¹ Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus¹ církvi Boží,² jež je v Korintu, se všemi svatými,³ kteří jsou v celé Achaji:⁴

1. Sk 16,1; Fp 1,1; Ko 1,1; 1Te 1,1; Fm 1,1
2. 1K 10,32
3. 8,4; 9,1; 13,12; Sk 9,13p
4. 9,2; 11,10; Sk 18,27p!

² Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Bůh veškerého povzbuzení

³ Požehnaný Bůh a Otec¹ našeho Pána Ježíše Krista,² Otec milosrdenství³ a Bůh veškerého povzbuzení,⁴

1. J 5,17!
2. 11,31; Ef 1,3; 1Pt 1,3!
3. pl.; n.: slitování; 2S 24,14!; L 6,36; Ř 12,1
4. n.: veškeré útěchy (paraklésis) — stejně do v. 7 (i u slovesných tvarů: potěšovat / těšit); Ř 15,5; He 6,18

⁴ který nás povzbuzuje¹ v každém našem soužení,² abychom i my mohli povzbuzovat ty, kteří jsou v jakémkoli soužení, tím povzbuzením, kterým Bůh povzbuzuje nás.

1. 7,13; 1Te 3,7
2. v. 8; 2,4; 4,17; 6,4; 7,4; Ex 3,7; Ž 9,10; Mt 13,21!; Ko 1,24

⁵ Neboť jako se na nás rozhojňují Kristova utrpení,¹ tak se skrze Krista rozhojňuje i naše povzbuzení.

1. 4,10; Fp 3,10; Ko 1,24

⁶ Jsme–li tedy v soužení, je to k vašemu povzbuzení a záchraně;¹ jsme–li povzbuzováni, je to k vašemu povzbuzení, které se projevuje ve vytrvalém snášení týchž utrpení, jež snášíme² i my.

1. Sk 27,34; 2Tm 2,10
2. 1K 4,12; 2Te 1,4

⁷ Naše naděje, pokud jde o vás, je pevná; víme,¹ že jako jste účastni utrpení, tak i povzbuzení.

1. 4,14; 5,1.6; Ř 2,2!

⁸ Nechceme, bratři,¹ abyste nevěděli² o našem soužení,³ které [nás] potkalo v Asii;⁴ dolehlo na nás nadmíru těžce, nad naši sílu, takže jsme si zoufali, až jsme i pochybovali o svém životě.

1. 8,11; 13,11; Sk 1,15p
2. Ř 1,13!
3. Sk 19,23—40; 1K 15,32
4. 2,9p

⁹ Sami v sobě jsme však měli ten rozsudek smrti, abychom nespoléhali¹ na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé;²

1. Jr 17,5—7; ::L 18,9; Fp 3,3n!
2. 4,14; He 11,19

¹⁰ on nás vysvobodil¹ z takového nebezpečí smrti a ⌈ještě vysvobodí⌉;² v něho jsme složili svou naději,³ že ještě znovu vysvobodí,

1. Ř 15,31
2. var.: vysvobozuje
3. 1Tm 4,10

¹¹ když i vy nám budete pomáhat modlitbou,¹ aby za nás² ⌈mnozí děkovali⌉³ kvůli ⌈daru milosti⌉,⁴ kterého se nám dostalo skrze přímluvy mnohých.

1. Ř 15,30; Fp 1,19; Fm 1,22
2. var.: vás
3. ř.: z mnohých tváří bylo poděkováno
4. 1K 12,4p

Pavlova poctivost

¹² Neboť toto je naše chlouba: svědectví našeho svědomí,¹ že jsme si na světě -- a obzvláště mezi vámi -- počínali v prostotě² a Boží upřímnosti,³ ne v tělesné moudrosti,⁴ nýbrž v Boží milosti.

1. Sk 23,1!
2. var.: svatosti
3. 2,17; 1Te 2,10
4. 1K 1,17; Jk 3,15

¹³ Neboť vám nepíšeme nic jiného, než co čtete a také chápete,¹ a doufám, že dokonale² pochopíte,³

1. ř.: (důkladně) poznáváte / uznáváte … poznáte / uznáte
2. n.: až do konce
3. ř.: (důkladně) poznáváte / uznáváte … poznáte / uznáte

¹⁴ jako jste nás už i zčásti pochopili,¹ že² jsme vaší chloubou,³ tak jako i vy naší v den⁴ [našeho] Pána Ježíše.

1. ř.: (důkladně) poznáváte / uznáváte … poznáte / uznáte
2. n.: protože
3. 5,12
4. 1K 1,8!

¹⁵ V této důvěře jsem k vám chtěl už dříve přijít, abyste dostali¹ dvojí² milost,³

1. var.: měli
2. ř.: druhou
3. var.: radost

¹⁶ a skrze vás projít do Makedonie¹ a z Makedonie opět přijít k vám a od vás být vypraven² do Judska.

1. 2,13; 7,5; 8,1; 9,4; 11,9; Sk 16,9p; 1K 16,5—7!
2. Sk 15,3!

¹⁷ Když jsem tedy toto chtěl, jednal jsem snad lehkovážně? Nebo snad to, co zamýšlím, je¹ podle těla,² takže ano, ano u mne znamená zároveň ne, ne?

1. ř.: zamýšlím
2. 10,2p; 11,18; 1K 1,26p

¹⁸ Bůh je však věrný,¹ takže naše slovo k vám není ano i ne.

1. 1K 1,9!

¹⁹ Neboť Boží Syn,¹ Ježíš Kristus, který byl mezi vámi skrze nás vyhlášen -- mnou, Silvanem² a Timoteem -- nebyl ano i ne, nýbrž v něm se uskutečnilo ano.

1. Mt 4,3; 16,16
2. 1Te 1,1; 1Pt 5,12; [prav. varianta jména Silas (Sk 17,14!)]

²⁰ Neboť všechna Boží zaslíbení,¹ kolik jich jen je, v něm jsou ano. Proto je také skrze něho řečeno amen k slávě Bohu skrze nás.

1. Ř 15,8

²¹ Ten, kdo nás upevňuje spolu s vámi ⌈v Kristu⌉¹ a pomazal nás, je Bůh.

1. ř.: v Krista; (Kristus = Pomazaný;)

²² On nás také zapečetil¹ a ⌈do našich srdcí⌉² dal ⌈Ducha jako závdavek⌉.³

1. srv. Ef 1,13 a 4,30; n.: osvědčil svou pečetí (J 6,27)
2. ř.: v našich srdcích
3. ř.: závdavek (= záruku) Ducha

²³ Volám Boha za svědka¹ na svou duši, že ⌈jen z ohledu na vás⌉² jsem ještě nepřišel do Korintu.

1. Ř 1,9!
2. ř.: šetře vás

²⁴ ⌈Nejsme pány⌉¹ nad vaší vírou, nýbrž jsme pomocníky² vaší radosti; vždyť vírou³ pevně stojíte.⁴

1. ř.: Není to tak, že panujeme
2. ř.: spolupracovníky
3. n.: ve víře
4. Ř 11,20