¹ Jóšafat ¹měl mnoho bohatství a slávy² a spříznil se s Achabem.

1. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
2. 17,5; 32,27; Př 3,16

² Po několika letech sestoupil k Achabovi do Samaří. Achab pro něj a pro lid, který byl s ním, zabil množství bravu a skotu a naváděl ho, aby ¹vytáhl proti Rámot–gileádu.

1. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499

³ Izraelský¹ král Achab se ²zeptal judského krále Jóšafata: Půjdeš se mnou proti Rámot–gileádu? Ten mu ³odpověděl: Jsem jako ty a můj lid jako tvůj lid. Půjdu s tebou do války.

1. //1Kr 22,4—28
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499

⁴ Jóšafat dále řekl izraelskému králi: ¹Dotaž² se ³nejprve na Hospodinovo slovo.

1. Pozn. 60 v tabulce na str. 1499
2. 2Kr 3,11
3. Pozn. 70 v tabulce na str. 1499

⁵ Izraelský král shromáždil proroky, čtyři sta ¹mužů a ²zeptal se jich: Máme jít do boje proti Rámot–gileádu, nebo mám od toho upustit? ³Odpověděli: ⁴Vytáhni, Bůh ho vydá do královy ruky.

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499

⁶ Jóšafat se ¹zeptal: To už tady není žádný Hospodinův prorok, abychom se ²dotázali skrze něj?

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 60 v tabulce na str. 1499

⁷ Izraelský král Jóšafatovi ¹odpověděl: Ještě je tu jeden muž, skrze něhož je možno se ²dotázat Hospodina, ale já ho nenávidím, protože mi neprorokuje dobro, nýbrž po celou ³dobu zlo. Je to Míkajáš, syn Jimlův. Jóšafat řekl: Ať král takto ⁴nemluví.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 60 v tabulce na str. 1499
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
4. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499

⁸ Izraelský král zavolal jednoho dvorního úředníka a řekl: Rychle sem přiveď Míkajáše, syna¹ Jimlova.

1. K: Míku; srv. v. 14p

⁹ Izraelský král a judský král Jóšafat ¹seděli ²každý na svém trůnu, oblečeni v roucha; ³seděli na humně u vchodu do samařské brány a všichni proroci ⁴před nimi prorokovali.

1. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
2. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
3. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
4. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

¹⁰ Sidkijáš,¹ syn Kenaanův, si udělal železné rohy a řekl: Toto praví Hospodin: Těmito rohy budeš trkat ²Aramejce, dokud s nimi neskoncuješ.

1. v. 23
2. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.

¹¹ Tak prorokovali všichni proroci: ¹Vytáhni proti Rámot–gileádu a ²uspěješ. Hospodin jej vydá do královy ruky.

1. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
2. imperativ

¹² Posel, který šel Míkajášovi vstříc, mu řekl: Hle, proroci ¹mluví jednomyslně dobro pro krále. Ať ²jsou tvoje slova jako řeč jednoho z nich. ³Mluv dobro.

1. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499
2. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
3. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]

¹³ Míkajáš řekl: Jakože živ je Hospodin, to, co můj Bůh ¹promluví, to budu mluvit.²

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Nu 22,18; 24,13

¹⁴ Když přišel ke králi, král se ho ¹zeptal: Míko,² máme jít do boje proti Rámot–gileádu, nebo mám od toho upustit? ³Odpověděl: ⁴Vytáhněte a ⁵uspějete. Budou vydáni do vaší ruky.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. (zkrácená forma jména Míkajáš)
3. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
5. imperativ

¹⁵ Král mu řekl: Kolikrát tě mám zapřísahat při Hospodinově jménu, abys mi neříkal nic než pravdu?

¹⁶ Nato Míkajáš řekl: Viděl jsem celý Izrael rozptýlený po horách jako ovce, které nemají ¹pastýře.² Hospodin řekl: Nemají ³pána. Ať se ⁴všichni vrátí ⁵domů v pokoji.

1. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
2. Nu 27,17
3. pl., množné číslo (plurál)
4. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
5. Pozn. 53 v tabulce na str. 1499

¹⁷ Izraelský král řekl Jóšafatovi: Což jsem ti neříkal, že mi nebude prorokovat dobro, ale zlo?

¹⁸ Míkajáš dále řekl: Slyšte Hospodinovo slovo: Viděl jsem Hospodina sedícího na ¹trůnu a celý nebeský zástup ²stál po jeho pravici a ³levici.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. pl., množné číslo (plurál)
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

¹⁹ Hospodin řekl: Kdo přemluví izraelského krále Achaba, aby ¹vytáhl a padl u Rámot–gileádu? Jeden říkal tohle a druhý říkal tohle.

1. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499

²⁰ I vyšel jeden duch, postavil se ¹před Hospodinem² a řekl: Já ho přemluvím. Hospodin se ho ³zeptal: Čím?

1. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
2. Jb 1,6
3. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499

^{21 1}Odpověděl: Vyjdu a stanu se lživým duchem v ústech všech jeho proroků. Hospodin řekl: Ty ho přemluvíš, ano, dokážeš to. ²Jdi a učiň to.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499

²² A hle, nyní Hospodin dal lživého ducha do úst těchto tvých proroků. Ale Hospodin promluvil o tobě zlo.

²³ Sidkijáš,¹ syn Kenaanův, přistoupil, udeřil Míkajáše po tváři a řekl: Jakým ²způsobem Hospodinův Duch přešel ode mě, aby mluvil skrze tebe?

1. v. 10
2. Pozn. 59 v tabulce na str. 1499

²⁴ Míkajáš řekl: Hle, uvidíš to v onen den, kdy vejdeš do nejzazšího pokoje, aby ses skryl.

²⁵ Nato izraelský král řekl: Chopte se Míkajáše a odveďte ho veliteli města Amónovi a královskému synu Jóašovi

²⁶ a ¹řekněte: Toto praví král: Dejte ho do věznice² a krmte ho troškou chleba a vody, dokud se nevrátím v pokoji.

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
2. 16,10v

²⁷ Míkajáš řekl: Jestliže se ¹opravdu vrátíš v pokoji, nemluvil skrze mě Hospodin. A ²prohlásil: Slyšte, všechny ³národy.

1. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 89 v tabulce na str. 1499

Achab zabit

²⁸ Nato ¹vytáhl izraelský král s judským králem Jóšafatem proti Rámot–gileádu.

1. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499

²⁹ Izraelský král řekl Jóšafatovi: Chci se ¹přestrojit a tak ²jít do boje, ale ty si obleč své ³roucho. Izraelský král se přestrojil a ⁴šel do boje.

1. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
2. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
3. pl., množné číslo (plurál)
4. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499

³⁰ Aramejský král přikázal svým velitelům vozby: Nebojujte proti malému ani velkému, jenom proti samotnému izraelskému králi.

³¹ I stalo se, když velitelé vozby uviděli Jóšafata, že si řekli: To je izraelský král! A obklíčili ho, aby proti němu bojovali. Jóšafat volal¹ o pomoc a Hospodin mu pomohl. Bůh je od něj odvedl.

1. 20,9; 32,20; 1Pa 5,20

³² I stalo se, když velitelé vozby uviděli, že to není izraelský král, odvrátili se od něj.

³³ Tu ¹kdosi napjal nahodile luk a zasáhl izraelského krále mezi spoje pancíře. Král řekl vozatajovi: Obrať ²koně a odvez mě z bojiště, protože jsem raněn.

1. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

³⁴ Zatímco boj onen den silně ¹vzplál, izraelský král ²zůstal podepřený³ ve voze naproti ⁴Aramejcům až do večera a při západu slunce zemřel.

1. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
3. h.: stojící; viz 1Kr 22,35p
4. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.