¹ Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus¹ církvi Boží,² jež je v Korintu, se všemi svatými,³ kteří jsou v celé Achaji:⁴

1. Sk 16,1; Fp 1,1; Ko 1,1; 1Te 1,1; Fm 1,1
2. 1K 10,32
3. 8,4; 9,1; 13,12; Sk 9,13p
4. 9,2; 11,10; Sk 18,27p!

² Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Bůh veškerého povzbuzení

³ Požehnaný Bůh a Otec¹ našeho Pána Ježíše Krista,² Otec milosrdenství³ a Bůh veškerého povzbuzení,⁴

1. J 5,17!
2. 11,31; Ef 1,3; 1Pt 1,3!
3. pl.; n.: slitování; 2S 24,14!; L 6,36; Ř 12,1
4. n.: veškeré útěchy (paraklésis) — stejně do v. 7 (i u slovesných tvarů: potěšovat / těšit); Ř 15,5; He 6,18

⁴ který nás povzbuzuje¹ v každém našem soužení,² abychom i my mohli povzbuzovat ty, kteří jsou v jakémkoli soužení, tím povzbuzením, kterým Bůh povzbuzuje nás.

1. 7,13; 1Te 3,7
2. v. 8; 2,4; 4,17; 6,4; 7,4; Ex 3,7; Ž 9,10; Mt 13,21!; Ko 1,24

⁵ Neboť jako se na nás rozhojňují Kristova utrpení,¹ tak se skrze Krista rozhojňuje i naše povzbuzení.

1. 4,10; Fp 3,10; Ko 1,24

⁶ Jsme–li tedy v soužení, je to k vašemu povzbuzení a záchraně;¹ jsme–li povzbuzováni, je to k vašemu povzbuzení, které se projevuje ve vytrvalém snášení týchž utrpení, jež snášíme² i my.

1. Sk 27,34; 2Tm 2,10
2. 1K 4,12; 2Te 1,4

⁷ Naše naděje, pokud jde o vás, je pevná; víme,¹ že jako jste účastni utrpení, tak i povzbuzení.

1. 4,14; 5,1.6; Ř 2,2!

⁸ Nechceme, bratři,¹ abyste nevěděli² o našem soužení,³ které [nás] potkalo v Asii;⁴ dolehlo na nás nadmíru těžce, nad naši sílu, takže jsme si zoufali, až jsme i pochybovali o svém životě.

1. 8,11; 13,11; Sk 1,15p
2. Ř 1,13!
3. Sk 19,23—40; 1K 15,32
4. 2,9p

⁹ Sami v sobě jsme však měli ten rozsudek smrti, abychom nespoléhali¹ na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé;²

1. Jr 17,5—7; ::L 18,9; Fp 3,3n!
2. 4,14; He 11,19

¹⁰ on nás vysvobodil¹ z takového nebezpečí smrti a ⌈ještě vysvobodí⌉;² v něho jsme složili svou naději,³ že ještě znovu vysvobodí,

1. Ř 15,31
2. var.: vysvobozuje
3. 1Tm 4,10

¹¹ když i vy nám budete pomáhat modlitbou,¹ aby za nás² ⌈mnozí děkovali⌉³ kvůli ⌈daru milosti⌉,⁴ kterého se nám dostalo skrze přímluvy mnohých.

1. Ř 15,30; Fp 1,19; Fm 1,22
2. var.: vás
3. ř.: z mnohých tváří bylo poděkováno
4. 1K 12,4p

Pavlova poctivost

¹² Neboť toto je naše chlouba: svědectví našeho svědomí,¹ že jsme si na světě -- a obzvláště mezi vámi -- počínali v prostotě² a Boží upřímnosti,³ ne v tělesné moudrosti,⁴ nýbrž v Boží milosti.

1. Sk 23,1!
2. var.: svatosti
3. 2,17; 1Te 2,10
4. 1K 1,17; Jk 3,15

¹³ Neboť vám nepíšeme nic jiného, než co čtete a také chápete,¹ a doufám, že dokonale² pochopíte,³

1. ř.: (důkladně) poznáváte / uznáváte … poznáte / uznáte
2. n.: až do konce
3. ř.: (důkladně) poznáváte / uznáváte … poznáte / uznáte

¹⁴ jako jste nás už i zčásti pochopili,¹ že² jsme vaší chloubou,³ tak jako i vy naší v den⁴ [našeho] Pána Ježíše.

1. ř.: (důkladně) poznáváte / uznáváte … poznáte / uznáte
2. n.: protože
3. 5,12
4. 1K 1,8!

¹⁵ V této důvěře jsem k vám chtěl už dříve přijít, abyste dostali¹ dvojí² milost,³

1. var.: měli
2. ř.: druhou
3. var.: radost

¹⁶ a skrze vás projít do Makedonie¹ a z Makedonie opět přijít k vám a od vás být vypraven² do Judska.

1. 2,13; 7,5; 8,1; 9,4; 11,9; Sk 16,9p; 1K 16,5—7!
2. Sk 15,3!

¹⁷ Když jsem tedy toto chtěl, jednal jsem snad lehkovážně? Nebo snad to, co zamýšlím, je¹ podle těla,² takže ano, ano u mne znamená zároveň ne, ne?

1. ř.: zamýšlím
2. 10,2p; 11,18; 1K 1,26p

¹⁸ Bůh je však věrný,¹ takže naše slovo k vám není ano i ne.

1. 1K 1,9!

¹⁹ Neboť Boží Syn,¹ Ježíš Kristus, který byl mezi vámi skrze nás vyhlášen -- mnou, Silvanem² a Timoteem -- nebyl ano i ne, nýbrž v něm se uskutečnilo ano.

1. Mt 4,3; 16,16
2. 1Te 1,1; 1Pt 5,12; [prav. varianta jména Silas (Sk 17,14!)]

²⁰ Neboť všechna Boží zaslíbení,¹ kolik jich jen je, v něm jsou ano. Proto je také skrze něho řečeno amen k slávě Bohu skrze nás.

1. Ř 15,8

²¹ Ten, kdo nás upevňuje spolu s vámi ⌈v Kristu⌉¹ a pomazal nás, je Bůh.

1. ř.: v Krista; (Kristus = Pomazaný;)

²² On nás také zapečetil¹ a ⌈do našich srdcí⌉² dal ⌈Ducha jako závdavek⌉.³

1. srv. Ef 1,13 a 4,30; n.: osvědčil svou pečetí (J 6,27)
2. ř.: v našich srdcích
3. ř.: závdavek (= záruku) Ducha

²³ Volám Boha za svědka¹ na svou duši, že ⌈jen z ohledu na vás⌉² jsem ještě nepřišel do Korintu.

1. Ř 1,9!
2. ř.: šetře vás

²⁴ ⌈Nejsme pány⌉¹ nad vaší vírou, nýbrž jsme pomocníky² vaší radosti; vždyť vírou³ pevně stojíte.⁴

1. ř.: Není to tak, že panujeme
2. ř.: spolupracovníky
3. n.: ve víře
4. Ř 11,20

¹ Rozhodl¹ jsem se však, že k vám nepřijdu² opět v zármutku.

1. 1K 2,2
2. 12,21; 1K 4,21

² Neboť jestliže já vás zarmucuji,¹ kdo mi bude působit radost, ne–li ten, koho já zarmucuji?

1. 7,8

³ A právě toto píšu,¹ abych po svém příchodu neměl zármutek² kvůli těm, kdo mi měli působit radost; jsem o vás všech přesvědčen,³ že moje radost je radostí vás všech.

1. ř.: jsem napsal
2. L 22,45; J 16,21n; Fp 2,27
3. 10,7; Ř 8,38!; Ga 5,10

⁴ Vždyť vám píšu¹ ve velikém soužení,² v sevření srdce a s mnohými slzami;³ ne proto, abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali lásku, kterou ⌈k vám překypuji⌉.⁴

1. ř.: jsem napsal
2. 1,4!
3. Jr 13,17; Sk 20,31; He 5,7
4. n.: mám obzvláště k vám; ř.: mám více než hojně k vám

⁵ Způsobil–li někdo zármutek,¹ nezpůsobil ho² jen mně, ale zčásti -- abych nepřeháněl³ -- vám všem.

1. 1K 5,2n
2. ř.: Zarmoutil–li … nezarmoutil
3. n.: nepřitěžoval

⁶ Takovému člověku stačí pokárání,¹ kterého se mu dostalo od většiny z vás.

1. 7,11; Př 12,1

⁷ Takže mu raději naopak odpusťte¹ a povzbuďte ho, aby snad přemírou zármutku nebyl takový člověk pohlcen.

1. Ga 6,1; Ef 4,32

⁸ Vybízím vás tedy, abyste ho ujistili svou láskou.¹

1. Ga 5,13

⁹ Proto vám také píšu,¹ abych vás vyzkoušel a poznal, jste–li ⌈ve všem⌉² poslušni.³

1. ř.: jsem napsal
2. ř.: ke všemu
3. 7,15; 10,6

¹⁰ Komu vy něco odpouštíte,¹ odpouštím i já. Neboť i já, co koliv jsem odpustil -- měl–li jsem co odpustit -- učinil jsem to pro vás před² tváří Kristovou,

1. J 20,23
2. ř.: ve

¹¹ abychom nebyli oklamáni od Satana;¹ vždyť jeho úmysly nám nejsou neznámy.²

1. 11,14; Mk 1,13
2. L 22,31

¹² Když jsem přišel do Troady¹ ⌈hlásat evangelium Kristovo⌉² -- a ⌈naskytla se mi příležitost⌉³ v Pánu --,

1. Sk 16,8
2. ř.: k evangeliu Kristovu
3. ř.: dveře mi byly otevřeny; Sk 14,27

¹³ ⌈můj duch⌉¹ neměl pokoje, protože jsem nenalezl svého bratra Tita;² rozloučil jsem se s nimi a odešel do Makedonie.³

1. ř.: ve svém duchu jsem …
2. 7,6; 8,6; 12,18; Ga 2,1; Tt 1,4
3. Ř 15,26

¹⁴ Díky Bohu,¹ který nás stále ⌈vede v triumfálním průvodu² v Kristu⌉³ a zjevuje skrze nás na každém místě vůni⁴ své známosti.⁵

1. 8,16; 9,15; Ř 6,17!
2. Ko 2,15
3. tzn. jako Kristovy zajatce ke zjevení jeho vítězství a jeho slávy
4. Pís 1,3; Ez 20,41; Ef 5,2; Fp 4,18
5. 10,5; Fp 3,8

¹⁵ Neboť jsme Kristovou libou vůní Bohu ⌈mezi těmi⌉,¹ kteří jsou zachraňováni,² i ⌈mezi těmi⌉,³ kteří jdou do záhuby.⁴

1. n.: v těch
2. 1K 1,18
3. n.: v těch
4. 4,3; Mt 7,13; 2Te 2,10

¹⁶ Jedněm jsme vůní smrti¹ ke smrti, druhým vůní života² k životu. Ale kdo je k tomu způsobilý?

1. var.: ze smrti
2. var.: z života

¹⁷ Neboť nejsme jako mnozí,¹ kteří ²kupčí s Božím slovem,³ nýbrž jako ti, kdo mluví z upřímnosti,⁴ jako ti, kdo mluví z Boha,⁵ tak mluvíme⁶ před Boží tváří v Kristu.

1. var.: ostatní
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
3. 4,2
4. 1,12
5. 1Pt 4,11
6. 4,13; 12,19; 1K 2,6.13

¹ To začínáme opět doporučovat¹ sami sebe? Nebo snad potřebujeme, jako někteří, doporučující dopisy² k vám nebo od vás?

1. 5,12; 10,12; 12,11
2. 1K 16,3; Sk 18,27

² Vy¹ jste naším dopisem, který je napsán v našich² srdcích a který znají a čtou všichni lidé.³

1. 1K 9,2
2. var.: vašich
3. Ř 1,8

³ Je přece zjevné, že jste dopisem Kristovým, vypůsobeným naší službou a napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem živého Boha,¹ ne na kamenných² deskách, nýbrž na ⌈deskách lidských⌉³ srdcí.⁴

1. Mt 16,16
2. Ex 24,12
3. ř.: masitých deskách
4. Př 3,3; 7,3; Jr 31,33

⁴ Takovou pak máme skrze Krista důvěru¹ k Bohu:

1. Ef 3,12

⁵ Ne sami ze sebe se pokládáme¹ za způsobilé, jako bychom měli něco sami ze sebe, ale naše způsobilost² je z Boha.³

1. Ř 4,4
2. 2,16
3. 4,7; 1K 15,10

⁶ On nás také učinil způsobilými k tomu, abychom byli služebníky¹ Nové smlouvy,² ne litery,³ nýbrž Ducha; neboť litera zabíjí, ale Duch obživuje.⁴

1. 1K 3,5
2. Jr 31,31; L 22,20
3. Ř 2,29; 7,6
4. J 6,63

Poklad v hliněných nádobách

⁷ Jestliže se služba smrti¹ vyrytá literami do kamenů udála v takové slávě, že synové Izraele nemohli pohledět Mojžíšovi do tváře kvůli slávě jeho obličeje, která pomíjela,²

1. Ř 7,5
2. Ex 34,29—35

⁸ jak by nebyla mnohem slavnější služba Ducha?

⁹ Neboť jestliže byla sláva¹ v službě odsouzení,² mnohem více oplývá slávou služba spravedlnosti.³

1. He 12,18—21
2. Dt 27,26
3. Ř 1,17; 3,21

¹⁰ Neboť vskutku to, co v tomto případě mělo slávu, již nemá slávu vzhledem k té to vše převyšující slávě.¹

1. Ag 2,3.7—9

¹¹ Neboť jestliže skrze slávu přišlo už to, co pomíjí, oč slavnější je to, co zůstává.

¹² Když tedy máme takovou naději,¹ počínáme si zcela otevřeně.²

1. Sk 24,15!
2. n.: směle; 7,4; Mk 8,32; Ef 6,19; Fp 1,20

¹³ Ne jako Mojžíš, který si dával na tvář závoj,¹ aby synové Izraele nehleděli na konec² toho, co pomíjí.

1. n.: zastření (1K 11,10)
2. n.: k cíli

¹⁴ Avšak jejich myšlení¹ otupělo.² Až do dnešního [dne] zůstává při čtení³ Staré⁴ smlouvy tentýž závoj neodkrytý,⁵ protože pomíjí jen v Kristu.

1. 4,4
2. Ř 11,7
3. Sk 13,15
4. ::v. 6
5. n.: a není odhalován

¹⁵ Ale až dodnes, kdykoli se předčítá Mojžíš,¹ leží závoj na jejich srdci.

1. L 24,27

¹⁶ Kdykoli se však člověk obrátí k Pánu, je závoj odstraněn.

¹⁷ Ten Pán je Duch. Kde je Duch Pánův,¹ [tam] je svoboda.²

1. tzn. Boží / Hospodinův
2. Ga 5,13

¹⁸ A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu¹ jako v zrcadle, jsme proměňováni² v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána Ducha.

1. 4,6; L 2,9; J 17,22; Sk 7,55
2. Ř 12,2

¹ Když tedy máme tuto službu¹ podle milosrdenství, kterého se nám dostalo,² neochabujeme,³

1. 5,18; Sk 20,24; 1K 3,5
2. 1K 7,5
3. v. 16; L 18,1p

² ale odřekli jsme se věcí ukrývaných¹ kvůli hanbě² a nepočínáme si³ chytrácky⁴ ani nepřekrucujeme slovo Boží,⁵ nýbrž zjevováním pravdy se představujeme⁶ každému lidskému porozumění⁷ před Bohem.

1. 1K 4,5
2. Ř 6,21
3. ř.: nechodíme
4. 12,16p; 11,3; 1K 3,19; Ef 4,14
5. 2,17
6. n.: doporučujeme
7. n.: svědomí (5,11; srv. 1K 8,10; 10,29)

³ Je–li však naše evangelium¹ zahaleno,² je zahaleno těm, kteří hynou.³

1. 2,12
2. 3,14
3. 1K 1,18

⁴ Jim, nevěřícím,¹ bůh² tohoto věku³ oslepil myšlení, aby jim nevzešlo světlo⁴ ⌈evangelia slávy⌉⁵ Krista, jenž je obrazem⁶ Božím.

1. 1K 6,6!
2. J 12,31
3. Mt 13,22
4. Sk 26,18
5. 1Tm 1,11p
6. Ko 1,15p; He 1,3

⁵ Neboť nehlásáme sami sebe,¹ nýbrž Ježíše Krista,² Pána, a sebe jako vaše otroky³ pro Ježíše.

1. 1K 1,13—15
2. 1,19; 1K 1,23
3. Mt 20,27; 1K 9,19

⁶ Neboť Bůh, který řekl: Z temnoty ať zazáří světlo,¹ zazářil v našich srdcích,² ⌈aby osvítil lidi poznáním⌉³ Boží slávy v osobě⁴ Ježíše Krista.

1. Gn 1,3
2. 2Pt 1,19
3. ř.: k osvícení poznání; 10,5!
4. ř.: ve tváři

⁷ Tento poklad máme však v hliněných¹ nádobách,² aby přemíra té moci byla ⌈z Boha⌉,³ a ne z nás.

1. tzn. z vypálené hlíny
2. Mt 12,29p; Sk 9,15; Ř 9,22
3. ř.: Boží

⁸ Ve všem jsme sužováni,¹ ale nejsme vháněni do úzkých; býváme v nejistotě,² ale nejsme zoufalí;³

1. 1,8
2. n.: bezradní; L 24,4; J 13,22; Sk 25,20; Ga 4,20
3. n.: nepropadli jsme bezradnosti (v ř. sl. hříčka dvou slov — druhé zesílené předponou „ex–“)

⁹ jsme pronásledováni,¹ ale nejsme opouštěni;² jsme sráženi,³ ale nejsme ničeni.⁴

1. J 15,20; Ř 8,35
2. He 13,5
3. Ž 37,24
4. Ž 129,2

¹⁰ Stále nosíme na¹ svém těle² Ježíšovo umírání,³ aby byl na⁴ našem těle zjeven i Ježíšův život.⁵

1. ř.: v
2. Ga 6,17
3. ř.: umrtvování / usmrcení
4. ř.: v
5. Ř 6,5—8

¹¹ Neboť my, kteří žijeme, jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby i život Ježíšův byl zjeven na¹ našem smrtelném těle.

1. ř.: v

¹² Takže v nás působí smrt, kdežto ve vás život.

¹³ Protože však máme téhož Ducha víry podle toho, co je napsáno: Uvěřil jsem, proto jsem mluvil,¹ i my věříme, proto také mluvíme,²

1. //Ž 116,10
2. 2,17; Tt 2,1!; 1Te 2,4

¹⁴ a víme,¹ že ten, který vzkřísil² [Pána] Ježíše, také nás s³ Ježíšem vzkřísí⁴ a postaví spolu s vámi.

1. 1,7!
2. Ř 4,24p; Ga 1,1; Ef 1,20; Ko 2,12; 1Te 1,10
3. var.: skrze Ježíše
4. ř.: vzbudí

¹⁵ Vždyť to všechno je kvůli vám, aby milost, rozhojněná¹ skrze mnohé lidi,² rozmnožila vděčnost ke slávě Boží.

1. 9,8; Ř 5,15
2. 1,11

¹⁶ Proto neochabujeme;¹ i když náš vnější člověk chátrá, ten vnitřní² se však den ze dne obnovuje.³

1. v. 1
2. Ř 7,22
3. Ko 3,10

¹⁷ To naše nynější lehké soužení¹ nám totiž působí nesmírně veliké břímě věčné slávy,²

1. 1,4!
2. Ř 8,18

¹⁸ když nehledíme na věci viditelné,¹ ale na neviditelné;² neboť viditelné věci jsou dočasné, neviditelné však věčné.

1. 5,7; Ko 1,16
2. He 11,1

¹ Víme¹ totiž, že bude–li ⌈stan² našeho pozemského přebývání⌉³ zbořen, máme příbytek⁴ od Boha:⁵ ne lidskou rukou postavený,⁶ ale věčný dům⁷ v nebesích.

1. 1,7!
2. 2Pt 1,13
3. ř.: náš pozemský dům stanu
4. ř. oikodomé — stavbu; srv. Mk 13,1; 1K 3,9
5. He 11,10
6. Mk 14,58; Ko 2,11†; Sk 7,48; He 9,11.24
7. ř. oikia; J 14,2

² Neboť v tomto stanu sténáme¹ a toužíme si obléci² ještě i náš příbytek,³ který pochází z nebe.

1. v. 4; Ř 8,23
2. 1K 15,53
3. ř. oikétérion — místo k bydlení; Ju 1,6†

³ ⌈Kdybychom pak byli i svlečeni⌉,¹ nebudeme shledáni nahými.²

1. var.: Když skutečně budeme oblečeni
2. Zj 3,18

⁴ Pokud jsme totiž v tom to stanu, sténáme a je nám těžko, neboť nechceme být svlečeni, nýbrž přioděni, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem.

⁵ Ten, kdo nás právě k tomu připravil, je Bůh, který nám [také] dal Ducha jako závdavek.¹

1. 1,22

⁶ Jsme tedy vždy plni důvěry¹ a víme, že dokud máme domov v tom to těle, jsme vzdáleni² od Pána.

1. v. 8; 10,2; He 13,6
2. ř. ekdémeó — jsme z domova (= v cizině) jako protiklad k předchozímu (a vv. 8n) endémeó

⁷ Neboť chodíme¹ vírou,² ne ⌈tím, co vidíme⌉.³

1. tzn. žijeme; 10,2; 1K 3,3
2. He 10,38
3. ř.: skrze vidění

⁸ Jsme plni důvěry a raději chceme odejít¹ z tohoto těla a přijít domů k Pánu.

1. Fp 1,23v

⁹ Proto se i horlivě snažíme,¹ abychom se mu líbili,² ať zůstáváme doma nebo odcházíme.

1. n.: je naší ambicí / zakládáme si na tom; Ř 15,20; 1Te 4,11†
2. Ř 12,1p!; Ef 5,10; 1Te 4,1

¹⁰ Neboť my všichni se musíme objevit před soudnou stolicí¹ Kristovou,² aby každý přijal³ odplatu ⁴ za to, co vykonal v těle, ať už to bylo dobré nebo zlé.⁵

1. Mt 27,19
2. Ř 14,10
3. n.: si odnesl
4. Ef 6,8
5. Mt 16,27; Sk 10,42; Ř 2,16; Zj 2,23; 20,12; 22,12

Služba smíření

¹¹ Protože tedy známe ⌈bázeň před Pánem⌉,¹ přesvědčujeme² lidi a Bohu jsme známí; a doufám, že jsme známí i vašemu svědomí.³

1. ř.: strach Pána; 7,1; Sk 9,31!; Ř 3,18; Mal 1,6
2. Sk 18,4!
3. n.: vědomí (srv. 4,2; 1K 10,29)

¹² [Neboť] se vám ne chceme znovu doporučovat,¹ nýbrž dáváme vám příležitost chlubit² se námi, abyste měli ⌈něco pro ty⌉,³ kteří se chválí⁴ navenek,⁵ a ne v srdci.

1. 3,1
2. 1,14; Fp 1,26
3. n.: srovnání s těmi; n.: důvod proti těm
4. Př 27,2
5. ř.: ve tváři; Ga 6,14

¹³ Když jsme byli jako blázni,¹ bylo to pro Boha; když jednáme rozumně, je to pro vás.

1. ř.: mimo sebe; Mk 3,21

¹⁴ Neboť Kristova láska¹ nás váže,² když jsme usoudili toto: Protože jeden zemřel za všechny, tedy všichni zemřeli.³

1. Ef 3,19
2. n.: má ve své moci / spojuje
3. Ř 5,15; Ga 2,20; Ko 3,3

¹⁵ A on zemřel za všechny, aby ti, kteří žijí, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel a vstal z mrtvých.¹

1. Ř 14,7—9

¹⁶ A tak od nynějška nikoho neznáme podle těla.¹ Ačkoli jsme i znali Krista podle těla, nyní ho již takto neznáme.

1. 11,18; J 8,15; Fp 3,14

¹⁷ Proto je–li kdo v Kristu, je nové stvoření.¹ Staré věci pominuly, hle, je tu [všechno] nové.²

1. Ga 6,15
2. Ef 4,24; Zj 21,4

¹⁸ A to všechno je z Boha,¹ který nás smířil² sám se sebou skrze Krista a dal nám službu³ smíření.⁴

1. 11,12
2. Ř 5,10; Ko 1,20
3. 4,1
4. Ř 3,25!; 11,15

¹⁹ Neboť ⌈Bůh byl v Kristu,¹ když smiřoval⌉² svět se sebou a nepočítal³ lidem⁴ jejich provinění, a uložil v nás to ⌈slovo smíření.⌉⁵

1. Ko 2,9
2. n.: Bůh v Kristu smiřoval
3. Ř 4,8
4. ř.: jim
5. n : zprávu (srv. Dt 1,22; 2S 11,18) o smíření; pro genitivní vazbu srv. Mt 13,19; Sk 14,3; 1K 1,18; He 5,13

²⁰ Jsme tedy Kristovi vyslanci¹ a Bůh jako by vás skrze nás vyzýval.² ⌈Na místě Kristově⌉³ prosíme: Smiřte se s Bohem.

1. Mal 2,7; Ef 6,20
2. n.: napomínal
3. n.: Za Krista

²¹ Toho, který hřích¹ nepoznal, za nás učinil hříchem,² abychom se my v něm stali Boží spravedlností.³

1. 1Pt 2,22; 1J 3,5; He 7,26
2. Ga 3,13
3. Ř 1,17; 1K 1,30

¹ ⌈Jako Boží spolupracovníci⌉¹ vás také napomínáme,² abyste Boží milost³ nepřijali nadarmo.⁴

1. ř.: Spolupracujíce (srv. 1K 3,9)
2. Fp 4,1p
3. 12,9; 1K 3,10!
4. 1K 15,2.10

² Neboť praví: Ve vítaný čas jsem tě vyslyšel a v den záchrany jsem ti pomohl.¹ Hle, nyní je nanejvýš vítaný čas, hle, nyní je den záchrany.

1. //Iz 49,8

³ Nikomu nedáváme v ničem důvod k pohoršení,¹ aby ta to služba nebyla pohaněna.

1. 1K 8,9; 9,12

⁴ Ve všem se představujeme jako Boží služebníci:¹ v mnohé vytrvalosti,² v souženích,³ v tlacích, v úzkostech,

1. 11,23; 1K 3,5p
2. 12,12; He 10,36; Zj 1,9
3. 1,4!

⁵ v ranách,¹ ve vězeních, ve zmatcích,² v těžkých pracích, ve bděních, v postech,³

1. Sk 16,23; 1K 4,11
2. Sk 19,29
3. 11,23—27

⁶ v čistotě, v poznání,¹ v trpělivosti, v dobrotě, v Duchu² svatém, v lásce bez přetvářky,³

1. 11,6
2. 1K 2,4
3. Ř 12,9; Jk 3,17; 1Pt 1,22

⁷ ve slovu pravdy,¹ v moci Boží;² skrze zbroj³ spravedlnosti ⌈v pravici i v levici⌉,⁴

1. Ef 1,13; 2Tm 2,15; Jk 1,18
2. 1K 2,5
3. 10,4; Ř 13,12; Ef 6,11nn
4. ř.: napravo i nalevo

⁸ skrze slávu i potupu, skrze pomluvu¹ i pochvalu, jako svůdcové,² a přece pravdiví,

1. Ř 3,8; 1K 4,13
2. Mt 27,63; 2J 1,7

⁹ jako neznámí i uznávaní, jako umírající¹-- a hle, jsme naživu, jako trestaní, ale ne usmrcovaní,

1. Ř 8,36

¹⁰ jako zarmucovaní, avšak stále se radující,¹ jako chudí,² avšak mnohé zbohacující, jako nic nemající, a přece všechno vlastnící.³

1. Fp 4,4
2. Sk 3,6
3. 1K 7,30; Ř 8,32; 1K 3,21

¹¹ Pro vás, Korinťané, se otevřela naše ústa¹ a rozšířilo se naše srdce.²

1. Ef 6,19; Ez 33,22; idiom pro otevřenost v komunikaci, tedy n : mluvili jsme k vám otevřeně
2. 7,3; Ž 119,32; Iz 60,5

¹² ⌈Nejste tísněni v nás⌉,¹ jste tísněni ve svém nitru.²

1. tzn. V našich srdcích nemáte nedostatek místa
2. ř.: ve vašich střevech

¹³ Na oplátku¹ -- říkám to jako dětem² -- rozšiřte i vy svá srdce.³

1. Ga 4,12
2. 1K 4,14
3. 7,2

Nespojovat se s nevěřícími

¹⁴ Nebuďte zapřaženi do cizího jha¹ s nevěřícími.² Neboť co má společného³ spravedlnost s nepravostí?⁴ A jaké je společenství světla s tmou?

1. Dt 22,10
2. 1K 6,6!
3. Ef 5,7
4. ř.: bezzákonností

¹⁵ Jaký je souzvuk Krista s Belialem?¹ Jaký podíl věřícího² s nevěřícím?

1. h. výraz označující Satana; Dt 13,14p
2. Sk 2,44!

¹⁶ Jaké spojení¹ svatyně Boží s modlami?² Neboť ⌈vy jste⌉³ svatyní⁴ Boha živého,⁵ jak řekl Bůh: Budu bydlet uprostřed⁶ nich a procházet⁷ se mezi nimi, a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.⁸

1. ř.: spojenectví / shoda
2. 1K 10,21; srv. 2Kr 23,4.6
3. var.: my jsme
4. 1K 3,16
5. Mt 16,16
6. ř.: v; Ex 25,8; 29,45; n.: mezi nimi
7. Zj 2,1
8. //Lv 26,12; Jr 32,38; Ez 37,27

¹⁷ Proto vyjděte z jejich středu a oddělte se, praví Pán, a nečistého se nedotýkejte;¹ a já vás přijmu²

1. //Iz 52,11; Zj 18,4
2. Ř 15,7

¹⁸ a budu vám Otcem a vy mi budete syny a dcerami,¹ praví Pán Všemohoucí.²

1. //2S 7,14
2. Gn 17,1p; Zj 1,8!

¹ Když tedy máme tato zaslíbení, milovaní,¹ očisťme se od každé poskvrny² těla i ducha, dokonávajíce své posvěcení³ v bázni Boží.⁴

1. 12,19; 1K 10,14
2. Ef 1,4; Fp 2,15; Ko 1,22; 1Te 5,23; 1Tm 6,14; 2Pt 3,14
3. ř.: svatost; 1Te 4,3; 1Pt 1,15n
4. Sk 9,31

Nabídka vzájemné lásky

² Přijměte¹ nás do svého srdce. Nikomu jsme neublížili, nikomu neuškodili, nikoho neoklamali.²

1. ř.: Dejte nám místo (ve svém srdci)
2. 12,17; Sk 20,33

³ Neříkám to k vašemu odsouzení. Vždyť jsem již dříve řekl,¹ že jste v našich srdcích,² abyste s námi zemřeli i žili.

1. 6,11
2. Fp 1,7

⁴ Mám k vám velikou důvěru,¹ velice se vámi chlubím,² jsem naplněn potěšením,³ má radost daleko převyšuje všechno naše soužení.⁴

1. 1J 5,14; n.: smělost; 2K 3,12
2. v. 14; 8,24; 9,2; 10,8; 2Te 1,4
3. n.: povzbuzením
4. 1,4!

⁵ Vždyť když jsme přišli do Makedonie, ⌈nezakusili jsme žádnou tělesnou⌉¹ úlevu, ale ve všem jsme byli sužováni;² zvenčí boje,³ zevnitř strachy.

1. ř.: nemělo naše tělo žádnou
2. 4,8
3. Jk 4,1

⁶ Ale Bůh,¹ který potěšuje² sklíčené, potěšil³ i nás příchodem Titovým.⁴

1. 1,3n
2. n.: povzbuzuje (i v násl v. — srv. 1,3n)
3. v. 13
4. v. 13; 2,13

⁷ A nejen jeho příchodem, ale i tím potěšením, ⌈které měl on⌉¹ z vás; takže když nám vypravoval o vaší touze, o vašem nářku a o vaší horlivosti pro mne, velice jsem se zaradoval.

1. ř.: kterým byl on potěšen

⁸ Ačkoliv jsem vás ve svém dopise zarmoutil,¹ nelituji toho -- třebaže jsem toho i litoval --, neboť vidím, že vás onen dopis -- byť i nakrátko -- zarmoutil.

1. 2,2

⁹ Teď se raduji¹ ne proto, že jste byli zarmouceni, ale proto, že jste byli zarmouceni ku pokání. Byli jste zarmouceni ⌈podle Boha⌉,² ⌈takže jste⌉³ od nás v ničem neutrpěli škodu.

1. L 15,7
2. tzn. Božím způsobem
3. ř.: abyste

¹⁰ Zármutek, který je podle Boha, působí pokání¹ k záchraně, jehož nelze litovat, kdežto zármutek² světa působí smrt.

1. 12,21; Sk 11,18; 2S 12,13; 1Kr 8,47—50; Jon 3,8—10; Mt 26,75
2. Gn 4,13; 30,1; 1S 30,6; 2S 13,4; 17,23; 1Kr 21,4; Mt 27,4n; He 12,17

¹¹ Hle, co u vás vypůsobilo právě to, že jste se zarmoutili podle Boha: jaké zaujetí,¹ jakou obranu, jaké rozhořčení, jaký strach, jakou touhu, jakou horlivost,² jaké potrestání.³ Ve všem jste prokázali, že jste v té věci čistí.

1. n.: píli /-e
2. v. 7
3. 2,6; 2Te 1,18; 1Pt 2,14

¹² I když jsem vám napsal, ne bylo to kvůli tomu, kdo ublížil, ani kvůli tomu, komu bylo ublíženo, ale proto, aby se u vás projevilo vaše zaujetí¹ pro nás před Bohem.

1. n.: píli /-e

¹³ Tím jsme povzbuzeni. Ještě mnohem více nad toto povzbuzení jsme však byli potěšeni radostí Titovou,¹ že jeho duch byl ⌈vámi všemi⌉² občerstven.³

1. v. 6
2. ř.: ode všech vás
3. 1K 16,18

¹⁴ Jestliže jsem se mu chlubil něčím, co se týkalo vás, nebyl jsem zahanben; ale jako jsme vám všechno řekli pravdivě, tak i naše chlouba před Titem obstála jako pravda.

¹⁵ A hojná je jeho náklonnost¹ k vám, když si připomíná poslušnost vás všech, jak jste ho s ⌈bázní a třesením⌉² přijali.

1. ř.: nitro / střeva; 6,12; Fp 2,1
2. 1K 2,3; Ef 6,5; Fp 2,12

¹⁶ Raduji se, že se na vás ve všem mohu spoléhat.

¹ Oznamujeme¹ vám, bratři, Boží milost, která byla dána sborům² v Makedonii:³

1. 1K 12,3
2. ř.: ve sborech
3. 1,16

² Ve veliké zkoušce soužením¹ se rozhojnila jejich překypující radost a jejich hluboká chudoba do bohatství štědrosti.²

1. 1,4!
2. n.: jejich prostoty

³ Dosvědčuji, že dali podle své možnosti,¹ ba i nad možnost; sami od sebe

1. v. 11; 9,7; Ex 35,5; Mk 11,29; Sk 11,29; 1K 16,2

⁴ nás velmi naléhavě prosili o tu milost⌈, aby se mohli účastnit⌉¹ na službě pro svaté.²

1. ř.: a společenství
2. 9,1; Ř 15,25; Sk 24,17

⁵ A učinili to ne jen tak, jak jsme očekávali,¹ ale dali sami sebe nejprve Pánu a skrze Boží vůli² i nám.

1. ř.: doufali
2. 1K 1,1

⁶ Vybídli¹ jsme tedy Tita, aby u vás také dokončil i tuto milost tak, jak již dříve začal.

1. v. 17; 12,18

⁷ Ale jako se ve všem rozhojňujete,¹ ve víře, v slovu, v poznání,² ve vší horlivosti i ⌈v lásce,³ kterou jsme ve vás vzbudili⌉,⁴ tak se rozhojňujte i v této milosti.

1. 9,8
2. Ř 15,14; 1K 1,5; Fp 1,9; 2Pt 3,18
3. 2Te 1,3; 2Pt 1,5—7
4. var.: ve vaší lásce k nám

⁸ Neříkám to jako příkaz,¹ nýbrž skrze horlivost druhých chci vyzkoušet také ryzost vaší lásky.²

1. 1K 7,6
2. Ef 4,15; 1Pt 1,22

⁹ Znáte přece milost¹ našeho Pána Ježíše Krista: ačkoli byl bohatý,² stal se kvůli vám chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli.³

1. 13,14
2. Fp 2,6
3. Mt 20,28

¹⁰ Řeknu¹ vám o tom své mínění.² Je to užitečné³ pro vás, kteří jste tuto milost nejen začali již od loňska připravovat,⁴ ale sami jste ji i chtěli.

1. ř.: Dávám
2. 1K 7,25
3. 12,1; 1K 6,12
4. ř.: dělat

¹¹ Nyní ji také dokonejte, aby stejně tak, jako jste pohotově chtěli, jste to i dokonali¹ z toho, co máte.

1. Ř 15,28

¹² Neboť je–li ochota dát přiměřená¹ tomu, co člověk má,² a ne tomu, co nemá, je vítaná.

1. Gn 2,18.20
2. Mk 12,43n

¹³ Ne měla by jiným přinést úlevu a vám ⌈soužení, ale mělo by to být na základě vyrovnání.¹

1. ř.: rovnost /-i

¹⁴ V nynější⌉¹ době váš přebytek pomůže jejich nedostatku, aby jejich přebytek zase pomohl vašemu nedostatku, a tak aby nastalo vyrovnání,²

1. n.: soužení. Ale na základě vyrovnání v nynější
2. ř.: rovnost /-i

¹⁵ jak je napsáno: Tomu, kdo nasbíral mnoho, nepřebylo, a ten, kdo nasbíral málo, neměl nedostatek.¹

1. //Ex 16,18

Titovo pověření

¹⁶ Díky Bohu,¹ že dal Titovi² do srdce³ stejný horlivý zájem⁴ o vás,

1. 2,14
2. 7,6
3. Neh 2,12; Zj 17,17
4. He 6,11

¹⁷ takže tu výzvu¹ přijal, a tím horlivější sám od sebe odchází² k vám.

1. v. 6
2. ř.: odešel

¹⁸ Spolu s ním posíláme¹ bratra,² o jehož počínání ve službě evangelia se šíří chvála³ skrze všechny sbory.⁴

1. ř.: jsme poslali
2. 12,18
3. Fp 4,8
4. 1K 4,17

¹⁹ A nejen to, ale byl také sbory určen¹ za našeho společníka na cestách s² touto milostí, o kterou se staráme ke slávě [samého] Pána a podle naší ochoty si navzájem pomoci.

1. Sk 14,23!; 1K 16,3
2. var.: v této

²⁰ Tak se varujeme¹ toho, že by nás někdo ²podezíral při naší péči o tuto štědrou hojnost.

1. 2Te 3,6†
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

²¹ Neboť předem dbáme¹ o to, aby vše bylo správné nejen před Pánem, nýbrž i před lidmi.²

1. Ř 12,17
2. Ř 14,18; 1Tm 5,14

²² S nimi ještě posíláme¹ našeho bratra, kterého jsme v četných zkouškách shledali horlivým v mnoha ohledech. A nyní je ještě mnohem horlivější pro velkou důvěru, kterou má k vám.

1. ř.: jsme poslali

²³ Pokud jde o Tita, je to můj společník¹ a spolupracovník² v práci pro vás, pokud jde o naše bratry,³ jsou to vyslanci⁴ sborů⁵ a sláva Kristova.

1. Fm 1,17
2. Ř 16,3!
3. Sk 1,15p
4. ř.: apoštolové
5. n.: církví (stejně ve vv. 19.24)

²⁴ Podejte¹ jim tedy před sbory důkaz² své lásky a ⌈toho, že se vámi právem chlubíme⌉.³

1. n.: Ukažte / Předveďte; srv. Ef 2,7; 1Tm 1,16; ::2Tm 4,14p; Tt 2,10 / He 6,11
2. n.: ukázku; Ř 3,25p
3. ř.: naší chlouby kvůli vám; 7,4

¹ O této službě¹ pro svaté² je zbytečné,³ abych vám psal.

1. 8,4
2. v. 12; Sk 9,13p
3. n.: nadbytečné / navíc; srv. příslovce „hojněji“ — 11,23; 1Te 4,9

² Neboť znám vaši ochotu,¹ pro kterou se vámi chlubím² před Makedoňany,³ že totiž Achaja⁴ je už od loňska připravena; vaše horlivost⁵ podnítila⁶ většinu z nich.

1. 8,11n.19; Sk 17,11†
2. 7,4
3. 1,16
4. 1,1
5. 8,8
6. ř.: vyprovokovala; Ko 3,21†

³ Posílám¹ ty to bratry, aby naše hrdost² na vás v této věci nevyzněla naprázdno, abyste byli připraveni, jak jsem říkal,³

1. ř.: Poslal jsem
2. n.: chlouba
3. 1K 16,2

⁴ a abychom my -- neřku–li¹ vy -- nebyli zahanbeni v ⌈této jistotě⌉,² kdyby se mnou přišli Makedonci³ a nalezli vás nepřipravené.

1. ř.: abych neříkal; var.: abychom neříkali
2. var.: jistotě (/ podstatě) této chlouby
3. Ř 15,26

⁵ Proto jsem považoval za nutné vyzvat ty to bratry, aby k vám šli napřed a připravili¹ toto vaše dopředu slíbené požehnání;² ať je takto připravené jako požehnání, a ne jako lakota.

1. ř.: dopředu připravili / uspořádali
2. tzn. bohatý dar; 1S 25,27p

Bůh zaopatřuje

⁶ Toto však vězte: Kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet;¹ a kdo štědře² rozsévá, bude také štědře³ sklízet.

1. Ga 6,7
2. ř.: s ohledem na požehnání; Př 11,25
3. ř.: s ohledem na požehnání; Př 11,25

⁷ Každý ať dá, jak si předsevzal v srdci,¹ ne se zármutkem nebo z donucení;² vždyť radostného dárce miluje Bůh.

1. Ex 25,2; 1Pa 29,17; Ř 12,8
2. Dt 15,10

⁸ A Bůh je mocen¹ rozhojnit² při vás ⌈každý dar milosti⌉,³ abyste měli vždycky ve všem úplný dostatek⁴ a měli hojnost pro každý dobrý skutek,⁵

1. Ef 3,20
2. 4,15
3. ř.: každou milost
4. 8,15; Ž 23,1!; Mal 3,10; L 22,35; 1K 1,7; 1J 3,17
5. Sk 9,36!; Ko 1,10; 2Te 2,17; 1Tm 5,10; 2Tm 2,21; Tt 1,16; 3,1

⁹ jak je napsáno: Rozsypal a dal nuzným, jeho spravedlnost zůstává ⌈na věčnost⌉.¹²

1. J 6,51p
2. //Ž 112,9

¹⁰ Ten, který poskytuje semeno rozsévajícímu a chléb k jídlu,¹ opatří a rozmnoží vaši setbu a dá vyrůst plodům vaší spravedlnosti.²

1. //Iz 55,10
2. Oz 10,12

¹¹ ⌈Vším způsobem⌉¹ budete obohacováni k veškeré štědrosti,² která skrze nás působí vděčnost³ Bohu.

1. ř.: Ve všem
2. 8,2
3. 1,11; 4,15; Ř 1,21; He 12,28

¹² Péče o tuto službu¹ totiž nejenom doplňuje to, čeho se nedostává² svatým, nýbrž také ⌈oplývá mnohými díkůčiněními⌉³ Bohu.

1. 8,4
2. 8,14
3. n.: rozhojňuje díky mnohých lidí

¹³ ⌈Když se osvědčíte v této službě,⌉¹ budou oni slavit² Boha za ⌈to, že se podřizujete Kristovu evangeliu, které vyznáváte,⌉³ a za ⌈štědrost,⁴ kterou s nimi a se všemi sdílíte⌉.⁵

1. ř.: Skrze osvědčení této služby
2. Mt 9,8
3. ř.: podřízenost vašeho vyznání (1Tm 6,12; He 4,14) Kristovu evangeliu
4. 8,2
5. ř.: štědrost sdílení s …

¹⁴ Budou se za vás modlit¹ a toužit² po vás pro nesmírnou milost Boží, která je při vás.

1. 1,11; Př 11,26; Ef 6,18
2. Ř 1,11

¹⁵ Díky Bohu¹ za jeho nevýslovný dar!²

1. 2,14
2. Ř 5,15n

¹ Já¹ sám, Pavel, vás napomínám² skrze tichost³ a mírnost⁴ Kristovu, já, který tváří v tvář jsem mezi vámi pokorný, ale když jsem vzdálen, jsem k vám smělý.

1. Ga 5,2; Ef 3,1; Ko 1,23
2. 1K 1,10p
3. Mt 11,29; 1K 4,21
4. Ga 6,1; Fp 4,5

² Prosím vás, abych se po svém příchodu nemusil odvážit ⌈být smělý, tak jak⌉¹ se toho hodlám odvážit vůči některým, kteří si o nás myslí, že ⌈žijeme tělesně⌉.²

1. ř.: tou důvěrou, jíž
2. ř.: chodíme podle těla; 1K 1,26p

³ Neboť ⌈ačkoli žijeme⌉¹ v těle, nebojujeme² podle těla.

1. ř.: chodíce
2. ř. strateuómetha; 1Tm 1,18; 2Tm 2,4; 4,7v

⁴ Zbraně¹ našeho boje ne jsou tělesné, ale ⌈mají od Boha sílu⌉² bořit³ opevnění;⁴ boříme rozumování⁵

1. 6,7
2. ř.: mocné Bohu; tzn. mocné z / skrze Boha n. mocné před Bohem; 4,7
3. v. 8p; Jr 1,10
4. n.: pevnosti
5. n.: úvahy / úmysly

⁵ a každou povýšenost,¹ která se pozvedá proti poznání² Boha. Uvádíme do zajetí každou myšlenku,³ aby byla poslušna⁴ Krista,

1. n.: vyvýšenou věc; Iz 2,11n
2. 4,6; 8,7; J 17,3; Ef 1,17; Fp 3,8; Ko 1,10; 2Pt 1,2n
3. Jr 4,14; Mt 15,19; He 4,12; L 1,51; Ř 1,21
4. Ř 1,5; He 5,9

⁶ a jsme připraveni potrestat každou neposlušnost, jakmile bude vaše poslušnost¹ úplná.

1. 2,9

⁷ Hledíte jen na to, co máte ⌈před očima⌉.¹ Je–li někdo o sobě přesvědčen,² že je Kristův,³ ať si uvědomuje i to, že jako je on Kristův, tak jsme i my.

1. ř.: podle zevnějšku (tváře); 5,12; J 7,24
2. 2,3
3. 1K 3,23

⁸ Vždyť i kdybych se sebevíc chlubil¹ naší pravomocí,² kterou [nám] Pán dal k vašemu budování, a ne k ničení,³ nebudu zahanben.

1. 7,4
2. 13,10
3. n.: boření

⁹ Ale nečiním tak, abych nevypadal, jako bych vás chtěl svými dopisy zastrašovat.

¹⁰ Někdo totiž říká: „Jeho dopisy jsou závažné a mocné, ale ⌈osobní přítomnost⌉¹ slabá² a řeč³ ubohá.“

1. ř.: přítomnost těla
2. 1K 2,3
3. 11,6

¹¹ Takový člověk ať si uvědomí, že jací jsme v psaném¹ slovu, když jsme nepřítomni, takoví budeme také v činu, až budeme přítomni.

1. ř.: skrze dopis

¹² Netroufáme se totiž zařadit mezi ty, kteří doporučují¹ sami sebe, nebo se k některým z nich přirovnat; vždyť oni se měří sami sebou a přirovnávají se k sobě samým, a nechápou, oč jde.

1. v. 18; 3,1

¹³ Nebudeme se chlubit ⌈nad stanovenou míru⌉,¹ ale v souladu s výměrou oblasti,² kterou nám vyměřil Bůh míry, aby chom dosáhli také až k vám.

1. ř.: do bezměrných / nevyměřených oblastí; n.: oblastmi, které nám Bůh nevyměřil
2. ř. kanón také ve vv. 15n

¹⁴ Neboť se nevypínáme přes míru, jako bychom k vám nedosahovali, vždyť až i k vám jsme přišli s¹ evangeliem Kristovým.²

1. ř.: v …
2. 2,12

¹⁵ Nechlubíme se ⌈bez míry⌉¹ ⌈cizí prací,⌉² ale máme naději -- poroste–li vaše víra -- že se mnohem hojněji mezi vámi rozšíříme po naší oblasti,

1. ř.: do bezměrných / nevyměřených oblastí; n.: oblastmi, které nám Bůh nevyměřil
2. ř.: v pracích jiných; 1K 3,8

¹⁶ abychom zvěstovali evangelium i mimo vaše území, a ne budeme se chlubit tím, co je hotovo v oblasti druhých.

¹⁷ Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.¹

1. //Jr 9,22n

¹⁸ Neboť není osvědčený¹ ten, kdo doporučuje² sám sebe, nýbrž ten, koho doporučuje Pán.

1. 1K 11,19
2. v. 12

¹ Kéž byste při mně snesli trochu nerozumnosti¹ -- ano, snášejte² mne!

1. 5,13
2. v. 4.19; Mt 17,17

² Neboť na vás žárlím¹ Boží žárlivostí;² zasnoubil³ jsem vás jedinému muži,⁴ abych vás jako čistou pannu představil Kristu.

1. Ga 4,17—19
2. Ž 79,5; Sf 1,18; n.: horlivostí (v h. i ř. stejný výraz); J 2,17; 2Kr 19,31
3. Oz 2,19n
4. Ef 5,26n

³ Ale bojím¹ se, aby snad [tak], jako had² svou vychytralostí³ svedl Evu, ⌈nebyla porušena i vaše mysl⁴ a neodvrátila se od upřímné [a čisté] oddanosti Kristu⌉.⁵

1. 12,20; Ga 4,11; He 4,1
2. Gn 3,4
3. L 20,23
4. Ef 4,14; Ko 2,4; Tt 1,10
5. ř.: nebyly porušeny (/ nezahynuly) vaše myšlenky od prostoty [a čistoty] vztahu ke Kristu

⁴ Neboť když někdo přichází a hlásá jiného¹ Ježíše, ⌈než jsme hlásali my⌉,² nebo když přijímáte jiného ducha³ nebo jiné evangelium,⁴ ⌈než jste přijali⌉,⁵ klidně⁶ to snášíte.

1. 1K 3,11
2. ř.: kterého jsme nehlásali
3. ř.: (+) které (/-ho) jste nepřijali
4. Ga 1,6—9
5. ř.: (+) které (/-ho) jste nepřijali
6. ř.: dobře; n : krásně; Mk 7,9

⁵ Mám za to, že nejsem v ničem pozadu za těmi veleapoštoly.¹

1. 12,1n

⁶ A [jsem]–li prostý v řeči,¹ určitě ne v poznání; vždyť při každé příležitosti jsme ⌈vám to ve všem dali najevo⌉.²

1. ř.: slovu
2. var.: se vám ve všem stali zjevnými

⁷ Nebo jsem se dopustil hříchu,¹ když jsem sám sebe pokořoval, abyste vy byli vyvýšeni, když jsem vám zvěstoval Boží evangelium² zadarmo?³

1. 12,13
2. Ř 1,1
3. 1K 9,18

⁸ Jiné sbory¹ jsem oloupil, když jsem přijal mzdu, abych vám sloužil.

1. Fp 4,15

⁹ A když jsem byl u vás a měl jsem nedostatek, nikomu ⌈jsem nebyl na obtíž⌉,¹ neboť můj nedostatek doplnili bratři, kteří přišli z Makedonie. Ve všem jsem se zachoval a budu se chovat tak, abych vám ne byl zátěží.²

1. ř. katanarkán; 12,13n†; 1Te 2,9
2. ř. katanarkán; 12,13n†; 1Te 2,9

¹⁰ Jakože je ve mně Kristova pravda,¹ tato má chlouba² nebude v achajských³ krajích umlčena.

1. Ř 9,1; 1K 1,23
2. 1K 9,15
3. 1,1

¹¹ Proč? Protože vás nemiluji?¹ Bůh to ví.²

1. 12,15
2. n.: + že miluji; v. 31; 12,2

¹² Ale co činím, budu činit i nadále, abych ⌈nedal možnost⌉¹ těm, kdo chtějí příležitost, aby v tom, čím se chlubí, byli shledáni stejnými jako my.

1. ř.: odsekl příležitost / podnět

¹³ Neboť takoví lidé jsou falešní¹ apoštolové, lstiví² pracovníci,³ kteří se přestrojují za apoštoly Kristovy.

1. v. 26; 2Pt 2,1
2. n.: lživí; HL; srv. Ž 31,19 (LXX) a s. (lstí) — Ž 50,19; Mt 26,4
3. 2Tm 2,15; n.: dělníci; Mt 10,10; Fp 3,2

¹⁴ A ne ní divu; vždyť sám Satan¹ se přestrojuje za anděla světla.

1. Mt 4,10

¹⁵ Ne ní to tedy nic zvláštního,¹ když se i jeho služebníci přestrojují za služebníky spravedlnosti; jejich konec² bude podle jejich skutků.³

1. ř.: velkého
2. Ž 73,17; Př 5,4; Fp 3,19!
3. Ř 2,6

¹⁶ Znova říkám, aby si někdo o mně nemyslel, že jsem nerozumný; a když ano, přijměte mne i jako nerozumného, abych se i já trochu pochlubil.

¹⁷ To, co teď říkám, neříkám podle Pána,¹ ale jako v nerozumu,² v této jistotě³ chlouby.

1. 1K 7,12
2. v. 21
3. ř.: podstata / jistota (ale také: plán / nastavení mysli); He 1,3p; n : v tomto úmyslu se pochlubit.

¹⁸ Protože se mnozí chlubí podle těla,¹ i já se pochlubím.

1. 5,16

¹⁹ Rádi totiž snášíte¹ nerozumné, protože sami jste rozumní.²

1. v. 1
2. 1K 4,10

²⁰ Snášíte, když vás někdo zotročuje,¹ když vás někdo vyjídá,² když vás někdo obírá, když se někdo vyvyšuje,³ když vás někdo bije do tváře.⁴

1. Ga 2,4; 5,1
2. Mk 12,40
3. 1,24
4. srv. Mt 5,39

²¹ K vlastní hanbě vyznávám:¹ jako bychom byli v této věci slabí.² Ale v čemkoliv si někdo troufá -- mluvím ovšem z nerozumu --, troufám si i já.

1. ř.: říkám
2. 10,10

²² Jsou Hebrejci?¹ Já také.² Jsou Izraelci?³ Já také.⁴ Jsou potomci⁵ Abrahamovi? Já také.

1. Sk 6,1
2. Fp 3,5
3. Ř 9,4
4. Ř 11,1
5. ř.: semeno

²³ Jsou služebníci¹ Kristovi?² Mluvím bez rozumu: Já nad to. Hojněji v těžkých pracích,³ hojněji ve vězeních,⁴ nad míru v ranách, častokrát ⌈v ohrožení života⌉.⁵

1. Ř 15,16v; 1K 3,5
2. 10,7
3. v. 27; 6,5
4. Sk 16,23
5. ř.: v smrtích; Ř 8,36

²⁴ Od Židů jsem pětkrát dostal čtyřicet¹ ran bez jedné,

1. srv. Dt 25,1—3

²⁵ třikrát jsem byl bit holí,¹ jednou kamenován,² třikrát jsem ztroskotal,³ noc a den jsem strávil ⌈na širém moři⌉;⁴

1. Sk 16,22; [tj. od Římanů, navzdory Pavlově legální ochraně (Sk 16,37nn; 22,25—29)]
2. Sk 14,19n
3. [nemůže se jednat o známou událost ze Sk 27,39—44, protože k ní došlo až po napsání tohoto dopisu, ale muselo k nim dojít během předchozích misijních cest]
4. ř.: v hlubině

²⁶ častokrát na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od vlastního kmene,¹ v nebezpečích od pohanů,² v nebezpečích ve městě, v nebezpečích v pustině, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi falešnými bratřími;³

1. Sk 9,23; 17,5; 20,3.19; 23,10
2. ř.: národů
3. Ga 2,4†

²⁷ v těžké práci¹ a v úsilí,² často v nočních bděních, o hladu a žízni,³ často v postech, v zimě a nahotě.

1. n.: námaze; 1Te 1,3
2. 1Te 2,9; 2Te 3,8†
3. 1K 4,11

²⁸ Kromě jiného, co na mne denně doléhá, mám starost¹ o všechny sbory.²

1. srv. Mt 13,22; 1K 7,32
2. Ko 2,1

²⁹ Kdo je slabý,¹ abych i já nebyl slabý? Kdo je něčím pohoršován, aby to i mě nepálilo?

1. 1K 9,22

³⁰ Mám–li se chlubit, budu se chlubit ⌈tím, v čem jsem sláb⌉.¹

1. ř.: těmi (věcmi) mé slabosti

³¹ Bůh a Otec Pána Ježíše,¹ který je požehnaný na věky, ví,² že nelžu.

1. 1,3
2. v. 11

³² V Damašku místodržitel krále Arety hlídal¹ město,² ⌈aby se mne zmocnil⌉,³

1. Sk 9,24
2. ř.: + damašských
3. var.: chtěje se mne zmocnit

³³ ale byl jsem v koši spuštěn oknem ve zdi a unikl jsem jeho rukám.

¹ Musím¹ se chlubit, ač [mi] to není k užitku,² přistoupím k viděním³ a zjevením⁴ ⌈od Pána⌉.⁵

1. var.: [Musím–li]
2. prospěchu; 1K 10,23
3. Nu 12,6; Ez 1,1; Sk 9,10.12; 22,17; 23,11
4. Ga 2,2; Ef 3,3
5. n.: Pána

² Znám člověka v Kristu, který byl před čtrnácti lety vytržen¹ až do třetího nebe² -- zda v těle, nevím, nebo mimo tělo, nevím, Bůh to ví.³

1. v. 4; Sk 8,39; 1Te 4,17; Zj 12,5
2. srv. He 4,14; Ef 4,10
3. 11,11

³ A vím, že tento člověk -- bylo–li to v těle či bez těla, nevím, Bůh to ví --

⁴ byl vytržen do ráje¹ a uslyšel nevypravitelné věci,² o nichž není člověku dovoleno promluvit.

1. L 23,43
2. n.: slova

⁵ Takovým člověkem se budu chlubit, sám sebou se však chlubit nebudu, leda [svými] slabostmi.

⁶ Kdybych se totiž chtěl pochlubit, nebyl bych nerozumný,¹ vždyť bych mluvil pravdu. Nechám však toho, aby si někdo o mně nemyslel víc, než co na mně vidí nebo [co] ode mne ⌈slyší.

1. v. 11; L 12,20; 1K 15,36

⁷ A abych se mimořádností ¹zjevení nepovyšoval, byl⌉² mi dán do těla trn,³ Satanův anděl, aby mě políčkoval [a já se nepovyšoval].

1. pl., množné číslo (plurál)
2. n.: slyší, i při mimořádnosti zjevení. Proto abych se nepovyšoval, byl …
3. ř. skolops — trn / osten; HL; Nu 33,55; Ez 28,24; Oz 2,6

⁸ Kvůli tomu jsem třikrát¹ prosil Pána, aby ⌈to ode mne odešlo⌉,²

1. Mt 26,44
2. ř.: aby ode mne odstoupil

⁹ ale on mi řekl: Stačí ti má milost,¹ neboť [má] moc se dokonává² ve slabosti. ⌈Velmi rád⌉³ se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula⁴ moc⁵ Kristova.

1. 1K 15,10
2. n.: se dovršuje
3. ř.: Nejraději
4. ř. episkénún — spočinout / usídlit se (dosl. postavit stan), HL
5. 1K 2,5

¹⁰ Proto mám zálibu v slabostech, v zlém zacházení, v tísních, v pronásledováních¹ a úzkostech² pro Krista. Neboť když jsem slabý, tehdy jsem mocný.

1. 2Te 1,4
2. 6,4

Pavlův zájem o Korintské

¹¹ Ztratil jsem rozum!¹ K tomu jste mne přinutili vy. Já mám být od vás doporučován,² neboť jsem nebyl v ničem pozadu za těmi veleapoštoly,³ i když nejsem nic.⁴

1. 5,13; ř.: Stal jsem se nerozumným; var.: + když se chlubím
2. 3,1
3. 11,5
4. 1K 13,2; 15,9

¹² Znamení apoštola¹ byla mezi vámi uskutečněna ve vší vytrvalosti² znameními, divy³ a mocnými činy.

1. 1K 9,1
2. n.: trpělivosti
3. Ř 15,19

¹³ V čem jste na tom byli hůř než ostatní sbory, kromě toho, že já sám jsem vám nebyl na obtíž?¹ Odpusťte mi tuto křivdu!

1. v. 16; 11,9

¹⁴ Hle, [to] ⌈jsem potřetí¹ připraven k vám přijít⌉.² A nebudu vám na obtíž. Nehledám³ to, co je vaše, nýbrž vás. Neboť nemají děti shromažďovat pro rodiče, nýbrž rodiče⁴ pro děti.⁵

1. 13,1
2. n.: jsem připraven přijít k vám potřetí; 1,15; srv. 13,2
3. Sk 20,33; 1K 10,24.33; Fp 4,17
4. Př 19,14
5. 1K 4,15; Ga 4,19

¹⁵ Já velmi rád vynaložím všechno, ano sám sebe¹ vydám pro vaše duše. Když vás více miluji,² mám být za to méně milován?

1. Ř 9,3; 1Te 2,8
2. 11,11

¹⁶ Ale budiž! Já sám jsem vám nebyl na obtíž, ale jsem prý chytrák¹ a obelstil jsem vás.

1. HL; srv. 4,2; Ef 4,14

¹⁷ Snad jsem vás podvedl skrze někoho, koho jsem k vám poslal?¹

1. 9,5

¹⁸ Vybídl jsem Tita¹ a poslal jsem s ním bratra. Podvedl vás snad Titus? Což jsme nejednali² v témž duchu³ a ne šli ve stejných šlépějích?⁴

1. 8,6
2. ř.: nechodili
3. n.: Duchu
4. Ř 4,12

¹⁹ Už dávno¹ si myslíte, že se před vámi obhajujeme. Před Bohem v Kristu mluvíme,² a to všechno, milovaní,³ pro vaše budování.⁴

1. var.: Opět
2. 2,17; Ř 9,1
3. 7,1
4. 10,8

²⁰ Bojím¹ se totiž, abych vás po svém příchodu neshledal takovými, jakými vás nalézt nechci, a abych já nebyl shledán od vás, jakým si mě nepřejete; aby ne povstaly svár,² žárlivost, zlosti, soupeření, utrhání, pomluvy,³ nadutosti,⁴ zmatky.⁵

1. 11,3
2. var.: pl; 1K 1,11; 3,3; Ga 5,20; 1Tm 6,4
3. Ř 1,29; 1Pt 2,1
4. HL; srv. slso v 1K 4,6p
5. 1K 14,33; Jk 3,16

²¹ Obávám se, aby mě můj Bůh, až opět přijdu, u¹ vás nepokořil a abych neoplakával mnohé, kteří padli do hříchu² a neučinili pokání z nečistoty,³ smilstva⁴ a bezuzdnosti,⁵ kterých se dopustili.

1. n.: pro
2. 13,2
3. Ř 1,24!
4. 1K 6,15—20
5. Ř 13,13!

¹ To je potřetí,¹ co k vám přicházím. Ústy² dvou nebo tří svědků bude potvrzena každá věc.³

1. 12,14
2. ř.: V ústech
3. n.: každý výrok; //Dt 19,15; Mt 18,16

² Řekl jsem už, když jsem byl u vás podruhé, a když jsem nyní vzdálen, znovu předem říkám těm, kteří zůstali v hříchu,¹ i všem ostatním: až zase přijdu, nebudu nikoho šetřit,²

1. 12,21
2. v. 10; 10,11; 1K 4,21

³ poněvadž hledáte potvrzení, že ve mně mluví¹ Kristus, který není vůči vám slabý, nýbrž je ⌈mezi vámi⌉² mocný.

1. Mt 10,20
2. n.: ve vás

⁴ Vždyť ⌈byl sice⌉¹ ukřižován ze slabosti, ale žije z moci² Boží. I my jsme ⌈v něm⌉³ slabí, ale pro vás budeme spolu s ním žít⁴ z moci Boží.

1. var.: byl–li
2. 1K 6,14
3. var.: s ním
4. Ř 6,8

⁵ Sami sebe zkoušejte,¹ jste–li ve víře, sami sebe zkoumejte.² Či nepoznáváte sami na sobě, že Ježíš Kristus [je] ⌈ve vás⌉?³ Ledaže byste byli neosvědčení.⁴

1. Pl 3,40; J 6,6; 1K 11,28
2. tzn. abyste se osvědčili
3. n.: mezi vámi
4. 1K 9,27

⁶ Doufám však, že poznáte, že my nejsme neosvědčení.

⁷ Modlíme¹ se k Bohu, abyste neučinili nic zlého;² ne proto, abychom se my ukázali jako ti, kdo se osvědčili,³ nýbrž abyste vy činili dobře,⁴ a my abychom byli jako neosvědčení.

1. var.: Modlím
2. Sf 3,13
3. 1K 11,19
4. Ž 34,15; 37,3

⁸ Neboť nezmůžeme nic proti pravdě, nýbrž pro pravdu.

⁹ Radujeme se, když my jsme slabí, ale vy jste mocní. I za to se modlíme, za vaše zdokonalení.¹

1. n.: napravení k dokonalosti; HL; srv. slso v 13,11; Ef 4,12p; Ga 6,1

¹⁰ Proto píšu tyto věci, dokud jsem nepřítomen,¹ abych po svém příchodu nemusil jednat přísně² podle pravomoci,³ kterou mi Pán dal k budování, a ne k ničení.

1. Fp 1,27; Ko 2,5
2. Tt 1,13
3. 10,8

Pozdrav a povzbuzení

¹¹ Nakonec,¹ bratři, radujte² se, napravujte³ své nedostatky, povzbuzujte⁴ se, buďte jedné mysli,⁵ žijte v pokoji⁶ a Bůh lásky a pokoje⁷ bude s vámi.⁸

1. 1Te 4,1
2. Fp 4,4
3. Ga 6,1!; 1Te 3,10; He 13,21
4. 1Te 5,11
5. Fp 2,2
6. Mk 9,50; 1Te 5,13!
7. Ř 15,33!
8. Mt 1,23; Sk 18,10

¹² Pozdravte se navzájem svatým políbením;¹ pozdravují vás všichni svatí.²

1. Ř 16,16!
2. Sk 9,13p

¹³ Milost Pána Ježíše Krista, Boží láska¹ a společenství Svatého Ducha se všemi vámi. [Amen.]

1. Ř 5,5