¹ Tak byla dokončena nebesa a země i všechny jejich zástupy.

² Sedmého dne Bůh dokončil své dílo, které konal, a sedmého dne¹ přestal² s veškerým svým dílem, které konal.

1. Dt 31,17; //He 4,4
2. zákl. význam h. slova je přestat (srv. 8,22; Joz 5,12; Jr 31,36; Iz 24,8); lze přeložit též: odpočinul od …, ovšem není to odpočinek z vyčerpání, ale pouze přestání; [od kořene tohoto slova je též výraz šabat (Ex 20,11; Neh 9,14)]

³ Bůh sedmý den požehnal a posvětil¹ ho, protože v něm přestal s veškerým svým dílem, které Bůh stvořil a² učinil.

1. n.: oddělil / odlišil
2. h.: k ()učinění (/, aby ho učinil)

Adam a Eva

⁴ Toto je rodopis¹ nebes a země, když² byly stvořeny.³ V den, kdy Hospodin⁴ Bůh učinil zemi a nebesa,

1. h. tôlēôṯ pův. zn. „historie (/ příběh) počátku (většinou rodiny) / původ“, později „následující generace“; 5,1; 6,9; 10,1.(32); 11,10.27; 25,12(n); 25,19; 36,1.(9); 37,2; Mt 1,1; [Gn je rozděleno do deseti hlavních částí, z nichž každá začíná touto formulí; existuje i jiný názor (kniha P. J. Wisemana, Vznik knihy Genesis, vyšla česky ve vydavatelstvi JAMI, 1994), podle něhož tato formule ukončuje úsek textu a označuje autora klínopisných zápisů, podle nichž Mojžíš nechal příslušný úsek zapsat]
2. n.: jak; h.: v jejich stvoření
3. n.: Odstavec umístit až sem
4. [první použití Božího jména (h.: JHVH) v Bibli; Ex 3,15p; Židé toto jméno nesměli vyslovovat, proto (je to zřejmé z punktace) místo něho vyslovovali ’ₐōnāj — Pán]

⁵ na zemi ještě nebylo žádné polní křoví¹ ani ještě nevzcházela žádná polní zeleň,² protože Hospodin Bůh nesesílal³ na zemi déšť⁴ a nebyl člověk, aby ⁵zemi obdělával,

1. 21,15
2. Dt 29,22
3. Am 4,7; srv. Gn 19,24
4. Dt 11,14; Jr 10,13
5. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499

⁶ ale pramen¹ vystupoval ze země a zavlažoval² celý ³zemský ⁴povrch.

1. dle LXX; h.: ’ē zn. akk. záplava (sumer. záplava z hlubin); Jb 36,27.30 (zde pouze přepis v LXX, TM: ’ôrô namísto ’ēô); $
2. Dt 11,10; Iz 27,3
3. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

⁷ Hospodin Bůh vytvořil¹ člověka z prachu² ze země,³ a do jeho chřípí⁴ vdechl dech⁵ života; a člověk se stal živou duší.⁶

1. 2Kr 19,25; Iz 43,7; 45,18; [od h. slovesa jāṣar je slovo jôṣēr — obecně tvůrce (Iz 45,9; 64,7; Jr 10,16), ale také hrnčíř, které dobře ilustruje význam ekv.: tvořit podle plánu; (srv. Jr 1,5; 18,2nn)]
2. n.: hlíny; 3,19
3. n.: půdy; člověk — adam (2,20) je z adamá — půdy
4. Iz 2,22
5. 7,22; Dt 20,16; 1Kr 17,17; Př 20,27
6. n : bytostí; //1K 15,45

⁸ A Hospodin Bůh vysadil zahradu¹ v Edenu² na východě³ a umístil tam člověka, kterého vytvořil.

1. [z dalšího (v. 9) je vidět, že to byl podle současného chápání sad]
2. [jméno zn. „blaženost“]
3. [z pohledu autora; možná u soutoku Tigridu a Eufratu (v. 14) na území dnešního jižního Iráku]

⁹ Hospodin Bůh dal ze ¹země vyrůst veškerému stromoví žádoucímu na pohled a dobrému k jídlu, stromu života² uprostřed zahrady a stromu poznání dobrého a zlého.

1. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499
2. 3,22; Př 3,18; Zj 2,7; 22,2

¹⁰ Z Edenu ¹vytéká řeka, aby napájela zahradu. Odtamtud se rozděluje a ²tvoří čtyři ³ramena.

1. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 82 v tabulce na str. 1499

¹¹ První se jmenuje Píšon, to obtéká celou zemi Chavílu, kde je zlato.

¹² Zlato té země je ryzí.¹ Je tam také bdelium² a kámen karneol.³

1. Pl 4,1
2. [vonná žlutavá průhledná pryskyřice (Comniphora Africana)]
3. Ez 28,13

¹³ Druhá řeka se jmenuje Gíchón: ta obtéká celou zemi Kúš.

¹⁴ Třetí řeka se jmenuje Chidekel:¹ ta ²teče na východ od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat.³

1. Da 10,4; [starověký název řeky Tigris]
2. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499
3. 15,18; Dt 1,17

¹⁵ Hospodin Bůh vzal člověka a umístil¹ ho v zahradě v² Edenu, aby ji obdělával³ a střežil.

1. n.: ponechal; (srv. Dt 12,10; 1Pa 22,18! — dát odpočinek)
2. Předložku je možno vypustit, protože se zdá, že zahrada sama byla nazývána jménem místa, v němž se nacházela
3. [srv. v. 8p — vlastně pečoval o ovocný sad, nikoliv obdělával půdu — to až po pádu (3,23)]

¹⁶ A Hospodin Bůh člověku přikázal:¹ Ze všeho stromoví zahrady ²směle jez,

1. [první výskyt výrazu v Bibli]; 3,17; 6,22; 18,19; 21,4
2. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]

¹⁷ ale ze stromu poznání dobrého a zlého,¹ z toho nejez.² Neboť v den, kdy bys z něho jedl, ⌈³jistě zemřeš.⌉⁴

1. 3,3
2. n.: jíst nebudeš
3. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
4. srv. 20,7; Sd 13,22; 2S 12,14

¹⁸ I řekl Hospodin Bůh: Není dobré, aby byl člověk samoten. Učiním mu pomoc¹ jako jeho protějšek.

1. n : družku; [v h. ‘ēzer není žádný náznak podřízenosti; často je použito o Bohu: Ex 18,4; Dt 33,7; Ž 115,9nn; 121,2; 146,5]; 1K 11,9

¹⁹ Hospodin Bůh vytvořil¹ ze ²země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo a přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. A jak člověk každou živou duši nazval, takové bylo její jméno.

1. v. 7
2. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499

²⁰ A člověk pojmenoval všechen dobytek a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř, ale pro člověka¹ se nenalezla pomoc jako jeho protějšek.

1. 3,17p

²¹ Hospodin Bůh tedy uvrhl na člověka hluboký spánek,¹ a zatímco spal, vzal jedno z jeho žeber² a to místo uzavřel masem.

1. 15,12; 1S 26,12
2. n.: bočních částí

²² A Hospodin Bůh vybudoval z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k člověku.

²³ Člověk řekl: Teď¹ je to kost z mých kostí a maso z mého masa!² Bude se nazývat ženou,³ protože byla vzata z muže.

1. n : Konečně
2. srv. 29,14
3. h.: ’iššâ (žena) se liší od slova ’îš (muž) pouze ženským zakončením; [h. formulace neznamená nutně, že člověk dal ženě jméno; to se stalo až po pádu; srv. 3,20]

²⁴ Proto muž opustí svého otce i svou matku a přilne¹ ke své ženě a budou jedno ²tělo.³

1. Dt 10,20; srv. Pl 4,4
2. Pozn. 56 v tabulce na str. 1499
3. //Mt 19,5

²⁵ A oba, člověk i jeho žena, byli nazí a nestyděli¹ se.

1. impf.; [před sebou navzájem]