¹ Zjevení¹ Ježíše Krista, které mu dal² Bůh, aby svým otrokům³ ukázal, co se má brzy stát.⁴ ⌈On to prostřednictvím svého anděla⌉⁵ naznačil svému otroku⁶ Janovi.⁷

1. n.: Odhalení; n.: Zjevení od …; Ga 1,12
2. 5,7; J 12,49; 17,8
3. 2,20; 22,6
4. 1,19; 4,1; Da 2,28
5. ř.: A poslav skrze svého anděla, to
6. Ř 1,1p
7. v. 4; 22,8

² Ten dosvědčil Boží slovo¹ a svědectví² Ježíše Krista, vše, co uviděl.

1. v. 9; 6,9; 20,4
2. 12,17

³ Blahoslavený,¹ kdo předčítá,² i ti, kdo slyší slova tohoto proroctví a zachovávají,³ co je v něm zapsáno, neboť ten čas je blízko.⁴

1. 14,13
2. n.: hlasitě čte
3. 22,7; L 11,28
4. 22,10

⁴ Jan sedmi sborům¹ v Asii:² Milost vám a pokoj³ od ⌈Toho, který jest a který byl a který přichází⌉,⁴ i od sedmi⁵ duchů, kteří jsou před jeho trůnem,

1. n.: církvím
2. Sk 2,9p; tj. v dnešní západní části Malé Asie
3. Ř 1,7p
4. ř.: Ten jsoucí a Ten, který byl, a Ten přicházející; výklad Božího jména podle Ex 3,14; v. 8; 11,17; 16,5
5. 3,1; 4,5; 5,6; Iz 11,2

⁵ a od Ježíše Krista, jenž je věrný¹ svědek, prvorozený z mrtvých² a vládce králů³ země. Tomu, jenž nás miluje a svou krví⁴ ⌈nás rozvázal z⌉⁵ našich hříchů

1. 3,14; 19,11
2. 1K 15,20; Ko 1,18
3. 17,14; 19,16
4. 5,9; 7,14; 1Pt 1,19
5. var.: nás obmyl od

⁶ a učinil nás královstvím, kněžími¹ svému Bohu a Otci -- jemu sláva i moc na věky [věků]. Amen.²

1. 5,10; 20,6
2. 5,14; 7,12; 19,4; 22,21; Ř 1,25!

⁷ Hle, přichází s oblaky¹ a uzří jej každé oko, i ti, kteří jej probodli, a budou se pro něho bít v prsa² všechny kmeny země.³ Ano, amen.

1. //Da 7,13
2. Mt 11,17p
3. //Za 12,10.12.14; Mt 24,30

⁸ Já jsem Alfa i Omega,¹ [počátek i konec,] praví Pán Bůh, Ten, který jest a který byl a který přichází,² ten Všemohoucí.³

1. 21,6; 22,13
2. Iz 41,4
3. n.: Vševládce; 4,8; 11,17; 15,3; 16,7.14; 19,6.15; 21,22; 2K 6,18

Vidění Krista

⁹ Já Jan, váš bratr¹ a spoluúčastník² soužení,³ království a vytrvalosti⁴ ⌈v Ježíši Kristu⌉,⁵ jsem se ocitl pro Boží slovo⁶ a svědectví Ježíše [Krista] na ostrově zvaném Patmos.⁷

1. Sk 1,15p
2. 1K 9,23; Fp 4,14
3. 7,14; Mt 13,21!
4. 2,2n.19; 3,10; 13,10; 14,12; L 8,15!
5. var.: v Ježíši; var.: Ježíše Krista
6. v. 2
7. [malý ostrov v Egejském moři, asi 80 km JZ od Efesu; Eusebius píše, že Jan byl propuštěn z ostrova za císaře Nervy (96—98)]

¹⁰ V den Páně¹ jsem se ocitl v Duchu² a uslyšel jsem za sebou ⌈mocný hlas⌉³ jako zvuk polnice,

1. Sk 20,7
2. n.: duchu; 4,2; 17,3; 21,10
3. var.: hlas mocný

¹¹ který říkal: „Co vidíš, napiš¹ do svitku² a pošli sedmi sborům: Do Efesu, do Smyrny, do Pergama, do Thyatir, do Sard, do Filadelfie a do Laodiceje.“

1. v. 19; 10,4; 14,13; 19,9; 21,5; Jr 30,2; 36,2
2. 5,1nn; 22,7

¹² Obrátil jsem se, abych viděl hlas, který se mnou mluvil. A když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů¹

1. v. 20; 2,1

¹³ a uprostřed těch svícnů někoho jako Syna člověka,¹ oděného dlouhým rouchem² a přepásaného zlatým pásem³ až k prsům.

1. 14,14; Da 7,13
2. HL; n.: pláštěm až na paty; [takový nosil velekněz (Ex 28,4 — plášť)]
3. 15,6; Lv 8,7; Da 10,5

¹⁴ Jeho hlava a vlasy byly bílé jako bílá vlna, jako sníh,¹ jeho oči jako plamen ohně;²

1. Da 7,9
2. 2,18; 19,12

¹⁵ jeho nohy podobné bronzu¹ rozžhavenému v peci a jeho hlas jako zvuk mnohých vod.²

1. Ez 1,7; Da 10,6
2. 14,2; 19,6; Ez 1,24

¹⁶ A ve své pravici¹ měl sedm hvězd² a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč³ a jeho tvář jako když slunce⁴ září ve své síle.⁵

1. srv. Kaz 10,2p
2. 2,1; 3,1
3. velký obouručný meč; 2,16; 19,15.21; He 4,12
4. 10,1; Mt 17,2
5. Sd 5,31

¹⁷ Když jsem jej spatřil, padl jsem¹ k jeho nohám jako mrtvý. I položil na mne svou pravici a řekl: „Neboj se.² Já jsem první i poslední,³

1. Da 8,17; Sk 22,7
2. 2,10; Mt 17,7; Sk 18,9
3. 2,8; 22,13; Iz 44,6

¹⁸ ten Živý.¹ Byl jsem mrtvý, a hle, žiji na věky věků.² [Amen.] Mám klíče³ smrti⁴ i podsvětí.

1. 4,9; L 24,5
2. 4,9; 10,6; 15,7
3. 9,1; 20,1
4. 6,8

¹⁹ Napiš¹ tedy ty věci, které jsi uviděl, a ty, které jsou, a ty, které se mají stát po nich.²

1. v. 11; Abk 2,2
2. v. 1

²⁰ Tajemství¹ těch sedmi hvězd, které jsi spatřil na mé pravici, i těch sedmi zlatých svícnů:² Sedm hvězd jsou andělé sedmi sborů, sedm svícnů je sedm sborů.“

1. 10,7; 17,7
2. v. 12

¹ „Andělu sboru v Efesu¹ napiš: Toto praví² ten, který pevně drží těch sedm hvězd ve své pravici, který se prochází uprostřed těch sedmi zlatých svícnů:

1. Sk 18,19
2. [vazba hojně užívaná při proroctví ve StS — Ex 4,22p]

² Znám tvé skutky,¹ [tvou] námahu² i tvou vytrvalost; vím, že nemůžeš snést zlé lidi a vyzkoušel³ jsi ty, kteří se nazývají apoštoly,⁴ ale nejsou, a shledal jsi, že jsou lháři.

1. v. 19; 3,1.8
2. 1K 3,8
3. 1J 4,1
4. 2K 11,13

³ Máš vytrvalost¹ a snášel jsi těžkosti pro mé jméno,² a nezemdlel jsi.

1. 1,9
2. J 15,21

⁴ Ale to mám proti tobě, že jsi opustil svou první lásku.¹

1. Jr 2,2; Mt 24,12

⁵ Rozpomeň se, odkud jsi spadl, ⌈učiň pokání⌉¹ a ⌈začni jednat jako dřív⌉!² Ne–li, přijdu k tobě [brzy]³ a pohnu tvým svícnem z jeho místa; jestliže neučiníš pokání.⁴

1. tzn. změnu smýšlení i jednání; vv. 16.21; 3,3.19; Sk 2,38
2. ř.: učiň první skutky
3. 3,11
4. tzn. změnu smýšlení i jednání; vv. 16.21; 3,3.19; Sk 2,38

⁶ To však máš k dobru, že nenávidíš skutky Nikolaitů,¹ které i já nenávidím.

1. v. 15

⁷ Kdo má ⌈uši, slyš⌉,¹ co Duch² praví sborům: Tomu, kdo vítězí,³ dám jíst ze stromu života,⁴ který je v Božím ráji.⁵

1. ř.: ucho, ať uslyší; 13,9; Mt 11,15
2. 22,17
3. 21,7
4. 22,2; Gn 2,9
5. L 23,43p

Sboru ve Smyrně

⁸ Andělu sboru ve Smyrně¹ napiš: Toto praví ten první a poslední, který byl mrtev² a ožil:

1. [nejbohatší město M. Asie, proslavené svou krásou, přístav ve velmi úrodném údolí; dnešní Izmir]
2. 1,18

⁹ Znám tvé soužení¹ a chudobu,² ale jsi bohatý.³ Znám i urážení od těch, kteří sami o sobě říkají, že jsou Židé, ale nejsou,⁴ nýbrž jsou synagogou⁵ Satanovou.⁶

1. 1,9; 1Te 1,6
2. 2K 6,10; Jk 2,5
3. 2K 8,9; 1Tm 6,18
4. Ř 2,28n; 9,6
5. 3,9; Mt 4,23p
6. vv. 13.24; 12,9; Mt 4,10

¹⁰ Neboj¹ se toho, co máš trpět. Hle, Ďábel² se chystá některé z vás dávat do vězení, abyste byli vyzkoušeni,³ a budete mít soužení po deset dní.⁴ Buď věrný⁵ až na smrt,⁶ a dám ti věnec⁷ života.

1. 1,17
2. 12,12; 20,2.10; Mt 4,1!
3. 3,10
4. Da 1,12; 1Pt 1,6n
5. v. 13; 17,14
6. Ž 116,15
7. tj. věnec vítězů (::12,3p); 3,11; 14,14; Jk 1,12!

¹¹ Kdo má ⌈uši, slyš⌉,¹ co Duch praví sborům: Kdo vítězí, tomu druhá smrt² neublíží.

1. v. 7p
2. 20,6; 21,8

Sboru v Pergamu

¹² Andělu sboru v Pergamu¹ napiš: Toto praví ten, který má ostrý dvousečný meč:²

1. [bývalé hl. město attalského království; pobřežní město s různými pohanskými kulty, především kultem císaře, kvůli kterému byli někteří křesťané popraveni; dnešní Bergama]
2. 1,16

¹³ Vím,¹ kde bydlíš: tam, kde je trůn Satanův; avšak pevně držíš mé jméno a nezapřel² jsi mou víru³ [ani] ve dnech, [v nichž] můj věrný⁴ svědek⁵ Antipas⁶ byl zabit u vás, kde bydlí Satan.

1. var.:[Znám tvé skutky i]
2. 3,8; 1Tm 5,8; 2Tm 2,12
3. 14,12p
4. v. 10
5. 17,6; Sk 22,20
6. [podle tradice byl za vlády Domitiana pomalu upečen k smrti v mosazné nádobě]

¹⁴ Ale mám několik věcí proti tobě.¹ Že tam máš lidi, kteří drží učení Balaámovo,² který učil Baláka položit nástrahu³ před syny Izraele, aby jedli maso obětované modlám a smilnili;⁴

1. v. 20
2. Nu 31,16; 2Pt 2,15
3. n.: pohoršení
4. v. 20; Sk 15,29

¹⁵ tak i ty máš některé, ⌈kteří stejně drží učení Nikolaitů⌉.¹

1. var.: kteří drží učení Nikolaitů, což nenávidím; v. 6

¹⁶ Učiň tedy pokání!¹ Ne–li, ⌈brzy k tobě přijdu⌉² a budu s nimi válčit mečem³ svých úst.

1. v. 5p
2. 3,11; 22,7
3. 1,16

¹⁷ Kdo má ⌈uši, slyš⌉,¹ co Duch praví sborům: Tomu, kdo vítězí, dám skrytou manu² a dám mu bílý kamének a na tom kaménku napsané nové jméno,³ které nezná nikdo, než ten, kdo je dostává.

1. v. 7p
2. Ex 16,33; J 4,32; 6,48—58
3. 3,12; 19,12n; Iz 62,2; 65,15

Sboru v Thyatirech

¹⁸ Andělu sboru v Thyatirech¹ napiš: Toto praví Syn Boží, který má oči jako plamen ohně a nohy podobné bronzu:²

1. [důležité město po stránce vojenské a dopravní i jako středisko výroby textilní (Sk 16,14), hrnčířské a metalurgické; dnešní Akhisar]
2. 1,14

¹⁹ Znám tvé skutky¹ a tvou lásku,² věrnost³ a službu,⁴ tvou vytrvalost⁵ a tvé poslední skutky, hojnější než ty první.

1. v. 2
2. 1Te 3,6
3. n.: víru
4. srv. Sk 20,24; Ř 12,7; 1K 16,15; 1Tm 1,12; 2Tm 4,5
5. 1,9

²⁰ Ale to mám proti tobě,¹ že trpíš ženu² Jezábel,³ která si říká prorokyně, vyučuje a svádí mé otroky,⁴ aby smilnili a jedli maso obětované modlám.⁵

1. v. 14
2. var.: svou ženu
3. [prav. symbolické jméno podle 1Kr 16,31; 2Kr 9,7]
4. 1,1
5. v. 14

²¹ Dal jsem jí čas k pokání,¹ ale ona se nechce odvrátit² od svého smilstva.³

1. 2Pt 3,9
2. ř.: učinit pokání; 9,21
3. 17,2; 18,9

²² Hle, ⌈uvrhnu ji na lůžko⌉¹ a ty, kteří s ní cizoloží, do velkého soužení, jestliže se od jejích činů neodvrátí;²

1. tzn. sešlu na ni nemoc
2. ř.: neučiní–li (pl.) pokání

²³ a její děti zahubím.¹ A všechny sbory poznají, že já jsem ten, který zkoumá ledví² i srdce,³ a každému z vás odplatím⁴ podle vašich skutků.⁵

1. ř.: + smrtí (/ v smrti); lze chápat též jako: smrtelnou nemocí (srv. 6,8p; 18,8)
2. tzn.: nejhlubší myšlenky a záměry duše; HL
3. Ž 7,10; Jr 11,20; Ř 8,27
4. ř.: dám
5. 20,12; Ž 62,13; Mt 16,27

²⁴ Vám ostatním v Thyatirech, kteří nemáte toto učení, kteří jste, jak oni říkají, nepoznali hluboké věci¹ Satanovy,² pravím: Nekladu na vás jiné břemeno;³

1. 1K 2,10
2. v. 9
3. Sk 15,28

²⁵ pouze držte pevně,¹ co máte, dokud nepřijdu.²

1. 3,11
2. J 21,22

²⁶ Kdo vítězí¹ a zachovává moje skutky až do konce,² tomu dám vládu³ nad národy;⁴

1. v. 7
2. Mt 10,22; He 3,6
3. ř.: pravomoc
4. Ž 2,8

²⁷ bude je pást železnou berlou¹ a budou rozbíjeny jako hliněné nádobí,²

1. 12,5; 19,15
2. Ž 2,9; Jr 19,11

²⁸ jak jsem to i já přijal od svého Otce. A dám mu hvězdu jitřní.¹

1. 22,16

²⁹ Kdo má ⌈uši, slyš⌉,¹ co Duch praví sborům.

1. v. 7p

¹ Andělu sboru v Sardách¹ napiš: Toto praví ten, který má sedm duchů² Božích a sedm hvězd:³ Znám tvé skutky;⁴ máš jméno, že žiješ, ale jsi mrtvý.⁵

1. [bohaté a slavné město, metropol starověkého království Lydie; prav. totožné se Sefaradem v Abd 1,20; v blízkosti dnešní vesnice Sart]
2. 1,4
3. 1,16
4. 2,2
5. 1Tm 5,6

² Buď bdělý¹ a upevni² to, co ještě zbývá ⌈a je⌉³ na umření, neboť jsem nenalezl tvé skutky úplné⁴ před mým Bohem.

1. 16,15; 1Te 5,6; 1Pt 5,8
2. Dt 3,28; Jk 5,8
3. ř.: co bylo
4. ř.: naplněné

³ Připomínej si,¹ jak jsi mé slovo přijal a slyšel, zachovávej je a učiň pokání.² ⌈Neprobudíš–li se⌉,³ přijdu jako zloděj,⁴ a nebudeš vědět, v kterou hodinu⁵ na tebe přijdu.

1. 2,5; n.: Pamatuj; 2Tm 2,8
2. 2,5p
3. n.: Nestaneš–li se bdělým
4. 1Te 5,2
5. Mt 24,43

⁴ Máš však v Sardách několik osob,¹ které neposkvrnily² svá roucha; ti budou se mnou chodit v bílých³ šatech, protože jsou toho hodni.

1. ř.: jmen
2. Ju 1,23
3. 4,4; 6,11; 7,9; 19,8

⁵ Kdo vítězí, takto¹ se bude oblékat do bílých šatů a jeho jméno nevymažu z knihy života,² nýbrž vyznám je³ před svým Otcem⁴ a před jeho anděly.

1. var.: ten
2. 13,8; 17,8; 20,12.15; 21,27; Ex 32,32; Fp 4,3
3. ř.: jeho jméno
4. Mt 10,32

⁶ Kdo má ⌈uši, slyš⌉,¹ co Duch praví sborům.

1. 2,7p

Sboru ve Filadelfii

⁷ Andělu sboru ve Filadelfii¹ napiš: Toto praví ten Svatý,² ten Pravý,³ který má klíč⁴ Davidův; když on otevírá, nikdo nezavře, a když on zavírá, nikdo neotevře:

1. [město v úrodné části rovinaté země, s čilým obchodem, ale často postižené zemětřeseními; jméno („bratrská láska“) připomíná lásku jeho zakladatele, krále Attala II. (220—130 př. Kr.), k jeho bratru; dnešní Alasehir]
2. 6,10
3. 3,14; 19,11; 1J 5,20
4. Iz 22,22; Mt 16,19

⁸ Znám tvé skutky.¹ Hle, postavil² jsem před tebou otevřené dveře,³ které nemůže nikdo zavřít. Neboť máš malou moc, a přece jsi zachoval mé slovo⁴ a nezapřel jsi⁵ mé jméno.

1. 2,2
2. ř.: dal
3. Sk 14,27!
4. J 17,6
5. 2,13

⁹ Hle, dávám ti ze synagogy¹ Satanovy ty, kdo o sobě říkají, že jsou Židé, a nejsou, ale lžou. Hle, způsobím, že přijdou a pokloní se před tvýma nohama;² a poznají,³ že já jsem si tě zamiloval.⁴

1. 2,9
2. Iz 49,23
3. Ez 12,15n
4. Iz 43,4; J 17,23; Ř 8,37

¹⁰ Protože jsi zachoval ⌈slovo mé vytrvalosti⌉,¹ i já zachovám² tebe v³ hodině zkoušky,⁴ která má přijít na celý obydlený svět,⁵ aby vyzkoušela obyvatele země.⁶

1. n.: mé slovo o vytrvalosti; ř.: slovo vytrvalosti mé; 1,9
2. 2Pt 2,9
3. ř.: z
4. 2,10
5. 12,9; 16,14; Mt 24,14!
6. 6,10; 8,13; 11,10; 17,8

¹¹ ⌈Přijdu brzy⌉.¹ Drž pevně,² co máš, aby ti nikdo nevzal věnec³ vítěze.

1. ř.: přicházím (…) rychle; 22,7
2. 2,25
3. 2,10

¹² Kdo vítězí, toho učiním sloupem¹ ve svatyni² svého Boha a již nikdy nevyjde ven. Napíšu na něj jméno³ svého Boha a jméno města⁴ svého Boha, nového Jeruzaléma,⁵ který sestupuje z nebe od mého Boha, i své nové jméno.

1. 1Kr 7,21; Jr 1,18; Ga 2,9
2. 7,15!
3. 14,1; 22,4
4. Ez 48,35
5. 21,2; Ga 4,26

¹³ Kdo má ⌈uši, slyš⌉,¹ co Duch praví sborům.

1. 2,7p

Sboru v Laodicei

¹⁴ Andělu sboru v Laodiceji¹ napiš: Toto praví Amen,² svědek věrný³ a pravý, původ⁴ Božího stvoření:⁵

1. [díky strategické poloze nejbohatší město ve Frygii (Sk 2,10), známé bankovnictvím, očním lékařstvím a textilní výrobou (z přepychové černé vlny); do města se však musela přivádět voda z horkých pramenů v Hierapoli, (která se zřejmě mezitím stala vlažnou)]; Ko 1,2p
2. Iz 65,16 (zde č. pravý = h. ámén)
3. 1,5
4. ř. arché zn. počátek (21,6; J 1,1; Ko 1,18), ale také: původ / prazáklad / princip
5. J 1,3; Ko 1,15

¹⁵ Znám tvé skutky;¹ nejsi studený² ani horký.³ Kéž bys byl studený nebo horký!⁴

1. 2,2
2. [jako občerstvující voda; v. 16; Mt 10,42†; Př 25,25]
3. [jako léčivé prameny]
4. Ř 12,11

¹⁶ Takto však, že jsi vlažný,¹ a ne jsi studený ani horký, vyvrhnu² tě ze svých úst.

1. HL; [vlažná voda se používala jako dávidlo]
2. ř.: vyzvracím; HL; Iz 19,14 (LXX)

¹⁷ Neboť říkáš: Jsem bohatý, zbohatl¹ jsem, nic nepotřebuji. A nevíš, že jsi ubohý,² politováníhodný³ a chudý, slepý⁴ a nahý.⁵

1. Oz 12,8; Za 11,5; 1K 4,8
2. Ř 7,24†
3. 1K 15,19
4. 2Pt 1,9
5. 16,15

¹⁸ Radím¹ ti, abys ode mne koupil² zlato³ v ohni pročištěné, a tak zbohatl,⁴ bílé šaty,⁵ aby ses oblékl a neukázala se hanba⁶ tvé nahoty, a mast⁷ k pomazání svých očí, abys viděl.

1. Ž 16,7; Př 1,25; 19,20
2. Př 23,23; Iz 55,1; Mt 25,9
3. 1Pt 1,7
4. 2,9
5. 3,4
6. Jr 13,26; Da 12,2
7. ř.: kollyrium

¹⁹ Já usvědčuji a kárám ty, které miluji;¹ buď tedy horlivý a učiň pokání.²

1. He 12,5—11
2. 2,5p

²⁰ Hle, stojím u dveří¹ a tluču;² kdo by uslyšel můj hlas³ a otevřel dveře, k tomu vejdu⁴ a budu s ním večeřet⁵ a on se mnou.

1. Mt 24,33; Jk 5,9
2. L 12,36
3. J 10,3
4. J 14,23
5. n.: jíst; 19,9

²¹ Kdo vítězí, tomu dám usednout se mnou na můj trůn,¹ jako i já jsem zvítězil² a usedl se svým Otcem na jeho trůn.

1. 20,4; Mt 19,28; 2Tm 2,12
2. 5,5; 17,14; J 16,33

²² Kdo má ⌈uši, slyš⌉,¹ co Duch praví sborům.“

1. 2,7p

¹ Potom¹ jsem uviděl: Hle, otevřené² dveře v nebi, a ten první hlas, který jsem uslyšel jako zvuk polnice³ mluvící se mnou, říkal: „Vystup⁴ sem a ukážu⁵ ti, co se má stát potom.⁶“

1. ř.: Po těchto věcech; 1,19; J 3,22p
2. 19,11; Ez 1,1
3. 1,10
4. 11,12
5. 17,1; 21,9
6. ř.: Po těchto věcech; 1,19; J 3,22p

² Ihned jsem se ocitl v Duchu.¹ A hle, v nebi stál trůn² a na tom trůnu někdo seděl.³

1. n.: v duchu; 1,10
2. 12,5; 16,17; 22,1; Ž 11,4; Mt 23,22; He 12,2
3. v. 9n; 5,1.7; 6,16; 7,10; 19,4; 21,5; 1Kr 22,19; Ž 47,9

³ A ten, kdo na něm seděl, byl na pohled jako kámen jaspis¹ a karneol;² a kolem trůnu duha³ na pohled jako smaragd.

1. 21,11; Ex 28,18
2. 21,20; Gn 2,12
3. 10,1; Gn 9,13p

⁴ Okolo¹ toho trůnu čtyřiadvacet jiných trůnů² a na těch trůnech sedělo čtyřiadvacet starších,³ oblečených do bílých šatů⁴ a na hlavách zlaté věnce.

1. 5,11; 7,11
2. 20,4; Mt 19,28
3. 5,6; 11,16; 19,4
4. 3,18

⁵ Z trůnu vycházely blesky,¹ hlasy a hromy. Před trůnem hořelo sedm ohnivých pochodní,² to jest sedm duchů³ Božích.

1. 8,5; 11,19; 16,18; Ex 19,16
2. Ex 25,37; Za 4,2
3. 1,4

⁶ A před trůnem bylo něco jako skelné moře,¹ podobné křišťálu.² Uprostřed³ trůnu a kolem trůnu čtyři živé bytosti⁴ plné očí zpředu i zezadu.

1. 15,2; 21,18; Ez 1,22
2. 21,11; 22,1
3. 5,6; 7,17
4. 6,1; 14,3; 15,7; 19,4; Ez 1,5

⁷ První bytost byla podobná lvu, druhá bytost byla podobná býku, třetí bytost měla tvář jako člověk a čtvrtá bytost byla podobná letícímu orlu.

⁸ Ty čtyři živé bytosti měly každá po šesti křídlech,¹ dokola i uvnitř plno očí.² A bez přestání dnem i nocí³ říkají: „Svatý, svatý, svatý Pán,⁴ Bůh Všemohoucí,⁵ ten, který byl a který jest a který přichází.“

1. Iz 6,2
2. Ez 1,18; 10,14
3. 7,15; 12,10; 14,11; 20,10; L 18,7
4. Iz 6,3
5. 1,8!

⁹ A kdykoli ty živé bytosti vzdají slávu¹ a čest a díky Sedícímu² na trůnu, Žijícímu na věky věků,³

1. 11,13; 14,7; 16,9; 19,7; J 9,24; Ř 4,20
2. v. 2
3. 1,18!; Dt 32,40

¹⁰ padne těch čtyřiadvacet starších před Sedícím na trůnu a pokloní¹ se Žijícímu na věky věků; pak hodí své věnce vítězů před trůn a říkají:

1. 5,14; 7,11; 11,1.16; 15,4; 19,10; Sk 8,27

¹¹ „Hoden¹ jsi, Pane a Bože náš, [Svatý,] přijmout slávu a úctu i moc, neboť ty jsi stvořil² všechny věci,³ z tvé vůle existovaly⁴ a byly stvořeny.“

1. 5,12
2. 10,6
3. 14,7; Sk 14,15
4. var.: jsou

¹ A na pravici Sedícího¹ na trůnu jsem spatřil svitek² popsaný zevnitř i zvenčí,³⁴ zapečetěný⁵ sedmi pečetěmi.

1. 4,2!
2. 1,11; 10,8
3. var: zezadu
4. Ez 2,9n
5. Iz 29,11; Da 12,4

² A uviděl jsem silného¹ anděla, který hlásal mocným hlasem: „Kdo je hoden otevřít ten svitek a rozlomit jeho pečetě?“

1. 10,1; 18,21

³ A nikdo v nebi ani na zemi ani pod zemí¹ nemohl otevřít ten svitek a dívat se do něho.

1. v. 13; Fp 2,10

⁴ Velmi jsem plakal,¹ že se nenašel nikdo, kdo by byl hoden svitek otevřít a dívat se do něj.

1. Neh 1,4; L 8,52

⁵ Ale jeden ze starších mi říká: „Neplač. Hle, zvítězil lev, ten z kmene Judova,¹ kořen² Davidův, aby otevřel ten svitek a jeho sedm pečetí.“

1. Gn 49,9; He 7,14
2. 22,16; Ř 15,12

⁶ A tu jsem spatřil, že uprostřed trůnu a těch čtyř živých bytostí a uprostřed těch starších¹ stál Beránek² jako zabitý;³ měl sedm rohů a sedm očí,⁴ což jest sedm duchů⁵ Božích, vyslaných do celé země.⁶

1. 4,4
2. 6,1.16; 7,17; 13,8; 14,1.4; 17,14; 21,22; J 1,29
3. vv. 9.12; 13,8
4. Za 3,9
5. 1,4
6. 2Pa 16,9

⁷ I přišel a vzal ten svitek z pravice sedícího na trůnu.

⁸ A když ho vzal, čtyři živé bytosti i čtyřiadvacet starších padlo před Beránkem; každý měl harfu a zlaté misky¹ plné kadidel,² což jsou modlitby svatých.³

1. 15,7
2. 8,3; Ž 141,2
3. 11,18; 13,7; 14,12; 16,6; 17,6; 18,20; 19,8; 20,9; 22,21; Sk 9,13p

⁹ A zpívají novou¹ píseň:² „Jsi hoden vzít ten svitek a otevřít jeho pečeti, protože jsi byl zabit a svou krví³ jsi vykoupil⁴ Bohu lidi⁵ z každého kmene, jazyka, lidu a národu,⁶

1. Ž 33,3
2. 14,3; 15,3
3. 1,5; Ef 1,7
4. 1K 6,20; Tt 2,14
5. var.: [nás] (tzn. ve v. 9: … jsi [nás] vykoupil Bohu z …)
6. 7,9

¹⁰ a učinil jsi je¹ králi² a kněžími³ našemu Bohu; a ⌈budou kralovat⌉⁴ na zemi.“

1. var.: [nás] (tzn. ve v. 9: … jsi [nás] vykoupil Bohu z …)
2. var.: královstvím
3. 1,6
4. var.: kralují; 20,4

¹¹ I uviděl jsem a uslyšel jsem hlas mnoha andělů okolo¹ trůnu a těch živých bytostí a těch starších, jejich počet byl desetitisíce desetitisíců² a tisíce tisíců,³

1. 4,4
2. Ju 1,14
3. 9,16p; Da 7,10

¹² a říkali mocným hlasem: „Hoden jest Beránek, ten zabitý, přijmout tu moc a bohatství, moudrost, sílu a úctu, slávu a dobrořečení.“

¹³ A všechno stvoření, které [je] v nebi, na zemi, pod zemí i na moři, všechno, co je v nich, jsem slyšel volat:¹ „Tomu, jenž sedí na trůnu, a Beránkovi dobrořečení, úcta, sláva i moc na věky věků!“²

1. ř.: říkající
2. 7,10

¹⁴ A ty čtyři živé bytosti říkaly: „Amen.“¹ A starší padli² na tvář a poklonili se.

1. 1,6!
2. 4,10

¹ I uviděl jsem, když Beránek otevřel jednu ze sedmi pečetí, a uslyšel jsem, jak jedna z těch čtyř živých bytostí¹ řekla hromovým² hlasem: „Pojď!³“

1. 4,6
2. 14,2; 19,6
3. var.: + a hleď; (Ve většině z těch rkpp, kde tato varianta je přítomná, chybí následující A uviděl jsem,. Podobně ve vv. 5.7)

² [A uviděl jsem,] a hle, bílý kůň;¹ a ten, který na něm seděl, měl luk a byl mu dán věnec;² a vyšel vítězící, a aby zvítězil.

1. 19,11; Za 1,8; 6,3
2. 9,7

³ Když otevřel druhou pečeť, uslyšel jsem, jak ta druhá živá bytost řekla: „Pojď!¹“

1. var.: + a hleď; (Ve většině z těch rkpp, kde tato varianta je přítomná, chybí následující A uviděl jsem,. Podobně ve vv. 5.7)

⁴ A vyšel jiný kůň, ohnivě rudý;¹ a tomu, kdo na něm seděl, bylo dáno, aby vzal ze země pokoj² a aby se lidé navzájem zabíjeli; a byl mu dán veliký meč.

1. Za 1,8; 6,2
2. Mt 10,34

⁵ A když otevřel třetí pečeť, uslyšel jsem, jak třetí živá bytost řekla: „Pojď!¹“ [A uviděl jsem,] a hle, černý kůň; a ten, který na něm seděl, měl ve své ruce vahadlo.

1. var.: + a hleď; (Ve většině z těch rkpp, kde tato varianta je přítomná, chybí následující A uviděl jsem,. Podobně ve vv. 5.7)

⁶ A uslyšel jsem cosi jako hlas uprostřed těch čtyř živých bytostí, který řekl: „Mírka¹ pšenice² za denár³ a tři mírky ječmene za denár. Olej a víno nezdražuj.⁴“

1. ř. choinix, dutá (obilní) míra, zhruba dávka pro jednu osobu na den
2. Ex 29,2p
3. Mt 18,28p
4. ř.: nenalož (s ním) nespravedlivě

⁷ A když otevřel čtvrtou pečeť, uslyšel jsem hlas čtvrté živé bytosti, jak řekla: „Pojď!¹“

1. var.: + a hleď; (Ve většině z těch rkpp, kde tato varianta je přítomná, chybí následující A uviděl jsem,. Podobně ve vv. 5.7)

⁸ [A uviděl jsem,] a hle, kůň plavý; a jméno toho, který na něm seděl, bylo Smrt,¹a Hádes² ho doprovázel. Byla jim dána moc³ nad čtvrtinou země, aby zabíjeli mečem, hladem, smrtí⁴ a šelmami země.

1. 1,18; Oz 13,14
2. tj. vládce podsvětí; 20,13n
3. 9,3
4. lze chápat též jako konkrétní prostředek smrti, tj. smrtelnou nemocí (2,23p), např. morem, což odpovídá h. vazbě v Jr 14,12

⁹ A když otevřel pátou pečeť, spatřil jsem pod oltářem¹ duše² zabitých³ pro Boží slovo a pro svědectví,⁴ které ⌈věrně drželi⌉.⁵

1. 16,7; Lv 4,7
2. 20,4
3. 18,24
4. 1,2
5. ř.: měli

¹⁰ A ti zvolali mocným¹ hlasem: „Jak dlouho² ještě, Panovníku,³ svatý⁴ a pravý, nebudeš soudit⁵ a trestat za naši krev ty, kdo bydlí na zemi?“⁶

1. ř.: velkým; n : hlasitě; 5,12; 7,10
2. Za 1,12
3. L 2,29p
4. 3,7
5. 19,2; L 18,7
6. 3,10!

¹¹ A každému z nich bylo dáno bílé¹ roucho a bylo jim řečeno, ať odpočinou² ještě krátký čas,³ dokud se nenaplní⁴ počet jejich spoluotroků⁵ a jejich bratrů, kteří mají být zabíjeni⁶ jako oni.

1. 3,4
2. 14,13; Da 12,13; 2Te 1,7; He 4,10
3. Iz 26,20n
4. L 21,24
5. 19,10; 22,9; Ko 1,7
6. 13,15; Mt 23,34n

¹² A když otevřel šestou pečeť, uviděl jsem, že nastalo veliké země třesení,¹ slunce² zčernalo jako žíněný pytel³ a měsíc úplně zkrvavěl.

1. 8,5; 11,13; 16,18; Mt 24,7
2. Jl 2,10; Mt 24,29
3. Iz 50,3

¹³ A nebeské hvězdy spadly¹ na zem, jako když fíkovník² zmítaný vichrem shazuje své pozdní fíky;

1. 8,10; 9,1
2. Iz 34,4

¹⁴ a nebe¹ zmizelo,² jako když se svinuje svitek, a každá hora³ i každý ostrov⁴ se pohnuly ze svého místa.

1. 20,11; 21,1; He 1,11; 2Pt 3,10
2. ř.: se oddělilo
3. Iz 54,10; Jr 4,24; Na 1,5
4. 16,20

¹⁵ Králové země¹ i velmoži² a vojevůdci,³ boháči a mocní, každý otrok i svobodný, se ukryli do jeskyň a do horských skal⁴

1. 1,5; 17,2
2. 18,23
3. Sk 21,31p; Mk 6,21
4. Iz 2,10.21

¹⁶ a říkali těm horám a skalám: „Padněte na nás a skryjte nás¹ před tváří toho, který sedí² na trůnu, a před hněvem³ Beránka!⁴

1. L 23,30
2. 4,2!
3. 16,1!; Mk 3,5; L 3,7
4. 5,6!

¹⁷ Neboť přišel veliký den¹ jejich² hněvu; kdo bude moci obstát?“³

1. 16,14; Iz 63,4; Jl 1,15
2. var.: jeho
3. Ž 76,8; Na 1,6; Mal 3,2

¹ Potom jsem uviděl čtyři anděly stát na čtyřech úhlech země¹ a držet čtyři zemské větry,² aby vítr nevál na zemi ani na moře ani na žádný strom.

1. 20,8; Iz 11,12
2. Jr 49,36; Da 7,2; Za 6,5; Mt 24,31

² A uviděl jsem jiného anděla, jak vystupuje od východu slunce a má pečetidlo živého¹ Boha. Mocným hlasem zvolal na ty čtyři anděly, kterým bylo dáno škodit zemi a moři:

1. 15,7; Sk 14,15!

³ „Neškoďte¹ zemi, moři ani stromům, dokud neoznačíme² otroky našeho Boha na jejich čelech!“³

1. 9,4
2. ř.: nezapečetíme
3. 13,16; 14,1.9; 17,5; 20,4; 22,4; Ez 9,4

⁴ A slyšel jsem počet¹ označených: sto čtyřicet čtyři tisíce² ze všech kmenů synů Izraele.

1. 9,16
2. ř.: + označených; 14,1

⁵ Z kmene Juda¹ je označeno dvanáct tisíc, z kmene Rúben dvanáct tisíc, z kmene Gád dvanáct tisíc.

1. Ex 1,1—4

⁶ Z kmene Ašer dvanáct tisíc, z kmene Neftalí dvanáct tisíc, z kmene Manases¹ dvanáct tisíc.

1. [jeden z Josefových synů doplňuje počet 12 namísto vynechaného Dan]

⁷ Z kmene Šimeón dvanáct tisíc, z kmene Lévi dvanáct tisíc, z kmene Isachar dvanáct tisíc.

⁸ Z kmene Zabulón dvanáct tisíc, z kmene Josef dvanáct tisíc a z kmene Benjamín je označeno dvanáct tisíc.

Veliký zástup ze všech národů

⁹ Potom¹ jsem uviděl, a hle, veliký zástup, který nikdo nemohl spočítat, ze všech národů, kmenů, ⌈jazyků a z každého lidu⌉,² jak stojí před trůnem³ a před Beránkem, oblečeni v bílá⁴ roucha, palmové ratolesti⁵ v rukou,

1. 4,1
2. ř. : lidů (lid — pl.) a jazyků ; 5,9; 10,11; 11,9; 13,7; 14,6; 17,15
3. v. 15; 22,3
4. 3,4
5. Lv 23,40

¹⁰ a volají velikým¹ hlasem: „Záchrana² náleží našemu Bohu, tomu, který sedí³ na trůnu, a Beránkovi.“⁴

1. 6,10
2. 12,10; 19,1; Ž 3,9
3. 4,2!
4. 5,13

¹¹ A všichni andělé stáli kolem¹ trůnu, kolem starších i těch čtyř živých bytostí, a padli před trůnem na tvář a poklonili se Bohu²

1. 4,4
2. 4,10; Mt 4,10

¹² ⌈se slovy⌉:¹ „Amen! Dobrořečení a sláva, moudrost i vděčnost, úcta a moc i síla náleží našemu Bohu na věky věků. [Amen.]“

1. ř.: říkajíce

¹³ Jeden z těch starších¹ ⌈na mne promluvil⌉:² „Kdo jsou a odkud přišli tito, kteří jsou oblečeni v bílá roucha?“

1. 4,4
2. ř.: mi odpověděl řka

¹⁴ Řekl jsem mu: „Můj pane, ty to víš.“ A on mi řekl: „To jsou ti, kteří přicházejí z velikého soužení¹ a svá roucha vyprali a vybílili v krvi² Beránkově.

1. Mt 13,21!; 24,21
2. 1,5; 1J 1,7

¹⁵ Proto jsou před Božím trůnem a slouží¹ mu v jeho svatyni² dnem i nocí; a ten, který sedí na trůnu, nad nimi roztáhne svůj stan.³

1. 22,3; Ř 12,1!; 2Tm 1,3
2. 3,12; 11,19; 14,15; 15,5n; 16,1.17; 21,22; Ž 11,4
3. 21,3; Lv 26,11

¹⁶ Již nebudou hladovět¹ ani žíznit, ⌈neublíží jim⌉² slunce³ ani jiný žár,

1. Iz 49,10
2. ř.: nepadne na ně
3. Ž 121,6

¹⁷ neboť Beránek,¹ který je uprostřed trůnu, je bude pást² a povede³ je k pramenům vod života.⁴ A Bůh jim setře každou slzu z očí.“⁵

1. 5,6!
2. Mt 2,6
3. Ž 23,1
4. 21,6; 22,1
5. 21,4; Iz 25,8

¹ A když otevřel sedmou pečeť, nastalo v nebi ticho asi na půl hodiny.

² A uviděl jsem sedm andělů,¹ kteří stáli před Bohem; a bylo jim dáno sedm polnic.²

1. vv. 6—13; 9,1; 11,15
2. Mt 24,31

³ A přišel jiný anděl, který měl zlatou kadidelnici, a postavil se k oltáři;¹ bylo mu dáno množství kadidla,² aby je dal s³ modlitbami všech svatých na zlatý oltář,⁴ který je před trůnem.

1. 6,9
2. 5,8
3. n.: k modlitbám
4. 9,13; He 9,4

⁴ A dým kadidla¹ spolu s modlitbami svatých vystoupil z ruky anděla před Boha.

1. Ž 141,2

⁵ Tu vzal anděl kadidelnici, naplnil ji ohněm¹ z oltáře a hodil dolů na zem; i nastaly hromy, hlasy, blesky² a ³země třesení.⁴

1. Lv 16,12
2. 4,5
3. sg., jednotné číslo (singulár)
4. 6,12

Sedm andělů s polnicemi

⁶ A těch sedm andělů, kteří měli sedm polnic, se připravilo, aby zatroubili.

⁷ Zatroubil první [anděl]. Nastalo krupobití¹ a oheň smíšený² s krví a bylo to svrženo na zem. Třetina³ země shořela, třetina stromů shořela, veškerá zelená tráva shořela.

1. 11,19; 16,21; Ex 9,23; Iz 28,2
2. var.: smíšené (to obojí)
3. 9,15; 12,4

⁸ Zatroubil druhý anděl. Něco jako veliká hora hořící [ohněm] bylo vrženo do moře. Třetina moře se obrátila v krev¹

1. Ex 7,20n

⁹ a zahynula třetina živých¹ tvorů v moři a byla zničena třetina lodí.²

1. ř.: majících duši
2. Iz 2,16

¹⁰ Zatroubil třetí anděl, a z nebe spadla veliká hvězda,¹ hořící jako pochodeň, a padla na třetinu řek a na prameny vod.²

1. 6,13; Iz 14,12
2. 14,7; 16,4

¹¹ Jméno té hvězdy je Pelyněk.¹ Třetina vod se změnila v pelyněk a mnoho lidí zemřelo z těch vod, protože zhořkly.²

1. Jr 9,15
2. ::Ex 15,25

¹² Zatroubil čtvrtý anděl, a byla zasažena třetina slunce,¹ třetina měsíce a třetina hvězd, takže třetina z nich ztemněla a nebylo světlo po třetinu dne a stejně i noci.

1. Ex 10,21—23

¹³ Tu jsem uviděl a uslyšel jednoho orla, jak letí ⌈prostředkem nebe⌉¹ a volá² mocným hlasem: „Běda, běda, běda³ těm, kteří bydlí na zemi,⁴ pro zbývající hlasy polnic tří andělů, kteří ještě mají troubit.“

1. n.: v zenitu
2. ř.: říká
3. [trojí běda odpovídá třem zbývajícím ranám (9,12; 11,14; kpp. 15—16)]; 12,12; 18,10; Mt 23,13!; 24,19
4. 3,10

¹ Zatroubil pátý anděl. A uviděl jsem hvězdu spadlou z nebe na zem a byl jí¹ dán klíč² od jícnu bezedné propasti.³

1. n.: mu … Otevřel
2. 1,18; 20,1
3. vv. 2.11; 11,7; 17,8; 20,1.3; L 8,31; Ř 10,7†; ř. abyssos odpovídá h. tehóm (Gn 1,2)

² [Otevřela¹ jícen bezedné propasti] a z toho jícnu vystoupil dým² jako dým z veliké pece; dýmem z jícnu se zatmělo³ slunce i všechno ovzduší.⁴

1. n.: mu … Otevřel
2. Gn 19,28; Ex 19,18
3. Jl 2,2
4. ř.: vzduch

³ Z toho dýmu vyšly na zem kobylky¹ a byla jim dána moc,² jakou mají pozemští štíři.³

1. Ex 10,1—20; Jl 1,2p
2. ř.: pravomoc (exúsia); 2,26; 6,8; 9,10.19; 11,16; 12,10; 13,5!
3. Ez 2,6; L 10,19; 11,12

⁴ A bylo jim řečeno, aby neškodily trávě na zemi ani žádné zeleni ani žádnému stromu, jenom lidem, kteří na čele¹ nemají Boží pečeť.

1. 7,3

⁵ A bylo jim dáno, ne aby je zabíjely, nýbrž aby jim působily trýzeň po¹ pět měsíců; jejich trýzeň byla jako trýzeň od štíra, když bodne člověka.

1. n.: na

⁶ V oněch dnech lidé budou hledat smrt,¹ a nenaleznou ji, budou si přát umřít, ale smrt od nich uteče.

1. Jb 3,21; Jr 8,3; Zj 6,16

⁷ Vzhledem se ty kobylky podobaly¹ koním² připraveným k boji; na svých hlavách měly něco jako ⌈věnce³ podobné zlatu⌉,⁴ jejich tváře byly jako tváře lidí,

1. ř.: byly podobné (srv. Jl 2,4; Na 3,17)
2. Jl 2,4
3. 2,10; 6,2
4. var.: zlaté věnce

⁸ vlasy měly jako vlasy žen a jejich zuby byly jako zuby lvů.¹

1. Jl 1,6

⁹ Měly hrudní pancíře jako ze železa¹ a zvuk jejich křídel jako zvuk² mnoha vozů s koňmi běžícími do boje.

1. ř.: hrudní pancíře ze železa
2. Jr 47,3

¹⁰ Mají ocasy jako štíři a v nich žihadla, a v jejich ocasech¹ je jejich moc² škodit lidem po³ pět měsíců.

1. v. 19
2. ř.: pravomoc (exúsia); 2,26; 6,8; 9,10.19; 11,16; 12,10; 13,5!
3. n.: na

¹¹ Nad sebou mají krále, anděla bezedné propasti,¹ který se hebrejsky² jmenuje Abaddon a řecky Apollyón.³

1. v. 1
2. 16,16; J 5,2
3. tj.: Zhoubce

¹² První běda¹ pominulo;² hle, ještě dvoje běda přichází potom.

1. 8,13
2. ř.: odešlo

¹³ Zatroubil šestý anděl. Uslyšel jsem jakýsi hlas ze [čtyř] rohů zlatého oltáře,¹ který je před Bohem.

1. Ex 30,2

¹⁴ Ten řekl šestému andělu, který měl polnici: „Rozvaž ty čtyři anděly, kteří jsou svázáni při veliké řece Eufratu.“¹

1. 16,12; Gn 15,18

¹⁵ Tu byli rozvázáni¹ ti čtyři andělé, připravení k hodině, dni, měsíci a roku, aby zabili třetinu lidí.

1. 20,7

¹⁶ ⌈Vojska jejich jízdy měla⌉¹ ⌈dvě stě miliónů⌉² mužů -- uslyšel jsem jejich počet.

1. ř.: Počet vojsk jízdy:
2. ř.: dvacet tisíc desetitisíců; srv. 5,11

¹⁷ A takto jsem ve vidění¹ spatřil koně a ty, kteří na nich seděli: hrudní pancíře měli ohnivé, hyacintové² a sírově žluté; hlavy koní jako hlavy lvů, z jejich tlam vychází oheň,³ dým a síra.

1. Sk 2,17
2. tj. temně rudé nebo temně modré
3. 11,5

¹⁸ Těmito třemi ranami byla zabita třetina lidí: ohněm, dýmem a sírou, která vycházela z jejich tlam.

¹⁹ Neboť moc¹ koní je v jejich tlamách a v jejich ocasech;² jejich ocasy jsou podobné hadům: mají hlavy a těmi škodí.

1. ř.: pravomoc (exúsia); 2,26; 6,8; 9,10.19; 11,16; 12,10; 13,5!
2. v. 10

²⁰ Ale ostatní lidé, kteří nebyli těmito ranami zabiti, se neodvrátili¹ od skutků svých rukou: nepřestali se klanět² démonům³ a modlám ze zlata, stříbra, mědi, kamene i dřeva,⁴ které nemohou ani vidět ani slyšet ani chodit;⁵

1. 2,21p
2. Jr 1,16; Mi 5,13
3. 1K 10,20
4. Dt 4,28
5. Ž 115,4—7

²¹ neodvrátili¹ se od svých vražd ani od svých čárů,² od svého smilstva ani od svých krádeží.

1. 2,21p
2. n.: drog; ř. farmakon zahrnuje jak okultní praktiky (a nápoje), tak drogy a jedy; 18,23; 21,8; 22,15; Ga 5,20

¹ Tu jsem uviděl sestupovat z nebe¹ jiného silného² anděla oděného do oblaku a nad jeho hlavou byla duha;³ jeho tvář byla jako slunce⁴ a jeho nohy⁵ jako ohnivé sloupy

1. ř.: sestupujícího z nebe; 18,1; 20,1
2. 5,2
3. 4,3! Gn 9,13
4. 1,16
5. 1,15

² a v ruce měl rozvinutý malý svitek.¹ Pravou nohou se postavil na moře, levou na zem

1. vv. 9n†; v. 8v; srv. 5,1

³ a vykřikl mohutným hlasem, jako když řve¹ lev.² A když vykřikl, promluvilo svými³ hlasy sedm hromů.⁴

1. Am 1,2
2. Oz 11,10
3. ř.: své
4. 4,5

⁴ Jakmile¹ promluvilo těch sedm hromů, chtěl jsem psát,² ale uslyšel jsem hlas z nebe, který říkal: „Zapečeť,³ co promluvilo těch sedm hromů, a nepiš to.“

1. var.: (Když jsem uslyšel,) co
2. 1,11
3. ::22,10; Da 8,26

⁵ A anděl, kterého jsem viděl stát na moři i na zemi, zdvihl¹ svou pravou ruku k nebi

1. Gn 14,22; Nu 14,30; Ez 20,5; Da 12,7

⁶ a přísahal¹ při tom, který je živ na věky věků,² který stvořil nebe³ i to, co je v něm, zemi i to, co je v ní, a moře⁴ i to, co je v něm,⁵ že čas⁶ již více nebude,⁷

1. ř.: přisáhl (aor.)
2. 4,9
3. 14,7; Neh 9,6; Ž 33,6; 124,8
4. Ž 95,5; 146,6
5. Ex 20,11
6. ř. chronos
7. 6,11; 12,12; srv. 16,17

⁷ nýbrž ve dnech hlasu sedmého¹ anděla, až bude troubit, bude dokonáno tajemství Boží,² jak to ohlásil³ svým otrokům prorokům.⁴

1. 11,15
2. Ř 16,25
3. ř. euangelizein
4. 11,18; Am 3,7

⁸ Hlas, který jsem uslyšel z nebe, se mnou opět mluvil a říkal: „Jdi, vezmi ten rozvinutý svitek, který je v ruce anděla stojícího na moři a na zemi.“

⁹ I odešel jsem k tomu andělovi a řekl jsem mu, aby mi dal ten malý svitek. Řekl mi: „Vezmi jej a sněz;¹ naplní² tvé břicho hořkostí, ale v tvých ústech bude sladký³ jako med.“

1. Jr 15,16; Ez 2,8; 3,1
2. ř.: učiní hořkým
3. Ž 119,103

¹⁰ Vzal jsem ten malý svitek z ruky anděla a snědl jsem jej; v mých ústech byl sladký jako med, ale když jsem ho snědl, naplnil¹ mé břicho hořkostí.

1. v. 9

¹¹ A řekli¹ mi: „Musíš znovu přinést proroctví mnohým lidem,² národům, jazykům i králům.“³

1. var.: řekl
2. 7,9
3. 17,10

¹ Byla mi dána třtina¹ podobná holi se slovy: „Vstaň² a změř Boží svatyni i oltář a ty, kteří se v ní klanějí.³

1. 21,15n; Ez 40,3
2. Jon 1,2; Mt 2,13
3. 4,10

² Ale vnější nádvoří¹ svatyně vynech² a neměř je, protože bylo dáno pohanům, kteří budou šlapat³ po svatém městě⁴ dvaačtyřicet měsíců.

1. Ez 40,17
2. ř.: vyhoď ven
3. L 21,24
4. 21,2; 22,19; Mt 4,5

³ A dám pravomoc svým dvěma svědkům,¹ a budou prorokovat tisíc dvě stě šedesát dní,² oblečeni v žíněný šat.“³

1. 1,5; 2,13
2. 12,6; tj. čtyřicet dva měsíců (v. 2; 13,5); tři a půl roku (L 4,25); srv. Da 7,25p
3. 1Kr 21,27; Neh 9,1; Ž 30,12p

⁴ To jsou ty dvě olivy¹ a ty dva svícny, které stojí² před Pánem země.

1. Za 4,3
2. 7,9; srv. Ž 134,1p

⁵ Bude–li jim chtít někdo ublížit, z jejich ¹úst vyjde² oheň a sežehne³ jejich nepřátele; kdo by jim chtěl ublížit, musí být takto usmrcen.

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. ř.: vychází
3. ř.: požírá; srv. 2Kr 1,10; Jr 5,14

⁶ Tito svědkové mají pravomoc zavřít nebe,¹ aby ve dnech² jejich prorocké služby nepršelo, a mají pravomoc nad vodami, aby je obraceli v krev,³ a aby zasáhli zemi jakoukoli ranou,⁴ kdykoli budou chtít.

1. 1Kr 17,1; Jk 5,17
2. v. 3
3. 8,8; Ex 7,17
4. 1S 4,8

⁷ A když dokončí své svědectví, bude s nimi bojovat šelma,¹ která vystupuje² z bezedné propasti,³ přemůže⁴ je a zabije.

1. 13,1; 15,2; 16,13; 17,8
2. n.: má vystoupit
3. 9,1p
4. 13,7; Da 7,21

⁸ A jejich ⌈mrtvá těla⌉¹ budou ležet na náměstí² toho velikého³ města, které se duchovně nazývá Sodoma⁴ a Egypt,⁵ kde byl také ukřižován jejich Pán.

1. ř.: mrtvoly; var.: sg.; Jr 22,19p
2. ř. plateia — hl., široká ulice města
3. [někteří chápou dosl. podle konce v. jako Jeruzalém, jiní obrazně jako Babylon (14,8!) či Řím]; 16,19; 17,18; 18,10
4. Iz 1,9n; Jr 23,14; Ju 1,7
5. Ex 20,2; Ez 23,3

⁹ Mnozí z lidí,¹ kmenů, jazyků a národů ⌈budou hledět na⌉² jejich ⌈mrtvá těla⌉³ po tři a půl dne a nedovolí je⁴ uložit do hrobu.

1. 7,9
2. ř.: hledí na / vidí
3. ř.: mrtvoly; var.: sg.; Jr 22,19p
4. ř.: jejich mrtvoly

¹⁰ Obyvatelé země¹ ⌈se nad nimi budou radovat,² budou jásat⌉³ a navzájem si posílat dary,⁴ protože tito dva proroci trýznili⁵ obyvatele země.

1. 3,10; 13,8; 17,2.8
2. Abd 1,12; J 16,20; 1K 13,6
3. ř.: se … radují a jásají
4. Neh 8,10; Est 9,19
5. 9,5; 20,10; Mt 8,29

¹¹ Ale po třech a půl dnech do nich vstoupil duch¹ života z Boha, postavili se na nohy a na ty, kteří na ně hleděli, padl veliký strach.²

1. Ez 37,10
2. Joz 2,9; Sk 5,5!

¹² Tu uslyšeli¹ mocný hlas z nebe, který jim řekl: „Vystupte² sem!“ A vystoupili³ v oblaku do nebe a jejich nepřátelé je pozorovali.

1. var.: jsem uslyšel
2. 4,1
3. 2Kr 2,11; Sk 1,9

¹³ V tu hodinu nastalo veliké země třesení,¹ desetina toho města se zřítila a v země třesení bylo zabito sedm tisíc lidí.² Ostatní se vyděsili a vzdali slávu³ nebeskému Bohu.⁴

1. 6,12
2. ř.: jmen lidí
3. 14,7; 16,9; 19,7; Mt 5,16; J 9,24; Sk 11,18
4. 16,11

¹⁴ Druhé běda¹ pominulo; hle, třetí běda rychle přichází.

1. 8,13

Sedmá polnice

¹⁵ Zatroubil sedmý¹ anděl. A v nebi se ozvaly² mocné hlasy, které říkaly: „Království³ světa se stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista,⁴ a bude kralovat na věky věků.“⁵

1. 8,2; 10,7
2. ř.: nastaly
3. 12,10
4. Sk 4,26
5. Ex 15,18; Da 2,44; 7,14; L 1,33

¹⁶ Čtyřiadvacet starších, sedících na svých trůnech¹ před Bohem, padlo na tváře a poklonilo² se Bohu

1. 4,4
2. 4,10!

¹⁷ se slovy: „Děkujeme¹ tobě, Pane Bože, Všemohoucí,² který jsi a kterýs byl,³ že ses chopil své veliké moci⁴ a ujal ses kralování.⁵

1. Ko 1,3
2. 1,8!
3. 1,4
4. 4,11; Ž 21,14; 2Pt 1,16
5. 19,6

¹⁸ Rozhněvaly se národy,¹ ale přišel tvůj hněv,² čas, aby byli souzeni mrtví³ a aby byla dána mzda tvým otrokům prorokům⁴ a svatým⁵ a bojícím⁶ se tvého jména, malým i velkým,⁷ a aby byli zničeni ti, kteří ničí zemi.“

1. 2,1
2. Ž 2,5; Ř 1,18!
3. 20,12
4. 10,7
5. 5,8!
6. 14,7; Ž 61,6; L 1,50
7. 13,6; 19,5; Ž 115,13!

¹⁹ Tu byla otevřena Boží svatyně¹ [, která je] v nebi, a byla vidět schrána² jeho smlouvy v jeho svatyni; nastaly blesky,³ hlasy a hromy, [země třesení] a veliké krupobití.⁴

1. 7,15; 15,5
2. He 9,4
3. 4,5
4. 8,7

¹ A ukázalo se veliké znamení¹ v nebi: žena² oděná³ sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na její hlavě koruna⁴ z dvanácti hvězd.

1. v. 3; 15,1
2. Ga 4,26
3. Ž 104,2
4. ř.: věnec

² Byla těhotná a křičela,¹ když v bolestech² a mukách pracovala ku porodu.

1. Iz 26,17; Mi 4,9n
2. Ga 4,19.27

³ A ukázalo se jiné znamení v nebi: hle, veliký rudý¹ drak,² mající sedm hlav³ a deset rohů,⁴ a na těch hlavách sedm diadémů.⁵

1. n.: ohnivý
2. v. 9; 13,2; 16,13; 20,2
3. 13,1; 17,3
4. 17,12; Da 7,7
5. [typ koruny používané jako symbol nejvyšší vládnoucí autority v dané oblasti, často proto spojovaný s kralováním — v protikladu k věnci / koruně vítězů (v. 1; 2,10)]; 13,1; 19,12

⁴ Jeho ocas vlekl třetinu¹ nebeských hvězd;² i svrhl je na zem.³ A drak stál před ženou, která měla porodit, aby její dítě sežral, jakmile porodí.⁴

1. 8,7
2. Da 8,10
3. Da 8,10
4. srv. Mt 2,16

⁵ A porodila syna -- muže,¹ který má pást všechny národy železnou berlou.² Vtom bylo její dítě vytrženo³ k Bohu a k jeho trůnu.

1. ř.: mužského (pohlaví); Iz 66,7; L 2,23
2. 2,27; Ž 2,9
3. 2K 12,2

⁶ A žena utekla do pustiny,¹ kde měla od Boha připravené místo, aby ji tam živili tisíc dvě stě šedesát dní.²

1. Mt 2,13n
2. 11,3p

Drak svržen na zem

⁷ A v nebi nastala válka: Michael¹ a jeho andělé museli bojovat s drakem. Drak i jeho andělé² bojovali,

1. Da 10,13; Ju 1,9
2. Mt 25,41

⁸ ale neobstáli, a už pro ně nebylo¹ místo v nebi.

1. ř.: nebylo nalezeno

⁹ A byl svržen veliký drak, ten dávný had,¹ nazývaný Ďábel a Satan,² který svádí³ celý obydlený svět.⁴ Byl svržen⁵ na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.

1. v. 15; Gn 3,1; 2K 11,3
2. 2,9; 20,2.7
3. 13,14; 20,3; Mt 24,4; 2Tm 3,13
4. 3,10
5. L 10,18; J 12,31

¹⁰ A uslyšel jsem mocný hlas v nebi, který říkal: „Nyní přišla¹ záchrana,² moc a kralování³ našeho Boha a pravomoc jeho Krista, neboť byl svržen žalobce⁴ našich bratří, který je obviňoval před naším Bohem dnem i nocí.⁵

1. ř.: se stala
2. 7,10
3. 11,15
4. Jb 1,11; Za 3,1; 1Pt 5,8
5. 4,8

¹¹ Oni nad ním zvítězili¹ pro krev² Beránkovu a pro slovo svého svědectví;³ a nemilovali svou duši⁴ až na smrt.

1. 15,2; 1J 2,13
2. 7,14
3. 6,9
4. L 14,26

¹² Proto se radujte, nebesa¹ a vy, kdo v nich přebýváte.² Běda³ zemi a moři, neboť k vám sestoupil Ďábel⁴ s velikou zuřivostí; ví, že má málo času.“⁵

1. 18,20; Ž 96,11; Iz 44,23
2. ř. slovo zn. být ve stánku; 13,6; J 1,14p
3. 8,13
4. 2,10!
5. 10,6

Žena unikla před drakem

¹³ Když drak uviděl, že byl svržen na zem, začal pronásledovat ženu, která porodila toho syna.¹

1. ř.: mužského (pohlaví); Iz 66,7; L 2,23

¹⁴ Ale té ženě byla dána dvě křídla velikého orla,¹ aby mohla letět do pustiny na své místo, kde ⌈skryta před hadem⌉² bude³ živena čas a časy a půl času.⁴

1. Ex 19,4; Dt 32,11
2. n.: kvůli hadovi (ř.: od tváře hada)
3. ř.: je
4. Da 7,25p

¹⁵ A had vychrlil z tlamy za ženou vodu jako řeku, aby ji strhl proudem.

¹⁶ Ale země přispěla ženě na pomoc: země otevřela svá ústa¹ a pohltila řeku, kterou vychrlil drak ze své tlamy.

1. Nu 16,31n

¹⁷ Drak se na tu ženu rozzuřil a odešel, ⌈aby rozpoutal válku proti ostatním⌉¹ z jejího potomstva,² kteří zachovávají³ Boží ⁴přikázání a mají Ježíšovo svědectví.⁵

1. ř.: učinit válku s ostatními
2. ř.: semene
3. 14,12; 1J 2,3
4. pl., množné číslo (plurál)
5. 1,2; 6,9; 19,10

¹⁸ I postavil se¹ na písku u moře.

1. var.: jsem se

¹ Tu jsem uviděl, jak z moře vystupuje šelma,¹ která měla deset rohů a sedm hlav; na svých rozích měla deset diadémů² a na svých hlavách jména³ urážející Boha.

1. 11,7; Da 7,3
2. 12,3p
3. var.: jméno; 17,3

² Ta šelma, kterou jsem uviděl, byla podobná levhartovi,¹ její nohy jako tlapy medvěda a její tlama jako tlama lví. A drak jí dal svou sílu, svůj trůn² a velikou pravomoc.

1. Da 7,6
2. 2,13; 16,10

³ A jednu z jejích hlav jsem viděl jakoby raněnou k smrti, ale její smrtelná rána byla vyléčena. Celá země nad tou šelmou užasla;¹

1. 17,8

⁴ poklonili se drakovi, že dal té šelmě svou pravomoc, a poklonili se také šelmě se slovy: „Kdo¹ je podobný té šelmě a kdo s ní může bojovat?²“

1. 18,18; Ex 15,11; Iz 46,5
2. n.: svést bitvu (ř. aor.)

⁵ Byla jí dána ústa mluvící¹ veliké věci a rouhání² a byla jí dána moc,³ ⌈aby činila, co chce⌉⁴ po čtyřicet dva měsíce.⁵

1. Da 11,36
2. 2Te 2,3n
3. ř. exúsia–- pravomoc / moc / právo; vv. 2.4.7.12; 14,18; 16,9; 17,12n; 18,1; 20,6; 22,14.
4. var.: aby vedla válku (srv. 12,17; 13,7)
5. 11,2

⁶ I otevřela svá ústa k rouhání se Bohu a rouhala se jeho jménu a jeho stánku, ⌈to jest těm⌉,¹ kteří přebývají² v nebi.

1. var.: a těm
2. 12,12

⁷ [A bylo jí dáno, ⌈aby rozpoutala válku proti⌉¹ svatým² a aby je přemohla,]³ a byla jí dána moc nad každým kmenem, lidem, jazykem i národem;⁴

1. 12,7
2. 5,8!
3. 11,7
4. 7,9

⁸ budou se jí klanět všichni obyvatelé země,¹ jejichž jména nejsou ⌈od založení světa² zapsána v knize³ života toho zabitého Beránka⌉.⁴

1. 3,10
2. 17,8; Mt 25,34!
3. 3,5!; ř.: ve svitku
4. n.: zapsaná v knize života Beránka zabitého od založení světa

⁹ Má–li kdo ⌈uši, slyš⌉.¹

1. 2,7p

¹⁰ ⌈Kdo má jít do zajetí, půjde do zajetí; kdo má být zabit mečem⌉,¹ [musí] být mečem zabit. Zde jest vytrvalost² a víra³ svatých.

1. var.: Kdo odvléká do zajetí, půjde do zajetí; kdo zabíjí mečem, … Jr 15,2
2. 14,12; He 6,12
3. n.: důvěra / věrnost

Šelma ze země

¹¹ A uviděl jsem jinou šelmu vystupovat ze země; měla dva rohy jako beránek,¹ ale mluvila jako drak.

1. Da 8,3

¹² Vykonává všechnu pravomoc té první šelmy v její přítomnosti. Nutí zemi a její obyvatele, aby se klaněli¹ té první šelmě, jejíž smrtelná rána byla vyléčena.²

1. 14,9; 16,2; 19,20; 20,4; srv. 4,10
2. v. 3

¹³ Činí veliká znamení,¹ takže nechá i oheň² z nebe před zraky lidí sestupovat na zem,

1. 16,14; Mt 24,24
2. 11,5; 20,9; 1Kr 18,38; L 9,54

¹⁴ a svádí¹ obyvatele země znameními, která jí bylo dáno učinit před očima šelmy. Říká obyvatelům země, aby učinili obraz šelmě, která měla ránu od meče a ožila.

1. 12,9

¹⁵ A bylo jí dáno, aby vložila¹ ducha do obrazu té šelmy, takže obraz šelmy promluvil² a způsobil, aby byli zabiti všichni, kteří se nepokloní obrazu šelmy.³

1. ř.: dala
2. n.: také promluvil
3. Da 3,3nn

¹⁶ A působí, aby všem, malým i velkým,¹ bohatým i chudým,² svobodným i otrokům,³ byl dán cejch⁴ na pravou ruku nebo na čelo⁵

1. 11,18
2. Př 22,2
3. 6,15; 19,18
4. 14,9.11; 16,2
5. 7,3!

¹⁷ [a] aby nikdo nemohl kupovat ani prodávat, leda ten, kdo má cejch: jméno šelmy nebo číslo¹ jejího jména.

1. n.: číselnou hodnotu; 15,2

¹⁸ Zde je moudrost. Kdo má rozum, ať spočte číslo té šelmy. Je to číslo člověka, a jeho číslo je šest set ⌈šedesát šest⌉.¹

1. var.: šestnáct

¹ A uviděl jsem, hle, Beránek¹ stál na hoře Sión² a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce³ těch, kdo mají na svých čelech⁴ napsáno jméno⁵ jeho i jméno jeho Otce.

1. 5,6
2. Ž 2,6; He 12,22
3. 7,4
4. 7,3
5. 3,12

² A uslyšel jsem hlas z nebe jako zvuk mnohých vod¹ a jako zvuk velikého hromu.² A hlas, který jsem uslyšel, byl jako hlas harfeníků, hrajících na své harfy.³

1. 1,15
2. 6,1
3. 5,8

³ Zpívali novou píseň před trůnem, před těmi čtyřmi živými bytostmi¹ a před staršími. Nikdo se nemohl naučit té písni než těch sto čtyřicet čtyři tisíce vykoupených² ze země.

1. 4,6
2. v. 4; 5,9; 2S 7,23; L 24,21; 1Pt 1,18

⁴ To jsou ti, kteří se neposkvrnili¹ se ženami, jsou to panici.² To jsou ti, kteří následují Beránka,³ kamkoli jde.⁴ Ti byli vykoupeni z lidí jako prvotiny⁵ Bohu a Beránkovi.

1. 3,4
2. 2K 11,2
3. 5,6!
4. 17,14; Mk 8,34
5. n.: první sklizeň; Jk 1,18

⁵ V jejich ústech¹ nebyla nalezena lež;² jsou bez úhony.³

1. 1Pt 2,22
2. 21,27; 22,15; Sf 3,13; Mal 2,6; Ř 1,25; Ef 4,24
3. Ef 5,27; 2Pt 3,14; Ju 1,24

Zvěsti tří andělů

⁶ Tu jsem uviděl [jiného] anděla, majícího věčné evangelium,¹ jak letí ⌈prostředkem nebe⌉,² aby je zvěstoval³ těm, kteří přebývají⁴ na zemi, každému národu, kmenu, jazyku a lidu.⁵

1. 1Pt 1,25
2. 8,13
3. ř. euangelisai (aor. inf.)
4. ř.: sedí; L 21,35
5. 7,9!

⁷ Volal¹ mocným hlasem: „Bojte² se Boha a vzdejte mu slávu,³ neboť přišla hodina⁴ jeho soudu;⁵ pokloňte⁶ se tomu, který učinil nebe,⁷ zemi, moře i prameny vod.“⁸

1. ř.: říkajícího
2. 15,4; Kaz 12,13
3. 4,9
4. v. 15; 11,18; Mk 14,41; J 16,21
5. 15,4
6. 4,10
7. 10,6; Sk 14,15
8. 8,10

⁸ A jiný, druhý anděl ho následoval ⌈a volal⌉:¹ „Padl, padl² veliký Babylon,³ který napájel⁴ všechny národy⁵ vášnivým vínem⁶ svého smilstva.“⁷

1. ř.: říkaje
2. 18,2; Iz 21,9; Jr 51,8
3. 16,19; 17,5; 18,10; Da 4,30
4. Jr 51,7
5. Jr 51,7
6. 18,3; ř.: vínem hněvu; v. 10
7. 17,2

⁹ A jiný, třetí anděl je následoval ⌈a volal⌉¹ mocným hlasem: „Kdo se klaní² šelmě a jejímu obrazu a přijímá cejch na čelo³ či na ruku,

1. ř.: říkaje
2. 13,12
3. 7,3!

¹⁰ bude také pít z vína¹ Božího rozhorlení,² které je nalito neředěné v číši³ jeho hněvu;⁴ a bude mučen v ohni a síře⁵ před svatými anděly⁶ a před Beránkem.

1. 16,19; 19,15; Jr 25,15
2. ř. thymos, n.: hněvu — v. 19; 15,1.7; 16,1
3. 18,6; Ž 75,9
4. ř. orgé; Ř 1,18!
5. 20,10; Gn 19,24; Ez 38,22
6. Mk 8,38

¹¹ Dým¹ jejich muk vystupuje na věky věků a dnem i nocí² nemají odpočinutí ti, kdo se klanějí šelmě a jejímu obrazu, a ti, kdo přijímají cejch jejího jména.“

1. 18,9; 19,3; Iz 34,10
2. 4,8; 20,10

¹² Zde je vytrvalost svatých,¹ kteří zachovávají² Boží ³přikázání a ⌈Ježíšovu víru⌉.⁴

1. 5,8!; 13,10
2. 12,17
3. pl., množné číslo (plurál)
4. n.: víru v Ježíše; 2,13

¹³ Tu jsem uslyšel hlas z nebe, který říkal: „Napiš:¹ Blahoslavení² mrtví, kteří od této chvíle umírají v Pánu!“³ [„Ano,“] praví Duch,⁴ „ať odpočinou⁵ od svých prací, neboť jejich skutky⁶ jdou s nimi.“

1. 1,11
2. 1,3; 20,6; Mt 5,3p
3. 1K 15,18; 1Te 4,16
4. 2,7; 22,17
5. 6,11; He 4,9nn
6. 1Tm 5,25

Žeň úrody země

¹⁴ A uviděl jsem, hle, bílý oblak¹ a na oblaku sedí někdo podobný Synu člověka,² na hlavě má zlatou korunu³ a v ruce ostrý srp.⁴

1. Mt 17,5
2. 1,13
3. 12,1p
4. v NS pouze v tomto oddílu a Mk 4,29; srv. Jl 4,12n

¹⁵ A další anděl vyšel ze svatyně¹ a volal mocným hlasem na toho, který seděl na oblaku: „Pošli svůj srp a začni žeň, protože přišla hodina² žně³ a dozrála⁴ úroda země.“

1. 7,15!
2. v. 7
3. Jr 51,33; Mt 13,39—41
4. ř.: vyschla

¹⁶ A ten, který seděl na oblaku, hodil svůj srp na zem a země byla požata.

Sklizeň vinné révy země

¹⁷ A další anděl vyšel ze svatyně, která je v nebi, a také on měl ostrý srp.

¹⁸ A jiný anděl [vyšel] z oltáře¹ a ten měl moc² nad ohněm. Mocným hlasem zvolal na toho, který měl ostrý srp: „Pošli svůj ostrý srp a skliď hrozny z vinné révy země, neboť její plody³ dozrály.“

1. 6,9
2. 9,3
3. n.: hrozny

¹⁹ Tu hodil ten anděl svůj srp na zem a sklidil vinnou révu země a hrozny uvrhl do velikého lisu¹ Božího hněvu.²

1. 19,15; Iz 63,2; Pl 1,15
2. 16,1!

²⁰ A ten lis byl stlačen¹ venku² za městem a vytekla z něj³ krev až po uzdy koní na vzdálenost tisíce šesti set stadií.⁴

1. ř.: ušlapán
2. He 13,12
3. ř.: toho lisu
4. tj. 298 km; srv. 21,16; J 11,18

¹ Tu jsem uviděl v nebi jiné veliké a podivuhodné znamení:¹ sedm² andělů, kteří měli sedm³ posledních ran,⁴ protože jimi je dovršen Boží hněv.⁵

1. 12,1
2. v. 6nn; 16,1; 17,1; 21,9
3. Lv 26,21
4. 9,20
5. 16,1

² Uviděl jsem něco jako skelné moře¹ smíšené s ohněm a ty, kteří vycházeli vítězní² z moci té šelmy,³ z moci jejího obrazu⁴ i z moci čísla⁵ jejího jména; stáli na skelném moři, měli Boží harfy⁶

1. 4,6
2. 12,11
3. 13,1
4. 13,14
5. 13,17
6. 5,8

³ a zpívali píseň¹ Božího otroka² Mojžíše³ a píseň⁴ Beránkovu: „Veliké a podivuhodné⁵ jsou tvé skutky,⁶ Pane Bože Všemohoucí,⁷ spravedlivé⁸ a pravdivé⁹ jsou tvé cesty, Králi národů.¹⁰

1. Dt 31,30; 32,3nn
2. Dt 34,5p; Joz 22,5; He 3,5
3. Ex 15,1—18
4. 5,9
5. Ž 139,14
6. Ž 111,2
7. 1,8!
8. 16,5; 19,2; Ž 99,4; 145,17
9. n.: pravé
10. Jr 10,7; var.: věků; Jr 10,10; 1Tm 1,17

⁴ Kdo by se nebál¹ [tebe], Pane, a neoslavoval tvé jméno? Neboť ty jediný jsi svatý; všechny² národy přijdou a pokloní³ se před tebou, protože tvé spravedlivé soudy vyšly najevo.“

1. 14,7
2. Ž 86,9; Iz 66,23
3. 4,10

⁵ Potom¹ jsem uviděl: V nebi byla otevřena svatyně² stánku svědectví³

1. 4,1p
2. 7,15!
3. Nu 1,50p

⁶ a ze svatyně vyšlo sedm¹ andělů, kteří měli těch sedm ran; byli oděni lněným² rouchem, čistým a zářivým,³ a kolem prsou měli⁴ zlaté pásy.⁵

1. v. 1
2. var.: kamenným
3. L 23,11p
4. ř.: měli přepásané
5. 1,13

⁷ A jedna z těch čtyř živých bytostí¹ dala sedmi andělům sedm zlatých misek² plných hněvu Boha, toho živého na věky věků.³

1. 4,6
2. 5,8
3. 4,9

⁸ A svatyně byla naplněna dýmem¹ z Boží slávy² a z jeho moci; nikdo nemohl vstoupit do svatyně, dokud se nedokoná sedm ran těch sedmi andělů.

1. Ex 19,18; Iz 6,4
2. 21,11; 1Kr 8,11; J 11,40

¹ Tu jsem uslyšel mocný hlas ze svatyně,¹ který těm sedmi andělům říkal: „Jděte a vylejte² těch sedm misek Božího hněvu³ na zem.“

1. 7,15!
2. Ž 79,6; Jr 10,25; Sf 3,8
3. v. 19; 6,16; 11,18; 14,10; 15,1; 19,15; Ř 1,18!

² První z nich odešel a vylil svou misku na zem,¹ a na lidi, kteří měli cejch² šelmy a kteří se klaněli jejímu obrazu, ⌈přišly zlé a zhoubné vředy⌉.³

1. 8,7; Ex 9,9
2. 13,16
3. ř.: nastal zlý a zhoubný vřed; v. 11; Ex 9,9

³ Druhý [anděl] vylil svou misku do moře, a ⌈změnilo se v⌉¹ krev² jako krev mrtvého a všechna živá duše, která byla v moři, zemřela.

1. ř.: stalo se / stala se (objevila se)
2. 8,8; Ex 7,17—21

⁴ Třetí vylil svou misku do řek a pramenů vod,¹ a ⌈objevila se v nich⌉² krev.

1. 8,10
2. var.: změnily se v

⁵ Uslyšel jsem, jak anděl vod říká: „Spravedlivý¹ jsi, který jsi a kterýs byl,² ty Svatý,³ že jsi vynesl tento soud;⁴

1. J 17,25
2. 11,17
3. 15,4
4. 6,10

⁶ neboť prolili krev¹ svatých² a proroků, a dal jsi jim pít krev.³ Zaslouží si to!“⁴

1. 17,6; 18,24
2. 5,8!
3. Iz 49,26
4. ř.: Jsou hodni takového trestu

⁷ A uslyšel jsem, jak oltář¹ říká: „Ano, Pane Bože Všemohoucí,² pravé a spravedlivé jsou tvé soudy.“³

1. var. (slabě doložená): jiný od oltáře; 6,9
2. 1,8!
3. 19,2

⁸ A čtvrtý [anděl] vylil svou misku na slunce,¹ a bylo mu dáno, aby ožehlo lidi ohněm.²

1. 6,12
2. 14,18

⁹ Lidé byli ožehnuti velikým žárem a proklínali¹ jméno Boha, který měl moc² nad těmito ranami, ale ⌈neobrátili se⌉,³ aby mu vzdali slávu.⁴

1. ř.: potupili
2. 9,3
3. n.: neučinili pokání; 2,21
4. 4,9!; Sk 12,23

¹⁰ Pátý [anděl] vylil svou misku na trůn šelmy,¹ a její království se zatmělo;² lidé se bolestí³ kousali do jazyka

1. 13,2
2. 8,12; Ex 10,21
3. n.: ze strádání

¹¹ a proklínali¹ nebeského Boha² pro své bolesti a pro své vředy,³ ale neodvrátili⁴ se od svých skutků.

1. ř.: potupili
2. 11,13
3. v. 2
4. n.: neučinili pokání; 2,21

¹² Šestý [anděl] vylil svou misku na velikou řeku Eufrat,¹ a její voda vyschla,² aby byla připravena cesta králům od východu³ slunce.

1. 9,14
2. Iz 11,15; 44,27
3. Iz 41,2; 46,11

¹³ A uviděl jsem z úst draka¹ a z úst šelmy² a z úst falešného proroka³ vycházet tři nečisté⁴ duchy jako žáby.⁵

1. 12,3
2. 11,7
3. 19,20; 20,10; Mt 7,15!
4. 18,2
5. Ex 8,6; Lv 11,10

¹⁴ Jsou to duchové démonů,¹ činící znamení;² vycházejí ke králům celé obydlené země,³ aby je shromáždili⁴ k boji ve veliký den⁵ Boha, Všemohoucího.⁶

1. 1Tm 4,1
2. 13,13
3. 3,10
4. 19,19
5. 6,17
6. 1,8

¹⁵ Hle, přicházím jako zloděj; blahoslavený, kdo bdí¹ a střeží své šaty, aby nechodil nahý² a neviděli jeho nahotu.³

1. 3,2; L 12,37
2. 3,18
3. ř.: neslušnost

¹⁶ I shromáždil je na místo, zvané hebrejsky¹ Harmagedon.²

1. 9,11
2. [zřejmě z h. har / ‘îr maggedon — tj. hora / město Megido (Sd 5,19p; Za 12,11)]

¹⁷ Sedmý [anděl] vylil svou misku na ovzduší, a ze svatyně¹ od trůnu vyšel mocný hlas, který řekl: „Stalo se!“²

1. v. 1
2. 21,6

¹⁸ A nastaly blesky,¹ hlasy a hromy, a nastalo veliké země třesení,² jaké nebylo,³ co je⁴ člověk na zemi; tak veliké a silné bylo to země třesení.⁵

1. 4,5
2. 6,12
3. Da 12,1; Mt 24,21
4. ř.: povstal / objevil se
5. 6,12

¹⁹ A to veliké město¹ se roztrhlo² na tři díly a města národů se zřítila. A veliký Babylon byl připomenut³ před Bohem, a Bůh mu dal číši⁴ vína svého planoucího hněvu.

1. 11,8
2. ř.: stalo
3. 18,5
4. 14,10

²⁰ ⌈Všechny ostrovy zmizely⌉¹ a hory nebyly k nalezení.²

1. ř.: A každý ostrov utekl; 6,14
2. 12,8p

²¹ Veliké kroupy jako závaží¹ padaly z nebe na lidi; a lidé prokleli² Boha pro tu ránu krupobití,³ protože ta rána byla velmi veliká.

1. ř.: váha talentu [tj. asi 36kg]
2. ř.: potupili
3. 8,7

¹ Tu přišel jeden ze sedmi¹ andělů, kteří měli těch sedm misek, a promluvil se mnou: „Pojď, ukážu² ti soud nad tou velikou smilnicí,³ která sedí⁴ na⁵ mnohých vodách,

1. 15,1
2. 4,1
3. ř. porné; nevěstka / prostitutka; vv. 5.15n; 19,2; (Na 3,4)
4. v. 15
5. n.: u … (Jr 51,13)

² se kterou smilnili králové země¹ a vínem jejího smilstva se opili obyvatelé země.“²

1. 6,15; 18,3; 19,19; 21,24; Iz 23,17
2. 3,10

³ A odnesl¹ mne v Duchu² do pustiny. Tu jsem uviděl ženu, sedící na šelmě šarlatové³ barvy, plné rouhavých jmen,⁴ mající sedm hlav⁵ a deset rohů.

1. 21,10
2. n.: v duchu; 21,10
3. 18,12
4. 13,1
5. v. 7; 12,3

⁴ Ta žena byla oděna purpurem a šarlatem a ozdobena zlatem, drahými kameny¹ a perlami; ve své ruce měla zlatou číši² plnou ohavností a nečistot ⌈svého smilstva⌉³

1. ř.: drahým kamenem
2. 14,10; 18,6
3. var.: smilstva země

⁵ a na svém čele¹ měla napsané ⌈jméno: Tajemství,² Babylon⌉,³ ten veliký, matka smilnic a ohavností země.

1. 7,3!
2. 2Te 2,7
3. n.: tajemné jméno: Babylon, …

⁶ Uviděl jsem tu ženu zpitou krví svatých¹ a krví Ježíšových svědků.² Velice jsem užasl,³ když jsem ji uviděl.

1. 16,6
2. Sk 1,8!
3. ř.: Užasl jsem se velkým úžasem; srv. h. „radovat radostí“ (Jon 4,6) apod.

⁷ Anděl mi řekl: „Proč jsi užasl? Já ti řeknu tajemství¹ té ženy a šelmy, která ji nese a má sedm hlav a deset rohů.

1. 1,20

⁸ Šelma, kterou jsi viděl, byla a není; má vystoupit¹ z bezedné propasti² a jít³ do záhuby; a ti, kdo bydlí na zemi a jejich jméno není zapsáno od založení světa ⌈v knize⌉⁴ života, užasnou, až uvidí, že ta šelma⁵ byla a není,⁶ a opět přijde.

1. ř.: vystupovat
2. 9,1p
3. var.: jde
4. ř.: na svitku; 13,8
5. 11,7
6. v. 11

⁹ Zde¹ je třeba mysli, která má moudrost: Těch sedm hlav je sedm hor, na nichž ta žena sedí. A je sedm králů:

1. 13,18

¹⁰ pět jich padlo, jeden je, další ještě nepřišel; a až přijde, musí zůstat jen nakrátko.

¹¹ A šelma, která byla a není, je tím osmým; je z těch sedmi a jde do záhuby.

¹² Těch deset rohů,¹ které jsi viděl, je deset králů, kteří královskou moc ještě nepřijali, ale pravomoc jako králové ⌈mají přijmout⌉² ⌈na jednu hodinu⌉³ spolu s šelmou.

1. Da 7,20
2. ř.: přijímají
3. n.: v jednu hodinu

¹³ Ti ⌈budou mít stejný⌉¹ úmysl a svou sílu a moc² dají šelmě.

1. ř.: mají jeden
2. 9,3

¹⁴ Ti budou válčit s Beránkem,¹ ale Beránek je přemůže, protože je Pán pánů a Král králů,² a ti, kteří jsou s ním, jsou povolaní, vyvolení³ a věrní.“

1. 5,6
2. 1Tm 6,15
3. Mt 22,14; Ř 8,33!

¹⁵ Ještě mi řekl: „Vody,¹ které jsi viděl, kde ta smilnice sedí, jsou lidé² a zástupy, národy a jazyky.³

1. v. 1
2. 7,9
3. 7,9

¹⁶ Těch deset rohů, které jsi viděl, i ta šelma budou nenávidět smilnici a učiní ji zpustlou a nahou,¹ budou jíst její ²maso a spálí ji v ohni.³

1. Ez 16,37
2. pl., množné číslo (plurál)
3. 18,8

¹⁷ Neboť Bůh dal do jejich srdcí,¹ aby uskutečnili jeho úmysl, ⌈jednali jednomyslně⌉² a dali šelmě svou ⌈královskou moc⌉,³ dokud nebudou dokonána Boží slova.

1. 2K 8,16
2. ř.: učinili jeden úmysl
3. n.: království

¹⁸ A ta žena, kterou jsi viděl, je veliké město,¹ které má královskou moc nad králi země.“

1. 16,19

¹ Potom¹ jsem uviděl jiného anděla sestupovat z nebe:² měl³ velikou pravomoc a země byla ozářena jeho slávou.⁴

1. 4,1p
2. 10,1
3. ř.: (sestupujícího…) majícího; 20,1
4. Ez 43,2

² Zvolal mocným hlasem: „Padl, padl¹ veliký Babylon a stal se příbytkem démonů, vězením všech nečistých duchů² a vězením každého nečistého ⌈a nenáviděného ptáka⌉;³

1. 14,8
2. 16,13
3. Iz 13,21; 34,11; Sf 2,14; var.: ptáka a vězením každé nečisté a nenáviděné šelmy

³ neboť z vášnivého vína jejího¹ smilstva pily² všechny národy, i králové země³ s ní smilnili a obchodníci⁴ země zbohatli z moci jejího ⁵zhýralého přepychu.“⁶

1. v ř. i h. je Babylon f.!
2. var.: padly
3. 17,2
4. v. 11
5. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
6. vv. 7.9; L 7,25v

⁴ Tu jsem uslyšel jiný hlas z nebe, který říkal: „Vyjděte¹ z ní, můj lide, abyste neměli účast² na jejích hříších a nedostali z jejích ran.³

1. var.: Vyjdi; Iz 52,11; Jr 51,45; 2K 6,17
2. srv. Ef 5,11; ::Fp 1,7; 1Tm 5,22; 2J 1,11
3. Gn 19,15

⁵ Neboť její hříchy dosáhly¹ až k nebi² a Bůh se rozpomenul³ na ⌈bezpráví, které činila⌉.⁴

1. ř.: se nalepily
2. 2Pa 28,9; Jr 51,9; Jon 1,2
3. 16,19
4. ř.: její bezpráví

⁶ Odplaťte¹ jí, jako i ona odplatila vám; a odplaťte jí dvojnásobně² podle jejích skutků! Do číše,³ kterou namíchala, namíchejte jí dvojnásob;

1. Sd 1,6n; Ž 137,8; Jr 50,15
2. Iz 40,2
3. 17,4

⁷ nakolik oslavila sebe a užila hýření, tolik jí dejte trýzně a žalu. Neboť si ve svém srdci říká:¹ Jsem² královna,³ nejsem vdova⁴ a jistě ⌈mne nepotká⌉⁵ žal.

1. Dt 7,17p; Sf 2,15
2. ř.: Sedím (/ Trůním) jako
3. Iz 47,7nn; Jr 13,18
4. Pl 1,1
5. ř.: neuvidím; Jr 5,12p (nezažijeme)

⁸ Proto v jednom dni¹ přijdou její rány: smrt, žal a hlad, a bude spálena ohněm.² Protože silný je Pán Bůh, který ji soudí.“

1. v. 10
2. 17,16

⁹ I budou nad ní plakat a bít se v prsa¹ králové země,² kteří s ní smilnili a hýřili, až uvidí dým³ z jejího požáru.

1. 1,7; Mt 11,17p
2. Ez 26,16nn
3. v. 18; 19,3

¹⁰ Z hrůzy nad její trýzní budou stát zdaleka a budou říkat: „Běda, běda,¹ ty veliké město² Babylone, ty mocné město, neboť v jedné hodině³ přišel tvůj soud.“

1. 8,13; Ez 16,23; Am 5,16
2. 11,8
3. v. 17; 17,12

¹¹ A obchodníci¹ země nad ní pláčou a truchlí, protože už nikdo nekoupí² jejich zboží:³

1. Ez 27,9—25
2. ř.: nekupuje
3. n.: (lodní) náklad; Ez 27,27—34

¹² náklady zlata a stříbra, drahokamů¹ a perel, kmentu,² purpuru, hedvábí a šarlatu,³ všechny druhy vonného dřeva⁴ a veškeré předměty ze slonoviny⁵ a všeliké předměty ze vzácného dřeva, mědi, železa a mramoru,⁶

1. ř.: drahého kamene
2. kment = velmi jemná lněná tkanina
3. 17,4
4. 1Kr 10,11
5. Am 6,4
6. Est 1,6

^{13 1}skořici,² ⌈indické koření⌉,³ voňavky, mast a kadidlo, víno a olej, mouku a obilí, dobytčata a ovce, koně a vozy, otroky⁴ i lidské duše.⁵

1. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
2. Př 7,17
3. ř. amómon
4. ř.: těla
5. Ez 27,13

¹⁴ „Ovoce, po kterém toužila¹ tvá duše, od tebe odešlo, všechen lesk a nádhera se ti ztratily a lidé je již nikdy více nenaleznou.“

1. 1K 10,6; 1J 2,16n

¹⁵ Obchodníci s těmito věcmi, kteří jejím prostřednictvím zbohatli, se ze strachu před její trýzní postaví zdaleka, budou plakat a truchlit

¹⁶ a říkat: „Běda, běda, město veliké, kterés bylo oblečeno do kmentu, purpuru a šarlatu, ozdobeno zlatem, ¹drahokamy a ²perlami,

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. sg., jednotné číslo (singulár)

¹⁷ neboť v jedinou hodinu bylo zpustošeno tak veliké bohatství.“ Každý kormidelník,¹ každý, kdo se plaví ⌈při pobřeží⌉,² námořníci a všichni, kdo pracují na moři, se postavili zdaleka

1. n.: kapitán [je vybrán majitelem lodi a vybírá si posádku]; Sk 27,11†
2. var.: na lodích

¹⁸ a křičeli,¹ když viděli dým jejího požáru: „Které město je podobno tomu velikému městu?“

1. var.: vykřikli; (Ez 27,30)

¹⁹ A nasypali si prach na hlavu¹ a v pláči a truchlení volali:² „Běda, běda, to město veliké, v němž všichni, kdo měli lodě na moři, zbohatli z jeho bohatství, a v jedinou hodinu bylo zpustošeno!“

1. Pl 2,10
2. var.: zvolali

²⁰ Raduj¹ se nad ní² nebe a svatí,³ apoštolové⁴ i proroci, protože Bůh nad ní vynesl soud ⌈za to, jak jednala s vámi⌉.⁵

1. 12,12; Jr 51,48
2. v ř. i h. je Babylon f.!
3. 5,8!
4. L 11,49
5. ř.: váš

²¹ Tu jeden silný¹ anděl zvedl kámen, podobný velkému mlýnskému kameni,² hodil jej do moře a řekl: „Takto s prudkostí bude zavržen Babylon, to veliké město, a nikdy více nebude nalezen.³

1. 5,2
2. Jr 51,63n
3. Ez 26,21

²² Nikdy se již v tobě neozve hlas harfeníků, zpěváků, pištců¹ a trubačů,² nikdy už v tobě nebude³ žádný mistr⁴ jakéhokoliv řemesla, nikdo již v tobě neuslyší zvuk mlýnského⁵ kamene,

1. Mt 9,23
2. Iz 24,8
3. ř.: nebude nalezen
4. n.: řemeslník; Sk 19,38; He 11,10
5. Jr 25,10p

²³ nikdy už v tobě nezasvitne světlo lampy, nikdo už v tobě nezaslechne hlas ženicha a nevěsty.¹ Neboť tvoji obchodníci byli velmožové² země a tvými kouzly³ byly svedeny všechny národy.

1. Jr 7,34
2. 6,15
3. 9,21

²⁴ V něm¹ byla nalezena krev proroků a svatých a všech zabitých² na zemi.“

1. ř.: ní (srv. v. 20p)
2. 6,9

¹ Potom¹ jsem uslyšel něco jako mocný hlas² velikého zástupu v nebi, který říkal: „Haleluja!³ Záchrana,⁴ sláva⁵ i moc náleží našemu Bohu,

1. J 3,22p
2. 11,15
3. Ž 104,35p
4. 7,10
5. 4,11

² protože pravé a spravedlivé jsou jeho soudy,¹ neboť odsoudil tu velikou smilnici, která zničila zemi svým smilstvem, a potrestal krev² svých otroků⌈, která je na jejích rukou⌉.³“

1. 16,7
2. 6,10; Dt 32,43; 2Kr 9,7
3. ř.: z její ruky

³ A řekli podruhé: „Haleluja! Její dým vystupuje na věky věků.¹“

1. Iz 34,10

⁴ A těch čtyřiadvacet starších¹ a ty čtyři živé bytosti padli na kolena a poklonili² se Bohu sedícímu³ na trůnu se slovy: „Amen.⁴ Haleluja.“

1. 4,4
2. 4,10
3. 4,2!
4. 1,6!

⁵ A od trůnu vyšel hlas, který říkal: „Chvalte¹ našeho Boha všichni jeho otroci² [a] vy, kdo se ho bojíte,³ malí i velcí.“⁴

1. Ž 22,24; Ř 15,11
2. Ž 134,1
3. Sk 13,16
4. 11,18; Jr 31,34p

⁶ A uslyšel jsem jakoby hlas velikého zástupu a jakoby zvuk mnohých vod¹ a jakoby zvuk silných hromů:² „Haleluja, ujal se kralování³ Pán, náš Bůh, ten Všemohoucí.⁴

1. 1,15
2. 14,2
3. Ž 93,1
4. 1,8!

⁷ Radujme se a jásejme a vzdávejme¹ mu slávu,² protože přišla svatba³ Beránkova a jeho žena⁴ se připravila;

1. var.: vzdejme
2. 4,9!
3. Mt 22,2; 25,10; L 12,36
4. 21,2

⁸ a bylo jí dáno, aby si oblékla zářivě¹ čistý kment.“² Tím kmentem jsou spravedlivé³ činy svatých.⁴

1. Mt 17,2; Mk 9,3; L 24,4
2. v. 14; 3,4
3. Ž 132,9
4. 5,8!

⁹ A řekl mi: „Napiš:¹ Blahoslavení,² kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině.“ Ještě mi řekl: „Toto jsou pravá³ Boží slova.“

1. 1,11
2. 14,13; L 14,15
3. 21,5; 22,6

¹⁰ Padl jsem mu k nohám, abych se mu poklonil. Ale on mi řekl: „Varuj se toho! Jsem spoluotrok¹ tvůj a tvých bratrů, kteří mají Ježíšovo svědectví. Bohu se pokloň!² ⌈Ježíšovo svědectví³ je Duch⌉⁴ proroctví.“

1. 6,11; Sk 10,26
2. 4,10; //22,9
3. 12,17
4. n.: Svědectví o Ježíši je Duch

Jezdec na bílém koni

¹¹ A uviděl jsem otevřené nebe,¹ a hle, bílý kůň,² a ten, kdo na něm seděl, [se jmenoval] Věrný a Pravý;³ spravedlivě soudí⁴ a bojuje.

1. 4,1
2. 6,2
3. 3,14
4. Ž 96,13; Iz 11,4

¹² Jeho oči byly [jako] plamen ohně¹ a na hlavě měl mnoho diadémů;² má napsané jméno,³ které nezná nikdo než on sám.

1. 1,14
2. 12,3p
3. v. 16; 2,17

¹³ Je oblečen do pláště zbroceného¹ krví² a jeho jméno je³ Slovo⁴ Boží.

1. var.: pokropeného
2. Iz 63,3
3. ř.: se nazývá (pf. med.)
4. J 1,1

¹⁴ A vojska, která jsou v nebi, jela za ním na bílých koních, oblečená do bělostného čistého kmentu.¹

1. v. 8

¹⁵ Z jeho úst vychází veliký ostrý meč,¹ aby jím bil² národy; bude je pást železnou berlou.³ On ⌈bude šlapat⌉⁴ lis⁵ vína planoucího hněvu⁶ Všemohoucího Boha.

1. 1,16
2. Iz 11,4
3. 2,27
4. ř.: šlape
5. 14,19
6. 16,1!

¹⁶ Na plášti a na svém boku¹ má napsáno jméno: Král králů a Pán pánů.²

1. ř.: stehnu
2. 17,14

¹⁷ A uviděl jsem jednoho anděla, jak stojí ve slunci. Mocným hlasem zvolal na všechny ptáky,¹ letící ⌈prostředkem nebe⌉:² „Pojďte, shromážděte se k veliké Boží hostině,³

1. 1S 17,44
2. 8,13
3. Ez 39,17

¹⁸ abyste jedli těla králů a těla vojevůdců¹ a těla silných, těla koní i těch, kdo na nich sedí, těla všech, svobodných i otroků, malých i velikých.“

1. 6,15

¹⁹ A uviděl jsem šelmu¹ a krále země i jejich² vojska shromážděná, ⌈aby rozpoutali válku proti⌉³ tomu, jenž seděl na koni,⁴ a proti jeho vojsku.

1. 11,7
2. var.: její
3. 12,17
4. v. 11

²⁰ Ale šelma byla zajata a s ní falešný prorok,¹ který před ní činil znamení,² jimiž svedl ty, kdo přijali cejch šelmy a kdo se klaněli jejímu obrazu; ti dva byli za živa uvrženi do ohnivého jezera, hořícího sírou.³

1. 16,13
2. 13,13
3. 20,10

²¹ Ostatní byli zabiti velikým mečem,¹ který vyšel z úst toho, jenž seděl na koni. A všichni ptáci se nasytili jejich těly.

1. v. 15

¹ Uviděl jsem, jak z nebe sestupuje¹ anděl, který měl klíč² od bezedné propasti³ a ve⁴ své ruce veliký řetěz.

1. 10,1
2. 1,18
3. 9,1
4. ř.: na

² Zmocnil se draka,¹ toho dávného hada, jenž jest Ďábel² a Satan,³ na tisíc let jej spoutal⁴

1. 12,9
2. 2,10
3. 2,9
4. Iz 24,22; 2Pt 2,4; Ju 1,6

³ a uvrhl do bezedné propasti.¹ A zamkl a zapečetil² ji nad ním, aby již nesváděl³ národy, dokud se nedovrší těch tisíc let. Potom⁴ musí být ještě na krátký čas rozvázán.

1. 9,1p
2. srv. Da 6,17; Mt 27,66
3. v. 8.10; 13,14
4. J 3,22p

⁴ A spatřil jsem trůny¹ a ty, kteří se na ně posadili,² a byl jim svěřen³ soud;⁴ uviděl jsem také duše⁵ těch, kteří byli sťati pro Ježíšovo svědectví⁶ a pro Boží slovo, i ty, kteří se nepoklonili⁷ šelmě ani jejímu obrazu a nepřijali její cejch na čelo⁸ ani na ruku. I ožili a kralovali⁹ s Kristem tisíc let.

1. 4,4
2. 3,21
3. ř.: dán
4. 1K 6,2
5. 6,9
6. 1,9
7. 13,12
8. 7,3!
9. v. 6; 5,10; 22,5

⁵ Ostatní mrtví neožili, dokud se těch tisíc let nedovršilo. To je první vzkříšení.¹

1. L 14,14; Fp 3,11; 1Te 4,16

⁶ Blahoslavený¹ a svatý,² kdo má podíl na prvním vzkříšení; nad těmi druhá smrt³ nemá pravomoc, nýbrž budou kněžími⁴ Božími a Kristovými a budou s ním kralovat tisíc let.

1. 14,13
2. 22,11; 1Pt 1,16
3. 2,11
4. 1,6

Satan poražen

⁷ Až se těch tisíc let dovrší, bude Satan propuštěn¹ ze svého vězení

1. v. 2

⁸ a vyjde, aby svedl národy, které jsou ve všech čtyřech úhlech¹ země, Góga² i Magóga, a shromáždil³ je k boji; a bude jich⁴ jako písku v moři.⁵

1. 7,1
2. Ez 38,2p
3. 16,14
4. ř.: jejich počet
5. Jr 15,8p; Ř 9,27; He 11,12

⁹ Vystoupili¹ na šíři země a obklíčili ležení svatých² a milované³ město. Ale sestoupil oheň z nebe⁴ a pohltil je.

1. Ez 38,9
2. 5,8!
3. Ž 87,2
4. 13,13; Ez 38,22

¹⁰ A Ďábel, který je sváděl,¹ byl uvržen do jezera ohně a síry,² kde je šelma³ a falešný prorok. A budou trýzněni⁴ dnem i nocí⁵ na věky věků.

1. v. 3
2. 14,10; 19,20; 21,8
3. 16,13
4. 10,10; 14,10
5. 14,11

Soud před velikým bílým trůnem

¹¹ A uviděl jsem veliký bílý trůn¹ a toho, kdo na něm seděl; před jeho tváří zmizela² země i nebe³ a jejich místo již více nebylo.⁴

1. 4,2
2. ř.: utekla
3. 6,14; 21,1
4. 12,8p

¹² A uviděl jsem mrtvé, velké i malé,¹ jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy.² Byla otevřena i jiná kniha,³ to jest kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých skutků,⁴ zapsaných v těch knihách.⁵

1. 11,18
2. Da 7,10; ř.: svitky … (tak i dále)
3. 3,5
4. 2,23
5. srv. 13,8

¹³ A moře vydalo mrtvé, kteří v něm byli, i Smrt a Hádes¹ vydali mrtvé, kteří v nich byli, a každý byl souzen podle svých skutků.

1. 6,8p

¹⁴ A Smrt a Hádes byli uvrženi do ohnivého jezera. To je ta druhá smrt: ohnivé jezero.

¹⁵ A kdo nebyl nalezen zapsán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera.

¹ A spatřil jsem nové nebe a novou zemi,¹ neboť první nebe² a první země pominuly, a moře již není.

1. Iz 65,17; 2Pt 3,13
2. 20,11

² A to svaté město,¹ nový Jeruzalém,² jsem uviděl sestupovat z nebe od Boha, připravené jako nevěsta³ ozdobená pro svého muže.

1. 11,2
2. v. 10
3. 19,7

³ A uslyšel jsem mocný hlas z trůnu,¹ který řekl: „Hle, Boží stánek² s lidmi; bude přebývat³ s nimi⁴ a oni budou jeho lid,⁵ a sám Bůh bude s nimi [a bude jejich Bohem].⁶

1. var.: nebe
2. 7,15
3. 12,12
4. J 14,23
5. var.: pl.
6. Ez 37,27; 2K 6,16

⁴ A [Bůh] setře každou slzu z jejich očí.¹ A smrti² již nebude, ani žalu³ ani křiku⁴ ani bolesti⁵ již nebude, [neboť] první věci pominuly.“

1. 7,17
2. 1K 15,26
3. Iz 35,10
4. Ef 4,31
5. 16,10

⁵ Ten, který seděl¹ na trůnu, řekl: „Hle, činím všechno nové.“² A řekl [mi]: „⌈Napiš:³ Tato⌉⁴ slova jsou věrná a pravá.“

1. 4,2!
2. 2K 5,17
3. 1,11
4. n.: Napiš (to), neboť tato …

⁶ A řekl mi: „Stalo se.¹ Já jsem Alfa i Omega,² počátek³ i konec. Já dám žíznivému zadarmo⁴ napít z pramene vody života.⁵

1. 16,17
2. //1,8; 22,13
3. Ko 1,18
4. 22,17; Iz 55,1
5. 7,17

⁷ Kdo vítězí,¹ dostane toto jako dědictví; budu mu Bohem a on mi bude synem.²

1. 2,7
2. 2S 7,14

⁸ Avšak bázliví,¹ nevěřící,² ti, kdo propadli modlářské ohavnosti,³ vrahové, smilníci,⁴ kouzelníci,⁵ modloslužebníci a všichni lháři mají svůj díl v jezeře,⁶ které hoří ohněm a sírou,⁷ což je smrt druhá.“⁸

1. n.: ustrašení; Mk 4,40
2. n.: nevěrní; srv. 1K 14,22; 2K 4,4; Tt 1,15
3. Ř 2,22†
4. 1K 5,9!
5. 9,21
6. 19,20; 20,14
7. 20,10
8. 2,11

Nový Jeruzalém

⁹ Vtom přišel jeden z těch sedmi¹ andělů, kteří měli sedm misek² plných sedmi posledních ran, a promluvil se mnou slovy: „Pojď, ukážu³ ti Nevěstu, ženu⁴ Beránkovu.“

1. 15,1!
2. 15,7
3. 4,1
4. 19,7

¹⁰ V Duchu¹ mne odnesl² na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město³ Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha,

1. n.: duchu; 1,10
2. 17,3
3. v. 2

¹¹ mající Boží slávu.¹ Jeho jas je podobný nejvzácnějšímu kameni, je jako kámen jaspis,² čistý jako křišťál.

1. v. 23; 15,8; Iz 60,1; Ez 43,2
2. vv. 18n; 4,3†

¹² Má¹ velikou a vysokou hradbu, má² dvanáct bran³ a na těch branách dvanáct andělů a napsaná jména, která jsou [jmény] dvanácti kmenů [synů] Izraele.

1. ř.: majíci
2. ř.: majíci
3. Ez 48,31—34

¹³ Tři brány jsou na¹ východ, tři brány na² sever, tři brány na³ jih a tři brány na⁴ západ.

1. ř.: od …
2. ř.: od …
3. ř.: od …
4. ř.: od …

¹⁴ A hradba toho města má¹ dvanáct ⌈základních kamenů⌉² a na nich dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů.³

1. ř.: majíci
2. ř.: základů; He 11,10
3. Sk 1,26

¹⁵ Ten, který se mnou mluvil, měl jako měřidlo zlatou třtinu,¹ aby změřil město, jeho brány i jeho hradbu.

1. 11,1

¹⁶ Město je rozloženo do čtverce: jeho délka je stejná jako šířka. Změřil město tou třtinou na dvanáct tisíc stadií,¹ jeho délka, šířka i výška jsou stejné.

1. [tj. 2232 km]; L 24,13

¹⁷ Změřil také jeho hradbu: sto čtyřicet čtyři loktů¹ podle lidské míry, ⌈která je také mírou andělskou⌉.²

1. [tj. 66 m]; J 21,8p
2. n.: kterou užil anděl

¹⁸ Stavivem jeho hradby je jaspis a město je z čistého zlata,¹ podobné čistému sklu.

1. v. 21

¹⁹ Základy městské hradby jsou ozdobeny všelijakými drahými kameny: první základ ní kámen je jaspis, druhý safír, třetí chalcedon, čtvrtý smaragd,

²⁰ pátý sardonyx, šestý karneol, sedmý chrysolit, osmý beryl, devátý topas, desátý chrysopras, jedenáctý hyacint, dvanáctý ametyst.

²¹ A dvanáct bran, dvanáct perel;¹ každá z těch bran byla z jedné perly. A náměstí města bylo čisté zlato jako průhledné sklo.

1. 17,4

²² Avšak svatyni¹ jsem v něm neviděl, neboť jeho svatyní je Pán Bůh Všemohoucí² a Beránek.³

1. 7,15!
2. 1,8!
3. 5,6!

²³ A to město nepotřebuje slunce ani měsíc,¹ aby mu svítily. Ozářila ho Boží sláva² a jeho lampou je Beránek.

1. Iz 60,19
2. v. 11

²⁴ A národy budou chodit ⌈v jeho světle⌉¹ a králové země do něho přinášejí svou slávu.

1. ř.: skrze jeho (tj. toho města) světlo

²⁵ Jeho brány nebudou nikdy ve dne uzavřeny,¹ a noci tam už nebude.²

1. Iz 60,11
2. 22,5; Za 14,7

²⁶ A přinesou do něho slávu a čest národů.

²⁷ A nevstoupí do něho nic nečistého¹ ani ten, kdo činí ohavnost² a lež,³ ale jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize⁴ života.

1. Iz 52,1
2. L 16,15
3. 22,15
4. 13,8

¹ I ukázal¹ mi řeku vody života,² čirou jako křišťál,³ která vycházela⁴ z trůnu Božího ⌈a Beránkova.

1. v. 6; 1,1; 21,9
2. v. 17; 7,17; Za 14,8
3. 4,6
4. Ez 47,1

² Uprostřed náměstí toho města, z obou⌉¹ stran řeky² je strom života,³ nesoucí dvanáctero ovoce; každý měsíc vydává své ovoce a listí toho stromu slouží k léčení⁴ národů.

1. n.: a Beránkova uprostřed náměstí (/ hlavní ulice — také v 11,8 a 21,21) toho města. Z obou …
2. Ez 47,12
3. v. 14; 2,7; Gn 2,9
4. ::Iz 6,10

³ Nic prokletého¹ již nebude. V tom městě bude Boží a Beránkův trůn² a jeho otroci mu budou sloužit³

1. Za 14,11
2. 7,15
3. 7,15; Sk 20,19v

⁴ a budou vidět¹ jeho tvář² a na jejich čelech³ bude jeho jméno.⁴

1. Mt 5,8
2. Ž 17,15; 42,3; 1K 13,12
3. 7,3!
4. 14,1

⁵ Noci již¹ nebude² ani ⌈nebude třeba⌉³ světla lampy nebo světla slunce:⁴ Pán Bůh ⌈je bude osvěcovat⌉⁵ a budou kralovat⁶ na věky věků.

1. var.: tam
2. 21,25
3. ř.: nepotřebují
4. Iz 60,19
5. n.: bude na ně svítit
6. 20,4; Da 7,18

Kristův příchod

⁶ I řekl mi: „Tato slova jsou věrná a pravá;¹ Pán Bůh duchů² proroků poslal svého anděla,³ aby svým otrokům⁴ ukázal, co se má brzo stát.

1. 21,5
2. 1K 14,32; He 12,9
3. v. 16
4. 1,1

⁷ A hle, ⌈přijdu brzy⌉.¹ Blahoslavený, kdo zachovává slova proroctví² tohoto svitku.“³

1. 3,11p
2. 1,3
3. 1,11

⁸ Já, Jan,¹ jsem ten, kdo tyto věci slyšel a viděl. A když jsem to uslyšel a uviděl, padl² jsem k nohám anděla, který mi tyto věci ukazoval, abych se mu poklonil.

1. 1,1
2. 19,10

⁹ Řekl mi: „Varuj se toho! Jsem spoluotrok¹ tvůj a tvých bratrů proroků a těch, kdo zachovávají slova tohoto svitku. Bohu se pokloň.“

1. 6,11

¹⁰ Ještě mi řekl: „Nezapečeť¹ slova proroctví tohoto svitku, neboť ten čas je blízko.²

1. 5,1; 10,4
2. Da 8,26; 12,4.9

¹¹ Kdo ubližuje, ať ještě ubližuje do konce, kdo je špinavý, ať se ještě ušpiní, a kdo je spravedlivý,¹ ať ještě až do konce koná spravedlnost, a kdo je svatý,² ať se ještě posvětí.“³

1. Př 4,18; Mk 6,20; Tt 1,8
2. v. 21
3. 1Te 5,23; Da 12,10

¹² „Hle, ⌈přijdu brzy⌉¹ a moje mzda se mnou, abych odplatil² každému podle toho, jaké je³ jeho dílo.

1. 3,11
2. 2,23; Mt 16,27; 2Te 1,6
3. var.: bude

¹³ Já jsem Alfa i Omega,¹ první i poslední, počátek i konec.“

1. 1,8

¹⁴ „Blahoslavení ti, kdo ⌈si perou¹ roucha⌉,² aby měli právo ke stromu života³ a aby branami vstoupili do města.

1. 7,14
2. var.: činí jeho přikázání
3. v. 2

¹⁵ Venku zůstanou psi,¹ kouzelníci,² smilníci,³ vrahové a modloslužebníci i každý, kdo miluje a činí lež.“⁴

1. Dt 23,19; Mt 7,6; Fp 3,2
2. sem patří také ti, kteří mají co do činění s drogami
3. 21,8!
4. 14,5

¹⁶ „Já, Ježíš, jsem poslal svého anděla, aby vám ve sborech¹ tyto věci dosvědčil. Já jsem kořen² a rod Davidův, jasná hvězda jitřní.“³

1. 1,4
2. 5,5
3. 2,28; Nu 24,17

¹⁷ A Duch¹ i Nevěsta² praví: „Přijď.³“ A kdo slyší, ať řekne: „Přijď.⁴“ A kdo žízní, ať přijde,⁵ a kdo chce, ať si zdarma vezme vodu života.

1. 2,7; 14,13
2. 21,2
3. ř.: Přicházej
4. ř.: Přicházej
5. ř.: ať přichází

¹⁸ Já dosvědčuji¹ každému, kdo slyší slova proroctví² tohoto svitku: kdo by k nim něco přidal,³ tomu Bůh přidá ran⁴ zapsaných v tomto svitku;

1. Ko 4,13; He 10,15; 1J 5,6
2. v. 7
3. Dt 4,2!
4. 15,6nn

¹⁹ a kdo by ze slov svitku tohoto proroctví něco odejmul, tomu Bůh odejme jeho díl ze stromu života a ze svatého města,¹ které byly popsány v tomto svitku.

1. 21,2

²⁰ Ten, který o tom svědčí, praví: „Ano, ⌈přijdu brzy⌉.¹“ Amen, přijď, Pane Ježíši!

1. 3,11

²¹ Milost¹ Pána Ježíše [Krista] se všemi [svatými²]. [Amen.]³

1. Ř 16,20
2. 5,8!; var.: vámi
3. 1,6!