¹ Nato již přestali ti tři muži Jóbovi odpovídat, protože byl ve vlastních¹ očích² spravedlivý.

1. LXX; Pš: jejich
2. n : si připadal

² Tu vzplanul hněv Elíhúa, syna Berakeela, Búzijce¹ z čeledi Rámovy. Jeho hněv vzplanul proti Jóbovi, pro tože prohlásil ²sám sebe za spravedlivějšího,³ než je Bůh.

1. [Tj. obyvatele Búzu, pouštní oblasti na východě (Jr 25,23).]
2. Pozn. 78 v tabulce na str. 1499
3. 34,5n; 35,2

³ Jeho hněv vzplanul i proti jeho třem přátelům, pro tože nenašli odpověď, a přesto Jóba prohlašovali vinným.

⁴ Elíhú však ⌈se slovy k Jóbovi⌉¹ vyčkával, protože byli věkem² starší než on.

1. h.: na Jóba v slovech
2. h.: na dny

⁵ Když Elíhú viděl, že v ústech těch tří mužů není odpověď, jeho hněv vzplanul.

⁶ Tu Búzijec Elíhú, syn Berakeelův, odpověděl. Řekl: ¹Věkem jsem mladý, zatímco vy jste kmeti.² Proto jsem se ostýchal³ a bál jsem se sdílet⁴ s vámi své poznání.⁵

1. Pozn. 70 v tabulce na str. 1499
2. 12,12
3. h.: plazil (Dt 32,24)
4. v. 10.17; 15,17
5. (h. m. dē‘î od běžného f. da‘at (@Gn 2,9) se vyskytuje pouze v Elíhúových řečích; 10.17; 36,3; 37,16

⁷ Říkal jsem si: Ať promluví dny, hojná léta¹ ať oznámí moudrost.

1. tj. věkovití / starci; 1Kr 12,6

⁸ Avšak je to duch¹ v smrtelném člověku, dech² Všemohoucího, který jim ³dává porozumět.

1. n. Duch
2. Gn 2,7; 7,22; Ž 18,16; Iz 30,33; 42,5
3. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]

⁹ Nikoli velcí¹ zmoudří,² aniž starci porozumí právu.

1. h.: hojní let; n.: mocní; 35,9 / staří; Gn 25,23
2. 12,20; Kaz 4,13

¹⁰ Proto ¹pravím: Poslouchej² mě, ano, i³ já sdělím své poznání.

1. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
2. [Osloven je Jób, 2 rkpp však uvádějí pl.]
3. h.: tím spíše; v. 17

¹¹ Hle, čekal jsem na vaše slova, ¹naslouchal jsem vašim rozumným řečem, dokud neprověříte ty výroky.

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]

¹² Pozorně jsem vás ¹sledoval, avšak hle, Jób nemá, kdo by ho usvědčil,² kdo z vás by odpověděl ³na jeho řeči.

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
2. n.: rozsoudil; h.: pokáral; ptc.
3. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]

¹³ Jenom ¹neříkejte: Nalezli jsme moudrost: Ať jej odvane ²Bůh, ne ³člověk.

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
2. Pozn. 61 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499

¹⁴ Jób své výroky nezaměřil¹ proti mně a já mu nebudu ²odpovídat vašimi řečmi.

1. h.: nesešikoval; 6,4; Gn 14,8; Sd 20,20nn; srv. Jb 33,5
2. Pozn. 87 v tabulce na str. 1499

¹⁵ Zděsili se, už neodpovídají, ¹došla jim slova.²

1. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
2. h.: výroky od nich odtáhly

¹⁶ Budu tedy předpokládat,¹ že nepromluví, protože přestali² a už ³neodpovídají.

1. h.: čekat; v. 11
2. h.: zastavili se / zůstali stát
3. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]

¹⁷ I já odpovím svým dílem, ano, i¹ já sdělím své poznání.

1. h.: tím spíše; v. 10

¹⁸ Neboť jsem plný výroků, duch mě ¹svírá v mém nitru.²

1. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
2. [Tj. jsem přeplněn myšlenkami a nemohu se dočkat, až promluvím.]

¹⁹ Hle, mé nitro je jako víno, které ¹není otevřeno, praskne jako nové měchy.²

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
2. Mt 9,17; n.: sudy

^{20 1}Promluvím² a ³uleví se mi; ⁴otevřu ⁵rty a ⁶odpovím.

1. kohorativ
2. 13,13; 20,2
3. jussiv (vyjádřen jako apokopát)
4. kohorativ
5. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
6. kohorativ

^{21 1}Nikomu ²jistě nebudu nadržovat³ a nebudu lichotit⁴ člověku.

1. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
2. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
3. Ž 82,2; Př 18,5; Jb 34,19; h.: nebudu vyvyšovat tvář muže
4. n.: nedám titul; Iz 44,5; 45,4

²² Vždyť ani ¹neumím ²lichotit. ⌈Jak snadno by mě můj ³Tvůrce odstranil.⁴⌉⁵

1. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
2. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
3. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
4. h. pozvedl / odnesl (27,21)
5. LXX: A kdyby přece, i moli mě snědí.