¹ Josef přikázal ⌈správci svého domu:⌉¹ Naplň žoky těchto mužů potravou tak, jak budou moci unést, a vlož peníze ²každého nahoru do jeho žoku.

1. 43,16p
2. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499

² Můj kalich, ten stříbrný kalich, vlož s penězi za jeho obilí nahoru do žoku toho nejmladšího. Správce učinil ¹všechno, co Josef řekl.

1. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499

³ Když se ráno rozjasnilo, byli ti muži propuštěni i se svými osly.

⁴ Vyšli z města, ještě nebyli daleko, a Josef řekl ⌈správci svého domu:⌉¹ Vstaň, pronásleduj tyto muže a až je dostihneš, řekni jim: ²Proč jste za dobro odplatili zlem?³

1. 43,16p
2. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499
3. 50,15; 1S 25,21; Ž 35,12; Př 17,13

⁵ Což to není kalich, z něhož pije můj pán? ¹Vždyť z něho on věští! Tím, co jste učinili, jste spáchali zlo.

1. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]

⁶ Když je dostihl, řekl jim ona slova.

^{7 1}Odpověděli mu: ²Proč můj pán mluví taková slova? Ať je to od tvých otroků vzdáleno, aby učinili ³něco takového!⁴

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
4. 18,25; 1S 24,7; 2S 23,17

⁸ Hle, peníze, které jsme nalezli nahoře ve svých žocích, jsme ti přinesli zpět z kenaanské země. Jak bychom mohli z domu tvého pána ukrást stříbro nebo zlato?

⁹ U koho z tvých otroků se to nalezne, ten ať zemře, a také my se staneme otroky mého pána.

^{10 1}Odpověděl: Tedy dobrá, bude to podle vašich slov: U koho se to najde, ten bude mým otrokem a vy budete volni.²

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. h.: bez viny

¹¹ Tu ¹každý rychle ²sundal na zem svůj žok a ³každý svůj žok ⁴otevřel.

1. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
2. pl., množné číslo (plurál)
3. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
4. pl., množné číslo (plurál)

^{12 1}Prohlídka začala u nejstaršího a skončila u nejmladšího. Kalich se našel v Benjamínově žoku.

1. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]

¹³ Roztrhli svá roucha, ¹každý naložil svého osla a vraceli se do města.

1. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499

¹⁴ Když Juda a jeho bratři ¹přišli do Josefova domu, on tam ještě byl. Tu padli ²před ním na zem.

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

¹⁵ A Josef jim řekl: Jaký skutek jste to provedli? Což nevíte, že muž jako já ¹dokáže věštit?

1. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]

¹⁶ Juda ¹odpověděl: Co můžeme mému pánu ²říci? Co máme povídat? A jak se ospravedlníme? Bůh postihl³ provinění tvých otroků. Hle, jsme otroky mého pána, i my, i ten, ⁴u něhož se nalezl kalich.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
3. h.: nalezl; Nu 32,23; Př 13,21v
4. Pozn. 68 v tabulce na str. 1499

¹⁷ Josef ¹odpověděl: Ať je to ode mne vzdáleno, abych to učinil. Muž, ²u něhož se ten kalich našel, ten bude mým otrokem, a vy ³jděte v pokoji⁴ ke svému otci.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 68 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
4. 26,31; Ex 4,18; 1S 1,17!; Sk 16,36

¹⁸ Juda k němu přistoupil a řekl: Dovol, ¹prosím, můj pane, ať tvůj otrok promluví k² svému pánu; ať tvůj hněv nevzplane proti tvému otroku, protože ty jsi jako farao.³

1. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
2. h.: slovo do uší svého …
3. [tzn. mocen omilostnit nebo odsoudit]

¹⁹ Můj pán se svých otroků ptal: Máte otce nebo bratra?

²⁰ Řekli jsme mému pánu: Máme starého otce¹ a malého chlapce, který se mu narodil ve stáří.² Jeho bratr je mrtev a po své matce zůstal on sám; jeho otec ho miluje.

1. 42,13; 43,27
2. 37,3

²¹ Řekl jsi svým otrokům: Přiveďte ho ke mně dolů, ať ⌈ho uvidím na vlastní oči.⌉¹

1. h.: na něho upřu (/ položím) své oko

^{22 1}Odpověděli jsme mému pánu, že chlapec nemůže opustit svého otce. Kdyby opustil svého otce, on by zemřel.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499

²³ Řekl jsi svým otrokům: Jestliže váš nejmladší bratr nesestoupí s vámi, nespatříte již moji tvář.¹

1. 43,3

²⁴ Když jsme vystoupili¹ ke tvému otroku, mému otci, oznámili jsme mu slova mého pána.

1. 13,1p; 45,9

²⁵ Potom náš otec řekl: Nakupte nám ¹znovu trochu potravy.²

1. Pozn. 87 v tabulce na str. 1499
2. 43,2

^{26 1}Odpověděli jsme: Nemůžeme tam sestoupit. Pouze bude–li náš nejmladší bratr s námi, pak sestoupíme, neboť nemůžeme spatřit tvář toho muže, pokud náš nejmladší bratr nebude s námi.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499

²⁷ A tvůj otrok, můj otec, nám řekl: Vy víte, že mi má žena porodila dva syny.

²⁸ Jeden mi ¹odešel. ²Volal jsem: Jistě byl rozsápán, byl rozsápán!³ Až dosud jsem ho neviděl.

1. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. 37,33

²⁹ A i tohoto ode ¹mne berete? Potká–li ho neštěstí,² se zármutkem přivedete mé šediny dolů do podsvětí.

1. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
2. 42,38; 42,4p

³⁰ A teď, když přijdu k tvému otroku, svému otci, a chlapec, na němž¹ otcova ²duše lpí, nebude s námi,

1. h.: na jehož duši
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

³¹ když otec uvidí, že s námi chlapec není, zemře. Tak tvoji otroci přivedou šediny tvého otroka, našeho otce, s žalem dolů do podsvětí.

³² Vždyť tvůj otrok se za chlapce svému otci zaručil ¹slovy: Jestliže ho nepřivedu k tobě, budu před svým otcem ²navždy vinen.³

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 70 v tabulce na str. 1499
3. 43,9

³³ Nyní tedy ¹prosím, ať tvůj otrok zůstane místo toho chlapce za otroka mému pánu a ten chlapec ať se ²vrátí se svými bratry.

1. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
2. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499

³⁴ Vždyť jak bych mohl ¹přijít ke svému otci, když by chlapec nebyl se mnou? Ať nehledím na zlo, které by postihlo mého otce!

1. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499