¹ Mnohokrát¹ a ²mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům³ v prorocích;⁴

1. Příslovce polymerós („mnohokrát“ / „v mnoha dílech“) a polytropós („mnoha způsoby“) se v NS vyskytují pouze zde. Je to velmi působivý úvod z hlediska rétoriky. První čtyři verše tvoří v ř. textu jednu větu (viz též L 1,1—4).
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
3. L 1,55
4. Sk 3,21; 1Pt 1,10-12

² na konci¹ těchto dnů k nám promluvil v Synu, jehož ustanovil dědicem² všeho a skrze něhož učinil i věky.³

1. 1Pt 1,20
2. Ž 2,8; Mk 12,7; Ř 8,17
3. J 1,3; Ko 1,16

³ On je září¹ jeho slávy a otiskem² jeho podstaty,³ všechno nese⁴ ⌈svým mocným slovem⌉.⁵ Když [skrze sebe] vykonal očištění⁶ od [našich] hříchů, posadil se po pravici⁷ Majestátu na výsostech.

1. ř.: apaugasma zn. buď „vyzáření“, nebo v pas. smyslu „odlesk“. V knize Moudrosti (7,26) je tímto výrazem označena Boží moudrost,
2. n.: výrazem; ř. charaktér–- tj. to, co je vyryto / vyraženo; srv. 2K 4,4
3. [ř. hypostasis, které bylo později důležitým pojmem v teologii, je v NS spojeno s Bohem pouze zde; srv. 11,1; 2K 11,17 (ve smyslu jistota)]
4. Ko 1 ,17
5. ř.: slovem své moci (hebraismus)
6. 9,14; Tt 2,14
7. 8,1; 10,12; 12,2; Mk 16,19!

⁴ Stal se tím vznešenější nad anděly, čím význačnější jméno¹ dědičně obdržel.²

1. ř.: + než oni
2. Ef 1,21; Fp 2,9

⁵ Neboť kterému z andělů kdy řekl: Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil?¹ A opět: Já mu budu otcem a on mi bude synem?²

1. //Ž 2,7 (LXX); Sk 13,33; He 5,5; [V židovské literatuře je Ž 2,7 vztahován na Mesiáše.]
2. //2S 7,14; 1Pa 17,13

⁶ A ⌈opět, když uvádí⌉¹ Prvorozeného² do světa,³ praví: Ať se mu pokloní všichni andělé Boží.⁴

1. n.: když opět uvede
2. Ř 8,29
3. 10,5
4. //Dt 32,43 (LXX), srv. 4QDt-q; Ž 97,7 (LXX); Ko 1,18

⁷ O andělech sice říká: On činí své anděly ⌈závany větru⌉¹ a své služebníky² plamenem ohně,³

1. n.: duchy
2. ř. leiturgos; srv. 8,2; Ř 13,6; Fp 2,25p
3. //Ž 104,4

⁸ avšak o Synovi: Tvůj trůn, Bože, je na věky¹ věků a žezlo ²přímosti³ je žezlem tvého⁴ království.

1. n.: věčnost (ř. sg.)
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
3. ř. euthytés; HL
4. var.: jeho

⁹ Miloval jsi¹ spravedlnost a nenáviděl nepravost;² proto pomazal tě, Bože,³ Bůh tvůj olejem veselí nad tvé společníky.⁴

1. n.: Miluješ … a nenávidíš … (srv. J 3,16)
2. ř.: bezzákonnost
3. n.: Bůh
4. //Ž 45,7n (LXX 44)

¹⁰ A: Ty, Pane, jsi na počátku¹ založil zemi a nebesa jsou ²dílem tvých rukou.

1. ř.: počátcích
2. pl., množné číslo (plurál)

¹¹ Ona pominou, ty však zůstáváš;¹ všechna jako roucho zestárnou

1. var.: zůstaneš

¹² a jako plášť je svineš, [jako roucho] budou i proměněna. Ty však jsi stále tentýž¹ a tvá léta nepominou.²

1. 13,8
2. //Ž 102,26—28 (LXX 101)

¹³ A kterému z andělů kdy řekl: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou?¹

1. //Ž 110,1

¹⁴ Což nejsou oni všichni služební¹ duchové, posílaní k službě kvůli těm, kdo mají dostat do dědictví² záchranu?³

1. Ž 103,20n; Da 7,10
2. Mt 25,34; Tt 3,7
3. 2,3; 5,9; 9,28; 1Pt 1,10; Ju 1,3

¹ Proto musíme věnovat mnohem větší pozornost¹ tomu, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem.

1. Dt 4,23; L 9,44

² Neboť jestliže slovo, které bylo řečeno skrze anděly,¹ bylo pevné a každé přestoupení a každá neposlušnost došly spravedlivé odplaty,²

1. Sk 7,53
2. 10,35; 11,26

³ jak unikneme¹ my, zanedbáme–li tak velikou záchranu,² která ⌈má svůj původ⌉³ v tom, co říkal Pán, a byla nám potvrzena těmi, kteří to slyšeli,⁴

1. 10,29; 12,25
2. 1,14
3. ř.: vzavši počátek
4. 1J 1,1

⁴ za Božího spoludosvědčování znameními¹ a divy,² rozmanitými ⌈projevy moci⌉³ a udělováním Ducha⁴ Svatého podle jeho vůle?⁵

1. Mk 16,11; J 2,11; Ř 15,18n
2. Sk 2,22
3. ř.: mocemi
4. 1K 12,4.11
5. Ef 1,5

Ježíš ověnčen slávou a ctí

⁵ Bůh nepodřídil andělům budoucí svět,¹ o kterém mluvíme.

1. n.: obydlený svět; 1,6; Zj 12,9

⁶ Kdosi někde slavnostně dosvědčil: Co je člověk, že na něj pamatuješ, nebo syn člověka, že ⌈jej navštěvuješ⌉?¹

1. n.: se jím zabýváš

⁷ Nakrátko¹ jsi ho postavil níže než anděly, slávou a ctí jsi ho ověnčil [a ustanovil jsi ho nad dílem svých rukou].

1. n.: Trochu

⁸ Všechno jsi poddal pod jeho nohy.¹ Tím tedy, že [mu] poddal² všechno, neponechal nic, co by mu ne bylo poddáno.³ Nyní však ještě nevidíme, že je mu všechno poddáno.

1. //Ž 8,5—7 (LXX)
2. n.: podřídil (3× ve v.)
3. 1K 15,27

⁹ Avšak toho, který byl nakrátko¹ postaven níže než andělé, Ježíše, vidíme ⌈pro utrpení smrti⌉² ověnčeného slávou a ctí; tak ⌈z milosti Boží⌉³ za⁴ každého okusil smrti.⁵

1. v. 7
2. n.: pro smrt, kterou vytrpěl,
3. var.: [bez Boha]
4. n.: ve prospěch
5. 11,5; J 8,52

¹⁰ Slušelo se¹ totiž na toho, pro něhož je všechno a skrze něhož je všechno,² když mnoho synů přivedl do slávy, aby skrze ³utrpení ⌈učinil dokonalým⌉⁴ původce⁵ jejich záchrany.

1. n.: Bylo vhodné; 7,26
2. Ř 11,36
3. pl., množné číslo (plurál)
4. n.: přivedl k cíli; 5,9; 7,28
5. n.: vůdce; 12,2; Sk 3,15; 5,31; Mi 2,13

¹¹ Neboť ten, který posvěcuje,¹ i ti, kdo jsou posvěcováni,² jsou všichni z jednoho.³ Z toho důvodu se nestydí nazývat je bratry,⁴

1. 13,12
2. 10,10.14
3. Sk 17,28
4. Mt 28,10!; J 20,17

¹² když říká: Budu zvěstovat tvé jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění tě budu opěvovat.¹

1. //Ž 22,23

¹³ A opět: Já mu budu důvěřovat;¹ a opět: Hle, já a děti, které mi dal Bůh.²

1. //Iz 8,17
2. //Iz 8,18

¹⁴ Protože děti mají účast na krvi a těle,¹ podobně i on se jich stal účastným,² aby skrze smrt zahladil³ toho, kdo má vládu nad smrtí, totiž Ďábla,⁴

1. Mt 16,17
2. J 1,14
3. n.: zbavil účinnosti
4. Mt 4,1!

¹⁵ a osvobodil ty, kteří byli strachem ze smrti drženi po celý život v otroctví.¹

1. Ř 8,15

¹⁶ Je přece jasné, že se neujímá andělů, ale ujímá se semene Abrahamova.¹

1. //Iz 41,8n

¹⁷ A tedy musel být ve všem učiněn podobný¹ bratřím, aby se stal milosrdným a věrným veleknězem² v Božích věcech, k usmíření³ hříchů lidu.

1. Fp 2,7
2. 3,1; 4,14n; 5,5; 6,20; 7,26; 8,1; 9,11; 10,21
3. 1J 2,2

¹⁸ Protože sám vytrpěl pokušení,¹ může pomoci těm, kteří jsou pokoušeni.

1. 4,15

¹ Proto, svatí¹ bratři,² účastníci³ nebeského povolání,⁴ pohleďte⁵ na apoštola⁶ a velekněze⁷ našeho vyznání,⁸ Ježíše,

1. Sk 9,13p
2. v. 12; 10,19; 13,22; Sk 1,15p
3. 1Pt 5,1; 2Pt 1,4
4. Fp 3,14
5. n.: pozorujte … (srv. 10,24p; L 20,23); n.: uvažujte o …
6. J 17,3
7. 2,17!
8. 4,14; 10,23; 2K 9,13

² který je věrný¹ tomu, kdo ho ustanovil,² jako i Mojžíš byl věrný v [celém] jeho domě.³

1. n.: hodnověrný, hodný důvěry
2. ř.: učinil
3. //Nu 12,7 (LXX)

³ Ježíš¹ je však hoden větší slávy než Mojžíš, tak jako stavitel domu² má větší čest nežli dům sám.

1. ř.: Tento
2. ř.: jeho

⁴ Neboť každý dům někdo staví; a ten, kdo postavil všechno, je Bůh.

⁵ A Mojžíš¹ byl věrný v celém jeho domě jako služebník,² aby dosvědčil to, co mělo být pověděno.³

1. Zj 15,3
2. ř. terapón (tak i Nu 12,7LXX); pův. být oddán službě, zvl. kultické; HL (srv. slso Sk 17,25)
3. //Nu 12,7 (LXX)

⁶ Ale Kristus jako Syn je nad jeho¹ domem. Jeho domem² jsme my, zachováme–li³ si [až do konce pevnou] důvěru⁴ a chloubu naděje.⁵

1. n.: svým
2. 1Tm 3,15
3. n.: podržíme–li; 3,14; 10,23
4. n.: otevřenost řeči
5. Ř 5,5—11; Ko 1,23

Nezatvrzujte svá srdce

⁷ Proto, jak praví Duch¹ Svatý: Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas,²

1. Sk 21,11; 28,25; Zj 14,13
2. v. 15; 4,7

⁸ nezatvrzujte svá srdce jako při onom rozhořčení¹ ve dni pokušení² v pustině,

1. n.: té provokaci
2. n.: zkoušky

⁹ kdy¹ [mě] pokoušeli² vaši otcové ⌈tím, že mě zkoušeli⌉,³ a viděli mé skutky

1. n.: jímž (/ jíž)
2. n.: zkusili (ř. aor.)
3. ř.: ve zkoušení; var.: vyzkoušeli mě

¹⁰ po čtyřicet let.¹ Proto jsem se na toto pokolení² rozhněval a řekl jsem: Stále bloudí srdcem; oni nepoznali mé cesty.

1. Sk 7,36
2. n.: tuto generaci

¹¹ Jak jsem přísahal ve svém hněvu: Jistě nevejdou do mého odpočinutí.¹²

1. n.: (místa) spočinutí
2. //Ž 95,7—11

¹² Hleďte,¹ bratři,² aby snad v někom z vás nebylo zlé³ a nevěrné srdce, takže by odpadl od živého⁴ Boha,

1. n.:Dávejte si pozor; 12,25; 1K 8,9!
2. v. 1
3. Jr 3,17
4. 9,14; 10,31; 12,22; Sk 14,15!

¹³ a proto se navzájem napomínejte¹ každý den, dokud se říká Dnes, aby nikdo z vás nebyl zatvrzen klamem hříchu.

1. n.: povzbuzujte; 10,25; Ř 15,14!

¹⁴ Vždyť jsme se stali účastníky Krista, pokud ⌈ten původ jistoty⌉¹ zachováme pevný až do konce.

1. n.: ten počátek podstaty; n.: to počáteční ujištění; 11,1

¹⁵ Když se říká: Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce jako při onom rozhořčení¹,

1. v. 8

¹⁶ kdo jsou ti, kteří slyšeli a způsobili rozhořčení?¹ Což to ne byli všichni² ti, kdo vyšli z Egypta skrze Mojžíše?

1. Ž 95,7n; Jr 32,29
2. Nu 14,2

¹⁷ Na koho se hněval čtyřicet let? Zdali ne na ty, kteří zhřešili a jejichž mrtvoly¹ padly v pustině?²

1. Nu 14,29
2. 1K 10,5

¹⁸ A komu přísahal,¹ že nevejdou do jeho odpočinutí,² ne–li těm, kteří neposlechli?³

1. Dt 1,34
2. v. 11
3. 4,6

¹⁹ I vidíme, že nemohli vejít pro nevěru.¹

1. Mt 13,58; Ř 11,20.23

¹ ⌈Stále platí⌉¹ zaslíbení pro vstup do jeho odpočinutí,² bojme³ se tedy, ⌈aby se snad neukázalo, že někdo z vás⌉⁴ je promeškal.⁵

1. ř.: Je ponecháváno
2. 3,11p
3. 2K 11,3!
4. n.: aby si snad někdo z vás nemyslil, že
5. 12,15

² Vždyť také nám byla oznámena radostná zvěst, stejně jako i jim. Slovo zvěsti¹ jim však neprospělo,² protože ⌈nebyli spojeni vírou³ s těmi⌉,⁴ kteří slyšeli.

1. 1Te 2,13
2. Ga 5,2
3. 6,1n.12; 10,22.38n; 11,1p; 12,2; 13,7
4. var.: nebylo spojeno (ř. promíseno) s vírou v těch

³ Neboť do odpočinutí¹ vcházíme my, kteří jsme uvěřili,² jak řekl: Jak jsem přísahal ve svém hněvu: Nevejdou do mého odpočinutí,³ ačkoliv to ⁴dílo bylo od založení světa⁵ hotovo.

1. 3,11p
2. 2Te 1,10; Tt 3,8; 1J 4,16
3. 3,11p
4. pl., množné číslo (plurál)
5. 9,26; Mt 25,34!

⁴ Neboť kdesi řekl o sedmém dni takto: I odpočinul¹ Bůh sedmého dne od ⌈všeho svého ²díla⌉.³

1. n.: spočinul
2. pl., množné číslo (plurál)
3. //Gn 2,2

⁵ A zde zase: Nevejdou do mého odpočinutí.¹

1. 3,11p

⁶ Protože tedy zůstává možnost, aby někteří do něho vešli, a protože ti, kterým to bylo dříve zvěstováno, nevešli pro neposlušnost,¹

1. v. 11; 3,18

⁷ opět určuje jeden den, Dnes, když v Davidovi po tak dlouhém čase říká, jak je předpověděno: Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce.¹

1. 3,7n

⁸ Kdyby je totiž Jozue¹ uvedl do odpočinutí, nemluvil by o jiném, pozdějším dni.

1. Joz 22,4; h. Ješua i ř. Iésús jsou stejná jména dle kontextu a zažitého přepisu odlišená pro Jozueho a Ježíše; srv. Nu 13,16p; Sk 7,45

⁹ A tak zůstává sobotní¹ odpočinutí Božímu lidu.²

1. h. sobota = sedmý den (srv. v. 4)
2. 11,25; 1Pt 2,10

¹⁰ Kdo totiž vešel do jeho odpočinutí,¹ ten také odpočinul od svého ²díla,³ tak jako Bůh od ⁴svého.

1. 3,11p
2. pl., množné číslo (plurál)
3. n.: svých skutků, …
4. pl., množné číslo (plurál)

¹¹ Pospěšme¹ si tedy vejít do onoho odpočinutí,² aby nikdo nepadl podle stejného příkladu³ neposlušnosti.

1. n.: Vynasnažme se; 2Pt 1,15; 3,14
2. 3,11p
3. 8,5; 2Pt 2,6

¹² Neboť Boží slovo¹ je živé,² činné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč;³ proniká až do rozdělení duše a ducha,⁴ kloubů a morku a je schopné rozsoudit⁵ myšlenky a postoje⁶ srdce.

1. 13,7; Jr 23,29
2. 1Pt 1,23
3. Ef 6,17; Zj 1,16
4. 1Te 5,23
5. J 12,48; 1K 14,24n
6. n.: záměry

¹³ A žádné stvoření není před ním¹ skryté;² před očima toho, jemuž ⌈se budeme zodpovídat⌉,³ je vše nahé⁴ a odkryté.

1. může zn.: Slovem Božím (v ř. muž. rodu)
2. 2Pa 16,9; Ž 33,13nn
3. ř.: jest nám skládat účty (ho logos)
4. Jb 26,6

Ježíš je náš veliký velekněz

¹⁴ Když tedy máme velikého velekněze,¹ který prošel nebesy,² Ježíše, Syna Božího, držme pevně³ to vyznání.⁴

1. 2,17!
2. Ef 4,10
3. 10,23; 2Te 2,15
4. 3,1

¹⁵ Neboť nemáme takového velekněze, který by s námi nemohl soucítit¹ v našich slabostech,² nýbrž takového, který ve všem prošel zkouškami³ podobně jako my, avšak bez hříchu.⁴

1. ř. sympatheó; 10,34†
2. n.: nemocech
3. 2,18
4. 7,26; 9,28; 1J 3,5

¹⁶ Přistupujme¹ tedy s důvěrou² k trůnu³ milosti, abychom přijali milosrdenství a nalezli milost⁴ ku pomoci v pravý čas.⁵

1. 7,19
2. 3,6
3. Zj 7,10
4. 12,15; 13,9; Ř 1,7!
5. ř.: vhodně načasované; srv. Mk 6,21†; 14,11; 2Tm 4,2; Ž 104,27; 2Mak 14,29

¹ Každý velekněz,¹ který je brán z lidí,² bývá ustanoven pro lidi ⌈v Božích věcech⌉,³ aby přinášel⁴ dary⁵ a oběti za hříchy.⁶

1. 2,17!
2. Ex 28,1
3. ř.: v tom, co k Bohu
4. n.: obětoval; 8,3n; 9,7.25; Mt 5,23n
5. 9,9
6. 10,12

² Dovede být mírný¹ vůči nevědomým² a bloudícím,³ protože i sám je obklopován slabostí.⁴

1. n.: jednat umírněně; HL
2. 9,7; Ef 4,18
3. 1Pt 2,25; n.: chybujícím
4. 7,28

³ A kvůli ní musí přinášet oběti za hříchy nejen za lid, ale i za sebe.¹

1. 7,27; Lv 9,7; 16,6

⁴ Tuto čest si nikdo¹ nemůže přisvojit sám, nýbrž je povoláván Bohem, jako i Áron.²

1. Nu 17,5; 18,7; 2Pa 26,18
2. 1Pa 23,13

⁵ Tak ani Kristus neoslavil sám sebe,¹ když se stal veleknězem, neboť ho jím učinil ten, který mu řekl: Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.²

1. J 8,54
2. 1,5; Ž 2,7

⁶ Jak říká i na jiném místě: Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.¹

1. v. 10; //Ž 110,4

⁷ On ve dnech svého ⌈pozemského života⌉¹ s hlasitým² křikem³ a slzami⁴ obětoval⁵ modlitby⁶ a úpěnlivé ⁷prosby tomu, který byl mocen ho zachránit ze smrti, a byl vyslyšen⁸ pro svou boha bojnost.⁹

1. ř.: těla
2. ř.: silným
3. Mt 25,6; L 1,42
4. 12,17; Ž 6,7; Sk 20,31; Zj 21,4
5. ř.: přinášel; v. 1p; 10,11
6. Mt 26,39; 1Tm 2,1p
7. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
8. J 11,41n; L 1,13; 2K 6,2
9. n.: úzkost / bázeň před Bohem; 12,28†; Př 28,14; srv. slso v He 11,7

⁸ Ačkoli to byl Syn,¹ naučil se poslušnosti² tím, co vytrpěl.

1. 1,2
2. Fp 2,8

⁹ I dosáhl dokonalosti¹ a stal se všem, kdo ho poslouchají, původcem věčné záchrany,²

1. 2,10
2. 2,3

¹⁰ když ho Bůh prohlásil za velekněze podle řádu Melchisedechova.¹

1. v. 6; 6,20; 7,11

Varování před odpadnutím

¹¹ O něm ⌈máme mnoho co říci⌉¹ a je to obtížné slovy vysvětlit, protože jste se stali ⌈línými² ke slyšení⌉.³

1. ř.: (jest) nám mnohé slovo
2. 6,12
3. ř.: línými ušima

¹² Neboť ačkoliv jste tou dobou měli být učiteli, opět potřebujete, aby vás někdo učil počáteční základy¹ Božích výroků. Stali jste se těmi, kteří potřebují mléko,² a ne hutný pokrm.

1. 6,1v; n.: principy (srv. Ga 4,3p)
2. 1K 3,2; 1Pt 2,2

¹³ Neboť každý, kdo ⌈potřebuje mléko⌉,¹ je nezkušený ve slově spravedlnosti, protože je ještě nemluvně.²

1. ř.: se účastní mléka (je na mléku)
2. 1K 3,1; 13,11; 14,20; Ef 4,14

¹⁴ Pro dokonalé¹ je však tuhý pokrm, pro ty, ⌈kteří mají smysly návykem² vycvičeny⌉³ k rozsuzování⁴ dobrého⁵ a zlého.⁶

1. n.: dospělé / vyspělé; 1K 2,6p; Fp 3,15
2. ř. hexis, HL, zn.: chování / stav / povaha / podstata / způsob života / zvyk
3. n.: kteří vzhledem k svému stavu mají smysly vycvičeny; 12,11; 1Tm 4,7; 2Pt 2,14†
4. Ř 14,1; 1K 12,10†
5. 1Te 5,21
6. 2S 14,17; Iz 7,15

¹ Proto opusťme ⌈počáteční učení o Kristu⌉¹ a nesme se k zralosti;² neklaďme znovu základ y ³ z pokání⁴ z⁵ mrtvých skutků⁶ a z víry⁷ v⁸ Boha,

1. ř.: slovo počátku Krista
2. n.: dokonalosti
3. L 6,48; 1K 3,10; 2Tm 2,19
4. v. 6; 12,17; Mt 3,2p
5. ř.: od (n.: odvrácení se od …)
6. 9,14
7. 4,2!; 11,6; 1Pt 1,5
8. ř. epi (theon) — na / k … (Sk 14,15); srv. 1Te 1,8 (pros ton …); 1Pt 1,21p

² z učení o křtech,¹ o vzkládání rukou,² o vzkříšení mrtvých³ a o věčném soudu.⁴

1. n.: omýváních; Sk 19,3n
2. Mt 19,13; Sk 6,6; 8,17; 13,3; 28,8
3. Mt 22,31; Sk 17,32; 1K 15,32
4. Kaz 12,14; Sk 24,25; Ř 2,5; 2Pt 3,7; Ju 1,15; Zj 20,12

³ A to učiníme,¹ jestliže to Bůh dovolí.

1. var.: učiňme

⁴ Neboť ty, kteří byli jednou osvíceni,¹ okusili nebeského daru² a stali se účastníky Ducha Svatého,³

1. 10,32
2. J 4,10; Ef 2,8
3. 2,4

⁵ okusili¹ dobrého Božího slova i moci² budoucího věku,³

1. 1Pt 2,3
2. n.: sil / mocných věcí (ř. pl.)
3. 2,5; Mt 12,32

⁶ a odpadli,¹ je nemožné znovu obnovovat ku pokání,² neboť si opět křižují Syna Božího a vystavují ho veřejnému posměchu.³

1. HL; 3,12v; Mk 14,29v
2. He 10,26; 1J 5,16
3. Mt 1,19†

⁷ Vždyť zem, která pije déšť, jenž na ni často přichází, a plodí užitečnou ¹bylinu těm, pro něž je také obdělávána,² dostává od Boha požehnání.

1. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
2. 2Tm 2,6

⁸ Když však nese trní a bodláky,¹ je neužitečná² a blízká prokletí; jejím koncem³ je spálení.

1. Gn 3,17
2. ř.: neosvědčená
3. Fp 3,19!; 2Pt 2,20

Bůh nezapomene na vaši lásku

⁹ Co se však týká vás, milovaní,¹ jsme přesvědčeni o lepších² věcech, o tom, co náleží k záchraně, přestože tak mluvíme.

1. Ř 12,19p
2. 7,19.22; 8,6; 9,23; 10,34; 11,16.35.40; Fp 1,23

¹⁰ Neboť Bůh ne ní nespravedlivý,¹ takže by zapomněl na vaši práci a lásku,² kterou jste projevili jeho³ jménu, když jste posloužili⁴-- a ještě sloužíte -- svatým.⁵

1. Ř 3,5
2. 1Te 1,3
3. n.: kvůli jeho …
4. 10,34
5. 13,24!

¹¹ Toužíme však, aby každý z vás projevoval stejnou horlivost¹ k nabytí plné jistoty² naděje,³ ⌈která vytrvá až do konce⌉,⁴

1. Ř 12,11; 2K 8,7n
2. 10,22
3. 3,6
4. n.: která směřuje až k cíli

¹² abyste nezlenivěli,¹ ale napodobili² ty, kteří jsou skrze víru a trpělivost³ dědici^{4 5}zaslíbení.⁶

1. 5,11†
2. 13,7; ř.: (se stali) napodobiteli … (srv. 1K 4,16p)
3. n.: vytrvalost; 2Te 1,4
4. v. 17; 1,14
5. pl., množné číslo (plurál)
6. 8,6; 9,15; 10,36; 11,9; Ř 4,13; 2Pt 1,4

Boží zaslíbení -- kotva duše

¹³ Když Bůh dal zaslíbení Abrahamovi a neměl nikoho vyššího, při kom by učinil přísahu,¹ přísahal při sobě samém.²

1. L 1,73
2. Gn 22,16n

¹⁴ Řekl: Jistě tě ⌈zahrnu požehnáním⌉¹ a ⌈velmi tě rozmnožím⌉.²

1. ř.: žehnaje požehnám
2. ř.: rozmnožuje tě rozmnožím

¹⁵ A tak trpělivě vyčkal¹ a dosáhl toho zaslíbení.

1. srv. Gn 12,4 s 21,5

¹⁶ Neboť lidé přísahají při větším, než jsou sami; a přísaha¹ je zárukou,² která ukončuje každý jejich spor.

1. Ex 22,11
2. n.: potvrzením, které

¹⁷ Když tedy Bůh chtěl ještě hojněji ukázat dědicům¹ zaslíbení nepohnutelnost² svého úmyslu, zaručil jej přísahou,

1. v. 12
2. n.: nezměnitelnost; v. 18†

¹⁸ abychom skrze dvě nepohnutelné skutečnosti, v nichž ne ní možné, aby Bůh lhal,¹ měli mocné povzbuzení² my, kteří jsme se utekli k pevnému uchopení předkládané naděje.³

1. Nu 23,19; Tt 1,2
2. 1K 14,3p; 2K 1,3; Fp 2,1; Fm 1,7; n.: potěšení; L 2,25
3. 3,6

¹⁹ Máme ji jako kotvu¹ duše, bezpečnou a pevnou, která vchází až do vnitřku za oponu,²

1. Sk 27,29n.40†
2. 9,3; 10,20; Lv 16,2; Mt 27,51p

²⁰ kam kvůli nám vešel náš předchůdce¹ Ježíš, který se ⌈na věčnost⌉² stal veleknězem³ podle řádu Melchisedechova.

1. HL; ř.: ten, který běží vepředu
2. J 6,51
3. 2,17!

¹ Tento Melchisedech, král Sálemu, kněz Boha Nejvyššího,¹ který se setkal s Abrahamem, když se navracel od porážky králů, a požehnal mu,

1. Mk 5,7

² a kterému také Abraham oddělil ze všeho desátek,¹ je nejprve podle překladu král spravedlnosti, dále pak i král Sálemu, což znamená král pokoje.

1. //Gn 14,17—20

³ Je bez otce, bez matky, bez rodokmenu,¹ nemá ani počátek dnů ani konec života; a tím je připodobněn Synu Božímu a zůstává knězem navždy.

1. v. 6

⁴ Hleďte, jak veliký je ten, jemuž [i] patriarcha¹ Abraham dal desátek z kořisti.

1. Sk 7,8

⁵ A vskutku ti ze synů¹ Léviho, kteří přijímají kněžský úřad, mají příkaz brát podle Zákona desátek od lidu, to jest od svých bratrů, ačkoliv i oni vyšli z beder² Abrahamových.

1. Nu 18,21
2. v. 10; Gn 15,4; Sk 2,30

⁶ Avšak ten, který nepochází z jejich rodokmenu, obdržel desátek od Abrahama a požehnal tomu, který měl ¹zaslíbení.²

1. pl., množné číslo (plurál)
2. Ř 4,13

⁷ Není sporu, že nižší ⌈přijímá požehnání⌉¹ od vyššího.

1. ř.: je žehnáno

⁸ A zde přijímají desátek smrtelní lidé, tam však někdo, o němž se svědčí, že žije.

⁹ Lze také říci, že skrze Abrahama dal desátek i Lévi, který přijímá desátky.

¹⁰ Vždyť byl ještě v bedrech otcových, když mu Melchisedech vyšel vstříc.

¹¹ Kdyby tedy byla dokonalost¹ skrze levitské kněžství -- neboť na jeho základě lid dostal Zákon -- proč by ještě bylo potřeba, aby povstával jiný kněz podle řádu Melchisedechova a nebyl jmenován podle řádu Áronova?

1. 8,7

¹² Neboť mění–li se kněžství, nutně nastává i změna zákona.

¹³ A ten, o němž se toto říká, patří k jinému kmeni, z něhož nikdo nesloužil u oltáře.

¹⁴ Je přece dobře známo, že náš Pán pochází z Judy,¹ a vzhledem k tomuto kmeni Mojžíš nic neřekl o kněžích.

1. Mt 2,6; Zj 5,5

¹⁵ A je to ještě mnohem zřejmější, povstává–li podle podobnosti Melchisedechovy jiný kněz,

¹⁶ který není podle zákona ⌈tělesného¹ nařízení⌉,² nýbrž podle moci neporušitelného života.

1. 9,10
2. je tím míněno nařízení o tělesném původu (anebo Zákon všeobecně — srv. Ř 8,3 a v. 23)

¹⁷ Neboť [se o něm] svědčí: Ty jsi kněz ⌈na věčnost⌉¹ podle řádu Melchisedechova.²

1. J 6,51
2. 5,6; Ž 110,4

¹⁸ ⌈Tím se sice ruší předchozí nařízení pro jeho slabost¹ a neužitečnost --

1. Ř 8,3

¹⁹ vždyť Zákon¹ nic nepřivedl k dokonalosti² -- uvádí se⌉³ však lepší⁴ naděje,⁵ skrze niž se přibližujeme⁶ k Bohu.

1. Ř 3,20
2. 9,9
3. ř.: Je to sice zrušení … uvedení
4. 6,9!
5. 3,6
6. Jk 4,8; He 4,16; 7,24

²⁰ A tím více, že se to ne stalo bez přísahy¹ -- neboť oni vskutku jsou kněžími bez přísahy,²

1. ř.: stvrzení přísahou
2. ř.: stvrzení přísahou

²¹ kdežto on s přísahou¹ od toho, který mu řekl: Přísahal Pán a nebude toho litovat: Ty jsi kněz na věčnost² [podle řádu Melchisedechova].³ --

1. ř.: stvrzení přísahou
2. J 6,51
3. Ž 110,4

²² tím spíše se stal Ježíš [také] ručitelem lepší¹ smlouvy.²

1. v. 19
2. 8,6

²³ A jich se mnoho stalo kněžími, protože smrt bránila, aby jimi zůstávali.

²⁴ Protože však on sám zůstává na věčnost,¹ má nezměnitelné² kněžství.

1. J 6,51
2. n.: k., které nepřechází na jiného

²⁵ Proto také může dokonale¹ zachránit² ty, kteří skrze něho přistupují k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval.³

1. n.: navždy
2. 1K 1,21
3. Ř 8,34

²⁶ Takový velekněz¹ byl pro nás vhodný: svatý,² bezelstný,³ neposkvrněný, oddělený od hříšníků, ten, který se stal vyšším nad nebesa⁴

1. 2,17!
2. 4,15
3. 1Pt 2,22
4. 4,14

²⁷ a který nemusí jako tam ti velekněží denně přinášet oběti¹ napřed za vlastní hříchy a potom za hříchy lidu, neboť to učinil jednou provždy,² když obětoval³ sebe sama.

1. 5,1
2. 9,12; 10,10
3. Ef 5,2

²⁸ Neboť Zákon ustanovuje za velekněze lidi mající slabost i, ale slovo ⌈přísežného ujištění⌉,¹ které bylo dáno po Zákonu, ustanovuje Syna,² který se stal dokonalým³ veleknězem na věčnost.⁴

1. ř.: stvrzení přísahou
2. 1,2
3. 2,10
4. J 6,51

¹ ⌈To podstatné na tom⌉,¹ co je řečeno, je toto: Máme takového velekněze,² který usedl po pravici trůnu Majestátu³ v nebesích,

1. n.: Souhrn toho
2. 2,17!
3. 1,3

² je služebníkem¹ svatyně a toho pravého stánku,² který postavil³ Pán, a ne člověk.

1. ř. leiturgos; 1,7; Ř 15,8v.16
2. 9,11
3. 11,10

³ Každý velekněz bývá ustanovován k obětování¹ darů a obětí;² proto je nutné, aby i on³ měl něco, co by obětoval.⁴

1. n.: přinášení — srv. 5,1
2. 5,1
3. ř.: tento
4. n.: přinesl

⁴ Kdyby tedy byl ještě na zemi, ani by nebyl knězem, protože zde jsou ti, kteří přinášejí dary podle Zákona.

⁵ Ti slouží náznaku¹ a předobrazu² nebeských věcí, jak ⌈bylo zjeveno Mojžíšovi⌉,³ když měl⁴ stavět stánek; neboť říká: Hleď, ať uděláš všechno podle vzoru, který ti byl ukázán na té to hoře.⁵

1. n.: příkladu; 9,23; 2Pt 2,6
2. ř.: stínu; 10,1; Ko 2,17
3. n.: Mojžíš dostal pokyn (srv. 11,7; Mt 2,12.22; L 2,26)
4. n.: se chystal
5. Ex 25,40

⁶ ⌈Nyní však⌉¹ dosáhl význačnější služby, tak jako je i prostředníkem² lepší³ smlouvy,⁴ která je založena⁵ na lepších zaslíbeních.

1. n.: A tedy Ježíš
2. 9,15; 12,24; Ga 3,20
3. 6,9!
4. 7,22
5. ř.: uzákoněna

⁷ Neboť kdyby ona první smlouva byla bez vady,¹ nehledalo by se místo pro druhou.

1. 7,11

⁸ Neboť kárá ⌈svůj lid⌉¹ a říká: „Hle, přicházejí dny, praví Pán, ⌈kdy uzavřu s domem⌉² Izraele a s domem Judy smlouvu novou;³

1. ř.: je
2. ř.: a zřídím / dokončím pro dům …
3. L 22,20; 2K 3,6

⁹ ne podle smlouvy, kterou jsem uzavřel¹ s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země;² nezůstali totiž v mé smlouvě, a já jsem je zanechal, praví Pán.

1. ř.: učinil
2. Sk 7,40

¹⁰ Protože toto je smlouva, kterou uzavřu¹ s domem Izraele po oněch dnech, praví Pán: Dám jim své zákony do mysli a napíši jim je na srdce; a budu jim Bohem a oni mi budou lidem.

1. ř.: smluvím (od smlouva)

¹¹ A nikdo už nebude učit svého spolu občana¹ a nikdo svého bratra slovy:² Poznej Pána, neboť mě budou znát³ všichni, od nejmenšího až do největšího z nich,

1. var.: bližního
2. ř.: říkaje
3. ř. eidenai zn. subjektivní (osobní) poznání

¹² protože se slituji nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy [a jejich nezákonnosti] již nikdy nevzpomenu.“¹

1. //Jr 31,31—34

¹³ Když mluví o nové smlouvě, prohlašuje tu první za zastaralou. Co však zastarává či stárne, je blízko zániku.¹

1. ř.: zmizení; HL; srv. slso Jk 4,14

¹ [Také] první smlouva měla ¹ustanovení² služby³ Bohu a pozemskou⁴ svatyni.⁵

1. pl., množné číslo (plurál)
2. v. 10
3. v. 9.14; Ř 12,1
4. ř.: světskou
5. Ex 25,8

² Neboť byl zřízen¹ první stánek, ve kterém byl svícen,² stůl³ a předložení chlebů;⁴ tomu se říká svatyně.

1. n.: připraven
2. Ex 25,31—39
3. Ex 25,23—29
4. Mt 12,4p

³ Za druhou oponou byl stánek, kterému se říká nejsvětější svatyně.¹

1. Ex 26,33

⁴ ⌈V něm byl⌉¹ zlatý kadidlový oltář² a schrána smlouvy,³ ze všech stran obložená zlatem, v níž⁴ byl zlatý džbán obsahující⁵ manu,⁶ Áronova hůl,⁷ která rozkvetla, a desky smlouvy.⁸

1. ř.: mající
2. Ex 30,1—5
3. Ex 25,10—22
4. Ve schráně byly jen desky smlouvy; ostatní předměty byly vedle ní.
5. ř.: mající
6. Ex 16,32
7. Nu 17,25
8. Ex 25,16; Dt 10,5

⁵ Nad ní byli cherubové¹ Slávy, zastiňující slitovnici.² O těchto věcech teď není třeba jednotlivě mluvit.

1. Ex 25,18
2. ř. prostředek / místo usmíření, název víka schrány; Ex 25,17p

⁶ Když jsou tedy tyto věci takto připraveny, do prvního stánku vcházejí kněží stále¹ a konají bohoslužebné úkony;

1. Nu 18,2—6

⁷ avšak do druhého¹ jen jednou za rok² vchází sám velekněz, a to ne bez krve, kterou obětuje³ za sebe i za ⌈nevědomosti lidu⌉.⁴

1. v. 3
2. Ex 30,10; [tj. v Den smíření (jom kippur), desátý den sedmého měsíce (Lv 16,29)]
3. 8,3p
4. tzn. hříchy lidu spáchané v nevědomosti

⁸ Tím Duch Svatý¹ ukazuje, že ještě není zjevná cesta² do svatyně, dokud stojí první stánek,

1. 3,7; 10,15
2. 10,19—22; J 14,6

⁹ který je obrazem¹ přítomného času. Podle něho se přinášejí dary a oběti, které nemohou v jeho svědomí² přivést k dokonalosti³ toho, kdo Bohu slouží;

1. ř.: podobenstvím
2. v. 14; 10,2.22; 13,18
3. 7,19

¹⁰ týkají se pouze pokrmů,¹ nápojů² a různých omývání,³ což jsou jen tělesná⁴ ustanovení, uložená do času nápravy.

1. 13,9; Lv 11,2
2. Nu 6,3
3. ř. baptismos (srv. 6,2); Lv 11,25; Nu 19,13; Mk 7,4
4. tzn. vnější; 7,16

¹¹ Ale když přišel Kristus jako velekněz¹ ⌈budoucího dobra⌉² skrze větší a dokonalejší stánek,³ ne rukama⁴ udělaný, to jest ne z tohoto stvoření,

1. 2,17!
2. ř.: budoucích (var.: nastalých) „dober“ (pl.); 10,1
3. v. 24
4. Mk 14,58; 2K 5,1

¹² vešel ne skrze krev kozlů a telat,¹ ale skrze svou vlastní krev² jednou provždy³ do svatyně, když získal⁴ věčné vykoupení.⁵

1. v. 19
2. 13,12
3. 7,27
4. ř.: nalezl; (srv. Př 2,5p; Oz 12,9p; Mt 10,39)
5. v. 15v; L 2,38

¹³ Jestliže totiž krev kozlů a býků a popel¹ z jalovice kropením posvěcuje znečištěné² k čistotě těla,

1. Nu 19,9
2. ř.: ty, kteří se stali obecnými (= ztratili posvěcení)

¹⁴ čím více krev¹ Krista, který skrze věčného Ducha² sebe samého obětoval neposkvrněného Bohu, očistí³ naše⁴ svědomí⁵ od mrtvých skutků⁶ k službě živému⁷ Bohu?⁸

1. 1Pt 1,18n
2. 1Pt 3,18
3. 1,3; 10,2; Sk 15,9
4. var.: vaše
5. v. 9
6. 6,1
7. 1Te 1,9
8. n.: !

¹⁵ Proto je prostředníkem¹ nové smlouvy,² aby po jeho smrti, která nastala pro vykoupení³ z přestoupení spáchaných za první smlouvy, přijali zaslíbení⁴ věčného dědictví⁵ ti, kdo jsou povoláni.⁶

1. 8,6
2. 8,8
3. v. 12v; Ř 3,24
4. 6,12!
5. Sk 20,32
6. n.: pozváni; 3,1; Mt 22,3—8; Zj 19,9

¹⁶ Neboť kde je závěť,¹ je nutné, aby byla prokázána² smrt toho, kdo ji ustanovil,

1. ř. diathéké znamená smlouva, ale také závěť
2. ř.: přinesena

¹⁷ neboť závěť je platná jen po mrtvých, protože nikdy nemá platnost, dokud žije ten, kdo ji ustanovil.

¹⁸ Proto ani první smlouva nebyla uzavřena bez krve.

¹⁹ Neboť když Mojžíš pověděl všemu lidu každé nařízení podle Zákona, vzal krev¹ telat² [a kozlů] s vodou a se šarlatovou³ vlnou a s yzopem, pokropil samu knihu Zákona i všechen lid

1. Ex 24,6
2. v. 12
3. Lv 14,4

²⁰ se slovy: Toto je krev smlouvy, kterou vám přikázal Bůh.¹

1. //Ex 24,8

²¹ Také stánek a všechno nářadí pro službu Bohu pokropil krví stejným způsobem.¹

1. Lv 8,15; 16,14—16

²² A téměř¹ všechno se podle Zákona očišťuje krví² a bez vylití krve³ není odpuštění.

1. Lv 5,11—13
2. ř.: v krvi
3. Lv 17,11

Kristus jedinou obětí zrušil hříchy mnohých

²³ Bylo tedy nutné, aby obrazy těch věcí, které jsou v nebesích, byly takto očišťovány, avšak samy nebeské věci jsou očišťovány oběťmi lepšími,¹ než jsou tyto.

1. 6,9!

²⁴ Neboť Kristus nevešel do ⌈svatyně udělané lidskýma rukama, která je předobrazem té pravé⌉,¹ nýbrž do samého nebe,² aby se nyní za nás ukázal před Boží tváří.³

1. n.: svatých míst udělaných … jsou předobrazy těch pravých (ř. pl.); 8,2
2. 4,14
3. 7,25

²⁵ Nepřišel ani proto, aby častokrát obětoval sám sebe, jako velekněz každoročně¹ vchází do svatyně² s³ cizí krví,

1. v. 7
2. v. 2
3. ř.: v

²⁶ neboť by musel od založení světa¹ častokrát trpět; nyní však je zjeven² jednou³ při dokonání věků⁴ ke zrušení hříchu skrze svou oběť.

1. 4,3
2. 1J 3,5
3. v. 12
4. Mt 13,39

²⁷ A jako je lidem uloženo jednou zemřít¹ a potom bude soud,²

1. Gn 3,19
2. 2K 5,10

²⁸ tak i Kristus, když byl jednou obětován, aby vynesl¹ hříchy² mnohých, podruhé se bez³ hříchu ukáže k záchraně⁴ těm, kteří ho očekávají.⁵

1. 7,27; Iz 53,12; 1Pt 2,24 (vynesl na dřevo kříže); ř. anaferein je mj. technický termín pro přinášení oběti
2. 1J 3,4
3. n.: bez (souvislosti s) hříchem
4. 5,9
5. 1K 1,7; Tt 2,13

¹ Poněvadž Zákon má pouhý stín¹ budoucího dobra,² ne samu podobu těch skutečností,³ nemůže každoročně stejnými oběťmi, jež jsou stále přinášeny,⁴ nikdy učinit dokonalými⁵ ty, kdo s nimi přistupují.

1. 8,5p
2. 9,11p
3. ř. pragma; 11,1
4. 5,1
5. v. 14; 7,19

² Což by ⌈nepřestali obětovat⌉,¹ kdyby ti, kdo Bohu slouží, již neměli žádné vědomí² hříchu, když jsou jednou očištěni?

1. ř.: nepřestaly být obětovány / přinášeny
2. 9,9

³ Ale v těch obětech je každoročně¹ připomínka hříchů,

1. 9,7

⁴ neboť je nemožné, aby krev býků a kozlů¹ odstraňovala hříchy.

1. 9,12

⁵ Když tedy vchází do světa, praví: Oběť a obětní dar jsi nechtěl, ⌈připravil jsi mi však tělo⌉;¹

1. celý citát je z Ž 39,7—9 (LXX); h. text v Ž 40,7 zní: uši jsi mi otevřel

⁶ nelíbily se ti celopaly a oběti za hřích.

⁷ Tehdy jsem řekl: Hle, tu jsem -- v svitku knihy je napsáno o mně --, abych vykonal, Bože, tvou vůli.

⁸ Když napřed říká: Oběti a obětní dary a celopaly¹ a oběti za hřích jsi nechtěl ani se ti nelíbily² -- tedy ty, které se obětují podle Zákona --,

1. Mk 12,33
2. Ž 40,7

⁹ potom řekl: Hle, tu jsem, abych vykonal [, Bože,] tvou vůli.¹ To první ruší, aby ustanovil to druhé.

1. Ž 40,8

¹⁰ V této vůli jsme posvěceni¹ skrze oběť těla² Ježíše Krista jednou provždy.³

1. 2,11; J 17,19
2. J 6,51
3. 7,27

¹¹ Každý kněz stojí a koná denně¹ službu a častokrát přináší stejné oběti, které nemohou nikdy odstranit hříchy.

1. Ex 29,38

¹² On¹ však ⌈přinesl jedinou oběť za hříchy a navždy usedl⌉² po pravici³ Boží

1. ř.: Tento
2. n.: když navždy přinesl (/ obětoval — podobně ve v. 11) jednu oběť za hříchy, usedl
3. 1,3

¹³ a nadále jen čeká, až jeho nepřátelé budou položeni za podnož jeho nohou.¹

1. 1,13

¹⁴ Neboť jedinou obětí učinil navždy dokonalými¹ ty, kteří jsou posvěcováni.²

1. v. 1
2. v. 10

¹⁵ Dosvědčuje nám to i Duch Svatý,¹ neboť po slovech:

1. 3,7

¹⁶ Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu¹ po těch dnech, praví Pán: budu dávat své zákony do² jejich srdce a napíši je do³ jejich mysli,

1. 8,10p
2. ř.: na
3. ř.: na

¹⁷ dodává: a na jejich hříchy a jejich nepravosti již nikdy nevzpomenu.¹

1. //Jr 31,33n

¹⁸ Kde je odpuštění hříchů,¹ tam už ne ní oběti za hřích.

1. ř.: jejich

Povzbuzení a varování

¹⁹ Když tedy, bratři, máme smělou důvěru,¹ ⌈že smíme vstoupit⌉² do svatyně³ Ježíšovou krví,

1. v. 35; 3,6
2. ř.: ke vstupu
3. 9,25

²⁰ cestou^{1 2}novou a živou, kterou nám otevřel skrze oponu,³ to jest skrze své tělo,⁴

1. 9,8
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
3. 6,19
4. Ef 2,14

²¹ a když máme velikého kněze¹ nad domem Božím,²

1. 2,17!
2. 3,6

²² přistupujme¹ s opravdovým srdcem v plnosti² víry,³ se ⌈srdcem očištěným⌉⁴ od zlého svědomí⁵ a s tělem obmytým čistou vodou.

1. v. 1; 7,19
2. n.: plné jistotě; 6,11; Ko 2,2
3. 11,1p
4. ř.: srdci (pl.) očištěnými kropením
5. ::13,18

²³ Neochvějně¹ držme² své vyznání³ naděje, neboť ten, který dal slib,⁴ je věrný;⁵

1. n.: Neochvějné (ř. nenakloněné)
2. 3,6; L 8,15; 1K 11,2; 1Te 5,21
3. 3,1
4. 11,11
5. 1Te 5,24!

²⁴ a buďme pozorní jedni k druhým,¹ ⌈abychom se rozněcovali v⌉² lásce a dobrých skutcích.³

1. n : všímejme si jedni druhých (Mt 7,3; L 12,27) / mysleme … (Ř 4,19p)
2. ř.: k rozněcování …
3. Tt 3,8

²⁵ Nezanedbávejme¹ své společné shromažďování,² jak mají někteří ve zvyku,³ nýbrž povzbuzujme se,⁴ a to tím více, čím více vidíte, že se ten den⁵ přibližuje.

1. n.: Nezanechávejme (ř.: zanechávajíce)
2. Sk 2,42
3. L 4,16
4. ř.: povzbuzujíce se; 3,13p; Sk 14,22; 1Te 2,11
5. 1K 3,13

²⁶ Neboť jestliže dobrovolně¹ hřešíme poté, co jsme přijali jasné poznání pravdy,² nezůstává již více oběť za hříchy,

1. Nu 15,30
2. 1Tm 2,4

²⁷ nýbrž jakési hrozné očekávání soudu¹ a žár ohně,² který bude stravovat odpůrce.³

1. 9,27
2. Nu 16,35; Sf 3,8; Mt 3,10; 25,41; Zj 20,15
3. Dt 32,43; L 19,27

²⁸ Kdo pohrdl¹ Mojžíšovým zákonem, umírá bez slitování² na základě svědectví dvou nebo tří svědků.³

1. 2S 12,9
2. Dt 19,13; Jr 13,14
3. Dt 19,15

²⁹ Uvažte,¹ oč horšího trestu bude hoden ten, kdo pošlapal Syna Božího,² a krev smlouvy,³ jíž byl posvěcen,⁴ měl za nečistou,⁵ a Ducha⁶ milosti⁷ potupil?

1. 2,3; 12,25
2. 6,6
3. 13,20; Mt 26,28
4. 9,13
5. ř. obecnou, tzn. nesvatou
6. Ef 4,30
7. Za 12,10

³⁰ Neboť známe toho, kdo řekl: Mně náleží pomsta, já odplatím.¹ A opět: Pán bude soudit svůj lid.²

1. //Dt 32,35
2. //Dt 32,36; Ž 135,14

³¹ Je hrozné¹ upadnout do rukou živého² Boha.

1. v. 27
2. 3,12

³² Připomínejte¹ si dřívější dny, v nichž ⌈jste byli osvíceni² a⌉³ přestáli jste mnohý zápas⁴ s utrpením.

1. 1K 4,17; 2K 7,15; 2Tm 1,6; Mk 11,21; 14,72†; srv. He 10,3
2. 6,4
3. ř.: byvše osvíceni
4. ř. athlésis; HL; srv. Ef 6,12p

³³ Buď jste byli veřejně vystavováni¹ urážkám² a soužením,³ nebo jste se stali společníky⁴ těch, s nimiž se takto nakládalo.

1. ř. theatrizó; HL; srv. 1K 4,9
2. n.: potupě / pohaně; 11,26 13,13; Ř 15,3; 1Tm 3,7†
3. Mt 13,21!
4. n.: účastníky; 2K 1,7; 8,23; 1Pt 5,1

³⁴ Vždyť jste měli soucit¹ s vězni² a uloupení svého majetku³ jste přijali s radostí, vědouce, že máte [v nebi] vlastnictví⁴ lepší⁵ a trvalé.⁶

1. 4,15p†
2. 13,3; var.: mým vězením
3. Mt 19,21
4. Sk 2,45†
5. 6,9!
6. 1Pt 1,4

³⁵ Neodhazujte¹ tedy svou smělou důvěru,² která má velikou odplatu.³

1. srv. Mk 10,50†
2. v. 19
3. 2,2; 11,6p; Mt 5,12

³⁶ Je vám totiž třeba vytrvalosti,¹ abyste vykonali Boží vůli² a obdrželi³ zaslíbení.⁴

1. 12,1; L 8,15; 2Te 1,4
2. 13,21; Ř 1,10!; Ef 6,6
3. 11,13p
4. 6,12

³⁷ Neboť ještě velmi, velmi krátký čas,¹ a ⌈ten, který má přijít⌉,² přijde a nebude otálet;

1. v. 25
2. ř.: ten přicházející; Mt 11,3

³⁸ [můj] spravedlivý bude žít z víry, ale kdyby ustoupil, nebude v něm mít moje duše zalíbení.¹

1. Abk 2,3—4 (LXX)

³⁹ My však nejsme ⌈ti, kdo ustupují⌉¹ k záhubě,² nýbrž lidé víry k zachování duše.

1. ř.: (lidé) ustoupení
2. Mt 7,13; 2Pt 2,1

¹ Víra¹ jest podstata² věcí, v něž doufáme,³ důkaz⁴ skutečností,⁵ které nevidíme.⁶

1. [ř. pistis; stěžejní biblický pojem se v listu He vyskytuje 31×, z toho v této kp. 23×]; 4,2!; 12,2; Mt 9,2!; Sk 26,18; Ř 3,22p; 1K 13,13; Ga 5,6; Jk 1,3
2. 3,14p; n.: pevné ujištění / předpoklad (uskutečnění) / stvrzení (vlastnictví / nároku)
3. Ř 8,24
4. tzn. ověřovací důkaz; n.: potvrzení
5. 10,1p
6. v. 7; 2K 4,18

² Neboť v ní ⌈naši předchůdci⌉¹ dostali svědectví Boží.

1. ř.: starší

³ Vírou rozumíme, že Božím výrokem¹ byly uspořádány světy,² takže to, co vidíme, nevzniklo z viditelného.³

1. Ž 33,6; 2Pt 3,5v
2. ř.: věky
3. 2K 4,18

⁴ Vírou přinesl¹ Ábel² [Bohu] lepší³ oběť než Kain. Skrze ni se mu dostalo svědectví, že je spravedlivý,⁴ když Bůh vydával svědectví při jeho darech, a skrze ⌈tu víru⌉⁵ ještě mluví, i když zemřel.

1. 5,1p
2. 12,24; Gn 4,2—5
3. 6,9!
4. Mt 23,35; 1J 3,12
5. ř.: ni

⁵ Vírou byl Henoch¹ přenesen, aby nespatřil smrt.² A nebyl nalezen, protože ho Bůh přenesl, neboť předtím, než byl přenesen, měl svědectví, že se líbil³ Bohu.

1. Gn 5,21-24
2. L 2,26; J 8,51
3. v. 6; 13,16; 2K 5,9; 1Te 2,15

⁶ Bez víry však ne ní možné se mu zalíbit,¹ protože ten, kdo přichází² k Bohu, musí uvěřit, že Bůh je³ a že odplácí⁴ těm, kdo ho usilovně hledají.⁵

1. v. 5; Ř 8,8p
2. 7,19
3. ::Ž 14,1; 58,12
4. ř.: stává se odplatitelem; HL; srv. slso v. 26; 2,2; 10,35
5. 12,17; 1Pa 16,11; 2Pa 20,4; Ž 78,34; Př 1,28; Oz 5,15; 2Tm 1,17

⁷ Vírou dostal Noe¹ pokyn² ohledně toho, co ještě nebylo vidět, a v bázni Boží ³ připravil⁴ koráb k záchraně svého domu. Skrze ⌈svou víru⌉⁵ odsoudil svět a stal se dědicem spravedlnosti,⁶ která je na základě víry.

1. Gn 6,13—22
2. 8,5p
3. ř.: bojíce se Boha; 5,7p
4. n : vybudoval
5. n.: archu; ř.: niž
6. Ř 4,13

⁸ Vírou uposlechl Abraham,¹ když byl volán, aby vyšel na místo, které měl dostat za dědictví;² a vyšel, ačkoli nevěděl, kam jde.

1. Gn 12,1—4
2. Sk 7,5

⁹ Vírou se usadil v zaslíbené zemi jako v zemi cizí, bydlel ve stanech s Izákem a Jákobem, spoludědici téhož zaslíbení.¹

1. vv. 13.17.33.39; 6,12

¹⁰ Očekával totiž město¹ mající základy, jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh.²

1. 12,22; 13,14
2. v. 16

¹¹ Vírou i sama Sára,¹ [ač byla] [neplodná,] přijala moc k ⌈početí potomka⌉² a mimo ⌈svůj čas⌉³ [porodila], protože měla za věrného⁴ toho, kdo dal slib.

1. Gn 18,11—14; 21,2; Ř 4,19
2. ř.: uložení semene
3. ř.: příhodné období věku
4. 10,23

¹² Pročež z jednoho, a to z již odumřelého, byli zplozeni mnozí, počtem jako hvězdy nebeské a jako je nespočetný písek na břehu mořském.¹

1. Gn 15,5n; Zj 20,8

¹³ Tito všichni zemřeli podle víry, aniž v plnosti přijali¹ ta zaslíbení; jen zdaleka je zahlédli² a pozdravili, a vyznali, že jsou cizinci³ a příchozí na zemi.

1. var.: obdrželi, ř. komizó (med.) — obdržet / přijmout / odnést si / dostat nazpět — obsahuje myšlenku celku či úplnosti; srv. 10,36; 11,19.39; 2K 5,10; Ef 6,8; Ko 3,25; 1Pt 1,9; 5,4; 2Pt 2,13.
2. J 8,56
3. Gn 23,4; Ž 39,13; 119,19; Fp 3,20; 1Pt 1,17; 2,11

¹⁴ Neboť ti, kdo to říkají, dávají najevo, že vyhlížejí vlast.¹

1. Fp 1,23

¹⁵ Kdyby totiž myslili na tu, z níž vyšli, měli by čas se navrátit.¹

1. Gn 24,6—8

¹⁶ Avšak touží po lepší¹ vlasti, to jest po vlasti nebeské. Proto se Bůh za ně nestydí,² je–li nazýván jejich Bohem,³ neboť jim připravil město.⁴

1. 6,9!
2. 2,11; Mk 8,38
3. Gn 26,24
4. v. 10

¹⁷ Vírou Abraham obětoval Izáka,¹ když byl zkoušen;² ten, který přijal ta zaslíbení, obětoval jediného syna,³

1. Gn 22,1—10; Jk 2,21
2. Sd 3,1.4; Ž 66,10
3. J 3,16

¹⁸ o kterém bylo řečeno: ⌈Z Izáka⌉¹ bude povoláno tvé símě.²

1. ř.: V Izákovi
2. Gn 21,12

¹⁹ Usoudil, že Bůh je mocen¹ křísit i z mrtvých. Proto ho dostal zpět ⌈jako předobraz⌉.²

1. Ř 4,21
2. ř.: v podobenství (n.: symbolicky); 9,9p

²⁰ Vírou požehnal Izák¹ Jákobovi a Ezauovi i v tom, co se týkalo věcí budoucích.

1. Gn 27,27—29

²¹ Vírou Jákob,¹ když umíral, požehnal každému ze synů Josefových, a poklonil² se Bohu nad vrcholem své berle.³

1. Gn 48,15n
2. n.: vzdal úctu
3. Gn 47,31 (LXX)

²² Vírou Josef, když dokonával, se zmínil o vyjití synů Izraele a dal příkaz o svých kostech.¹

1. Gn 50,24n

²³ Vírou Mojžíš,¹ když se narodil, byl svými rodiči po tři měsíce skrýván, protože viděli, že dítě je krásné, a nezalekli se králova nařízení.²

1. Ex 2,2
2. Ex 1,16; L 2,1p

²⁴ Vírou Mojžíš, když vyrostl,¹ odmítl být nazýván synem faraonovy dcery

1. ř.: se stal velkým; Ex 2,10n

²⁵ a vyvolil si raději spolu s Božím lidem¹ snášet útrapy,² než mít dočasný požitek z hříchu.³

1. 4,9; Sd 20,2; 2S 15,13
2. n.: zlé zacházení; v. 37
3. Ž 84,11

²⁶ Za větší bohatství než poklady Egypta pokládal pohanu¹ Kristovu, neboť vzhlížel ke své odplatě.²

1. 10,33!; Fp 3,7n
2. v. 6p

²⁷ Vírou opustil Egypt¹ a nebál se králova hněvu; odolal, jako by viděl Neviditelného.²

1. Ex 12,50n
2. v. 1; Ko 1,15

²⁸ Vírou ⌈slavil Hod beránka⌉¹ a pokropení² krví, aby se Zhoubce³ nedotkl jejich prvorozených.

1. ř.: učinil paschu (Mt 26,2p); Ex 12,21nn; Nu 9,4.6; 2Pa 30,1nn
2. n.: polití
3. Ex 12,23; 1K 10,10

²⁹ Vírou prošli Rudé¹ moře² jako po suché zemi, ⌈když se však o to pokusili⌉³ Egypťané, moře je pohltilo.

1. Sk 7,36†
2. Ex 14,22—29
3. ř.: o což vzavše pokus; srv. Mt 12,14p

³⁰ Vírou padly zdi Jericha, když je obcházeli po sedm dní.¹

1. Joz 6,20

³¹ Vírou nevěstka Rachab nezahynula spolu s těmi, kteří neuposlechli,¹ protože s pokojem přijala vyzvědače.²

1. ptc.; n.: neuvěřili
2. Joz 2; 6,17.23

³² A co mám ještě říkat?¹ Vždyť by mi nestačil čas,² kdybych měl vypravovat o Gedeónovi,³ Barákovi,⁴ Samsonovi,⁵ Jeftovi,⁶ Davidovi,⁷ Samuelovi⁸ a prorocích,⁹

1. Ř 3,5
2. J 21,25
3. Sd kp. 6—8
4. Sd kp. 4—5
5. Sd kp. 13—16
6. Sd kp. 11—12; 1S 12,11
7. 1S 16,1; Sk 13,22—36
8. 1S 1,20; Sk 3,24
9. L 13,28; Sk 10,43; Jk 5,10

³³ kteří skrze víru přemohli královské říše,¹ uskutečnili spravedlnost,² dosáhli ³zaslíbení,⁴ zavřeli tlamy lvům,⁵

1. 2S 8,1—3
2. 1S 12,4; 2S 8,15
3. pl., množné číslo (plurál)
4. 2S 7,11nn
5. Sd 14,6; 1S 17,34nn; Da 6,22

³⁴ uhasili sílu ohně,¹ unikli ostří meče,² nabyli moci ve³ slabosti,⁴ stali se silnými ve válce, ⌈zahnali na útěk⌉⁵ vojska cizinců.⁶

1. Da 3,23nn
2. Ex 18,4; Ž 144,10
3. ř.: od
4. 2K 11,30
5. n.: odvrátili
6. Sd 7,21; 15,8; 2S 10,15—19

³⁵ Ženy dostaly své mrtvé ⌈zpět vzkříšené⌉,¹ jiní byli mučeni ⌈a nepřijali vysvobození⌉,² aby dosáhli lepšího³ vzkříšení,

1. ř.: ze vzkříšení; 1Kr 17,17—24; 2Kr 4,32—37; 2Mak 6,18—7,42
2. ř.: nepřijavše vykoupení
3. 6,9!

³⁶ jiní zas zakusili veřejný posměch¹ a bičování, ba i pouta² a vězení,³

1. Sd 16,25; 2Kr 2,23; 2Pa 36,16
2. Ž 105,17
3. Gn 39,20; 1Kr 22,27; 2Pa 16,10; Jr 20,2; 37,15

³⁷ byli ukamenováni,¹ rozřezáni pilou, [pokoušeni,] zemřeli rozsekáni mečem,² toulali se v ovčích rounech, v kozích kůžích,³ trpěli nedostatkem, zakoušeli útisk a zlé jednání.⁴

1. 2Pa 24,21
2. 1Kr 18,4; Jr 2,30; Jr 26,23
3. 2Kr 1,8
4. v. 25p

³⁸ Ti, jichž svět nebyl hoden, bloudili po pustinách, horách, jeskyních¹ a roklinách² země.

1. 1Kr 19,9
2. ř.: otvorech

³⁹ A tito všichni, ačkoli se jim dostalo svědectví skrze víru, neodnesli si¹ zaslíbení,

1. v. 13p

⁴⁰ protože Bůh pro nás zamýšlel něco lepšího,¹ ne chtěl, aby dosáhli dokonalosti bez nás.

1. v. 35

¹ Proto i my, majíce ⌈kolem sebe⌉¹ tak veliký oblak svědků, odložme² veškerou zátěž a hřích snadno nás ovíjející³ a s vytrvalostí⁴ běžme⁵ závod, který je ⌈před námi⌉,⁶

1. ř.: obklopující nás
2. Ř 13,12; Ef 4,22
3. n.: obstupující
4. 10,36
5. 1K 9,24
6. n.: nám určený / předložený; podobně ve v. 2

² upřeně hledíce k původci¹ a dokonavateli víry² Ježíši, který pro³ radost, která byla před ním, podstoupil kříž,⁴ pohrdnuv hanbou,⁵ a sedí po pravici⁶ Božího trůnu.

1. n.: vůdci; 2,10
2. 11,1p
3. n.: místo radosti; n.: jako radost
4. Fp 2,8
5. 13,13
6. 1,3

³ ⌈Pomyslete na⌉¹ toho, který snesl² od hříšníků proti sobě takový odpor,³ abyste neochabovali,⁴ umdlévajíce ve svých duších.

1. ř. analogizesthai — uvažovat / promyslit, HL
2. Zj 2,3
3. L 2,34
4. v. 5; Ga 6,9

⁴ Ještě jste se až do krve nevzepřeli v boji proti hříchu.

⁵ A zapomněli jste na napomenutí,¹ které vám praví jako synům:² Můj synu, nepodceňuj Pánovu výchovu,³ ani neochabuj,⁴ když jsi od něho kárán;

1. n.: povzbuzení
2. n.: ?
3. n.: káznění
4. v. 3

⁶ neboť koho Pán miluje,¹ toho vychovává,² a švihá každého, koho přijímá³ za syna.⁴

1. Zj 3,19
2. n.: ukázňuje / neukázňoval
3. n.: uznává
4. //Př 3,11n

⁷ ⌈Snášejte to ke¹ své výchově⌉,² Bůh s vámi zachází jako se syny.³ Neboť [je] nějaký syn, jehož by otec nevychovával?⁴

1. n.: jako (svou) …
2. n.: Snášíte to … var.: Snášíte–li výchovu / káznění
3. Dt 8,5; Př 13,24; 19,18
4. n.: ukázňuje / neukázňoval

⁸ Jste–li však bez výchovy, jíž se stali účastni všichni, potom jste ¹nemanželské děti, a ne synové.

1. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

⁹ Také v našich tělesných otcích jsme měli vychovatele a měli jsme je v úctě.¹ Nebudeme mnohem více poddáni Otci duchů,² ⌈abychom žili⌉?³

1. ::L 18,2
2. Nu 16,22; 27,16
3. ř.: a budeme žít

¹⁰ Vždyť oni vskutku na krátký čas¹ vychovávali, jak jim připadalo správné, on však k užitku, abychom dostali podíl na jeho svatosti.²

1. ř.: málo dnů
2. 2K 1,12p; 1Pt 1,15; He 12,10; 2Pt 1,4

¹¹ Každá výchova¹ se ovšem v tu chvíli² nezdá být radostná, ale krušná; potom však vydává pokojné³ ovoce spravedlnosti těm, kteří jsou jí vycvičeni.⁴

1. n.: káznění
2. 1Pt 1,6
3. Iz 32,17
4. 5,14!

¹² Proto napravte umdlené ruce a zchromlá kolena¹

1. Iz 35,3

¹³ a čiňte přímé stezky pro své nohy,¹ aby se to, co je chromé, nevyvrátilo, ale naopak aby se uzdravilo.²

1. Př 4,26; Ga 2,14
2. Ga 6,1; Jk 5,16

Varujme se minout se Boží milosti

¹⁴ Usilujte¹ o pokoj se všemi a o posvěcení,² bez něhož nikdo neuvidí³ Pána.

1. 1K 14,1p.19
2. Ř 6,22
3. Mt 5,8

¹⁵ Dbejte na to, aby se někdo nepřipravoval o Boží milost,¹ aby vás netrápil nějaký vzhůru rostoucí kořen² hořkosti a aby skrze něj nebyli poskvrněni³ mnozí.

1. Ř 1,7; 2K 6,1; Ga 5,4
2. Dt 29,18
3. Tt 1,15

¹⁶ Ať nikdo ne ní smilník¹ nebo bezbožný² člověk jako Ezau, který prodal své prvorozenství za jediný pokrm.³

1. 13,4; 1K 5,9!
2. n.: světský; 1Tm 1,19
3. Gn 25,33n

¹⁷ Neboť víte, že když později chtěl zdědit ¹požehnání, i když je se slzami usilovně hledal,² byl odmítnut, neboť nenalezl místo pro pokání.

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. Gn 27,34

¹⁸ Neboť jste nepřistoupili k hmatatelné [hoře]¹ a k planoucímu² ohni a k temnotě a k mrákotě a vichru

1. Ex 19,12; 20,18
2. Dt 4,11; 5,22

¹⁹ a k zvuku polnice¹ a takovému hlasu slov, že ti, kdo ho uslyšeli, prosili,² aby k nim nebylo ⌈více mluveno⌉,³

1. Ex 19,16
2. ř.: odmítli (v. 25) / vymluvili se (L 14,18)
3. ř.: přidáváno slovo; Dt 5,25

²⁰ neboť nemohli snést to, co bylo přikazováno: I kdyby se zvíře dotklo té hory, bude ukamenováno,¹

1. Ex 19,12n

²¹ a tak strašná byla ta podívaná,¹ že Mojžíš řekl: Jsem zděšen² a třesu se.

1. n.: to, co se zjevovalo
2. Dt 9,19; Mk 9,6†

²² Ale přistoupili jste k hoře Siónu a k městu¹ živého² Boha, nebeskému Jeruzalému,³ a k desetitisícům andělů,⁴ k slavnostnímu shromáždění

1. 11,10; Zj 21,2
2. 3,12
3. Ga 4,26
4. Zj 5,11

²³ a k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích,¹ a k Bohu, soudci² všech, a k duchům spravedlivých, kteří jsou učiněni dokonalými,

1. L 10,20
2. Gn 18,25

²⁴ a k prostředníku¹ nové smlouvy Ježíšovi, a ke krvi pokropení,² která mluví³ lépe než Ábel.⁴

1. 8,6
2. 1Pt 1,2
3. Gn 4,10
4. n.: Ábelova

²⁵ Hleďte,¹ ať neodmítnete² toho, kdo mluví.³ Neboť jestliže neunikli⁴ oni, když odmítli⁵ toho, který k nim promlouval na zemi, tím spíše neunikneme my, odvrátíme–li se od toho, kdo mluví z nebes.

1. 3,12; 1K 8,9!
2. odkaz na v. 19. (prosili)
3. 1,1
4. 2,2n; 10,28
5. odkaz na v. 19. (prosili)

²⁶ Jeho hlas tehdy zatřásl zemí, a nyní zaslíbil řka: Já ještě jednou zatřesu nejenom zemí, ale i nebem.¹

1. //Ag 2,6 (LXX)

²⁷ Ono ještě jednou ukazuje na proměnu¹ těch věcí, ⌈jimiž lze otřást⌉,² neboť jsou učiněné, aby zůstaly ty věci, ⌈jež jsou neotřesitelné⌉.³

1. n.: přenesení / přestavění
2. ř.: které se otřásají
3. ř.: které se netřesou

²⁸ Projevujme¹ proto vděčnost,² že přijímáme neotřesitelné království, ⌈a s ní⌉³ přinášejme Bohu jemu příjemnou⁴ službu s uctivostí a bázní.

1. ř.: Mějme (var.: Máme)
2. n.: milost
3. ř.: skrze niž
4. 13,16.21; Ř 12,1

²⁹ Neboť náš Bůh je oheň stravující.¹

1. Dt 4,24; Iz 33,14

¹ Bratrská láska¹ ať zůstává.

1. Ř 12,10

² Nezanedbávejte pohostinnost;¹ vždyť skrze ni² někteří nevědomky³ pohostili anděly.⁴

1. ř. filoxenia (pohostinnost) Ř 12,13†; srv. slso 1Pt 4,9; Tt 1,8; 2Kr 4,8; Mt 25,35; Sk 16,15
2. ř.: tuto
3. jinde: skrytě; srv. Sk 26,26; 2Pt 3,5.8
4. Gn 18,1; 19,2—3

³ Pamatujte¹ na vězně,² jako byste byli uvězněni s nimi; na ty, kteří jsou trápeni,³ jako ti, kteří jsou sami také v těle.

1. Ko 4,18; 2Tm 2,8
2. 10,34; Mt 25,36
3. 1K 12,26

⁴ Manželství¹ ať je ⌈u všech⌉² ve vážnosti a manželské lože neposkvrněné, neboť smilníky³ a cizoložníky bude soudit Bůh.⁴

1. 1Tm 4,3
2. n.: v každém ohledu
3. 12,16; 1K 6,9
4. 1K 5,13

⁵ Žijte¹ bez lásky k penězům,² spokojeni³ s tím, co máte;⁴ neboť on sám řekl: Nezanechám tě, ani tě neopustím;⁵

1. ř.: (Žijte) způsobem
2. 1Tm 3,3p
3. L 3,14; 1Tm 6,8
4. ř.: je zde
5. //Dt 31,6; Joz 1,5

⁶ a tak s důvěrou¹ říkejme: Pán je můj pomocník, nebudu se bát; co mi udělá člověk?²

1. n.: s dobrou myslí
2. //Ž 118,6n

⁷ Vzpomínejte na své vůdce,¹ kteří k vám mluvili Boží slovo,² pečlivě pozorujte, jaký byl konec³ jejich života,⁴ a napodobujte⁵ jejich víru.⁶

1. n.: vedoucí; v. 17
2. 4,12; 6,5; Sk 4,31; Fp 1,14
3. n.: výsledek
4. ř.: obcování
5. 6,12
6. 11,1p

⁸ Ježíš Kristus je tentýž¹ včera i dnes, i na věky.²

1. 1,12
2. Jk 1,17

⁹ Nenechte se unášet rozličnými a cizími učeními;¹ neboť je dobré mít srdce upevňované² milostí,³ ne zachováváním předpisů o pokrmech,⁴ jimiž si neprospěli ti, kdo si tak počínali.⁵

1. Ef 4,14
2. 2K 1,21
3. 4,16
4. 9,10; Ko 2,16
5. ř.: chodili; 2K 4,2

¹⁰ Máme oltář,¹ z něhož nemají právo jíst ti, kdo slouží stánku.²

1. 1K 10,18
2. 9,2

¹¹ Neboť těla těch zvířat, jejichž krev je veleknězem vnášena za hřích do svatyně, jsou spalována ⌈venku za táborem⌉.¹

1. jediný výskyt této vazby v NS; srv. v. 12; Ex 29,14p

¹² Proto také Ježíš, aby svou vlastní krví¹ posvětil² lid, trpěl ⌈venku za branou⌉.³

1. 9,12
2. 2,11
3. ř.: vně brány

¹³ Tak tedy vycházejme k němu ven za tábor, nesouce jeho potupu.¹

1. 10,33

¹⁴ Neboť zde nemáme trvalé město,¹ ale toužebně hledáme to budoucí.²

1. 11,10
2. v ř. sl. hříčka mezi menousan (trvalé) a mellousan (budoucí)

¹⁵ Skrze něho [tedy] přinášejme¹ Bohu stále² oběť chvály, to jest ovoce rtů,³ vyznávajících jeho jméno.

1. ř.: vynášejme vzhůru; tj. obětujme; Lv 17,4; 1Pa 16,1; 2Pa 29,31; 1Pt 2,5
2. Mt 18,10p; 1K 1,4v; 1Te 1,2v
3. Oz 14,3

¹⁶ A nezapomínejte činit dobře a ⌈sdílet se⌉,¹ neboť takové oběti² se Bohu líbí.³

1. n.: (prakticky) si navzájem pomáhat (ř. koinónia); Ř 12,13
2. Fp 4,18
3. 11,5; Ř 12,1p

¹⁷ Poslouchejte své vůdce¹ a buďte ²poddajní, neboť oni bdí³ nad vašimi dušemi jako ti, kdo budou vydávat počet;⁴ ať to mohou dělat s radostí, a ne se vzdycháním,⁵ neboť to by vám ne bylo k užitku.

1. v. 7
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
3. Iz 62,6; Sk 20,28
4. Mt 12,36p
5. Mk 7,34; 2K 5,2; n.: naříkáním; Jk 5,9

¹⁸ Modlete se za nás, neboť jsme přesvědčeni, že máme dobré svědomí,¹ když si ve všem chceme počínat správně.

1. 9,9; ::10,22; 1Tm 1,5!

¹⁹ Tím více vás však vyzývám,¹ abyste to činili, abych se k vám brzo² ⌈dostal zpátky⌉.³

1. v. 22; 3,13
2. ř.: rychleji
3. ř.: byl znovuzřízen

²⁰ A Bůh pokoje,¹ který vyvedl z mrtvých velkého pastýře² ovcí ⌈pro krev⌉³ věčné smlouvy, našeho Pána Ježíše,

1. Ř 15,33!
2. Ez 37,26
3. n.: skrze krev; n.: v moci krve; ř.: v krvi

²¹ ať vás zdokonalí ⌈ve všem dobrém⌉¹ k vykonání jeho vůle,² čině ⌈v nás⌉³ to, co je před ním příjemné,⁴ skrze Ježíše Krista, jemuž buď sláva na věky [věků]. Amen.⁵

1. var.: v každém dobrém skutku
2. 10,36
3. n.: mezi námi; var.: ve vás / mezi vámi
4. Ř 12,1!
5. Ř 1,25!

²² Vyzývám vás, bratři,¹ snášejte to slovo napomenutí,² neboť jsem vám napsal jen krátce.³

1. Sk 1,15p
2. n.: povzbuzení
3. Ef 3,3; 1Pt 5,12

²³ Vězte,¹ že [náš] bratr Timoteus² je již propuštěn. Přijde–li brzo,³ uvidím vás s ním.

1. n.: Víte
2. Ko 1,1
3. ř.: rychleji

²⁴ Pozdravte všechny své vůdce¹ a všechny svaté.² Zdraví vás ti, kdo jsou z Itálie.³

1. v. 7
2. 6,10; Sk 9,13p; Ju 1,3; Zj 5,8
3. Sk 18,2

²⁵ Milost¹ se všemi vámi. [Amen.]

1. Ko 4,18