¹ Pavel, povolaný apoštol¹ ⌈Krista Ježíše⌉² skrze vůli Boží,³ a bratr⁴ Sosthenes⁵

1. 9,1; Ř 1,1!; 2K 1,1
2. var.: Ježíše Krista
3. Ř 1,10!; Ef 1,1; Ko 1,1; 2Tm 1,1
4. 5,11; 6,6; 7,12; 8,11; 16,12; Sk 1,15p
5. snad totožný s představeným synagogy z Sk 18,17 (ř. jméno není nejběžnější)

² ⌈církvi Boží,⌉¹ která je v Korintu,² posvěceným³ v Kristu Ježíši, povolaným⁴ svatým,⁵ spolu se všemi, kteří ⌈na kterémkoliv místě vzývají⁶ jméno našeho Pána Ježíše Krista, Pána jejich i našeho⌉:⁷

1. 10,32; Sk 20,28; 2K 1,1†; srv. Hospodinovo shromáždění (Dt 23,2nn)
2. Sk 18,1p
3. Sk 20,32
4. v. 24; Ř 1,7p
5. 6,1n; 14,33; 16,1; Sk 9,13p; 2K 1,1; Ef 1,1; Fp 1,1!
6. Sk 9,14; 2Tm 2,22
7. n.: na každém místě, jejich i našem, vzývají jméno našeho Pána Ježíše Krista

³ Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista.

⁴ Stále¹ za vás děkuji² [svému] Bohu za Boží milost, která vám byla dána v Kristu Ježíši:

1. 2Te 2,13
2. Ř 1,8

⁵ Neboť v něm jste byli ve všem obohaceni,¹ v každém slovu i v každém poznání,²

1. 2K 9,11
2. Ř 15,14; 2 K 8,7

⁶ tak jak bylo ⌈mezi vámi⌉¹ utvrzeno ⌈svědectví² Kristovo⌉,³

1. n.: ve vás
2. 15,15; Sk 4,33
3. n.: svědectví o Kristu; 2Tm 1,8; Zj 1,2

⁷ takže nemáte nedostatek v žádném ⌈daru milosti⌉¹ a dychtivě očekáváte² zjevení³ našeho Pána Ježíše Krista.

1. ř.: charismatu
2. L 12,36; Fp 3,20; Tt 2,13; 2Pt 3,12
3. 1Pt 4,13

⁸ On¹ vás také bude utvrzovat až do konce, abyste byli bez úhony² v den³ našeho Pána Ježíše [Krista].

1. ř.: který
2. Ko 1,22; 1Tm 3,10
3. 3,13; 5,5; Iz 13,6p; 2K 1,14; Fp 1,6; 1Te 5,1; 2Pt 3,10

⁹ Věrný¹ je Bůh, skrze něhož jste byli povoláni² do společenství³ jeho Syna Ježíše Krista, našeho Pána.

1. 10,13; 2K 1,18; 1Te 5,24!
2. Ř 8,28!
3. 1J 1,3

Rozdělení ve sboru

¹⁰ Napomínám¹² vás, bratři,³ jménem našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni mluvili stejně a neměli mezi sebou roztržky,⁴ nýbrž abyste byli ⌈dokonale spojeni⌉⁵ v tomtéž smýšlení⁶ a v tomtéž úsudku.

1. n.: Prosím; 4,16; 16,15; Ř 12,1; 2K 10,1; Fp 4,2; 2Tm 4,2; 1Te 5,14; 1Pt 5,1
2. 2K 6,1; 10,1; Fp 4,2; 1Tm 2,1p; 1Pt 5,1
3. v. 26; 2,1; 3,1; 4,6; 7,24; 10,1!; Sk 1,15p
4. ř. schismata; 11,18
5. n.: uspořádáni
6. Sk 4,32; Ř 15,5; 2K 13,11

¹¹ Neboť lidé¹ z domu Chloé mi o vás, moji bratři, oznámili, že jsou mezi vámi spory.²

1. ř.: ti
2. n.: sváry; 3,3; Ř 13,13!

¹² Mluvím o tom, že každý z vás říká:¹ Já jsem Pavlův, Já zase Apollův,² Já zase Kéfův³, A já Kristův.⁴

1. 3,4
2. 3,22; Sk 18,24
3. 9,5; 15,5; Kéfas je ř. přepis aram. jména Kéfa (J 1,42)
4. 3,23

¹³ Je Kristus rozdělen?¹ Byl snad za vás ukřižován Pavel? Anebo jste byli pokřtěni v² Pavlovo jméno?³

1. n.: (Tím) je Kristus rozdělen.
2. Ř 6,3
3. Sk 2,38

¹⁴ Děkuji Bohu, že jsem kromě Krispa a Gaia¹ nikoho z vás nepokřtil,

1. Ř 16,23

¹⁵ aby nikdo nemohl říci, že ⌈jste byli pokřtěni v mé jméno⌉.¹

1. var.: jsem křtil ve (srv. Ř 6,3p) své jméno

¹⁶ Pokřtil jsem i Štěpánův¹ dům.² Jinak už nevím, že bych byl ještě někoho jiného pokřtil.

1. 16,15
2. tzn. lidi náležející k Štěpánově domácnosti (/ hospodářství); Sk 10,2; 16,33n

¹⁷ Neboť Kristus mne neposlal křtít, ale hlásat evangelium,¹ a to ne ⌈moudrostí slov⌉,² aby Kristův kříž nebyl vyprázdněn.³

1. Ř 15,20
2. ř.: v moudrosti slova
3. tzn. zbaven moci a smyslu

Moc a moudrost Kristova kříže

¹⁸ Slovo kříže¹ je totiž bláznovstvím² těm, kteří hynou,³ ale nám, kteří jsme zachraňováni,⁴ je mocí Boží.⁵

1. n.: o kříži; 2K 5,19p
2. vv. 21.23; 2,14; 3,19†; srv. 4,10
3. 2K 4,3; 2Te 2,10
4. Sk 2,47; 2K 2,15; 2Te 2,10; n : jsme na cestě spásy
5. v. 24; Ř 1,16

¹⁹ Je napsáno: Zahubím moudrost moudrých a rozumnost¹ rozumných zavrhnu.²

1. L 2,47p
2. //Iz 29,14

²⁰ Kde je ¹ moudrý?² Kde je učitel Zákona?³ Kde je řečník⁴ tohoto věku?⁵ Neučinil Bůh moudrost [tohoto] světa bláznovstvím?

1. Iz 33,18
2. 3,18; Ř 1,22; Jk 3,13
3. Mt 7,29; L 5,21
4. ř.: debatér (syzététés); HL; srv. sloveso — Mk 1,27; 9,16; L 24,15; Sk 6,9
5. Mt 12,32!

²¹ Neboť když svět¹ v Boží moudrosti nepoznal skrze svou moudrost Boha, zalíbilo² se Bohu skrze bláznovství této zvěsti³ zachránit⁴ ty, kdo věří.⁵

1. 6,2; 11,32; J 12,31; Jk 4,4
2. Ga 1,15; Ko 1,19
3. 2,4!
4. L 19,10; 23,35; J 12,47; 2Tm 1,9; He 7,25
5. Ř 3,22; Ef 1,19

²² Neboť Židé žádají znamení¹ a Řekové hledají moudrost,²

1. Mt 12,28
2. Sk 17,18—21

²³ my však hlásáme Krista¹ ukřižovaného:² Židům pohoršení,³ pohanům⁴ bláznovství,

1. Sk 8,5!; 19,13; 2K 4,5; 11,4; Fp 1,15
2. 2,2; Mt 28,5; Ga 3,1
3. Ř 9,33; Ga 5,11; 1Pt 2,8
4. ř.: národům; var.: Řekům

²⁴ ale těm, ⌈kteří jsou povoláni⌉,¹ Židům i Řekům, Krista -- Boží moc² a Boží moudrost.³

1. ř.: povolaným; v. 2
2. v. 18
3. v. 30

²⁵ Neboť co je u Boha bláznivé, to je moudřejší než lidé, a co je u Boha slabé,¹ to je silnější než lidé.

1. 2K 13,4

²⁶ Vidíte,¹ bratři, ⌈jak vás Bůh povolal⌉:² ne ní mezi vámi mnoho moudrých³ podle těla,⁴ ani mnoho mocných, ani mnoho urozených.

1. n.: Pohleďte
2. ř.: vaše povolání
3. Mt 11,25
4. tzn. podle lidských měřítek; 3,3; Ř 8,4n; 2K 1,17; 5,16; 10,2n

²⁷ Ale co je u světa bláznivé, to si vybral¹ Bůh, aby zahanboval moudré, a co je u světa slabé, to si vybral Bůh, aby zahanboval silné;

1. Mk 13,20; J 6,70; Sk 1,2; Ef 1,4; Jk 2,5

²⁸ a co je u světa neurozené a méněcenné, to si vybral Bůh, vybral [dokonce] i to, co není, aby zrušil to, co je,

²⁹ aby se žádné tělo nemohlo před Bohem chlubit.¹

1. Ef 2,9

³⁰ Vy však jste z něho v Kristu Ježíši,¹ jenž se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností,² posvěcením i vykoupením,³

1. Ř 8,1
2. 2K 5,21
3. Ř 3,24!

³¹ aby se stalo tak, jak je napsáno: Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.¹

1. //Jr 9,23

¹ Také já, bratři, když jsem přišel k vám,¹ nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství² vznešenými slovy nebo moudrostí.

1. Sk 18,1—4
2. v. 7; 4,1; 13,2; 14,2; 15,51; Mt 13,11!; Ř 11,25; Zj 10,7; var.: svědectví

² Rozhodl jsem se, že ne chci mezi vámi znát nic než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného.¹

1. 1,23; Ga 6,14

³ A byl jsem u vás ve slabosti,¹ v bázni a v mnohém chvění.

1. 4,10; 2K 11,30

⁴ Mé slovo a má zvěst¹ ne spočívaly v přesvědčivých slovech [lidské] moudrosti, ale v ukázání² Ducha³ a moci,⁴

1. 1,21; 15,14; Mt 12,41p; Ř 16,25; 2Tm 4,17; Tt 1,3
2. n.: dokázání
3. Ř 15,19
4. 4,20

⁵ aby vaše víra¹ nebyla ⌈založena na lidské moudrosti, ale na Boží moci⌉.²

1. 15,14; Ř 1,8; 2K 1,24; 10,15; Ef 1,5!
2. ř.: v moudrosti lidí, ale v moci Boží

Ne moudrost světa, ale moudrost Ducha

⁶ O moudrosti mluvíme mezi zralými,¹ ne ovšem o moudrosti tohoto věku² ani o moudrosti vládců tohoto věku, kteří zanikají,

1. ::3,1; ř.: dokonalými; Fp 3,15; He 5,14; 6,1
2. Mt 13,22

⁷ nýbrž o Boží moudrosti, skryté¹ v tajemství,² kterou Bůh před věky předurčil³ k naší slávě.

1. Ef 3,9; Ko 1,26; Ř 16,25
2. v. 1!
3. Ř 8,29!

⁸ Tu nikdo z vládců tohoto věku nepoznal. Neboť kdyby ji poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy.¹

1. Sk 7,2; Jk 2,1

⁹ Ale jak je napsáno: Co¹ oko nevidělo a ucho neslyšelo a na lidské srdce nevstoupilo, to² Bůh připravil těm, kdo ho milují.³

1. n.: Věci, které (ř.: pl.)
2. n.: Věci, které (ř.: pl.)
3. Iz 64,3; 52,15

¹⁰ Nám to Bůh zjevil¹ skrze [svého] Ducha; neboť Duch zkoumá všechno, i Boží hlubiny.²

1. Mt 16,17; Ga 1,12; Ef 3,3
2. Ř 11,33

¹¹ Vždyť kdo z lidí ví, co je v člověku, než duch člověka, který je v něm?¹ Tak ani Boží věci nezná nikdo, jen Duch Boží.

1. Př 20,27

¹² A my jsme nepřijali ducha¹ světa, ale Ducha,² který je z Boha, abychom věděli, co³ nám Bůh daroval.⁴

1. Ef 2,2
2. Ř 8,15
3. n.: Věci, které (ř.: pl.)
4. Ř 8,32; 2Te 2,16

¹³ O tom také mluvíme -- ne však slovy, kterým vyučuje lidská moudrost,¹ ale těmi, jimž vyučuje² Duch [svatý]; duchovní věci vysvětlujeme duchovními³ slovy.

1. 1,17
2. L 12,12
3. n.: duchovním (lidem); n.: duchovní věci srovnáváme s duchovními.

¹⁴ Duševní¹ člověk však nepřijímá² věci Ducha [Božího], neboť jsou mu bláznovstvím³ a nemůže je poznat, protože mají být posuzovány duchovně.

1. 15,44; Jk 3,15; Ju 1,19
2. J 14,17
3. 1,18!

¹⁵ Duchovní¹ člověk však posuzuje všechno² a sám není od nikoho posuzován.

1. 3,1; 14,37; Ga 6,1
2. ř.: je všechny

¹⁶ Neboť kdo poznal Pánovu mysl⌈, která¹ mu dá porozumět⌉?² My máme mysl Kristovu.³

1. n.: mysl Pána, který
2. n. (srv. Iz 40,13 LXX): tak, aby ho mohl poučovat; Ř 11,34
3. Fp 2,5

¹ A já, bratři, jsem k vám nemohl mluvit jako k duchovním,¹ ale jako k tělesným, jako k nedospělým² v Kristu.

1. 2,15
2. ::2,6

² Dal jsem vám pít mléko,¹ pokrm jsem vám ne dal, neboť ten jste ještě nemohli snést. Ale ani teď ještě nemůžete,²

1. He 5,13; 1Pt 2,2
2. J 16,12

³ neboť jste stále ještě tělesní. Vždyť pokud je mezi vámi žárlivost,¹ svár² [a rozdělení], zdali nejste tělesní a ⌈nežijete³ jen po lidsku⌉?⁴

1. 2K 12,20; Ga 5,20; Jk 3,16
2. 1,11; 1Tm 6,4; Ga 5,15
3. 7,17; 2K 5,7; 10,2n; Ef 4,1!
4. ř.: nechodíte podle člověka

⁴ Když jeden říká: Já jsem Pavlův¹ a druhý: Já Apollův, nejste ⌈jako jiní lidé⌉?²

1. 1,12
2. var.: tělesní

⁵ Kdo je Apollos? A kdo je Pavel? Služebníci,¹ skrze něž jste uvěřili, jak každému dal² Pán.

1. ř. diakonoi (srv. Mt 20,26; J 2,9); 2K 6,4; Ef 3,7; 6,21; Ko 1,7!; Ř 1,1p; 2K 4,1v; 1Tm 1,12
2. Ř 12,3—6

⁶ Já jsem zasadil,¹ Apollos zalil,² ale Bůh dával růst.³

1. 4,15; 9,1; Sk 18,4—11
2. Sk 18,24—28
3. Sk 16,14; 21,19; Ř 15,18

⁷ Tedy ani ten, kdo sází, ani ten, kdo zalévá, nejsou něčím¹ zvláštním, ale Bůh, který dává růst.

1. Ga 6,3

⁸ Ten, kdo sází, i ten, kdo zalévá, jsou jedno, každý však dostane svou vlastní mzdu¹ podle své² námahy.³

1. 4,5
2. ř.: vlastní
3. J 4,38; 1K 3,8; 2K 11,27; 1Te 2,9!

⁹ Neboť jsme Boží spolupracovníci;¹ vy jste Boží pole, Boží stavba.²

1. Ř 16,3!; Ko 4,11; Fm 1,24; 3J 1,8
2. v. 16; Ef 2,21; 1Pt 2,5

¹⁰ Podle [Boží] milosti,¹ která mi byla dána,² jsem jako moudrý stavitel položil základ³ a jiný⁴ na něm staví. Každý ať si dává pozor, jak na něm staví.

1. 15,10; Ř 1,7!; 2K 6,1; 12,9; Ga 1,6; Ef 1,6!
2. Ř 12,3!
3. Ř 15,20
4. 1Te 3,2

¹¹ Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je již položen,¹ a tím je Ježíš Kristus.

1. Iz 28,16

¹² Jestliže někdo na [tomto] základě staví ze zlata, stříbra, drahých kamenů, dřeva, sena nebo slámy,

¹³ dílo každého se stane zjevným. Ten den¹ je ukáže, neboť se zjeví² v ohni, a oheň vyzkouší dílo každého, jaké je.

1. v. 8; Mt 7,22; 2Te 1,10
2. ř.: se odhaluje

¹⁴ Jestliže někdo ⌈na tomto základě vystaví⌉¹ dílo a ono mu zůstane,² dostane odměnu,³

1. ř.: přistavěl (na ten základ); podobně ve vv. 10.12
2. var.: zůstává
3. 9,17; Mt 5,12!

¹⁵ jestliže mu jeho dílo shoří, utrpí škodu; sám se sice zachrání, ale jako skrze oheň.¹

1. Ju 1,23

¹⁶ Nevíte,¹ že jste Boží svatyně² a že ve³ vás bydlí Duch⁴ Boží?

1. 6,2
2. v. 9; 6,19; 2K 6,16
3. n.: mezi vámi
4. Ř 8,9; 2K 6,16

¹⁷ Ničí–li někdo Boží svatyni, zničí¹ Bůh jej. Neboť Boží svatyně je svatá,² ⌈a tou svatyní⌉³ jste vy.

1. Iz 64,10
2. Lv 15,31; 20,3; Nu 19,20
3. ř.: kterou

¹⁸ Ať nikdo neklame sám sebe.¹ Jestliže si někdo mezi vámi myslí, že je v tomto věku² moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal moudrým.

1. Ga 6,3
2. 1,20; tzn. podle měřítek tohoto světa

¹⁹ Neboť moudrost tohoto světa je před Bohem bláznovstvím. Vždyť je napsáno: On¹ chytá moudré v jejich chytráctví.²

1. ř.: Ten, který
2. //Jb 5,13

²⁰ A opět: Pán zná myšlenky moudrých a ví, že jsou marné.¹

1. //Ž 94,11

²¹ A tak ať se nikdo nechlubí lidmi.¹ Vždyť všechno je vaše:

1. v. 4; 4,6

²² ať Pavel nebo Apollos nebo Kéfas, ať svět nebo život nebo smrt, ať věci přítomné nebo budoucí¹ -- všechno je vaše,

1. Ř 8,38

²³ vy pak jste Kristovi¹ a Kristus Boží.²

1. 1,12; 15,23; 2K 10,7; Ga 3,29
2. 15,28

¹ Ať o nás každý¹ smýšlí jako o služebnících² Kristových a správcích³ Božích tajemství.⁴

1. ř.: člověk
2. n.: sluzích; ř. hypéretés (ten, který pomáhá a slouží nadřízenému); 3,5v; L 1,2; Sk 26,16!
3. 9,17; Tt 1,7; 1Pt 4,10
4. 2,1!

² A od správců¹ se nakonec vyžaduje, aby byl každý shledán věrným.

1. L 12,42p; 16,1; Ga 4,2

³ Pro mne je pramálo důležité, zda mě posuzujete vy nebo lidský soud.¹ Ale ani já sám sebe neposuzuji.

1. ř.: den (tzn. zasedání tribunálu; srv. 3,13; zde den určený lidmi)

⁴ Ničeho, co by svědčilo proti mně, si sice nejsem vědom,¹ ale tím nejsem ospravedlněn; ten, kdo mne posuzuje, je Pán.

1. Sk 23,1; 2K 1,12

⁵ Proto nic nesuďte¹ předčasně, dokud nepřijde² Pán, který osvítí i věci skryté ve tmě a zjeví³ úmysly srdcí. A tehdy se každému dostane⁴ pochvaly od Boha.

1. Mt 7,1; Ř 2,1
2. J 21,22; Ř 2,16
3. 3,13
4. 3,8

⁶ Toto jsem, bratři, vztáhl na sebe a na Apolla kvůli vám, abyste se na nás naučili [smýšlet] ne nad to, co je napsáno,¹ abyste se kvůli jednomu učiteli nenadýmali² jeden nad druhého.³

1. 1,19; 3,19
2. n : nevychloubali / nebyli domýšliví; v. 18n; 5,2; 8,1; 13,4; 2K 12,20; Ko 2,18
3. 3,21

⁷ Vždyť kdo ⌈ti dává vyniknout⌉?¹ Co z toho, co máš, jsi nedostal? A když jsi to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nedostal?

1. ř.: tě odlišuje (od ostatních)

⁸ Už jste nasyceni, už jste zbohatli,¹ bez nás jste začali kralovat. Kéž byste kralovali, ale tak, abychom i my kralovali spolu s vámi.

1. Zj 3,17n

⁹ Zdá se mi, že nás, apoštoly, Bůh postavil jako poslední, jako odsouzené na smrt,¹ neboť jsme se stali divadlem světu, andělům i lidem.²

1. Ř 8,36; 2K 11,23
2. He 10,33

¹⁰ My jsme blázni¹ kvůli Kristu, ale vy jste rozumní² v Kristu; my jsme slabí, vy však silní; vy slavní, my beze cti.

1. Sk 17,18; 26,24
2. 2K 11,19

¹¹ Až do této hodiny hladovíme¹ a žízníme, jsme skoro nazí,² dostáváme rány,³ jsme bez domova,⁴

1. Fp 4,12
2. Ř 8,35
3. Sk 16,23; 23,2; 2K 6,5
4. 2K 11,23—27

¹² lopotíme¹ se prací vlastních rukou.² Když nám spílají,³ žehnáme,⁴ když nás pronásledují,⁵ snášíme⁶ to,

1. n.: namáháme; 15,10; Ř 16,6!; 1Tm 4,10; 2Tm 2,6
2. Sk 18,3
3. 1Pt 2,23
4. 1Pt 3,9
5. J 15,20; 2K 4,9; Ga 5,11
6. 2K 1,6

¹³ když jsme haněni,¹ domlouváme. Stali jsme se jakoby smetím² tohoto světa,^{3 4}vyvrheli pro všechny až doposud.

1. 2K 6,8
2. Pl 3,45; může zn. ty, kteří nesou nečistotu světa (Lv 16,10)
3. Jr 22,28; Sk 22,22
4. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

¹⁴ Toto nepíšu, abych vás zahanboval,¹ ale napomínám² vás jako své milované děti.³

1. ::6,5; 15,34
2. Sk 20,31!
3. 2K 6,13; 1Te 2,11; 1J 2,1

¹⁵ Neboť i kdybyste měli deset tisíc vychovatelů¹ v Kristu, otců mnoho ne máte, neboť v Kristu Ježíši já jsem vás zplodil² skrze evangelium.

1. Ga 3,24p
2. Ga 4,19; Fm 1,10

¹⁶ Prosím¹ vás tedy: ⌈Napodobujte mě⌉!²

1. 1,10!
2. ř.: Stávejte se mými napodobiteli; 11,1; Ef 5,1; Fp 3,17; 1Te 1,6; 2Te 3,9; He 6,12; 1Pt 5,3!; 3J 1,11

¹⁷ Proto jsem k vám poslal Timotea,¹ který je mým milovaným² a věrným synem³ v Pánu. On vám připomene⁴ moje cesty⁵ v Kristu [Ježíši], jak učím všude v každém sboru.⁶

1. 16,10; Sk 16,1!; 2K 1,1; Fp 1,1, 1Te 3,2; 1Tm 1,2
2. v. 14; 10,14; Sk 15,25!; 2Tm 1,2
3. ř.: dítětem
4. He 10,32
5. srv. Př 22,25; Jr 22,21p; tj. způsob mého života; 2Tm 3,10
6. 7,17; 14,33

¹⁸ Někteří z vás se stali domýšlivými,¹ jako bych k vám už neměl přijít.

1. v. 6p

¹⁹ Ale přijdu¹ k vám brzy, bude–li Pán chtít,² a poznám nikoli řeč³ těch domýšlivců, ale jejich moc.

1. 11,34; 16,5; 2K 1,15
2. Sk 18,21
3. ř.: slovo /-u

²⁰ Neboť Boží království ne spočívá v řeči,¹ ale v moci.²

1. ř.: slovo /-u
2. 2,4

²¹ Co chcete? Mám k vám přijít¹ s holí, nebo s láskou a v duchu mírnosti?²

1. 2K 12,20; 13,2
2. 2K 10,1; Ga 6,1; Jk 3,17

¹ Skutečně¹ je slyšet o smilstvu mezi vámi, a to o takovém smilstvu, jaké ne ní ani mezi pohany, že totiž někdo má ženu svého otce.²

1. ř.: Zcela / Vůbec
2. Lv 18,7—8

² A vy jste nadutí,¹ místo abyste raději byli zarmouceni² a odstranili ze svého středu toho, kdo se dopustil tohoto činu.³

1. 4,6p
2. Nu 25,6; 2Kr 22,19; Ezd 10,1; Ž 119,136
3. n.: činu?

³ Neboť já, ač tělem¹ vzdálen,² duchem však přítomen, už jsem, jako bych byl přítomen, vynesl rozsudek nad tím, kdo ⌈takový čin⌉³ spáchal:

1. Ko 2,5; 1Te 2,17
2. 2K 10,1
3. ř.: toto takto

⁴ ve jménu [našeho] Pána Ježíše [Krista]¹ -- až se shromáždíte, vy a můj duch spolu s mocí našeho Pána Ježíše --

1. 2Te 3,6

⁵ vydejte takového člověka Satanu¹ k záhubě těla, aby duch byl zachráněn v den Pána² [Ježíše].

1. 7,5; 1Tm 1,20
2. 1,8!

⁶ Vaše chlouba¹ ne ní správná. Nevíte,² že trocha kvasu prokvasí celé těsto?³

1. Jk 4,16
2. 6,2
3. Ga 5,9

⁷ Vyčistěte proto starý kvas,¹ abyste byli novým těstem, neboť jste nekvašení.² Vždyť Kristus, náš ⌈velikonoční Beránek⌉,³ byl [za nás] obětován.⁴

1. Ex 12,15; Ef 4,22
2. n.: nekvašené (chleby)
3. ř.: pascha (Mt 26,2p)
4. He 9,28

⁸ Slavme tedy svátek ne se¹ starým kvasem, ani s² kvasem špatnosti a zloby, ale s³ nekvašenými chleby upřímnosti⁴ a pravdy.

1. ř.: v
2. ř.: v
3. ř.: v
4. J 1,47; 2K 1,12

⁹ Napsal¹ jsem vám v dopise, abyste se nesměšovali se smilníky;²

1. Ř 16,22; Ga 6,11; Ef 3,3; Fm 1,19; 1Pt 5,12; 1J 3,26
2. 1Tm 1,10; He 12,16; 13,4; Zj 21,8

¹⁰ ne míním však všeobecně se smilníky tohoto světa nebo s chamtivci,¹ lupiči a modláři, neboť to byste museli z toho to světa vyjít.²

1. 6,10; Ef 5,5
2. Mt 5,14; J 17,15

¹¹ Napsal jsem vám však,¹ abyste se nesměšovali² s tím, kdo si říká bratr,³ a přitom je smilník nebo chamtivec nebo modlář nebo utrhač nebo opilec nebo lupič; s takovým ani nejezte.

1. ř.: + nyní / tudíž
2. 2Te 3,6
3. Sk 1,15p

¹² Proč bych měl soudit [i] ty, kdo jsou mimo nás? Nesoudíte snad vy ty, kdo jsou uvnitř?

¹³ Ty, kdo jsou mimo, ⌈bude soudit⌉¹ Bůh.² Odstraňte toho zlého ze svého středu!³

1. var.: soudí
2. He 13,4
3. Pouze zde je v NS použit obrat častý v Zákoně (Dt 13,6; 22,24)

¹ Proč se někdo z vás odvažuje, když má nějakou věc proti druhému, soudit se před nevěřícími¹ místo před svatými?²

1. ř.: nespravedlivými
2. 1,2!

² Nevíte,¹ že svatí² budou soudit³ svět? A ⌈soudíte–li svět⌉,⁴ nejste hodni soudit maličkosti?

1. v této kp. je výraz použit jako výčitka nejvícekrát v NS; 3,16; 5,6; 9,13.24; Ř 6,3!; Jk 4,4
2. Da 7,18
3. Mt 19,28
4. ř.: je–li svět vámi (/ mezi vámi) souzen

³ Nevíte, že budeme soudit anděly? Oč spíše záležitosti tohoto života!¹

1. L 21,34

⁴ Když tedy máte soudní spory o věci tohoto života, ⌈ustanovujete za soudce⌉¹ ty, kteří ve sboru nemají vážnost?²

1. ř.: posadíte / posaďte
2. n.: ustanovujte … vážnost. (míněno ironicky)

⁵ To říkám k vaší hanbě.¹ To není mezi vámi žádný moudrý člověk, který by mohl rozsoudit své bratry?

1. ::4,14

⁶ Bratr s bratrem¹ se soudí, a to před nevěřícími?²

1. Gn 13,8; Sk 7,26
2. 7,12n; 10,27; 14,22nn; 2K 4,4; 6,14n; 1Tm 5,8; Tt 1,15; 1Pt 2,7

⁷ Už vůbec to je vaše porážka, že se mezi sebou soudíte. Proč raději nesnášíte křivdu? Proč raději netrpíte škodu?¹

1. Mt 5,39

⁸ Vy naopak křivdíte a okrádáte, a to bratry!¹

1. 1Te 4,6

⁹ Což nevíte, že nespravedliví nedostanou do dědictví¹ Boží království? Nemylte se!² Ani smilníci ani modláři, cizoložníci, rozkošníci³ ani lidé praktikující homosexualitu,⁴

1. 15,50; Mt 19,29; Ga 5,21; Zj 21,7
2. Mt 22,29; 1K 15,33; Ga 6,7; Jk 1,16
3. ř.: měkcí (= oddávající se tělesným hříchům, v užším smyslu: muži zneužívaní pro homosex. styk)
4. 1Tm 1,10†

¹⁰ zloději¹ ani chamtivci,² opilci, utrhači ani lupiči nebudou dědici Božího království.

1. J 12,6; Ef 4,28; 1Pt 4,15
2. 5,11

¹¹ Takoví¹ jste někteří byli. Ale dali jste se omýt,² byli jste posvěceni,³ byli jste ospravedlněni⁴ ve jménu [našeho] Pána Ježíše [Krista] a v Duchu našeho Boha.

1. ř.: Toto; Tt 3,3—7
2. Sk 22,6; Ef 5,26
3. 1,2
4. Ř 5,1; Tt 3,7

Tělo náleží Pánu

¹² Všechno mohu,¹ ale ne všechno je užitečné;² všechno mohu, ale ničím se nedám ovládnout.

1. 10,23
2. 2K 8,10

¹³ Pokrmy jsou pro břicho¹ a břicho pro pokrmy. Bůh však zničí² jedno i druhé. Tělo však ne náleží smilstvu, nýbrž Pánu,³ a Pán tělu.

1. Mt 15,17
2. Ko 2,22
3. 2K 5,15; Ga 5,24

¹⁴ A Bůh i Pána vzkřísil¹ a vzkřísí² i vás svou mocí.

1. Ř 4,24p; 2K 4,14
2. 15,23

¹⁵ Nevíte, že vaše těla jsou údy¹ Kristovými? Vezmu tedy údy Kristovy a učiním je údy nevěstky? To ať se nestane!²

1. 12,27; Ř 12,5; Ef 5,30
2. Ř 3,4

¹⁶ Nebo nevíte, že kdo se připojuje k nevěstce, je s ní jedno tělo? Neboť Písmo praví: ⌈Stanou se ti dva jedním tělem.⌉¹

1. //Gn 2,24; Mt 19,5; ř. i h.: Budou … v jedno t. / k jednomu tělu

¹⁷ Kdo se však připojuje k Pánu, je s ním jeden duch.

¹⁸ Utíkejte před smilstvem!¹ Každé prohřešení, kterého by se člověk dopustil, ⌈se netýká těla⌉.² Kdo však smilní, hřeší proti vlastnímu tělu.

1. Ef 5,3; 1Te 4,3
2. n.: je vně / mimo těla

¹⁹ Nebo nevíte, že vaše tělo je svatyní¹ svatého Ducha, který je ve vás a kterého máte od Boha? ⌈Nevíte, že nejste sami svoji?⌉²

1. 3,16; J 2,21
2. n.: A nejste sami svoji.; Ř 14,7

²⁰ Byli jste přece koupeni¹ za velikou cenu;² oslavte³ tedy ⌈svým tělem⌉⁴ Boha.⁵

1. 1Pt 1,18
2. //7,23
3. 10,31
4. n.: ve svém těle; var.: + a ve svém duchu, což obojí je Boží,
5. Ř 12,1

¹ O tom, co jste [mi] psali:¹ Pro člověka je dobré,² aby se nedotýkal³ ženy.

1. 12,1p
2. v. 8
3. Gn 20,6; Př 6,29

² Ale ⌈abyste se vyvarovali smilstva⌉,¹ ať má každý svou ženu² a každá ať má svého muže.

1. ř.: kvůli smilstvu / kvůli nebezpečí smilstva
2. Př 18,22; 19,14

³ Muž ať plní své ženě, čím je povinen,¹ a stejně i žena svému muži.

1. Ex 21,10

⁴ Žena nevládne svým tělem, nýbrž její muž, podobně ani muž nevládne svým tělem, nýbrž jeho žena.

⁵ Neodpírejte se navzájem, leda po vzájemné dohodě na čas,¹ abyste se uvolnili pro modlitbu,² a opět buďte spolu, aby vás pro vaši nezdrženlivost³ nepokoušel Satan.⁴

1. 1S 21,5
2. var.: půst a modlitbu
3. Mt 23,25†
4. Mk 1,13

⁶ To říkám jako dovolení, ne jako příkaz.¹

1. srv. vv. 12.25; 2K 8,8; 11,17

⁷ Přeji si, aby všichni lidé byli, jako jsem já. Avšak každý má své vlastní obdarování¹ od Boha, jeden tak, druhý jinak.

1. ř. charisma

⁸ Svobodným a vdovám pravím: Bylo by pro ně dobré, kdyby zůstali jako já.¹

1. 9,5

⁹ Jestliže se však neovládají, ať vstoupí do manželství;¹ neboť je lepší vstoupit do manželství, než se pálit žádostivostí.

1. 1Tm 5,14

¹⁰ Manželům však nařizuji¹ -- ne já, ale Pán -- aby žena od muže neodcházela.²

1. v. 17; 9,14; 11,17; 16,1v; Sk 16,18; 17,30; 1Te 4,11; 2Te 3,4; 1Tm 1,3
2. tzn. nerozváděla se; Mal 2,16; Mt 5,32

¹¹ Když by však přece odešla,¹ ať zůstává nevdaná nebo ať se s mužem smíří. Také muž ať neopouští ženu.

1. v. 10

¹² Ostatním pak pravím já, ne Pán: Jestliže má některý bratr¹ nevěřící² ženu a ona je ochotna s ním žít,³ ať ji neopouští.

1. 1,1!
2. 6,6!
3. ř.: bydlet

¹³ A má–li některá žena nevěřícího muže a on je ochoten s ní žít,¹ ať svého muže neopouští.

1. ř.: bydlet

¹⁴ Neboť nevěřící muž je posvěcen ve své ženě a nevěřící žena je posvěcena ⌈ve svém muži⌉.¹ Vždyť jinak by vaše děti byly² nečisté, avšak nyní jsou svaté.

1. var.: v bratru
2. ř.: jsou

¹⁵ Jestliže se však nevěřící ⌈chce rozvést⌉,¹ ať se rozvede.² Ten bratr nebo ta sestra nejsou v takových případech otroci. Neboť Bůh nás povolal ku pokoji.³

1. ř.: se odděluje (srv. v. 10 — odcházet)
2. ř.: se odděluje (srv. v. 10 — odcházet)
3. Ř 12,18; 14,19; 2K 13,11; He 12,14

¹⁶ Vždyť co ty víš, ženo, zda zachráníš svého muže?¹ Nebo co ty víš, muži, zda zachráníš svou ženu?

1. 1Pt 3,1

¹⁷ Jenom ať každý žije¹ tak, jak mu Pán udělil, každý, jak ho Bůh povolal.² Tak to také přikazuji³ ve všech sborech.⁴

1. ř.: chodí; 3,3
2. vv. 20.24
3. v. 10
4. 4,17

¹⁸ Byl někdo povolán jako obřezaný? Ať to nezakrývá. Byl někdo povolán jako neobřezaný?¹ Ať se nedává obřezat.

1. Sk 15,1nn

¹⁹ Obřízka nic neznamená¹ ani neobřízka nic neznamená, ale zachovávání Božích přikázání.²

1. Ga 5,6
2. Ř 2,25

²⁰ Každý ať zůstává v tom postavení,¹ ve kterém byl povolán.

1. ř.: povolání

²¹ Byl jsi povolán jako otrok? Nedělej si s tím starosti.¹ ⌈Jestliže se však můžeš stát svobodným, raději toho využij⌉.²

1. Fp 4,6; He 13,5
2. n.: I kdyby ses však …, raději využij svého otroctví.

²² Neboť kdo byl v Pánu povolán jako otrok,¹ je Pánův propuštěnec; podobně kdo byl povolán jako svobodný, je otrok Kristův.²

1. Fm 1,16
2. Ř 6,22; Ef 6,6; 1Pt 2,16

²³ Byli jste koupeni za velikou cenu.¹ Nebuďte² otroky lidí.³

1. //6,20
2. ř.: Nestávejte se
3. Ga 2,4

²⁴ Bratři,¹ každý ať zůstává před Bohem v tom postavení, v jakém byl povolán.

1. 1,10!

²⁵ Ohledně panen nemám sice Pánův příkaz,¹ dávám však radu² jako ten, kterému se dostalo od Pána milosrdenství³ být věrným.⁴

1. v. 6
2. ř.: názor
3. 2K 4,1; 1Tm 1,13
4. n.: hodným důvěry

²⁶ Myslím tedy, že vzhledem k ⌈nynější tísni⌉¹ je dobré,² aby člověk ⌈zůstal tak, jak je⌉.³

1. n.: přítomné (/ nastávající) potřebě
2. ř.: + že je dobré,
3. ř.: být takto

²⁷ Jsi připoután k ženě? Nehledej rozluku. Jsi volný?¹ Nehledej si ženu.

1. ř.: odvázán od ženy

²⁸ Ale i když se oženíš, nezhřešíš; a vdá–li se panna, nezhřeší. Takoví lidé však budou mít soužení v těle¹ a toho vás chci ušetřit.

1. to může zn.: v tomto životě

²⁹ Ale toto vám, bratři, říkám, [že] čas¹ je zkrácený. A tak i ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli;

1. Ř 13,11

³⁰ a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by nic nevlastnili;

³¹ a ti, kdo užívají [tohoto] světa, jako by ho neužívali;¹ neboť způsob² tohoto světa pomíjí.

1. ř.: nevyužívali (tzn. neužívali plně)
2. Fp 2,7p

³² Chci, abyste byli bez starostí.¹ Kdo nežije v manželství, stará se o věci Pána,² jak by se zalíbil³ Pánu,

1. Mt 13,22!
2. 2K 8,6; 11,28
3. Ř 8,8p

³³ ale kdo se oženil, stará se o věci světské, jak by se zalíbil své ⌈ženě,

³⁴ a je rozdělený.¹ Neprovdaná žena a panna⌉² se stará o věci Pána, aby byla svatá tělem i duchem. Ale když se provdá, stará se o věci světské, jak by se zalíbila svému muži.

1. 1Kr 18,21
2. var.: … ženě. Mezi ženou a pannou je rozdíl. Nevdaná …

³⁵ Toto říkám k vašemu prospěchu, ne abych ⌈vás omezoval⌉,¹ ale abych vás vedl k počestnosti a k nerušené ²oddanosti³ Pánu.

1. ř.: vám přehodil smyčku
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
3. 1Tm 5,5

³⁶ Jestliže však někdo myslí, že vůči své panně,¹ která je ve zralém věku, jedná nečestně, a že to musí tak být, ať dělá, co chce: nehřeší.² Ať se vezmou.

1. není jasné, zda tzn. dceři — panně nebo snoubence nebo snad svému panenství / panictví — tak i v. 37n
2. :: 6,18; 1J 3,6

³⁷ Kdo je¹ však pevný² ve svém srdci a není ničím nucen, ale ⌈má v moci svou vůli⌉³ a rozhodl se ve svém srdci, že zachová svou pannu, dobře učiní.

1. ř.: stojí
2. 15,58; Ko 1,23
3. n.: má pravomoc uskutečnit svou vůli; ř.: má pravomoc pro svou vůli

³⁸ Takže ten, kdo provdává svou pannu, činí dobře, a ten, kdo neprovdává, učiní lépe.

³⁹ Žena je vázána [zákonem]¹ po dobu, kdy žije její muž. Když její muž zemře,² je svobodná a může se vdát, za koho chce, ale jen v Pánu.³

1. Ř 7,2
2. ř.: usne; 11,30; 15,6; Sk 7,60
3. 2K 6,14

⁴⁰ Podle mého mínění¹ je však blahoslavenější, jestliže zůstane tak, jak je. A myslím, že i já mám Ducha Božího.²

1. v. 6.25
2. 2Pt 3,15

¹ Pokud ¹ jde o maso obětované modlám,² víme,³ že všichni máme poznání.⁴ Poznání ⌈činí člověka domýšlivým⌉,⁵ ale láska buduje.⁶

1. 12,1p
2. Sk 15,20
3. v. 4; Ř 2,2!; 2K 1,7; Ga 2,16; 1Te 1,4; 1Tm 1,8
4. ::v. 7; Ř 15,14
5. ř.: nadýmá; 4,6p
6. v. 10; 10,23; 14,4.17; Sk 20,32; Ř 14,19; Ef 4,16; 1Te 5,11

² Jestliže se někdo domnívá, že něco poznal, nepoznal ještě tak, jak je třeba poznat.¹

1. 3,18

³ Jestliže však někdo miluje Boha, Bůh¹ ho zná.²

1. ř.: on
2. Jr 1,5; J 10,27!; n.: uznává

⁴ Pokud tedy jde o to, zda se smí jíst maso obětované modlám, víme, že modla ve světě není nic¹ a že není žádný [jiný] Bůh,² jen Jeden.³

1. 10,19; Sk 14,15
2. Ga 4,8
3. Dt 6,4

⁵ Neboť i když jsou takzvaní bohové,¹ ať už v nebi nebo na zemi -- jakože jsou mnozí bohové a mnozí páni² --

1. 2Te 2,4
2. Ž 136,2n

⁶ my máme jediného Boha, Otce,¹ od něhož je všechno a pro něhož jsme my,² a jediného Pána, Ježíše Krista, skrze něhož je všechno, i my jsme skrze něho.

1. Mal 2,10; Ef 4,6; 1Tm 2,5
2. J 1,3; Ř 11,36; Ko 1,16

⁷ Ale ne ve všech je to poznání. Někteří¹ až dosud ⌈jsou zvyklí na modlu a⌉² jedí toto maso jako obětované modlám, a jejich svědomí,³ protože je slabé, se poskvrňuje.

1. Ř 14,14
2. var.: s vědomím modly
3. Sk 23,1!

⁸ Pokrm¹ nás ⌈k Bohu nepřiblíží⌉.² Nejíme–li, nic neztrácíme, a jíme–li, nic nezískáváme.³

1. 6,13; Ř 14,17; He 13,9
2. ř.: nestaví před Boha.
3. Ko 2,20—23

⁹ Dejte si však pozor, aby se vaše svoboda¹ nestala kamenem úrazu² pro slabé.³

1. ř.: pravomoc
2. 10,32; Mt 16,23
3. 9,22; Ř 14,1

¹⁰ Neboť když někdo tebe, který máš poznání, uvidí sedět za stolem v modlářském chrámě, nebude jeho svědomí,¹ bude–li slabý, přivedeno² k tomu, aby jedl maso obětované modlám?

1. n.: porozumění
2. ř.: vybudováno

¹¹ [A] tak tvým poznáním hyne ten, který je slabý -- bratr,¹ pro kterého Kristus zemřel.²

1. 1,1!
2. Ř 14,15

¹² Když takto hřešíte proti bratrům a zraňujete jejich slabé svědomí,¹ hřešíte proti Kristu.²

1. n.: porozumění
2. Mt 25,45

¹³ Jestliže tedy pokrm ⌈svádí k hříchu⌉¹ mého bratra, nebudu jíst už nikdy² maso, abych ⌈nesvedl k hříchu⌉³ svého bratra.

1. n.: pohoršuje
2. J 4,14
3. n.: nepohoršil

¹ Což nejsem svoboden?¹ Nejsem apoštol?² Nespatřil³ jsem Ježíše, našeho Pána? Nejste vy mým dílem⁴ v Pánu?

1. v. 19; 10,29
2. 1,1; 2K 12,12
3. 15,8; Sk 9,4n
4. 3,6; 4,15

² Nejsem–li pro jiné apoštolem, pro vás jím přece jsem, neboť pečetí¹ mého apoštolství² jste vy v Pánu.

1. 2K 3,2n
2. Sk 1,25

³ Toto je má obrana¹ proti těm, kteří mne posuzují:²

1. ř. apologia, výraz který byl od 2. st. užíván pro obranu křesťanství; Sk 22,1!
2. 4,3

⁴ Což nemáme právo¹ jíst a pít?²

1. 2Te 3,9
2. v. 14

⁵ Což nemáme právo mít s sebou ⌈věřící manželku⌉,¹ jako i ostatní apoštolové a bratři² Pána i Kéfas?³

1. ř.: sestru ženu; 7,7n
2. Mt 12,46
3. Mt 8,14; J 1,42

⁶ Či jenom já a Barnabáš¹ nemáme právo nepracovat?

1. 9,27

⁷ Kdopak kdy koná vojenskou službu¹ na vlastní náklady? Kdo vysazuje vinici,² a nejí její plody?³ Nebo kdo pečuje o stádo, a nepije⁴ z mléka stáda?

1. 2Tm 2,3
2. Dt 20,6
3. Př 27,18
4. n.: neužívá; ř.: nejí

⁸ Říkám to jen podle ⌈lidského úsudku⌉?¹ Nepraví to i Zákon?

1. ř.: člověka; Ř 3,5

⁹ V Mojžíšově zákoně je přece napsáno: Nedáš náhubek volu, který mlátí obilí.¹ Má tu Bůh na mysli jen voly,

1. //Dt 25,4; 1Tm 5,18

¹⁰ nebo to říká hlavně kvůli nám? Vskutku pro nás¹ bylo napsáno, že ten, kdo orá,² má orat v naději, i ten, kdo mlátí, má mlátit v naději, že dostane svůj podíl.³

1. Ř 4,23
2. 3,9
3. 2Tm 2,6

¹¹ Jestliže jsme u vás zaseli duchovní věci, bude to něco mimořádného,¹ když budeme sklízet vaše tělesné věci?²

1. ř.: velikého
2. Ř 15,27

¹² Jestliže se jiní podílejí na tomto právu vůči vám, ne měli bychom tím spíše my?¹ My jsme však tohoto práva nevyužili, nýbrž všechno snášíme, abychom nekladli² žádnou překážku evangeliu Kristovu.

1. 4,15
2. ř.: nedali

¹³ Nevíte, že ti, kdo konají chrámovou službu, jedí z pokrmů chrámu, a ti, kdo slouží při oltáři, mají s oltářem podíl na obětech?¹

1. 10,18; Lv 6,16—18.26; Dt 18,1

¹⁴ Tak i Pán¹ nařídil,² aby ti, kteří evangelium zvěstují, z evangelia žili.

1. L 7,13!
2. Mt 21,6v!; L 10,7n

¹⁵ Já jsem však nic z toho nevyužil.¹ A toto jsem nenapsal, aby se tak stalo při mně; neboť pro mne by bylo lepší zemřít, než aby někdo zmařil mou chloubu.²

1. Sk 18,3; 20,33
2. 2K 11,10

¹⁶ Když hlásám evangelium, není to má chlouba; ⌈je to pro mne⌉¹ nutnost,² a běda mi, kdybych ho nehlásal.

1. ř.: leží na mně
2. Sk 9,15; Ř 1,14

¹⁷ Pokud to činím z vlastního popudu, mám odměnu,¹ pokud ne,² je mi svěřeno³ správcovství.⁴

1. 3,14
2. ř.: ne z vlastní volby (prav. ukazuje na postavení otroka)
3. Ga 2,7
4. 4,1; Ko 1,25

¹⁸ Co je mi tedy odměnou? To, abych při službě¹ předkládal evangelium zdarma, abych nevyužil² svého práva, které mám v evangeliu.

1. ř.: zvěstuje evangelium (srv. Ř 1,15)
2. 7,31

¹⁹ Neboť ačkoliv jsem ode všech svoboden,¹ učinil jsem se otrokem² všech, abych jich co nejvíce získal.³

1. v. 1
2. Mt 20,27; 2K 4,5
3. Mt 18,15; 1Pt 3,1

²⁰ A stal jsem se Židům¹ jako Žid, abych Židy získal. Těm, kteří jsou pod Zákonem, byl jsem jakoby pod Zákonem [-- i když sám nejsem pod Zákonem² --] abych získal ty, kteří jsou pod Zákonem.

1. Sk 16,3
2. Ga 2,19

²¹ Těm, kteří jsou bez Zákona, byl jsem jakoby bez Zákona, abych získal ty, kteří jsou bez Zákona, i když nejsem bez zákona Božího,¹ nýbrž jsem podroben zákonu Kristovu.²

1. var.: pro Boha (n.: Bohu) … pro Krista (n.: Kristu)
2. var.: pro Boha (n.: Bohu) … pro Krista (n.: Kristu)

²² Pro slabé¹ jsem se stal [jakoby] slabý, abych získal slabé; všem jsem vším, abych zachránil² aspoň některé.³

1. Ř 14,1
2. 10,33
3. Ř 11,14

²³ Všechno činím kvůli evangeliu, abych se stal jeho spoluúčastníkem.¹

1. Ř 11,17; Fp 1,7p; Zj 1,9†

²⁴ Nevíte, že ti, kteří běží v závodní dráze, běží¹ sice všichni, ale jen jeden dostane cenu?² Běžte tak, abyste ji získali.

1. Ga 2,2; Fp 2,16; He 12,1
2. Fp 3,14†; Ko 2,18v

²⁵ Každý, kdo závodí,¹ je ve všem zdrženlivý; oni proto, aby dostali pomíjivý věnec,² my však nepomíjivý.

1. 1Tm 6,12p; 2Tm 2,5v
2. 1Pt 5,4; Zj 3,11

²⁶ Já tedy běžím ne jako ⌈bez cíle⌉;¹ zápasím pěstmi, ne jako bych tloukl do vzduchu,²

1. n.: do nejistoty
2. 14,9

²⁷ ale zasazuji dobře mířené rány svému tělu a podrobuji je, abych se snad -- jiným hlásaje -- sám nestal ⌈tím, kdo se neosvědčil⌉.¹

1. ř.: neosvědčeným

¹ Nechci, bratři,¹ abyste nevěděli,² že naši otcové byli všichni pod oním oblakem³ a všichni prošli mořem,⁴

1. 1,10!; 11,2; 12,1; 14,6; 15,1; 16,15
2. Ř 1,13!
3. Ex 13,21
4. Ex 13,21; 14,22

² všichni ⌈byli pokřtěni⌉¹ v² Mojžíše v oblaku a v moři,

1. var.: se dali pokřtít
2. Ř 6,3

³ všichni jedli týž duchovní pokrm¹

1. Ex 16,4—35

⁴ a všichni pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus.¹

1. Ex 17,5n. Nu 20,7—11

⁵ Ale ve většině z nich neměl Bůh zalíbení;¹ vždyť byli pobiti² v té pustině.³

1. ::Mt 3,17; L 2,14; He 10,38
2. ř. katastrónnynai — pův. rozprostřít, potom pobít (a nechat ležet nepohřbené); HL
3. Nu 14,22n; He 3,17

⁶ Tyto věci se staly příkladem¹ pro nás, abychom nebyli žádostivi² zlých věcí, jako oni byli žádostiví.

1. v. 11; Ř 5,14; 2Pt 2,6v
2. ř.: dychtivci; 2Pt 1,4; Nu 11,4; Ž 106,14

⁷ Nebuďte ani modláři¹ jako někteří z nich; jak je napsáno: Lid se posadil, aby jedl a pil, a potom vstali, aby se rozpustile bavili.²

1. 5,11
2. Ex 32,6

⁸ Ani nesmilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich za jeden den třiadvacet tisíc;¹

1. Nu 25,1.9

⁹ ani nepokoušejme¹ Krista,² jako někteří z nich pokoušeli,³ a hynuli od ⌈hadího uštknutí⌉;⁴

1. n.: nezkoušejme
2. var.: Pána
3. n.: zkusili
4. ř.: hadů (srv. Nu 21,6)

¹⁰ ani nereptejte,¹ jako někteří z nich reptali, a byli zahubeni Zhoubcem.²

1. var.: nereptejme
2. Nu 14,2.37

¹¹ Tyto [všechny] věci se jim staly jako příklady¹ pro nás a bylo to zapsáno k napomenutí² nám, které zastihlo dokonání věků.³

1. v. 6
2. Sk 20,31p; Ef 6,4
3. Ř 13,11

¹² A tak kdo si myslí, že stojí,¹ ať hledí, aby nepadl.²

1. Ř 11,20; 16,13!
2. Př 28,14; 2Pt 3,17

¹³ Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské; věrný¹ je však Bůh, který vás nenechá zkusit více, než snesete, ale ⌈se zkouškou⌉² dá i východisko, abyste ji mohli snést.

1. 1,9!
2. n.: s pokušením; 2Pt 2,9

¹⁴ Proto, moji milovaní,¹ utíkejte před modlářstvím!²

1. 4,16; 15,58; Ř 12,19!; 2K 7,1; Fp 2,12; He 6,9
2. 1J 5,21

¹⁵ Mluvím jako k rozumným;¹ sami rozsuďte,² co říkám.

1. 4,10
2. 11,13

¹⁶ Což není kalich¹ požehnání, který žehnáme, společenstvím krve Kristovy? A což není chléb, který lámeme,² společenstvím těla Kristova?

1. 11,25
2. Sk 2,42

¹⁷ Protože je jeden chléb, jsme jedno tělo,¹ ač jsme mnozí, neboť všichni jsme toho jednoho chleba účastni.

1. Ř 12,5

¹⁸ Hleďte na Izrael podle těla:¹ nejsou ti, kdo jedí² oběti, účastníky³ oltáře?

1. Ř 1,3
2. Lv 7,6
3. v. 20; 2Pt 1,4

¹⁹ Co tedy říkám? Že maso obětované modlám¹ něco znamená? Nebo že modla něco znamená?

1. 8,4

²⁰ Ne, ale říkám, že to, co [pohané] obětují, obětují démonům,¹ a ne Bohu.² A já nechci, abyste byli účastníky démonů.

1. Zj 9,20
2. Ga 4,8

²¹ Nemůžete pít Pánův kalich i kalich démonů; nemůžete mít podíl na Pánově stolu i na stolu démonů.¹

1. Iz 65,11; 2K 6,16

²² Či ⌈chceme Pána popouzet⌉¹ k žárlivosti?² Jsme snad silnější než on?³

1. ř.: Pána dráždíme
2. Dt 32,21
3. Kaz 6,10

Nebýt kamenem úrazu

²³ Všechno je¹ dovoleno,² ale ne všechno prospívá. Všechno je³ dovoleno, ale ne všechno buduje.⁴

1. var.: + mi
2. 6,12
3. var.: + mi
4. 8,1

²⁴ Ať nikdo nehledá¹ vlastní zájmy, nýbrž zájmy toho druhého.

1. v. 33; 13,5; Ř 15,2; Fp 2,4.21

²⁵ Jezte¹ všechno, co se prodává na masném trhu, a kvůli svědomí se na nic nevyptávejte.

1. 8,7

²⁶ Vždyť Pánova je země a ⌈její plnost⌉.¹²

1. n.: všechno, co ji naplňuje; srv. dále Ž 50,12; 89,12
2. Ž 24,1 (LXX)

²⁷ Zve–li vás někdo z nevěřících¹ a chcete tam jít, jezte² všechno, ⌈co vám předloží⌉,³ a kvůli svědomí se na nic nevyptávejte.

1. 6,6!
2. L 10,8
3. ř.: co se vám předkládá

²⁸ Ale když by vám někdo řekl: Toto je obětováno božstvům,¹ nejezte kvůli tomu, kdo vám to oznámil, a kvůli svědomí.²

1. var.: modlám
2. var.: + Pánova je země a její plnost.

²⁹ Svědomí pak míním ne vlastní, ale toho druhého. Neboť proč má být moje svoboda souzena¹ svědomím² druhého?

1. n.: určována
2. n.: porozuměním — podobně vv. 25.27nn

³⁰ Jestliže já s vděčností jím,¹ proč mám být pomlouván za něco, za co vzdávám díky?²

1. ř.: se účastním
2. Ř 14,6

³¹ Ať tedy jíte nebo pijete nebo cokoliv činíte, všechno čiňte k Boží slávě.¹

1. Ko 3,17

³² Nebuďte kamenem úrazu¹ Židům ani Řekům ani církvi Boží,²

1. 8,9
2. 1,2

³³ stejně jako i já se chci všem ve všem líbit¹ a nehledám svůj prospěch,² nýbrž prospěch mnohých, aby byli zachráněni.³

1. Ga 1,10
2. v. 24
3. 9,22

¹ ⌈Napodobujte mě⌉,¹ jako i já napodobuji Krista.

1. 4,16

Řád autority

² Chválím¹ vás, [bratři,] že ve všem na mne pamatujete a držíte² se ⌈mých pokynů⌉,³ jak jsem vám je předal.

1. vv. 17.22
2. 15,2; He 10,23
3. ř. paradoseis, tj. předání (pl.) — to zahrnuje pokyny, ustanovení i učení; 2Te 2,15

³ Chci, abyste věděli, že hlavou¹ každého muže je Kristus, hlavou ženy její muž² a hlavou Krista Bůh.

1. Ef 1,22; 4,15; Ko 1,18
2. Gn 5,23; Ef 5,23

⁴ Každý muž, který se modlí nebo prorokuje a má zahalenou¹ hlavu, hanobí svou hlavu.

1. ř.: s hlavy (tj. něco, co splývá s hlavy)

⁵ Každá žena, která se modlí nebo prorokuje¹ s nezahalenou hlavou, hanobí svou hlavu, neboť je to jedno a totéž, jako kdyby se oholila.

1. L 2,36; Sk 21,9

⁶ Neboť jestliže si žena nezahaluje hlavu, ať se už také ostříhá. A jestliže je pro ženu potupou dát se ostříhat nebo oholit, ať se zahaluje.

⁷ Muž si nemusí zahalovat hlavu, neboť je Božím obrazem¹ a jeho slávou, žena pak je slávou mužovou.

1. Gn 1,26!

⁸ Muž totiž není z ženy, nýbrž žena z muže.¹

1. Gn 2,21—23; 1Tm 2,13

⁹ Vždyť nebyl stvořen muž kvůli ženě, ale žena kvůli muži.¹

1. Gn 2,18

¹⁰ Proto musí mít žena na hlavě ⌈znamení moci⌉¹ kvůli andělům.²

1. ř. exúsia; tj. pravomoc
2. 4,9

¹¹ Avšak v Pánu není ani žena bez muže ani muž bez ženy.

¹² Neboť jako je žena z muže, tak také muž skrze ženu, a to všechno je z Boha.¹

1. 2K 5,18

¹³ Sami posuďte: je vhodné, aby se žena modlila k Bohu nezahalená?¹

1. v. 5

¹⁴ Neučí vás sama příroda, že nosí–li muž dlouhé vlasy, je mu to pro ostudu,

¹⁵ ale nosí–li dlouhé vlasy žena, je jí to k slávě? Neboť dlouhé vlasy jsou jí dány místo pokrývky.

¹⁶ Kdyby však měl někdo sklon se přít¹ -- takový zvyk² nemáme ani my, ani Boží sbory.³

1. 1Tm 6,3n
2. ř. synétheia od ethos; 8,7; J 18,39†
3. v. 18p; 7,17

Večeře Páně

¹⁷ Když toto přikazuji,¹ nechválím,² že se scházíte spíše k horšímu než k lepšímu.

1. 7,10
2. v. 2

¹⁸ Především slyším, že jsou mezi vámi roztržky,¹ když se scházíte ve sboru,² a zčásti tomu věřím.

1. 1,10p
2. n.: církvi

¹⁹ Neboť musí být mezi vámi i ⌈různé skupiny⌉,¹ aby se ti osvědčení² stali mezi vámi známými.³

1. ř.: herese (= výběrové skupiny / frakce / sekty / falešná učení)
2. Ř 16,10; 2K 10,18; 13,7; 2Tm 2,15
3. ř.: zjevnými

²⁰ Když vy se společně¹ scházíte, není to slavení² Večeře Páně.

1. ř.: na jednom (místě)
2. ř.: jíst Večeři …

²¹ Když totiž jíte, každý si bere napřed svou večeři, jeden má hlad a druhý je opilý.¹

1. Ju 1,12

²² Což nemáte domy, ⌈kde můžete jíst a pít⌉?¹ Anebo opovrhujete Boží církví² a zahanbujete³ ty, kteří nic nemají? Co vám mám říci? Mám vás snad pochválit? Za to vás nechválím.⁴

1. ř.: k jedení a pití
2. 10,32
3. Jk 2,6
4. v. 2

²³ Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také předal,¹ že Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazován,² vzal chléb,³

1. 1K 15,3
2. ř.: vydáván
3. //Mt 26,26—28

²⁴ vzdal díky, rozlomil jej a řekl: [Vezměte, jezte.] Toto je mé tělo, které [se] za vás [láme]. Toto čiňte na mou památku.

²⁵ Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: Tento kalich je nová smlouva v mé krvi; toto čiňte, kdykoliv byste pili, na mou památku.

²⁶ Neboť kdykoliv byste jedli tento chléb a pili [tento] kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.¹

1. 4,5

²⁷ Kdo by tedy jedl ten chléb nebo pil kalich Páně nehodně, bude vinen¹ proti tělu a krvi Páně.

1. He 10,29

²⁸ Ať člověk zkoumá¹ sám sebe, a takto ať z toho chleba jí a z toho kalicha pije.

1. 2K 13,5; Ga 6,4

²⁹ Neboť kdo jí a pije [nehodně], jí a pije sobě odsouzení, neboť nerozsuzuje¹ tělo [Páně].

1. n.: nerozlišuje

³⁰ Proto jsou mezi vámi mnozí slabí¹ a neduživí² a mnozí usínají.³

1. n.: nemocní; L 10,9; Sk 5,15n
2. Mk 6,5p
3. n.: spí (tzn. zemřeli — 7,39)

³¹ Kdybychom rozsuzovali sami sebe, nebyli bychom souzeni.

³² Když jsme však souzeni od Pána, jsme vychováváni,¹ abychom nebyli odsouzeni spolu se světem.²

1. 2S 7,14; He 12,7—10
2. Ř 3,19

³³ Proto, moji bratři, když se scházíte k jídlu,¹ čekejte jeden na druhého.

1. n.: k slavení (ř.: jedení / jíst; srv. v. 20) Večeře Páně

³⁴ Je–li někdo hladový, ať jí doma, abyste se nescházeli k odsouzení.¹ Ostatní věci zařídím, až přijdu.²

1. 2K 7,3; 1Tm 5,12
2. 4,19

¹ Co se týká¹ duchovních projevů,² bratři, nechci, abyste byli v nevědomosti.³

1. [zřejmě přechod k odpovědi na jinou otázkou vznesenou v dopise Korintských]; 7,1; 8,1; 16,1
2. 14,1
3. 1Te 4,13

² Víte, že když jste byli pohané,¹ bývali jste neodolatelně vlečeni k němým² modlám.³

1. 6,11; Ef 2,11; 1Pt 4,3
2. Ž 115,5
3. 1Te 1,9

³ Proto vám oznamuji,¹ že žádný, kdo mluví v Duchu² Božím, neřekne: Ježíš buď proklet,³ a nikdo nemůže říci: Pán Ježíš,⁴ jedině v Duchu svatém.

1. 15,1p; 2K 8,1; Ga 1,11
2. Mt 22,43
3. 16,22; Ř 9,3; Ga 1,8n
4. n : Ježíš je Pán; Ř 10,9

⁴ ⌈Jsou rozdíly v darech milosti⌉,¹ ale tentýž Duch;

1. n.: Jsou různá rozdělení darů milosti (ř.: charismat); Ř 12,16

⁵ jsou ⌈rozdíly v službách⌉,¹ ale tentýž Pán;²

1. n.: různá rozdělení služeb
2. 8,6; Sk 10,36

⁶ a jsou ⌈rozdíly v⌉¹ působení, ale tentýž Bůh, který působí všechno² ve všech.

1. n.: různá rozdělení
2. n.: je všechny

⁷ Každému je dáván projev Ducha ke společnému prospěchu.¹

1. 7,35; 10,23; n.: užitku; 2K 8,10; 12,1; He 12,10

⁸ Neboť jednomu je skrze Ducha dáváno slovo moudrosti,¹ jinému podle téhož Ducha slovo poznání;²

1. Sk 6,3
2. 14,6; Sk 5,3n

⁹ dalšímu víra¹ v témž Duchu, jinému dary^{2 3}uzdravování⁴ v témž Duchu;

1. 13,2; He 11,33
2. v. 4
3. pl., množné číslo (plurál)
4. v. 28; Mt 10,8

¹⁰ jinému působení ⌈mocných činů⌉,¹ jinému ²proroctví,³ jinému ⁴rozlišování duchů,⁵ dalšímu druhy jazyků,⁶ jinému pak výklad jazyků.⁷

1. ř.: mocí (pl.); Sk 19,11; Ga 3,5
2. sg., jednotné číslo (singulár)
3. 14,1.29; Sk 19,6
4. pl., množné číslo (plurál)
5. Sk 16,18
6. 14,2nn; Mk 16,17; Sk 2,4; 10,46
7. v. 30; 14,13.26

¹¹ Avšak to všechno působí jeden a týž Duch,¹ který rozděluje každému jednotlivě, jak sám chce.

1. v. 4

Jedno tělo, mnohé údy

¹² Neboť jako tělo je jedno,¹ a č má mnoho údů,² a všechny údy [jednoho] těla, ačkoli je jich mnoho, jsou jedno tělo,³ tak i Kristus.

1. 10,17
2. v. 20
3. v. 27

¹³ Neboť v jednom Duchu¹ jsme my všichni byli pokřtěni v² jedno tělo, ať Židé³ nebo Řekové, ať otroci nebo svobodní, a všichni jsme z jednoho Ducha dostali napít.⁴

1. Ef 2,18
2. Ř 6,3
3. Ř 3,22; Ga 3,28; Ko 3,11
4. J 7,37

¹⁴ Vždyť také tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů.

¹⁵ Kdyby noha řekla: Protože nejsem ruka, ⌈nepatřím k tělu⌉¹, ⌈nepatří snad proto k tomu tělu⌉?²

1. n.: nejsem (/ není …) částí těla (ř.: z těla); stejně ve v. 16
2. n.: nejsem (/ není …) částí těla (ř.: z těla); stejně ve v. 16

¹⁶ A kdyby řeklo ucho: Protože nejsem oko, nepatřím k tělu, nepatří snad proto k tělu?

¹⁷ Kdyby celé tělo bylo jen oko, kde by byl sluch? Kdyby celé tělo bylo jen ucho, kde by byl čich?

¹⁸ Ale Bůh umístil údy: každý z nich v těle umístil tak, jak chtěl.¹

1. v. 11

¹⁹ Kdyby bylo všechno jedním údem, kde by bylo tělo?

²⁰ Je mnoho údů,¹ ale jedno tělo.

1. v. 12

²¹ Oko však nemůže říci ruce: Nepotřebuji tě, ani hlava nemůže říci nohám: Nepotřebuji vás.

²² Naopak ty údy těla, které se zdají být slabší, jsou nezbytné.

²³ A části těla, které pokládáme za méně čestné, obklopujeme zvláštní ctí a ⌈našim neslušným částem dáváme⌉¹ tím větší slušnost,

1. ř.: naše … mají

²⁴ což naše slušné údy nepotřebují. Ale Bůh sestavil tělo tak, že tomu potřebnému dal zvláštní čest,

²⁵ aby v těle nebyla roztržka, ale aby údy navzájem o sebe stejně pečovaly.

²⁶ A když jeden úd trpí,¹ trpí spolu s ním všechny údy; a když je jeden úd oslavován, radují se všechny údy spolu s ním.

1. Ř 12,15; Ga 6,2; He 13,3

²⁷ Vy jste tělo Kristovo a jednotlivě jste jeho údy.¹

1. Ř 12,5

²⁸ A v církvi¹ Bůh ustanovil² nejprve apoštoly,³ za druhé proroky,⁴ za třetí učitele,⁵ potom projevy moci,⁶ potom dary⁷ uzdravování,⁸ pomoci,⁹ vedení,¹⁰ druhy jazyků.

1. n.: ve sboru
2. ř.: + některé (tzn. nenásleduje úplný výčet)
3. Ef 2,20; 4,11
4. Sk 13,1
5. Ř 12,7; 1Tm 3,2; He 5,12; Jk 3,1
6. n.: mocné činy; v. 10; Mk 6,2; Sk 8,13; 19,11
7. v. 4
8. v. 9
9. 4. p. pl.
10. 4. p. pl.

²⁹ Jsou snad všichni apoštolové? Jsou snad všichni proroci? Jsou snad všichni učitelé? Mají snad všichni projevy moci?

³⁰ Mají snad všichni dary uzdravování? Mluví snad všichni jazyky? Nebo je snad všichni vykládají?

³¹ Vy však usilujte¹ o větší dary milosti.² A ukazuji vám ještě mnohem vzácnější³ cestu.

1. n.: usilujete; 14,1p.39
2. v. 4
3. n.: mimořádnější / výjimečnější kvality; 2K 12,7

¹ Kdybych mluvil jazyky¹ lidskými i andělskými, a lásku² bych neměl, jsem jako dunící kov³ nebo zvučící činel.⁴

1. 14,5
2. 8,1; Ga 5,6; 1Tm 1,5
3. ř.: měď
4. Ž 150,5

² A kdybych měl proroctví¹ a znal všechna tajemství² a měl všechno poznání³ a kdybych měl veškerou víru,⁴ takže bych přemisťoval hory,⁵ ale lásku bych neměl, nic nejsem.

1. 14,1
2. 2,1!
3. Ř 15,14
4. 12,9
5. Mt 17,20

³ A kdybych dal¹ pro nasycení chudých všechen svůj majetek² a kdybych vydal své tělo k spálení,³ ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.⁴

1. Mt 6,2; 23,5
2. L 19,8
3. Da 3,16—28; var.: k výsměchu; Sk 21,13
4. Jr 7,8; He 13,9

⁴ Láska je trpělivá,¹ dobrotivá,² láska nezávidí,³ [láska] se ⁴nevychloubá a není domýšlivá.⁵

1. Mt 18,26; 1Te 5,14; 2Tm 4,2; 2Pt 3,9; srv. h. idiom: pomalý k hněvu (Př 14,29p; Jk 1,19)
2. n.: laskavá; Ř 2,4; Ga 5,22; Ef 4,32
3. n.: nesoupeří / nežárlí; Sk 7,9; 17,5; Jk 4,2
4. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
5. 4,6p

⁵ Nejedná nečestně,¹ nehledá svůj prospěch,² nerozčiluje se,³ nepočítá zlo.

1. 7,36
2. 10,24
3. ř. pův. naostřit, pak přeneseně nechat se vyprovokovat k hněvu; srv. Sk 17,16†; 15,39; Ž 37,1.7n

⁶ Neraduje se z nepravosti,¹ ale raduje² se spolu s pravdou.

1. 2Te 2,12
2. 2J 1,4

⁷ Všechno snáší,¹ všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží.²

1. 9,12; Ř 15,1; n.: přikrývá; Př 10,12
2. Jk 1,12; Gn 29,20; Mt 10,22

⁸ Láska nikdy nezanikne.¹ Proroctví -- ta pominou; jazyky -- ty utichnou; poznání -- to pomine.

1. ř.: nepadá; var.: nevypadává (neselhává)

⁹ Neboť jen částečně poznáváme¹ a částečně prorokujeme.

1. v. 12; 8,2

¹⁰ Když však přijde to, co je dokonalé,¹ pomine to, co je částečné.

1. Církevní otcové viděli v 1K 13,8—12 předpověď Kristova druhého příchodu.

¹¹ Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, uvažoval jsem jako dítě. Když jsem se stal mužem, zanechal jsem dětinských věcí.

¹² Neboť nyní vidíme¹ ⌈jako v zrcadle⌉,² zastřeně, potom však uvidíme tváří v tvář.³ Nyní poznávám částečně, potom poznám důkladně, jak jsem byl také sám poznán.⁴

1. 2K 5,7
2. ř.: skrze zrcadlo (tj. vyleštěný kov); Jk 1,23
3. Nu 12,8; Gn 32,30
4. 8,3

¹³ Nyní zůstává víra, naděje a láska, tyto tři věci.¹ Ale největší² z nich je láska.³

1. [Tato trojice je jmenována také v 5,8; Ř 5,2—5; Ga 5,5n; Ko 1,4n; 1Te 5,8; He 6,10—12; 1Pt 1,21n]
2. ř.: větší
3. Ko 3,14; 1Tm 1,5

¹ Usilujte¹ o lásku a dychtěte² po duchovních projevech, nejvíce však, abyste prorokovali.

1. ř. diókete, tj. (Pro–/)Následujte; Ř 9,30; 12,13; 14,19; 1Te 5,15; 1Tm 6,11; He 12,14
2. 12,31

² Neboť kdo mluví jazykem,¹ nemluví k lidem, nýbrž k Bohu; nikdo mu nerozumí,² duchem mluví ³tajemství.⁴

1. v. 18nn; 12,10; 13,1; Mk 16,17
2. n.: nenaslouchá
3. pl., množné číslo (plurál)
4. 2,1

³ Kdo však prorokuje, mluví lidem k budování,¹ povzbuzení² a útěše.

1. Ř 14,19; Ef 4,12
2. n.: napomenutí (paraklésis)

⁴ Kdo mluví jazykem, buduje sám sebe, ale kdo prorokuje, buduje¹ církev.²

1. 8,1; Ř 14,19
2. n.: sbor / shromáždění

⁵ Chci, abyste všichni mluvili jazyky, avšak ještě více, abyste prorokovali.¹ Kdo prorokuje, je větší než ten, kdo mluví jazyky, ledaže by i vykládal, aby se budovala církev.²

1. Nu 11,29
2. n.: sbor / shromáždění

⁶ Tedy, bratři,¹ kdybych k vám přišel a mluvil jazyky, co vám prospěji, když bych k vám nepromluvil ve zjevení,² v poznání,³ v proroctví nebo vyučování?⁴

1. Sk 1,15p
2. v. 26
3. 12,8; Ř 15,14
4. Ř 6,17; 2Tm 3,10

⁷ Stejně je tomu i s neživými nástroji vydávajícími zvuk, ať už s flétnou nebo s lyrou¹ Kdyby ⌈nevydávaly různé tóny⌉,² jak by se poznalo, co se na flétnu nebo na lyru hraje?

1. Gn 4,21; 2S 6,5
2. ř.: nedala rozdíl tónům

⁸ A kdyby polnice vydala nejasný zvuk, kdo by se chystal k boji?¹

1. Nu 10,9; Jl 2,1

⁹ Tak i vy: Jestliže jazykem nevydáte jasné slovo, jak se pozná, co bylo řečeno? Neboť budete mluvit do větru.

¹⁰ Vždyť na světě je tolik druhů jazyků,¹ a žádný není ⌈bez významu⌉.²

1. ř.: hlasů; [t.č. je známo více než 6000 jazyků]
2. ř.: němý

¹¹ Jestliže neznám význam jazyka,¹ budu cizincem² pro toho, kdo mluví, a ten, kdo mluví, bude cizincem³ pro mne.

1. ř.: hlasu (také zn.: řeč)
2. ř. barbaros (tj. cizojazyčný); Sk 28,1p
3. ř. barbaros (tj. cizojazyčný); Sk 28,1p

¹² Tak i vy, poněvadž ⌈horlivě usilujete⌉¹ o duchovní projevy, snažte se,²abyste se v nich rozhojňovali³ pro budování církve.⁴

1. ř.: jste horlivci; Sk 21,20; 1Pt 3,13
2. n.: usilujte; Ko 3,1
3. 2K 8,7; 1Te 4,1
4. v. 4

¹³ Proto kdo mluví jazykem, ať se modlí, aby mohl také vykládat.

¹⁴ Neboť když se modlím jazykem, můj duch se modlí, avšak má mysl¹ je bez užitku.

1. v. 19

¹⁵ Co tedy? Budu se modlit duchem, ale budu se modlit i myslí; budu zpívat chvály duchem, ale budu zpívat¹ chvály i myslí.

1. Ef 5,19; Ko 3,16

¹⁶ Neboť kdybys dobrořečil jen duchem,¹ jak by mohl ⌈přítomný prostý člověk⌉² k tvému díkůvzdání³ říci Amen,⁴ když neví, co říkáš?

1. n.: v duchu
2. ř.: ten, který zaujímá místo nezasvěceného; v. 23n; Sk 4,13; 2K 11,6
3. Ef 5,4
4. Dt 27,15p

¹⁷ Ty sice dobře děkuješ, ale ten druhý tím není budován.¹

1. v. 4

¹⁸ Děkuji Bohu, že mluvím jazyky více než vy všichni;

¹⁹ ale v církvi¹ -- abych poučil i druhé -- chci raději promluvit pět slov svou myslí než deset tisíc slov v jazyku.

1. v. 4

²⁰ Bratři, ve svém myšlení nebuďte jako děti;¹ ve zlém² buďte jako nemluvňata,³ ale v myšlení buďte dospělí.⁴

1. Ef 4,14
2. Ř 16,19
3. Ž 131,2; Mt 18,3
4. n.: dokonalí

²¹ V Zákoně je napsáno:¹ Jinými jazyky a rty cizinců² budu mluvit k tomuto lidu, ale ani tak mě nebudou poslouchat, praví Pán.

1. J 10,34
2. ř.: jiných; var.: jinými; srv. Iz 28,11n; Dt 28,49

²² Jazyky nejsou tedy znamením¹ pro věřící,² nýbrž pro nevěřící,³ proroctví⁴ však ne ní pro nevěřící, nýbrž pro věřící.

1. ř.: ke znamení
2. Sk 2,44!; 2K 6,15; 1Te 1,7; 1Tm 4,10
3. 6,6!
4. v. 1

²³ Když by se tedy sešel¹ celý sbor² a všichni by mluvili jazyky, a vešli by prostí³ lidé nebo nevěřící, cožpak neřeknou, že blázníte?⁴

1. ř.: + na jednom místě
2. 11,18
3. n.: nezasvěcení
4. Sk 2,13

²⁴ Ale když budou všichni prorokovat a vejde někdo nevěřící nebo neznalý,¹ bude ode všech usvědčován a ode všech souzen.

1. n.: nezasvěcení

²⁵ Budou se odhalovat skryté věci jeho srdce, a tak padne na tvář,¹ pokloní se Bohu² a vyzná: Vskutku, mezi vámi je Bůh!³

1. L 17,16
2. Mt 4,10
3. Iz 45,14; Za 8,23!

Pořádek ve shromáždění

²⁶ Co z toho tedy¹ plyne,² bratři? Když se sejdete, každý [z vás] má chvalozpěv,³ má učení, má zjevení, má jazyk, má výklad;⁴ všechno ať je k budování.

1. v. 15
2. ř.: je
3. Ef 5,19
4. 12,10

²⁷ Mluví–li někdo jazykem, ať mluví dva nebo nejvýše tři, a to jeden po druhém, a jeden ať vykládá.¹

1. v. 5

²⁸ A jestliže tam není vykladač, ať ve shromáždění¹ mlčí; ať mluví k sobě a k Bohu.

1. n.: sboru, církvi

²⁹ Proroci ať mluví dva nebo tři a ti ostatní ať rozsuzují.

³⁰ A když by dostal zjevení jiný, který tam sedí, ať ten první umlkne.¹

1. ř.: mlčí

³¹ Jeden po druhém můžete všichni prorokovat, aby se všichni učili a všichni byli povzbuzováni.

³² Duchové proroků se podřizují prorokům,

³³ neboť Bůh není Bohem zmatku,¹ nýbrž Bohem pokoje.² Jako ve všech shromážděních³ svatých,⁴

1. v. 40
2. 7,15; Ř 15,33!
3. v. 28
4. n. konec odstavce až zde

³⁴ [vaše] ženy nechť ve shromážděních¹ mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; ať jsou podřízené,² jak praví i Zákon.

1. v. 28
2. 1Tm 2,11; 1Pt 3,1

³⁵ Chtějí–li se něco naučit, ať se ptají doma svých mužů. Je totiž neslušné, aby žena mluvila ve shromáždění.¹

1. v. 28

³⁶ Vyšlo snad Boží slovo od vás? Nebo přišlo jen k vám samotným?

³⁷ Považuje–li se někdo za proroka nebo duchovního člověka,¹ ať uznává, že to, co vám píšu, ⌈je Pánovo přikázání⌉.²

1. 2,15
2. var.: jsou Pánova přikázání

³⁸ Jestliže to někdo neuznává, ⌈sám nebude uznáván⌉.¹

1. var.: ať neuznává

³⁹ A tak, [moji] bratři, horlivě se snažte¹ prorokovat a nebraňte mluvit jazyky.

1. 12,31

⁴⁰ Všechno ať se děje slušně a spořádaně.¹

1. v. 33

¹ Připomínám¹ vám, bratři, evangelium,² které jsem vám zvěstoval, které jste přijali,³ v němž stojíte⁴

1. ř.: Oznamuji; Ga 1,11
2. 4,15; Ř 2,16
3. 11,4v; Ga 1,9; Fp 4,9; 1Te 2,13v; 2Te 3,6
4. 11,20; Ř 5,2

² a skrze něž ⌈jste i zachraňováni⌉,¹ držíte–li² se ho tak, jak³ jsem vám je zvěstoval -- ledaže byste uvěřili nadarmo.⁴

1. n.: se i zachraňujete
2. Ř 11,22; 2Te 2,15; Zj 2,25
3. ř.: jakým slovem
4. v. 10; Ga 2,2; 3,4; 4,11; Fp 2,16

³ Předal jsem vám především to, co jsem také sám přijal,¹ že Kristus zemřel za naše hříchy² podle Písem,³

1. 11,23
2. J 1,29; Ga 1,4
3. Sk 17,2

⁴ byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen¹ podle Písem,

1. n.: probuzen; Mt 16,21

⁵ zjevil¹ se Kéfovi² a potom Dvanácti.

1. L 23,34
2. 1,12

⁶ Dále se zjevil více než pěti stům bratří¹ najednou; většina z nich doposud žije,² někteří však již zemřeli.³

1. Sk 1,15p; Ef 6,23; Ko 1,2; 1Te 5,27; 1Tm 4,6
2. ř.: zůstává
3. ř.: usnuli; 7,39

⁷ Potom se zjevil Jakubovi¹ a potom všem apoštolům.

1. Mt 13,55; Sk 15,13

⁸ Naposledy ze všech, jako ¹nedochůdčeti, zjevil se také mně.²

1. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
2. Sk 9,3—8

⁹ Neboť já jsem nejmenší¹ z apoštolů; nejsem hoden nazývat se² apoštolem, protože jsem pronásledoval³ Boží církev.

1. 2K 12,11; Ef 3,8
2. n.: být nazýván
3. Sk 8,3

¹⁰ Boží milostí¹ jsem to, co jsem. A jeho milost, kterou mi prokázal, nebyla marná,² vždyť jsem usilovně pracoval³ více než všichni ostatní⁴ -- nikoli já, nýbrž Boží milost,⁵ [která] byla se mnou.⁶

1. 3,10!; Ř 12,3
2. 2K 6,1
3. 4,12; 2K 11,23; Ř 16,6!; Fp 2,16; Ko 1,29
4. ř.: oni (tj. apoštolové)
5. 2K 13,13
6. Mt 10,20; 2K 3,5; Ga 2,8; Fp 2,13

¹¹ Ať už tedy já, nebo oni -- takto hlásáme a tak jste uvěřili.

Vzkříšení mrtvých

¹² Když se tedy hlásá o Kristu, že vstal¹ z mrtvých, jak to, že někteří mezi vámi říkají, že není vzkříšení² mrtvých?³

1. ř.: (ne)byl probuzen
2. ř.: vstání
3. Sk 17,32; 23,8

¹³ Není–li vzkříšení¹ mrtvých, pak nevstal² ani Kristus.

1. ř.: vstání
2. ř.: (ne)byl probuzen

¹⁴ Jestliže však Kristus nevstal¹ z mrtvých, pak je naše zvěstování² prázdné,³ prázdná je i vaše⁴ víra

1. ř.: (ne)byl probuzen
2. 2,4!
3. n.: marné; vv. 10.17v
4. var.: naše

¹⁵ a my ⌈jsme se také stali⌉¹ falešnými Božími svědky -- vždyť jsme vydali svědectví o² Bohu, že probudil k životu Krista, on ho však neprobudil, jestliže totiž mrtví nevstávají.³

1. ř.: jsme také nalézáni
2. ř.: proti
3. ř.: nejsou probouzeni

¹⁶ Neboť jestliže mrtví nevstávají,¹ není vzkříšen² ani Kristus.

1. ř.: nejsou probouzeni
2. ř.: (ne)byl probuzen

¹⁷ Není–li však Kristus vzkříšen,¹ je vaše víra marná,² ještě jste ve svých hříších.

1. ř.: (ne)byl probuzen
2. n.: bez užitku; Jk 1,26; 1Pt 1,18

¹⁸ Pak tedy zahynuli i ti, kteří v Kristu zemřeli.¹

1. ř.: usnuli; 7,39

¹⁹ Máme–li naději¹ v Kristu jen v tomto životě, jsme ⌈nejubožejší ze všech⌉² lidí.

1. 13,13; Ř 5,2!; 1Tm 4,10
2. ř.: ubožejší všech

²⁰ Avšak Kristus vstal¹ z mrtvých, prvotina² těch, kdo zemřeli.³

1. n.: byl probuzen
2. v. 23; Sk 26,23; Zj 1,5; 14,4
3. ř.: usnuli; 7,39

²¹ Když tedy přišla skrze člověka¹ smrt, přišlo skrze člověka také vzkříšení² mrtvých.

1. Ř 5,12
2. ř.: vstání

²² Jako v Adamovi všichni umírají,¹ tak také v Kristu budou všichni obživeni.²

1. Ř 5,14—18
2. J 6,63; Ga 3,21; 1Pt 3,18

²³ Každý však ve svém pořadí:¹ jako prvotina Kristus, potom při jeho příchodu² ti, kdo jsou Kristovi,³

1. n.: oddíle / skupině
2. Mt 24,3p
3. 3,23

²⁴ potom bude konec, až Kristus odevzdá království¹ Bohu a Otci a zruší každou vládu, každou vrchnost i moc.²

1. Da 2,44; 2Pt 1,11
2. Ř 8,38

²⁵ Neboť on musí kralovat, dokud nepoloží všechny nepřátele pod jeho nohy.¹

1. Mt 22,44

²⁶ Jako poslední nepřítel bude zahlazena smrt.¹

1. 2Tm 1,10; Zj 20,14; 21,4

²⁷ Neboť všechno podřídil pod jeho nohy.¹ Když však řekl, že je všechno podřízeno, je zřejmé, že všechno kromě toho, kdo mu všechno podřídil.²

1. //Ž 8,7
2. Mt 28,18; Ef 1,22

²⁸ A až mu podřídí¹ všechno, pak i sám Syn se podřídí tomu, jenž mu podřídil všechno, aby byl Bůh všechno ve všem.

1. Fp 3,21

²⁹ Co potom budou dělat ti, kteří se dávají křtít za¹ mrtvé? Jestliže mrtví vůbec nevstávají,² proč se za³ ně⁴ dávají křtít?

1. n.: kvůli …
2. v. 16
3. n.: kvůli …
4. var.: mrtvé

³⁰ A proč i my se v každou hodinu vydáváme do nebezpečí?¹

1. 2K 11,26

³¹ Denně umírám¹ -- jakože [vy, bratři,] jste moje chlouba,² kterou mám v Kristu Ježíši, našem Pánu.

1. Ř 8,36; 2K 4,10n
2. 2K 7,14; Fp 1,26

³² Jestliže, ⌈po lidsku řečeno⌉,¹ jsem v Efesu² bojoval³ s šelmami, co mi to prospěje? Jestliže mrtví nevstávají, jezme a pijme, neboť zítra zemřeme.⁴

1. ř.: podle člověka; 9,8
2. 16,8; Sk 18,19p
3. 2K 1,8
4. //Iz 22,13; 56,12

³³ Neklamte se: Špatné řeči¹ ničí dobré mravy.²

1. n.: společenské styky
2. ř. dramatik Menandros (4. st. př. Kr.)

^{34 1}Vystřízlivějte,² jak se sluší, a nehřešte.³ Vždyť někteří z vás nemají ani ponětí o Bohu.⁴ Říkám to k vašemu zahanbení.⁵

1. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
2. Jl 1,5; Ř 13,11v
3. Ef 4,26!; 1J 2,1
4. Mt 22,29
5. 6,5

Vzkříšené tělo

³⁵ Někdo však řekne:¹ Jak vstanou² mrtví?³ V jakém těle přijdou?⁴

1. Ř 9,19
2. ř.: vstávají
3. Ez 37,3
4. ř.: přicházejí

³⁶ Pošetilý člověče!¹ To, co zaséváš, neobživne, jestliže to neumře.²

1. n : Blázne; L 12,20; 2K 12,6; Ef 5,17
2. J 12,24

³⁷ A co zaséváš, není¹ to tělo, které má vzniknout, nýbrž holé zrno, například pšeničné nebo nějaké jiné.

1. ř.: nezaséváš

³⁸ Bůh mu však dává tělo, jak to sám chtěl: každému semeni¹ jeho vlastní tělo.

1. Gn 1,11

³⁹ Ne ní každé tělo¹ stejné, nýbrž jiné je tělo lidské, jiné je tělo dobytka, jiné tělo ptáků a jiné tělo ryb.

1. n.: maso (v celém v.)

⁴⁰ A jsou těla¹ nebeská a těla pozemská, ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských.

1. n.: tělesa

⁴¹ Jiná je sláva slunce, jiná je sláva měsíce a jiná je sláva hvězd. Neboť hvězda od hvězdy se liší ve slávě.

⁴² Tak je tomu i při vzkříšení¹ mrtvých:² Zasévá se v porušitelnosti, vstává³ v neporušitelnosti;⁴

1. ř.: vstání
2. Da 12,3; Mt 13,43
3. n.: probouzí se (stejně i dále do v. 44)
4. v. 50

⁴³ zasévá se v potupě, vstává ve slávě;¹ zasévá se v slabosti, vstává v moci.

1. Fp 3,21; Ko 3,4

⁴⁴ Zasévá se tělo duševní,¹ vstává tělo duchovní. Je–li tělo duševní, je také tělo duchovní.

1. 2,14

⁴⁵ Tak je i napsáno: První člověk, Adam, se stal duší živou,¹ poslední² Adam Duchem oživujícím.³

1. //Gn 2,7
2. Ř 5,14
3. J 5,21

⁴⁶ Ale ne nejprve duchovní, nýbrž duševní,¹ a potom duchovní.

1. n.: přirozené

⁴⁷ První člověk je ze země,¹ z prachu,² druhý člověk [Pán] z nebe.

1. J 3,31
2. n.: z hlíny

⁴⁸ Jaký je ten po zemský,¹ takoví i ti po zemští;² a jaký ten nebeský, takoví i ti nebeští.

1. n.: z hlíny
2. n.: z hlíny

⁴⁹ A jako jsme nesli podobu¹ po zemského,² nesme³ také podobu⁴ nebeského.⁵

1. ř.: obraz
2. n.: z hlíny
3. var.: poneseme
4. ř.: obraz
5. Ř 8,29

⁵⁰ Toto vám říkám, bratři, že tělo a krev¹ nemůže být dědicem² Božího království ani porušitelné nebude dědicem neporušitelného.³

1. Mt 16,17; Ef 6,12; J 3,6
2. 6,9
3. Ř 2,7!

⁵¹ Hle, říkám vám tajemství:¹ Ne všichni zemřeme,² ale všichni budeme proměněni,

1. 2,1!
2. ř.: usneme; v. 6

⁵² naráz,¹ v okamžiku, při zvuku poslední polnice.² Zazní polnice, a mrtví vstanou³ jako neporušitelní a my budeme proměněni.

1. ř.: v nedělitelném (momentu)
2. Mt 24,31
3. n.: budou probuzeni

⁵³ Neboť toto porušitelné tělo musí obléci neporušitelnost a toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost.¹

1. 2K 5,4

⁵⁴ Když toto porušitelné tělo oblékne neporušitelnost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se uskuteční slovo, které je napsáno: Smrt byla pohlcena ve vítězství.¹

1. //Iz 25,8

⁵⁵ Kde je, smrti, ⌈tvé vítězství? Kde je, smrti, tvůj osten⌉?¹²

1. var.: tvůj osten? Kde je, podsvětí (var.: smrti), tvé vítězství?
2. //Oz 13,14

⁵⁶ Ostnem smrti¹ je hřích a mocí hříchu je Zákon.²

1. Ř 5,12
2. 3,20; 4,15

⁵⁷ Budiž dík Bohu,¹ který nám dává vítězství² skrze našeho Pána Ježíše Krista.

1. Ř 6,17!
2. Ř 8,37; 1J 5,4

⁵⁸ Tak tedy, moji milovaní¹ bratři, buďte pevní² a ³nepohnutelní, stále se rozhojňujte⁴ v Pánově díle,⁵ vědouce, že vaše námaha⁶ není v Pánu zbytečná.⁷

1. 10,14
2. 7,37; Ž 31,25; 1Pt 5,9v
3. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
4. 2K 8,7; Ko 2,7
5. 16,10
6. 3,8
7. n.: marná / prázdná; v.14

¹ Pokud¹ jde o sbírku² pro svaté:³ jak jsem přikázal⁴ galatským⁵ sborům,⁶ tak učiňte i vy.

1. 12,1p
2. v. 2†; Sk 11,30; 24,17; Ř 15,26
3. v. 15; Sk 9,13p
4. 7,17; Tt 1,5
5. Sk 16,6
6. 11,18p

² V první den týdne¹ ať každý z vás doma² dá stranou ⌈tolik, kolik bude moci uložit⌉,³ aby se sbírky nemusely konat teprve tehdy, až k vám přijdu.⁴

1. Sk 20,7; Zj 1,10
2. ř.: u sebe
3. n.: a ukládá podle toho, jak se mu daří
4. 2K 9,4

³ Až budu u vás, pošlu s potvrzujícími dopisy¹ ty, které uznáte za hodné, aby odnesli váš dar² do Jeruzaléma.

1. 2K 3,1; 8,18
2. ř.: milost; srv. 2K 8,4.6.9

⁴ Bude–li vhodné, abych šel i já, půjdou se mnou.

Osobní plány a pokyny

⁵ Přijdu¹ k vám, až projdu Makedonií.² Makedonií totiž jen procházím,³

1. 4,19
2. Ř 15,26
3. Sk 19,21

⁶ ale u vás snad pobudu anebo přečkám zimu, abyste mne potom mohli vypravit,¹ kamkoliv půjdu.

1. v. 11; Sk 15,3!

⁷ Nechci vás teď totiž uvidět jen letmo; doufám, že u vás nějaký čas zůstanu, dovolí–li Pán.¹

1. He 6,3; Jk 4,15

⁸ Až do letnic¹ zůstanu v Efesu,

1. Sk 2,1p

⁹ neboť jsou zde pro mne otevřeny ⌈dveře¹ k velké a účinné službě⌉.² I protivníků³ je však mnoho.⁴

1. Sk 14,23!
2. ř.: velké a účinné dveře
3. ptc.: protivících se; L 21,15; Fp 1,28; 1Tm 5,14
4. Sk 19,9

¹⁰ Přijde–li Timoteus¹ , hleďte, aby u vás neměl žádné potíže,² neboť koná Pánovo dílo³ jako já.

1. 4,17!
2. ř.: strachy
3. 15,58

¹¹ Ať jím tedy nikdo nepohrdá.¹ Vypravte² ho v pokoji, aby přišel ke mně, neboť na něho čekám spolu s bratry.

1. 1Tm 4,12; Tt 2,15
2. v. 6

¹² Co se týče bratra¹ Apolla,² mnoho jsem ho povzbuzoval, aby přišel s bratry k vám. Ale vůbec tu nebyla vůle,³ aby nyní přišel. Přijde, jakmile bude vhodná doba.⁴

1. 1,1!
2. 1,12
3. je nejasné, zda vůle Apollova, nebo Pánova
4. J 17,1

¹³ Bděte,¹ stůjte pevně² ve víře, ³⌈buďte zmužilí⌉,⁴ posilujte se.

1. Mt 24,42!
2. Ř 14,4; Ga 5,1; Fp 4,1; 1Te 3,8; 2Te 2,15; Ž 125,1; Mt 10,22; Sk 14,22; 2Pt 3,17
3. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
4. Joz 1,6LXX

¹⁴ Všechno ať se ⌈mezi vámi⌉¹ děje v lásce.²

1. ř.: vaše
2. 14,1

¹⁵ Vyzývám¹ vás, bratři: Víte o lidech z domu Štěpánova,² že jsou prvotinou³ Achaje⁴ a že se oddali službě svatým.

1. He 13,22; 1Tm 2,1p
2. 1,16
3. Ř 16,5
4. 2K 1,1

¹⁶ I vy se podřizujte¹ takovým lidem, i každému, kdo spolupracuje a namáhá² se na Božím díle.

1. 1Te 5,12; He 13,17; 1Pt 5,5
2. Ř 16,12

¹⁷ Raduji se nad přítomností¹ Štěpána, Fortunata i Achaika, protože oni mi nahradili² vaši nepřítomnost.³

1. n.: příchodem
2. ř.: zaplnili
3. ř.: nedostatek

¹⁸ Občerstvili¹ mého i vašeho ducha. Uznávejte² takové bratry.

1. 2K 7,13; Fm 1,7
2. 1Te 5,12

Pozdravy

¹⁹ Pozdravují vás asijské sbory.¹ Velice vás pozdravuje v Pánu Akvila a Priska² spolu se shromážděním³ v jejich domě.

1. Sk 16,6
2. Sk 18,2
3. n.: církví

²⁰ Pozdravují vás všichni bratři. Pozdravte se navzájem svatým políbením.¹

1. Ř 16,20

²¹ Pozdrav mou, Pavlovou rukou.¹

1. Ga 6,11; Ko 4,18; 2Te 3,17; Fm 1,19

²² Kdo nemá rád Pána, ať je proklet!¹ ⌈Marana tha⌉!²

1. Ga 1,8
2. aram.: Pane, přijď!; lze číst také: Maran atha (= Pán přišel)

²³ Milost Pána Ježíše [Krista] s vámi.

²⁴ Moje láska je se všemi vámi v Kristu Ježíši. [Amen.]¹

1. Ř 1,25!