¹ Josef padl na tvář svého otce, plakal nad ním a líbal ho.

² Pak přikázal¹ svým otrokům ²lékařům,³ aby jeho otce balzamovali.^{4 5}Lékaři⁶ tedy Izraele balzamovali⁷

1. h.: + Josef
2. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
3. n. (LXX): balzamovačům /-i
4. HL; n.: připravili k pohřbu; srv. Mt 26,12; Mk 14,8; J 12,7 a 19,40
5. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
6. n. (LXX): balzamovačům /-i
7. HL; n.: připravili k pohřbu; srv. Mt 26,12; Mk 14,8; J 12,7 a 19,40

³ plných¹ čtyřicet dnů, protože taková je plná ²doba pro ³balzamování. A ⁴Egypťané nad ním plakali sedmdesát dnů.

1. h.: a naplnili mu
2. Pozn. 70 v tabulce na str. 1499
3. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
4. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.

⁴ Přešly dny jeho oplakávání a Josef pověděl faraonovu domu: Jestliže jsem nalezl milost ve vašich očích, řekněte, ¹prosím, faraonovi:²

1. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
2. h.: do faraonových uší

^{5 1}Otec mě zapřísahal ²slovy: Hle, umírám. ³Pohřbi mě tam, v mém hrobě, který jsem si vykopal⁴ v kenaanské zemi. Nyní ⁵dovol, abych vystoupil,^{6 7}pohřbil svého otce a ⁸vrátil se zpět.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
4. h. výraz může znamenat také: koupil (srv. Oz 3,2)
5. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
6. 13,1p
7. kohorativ
8. kohorativ

⁶ A farao řekl: Vystup a pohřbi svého otce, tak jak tě zapřísahal.

⁷ Josef tedy ¹vyšel, aby pohřbil svého otce, a ²vyšli s ním všichni faraonovi otroci, starší jeho domu, a všichni starší egyptské země,

1. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499

⁸ celý dům Josefův, jeho bratři a dům jeho otce. Pouze své malé děti, ¹brav a ²skot zanechali v zemi Gošenu.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

^{9 1}Vytáhla s ním také vozba a jezdci -- byl to ohromný² doprovod.³

1. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
2. h.: velmi těžký; srv. 1Kr 10,2!
3. h.: tábor

¹⁰ Přišli až k ⌈humnu Atádu,⌉¹ které je za Jordánem,² a naříkali tam velikým a velmi žalostným³ kvílením;^{4 5}uspořádal svému otci sedmidenní smuteční obřad.

1. n. (h.): Goren–ha–Atádu
2. Dt 1,1p
3. h. těžkým
4. Est 4,3; Jr 6,26; Am 5,16
5. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499

¹¹ Když obyvatelé té země, ¹Kenaanci, ²viděli smuteční obřad na humně Atádu, řekli: To je ohromný³ smutek pro ⁴Egypťany. Proto mu dali jméno Ábel–misrajim,⁵ který je za Jordánem.

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. sg., jednotné číslo (singulár)
3. h.: těžký
4. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
5. [tzn. Smutek Egypta]

¹² Pak mu jeho synové učinili tak, jak jim přikázal.

¹³ Jeho synové ho odnesli do kenaanské země a pohřbili ho v jeskyni na poli v Makpele naproti¹ Mamre, kterou s tím polem koupil Abraham do vlastnictví jako hrob² od Chetejce Efróna.

1. 23,19; 25,9
2. 49,30

¹⁴ Když pohřbil ¹otce, vrátil se Josef do Egypta, on, jeho bratři a všichni, kteří s ním ²vystoupili pohřbít jeho otce.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]

Josef rozptyluje obavy bratrů

¹⁵ Když Josefovi bratři viděli, že je jejich otec mrtev, řekli si: Co když na nás Josef zanevře a ¹zcela nám ²odplatí všechno to zlo, které jsme mu způsobili?

1. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
2. Pozn. 87 v tabulce na str. 1499

¹⁶ Vzkázali¹ tedy Josefovi: Tvůj otec ²před svou smrtí přikázal:

1. h.: přikázali
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

¹⁷ Josefovi ¹řekněte toto: Ach odpusť, ²prosím, svým bratrům přestoupení a jejich hřích, neboť ti způsobili zlo; tak odpusť, ³prosím, otrokům Boha tvého otce jejich přestoupení. Když mu to řekli, Josef se rozplakal.

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
2. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
3. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]

¹⁸ Pak ¹přišli také jeho bratři, padli ²před ním a řekli: Hle, jsme tvoji otroci.

1. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

¹⁹ Ale Josef jim ¹odpověděl: Nebojte se.² Cožpak jsem na místě Boha?³

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. 45,5
3. 30,2!; 2Kr 5,7

²⁰ Vy jste proti mně sice zamýšleli zlo,¹ Bůh to však zamýšlel k dobru, aby vykonal to, co je dnes, aby zachoval při životě² početný lid.

1. 37,26
2. 45,5

²¹ A tak se už nebojte. Já se budu starat¹ o vás i o vaše malé děti. Tak je utěšoval a ⌈mluvil k jejich srdci.⌉²

1. 45,11
2. [tzn. mluvil s nimi laskavě; 34,3p]

Josefova smrt

²² Josef pak pobýval v Egyptě, on i dům jeho otce; a Josef žil sto deset let.

²³ Josef viděl Efrajimovy syny do třetí generace. Také synové Makíra, syna Manasesova, se narodili ⌈na Josefova kolena.⌉¹

1. [Výraz může znamenat, že je Josef adoptoval, a proto od něho měli dědictví; srv. 30,3]; SP: za Josefových dnů

²⁴ Pak Josef řekl svým bratrům: Já umírám, ale Bůh vás ¹jistě navštíví² a ³vyvede vás z této země do země, kterou přisáhl dát Abrahamovi,⁴ Izákovi⁵ a Jákobovi.⁶

1. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
2. Ex 3,16; 4,31
3. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
4. 13,15; 15,7
5. 26,3
6. 28,13; 35,12

²⁵ A zapřisáhl¹ syny Izraelovy ²slovy: Bůh vás ³jistě navštíví, a pak odsud ⁴vyneste mé kosti.⁵

1. h.: + Josef
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
4. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
5. Ex 13,19; Joz 24,32; He 11,22

²⁶ A Josef zemřel ve ¹věku sto deseti let. Balzamovali² ho a položili do rakve v Egyptě.

1. Pozn. 54 v tabulce na str. 1499
2. v. 2