹slovy: Přišli jsme k tvému bratru Ezauovi, a již ti jde naproti se čtyřmi sty² mužů.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. 33,1; srv. 1S 22,2

⁸ Jákob dostal velký strach¹ a bylo mu úzko.² I rozdělil lid, který byl s ním, i brav, skot a velbloudy do dvou táborů,

1. 28,17; 42,35
2. 1S 30,6

⁹ neboť si řekl: Když Ezau přijde k jednomu táboru a pobije ho, zbylý tábor bude moci uniknout.¹

1. 2S 15,14; 2Pa 20,24; Neh 1,2; n.: ()vyváznout; 2Kr 19,30; Iz 4,2; 10,20

¹⁰ Pak Jákob řekl:¹ Bože² mého otce Abrahama a Bože mého otce Izáka, Hospodine, který jsi mi řekl: Navrať³ se do své země, do svého rodiště a prokáži ti dobro.

1. [první Jákobova zaznamenaná modlitba po odejití z Bételu]
2. 28,13; //31,42
3. 28,15; //31,3

^{11 1}Nejsem hoden² všeho ³milosrdenství a veškeré ⁴věrnosti,⁵ jež jsi svému otroku ⁶prokázal. Vždyť s ⁷holí jsem přešel tento Jordán a teď mám⁸ dva tábory.

1. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
2. h.: Jsem příliš malý (/ bezvýznamný) vůči …
3. určeno (členem, zájmenným suffixem, vazbou)
4. určeno (členem, zájmenným suffixem, vazbou)
5. h.: pravdy
6. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
7. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
8. h.: jsem se rozmohl ve …

¹² Vysvoboď¹ mě ²prosím z ruky mého bratra, z ruky Ezaua, neboť se ho bojím, aby nepřišel a nezabil mne, matku nad³ syny.

1. 1S 12,10; Ž 7,2
2. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
3. n.: se; Oz 10,14; n. (LXX): i matku …

¹³ Vždyť ty jsi řekl:^{1 2}Určitě ti prokáži dobro a učiním tvé potomstvo jako mořský písek,³ který pro množství nemůže být spočítán.⁴

1. [pro dovolávání se Božího výroku v modlitbě srv. Ex 32,13; 2Pa 6,16; Neh 1,8n]
2. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
3. 22,17
4. 16,10

¹⁴ Onu noc tam zůstal a pak vybral z toho, co měl s ¹sebou, dar² pro svého bratra Ezaua:

1. Pozn. 68 v tabulce na str. 1499
2. h. minḥâ v této souvislosti může zn. tribut odevzdávaný pánu jako výraz poddanosti (srv. v. 5); 2S 8,2; 2Pa 17,11

¹⁵ Dvě stě koz a dvacet kozlů, dvě stě ovcí a dvacet beranů,

¹⁶ třicet velbloudic se sajícími ¹mláďaty, čtyřicet krav a deset býků, dvacet oslic a deset oslů.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

¹⁷ A ⌈každé stádo⌉¹ zvlášť předal do ²rukou svých otroků a řekl jim:³ Jděte ⁴přede mnou a ⁵ponechte odstup mezi ⌈jednotlivými stády.⌉⁶

1. h.: stádo a stádo
2. sg., jednotné číslo (singulár)
3. h.: svým otrokům
4. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
5. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
6. h.: stádem a mezi stádem.

¹⁸ A prvnímu přikázal: Až se s tebou setká můj bratr Ezau a zeptá se tě, čí jsi, kam jdeš a čí jsou ta zvířata ¹před tebou,

1. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

^{19 1}odpovíš: Patří tvému otroku Jákobovi; je to dar² poslaný mému pánu Ezauovi. A hle, také on jde za námi.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. v. 14p

²⁰ Přikázal také druhému i třetímu a všem, kdo šli za stády: Takovým ¹způsobem budete mluvit s Ezauem, až ho potkáte.

1. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499

²¹ A ještě řeknete: Hle, tvůj otrok Jákob jde za námi, protože si řekl: ¹Usmířím^{2 3}ho darem,⁴ který půjde ⁵přede mnou, a potom uvidím jeho tvář; snad ⌈mne milostivě přijme.⌉⁶

1. kohorativ
2. srv. Ex 30,10; 2S 21,3
3. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
4. srv. 1S 25,17—35; Př 21,14; ::6,35
5. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
6. h.: pozvedne mou tvář.(19,21; Dt 28,30; 1S 25,35)

²² Dar ⌈ho tedy předcházel,⌉¹ zatímco on tuto noc zůstal² v táboře.

1. h.: přecházel … nad jeho tváří,
2. v. 14; h.: přenocoval; 28,11; 31,54

²³ Té noci vstal, vzal své dvě ženy a své dvě služky i svých jedenáct chlapců a přešel brod¹ v Jaboku.²

1. [Není–li vysoký stav vody, lze Jabok (Dt 2,37; 3.16; Joz 12,2) přebrodit na mnoha místech; poloha tohoto brodu není dnes známa.]
2. Nu 21,24; Sd 11,22; [dnešní Nahr ez–Zerqa, východní přítok Jordánu asi 30 km sev. od Mrtvého moře]; [Tak jak je časté v h. vyprávění, nejdříve je uveden souhrn a pak (v. 24) následuje podrobnější popis.]

²⁴ Vzal je a převedl je přes potok a převedl všechno, co měl.

Jákobův zápas s andělem

²⁵ Pak Jákob zůstal sám a zápasil¹ s ním nějaký muž až do ²východu jitřenky.

1. v. 26†; [použitím neobvyklého slova wajjē’āḇēq, ve kterém pro Hebrejce zaznívá jak jméno Jákob, tak i Jabok, je v mysli posluchače spojeno jméno místa s člověkem, který tam prožil něco významného]
2. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499

²⁶ Když viděl, že ho nepřemůže, udeřil ho do kyčelního kloubu, a Jákobovi se vykloubil kyčelní kloub, když s ním zápasil.

²⁷ Pak muž řekl: Pusť mě, neboť ¹vyšla jitřenka. Jákob ²odpověděl: Nepustím tě, pokud mi³ nepožehnáš.

1. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. n.: mne

²⁸ I řekl mu: Jaké je tvé jméno? ¹Odpověděl: Jákob.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499

²⁹ Nato řekl: Tvé jméno již nebude¹ Jákob, ale Izrael.² Protože jsi zápasil³ s Bohem i s ⁴lidmi a obstál⁵ jsi.

1. h.: se nebude říkat
2. [tzn. Bojuje Bůh (/ Bude knížetem s Bohem)]
3. jiný h. výraz nežli v. 25; Oz 12,4n
4. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
5. n.: přemohl jsi; Oz 12,5

³⁰ Jákob se ještě vyptával: Oznam mi ¹prosím své jméno. On řekl: ²Nač to, že se vyptáváš na mé jméno? A požehnal mu³ tam.

1. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
2. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499
3. n.: ho

³¹ Jákob to místo pojmenoval Peníel,¹ neboť řekl: Viděl jsem Boha tváří v tvář a můj ²život byl³ zachráněn.

1. [tzn. Tvář Boží]
2. Pozn. 78 v tabulce na str. 1499
3. n.: zůstal ušetřen; [byl rozšířen názor, že člověk nemůže vidět Boha a zůstat naživu (srv. Ex 19,21; 24,10; Sd 6,11.22); ale zde Jákob mohl mínit vyslyšení své modlitby o záchranu (v. 11nn)]

³² Vycházelo mu slunce, když procházel¹ Penúel;² ale byl kulhavý kvůli své kyčli.

1. n.: minul
2. h. varianta jména Peníel

³³ Proto synové Izraelovi až dodnes nejedí šlachu,¹ která je nad kyčelním kloubem, protože udeřil Jákoba do kyčelního kloubu, do té šlachy.

1. h.: + (u) sedacího nervu (h. nāšeh — jen 2× v 32,33)