¹ Na počátku¹ bylo Slovo² a to Slovo bylo u³ Boha a to Slovo bylo Bůh.⁴

1. Gn 1,1; Zj 3,14p
2. v. 14; Zj 19,13
3. ř.: k / s …; 1J 1,2
4. Fp 2,6

² To¹ bylo na počátku u² Boha.

1. ř.: Ten (v ř. je slovo m.)
2. ř.: k / s …; 1J 1,2

³ Všechno¹ vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo ⌈vůbec nic⌉² ⌈, co je.

1. v. 10; Ko 1,16
2. ř.: ani jedna (věc)

⁴ V něm byl život⌉¹ a ten život byl světlo² lidí.

1. var.: . Co vzniklo, v tom byl život, 5,26; 11,25; 14,6
2. 3,19; 8,12

⁵ A to světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.¹

1. n.: nepřemohla / nepřijala / nepochopila

⁶ Objevil se¹ člověk poslaný od Boha, jehož jméno bylo Jan.²

1. ř.: Byl / Stal se
2. Mt 3,1

⁷ Ten přišel ⌈jako svědek⌉,¹ aby o tom světle vydal svědectví,² aby skrze něho všichni uvěřili.³

1. ř.: ke svědectví
2. 3,11
3. 2,11.22n; 6,69; 7,31!; 11,42; 13,19; 14,29; 16,27; 20,31

⁸ On sám nebyl¹ to světlo, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.

1. v. 20

⁹ Bylo tu pravé¹ světlo,² které osvěcuje každého člověka, ⌈to přicházelo⌉³ na svět.

1. 6,32; 15,1
2. 1J 2,8
3. n.: přicházejícího

¹⁰ Na světě byl, svět skrze něj vznikl,¹ a svět ho nepoznal.²

1. v. 3
2. 17,25; 1K 1,21; 1J 3,1

¹¹ Přišel do svého vlastního, a jeho vlastní ho nepřijali.

¹² Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc¹ stát se Božími dětmi,² těm, kteří věří³ v jeho jméno.

1. n.: oprávnění
2. 11,52; Ř 8,16; Ef 5,1; Fp 2,15; 1J 3,1
3. v. 7; 3,16; 1J 3,23; 5,13

¹³ Ti se nenarodili¹ z krve² ani z vůle těla ani z vůle muže, nýbrž z Boha.

1. 3,5; 1Pt 1,23; 1J 3,9
2. ř.: pl.; n.: z (otcovy a matčiny) krve

Svědectví Jana Křtitele

¹⁴ A Slovo se stalo tělem¹ a přebývalo² mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu,³ slávu⌈, jakou má od Otce jediný Syn, plný⌉⁴ milosti a pravdy.⁵

1. Fp 2,7; 1Tm 3,16; 1J 4,2
2. ř.: rozbilo stan / přebývalo ve stanu; Zj 21,3
3. 2,11; 17,22; L 9,32
4. ř.: jako jediného od Otce, plného / plné
5. v. 17

¹⁵ Jan o něm vydával svědectví.¹ Volal: „To je ten, o němž jsem řekl: Ten, který přichází za mnou,² je přede mnou, neboť byl dříve než já.“ --

1. v. 7
2. v. 27.30; Mt 3,11

¹⁶ Z jeho plnosti jsme my všichni vzali, milost za¹ milostí.

1. ř.: milost místo milosti

¹⁷ Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše,¹ milost a pravda² se stala skrze Ježíše Krista.

1. 7,19
2. v. 14

¹⁸ Boha nikdo nikdy neviděl;¹ jedinečný² Bůh,³ který je v lůnu⁴ Otcově, ten nám o něm pověděl.

1. 6,46; 1J 4,12
2. Etymolog. zn. slovo monogenés jediný (monos) svého druhu (genos). V NS 9×: 1,14.18; 3,16.18; L 7,12; 8,42; 9,38; He 11,17; 1J 4,9. Dále také např. 1. list Klementův 25,2; Kniha Moudrosti 7,22.
3. var.: Syn
4. L 16,22

¹⁹ Toto je svědectví Janovo, když k němu Židé¹ z Jeruzaléma poslali kněze a Levity, aby se ho zeptali: „Kdo jsi ty?“

1. 2,18; 5,10; 6,41; 7,1; 8,22; 9,18; 10,24

²⁰ I vyznal a nezapřel; vyznal: „Já nejsem Mesiáš.¹“

1. ř.: Kristus; Mt 2,4p

²¹ Zeptali se ho: „Co tedy? Jsi Eliáš?“¹ Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“² Odpověděl: „Ne.“

1. Mt 16,14!
2. Mt 21,11

²² Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kteří nás poslali. Co říkáš sám o sobě?“

²³ Řekl: „Já jsem hlas volajícího v pustině: Vyrovnejte Pánovu cestu,¹ jak řekl prorok Izaiáš.“

1. Iz 40,3

²⁴ [Ti] poslaní byli z farizeů.¹

1. 7,45—48; 8,3; 9,13; 11,46; 12,19; 18,3; Mt 3,7p; L 7,30

²⁵ I zeptali se ho:¹ „Proč tedy křtíš, když nejsi Mesiáš² ani Eliáš ani ten Prorok?“

1. ř.: + a řekli mu
2. ř.: Kristus; Mt 2,4p

²⁶ Jan jim odpověděl: „Já křtím ve vodě, [ale] uprostřed vás stojí ten, koho vy neznáte:

²⁷ [To je] ten, který přichází za mnou,¹ který byl přede mnou; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek² jeho sandálu.“³

1. v. 15
2. Gn 14,23
3. //Mt 3,11

²⁸ Tyto věci se udály v Betanii¹ za Jordánem,² kde Jan křtil.

1. var.: v Bethabaře
2. 3,26; 10,40

Beránek Boží

²⁹ Druhého dne Jan uviděl Ježíše, jak k němu přichází, a řekl: „Hle, Beránek¹ Boží, který snímá hřích² světa.

1. v. 36; 1Pt 1,19; Zj 5,6!
2. Mt 1,21; 1J 3,5

³⁰ Toto je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází muž, který je přede mnou, neboť byl dříve než já.¹

1. v. 15

³¹ Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel a křtil ve vodě, aby byl zjeven Izraeli.“

³² A Jan vydal svědectví:¹ „Viděl jsem, jak Duch sestupoval jako holubice² z nebe a zůstal na něm.

1. v. 7
2. Mt 3,16

³³ Ani já jsem ho neznal, ale ten, kdo mne poslal křtít ve vodě, mi řekl: Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí v Duchu Svatém.¹

1. Mt 3,11

³⁴ A já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Boží Syn.“¹

1. v. 49; 19,7; Mt 4,3!

První učedníci

³⁵ Druhého dne tam Jan opět stál se dvěma ze svých učedníků.¹

1. 3,25n

³⁶ Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: „Hle, Beránek¹ Boží!“

1. v. 29

³⁷ Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem.

³⁸ Ježíš se otočil, a když uviděl, že jdou za ním, řekl jim: „Co hledáte?“¹ A oni mu řekli: „Rabbi“,² což se překládá Učiteli,³ „kde bydlíš?⁴“

1. n : chcete; srv. Neh 2,4
2. u J užito nejčastěji (8×); Mk 9,5p
3. 3,2; 8,4; 11,28; 13,14; 20,16; Mt 8,19p
4. ř.: zůstáváš

³⁹ Řekl jim: „Pojďte a uvidíte.¹“ Šli tedy, viděli, kde bydlí,² a zůstali ten den u něho. Bylo kolem ⌈čtvrté hodiny odpoledne⌉.³

1. var.: pohleďte
2. v. 38
3. ř.: desáté hodiny

⁴⁰ Jeden z těch dvou, kteří to uslyšeli od Jana a připojili se k němu, byl Ondřej,¹ bratr Šimona Petra.

1. 6,8; 12,22; Mt 4,18

⁴¹ Ten nalezl nejprve¹ svého bratra Šimona a řekl mu: „Nalezli jsme Mesiáše“² (což je v překladu: Kristus³).

1. var.: první
2. 4,25
3. tj.: Pomazaný (Mt 1,16)

⁴² Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něho pohlédl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Jonášův;¹ budeš se jmenovat Kéfas“² (což se překládá Petr³).

1. var.: Janův
2. 1K 1,12
3. Mt 16,18

⁴³ Druhého dne se Ježíš rozhodl odejít do Galileje.¹ Nalezl Filipa² a řekl mu: „Následuj³ mne.“

1. Mt 4,12
2. 6,5; 12,22; 14,8
3. 8,12

⁴⁴ Filip byl z Betsaidy,¹ města Ondřejova a Petrova.

1. 12,21; Mt 11,21p

⁴⁵ Filip nalezl Natanaela a řekl mu: „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně a proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.“

⁴⁶ Natanael mu řekl: „Může být z Nazareta něco dobrého?“ Filip mu řekl: „Pojď a podívej se.“

⁴⁷ Ježíš uviděl Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: „Hle, to je opravdu Izraelita, ve kterém není lsti.“¹

1. Ž 32,2; Zj 14,5

⁴⁸ Natanael mu řekl: „Odkud mne znáš?“ Ježíš mu odpověděl: „Viděl jsem tě dříve, než tě Filip zavolal, když jsi byl pod tím fíkovníkem.“

⁴⁹ Natanael mu odpověděl: „Rabbi,¹ ty jsi Syn Boží,² ty jsi král³ Izraele.“

1. v. 38
2. v. 34
3. 19,19; Sf 3,15!

⁵⁰ Ježíš mu odpověděl: „Věříš proto, že jsem ti řekl: Viděl jsem tě pod fíkovníkem? Uvidíš větší věci než toto.“

⁵¹ A řekl mu: „⌈Amen, amen, pravím⌉¹ vám, [od nynějška] uvidíte nebe otevřené² a Boží anděly vystupovat a sestupovat³ na Syna člověka.“⁴

1. [jediný Jan zaznamenává (25×) opakované „amen“; Mt 5,26p]
2. Ez 1,1; Mt 3,16; Sk 7,56
3. Gn 28,12
4. 3,13!; u J 13×; Mt 8,20p

¹ Třetího dne byla svatba v Káně¹ Galilejské a byla tam Ježíšova matka.²

1. [přesné umístění není jisté, může se jednat o Khirbet Cana 14 km S od Nazareta, Khirbet Kenna 7 km SV od Nazareta či jiné místo; v. 11; 4,46; 21,2†]
2. Mt 12,46

² Na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci.¹

1. v. 12

³ Když došlo víno, řekla ⌈Ježíšovi jeho⌉¹ matka: „Nemají víno.“

1. ř.: mu Ježíšova …

⁴ [A] Ježíš jí řekl: „⌈Co mi chceš⌉,¹ ženo? Ještě nepřišla má hodina.²“

1. ř.: Co mně a tobě; Mk 1,24p
2. 7,30; 8,20; 12,23; 13,1

⁵ Jeho matka řekla služebníkům: „Cokoli vám řekne, učiňte.“¹

1. 15,14; Gn 6,22; L 5,5n; 6,46

⁶ Bylo tam šest kamenných nádob na vodu, určených k židovskému očišťování,¹ každá na dvě nebo tři míry.²

1. 3,25; Mk 7,3n
2. míra = 39,4 l

⁷ Ježíš jim řekl: „Naplňte ty nádoby vodou.“ A naplnili je až po okraj.

⁸ Pak jim řekl: „Teď naberte a neste správci hostiny.“ I donesli.

⁹ Jakmile správce hostiny ochutnal vodu učiněnou vínem -- nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří tu vodu nabrali, to věděli -- zavolal ženicha

¹⁰ a řekl mu: „Každý člověk podává nejprve dobré víno, a když se hosté dostatečně napijí,¹ [tehdy] to, které je horší. Ty jsi zachoval dobré víno až do této chvíle.“

1. L 12,45; Ef 5,18

¹¹ Toto Ježíš učinil v Káně Galilejské jako počátek svých znamení¹ a zjevil² svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.³

1. v. 18.23; 3,2; 4,54; 6,2; 7,31; 9,16; 10,41; 11,47; 20,30
2. 17,6; 21,1
3. v. 23; 1,7!; 4,39

Vyčištění chrámu

¹² Potom sestoupil¹ on, jeho matka, jeho bratři i jeho učedníci do Kafarnaum² a zůstali tam několik³ dní.

1. L 4,31p
2. 4,46; 6,17; Mt 4,13
3. ř.: nemnoho

¹³ Byly blízko židovské velikonoce¹ a Ježíš vystoupil do Jeruzaléma.

1. 6,4; 11,55; ř.: pascha (Mt 26,2p)

¹⁴ V¹ chrámě našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce sedící za stoly.

1. Mt 21,12

¹⁵ I udělal z provazů bič a všechny je z chrámu i s ovcemi a dobytkem vyhnal, mince penězoměnců vysypal¹ a stoly převrátil.

1. ř.: vylil

¹⁶ A prodavačům holubů řekl: „Odneste to odsud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!¹“

1. ř.: dům obchodu

¹⁷ Jeho učedníci si vzpomněli, že je napsáno: Horlivost pro tvůj dům mne stráví.¹

1. //Ž 69,10

¹⁸ Židé¹ mu na to řekli: „Jaké znamení² nám ukážeš, že toto činíš?“

1. 1,19
2. v. 11!; Mt 12,38

¹⁹ Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tuto svatyni, a ve třech dnech ji postavím.“¹

1. Mt 26,61; Sk 6,14

²⁰ Židé tedy řekli: „Tato svatyně byla budována čtyřicet šest let,¹ a ty ji postavíš ve třech dnech?“

1. Ezd 5,16

²¹ On však mluvil o svatyni svého těla.¹

1. srv. 1K 6,19

²² Když byl potom vzkříšen¹ z mrtvých, vzpomněli² si jeho učedníci, že toto říkal, a uvěřili³ Písmu⁴ i slovu, které Ježíš řekl.

1. n.: probuzen, postaven (stejné slovo, jako ve v. 19)
2. 12,16; L 24,8
3. 1,7
4. 20,9

²³ Když byl o velikonocích¹ v Jeruzalémě na slavnosti, mnozí uvěřili² v jeho jméno, ⌈protože viděli znamení⌉,³ která činil.

1. 6,4; 11,55; ř.: pascha (Mt 26,2p)
2. 7,31!
3. ř.: pozorujíce jeho znamení

²⁴ Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal¹ všechny

1. Sk 15,8

²⁵ a nepotřeboval, aby mu někdo vydal svědectví o člověku. Sám totiž věděl, co je v člověku.¹

1. 1,42; 6,61; 13,11

¹ Mezi¹ farizeji byl člověk jménem Nikodém,² přední muž³ mezi Židy.

1. ř.: Z …
2. 7,50; 19,39
3. n.: vůdce; 7,26p; L 18,18

² Ten přišel ⌈k Ježíšovi⌉¹ v noci a řekl mu: „Rabbi,² víme, že jsi přišel³ od Boha⁴ jako učitel,⁵ neboť nikdo nemůže činit ta znamení,⁶ která činíš ty, není–li s ním Bůh.“⁷

1. ř.: k němu
2. 1,38p
3. 5,43
4. 9,16
5. v. 10; 11,28; 13,14; Mt 9,11
6. 2,11
7. Sk 10,38

³ Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí–li¹ se kdo znovu,² nemůže spatřit Boží království.³“

1. 1Pt 1,23
2. n.: shůry
3. n.: kralování (tak i dále)

⁴ Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když je starý? Nemůže podruhé vstoupit do lůna¹ své matky a narodit se.“

1. ř.: břicha

⁵ Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí–li se kdo z vody¹ a Ducha,² nemůže vstoupit do Božího království.³

1. Ef 5,26; Tt 3,5
2. n.: ducha
3. Mt 19,24; 21,31; Mk 9,47

⁶ Co se narodilo z těla,¹ je tělo, a co se narodilo z Ducha,² je duch.

1. 1,13; 1K 15,50
2. n.: ducha

⁷ Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu.¹

1. n.: shůry

⁸ Vítr¹ vane, kam chce, a slyšíš jeho zvuk,² ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.³“

1. ř. pneuma je duch (Duch) i vítr
2. n.: hlas
3. n.: ducha

⁹ Nikodém mu odpověděl: „Jak¹ se to může stát?“

1. 6,52; Mt 8,19; L 1,34

¹⁰ Ježíš mu odpověděl: „Ty jsi učitel¹ Izraele, a toto nevíš?

1. v. 2; L 2,46!

¹¹ Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme, co víme, a svědčíme¹ o tom, co jsme viděli, a vy naše svědectví² nepřijímáte.

1. 7,7; 8,14; 1J 1,2
2. v. 32; 1,7; 5,32; 15,26; 19,35; Sk 4,33

¹² Když jsem vám pověděl věci pozemské,¹ a nevěříte, jak uvěříte, povím–li vám věci nebeské?²

1. v. 31; Fp 3,19
2. He 9,23

¹³ Nikdo nevystoupil¹ do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe,² Syna člověka,³ [který je v nebi].

1. Sk 2,34; Ef 4,9
2. 6,38
3. 1,51; 6,27; 12,23; 13,31; Mt 8,20p

¹⁴ A jako Mojžíš vyvýšil hada v pustině,¹ tak musí být vyvýšen² Syn člověka,

1. Nu 21,9
2. 8,28; 12,34

¹⁵ aby každý, ⌈kdo v něho věří,¹ měl život⌉² věčný.“³

1. var.: + nezahynul, ale
2. var: kdo věří, měl v něm život
3. v. 36; 4,14; 5,24; 6,27.40; 10,28; 17,2n; Mt 19,16!

¹⁶ „Neboť tak Bůh miluje¹ svět, že dal [svého] jediného² Syna, aby žádný, kdo v něho věří,³ nezahynul, ale měl život věčný.

1. n.: miloval; (ř. aor.); 2Te 2,16; 1J 4,10
2. n.: jedinečného (jediného svého druhu)
3. 1,12; 5,24; 6,35; 7,38; 12,44; 14,12; 20,31; 1J 5,11—13

¹⁷ Vždyť Bůh neposlal¹ [svého] Syna na svět, aby svět odsoudil,² ale aby byl svět skrze něj zachráněn.³

1. v. 34
2. 8,15; 12,47
3. 10,9; 12,47; Mk 16,16; Sk 2,21; 11,14; 16,30n; Ř 10,9

¹⁸ Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného¹ Syna Božího.

1. n.: jedinečného (jediného svého druhu)

¹⁹ Toto je ten soud, že světlo¹ přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.²

1. 8,12; 9,5; 12,46
2. 7,7

²⁰ Neboť každý, kdo jedná zle, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky¹ nebyly odhaleny.²

1. Ef 5,11
2. ř.: usvědčeny

²¹ Kdo však činí pravdu,¹ přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“

1. 1J 1,6

Ježíš a Jan Křtitel

²² Potom¹ přišel Ježíš i jeho učedníci do judské země; tam s nimi pobýval a křtil.²

1. 5,1.14; 6,1; 7,1; 21,1; [časově neurčitý výraz použitý v NS 25× (ap. Janem nejvíce — J 7× + Zj 9× — 4,1)]
2. 4,1n

²³ Také Jan křtil v Ainon,¹ blízko Salim, protože tam bylo hodně vody; a lidé přicházeli a byli křtěni.

1. [Přesná poloha není jistá. Uvažuje se o Pereji v Zajordání (1,28), v sev. údolí Jordánu, na záp. břehu, asi 13km J od Scytopole (Bet šanu) nebo v Samaří — 6,6 km V od Šekemu je město Salim a 13km SV od něj moderní Ainun]

²⁴ Jan totiž ještě nebyl uvržen do vězení.¹

1. Mt 4,12

²⁵ Mezi některými z Janových učedníků a jedním Židem¹ nastal spor o očišťování.²

1. var.: Židy
2. 2,6

²⁶ Přišli k Janovi a řekli mu: „Rabbi,¹ ten, který byl s tebou za Jordánem² a o němž jsi vydal svědectví,³ hle, ten křtí a všichni přicházejí k němu.“

1. 1,38p
2. 1,28
3. 1,7

²⁷ Jan odpověděl: „Člověk si nemůže vzít nic, není–li mu to dáno¹ z nebe.²

1. 6,65
2. 1K 4,7; He 5,4

²⁸ Vy sami jste [mi] svědky, že jsem řekl: Já nejsem Mesiáš,¹ ale Jsem poslán² před ním.³

1. 1,20
2. L 1,19
3. Mal 3,1

²⁹ Ženich¹ je ten, kdo má nevěstu. Přítel ženicha, který stojí a slyší ho, velmi² se raduje z ženichova hlasu. Tato má radost je tedy naplněna.³

1. Mt 9,15; 25,1
2. ř.: radostí
3. 15,11; 17,13; Fp 2,2

³⁰ On musí růst, já však se menšit.“

³¹ „Kdo přichází shůry,¹ je nade všechny. Kdo je ze země,² je pozemský³ a mluví pozemsky. Kdo přichází z nebe, [je nade všechny a] 

1. 8,23
2. 1K 15,47; 1J 4,5
3. ř.: ze země

³² svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví¹ nikdo nepřijímá.

1. v. 11

³³ Kdo přijal jeho svědectví, zpečetil,¹ že Bůh je pravdivý.²

1. Ř 4,11
2. Ř 3,4; 1J 5,9n

³⁴ Ten, koho poslal¹ Bůh, mluví slova Boží, neboť [Bůh] dává Ducha bez odměřování.

1. od ř. apostelló (vazba typická pro J); v. 17; 5,38; 6,29; 7,29; 8,42; 10,36; 11,42; 17,3!; 20,21; srv. 4,34p; jediné další užití o Ježíši v jiných evang. — Mt 15,24; Mk 9,37; L 9,48; 10,16

³⁵ Otec miluje Syna a všechno dal¹ do jeho rukou.

1. 17,2; Mt 11,27; 28,18

³⁶ Kdo věří v Syna, má věčný život;¹ kdo však Syna odmítá, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.“²

1. v. 15
2. Ř 1,18!

¹ Když se Pán¹ dověděl, že farizeové uslyšeli, že on² získává³ a křtí⁴ více učedníků než Jan

1. var.: Ježíš; 6,23; 11,2; 20,28; 21,7.12; L 7,13p!
2. ř.: Ježíš
3. ř.: činí; Mt 28,19
4. 3,22

² -- ačkoli Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci¹ --

1. 2,2

³ opustil Judsko¹ a odešel [opět] do Galileje.²

1. Ř 1,18!
2. 2,11; 7,1

⁴ Musel však projít Samařskem.¹

1. L 9,52

⁵ Přišel tedy do samařského města zvaného Sychar,¹ blízko pozemku, který dal Jákob svému synu Josefovi.²

1. [v blízkosti města Šekem (dnešní Nablus); snad vesnice Askar 1,5 km SV od Jákobovy studny]
2. Gn 48,22; Joz 24,32

⁶ Tam byl Jákobův pramen. Ježíš, unaven cestou, ⌈se posadil⌉¹ u toho pramene. Bylo kolem poledne.²

1. ř.: seděl takto
2. ř.: šesté hodiny

⁷ Tu přišla samařská žena, aby načerpala vodu. Ježíš jí řekl: „Dej mi napít.“

⁸ Jeho učedníci totiž odešli do města,¹ aby nakoupili jídlo.

1. v. 5

⁹ Samařská žena mu řekla: „Jak to, že ty, ač jsi Žid, žádáš mne, samařskou ženu, abych ti dala napít?“ Židé totiž se Samařany¹ ⌈nic společného neužívají⌉.²

1. 8,48; Mt 10,5
2. n.: se nestýkají

¹⁰ Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala ten Boží dar¹ a věděla, kdo je ten, který ti říká: Dej mi napít, požádala bys ty jeho a on by ti dal živou vodu.“²

1. Sk 8,20
2. 7,37; Jr 2,13; Zj 21,6

¹¹ [Žena] mu řekla: „Pane, nemáš ani vědro a studna je hluboká;¹ odkud tedy máš tu živou vodu?

1. [studna vyčištěná v této oblasti r. 1935 měřila 4,2m]

¹² Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tuto studnu dal a pil z ní on sám i jeho synové a jeho dobytek?“

¹³ Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije z této vody, bude opět žíznit.

¹⁴ Kdo by se však napil z vody, kterou¹ mu dám já, nebude nikdy² žíznit, ale voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.“³

1. ř.: kterého
2. n.: v tomto věku; ř. eis ton aióna (srv. 6,51; L 1,55; Mt 21,19)
3. 3,15!

¹⁵ Ta žena mu řekla: „Pane, dej mi tuto vodu, abych už nežíznila¹ a ne musela sem chodit nabírat.“

1. 6,35

¹⁶ [Ježíš] jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem.“

¹⁷ Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Ježíš jí řekl: „Dobře jsi řekla: Nemám muže.¹

1. 1,47n; 2,24; 21,17

¹⁸ Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“

¹⁹ Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok.¹

1. 6,14; 7,40; 9,17; Mt 16,14!

²⁰ Naši otcové se klaněli¹ Bohu na této hoře,² a vy říkáte, že místo, kde je třeba se klanět, je v Jeruzalémě.“³

1. 12,20; Mt 4,10; Sk 8,27; Zj 14,7
2. [tj. Gerizím (Dt 11,29; žena na ni mohla při rozhovoru ukázat); podle SP zde (nikoliv na Ébalu — Dt 27,4; Joz 8,30) Izraelci postavili oltář. Samařané zde kolem r. 400 př. Kr. postavili chrám, který Židé kolem r. 128 zbořili]
3. 9,53

²¹ Ježíš jí řekl: „Věř mi, ženo, že přichází hodina,¹ kdy se nebudete klanět Otci ani na této hoře ani v Jeruzalémě.²

1. v. 23; 5,25; 16,2.25.32
2. Mal 1,11; 1Tm 2,8

²² Vy se klaníte tomu, co neznáte. My se klaníme tomu, co známe, protože záchrana¹ je ze Židů.

1. L 19,9; Sk 4,12; Ř 1,16; Zj 7,10

²³ Ale přichází hodina, a již je zde, kdy praví ctitelé se budou klanět Otci v duchu¹ a pravdě; vždyť sám Otec hledá takové ctitele.

1. n.: Duch /-u; Fp 3,3

²⁴ Bůh je duch,¹ a ti, kteří se mu klanějí, musí se mu klanět v duchu² a pravdě.“

1. n.: Duch /-u; Fp 3,3
2. n.: Duch /-u; Fp 3,3

²⁵ Žena mu řekla: „Vím,¹ že má přijít² Mesiáš,³ zvaný Kristus.⁴ Až on přijde, oznámí nám všechno.“

1. var.: víme
2. ř.: přichází
3. 1,41
4. v. 29; Mt 1,16; 27,17

²⁶ Ježíš jí řekl: „Já jsem¹ to -- ten, který k tobě mluví.“²

1. 6,35p; 8,24; 13,19
2. 9,37

²⁷ Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá se ženou. Nikdo však neřekl: Nač se ptáš? nebo Proč s ní mluvíš?

²⁸ Žena tam tedy nechala svůj džbán, odešla¹ do města a řekla lidem:

1. Mt 28,8

²⁹ „Pojďte ⌈se podívat⌉¹ na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Není snad on ten Kristus?“

1. ř.: pohleďte

³⁰ Vyšli z města a šli k němu.

³¹ Mezitím ho učedníci prosili: „Rabbi,¹ najez se.“

1. 1,38p

³² On jim však řekl: „Já mám jíst pokrm, který vy neznáte.“

³³ Učedníci se mezi sebou ptali:¹ „Nepřinesl mu někdo něco k jídlu?“

1. ř.: říkali

³⁴ Ježíš jim řekl: „Můj pokrm je, abych činil vůli¹ toho, který mne poslal,² a dokonal³ jeho dílo.

1. 5,30; 6,38
2. od ř. pempó (srv. 3,34p); 5,30.37; 6,38n; 7,16; 8,16; 9,4; 12,49; 13,20; 14,24; 15,21; 16,5; Ř 8,3
3. 17,4; 19,28

³⁵ Což neříkáte: Ještě čtyři měsíce a přijde¹ žeň?² Hle, pravím vám: Pozvedněte své oči a pohleďte na pole,³ že se bělají⁴ ke žni.

1. ř.: přichází
2. Mt 9,37
3. n.: krajiny
4. ř.: jsou bílá

³⁶ Žnec již bere odměnu a shromažďuje úrodu¹ k věčnému životu,² aby se společně radovali rozsévač i žnec.

1. n.: ovoce (ř. sg.)
2. 3,36

³⁷ Neboť v tom je pravdivé přísloví, že jiný rozsévá a jiný žne.

³⁸ Já jsem vás poslal žnout to, na čem jste nepracovali. Druzí pracovali¹ a vy jste vstoupili do jejich těžké práce.“²

1. 1,7
2. 1Te 1,3

³⁹ Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: „Řekl mi vše, co jsem udělala.“¹

1. v. 29

⁴⁰ Když tedy k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal¹ tam dva dny.

1. L 19,5

⁴¹ A mnohem více jich uvěřilo pro jeho slovo.

⁴² Té ženě pak říkali: „Teď už věříme ne pro to, co jsi říkala ty, ale sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je skutečně Zachránce¹ světa, [Kristus].“

1. L 2,11!; 1J 4,14

Uzdravení syna královského úředníka

⁴³ Po dvou dnech odtamtud odešel do Galileje.

⁴⁴ Neboť Ježíš sám vydal svědectví, že prorok ve své vlasti¹ nemá vážnost.

1. Mk 6,4

⁴⁵ Když tedy přišel do Galileje, Galilejci¹ ho přijali, protože viděli všechno, co učinil o svátku² v Jeruzalémě; neboť i oni přišli na svátek.

1. 13,2; Mk 14,70; Sk 2,7
2. 2,23

⁴⁶ [Ježíš] opět přišel do Kány¹ Galilejské, kde z vody učinil víno. Byl tam jeden královský úředník, jehož syn ležel nemocen v Kafarnaum.²

1. 2,1p
2. 2,12

⁴⁷ Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, odešel k němu a prosil [ho], aby přišel¹ a uzdravil jeho syna, neboť již skoro umíral.

1. ř.: sestoupil

⁴⁸ Tu mu Ježíš řekl: „Neuvidíte–li znamení a divy,¹ jistě neuvěříte.“

1. Sk 4,30

⁴⁹ Královský úředník mu řekl: „Pane, pojď,¹ než mé dítě zemře!“

1. Mk 5,23; ř.: sestup

⁵⁰ Ježíš mu říká: „Jdi, tvůj syn žije.“ Ten člověk uvěřil¹ slovu, které mu Ježíš řekl, a šel.

1. Mt 8,13

⁵¹ Ještě byl na cestě dolů, když mu vyšli naproti jeho otroci a řekli, že jeho chlapec¹ žije.

1. var.: syn

⁵² Vyptal se jich tedy na hodinu, ve které mu začalo být lépe. Řekli mu: „Včera v jednu¹ hodinu ho opustila horečka.“²

1. ř.: sedmou
2. Mt 8,15

⁵³ Tu otec poznal, že se to stalo v tu hodinu, kdy mu Ježíš řekl: Tvůj syn žije. A uvěřil on i celý jeho dům.¹

1. Sk 10,2p; 16,34

⁵⁴ Toto bylo už druhé znamení,¹ které Ježíš učinil, když přišel z Judska do Galileje.

1. 2,11!

¹ Potom¹ byl židovský svátek² a Ježíš vystoupil do Jeruzaléma.

1. 3,22p
2. [není jasné, jestli toto byly čtvrté Velikonoce zmiňované v J (2,13; 6,4; 11,55) nebo zdali toto byl nějaký jiný ze tří hl. žid. svátků (Dt 16,16; J 7,2)]

² V Jeruzalémě je u Ovčí brány¹ rybník, hebrejsky zvaný Bethesda,² který má pět sloupořadí.³

1. [v blízkosti chrámu; Neh 3,1p]
2. var.: Betsaida / Betzatha
3. n.: kolonád

³ V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých, [kteří čekali na pohyb vody.

⁴ Neboť Pánův anděl občas sestupoval do rybníka a vířil vodu. Kdo po zvíření vody první vstoupil do rybníka, býval uzdraven, ať trpěl kteroukoli nemocí].

⁵ Byl tam jeden člověk, nemocný již třicet osm let.¹

1. srv. Sk 4,22

⁶ Když ho Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouhou dobu nemocen, řekl mu: „Chceš¹ ⌈být uzdraven⌉?²“

1. 15,7; Mk 10,51
2. ř.: se stát zdravým

⁷ Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho,¹ kdo by mě snesl² do rybníka, když se voda rozvíří. Zatímco já teprve přicházím, jiný tam sestupuje přede mnou.“

1. ř.: člověka; Ž 72,12; 142,5
2. ř.: hodil

⁸ Ježíš mu řekl: „Vstaň,¹ vezmi své lehátko a choď.“

1. Mt 9,6

⁹ A hned¹ byl ten člověk uzdraven, vzal své lehátko a chodil. Ten den však byla sobota.²

1. Mt 8,3!
2. 9,14

¹⁰ Židé¹ tomu uzdravenému říkali: „Je sobota; není dovoleno,² abys nosil [své] lehátko.“

1. 1,19
2. 7,23; L 6,2

¹¹ On jim však odpověděl: „Ten, který mě uzdravil, mi řekl: Vezmi své lehátko a choď.“

¹² Otázali se ho: „Kdo je ten člověk, který ti řekl: Vezmi [své lehátko] a choď?“

¹³ Uzdravený však nevěděl, kdo to je, neboť Ježíš se ztratil¹ v zástupu, který na tom místě byl.

1. 8,59

¹⁴ Potom ho Ježíš nalezl v chrámě a řekl mu: „Hle, jsi uzdraven. Už nehřeš,¹ aby se ti nepřihodilo něco horšího.“²

1. 8,11
2. Mt 12,45

Autorita Syna

¹⁵ Ten člověk odešel a oznámil Židům, že tím, kdo ho uzdravil, je Ježíš.

¹⁶ Proto Židé Ježíše pronásledovali [a usilovali ho zabít],¹ že tyto věci činil v sobotu.

1. 7,1.19n.25; 11,53; L 6,11

¹⁷ Ježíš jim však odpověděl: „Můj Otec¹ až dosud pracuje, i já pracuji.“

1. 6,32; 8,54; 10,29; 12,49; 14,23; 15,1.8; Mt 16,17!; 2K 1,3

¹⁸ Proto ho Židé ještě více usilovali zabít, že nejen rušil sobotu, ale také Boha nazýval svým vlastním otcem, a činil se tak rovným¹ Bohu.²

1. Fp 2,6p
2. 10,33; 19,7

¹⁹ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen,¹ pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit² nic než to, co vidí činit Otce. Co činí on, to činí stejně i Syn.

1. 1,51p
2. v. 30; 6,38; 8,28

²⁰ Neboť Otec miluje¹ Syna a ukazuje mu všechno, co sám činí. A ještě větší² skutky než tyto mu ukáže, abyste vy žasli.³

1. n.: má rád (ř. filein); 3,35v; Mt 3,17
2. 14,12
3. 7,21

²¹ Jako totiž Otec křísí¹ mrtvé a obživuje, tak také Syn obživuje² ty, které chce.

1. n.: probouzí
2. 11,43; L 7,14

²² Vždyť Otec ani nikoho nesoudí, ale všechen soud¹ svěřil² Synu,

1. v. 27; 9,39; Sk 10,42
2. ř.: dal

²³ aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí Otce,¹ který ho poslal.²

1. 1J 2,23
2. vv. 30.36nn; 3,34!

²⁴ Amen, amen, pravím vám, že kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mne poslal, má věčný život¹ a nejde na soud, ale přešel ze smrti do života.²

1. v. 39; 3,15!
2. 1J 3,14

²⁵ Amen, amen, pravím vám, že přichází hodina,¹ a nyní je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a ti, kdo uslyší, budou žít.

1. 4,21!

²⁶ Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život¹ sám v sobě.

1. 1,4; 6,57

²⁷ A dal mu pravomoc konat soud,¹ protože je Syn člověka.

1. v. 22

²⁸ Nedivte se tomu; vždyť přichází hodina,¹ v níž všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší jeho hlas

1. 4,21

²⁹ a vyjdou. Ti, kdo činili dobře, ⌈budou vzkříšeni k životu⌉,¹ a ti, kdo jednali zle, ⌈budou vzkříšeni k soudu⌉.²“

1. ř.: ke vzkříšení života
2. ř.: ke vzkř. soudu; Sk 24,15; 1K 15,52

Svědectví o Synu

³⁰ „Já sám od sebe nemohu dělat¹ nic. Jak slyším, tak soudím,² a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vůli, ale vůli toho, kdo mne poslal.“³

1. v. 19
2. 8,16
3. v. 23

³¹ „Svědčím–li já sám o sobě,¹ není mé svědectví pravé.²

1. 8,14
2. ř.: pravdivé

³² Je jiný, kdo o mně svědčí, a vím, že svědectví, které o mně vydává,¹ je pravdivé.

1. ř.: svědčí

³³ Vy jste poslali k Janovi a on vydal svědectví¹ Pravdě.

1. 1,7

³⁴ Já sice nepřijímám svědectví¹ od člověka, ale toto říkám, abyste byli zachráněni.

1. 1J 5,9

³⁵ On byl lampou hořící a zářící, a vám se zachtělo zaradovat se na chvíli v jeho světle.¹

1. 2Pt 1,19

³⁶ Já však mám větší svědectví než Janovo: skutky,¹ které mi dal Otec, abych je vykonal. Právě ty skutky, které činím, o mně svědčí, že mne poslal Otec.

1. 10,25; 14,11; 15,24; Mt 11,4

³⁷ A sám Otec, který mne poslal, vydal o mně svědectví.¹ Vy jste nikdy neslyšeli jeho hlas ani jste neviděli² jeho podobu

1. 8,18
2. 1,18; Dt 4,12

³⁸ a jeho slovo ve vás nezůstává,¹ protože nevěříte tomu, koho on poslal.

1. 15,7; 1J 2,14

³⁹ Zkoumáte¹ Písma, protože se domníváte, že v nich máte věčný život, a právě ona svědčí o mně.

1. 7,52

⁴⁰ Ale nechcete přijít ke mně, abyste měli život.“

⁴¹ „Slávu od lidí¹ nepřijímám.

1. Ř 2,29; 1Te 2,6

⁴² Ale vím o vás, že v sobě nemáte lásku ⌈k Bohu⌉.¹

1. n.: Boží

⁴³ Já jsem přišel¹ ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mě. Kdyby přišel někdo jiný ve svém vlastním jménu, toho přijmete.

1. 3,2; 9,39; 10,10; 12,27.46; L 12,49

⁴⁴ Jak vy můžete uvěřit, když přijímáte slávu¹ jedni od druhých, ale slávu, která je od jediného² Boha, nehledáte?

1. 7,18
2. 17,3; 1Tm 1,17

⁴⁵ Nemyslete si, že já vás budu obviňovat u Otce; vaším žalobcem je Mojžíš,¹ v něhož doufáte.

1. 9,28; Mt 19,7n; L 16,29; 24,27; Sk 26,22

⁴⁶ Kdybyste totiž věřili Mojžíšovi, věřili byste mně, protože on psal o mně.

⁴⁷ Nevěříte–li jeho zápisům, jak uvěříte mým výrokům?“

¹ Potom¹ Ježíš odešel na druhý břeh Galilejského neboli Tiberiadského moře.²

1. 3,22p; //Mt 14,13—21
2. 21,1; jezero (L 5,1) Tiberiadské (resp. Genezeretské) — v textu ponecháváme podle ř. moře

² Šel za ním velký zástup,¹ protože viděli znamení,² která činil na nemocných.

1. 12,9.12; Mt 14,14!
2. vv. 14.26.31; 2,11!

³ Ježíš vystoupil na horu¹ a tam se posadil se svými učedníky.

1. Mt 5,1

⁴ Byly blízko velikonoce,¹ židovský svátek.

1. ř.: pascha (Mt 26,2p)

⁵ Když Ježíš pozdvihl oči¹ a uviděl, že k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi:² „Kde nakoupíme ³chleba, aby se tito lidé najedli?“

1. 17,1; Dt 3,27p; L 6,20
2. 1,43
3. pl., množné číslo (plurál)

⁶ To říkal, aby ho zkoušel;¹ sám totiž věděl, co chce dělat.

1. Dt 8,2

⁷ Filip mu odpověděl: „Ani chleby za dvě stě denárů¹ nestačí, aby si každý trochu vzal.“

1. Mt 18,28p

⁸ Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra,¹ mu řekl:

1. 1,40

⁹ „Tady je chlapec, který má pět ječných¹ chlebů a dvě ryby; ale co je to pro takové množství!“

1. Sd 7,13p; 2Kr 4,42; Zj 6,6

¹⁰ Ježíš řekl: „⌈Postarejte se⌉,¹ ať se lidé posadí.“ Na tom místě bylo mnoho trávy.² I posadili se muži v počtu asi pěti tisíc.

1. ř.: u Učiňte
2. Mk 6,39

¹¹ Ježíš vzal ty chleby, vzdal díky¹ a rozdělil je² sedícím;³ stejně i z ryb dostali, kolik chtěli.

1. v. 23; Mt 15,36
2. var: + učedníkům a učedníci
3. ř.: stolujícím; 13,28; Mt 9,10p

¹² Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Seberte zbylé¹ úlomky, aby nic nepřišlo nazmar.²“

1. v ř. spíše přebylé
2. ř.: nezahynulo / nebylo ztraceno

¹³ Sebrali je tedy a úlomky z těch pěti ječných chlebů, které přebyly těm, kteří se najedli, naplnili dvanáct nůší.

¹⁴ Když ti lidé viděli znamení,¹ které [Ježíš] učinil, říkali: „To je skutečně ten Prorok,² ⌈který má přijít⌉³ na svět.“

1. v. 2
2. Mt 16,14!
3. ř.: ten přicházející

¹⁵ Když Ježíš poznal, že se chystají přijít a zmocnit se ho, aby ho učinili králem,¹ odešel opět na horu, zcela sám.

1. 18,36

Ježíš kráčí po moři

¹⁶ Když¹ nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři,

1. //Mt 14,22—33

¹⁷ nastoupili do lodi a plavili se na druhou stranu moře do Kafarnaum.¹ Již se setmělo, a Ježíš k nim ještě nepřišel.

1. vv. 24.59; 2,12

¹⁸ Moře se začalo vzdouvat, protože vál silný¹ vítr.

1. ř.: velký

¹⁹ Když ujeli asi dvacet pět nebo třicet stadií,¹ uviděli Ježíše kráčet po moři² a blížit se k lodi, a ulekli se.³

1. tj. asi 5,5 km; 11,18; Mt 14,24p; Zj 14,20
2. [bylo široké 12 — 20 km; učedníci byli tedy asi ve 1/4 až 1/2]
3. L 8,35; 9,34; 24,37

²⁰ On však jim řekl: „Já jsem¹ to, nebojte se.“

1. 4,26; 18,5

²¹ Chtěli jej vzít do lodi, a hned se loď ocitla u břehu,¹ ke kterému jeli.

1. ř.: země

Chléb života

²² Zástup, který zůstal na druhé straně moře, si druhého dne všiml,¹ že tam nebyl jiný člun než ten jeden, [do kterého nastoupili jeho učedníci,] a že Ježíš nevstoupil se svými učedníky do lodi, ale že jeho učedníci odjeli sami.

1. ř.: uviděl

²³ Jiné čluny z Tiberiady¹ [však] připluly blízko k místu, kde pojedli chléb, když Pán² vzdal díky.³

1. v. 1
2. L 7,13
3. v. 11

²⁴ Když tedy zástup uviděl, že tam není Ježíš ani jeho učedníci, nastoupili do člunů a přijeli do Kafarnaum, hledajíce¹ Ježíše.

1. 7,11; 18,4; 20,15; Mk 1,37; Fp 2,21

²⁵ Když ho na druhé straně moře nalezli, řekli mu: „Rabbi,¹ kdy ses sem dostal?“

1. 1,38p

²⁶ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, hledáte mne ne proto, že jste viděli ¹znamení, ale že jste jedli z těch chlebů a nasytili jste se.²

1. pl., množné číslo (plurál)
2. Ř 16,18; Fp 3,19

²⁷ Pracujte ne pro pokrm,¹ který hyne, nýbrž pro pokrm zůstávající k životu věčnému,² který vám dá Syn člověka;³ neboť jemu Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť.“⁴

1. Iz 55,2
2. 3,15n
3. v. 53; 1,51!
4. 1K 9,2; 2Tm 2,19

²⁸ Řekli mu: „Co máme dělat,¹ abychom konali Boží skutky?“²

1. Mi 6,8; L 10,25; Sk 2,37; 16,30
2. Zj 2,26

²⁹ Ježíš jim odpověděl: „Toto je ten Boží skutek: abyste věřili¹ v toho, kterého on poslal.“²

1. 1J 3,23
2. vv. 38n.44.57; 3,34!

³⁰ Řekli mu: „Jaké ty tedy činíš znamení, abychom je uviděli a uvěřili ti? Co konáš?

³¹ Naši otcové jedli v pustině manu,¹ jak je napsáno: Dal jim jíst chléb z nebe.²“

1. vv. 49.58; Ex 16,35; Dt 8,3; Zj 2,17
2. Neh 9,15; Ž 78,24

³² Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, ne Mojžíš vám dal chléb z nebe, nýbrž můj Otec¹ vám dává ten pravý² chléb z nebe.

1. 5,17!
2. 1,9

³³ Neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“

³⁴ Řekli mu tedy: „Pane, dávej¹ nám tento chléb stále.“

1. 4,15

³⁵ Ježíš jim řekl: „Já jsem¹ ten chléb² života. Kdo přichází ke mně, jistě nebude hladovět,³ a ⌈kdo věří ve mne⌉,⁴ nebude nikdy žíznit.⁵

1. 8,12; 10,7; 10,11; 11,25; 14,6; 15,1; [první ze sedmi J. výroků začínajících důrazným „Já jsem“, ve kterém je slyšet ohlas Ex 3,14; srv. též J 4,26; 13,19]
2. vv. 48.51
3. Iz 49,10; Zj 7,16
4. v. 47; 7,38; 11,25; 12,44; 14,12
5. 4,14

³⁶ Ale řekl jsem vám, že jste mne i viděli, a přece nevěříte.

³⁷ Každý, koho mi Otec dává,¹ přijde ke mně, a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven.

1. 17,2.12; 18,9

³⁸ Neboť jsem sestoupil z nebe,¹ ne abych činil svou vůli,² ale vůli toho, který mne poslal.

1. 3,13
2. 4,34; Mt 26,39

³⁹ A toto je vůle toho, který mne poslal, abych neztratil nic z toho, co mi dal, ale vzkřísil to v poslední den.¹

1. v. 54; 11,24

⁴⁰ Neboť toto je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí¹ Syna a věří v něho, měl život věčný;² a já ho vzkřísím v poslední den.“

1. 12,45; ::14,17
2. vv. 27.47.54.68; 3,15!

Napomenutí Židů

⁴¹ Židé proti němu reptali,¹ že řekl: Já jsem chléb, který sestoupil z nebe²

1. v. 52.61; Ex 16,8; L 15,2
2. v. 33

⁴² a říkali: „Copak to není Ježíš, syn Josefův?¹ My známe² jeho otce i matku. Jak tedy³ může říkat: Sestoupil jsem z nebe?“

1. L 4,22
2. 7,28; 9,24p
3. var.: teď

⁴³ Ježíš jim odpověděl: „Nereptejte mezi sebou.

⁴⁴ Nikdo nemůže¹ přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne² Otec, který mne poslal; a já ho vzkřísím v poslední den.

1. v. 65
2. 12,32

⁴⁵ V Prorocích¹ je napsáno: A budou všichni vyučeni od Boha.² Každý, kdo od Otce uslyšel a vyučil se, přichází ke mně.

1. Sk 7,42; 13,40; 24,14
2. Iz 54,13

⁴⁶ Ne že by někdo Otce viděl, kromě ⌈toho, kdo je⌉¹ od Boha;² ten viděl Otce.

1. ř.: toho jsoucího
2. 9,16

⁴⁷ Amen, amen, pravím vám, kdo věří [ve mne], má život věčný.

⁴⁸ Já jsem chléb života.

⁴⁹ Vaši otcové jedli v pustině manu,¹ a zemřeli.

1. v. 31

⁵⁰ Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo z něho jí, nezemřel.

⁵¹ Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdo jí z tohoto chleba, bude žít ⌈na věčnost⌉.¹ A chléb, který já dám za život světa, je mé tělo.“

1. ř.: k věčnosti / k tomu věku (eis ton aióna–srv. 4,14p)

Slova věčného života odradila mnohé

⁵² Židé se hádali¹ mezi sebou a říkali: „Jak nám tento člověk může dát k jídlu [své] tělo?“

1. 9,16; 10,19

⁵³ Ježíš jim tedy řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete–li jíst tělo Syna člověka¹ a nebudete–li pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.

1. v. 27

⁵⁴ Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.¹

1. v. 39

⁵⁵ Neboť mé tělo je pravý¹ pokrm a má krev je pravý² nápoj.

1. var.: vpravdě
2. var.: vpravdě

⁵⁶ Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně¹ a já v něm.

1. 15,4n; 1J 3,24

⁵⁷ Jako mne poslal¹ živý² Otec³ a já žiji skrze Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude žít skrze mne.

1. v. 29
2. Mt 16,16
3. 5,17!

⁵⁸ Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne jako [vaši] otcové jedli [manu], a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít ⌈na věčnost⌉.¹“

1. ř.: k věčnosti / k tomu věku (eis ton aióna–srv. 4,14p)

⁵⁹ Toto řekl, když vyučoval v synagoze¹ v Kafarnaum.²

1. Mt 4,23
2. v. 24

⁶⁰ Mnozí z jeho učedníků, když to uslyšeli, řekli: „To je tvrdá řeč. Kdo to může poslouchat?“

⁶¹ Ježíš v sobě věděl, že jeho učedníci na to reptají, a řekl jim: „To vás pohoršuje?¹

1. Mt 11,6

⁶² Což tedy, kdybyste viděli Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve?¹

1. Mk 16,19

⁶³ Duch je ten, který obživuje,¹ tělo nic neznamená.² Slova, která jsem vám pověděl já, jsou duch a jsou život.

1. 2K 3,6
2. ř.: neprospívá

⁶⁴ Ale jsou někteří z vás, kteří nevěří.“ Ježíš totiž od počátku věděl, kteří jsou nevěřící a kdo je ten, který ho vydá.¹

1. n.: zradí

⁶⁵ A říkal: „Proto jsem vám řekl, že nikdo ke mně nemůže přijít,¹ pokud mu to není dáno² od Otce.“

1. v. 37
2. 3,27; Mt 13,11

⁶⁶ ⌈Z toho důvodu⌉¹ mnozí z jeho učedníků odešli zpět a už s ním nechodili.

1. n.: Od té (chvíle)

⁶⁷ Ježíš řekl Dvanácti:¹ „I vy chcete odejít?“

1. 20,24; Mt 10,2

⁶⁸ Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Máš slova věčného života¹

1. 12,49

⁶⁹ a my jsme uvěřili¹ a poznali, že ty jsi ⌈[Kristus,] ten Svatý² Boží⌉.³“

1. 1,7!
2. Mk 1,24
3. var.: Kristus, Syn Boha živého

⁷⁰ Ježíš jim odpověděl: „Nevyvolil¹ jsem si vás Dvanáct? Ale jeden z vás je ďábel.“²

1. n.: Nevybral; 13,18; 15,16.19; 1K 1,27!
2. 8,44

⁷¹ To řekl o Judovi, synu Šimona Iškariotského,¹ neboť ten ho měl zradit,² jeden z Dvanácti.

1. 12,4; 13,2
2. ř.: předat / vydat

¹ Potom¹ chodil Ježíš po Galileji;² nechtěl chodit po Judsku,³ protože ho Židé⁴ chtěli⁵ zabít.⁶

1. 3,22p
2. 4,3; 11,54
3. 11,7
4. 1,19
5. n.: hledali / usilovali; v. 30; Ž 54,5
6. 5,18

² Byl blízko židovský svátek stánků.¹

1. Lv 23,34

³ Jeho bratři¹ mu řekli: „Odejdi² odtud a jdi do Judska, aby také tvoji učedníci uviděli tvé skutky, které činíš.

1. vv. 5.10; Mt 12,46
2. ř.: Přejdi

⁴ Vždyť nikdo nedělá nic vskrytu, chce–li být znám na veřejnosti. Činíš–li tyto věci, ukaž se světu.“

⁵ Ani jeho bratři totiž v něho nevěřili.¹

1. 12,37; L 24,11

⁶ Ježíš jim řekl: „Můj čas ještě nepřišel;¹ ale váš čas je vždy připraven.

1. 2,4; Mt 26,18

⁷ Vás nemůže svět nenávidět,¹ mne však nenávidí, protože já o něm svědčím, že jeho skutky jsou zlé.²

1. 15,18
2. 3,19

⁸ Vy vystupte na svátek do Jeruzaléma. Já na tento svátek [ještě] nevystoupím,¹ protože můj čas se dosud nenaplnil.“

1. ř.: nevystupuji (do Jeruzaléma)

⁹ To [jim] řekl a zůstal v Galileji.

¹⁰ Když jeho bratři vystoupili na svátek do Jeruzaléma, tehdy i on tam vystoupil, ne veřejně,¹ ale [jakoby] tajně.

1. v. 26; 11,54; 18,20; Mk 1,45

¹¹ Židé ho během svátku hledali¹ a říkali: „Kde je ten člověk?“

1. 11,56

¹² A ⌈mezi lidem⌉¹ bylo o něm mnoho řečí.² Jedni říkali: Je dobrý, jiní říkali: Není, vždyť svádí zástup.

1. ř.: v zástupech
2. ř.: reptání

¹³ Nikdo o něm ovšem ze strachu¹ před Židy nemluvil otevřeně.²

1. 9,22; 12,42; 19,38; 20,19; Př 29,25; Zj 21,8
2. 10,24!

¹⁴ Když již bylo uprostřed svátků, vystoupil Ježíš do chrámu a učil.¹

1. Mt 26,55

¹⁵ Židé se divili a¹ říkali: „Jak to, že se tento člověk vyzná v Písmech, když se tomu neučil?“²

1. 4,27; Sk 2,7
2. Mt 13,54; Mk 6,2

¹⁶ Ježíš jim odpověděl: „Mé učení¹ není mé, ale toho, který mne poslal.²

1. 8,28; Mk 11,18
2. vv. 28n.33; 3,34!

¹⁷ Bude–li někdo chtít činit jeho vůli, pozná, zda je to učení z Boha, nebo mluvím–li sám ze sebe.

¹⁸ Kdo mluví ze sebe, hledá vlastní slávu.¹ Ten však, kdo hledá slávu toho, který ho poslal, je pravdivý a není v něm nepravosti.²

1. 8,50
2. Ř 1,18!

¹⁹ Nedal vám Mojžíš¹ Zákon? A nikdo z vás Zákon neplní.² Proč mne usilujete zabít?“³

1. 1,17
2. ř.: nečiní
3. v. 1

²⁰ Zástup odpověděl: „Máš démona!¹ Kdo tě usiluje zabít?“

1. 8,48; 10,20; Mt 11,18

²¹ Ježíš jim odpověděl: „Jeden skutek¹ jsem učinil, a všichni ⌈se tomu divíte.

1. 5,2—9

²² Mojžíš⌉¹ vám dal obřízku² -- ne že by byla od Mojžíše, nýbrž od otců³ -- a vy obřezáváte člověka i v sobotu.

1. n.: se divíte. Proto Mojžíš …
2. Lv 12,3
3. Gn 17,10; Sk 7,8

²³ Jestliže přijímá člověk obřízku v sobotu, aby nebyl porušen Mojžíšův zákon, proč se na mne zlobíte, že jsem v sobotu¹ uzdravil² celého člověka?

1. 5,9
2. ř.: zdravým učinil

²⁴ Nesuďte¹ podle zdání, ale suďte spravedlivým² soudem.“

1. 8,15; Iz 11,3
2. Lv 19,15

Je Ježíš Mesiáš?

²⁵ Tu začali někteří z obyvatel Jeruzaléma říkat: „Není to ten, kterého chtějí zabít?

²⁶ A hle, mluví veřejně,¹ a nic mu neříkají. Což opravdu vůdcové² poznali, že je to Mesiáš?³

1. v. 10
2. tj. členové sanhedrinu; v. 48; 3,1; 12,42; L 23,13
3. 1,20p

²⁷ Ale o něm víme,¹ odkud je. Až přijde Kristus, nikdo nebude vědět, odkud je.“

1. 6,42; 9,29

²⁸ Tu Ježíš, vyučující v chrámě, hlasitě zvolal: „Vskutku mě znáte a víte, odkud jsem? Nepřišel¹ jsem sám od sebe, ale ten, kdo mne poslal a jehož vy neznáte,² je pravdivý.³

1. 8,42
2. 8,19
3. n.: pravý

²⁹ Já ho znám,¹ neboť jsem od něho² a on mne poslal.“³

1. 8,55; 17,25
2. 6,46
3. 3,34!

³⁰ Chtěli¹ ho tedy zajmout, ale nikdo na něho nevztáhl ruku, protože ještě nepřišla jeho hodina.²

1. n.: Hledali; vv. 1.44
2. 2,4

³¹ Mnozí ze zástupu však v něho uvěřili¹ a říkali: „Když přijde Mesiáš,² učiní snad více znamení,³ než učinil⁴ tento člověk?“

1. 1,7; 2,23; 8,30n; 10,42; 11,45; 12,42; 17,8; Sk 4,4!
2. 1,20p
3. 2,11!
4. var.: činí

³² Farizeové se doslechli, že to zástup o něm říká;¹ a tak velekněží² a farizeové³ poslali strážce,⁴ aby ho zajali.

1. ř.: reptá
2. 11,47; 12,10; 18,3; 19,6; Mt 16,21!
3. Mt 3,7p
4. ř.: služebníci /-ky

³³ Tu Ježíš řekl: „Ještě krátký čas¹ budu² s vámi a pak odejdu³ k tomu, který mne poslal.

1. 12,35; 13,33; 14,19
2. ř.: jsem
3. 14,12; 16,5; 20,17

³⁴ Budete mne hledat,¹ ale nenaleznete mne. A kde jsem já, tam vy přijít nemůžete.“

1. 8,21

³⁵ Židé si mezi sebou řekli: „Kam tento člověk hodlá jít, že my ho nenajdeme? Chce snad jít do řecké diaspory¹ a učit pohany?²

1. Iz 56,8; Jk 1,1
2. ř.: Řeky; 12,20; Sk 14,1

³⁶ Co znamená to slovo, které řekl: Budete mne hledat, ale nenaleznete mne, a kde jsem já, tam vy nemůžete přijít?“

Rozkol v lidu

³⁷ V poslední,¹ velký den svátku Ježíš vstal a zvolal: „Žízní–li kdo, ať přijde ke mně a pije.

1. Nu 29,35; Neh 8,18

³⁸ Kdo věří ve mne, jak praví¹ Písmo,² řeky živé vody³ poplynou z jeho nitra!⁴“

1. ř.: řeklo
2. Iz 55,1
3. 4,10
4. ř.: břicha (srv. Př 18,4; Iz 58,11)

³⁹ To řekl o Duchu, kterého měli přijmout¹ ⌈ti, kteří v něho uvěřili⌉;² dosud totiž Duch [svatý] nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven.³

1. Sk 10,47; 19,2
2. var.: věřící v něho
3. 12,16; 13,31; 17,1

⁴⁰ Když někteří ze zástupu uslyšeli tato slova, říkali: To je skutečně ten Prorok.¹

1. 4,19; Mt 16,14!

⁴¹ Druzí říkali: To je Mesiáš¹, a jiní říkali: Což Mesiáš přijde z Galileje?

1. 1,20p

⁴² Neříká¹ Písmo, že Mesiáš přijde² z potomstva³ Davidova a z Betléma, ⌈kde žil⌉⁴ David?

1. ř.: Neřeklo
2. n.: má přijít (ř.: přichází)
3. ř.: semene
4. ř.: vesnice, kde byl

⁴³ Tak vznikl v zástupu kvůli němu rozkol.

⁴⁴ Někteří z nich ho chtěli zajmout, ale nikdo na něho nevztáhl ruce.

⁴⁵ Strážci¹ tedy přišli k velekněžím² a farizeům a ti jim řekli: „Proč jste ho nepřivedli?“

1. ř.: služebníci /-ky
2. v. 32

⁴⁶ Strážci¹ odpověděli: „Nikdo² nikdy takto nemluvil, [jako mluví tento člověk].“

1. ř.: služebníci /-ky
2. ř.: Člověk

⁴⁷ Farizeové jim odpověděli: „I vy jste svedeni?¹

1. v. 12

⁴⁸ Uvěřil snad v něho některý z vůdců¹ nebo z farizeů?

1. v. 26; 12,42!

⁴⁹ Jen tento zástup, který nezná Zákon -- jsou prokleti.“

⁵⁰ Jeden z nich, Nikodém,¹ který předtím přišel k němu, jim řekl:

1. 3,1

⁵¹ „Odsuzuje náš Zákon člověka, aniž ho nejprve vyslechne¹ a zjistí, co učinil?²“

1. Př 18,13
2. ř.: činí

⁵² Odpověděli mu: „Nejsi také ty z Galileje? Prozkoumej to a viz, že z Galileje¹ prorok nepovstane.²“

1. v. 41
2. ř.: nepovstává

⁵³ A¹ každý se odebral do svého domu.

1. Oddíl 7,53—8,11 chybí v nejstarších ř. rkpp.

¹ Ježíš však odešel na Olivovou horu.¹

1. Mt 21,1!

² A časně ráno¹ přišel opět do chrámu a všechen lid přicházel k němu; posadil² se a začal je vyučovat.

1. L 24,1; Sk 5,21
2. Mt 5,1p

³ Tu [k němu] učitelé Zákona a farizeové¹ přivedli ženu, přistiženou při cizoložství; postavili ji doprostřed

1. Mt 5,20p

⁴ a řekli mu: „Učiteli, tato žena byla přistižena při činu cizoložství.

⁵ V Zákoně nám Mojžíš¹ přikázal takové kamenovat.² Co říkáš ty?“

1. 5,45
2. Lv 20,10; Dt 22,22nn

⁶ Těmi slovy ho zkoušeli,¹ aby ho mohli obžalovat.² Ježíš se však sklonil dolů a psal prstem po zemi.

1. n.: pokoušeli; [židé nesměli provádět trest smrti (18,31), takže Ježíš byl vystaven tomu, aby schválil porušení zákona římského nebo židovského]; Mt 16,1!
2. Mk 3,2

⁷ Když se ho nepřestávali ptát, vzpřímil¹ se a řekl jim: „Kdo² z vás je bez hříchu, ať na ni první³ hodí kámen.“

1. v. 10; L 13,11; 21,28†
2. Mt 7,1; Ř 2,1
3. Dt 17,7

⁸ A opět se sklonil a psal po zemi.

⁹ Když to uslyšeli, ⌈vytráceli se⌉¹ jeden po druhém, [zahanbeni ve (svém) svědomí,] starší nejprve, až tam zůstal on sám a žena, která byla uprostřed.

1. ř.: vycházeli

¹⁰ Ježíš se vzpřímil a¹ řekl jí: „Ženo, kde jsou [tvoji žalobci]? Nikdo tě neodsoudil?“

1. +var.: žádného neviděl, jenom tu ženu

¹¹ Ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji.¹ Jdi a ⌈od této chvíle⌉² již nehřeš.“³

1. 3,17
2. ř.: od nynějška
3. 5,14

Ježíš je světlo světa

¹² Ježíš k nim opět promluvil: „Já jsem¹ světlo² světa. Kdo mne následuje,³ nebude chodit⁴ ve tmě, ale bude mít⁵ světlo⁶ života.“⁷

1. 6,35p
2. 1,4; 9,5; 12,46
3. 1,43; 12,26; Mt 4,20!; 16,24; Mk 10,28
4. Zj 21,24
5. n.: bude vlastnit (ne jenom vidět)
6. Mt 5,14
7. n : pro život / na cestu života (srv. Ex 13,21); srv. J 6,35; Ř 8,2; Zj 2,7

¹³ Farizeové¹ mu řekli: „Ty svědčíš sám o sobě; tvé svědectví není pravé.²“

1. 1,24
2. ř.: pravdivé; 5,31

¹⁴ Ježíš jim odpověděl: „I když svědčím sám o sobě, mé svědectví je pravé,¹ protože vím, odkud jsem přišel² a kam jdu.³ Vy nevíte,⁴ odkud přicházím ani kam jdu.

1. ř.: pravdivé; 5,31
2. 18,37
3. 13,3; 16,28
4. 9,29

¹⁵ Vy soudíte podle těla;¹ já nesoudím nikoho.

1. tj. podle lidských měřítek; 1S 16,7

¹⁶ Jestliže já přece soudím,¹ můj soud je pravdivý, protože nejsem sám, ale jsem já a ten, který mne poslal,² Otec.

1. 5,30
2. 4,34!

¹⁷ A ve vašem Zákoně¹ je napsáno, že svědectví dvou² osob³ je pravé.

1. Dt 17,6; 19,15
2. Mt 18,16
3. ř.: lidí

¹⁸ Jsem to já, kdo svědčí o sobě, a svědčí o mně také ten, který mne poslal, Otec.“

¹⁹ Řekli mu: „Kde je tvůj Otec?“ Ježíš odpověděl: „Neznáte¹ ani mne ani mého Otce; kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce.“

1. v. 55; 7,28; 14,7; 15,21; 16,3

²⁰ Tato slova řekl u pokladnice,¹ když učil² v chrámě. A nikdo ho nezajal, protože ještě nepřišla jeho hodina.³

1. Mk 12,41
2. v. 2
3. 2,4

²¹ [Ježíš] jim opět řekl: „Já odcházím; budete mne hledat,¹ ale zemřete ve svém hříchu.² Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete.“

1. 7,34n
2. v. 24

²² Židé říkali: „Chce se snad zabít, že říká: Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete?“

²³ I říkal jim: „Vy jste zdola, já jsem shůry.¹ Vy jste z tohoto světa,² já nejsem z tohoto světa.³

1. 3,31
2. 1J 4,5
3. 17,14

²⁴ Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže neuvěříte, že ⌈Já jsem⌉,¹ zemřete ve svých hříších.“

1. v. 28; 4,26; 13,19 Boží jméno zjevené Mojžíšovi (Ex 3,14).

²⁵ Říkali mu: „Kdo jsi ty?“ Ježíš jim řekl: „⌈Co vám od počátku říkám.⌉¹

1. var.: Proč k vám vůbec mluvím?

²⁶ Mnoho mám o vás¹ mluvit a soudit; ale ten, který mne poslal, je pravdivý, a já mluvím ve světě to, co jsem slyšel od něho.“²

1. n.: Mnohé věci, týkající se vás, mám …
2. v. 40; 12,49

²⁷ Nepoznali, že k nim mluvil o Otci.

²⁸ Ježíš [jim] řekl: „Až vyvýšíte¹ Syna člověka, tehdy poznáte, že ⌈Já jsem⌉² a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak,³ jak mě naučil [můj] Otec.

1. 3,14
2. v. 28; 4,26; 13,19 Boží jméno zjevené Mojžíšovi (Ex 3,14).
3. ř.: tyto (věci)

²⁹ A ten, kdo mne poslal, je se mnou;¹ nezanechal mne samotného, protože já stále činím² to, co se jemu líbí.“³

1. v. 16; 16,32; Sk 10,38
2. 4,34
3. Ř 8,8p

³⁰ Když toto mluvil, mnozí v něho uvěřili.¹

1. 1,7

Pravda vás vysvobodí

³¹ Ježíš říkal Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete–li¹ v mém slovu,² jste opravdu mými učedníky.

1. 15,7; 2J 1,9
2. v, 37

³² Poznáte pravdu¹ a pravda vás vysvobodí.“²

1. 1,14
2. v. 36; Ga 5,1; 1Pt 2,16

³³ Odpověděli mu: „Jsme potomci¹ Abrahamovi² a nikdy jsme nebyli ničími otroky. Jak můžeš říkat, že se staneme svobodnými?“

1. ř.: semeno
2. v. 39

³⁴ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo činí hřích, je otrokem¹ hříchu.

1. Ř 6,16; 2Pt 2,19

³⁵ A otrok¹ nezůstává v domě navždy;² navždy zůstává syn.³

1. Ga 4,30
2. 6,51p
3. L 15,31

³⁶ Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní.

³⁷ Vím, že jste potomci¹ Abrahamovi, ale usilujete mne zabít,² protože mé slovo nemá ve³ vás místo.

1. ř.: semeno
2. v. 40; 7,1
3. n.: mezi vámi

³⁸ Já mluvím o tom, co jsem viděl u [svého] Otce, a vy činíte to, co jste slyšeli¹ u [vašeho] otce.“

1. var.: viděli

Činíte skutky svého otce

³⁹ Odpověděli mu: „Náš otec je Abraham.“¹ Ježíš jim řekl: „⌈Kdybyste byli Abrahamovy děti, činili byste⌉² Abrahamovy skutky.

1. v. 53; Mt 3,9; L 1,73; Sk 7,2
2. var.: Jste–li Abrahamovy děti, čiňte …

⁴⁰ Nyní mne usilujete zabít, člověka, který vám pověděl pravdu, kterou slyšel od Boha.¹ To Abraham neučinil.

1. v. 26

⁴¹ Vy činíte skutky svého otce.“ Řekli mu: „My nejsme zrozeni ze smilstva! Máme jednoho Otce,¹ Boha.“

1. Dt 32,6; Iz 63,16

⁴² Ježíš jim řekl: „Kdyby byl Bůh váš Otec, milovali¹ byste mě, neboť z Boha jsem vyšel a od něho přicházím.² Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mne poslal.

1. 1J 5,1
2. 13,3

⁴³ Proč nerozumíte¹ mé řeči? Proto, že nemůžete slyšet mé slovo.

1. v. 33

⁴⁴ Vy jste z otce Ďábla¹ a chcete činit žádosti svého otce. On byl vrah² od počátku a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví³ ze svého vlastního, protože je lhář⁴ a otec lži.⁵

1. 13,2; Mt 4,1!; 1J 3,8
2. J 10,10
3. Mt 12,34
4. Gn 3,3—7; Sk 5,3
5. ř.: její

⁴⁵ Poněvadž já říkám pravdu,¹ nevěříte mi.

1. 18,37

⁴⁶ Kdo z vás mne usvědčí z hříchu? Říkám–li pravdu, proč mi nevěříte?

⁴⁷ Kdo je z Boha,¹ slyší Boží slova.² Vy neslyšíte, protože nejste z Boha.“

1. 1J 4,6
2. n.: výroky

Dřív než byl Abraham, já jsem

⁴⁸ Židé mu odpověděli: „Neříkáme správně, že jsi Samařan¹ a máš démona?“²

1. 4,9
2. 7,20

⁴⁹ Ježíš odpověděl: „Já nemám démona, ale ctím svého Otce, vy však mne znevažujete.

⁵⁰ Já nehledám svou slávu;¹ je však někdo, kdo hledá a soudí.

1. v. 54; 5,41

⁵¹ Amen, amen, pravím vám, kdo by zachoval¹ mé slovo, nespatří smrt² ⌈na věčnost⌉.³“

1. v. 55; 14,23; 15,20; 17,6
2. Mt 16,28; He 11,5
3. 6,51

⁵² Židé mu řekli: „Teď jsme poznali, že máš démona. Abraham zemřel, i proroci, a ty říkáš: Kdo by zachoval mé slovo, neokusí smrti ⌈na věčnost⌉.¹

1. 6,51

⁵³ Jsi snad větší¹ než náš otec Abraham, který zemřel? Také proroci zemřeli. Co ze sebe děláš?“²

1. 4,12
2. 10,33

⁵⁴ Ježíš odpověděl: „Kdybych já oslavil sám sebe, má sláva by nic nebyla. Můj Otec¹ to je, kdo mne oslavuje a o kom vy říkáte: Je to náš Bůh.

1. 5,17!

⁵⁵ Vy jste ho nepoznali,¹ ale já ho znám. Kdybych řekl, že ho neznám, budu lhář jako vy. Ale znám ho a jeho slovo zachovávám.²

1. v. 19
2. 15,10

⁵⁶ Váš otec Abraham¹ zajásal, ⌈že mohl uvidět⌉² můj den; uviděl jej a zaradoval se.“

1. v. 37
2. ř.: aby uviděl; He 11,13

⁵⁷ Židé mu řekli: „Ještě ⌈ti nebylo⌉¹ padesát let, a viděl jsi Abrahama?“

1. ř.: nemáš

⁵⁸ Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, dřív než byl Abraham, já jsem.“¹

1. 1,1

⁵⁹ Zvedli kameny,¹ aby je na něho hodili. Ježíš se však skryl,² [prošel mezi nimi] a vyšel z chrámu. [Tak odešel.]

1. 10,31; 11,8
2. 12,36

¹ Cestou¹ uviděl člověka slepého² od narození.³

1. ř.: Míjejíce
2. Mt 9,27!
3. v. 32; Sk 3,2v; 14,8v

² Jeho učedníci se ho zeptali: „Rabbi,¹ kdo zhřešil,² že se narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“³

1. 1,38p
2. v. 34; L 13,2; Sk 28,4
3. Ex 20,5

³ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče, ale ⌈mají se na něm zjevit⌉¹ Boží skutky.²

1. ř.: aby se v něm zjevily
2. 6,28; Ž 66,5; J 11,4

⁴ Musím¹ konat skutky toho, kdo mne poslal,² dokud³ je den; přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat.

1. var.: Musíme … mne / nás
2. 7,33
3. Ga 6,10

⁵ Pokud jsem na světě, jsem světlo¹ světa.“

1. 8,12

⁶ Když to řekl, plivl¹ na zem, udělal ze sliny bláto, pomazal mu tím blátem oči

1. Mk 7,33; 8,23

⁷ a řekl mu: „Jdi a umyj¹ se v rybníku Siloe² (to se překládá Poslaný).“ Odešel tedy, umyl se, a když přišel, viděl.³

1. 2Kr 5,13
2. v. 11; Neh 3,15
3. 11,37; Iz 29,18; 35,5; Mt 11,5

⁸ Sousedé a ti, kteří ho vídali dříve, když byl žebrákem, říkali: „Není to ten, kdo tu sedával a žebral?“¹

1. Sk 3,2

⁹ Jedni říkali: Je to on! Jiní říkali: Není, ale je mu podobný. On říkal: Jsem to já.

¹⁰ Řekli mu tedy: „Jak se otevřely tvé oči?“

¹¹ On odpověděl: „Člověk, který se jmenuje Ježíš, udělal bláto, potřel mi oči a řekl mi: Jdi do Siloe a umyj se. Šel jsem tedy, umyl jsem se a vidím.¹“

1. ř.: prohlédl jsem

¹² Řekli mu: „Kde je ten člověk?“ Řekl: „Nevím.“

Farizeové zkoumají uzdravení

¹³ Přivedli toho, který byl dříve slepý, k farizeům.¹

1. Mt 3,7p

¹⁴ Ten den, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel jeho oči, byla totiž sobota.¹

1. 5,9n; L 13,14

¹⁵ Proto se ho i farizeové ptali, jak prohlédl. On jim řekl: „Přiložil mi bláto na oči, umyl jsem se a vidím.“

¹⁶ Někteří z farizeů říkali: „Tento člověk není od Boha,¹ neboť nezachovává sobotu.“ Jiní však říkali: „Jak by mohl hříšný² člověk dělat taková znamení?“³ A byl mezi nimi rozkol.⁴

1. v. 33; 3,2; 6,46; 13,3; 16,27.30
2. v. 24
3. 2,11!
4. 6,52

¹⁷ Řekli tedy opět tomu slepému: „Co ty o něm říkáš, když ti otevřel oči?“ On řekl: „Je to prorok.“¹

1. 4,19; Mt 16,14!

¹⁸ Židé neuvěřili¹ tomu, že býval slepý a prohlédl, dokud si nezavolali jeho rodiče²

1. Mk 11,31; 16,11; 2Te 2,12
2. ř.: + [toho, který prohlédl]

¹⁹ a nezeptali se jich: „Je toto váš syn, o kterém říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že nyní vidí?“

²⁰ Jeho rodiče odpověděli: „Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý.

²¹ Jak to, že nyní vidí, to nevíme; nevíme také, kdo otevřel jeho oči. Jeho se zeptejte, ⌈je dospělý, ať mluví⌉¹ sám za sebe.“

1. ř.: má věk, bude mluvit

²² To řekli jeho rodiče, protože se báli¹ Židů, neboť Židé se již usnesli, aby ten, kdo by ho vyznal jako Krista, byl vyloučen² ze synagogy.

1. 7,13
2. 12,42; 16,2

²³ Proto jeho rodiče řekli: Je dospělý,¹ zeptejte se jeho.

1. v. 21

²⁴ Zavolali tedy podruhé toho člověka, který byl dříve slepý, a řekli mu: „Vzdej slávu¹ Bohu! My víme, že ten člověk je hříšný.“²

1. Joz 7,19; Ezd 10,11; L 17,18; Zj 4,9!
2. v. 16

²⁵ On odpověděl: „Nevím, je–li hříšný; jedno však vím, že jsem byl slepý, a teď vidím.“

²⁶ Řekli mu: „Co ti učinil? Jak otevřel tvé oči?“

²⁷ Odpověděl jim: „Již jsem vám to řekl,¹ a neslyšeli jste.² Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?“

1. v. 15
2. n.: … jste?

²⁸ Osopili se na něho a řekli: „Ty jsi jeho učedník, my jsme učedníci Mojžíšovi.¹

1. 5,45

²⁹ My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomto však nevíme, odkud je.“¹

1. 7,27

³⁰ Ten člověk jim řekl: „To je právě divné, že vy nevíte, odkud je -- a otevřel mi oči.

³¹ Víme, že hříšníky Bůh neslyší;¹ kdo je však zbožný² a činí jeho vůli, toho slyší.³

1. Ž 66,18
2. 1Tm 2,10; n.: bohabojné; Jb 1,1
3. Ž 145,19; Př 15,29

³² Od pradávna¹ nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči člověka slepého od narození.

1. ř.: věku

³³ Kdyby tento člověk nebyl od Boha,¹ nemohl by dělat nic.“

1. v. 16

³⁴ Řekli mu: „Celý ses v hříších narodil, a nás ⌈chceš poučovat⌉?¹“ A vyhnali ho ven.

1. ř.: poučuješ

Duchovní slepota

³⁵ Ježíš uslyšel, že ho vyhnali,¹ nalezl ho a řekl: „Ty věříš v Syna člověka?²“

1. ř.: + ven
2. var.: Božího

³⁶ On odpověděl: „A kdo to je, Pane, abych v něho mohl věřit?“¹

1. Ř 10,14

³⁷ Ježíš mu řekl: „Viděl jsi ho; je to ten, kdo s tebou mluví.“¹

1. 4,26

³⁸ On řekl: „Věřím,¹ Pane.“ A poklonil² se mu.

1. Mk 9,24
2. n : vzdal mu poctu; 4,20; Mt 2,11!; Zj 5,14

³⁹ A Ježíš řekl: „Já jsem přišel¹ na tento svět k soudu,² aby ti, kteří nevidí, viděli,³ a ti, kteří vidí, se stali slepými.“⁴

1. 12,27
2. 5,22
3. L 4,18
4. Mt 15,14

⁴⁰ Uslyšeli to někteří z farizeů, kteří byli s ním, a řekli mu: „Jsme snad i my slepí?“¹

1. Ř 2,19

⁴¹ Ježíš jim řekl: „Kdybyste¹ byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte: Vidíme, proto váš hřích zůstává.“

1. 15,22

¹ „Amen, amen, pravím vám, kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká¹ tam odjinud, to je zloděj² a lupič.

1. ř.: vystupuje
2. vv. 8.10

² Kdo však vchází dveřmi, je pastýř¹ ovcí.

1. v. 11

³ Tomu hlídač¹ otevírá a ovce slyší jeho² hlas;³ své ovce volá jménem a vyvádí je.

1. ř.: dveřník; [zjevně ohrady, kde bylo více stád]
2. tj. pastýře
3. v. 16

⁴ Když všechny své vlastní vyžene ven, kráčí před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas.

⁵ Za cizím však jistě nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“

⁶ Ježíš jim pověděl toto přirovnání,¹ ale oni nepochopili, co jim tím ⌈chtěl říci⌉.²

1. 16,25
2. ř.: mluvil

⁷ Ježíš tedy opět řekl: „Amen, amen, pravím vám, já jsem¹ ⌈dveře pro ovce⌉.²

1. 6,35!
2. ř.: dveře ovcí (tj. také: dveře k ovcím)

⁸ Všichni, kteří přišli [přede mnou], jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly.

⁹ Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn; bude vcházet i vycházet¹ a nalezne pastvu.

1. srv. 1Kr 3,7; 15,17

¹⁰ Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel¹ a hubil; já jsem přišel, aby měly život² a měly ho hojnost.

1. n.: obětoval
2. 5,40

¹¹ Já jsem ten dobrý pastýř.¹ Dobrý pastýř pokládá svou duši² za ovce.

1. Ž 23,1!; Iz 40,11; Ez 34,23; He 13,20
2. 15,13; 1J3,16

¹² Námezdník, který není pastýř a ovce nejsou jeho vlastní, opouští ovce a utíká, když vidí, že přichází vlk. A vlk je uchvacuje a rozhání.

¹³ [Námezdník utíká,] protože je námezdník a na ovcích mu nezáleží.

¹⁴ Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne,

¹⁵ jako Otec¹ zná mne a já znám Otce. A svou duši pokládám² za ovce.

1. Mt 11,27
2. var.: dávám

¹⁶ Mám ještě jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince.¹ I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo,² jeden pastýř.

1. ř.: dvora, ohrady
2. 11,52; 17,20nn

¹⁷ Proto mne Otec miluje, že já pokládám svou duši,¹ abych ji zase přijal.

1. tzn.: svůj život

¹⁸ Nikdo ji ode mne nebere, ale já ji pokládám sám od sebe. Mám moc¹ ji položit, a mám moc² ji opět přijmout. Tento příkaz jsem přijal od svého Otce.“

1. n.: pravomoc
2. n.: pravomoc

¹⁹ Pro tato slova došlo mezi Židy opět k roztržce.¹

1. 7,43

²⁰ Mnozí z nich říkali: „Má démona¹ a blázní. Proč ho posloucháte?“

1. 7,20!

²¹ Jiní říkali: „Toto nejsou slova démonizovaného. Může snad démon otevřít oči slepým?“

Židé Ježíše odmítli

²² Nastal svátek Posvěcení chrámu¹ v Jeruzalémě. Byla zima.

1. [z r. 165 př. Kr.]; Ezd 6,16p; 1Mak 4,41—61

²³ Ježíš se procházel v chrámě, v Šalomounově sloupoví.¹

1. Sk 5,12

²⁴ Tu ho obklopili Židé a říkali mu: „Jak dlouho chceš naši duši držet v nejistotě? Jsi–li Mesiáš,¹ řekni nám to otevřeně.“²

1. 1,20
2. 7,13; 11,14; 16,25.29; Mk 8,32

²⁵ Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky,¹ které já činím ve jménu svého Otce, ty o mně svědčí.

1. v. 38; 5,36

²⁶ Ale vy nevěříte, protože nejste¹ z mých ovcí.

1. 8,47

²⁷ Mé ovce slyší můj hlas,¹ já je znám,² jdou za mnou³

1. v. 4
2. v. 14; 1K 8,3; Ga 4,9; 2Tm 2,19; ::Mt 25,12
3. n.: mě následují; Mt 8,10.19

²⁸ a já jim dávám život věčný;¹ nezahynou ⌈na věčnost⌉² a nikdo je nevytrhne z mé ruky.

1. 3,15!
2. 6,51

²⁹ ⌈Můj Otec,¹ který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže⌉² vytrhnout z ruky [mého] Otce.

1. 5,17!
2. var.: Co mi dal můj Otec, je větší nade všechno, a nikdo (to) nemůže …

³⁰ Já a Otec jsme jedno.“¹

1. 17,21

³¹ Židé se opět chopili kamenů,¹ aby jej ukamenovali.

1. 8,59

³² Ježíš jim řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od [svého] Otce. Pro který z nich mne ⌈chcete kamenovat⌉?¹“

1. ř.: kamenujete

³³ Židé mu odpověděli: „Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání, že ty, člověk, děláš ze sebe Boha.“¹

1. 5,18

³⁴ Ježíš jim odpověděl: „Což není ve vašem Zákoně napsáno: Já jsem řekl: Bohové jste?¹

1. //Ž 82,6

³⁵ Jestliže ty, ke kterým se stalo slovo Boží, nazval bohy, -- a nemůže být zrušeno Písmo¹ --

1. 19,28; Sk 1,16

³⁶ proč mně, kterého Otec posvětil¹ a poslal² na svět, říkáte: Rouháš se, protože jsem řekl: Jsem Boží Syn?

1. Jr 1,5
2. 3,34

³⁷ Nečiním–li skutky¹ svého Otce, nevěřte mi!

1. v. 25; 15,24

³⁸ Jestliže je však činím, a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a dále poznávali,¹ že Otec je ve mně a já v Otci.“²

1. var.: uvěřili
2. 17,21

³⁹ Znovu se ho [tedy] chtěli zmocnit, ale on unikl z jejich rukou.¹

1. 8,59

⁴⁰ A odešel opět za Jordán,¹ na místo, kde zpočátku křtil Jan, a zůstal² tam.

1. 1,28
2. n.: zůstával

⁴¹ Mnozí přišli k němu a říkali: „Jan sice neučinil žádné znamení,¹ avšak všechno, co Jan o něm řekl,² byla pravda.“

1. 2,11!
2. 1,27

⁴² A mnozí tam v něho uvěřili.¹

1. 7,31!

¹ Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie,¹ z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta.²

1. 12,1; Mt 21,17p
2. L 10,38—42

² Byla to ta Marie, která Pána¹ pomazala² vonným olejem a jeho nohy vytřela svými vlasy; její bratr Lazar byl nemocen.

1. 4,1
2. 12,3

³ Sestry mu poslaly vzkaz: „Pane, hle, ten, kterého máš rád, je nemocen.“

⁴ Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Tato nemoc není k smrti, ale k Boží slávě,¹ aby Boží Syn byl skrze ni oslaven.“²

1. v. 40; Ž 19,1; Sk 7,55; Fp 1,11
2. 9,3

⁵ Ježíš miloval Martu i její sestru a Lazara.

⁶ Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na místě, kde byl.

⁷ Až potom řekl učedníkům: „Pojďme opět do Judska.“¹

1. 4,47; 10,40

⁸ Učedníci mu řekli: „Rabbi,¹ teď tě Židé chtěli ukamenovat,² a zase tam chceš jít?“

1. 1,38p
2. 10,31

⁹ Ježíš odpověděl: „Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, protože vidí světlo tohoto světa.

¹⁰ Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světlo.“¹

1. 12,35

¹¹ To pověděl a potom jim řekl: „Náš přítel Lazar usnul;¹ ale jdu, abych ho probudil.“

1. Mt 9,24; Sk 7,60

¹² Učedníci mu řekli: „Pane, spí–li, bude v pořádku.“

¹³ Ježíš však mluvil o jeho smrti, zatímco oni si mysleli, že mluví o ¹přirozeném spánku.

1. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

¹⁴ Tehdy jim Ježíš řekl otevřeně: „Lazar zemřel.

¹⁵ A kvůli vám¹ se raduji, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili.² Pojďme k němu.“

1. v. 42; 12,30
2. 1,7!

¹⁶ Tomáš,¹ řečený Didymos,² řekl svým spoluučedníkům: „Pojďme i my, ať spolu s ním zemřeme!“

1. 20,24; 21,2; Mk 3,18
2. ř. Dvojče

Ježíš je vzkříšení i život

¹⁷ Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři¹ dny v hrobě.

1. v. 39

¹⁸ Betanie byla blízko Jeruzaléma, vzdálena asi patnáct stadií.¹

1. cca 2,8 km; 6,19p

¹⁹ Mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je potěšili¹ ve smutku pro [jejich] bratra.

1. Jb 2,11

²⁰ Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, vyšla mu vstříc; Marie seděla v domě.

²¹ Marta Ježíšovi řekla: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel.¹

1. v. 32

²² [Ale] i nyní vím, že o cokoli bys Boha požádal, Bůh ti to dá.“

²³ Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“

²⁴ Marta mu řekla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“¹

1. Da 12,2; Sk 24,15

²⁵ Ježíš jí řekl: „Já jsem¹ vzkříšení i život.² Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít.

1. 6,35!
2. 5,26; 14,6

²⁶ A každý, kdo žije a věří ve mne,¹ jistě nezemře ⌈na věčnost⌉.² Věříš tomu?“

1. 6,47
2. 6,51

²⁷ Řekla mu: „Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš,¹ Syn Boží, ⌈který má přijít⌉² na svět.“³

1. 10,24; Mt 16,16
2. ř.: ten přicházející
3. 6,14

²⁸ Když to pověděla, odešla a zavolala svou sestru Marii; tajně jí řekla: „Učitel¹ je tu a volá tě.“

1. 1,38!

²⁹ Ta, když to uslyšela, rychle vstala a šla k němu.

³⁰ Ježíš ještě nepřišel do vesnice, ale byl dosud na tom místě, kde se s ním setkala Marta.

³¹ Když Židé, kteří byli s Marií v domě a potěšovali ji, uviděli, že rychle vstala a vyšla, vydali se za ní; ⌈domnívali se⌉,¹ že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.

1. var.: říkali

³² Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, padla mu k nohám a říkala: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel.“¹

1. v. 21

³³ Když ji Ježíš uviděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu se rozhorlil,¹ zachvěl se

1. 12,27; 13,21

³⁴ a řekl: „Kam jste ho položili?“ Řekli mu: „Pane, pojď a podívej se!“¹

1. 1,46

³⁵ Ježíš zaplakal.¹

1. L 19,41

³⁶ Židé říkali: „Hle, jak ho měl rád.“¹

1. v. 3

³⁷ Někteří z nich však řekli: „Nemohl ten, který otevřel oči slepého,¹ způsobit také, aby tento člověk nezemřel?“

1. 9,7

Lazar navrácen k životu

³⁸ Ježíš, znovu v sobě rozhorlen, přišel k hrobu; byla to jeskyně a na ní ležel kámen.

³⁹ Ježíš pravil: „Odstraňte ten kámen!“ Marta, sestra toho zesnulého, mu řekla: „Pane, již zapáchá, vždyť je to čtvrtý¹ den.“

1. v. 17

⁴⁰ Ježíš jí říká: „Neřekl jsem ti, že jestliže uvěříš, uvidíš Boží slávu?“¹

1. v. 4; 12,41; Ž 19,1; Sk 7,55; 2K 4,6; Zj 21,11

⁴¹ Odstranili tedy kámen.¹ Ježíš pozvedl oči² vzhůru a řekl: „Otče,³ děkuji ti, že jsi mne vyslyšel.⁴

1. Mt 27,60
2. 17,1; L 18,13
3. Mt 11,25
4. Ž 6,10!; He 5,7

⁴² Já jsem věděl, že mne vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli¹ zástupu, který tu stojí okolo, aby uvěřili, že ty jsi mne poslal.“²

1. v. 15
2. 3,34; 17,3

⁴³ A když to řekl, silným hlasem¹ zvolal: „Lazare, pojď ven!“²

1. Mt 27,46
2. 1Kr 17,21n; Sk 9,40

⁴⁴ Ten, který byl mrtvý, vyšel, ruce i nohy měl svázány pruhy plátna¹ a jeho tvář byla zavinuta šátkem.² Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte ho odejít!“

1. 19,40
2. 20,7

Rozhodnutí Ježíše zabít

⁴⁵ Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a spatřili,¹ co učinil, v něho uvěřili.²

1. 2,23
2. 7,31!; 12,11

⁴⁶ Někteří z nich však odešli k farizeům a řekli jim, co Ježíš učinil.

⁴⁷ Velekněží a farizeové¹ shromáždili veleradu² a říkali: „Co uděláme? Vždyť tento člověk činí mnohá znamení.³

1. v. 57; 7,32!
2. Mt 5,22p
3. 2,11!

⁴⁸ Jestliže ho necháme tak, všichni v něho uvěří a přijdou Římané¹ a vezmou nám toto místo² i národ.“

1. Sk 16,21.38
2. tzn. chrám; Mt 24,15

⁴⁹ Jeden z nich, nějaký Kaifáš,¹ který byl onoho roku veleknězem, jim řekl: „Vy nic nechápete;

1. Mt 26,3

⁵⁰ ani nemyslíte na to, že je pro vás¹ lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.“²

1. var.: nás
2. 18,14

⁵¹ Toto však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz onoho roku vyslovil proroctví, že Ježíš má zemřít za národ,

⁵² a ne jenom za národ, ale také za to, aby rozptýlené Boží děti¹ shromáždil v jedno.²

1. 1,12
2. 10,16

⁵³ Od toho dne byli tedy rozhodnuti, že ho zabijí.¹

1. Mt 26,4; Mk 14,1

⁵⁴ Ježíš pak již nechodil¹ veřejně mezi Židy, ale odešel odtud do kraje blízko pustiny, do města jménem Efraim,² a tam zůstal s učedníky.

1. 7,1
2. [identifikace místa není jistá — je navrhováno dnešní Et–Taijibeh, které je ztotožňováno s Ofrou (Joz 18,23) či Efrónem (2Pa 13,19), což by bylo cca 19—24 km SV od Jeruzaléma]

⁵⁵ Byly blízko židovské velikonoce¹ a mnozí z venkova² vystupovali před svátky³ do Jeruzaléma, aby se očistili.⁴

1. 2,13; ř.: pascha (Mt 26,2p)
2. n.: z té krajiny
3. 2,13; ř.: pascha (Mt 26,2p)
4. 18,28; 2Pa 30,17n

⁵⁶ Hledali¹ Ježíše, a jak stáli v chrámě, říkali si mezi sebou: „Co myslíte? Že by nepřišel na svátky?“

1. 7,11

⁵⁷ Velekněží a farizeové totiž vydali nařízení, že pokud by se někdo dověděl, kde je, má to oznámit, aby ho mohli zajmout.

¹ Šest¹ dní před velikonocemi² přišel Ježíš do Betanie,³ kde byl Lazar, [ten, který zemřel a] jehož Ježíš probudil z mrtvých.⁴

1. //Mt 26,6—13
2. 2,13; ř.: pascha (Mt 26,2p)
3. 11,1
4. 11,43

² Připravili mu tam večeři.¹ Marta je obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří s ním stolovali.²

1. Mk 6,21p
2. Mt 22,10p

³ Tu Marie vzala libru¹ velmi drahého pravého² nardového oleje,³ pomazala Ježíšovi nohy a otřela mu je⁴ svými vlasy; dům se naplnil vůní toho oleje.

1. římská l. = asi 327 g
2. n.: čistého
3. 11,2
4. ř.: nohy

⁴ Juda [Šimonův], Iškariotský,¹ jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit,²³ řekl:

1. 6,71
2. ř.: vydávat
3. 6,71

⁵ „Proč nebyl tento olej prodán za tři sta denárů¹ a ty dány chudým?“²

1. Mt 18,28p
2. L 18,22

⁶ To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale protože byl zloděj; měl pokladnici¹ a bral z toho, co se do ní dávalo.²

1. 13,29
2. L 8,3

⁷ Ježíš řekl: „Nech ji. ⌈Ať jej zachová⌉¹ ke dni mé přípravy k pohřbu.²

1. var.: Uchovala jej
2. 19,40

⁸ Vždyť chudé máte vždycky s sebou,¹ ale mne nemáte vždycky.“

1. Dt 15,11

⁹ Velký zástup¹ Židů se dověděl, že tam je; a přišli nejen kvůli Ježíšovi, ale také proto, aby uviděli Lazara, kterého probudil z mrtvých.

1. 6,2

¹⁰ Velekněží se rozhodli, že zabijí i Lazara,

¹¹ protože mnozí¹ z Židů kvůli němu odcházeli a věřili² v Ježíše.

1. 11,45
2. ::v. 37; Sk 9,42; 18,8; Ga 2,16

Triumfální vjezd do Jeruzaléma

¹² Nazítří¹ uslyšel velký zástup lidí, kteří přišli na svátky,² že Ježíš přichází do Jeruzaléma.

1. //Mt 21,4—9
2. v. 1

¹³ Vzali palmové¹ ratolesti, vyšli mu vstříc a volali: „Hosanna,² požehnaný, jenž přichází ve jménu Pána,³ král Izraele.“

1. [Zmiňuje se o nich pouze Jan. Musely být zřejmě z Jericha, protože palmy v Jeruzalémě nejsou obvyklé. Používaly se na oslavu vítězství (srv. Zj 7,9).]
2. Ž 118,25p—26
3. //Ž 118,25n

¹⁴ Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je napsáno:

¹⁵ Neboj se, dcero Siónská, hle, tvůj král přichází, sedě na oslátku.¹

1. //Za 9,9

¹⁶ Jeho učedníci si to nejprve neuvědomili,¹ ale když byl Ježíš oslaven,² tehdy si vzpomněli,³ že to bylo o něm napsáno a že mu to učinili.

1. Mk 9,32
2. v. 23; 7,39
3. 2,22

¹⁷ Zástup,¹ který s ním byl, když zavolal Lazara z hrobu a probudil ho z mrtvých, o tom vydával svědectví.

1. 11,42

¹⁸ Proto mu také vyšel zástup naproti, neboť uslyšel, že učinil toto znamení.¹

1. 11,47

¹⁹ Farizeové si řekli: „Vidíte, že nic nezmůžete. Hle, [celý] svět¹ jde² za ním!“

1. Sk 17,6; 1J 2,2
2. ř.: odešel

Řekové chtějí vidět Ježíše

²⁰ Někteří z těch, kteří vystoupili do Jeruzaléma, aby se o tomto svátku¹ poklonili² Bohu, byli Řekové.³

1. v. 1
2. 4,20!
3. 7,35

²¹ Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy,¹ a žádali ho: „Pane, chceme² vidět³ Ježíše!“

1. 1,44
2. Mt 12,38; Sk 17,20
3. L 19,3!

²² Filip šel a řekl to Ondřejovi. Ondřej a Filip šli a řekli to Ježíšovi.

²³ Ježíš jim řekl: „Přišla hodina,¹ aby byl oslaven Syn člověka.

1. 2,4

²⁴ Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno, které padlo do země, nezemře,¹ zůstává samo. Zemře–li však, přináší mnohý užitek.

1. 1K 15,36

²⁵ Kdo má rád svou duši,¹ hubí ji; kdo nenávidí² svou duši v tomto světě, uchrání ji k životu věčnému.

1. Mt 10,39; 16,25
2. L 14,26

²⁶ Jestliže mi někdo slouží, ať mne následuje,¹ a kde jsem já,² tam bude i můj služebník. Kdo mi slouží, toho poctí³ Otec.“

1. 8,12
2. 14,3; 17,24; 2K 5,8
3. 1S 2,30

Syn člověka musí být vyvýšen

²⁷ „Nyní je má duše¹ rozrušena.² Co mám říci? Otče,³ zachraň mne od této hodiny? Vždyť proto jsem přišel⁴ k této hodině.

1. Mt 26,38
2. Mt 2,3p
3. Mt 11,25
4. 18,37; 1Tm 1,15

²⁸ Otče, oslav své jméno!“ Z nebe ⌈se ozval⌉¹ hlas:² „Oslavil jsem a ještě oslavím.“

1. ř.: přišel
2. Mt 3,17

²⁹ Zástup, který tam stál a uslyšel to, říkal: Zahřmělo. Jiní říkali: Anděl¹ k němu promluvil.

1. Sk 23,9

³⁰ Ježíš řekl: „Ten hlas se neozval¹ kvůli mně, ale kvůli² vám.

1. ř.: nestal
2. 11,42

³¹ Nyní je soud¹ nad tímto světem, nyní bude ⌈vládce tohoto světa⌉² vyvržen ven.

1. 3,19
2. 14,30; 16,11; srv. Ef 6,12

³² A já, až budu vyvýšen¹ ze země, přitáhnu² všechny³ k sobě.“

1. 3,14
2. 6,44
3. var.: všechno

³³ Těmito slovy naznačoval, jakou smrtí má¹ zemřít.²

1. ř.: měl
2. 18,32; 21,19

³⁴ Zástup mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze Zákona,¹ že Mesiáš² zůstává ⌈na věčnost⌉.³ Jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je tento Syn člověka?“

1. 10,34
2. 1,20p
3. 6,51p

³⁵ Ježíš jim tedy řekl: „Ještě krátký čas¹ je světlo mezi² vámi. Choďte,³ dokud máte světlo, aby vás nezastihla tma; kdo chodí ve tmě,⁴ neví, kam jde.

1. 7,33
2. var.: s
3. Ef 5,8
4. 1J 1,6; 2,11

³⁶ Dokud máte světlo, věřte¹ v to světlo, abyste se stali syny světla.“² To Ježíš pověděl, odešel a skryl³ se před nimi.

1. 10,38; 12,46; 14,1
2. L 16,8
3. 8,59

Nevěra Židů

³⁷ Ačkoli před nimi učinil taková znamení, nevěřili¹ v něho;

1. ::v. 42; 7,5

³⁸ ⌈a tak⌉¹ se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: Pane, kdo uvěřil naší zvěsti? A komu byla zjevena² Pánova paže?³⁴

1. ř.: aby
2. 17,6; Mt 16,17
3. ř.: rameno
4. Iz 53,1

³⁹ Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl:

⁴⁰ Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby očima neuviděli a srdcem neporozuměli, neobrátili se, a já je neuzdravil.¹

1. //Iz 6,10

⁴¹ To řekl Izaiáš, protože¹ spatřil jeho slávu² a mluvil o něm.³

1. var.: když
2. 11,40; Iz 6,1
3. L 24,27

⁴² Přece však i mnozí¹ z vůdců v něho uvěřili,² ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni³ ze synagogy.

1. 12,11
2. 7,31!
3. 9,22

⁴³ Zamilovali si lidskou slávu¹ víc než slávu Boží.

1. 5,41

Ježíš mluví a jedná za Otce

⁴⁴ Ježíš zvolal: „Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, kdo mne poslal.¹

1. 4,34

⁴⁵ A kdo vidí mne, vidí toho, kdo mne poslal.

⁴⁶ Já jsem přišel na svět jako světlo,¹ aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.

1. 1,4

⁴⁷ A jestli někdo uslyší má slova, a nezachová¹ je, já ho nesoudím. Nepřišel jsem, abych svět soudil, ale abych svět zachránil.²

1. var.: neuvěří jim
2. 3,17; 10,9; L 19,10

⁴⁸ Kdo mne odmítá a nepřijímá¹ moje slova, má svého soudce. Slovo, které jsem pověděl, to ho bude soudit v poslední den.

1. ::Sk 8,14

⁴⁹ Neboť já jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mne poslal, ten mi dal příkaz, co mám říci a co promluvit.

⁵⁰ A vím, že jeho¹ přikázání je věčný život.² Co tedy já mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec.“

1. ř.: to jeho
2. 3,15!

¹ Před velikonočním¹ svátkem Ježíš věda, že přišla jeho hodina,² aby z tohoto světa přešel k Otci,³ ⌈protože miloval⌉⁴ své, kteří byli ve světě, miloval⁵ je až do konce.⁶

1. ř.: pascha (Mt 26,2p)
2. 12,23
3. v. 3; 16,28
4. ř.: milovav
5. v. 34
6. n.: do krajnosti

² Během večeře, když již Ďábel¹ vložil do srdce Judy² Šimona Iškariotského, aby jej vydal,³

1. 8,44
2. 6,71
3. n.: zradil; (n.: …, když (si) již Ďábel vložil do srdce, aby jej Juda … vydal)

³ Ježíš, vědom si toho, že mu Otec dal všechno do rukou¹ a že od Boha² vyšel a k Bohu odchází,

1. 3,35
2. 8,42; 9,16

⁴ vstal od večeře a odložil své šaty, vzal lněné plátno a přepásal se.¹

1. L 12,37

⁵ Potom nalil do umyvadla vodu a začal učedníkům umývat nohy¹ a utírat je plátnem, kterým byl přepásán.

1. L 7,44

⁶ Přišel k Šimonovi Petrovi. Ten mu řekl: „Pane, ty mi ⌈chceš mýt⌉¹ nohy?“

1. ř.: myješ

⁷ Ježíš mu odpověděl: „Co já činím, nyní nevíš,¹ potom² však to poznáš.“

1. v. 12
2. 3,22p

⁸ Petr mu řekl: „Nikdy¹ mi nebudeš mýt nohy!“² Ježíš mu odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nemáš se mnou podíl.“³

1. 4,14p
2. Mt 16,22; 26,33
3. srv. Dt 12,12

⁹ Šimon Petr mu řekl: „Pane, pak tedy nejen mé nohy, ale i ruce a hlavu!“

¹⁰ Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje než umýt nohy, neboť je celý čistý. I vy jste čistí,¹ ale ne všichni.“

1. 15,3; Ef 5,26

¹¹ Věděl¹ totiž, kdo ho vydává.² Proto řekl: Ne všichni jste čistí.

1. 6,64
2. n.: zrazuje

¹² Když jim umyl nohy [a] vzal si své šaty, opět ⌈zaujal místo u stolu⌉¹ a řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil?

1. ř.: položil se ke stolu

¹³ Vy mne nazýváte Učitelem¹ a Pánem² a dobře pravíte; jsem jím.

1. 11,28
2. 4,1; 11,2; 20,28; 21,7; Fp 2,11

¹⁴ Jestliže tedy já, Pán a Učitel, jsem vám umyl nohy, i vy si máte¹ navzájem umývat nohy.

1. ř. též: jste dlužni; srv. Ř 13,8p

¹⁵ Dal jsem vám příklad,¹ abyste i vy činili, co² jsem já učinil vám.

1. n.: náznak / nástin; Jk 5,10; 1Pt 5,3v; 2,21
2. ř.: jako

¹⁶ Amen, amen, pravím vám, otrok není větší než jeho pán,¹ ani apoštol větší než ten, kdo ho poslal.

1. //15,20; Mt 10,24

¹⁷ Jestliže toto víte, jste blahoslavení, budete–li to činit.¹

1. Mt 7,24

¹⁸ Nemluvím o vás všech; já vím, které jsem si vyvolil.¹ Ale musí² se naplnit Písmo:³ Ten, kdo jí ⌈se mnou⌉⁴ chléb, pozdvihl proti mně svou patu.⁵

1. 6,70!
2. ř.: aby
3. 15,25; 17,12; 18,32; 19,24
4. var.: můj
5. //Ž 41,910

¹⁹ Již teď vám to říkám, dříve než se to stane,¹ abyste potom, až se to stane, uvěřili,² že Já jsem.³

1. 14,29
2. 1,7!
3. 8,24

²⁰ Amen, amen, pravím vám, kdo přijímá toho, koho pošlu, mne přijímá. A kdo přijímá mne, přijímá toho, který mne poslal.“¹

1. //Mt 10,40

Ježíš předpovídá svou zradu

²¹ Když to Ježíš řekl, rozrušil¹ se v duchu² a dosvědčil:³ „Amen, amen, pravím vám, že jeden z vás mne zradí.⁴“

1. Mt 2,3p
2. 11,33
3. ř.: + a řekl
4. //Mt 26,21

²² Učedníci se dívali jeden na druhého v nejistotě,¹ o kom to říká.

1. 2K 4,9p

²³ Jeden z jeho učedníků, kterého Ježíš miloval,¹ spočíval u stolu v Ježíšově náručí.²

1. 19,26; 20,2; 21,7.20
2. 1,18

²⁴ Na toho Šimon Petr kývl, aby zjistil, kdo je ten, o kom mluví.

²⁵ On se naklonil k Ježíšovým prsům¹ a řekl mu: „Pane, kdo to je?“

1. 21,20

²⁶ Ježíš odpověděl: „Je to ten, kterému namočím a podám sousto.¹“ Namočil sousto a podal je Judovi² Šimona Iškariotského.

1. Výraz psómion (sousto) může též označovat hořké byliny namočené v ovocné omáčce.
2. 6,71

²⁷ Tehdy, po tom soustu, vstoupil do něho Satan.¹ Ježíš mu řekl: „Co činíš,² učiň rychle!“

1. v. 2
2. n.: chceš učinit

²⁸ Nikdo ze stolujících však neporozuměl, proč mu to řekl.

²⁹ Protože měl Juda pokladnici,¹ domnívali se někteří, že mu Ježíš říká: „Nakup, co potřebujeme na svátek“, anebo aby dal něco chudým.²

1. 12,6
2. 12,5

³⁰ On si vzal to sousto a hned vyšel ven. Byla noc.¹

1. L 22,53

³¹ Když¹ Juda vyšel ven, Ježíš řekl: „Nyní byl Syn člověka oslaven² a Bůh byl oslaven v něm.³

1. //Mt 26,33—35
2. 7,39
3. 14,13

³² [Jestliže byl Bůh oslaven v něm,] oslaví Bůh i jeho v sobě a oslaví ho hned.

³³ Dítky,¹ ještě krátce² jsem s vámi. Budete mne hledat, a jako jsem řekl Židům, tak i vám nyní říkám: Kam jdu já, tam vy přijít nemůžete.³

1. 1J 2,1p
2. 7,33
3. 7,34; 4,21

³⁴ Dávám vám nové přikázání,¹ abyste se navzájem milovali; jako já miluji² vás, abyste se i vy navzájem milovali.

1. 15,12; 1J 2,7; 2J 1,5
2. ř.: jsem miloval (aorist); 3,16

³⁵ Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete–li mít lásku jedni k druhým.“¹

1. 1J 3,14

Předpovězeno Petrovo zapření

³⁶ Šimon Petr mu řekl: „Pane, kam jdeš?“ Ježíš mu odpověděl: „Kam já jdu,¹ tam mne nyní následovat nemůžeš; budeš mne však následovat později.“

1. v. 33

³⁷ Petr mu řekl: „Pane, proč tě nemohu následovat teď? Svou duši¹ za tebe položím!“

1. 10,17p

³⁸ Ježíš odpověděl: „Svou duši za mne položíš? Amen, amen, pravím tobě: Než kohout zakokrhá, třikrát ⌈mě zapřeš⌉.¹“

1. n.: se mě zřekneš

¹ „Ať se vaše srdce nechvěje.¹ Věříte² v³ Boha, věřte i ve mne.

1. n : nestrachuje / nezneklidňuje; v. 27; Ž 55,4; Mt 2,3p
2. n.: Věřte
3. 1Pt 1,21p

² V domě mého Otce jsou mnohé příbytky.¹ Kdyby ne byly, ⌈řekl bych vám to. [Neboť] vám jdu připravit místo.⌉²

1. 2K 5,1
2. n.: řekl bych vám, že vám jdu připravit místo?

³ A odejdu–li a připravím vám místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já.

⁴ A kam já jdu, [víte, i] cestu znáte.“

⁵ Tomáš¹ mu řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“

1. 11,16

⁶ Ježíš mu řekl: „Já jsem¹ ta Cesta,² Pravda³ i Život.⁴ Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

1. 6,35p
2. 10,9; He 10,20
3. 1,14
4. 1,4; 11,25

⁷ ⌈Jestliže znáte¹ mne, poznáte i⌉² mého Otce. A od nynějška ho znáte a viděli jste ho.“

1. 8,19
2. var.: Kdybyste znali mne, znali byste i …

⁸ Filip¹ mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce a to nám stačí.“

1. 1,43

⁹ Ježíš mu řekl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty jsi mne nepoznal? Kdo viděl¹ mne, viděl Otce. Jak můžeš říkat: Ukaž nám Otce?

1. 12,45

¹⁰ Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně?¹ Slova,² která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky.

1. 10,38
2. v. 24

¹¹ Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně;¹ ne–li, věřte aspoň pro ty skutky.²

1. v. 20; 10,38
2. 5,36

¹² Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které činím já, a bude činit ještě větší¹ skutky než tyto, neboť já jdu² k Otci.

1. 5,20
2. v. 28

¹³ A oč byste požádali¹ v mém jménu,² to učiním, aby byl Otec oslaven³ v Synu.

1. Mt 7,7
2. v. 14; 15,16; 16,23n.26
3. 13,31n; 15,8

¹⁴ Požádáte–li [mne] o něco v mém jménu, já to učiním.“

Zaslíbení Ducha

¹⁵ „Jestliže mne milujete, zachovejte¹ má přikázání.

1. var.: zachováte; v. 21; 15,10; 1J 5,3; Mt 28,20

¹⁶ A já požádám Otce a on vám dá jiného Zastánce,¹ aby byl s vámi ⌈na věčnost⌉² --

1. n.: Přímluvce / Obhájce; v. 26; 15,26; 16,7; 1J 2,1
2. 6,51p

¹⁷ Ducha pravdy,¹ jejž svět nemůže přijmout, protože ho nevidí ani nezná.² Vy jej znáte, neboť u vás zůstává a ve vás bude.

1. 16,13; 1J 4,6
2. 1K 2,14

¹⁸ Nezanechám vás jako sirotky,¹ přijdu k vám.

1. srv. 1Kr 6,13

¹⁹ Ještě malou chvíli¹ a svět mne již neuvidí,² vy však mne u vidíte, protože já žiji a také vy budete žít.³

1. 7,33
2. n.: nebude vídat; 16,16
3. 6,57

²⁰ V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás.¹

1. v. 11

²¹ Kdo má moje ¹přikázání a zachovává² je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován³ od mého Otce; i já ho budu milovat a zjevím mu sám sebe.“

1. pl., množné číslo (plurál)
2. v. 15
3. n.: dostane se mu lásky … n.: můj Otec si ho zamiluje

²² Juda,¹ ne ten Iškariotský, mu řekl: „Pane, co se stalo, že chceš zjevovat sám sebe nám, a ne světu?“

1. L 6,16

²³ Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec¹ ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.²

1. 5,17!
2. 2K 6,16; Zj 21,3

²⁴ Kdo mne nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale Otce, který mne poslal.“¹

1. 4,34

²⁵ „Toto jsem vám pověděl,¹ dokud zůstávám u vás.

1. 15,11; 16,1.4.6.33

²⁶ Ale Zastánce,¹ Duch Svatý, kterého Otec pošle² v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.

1. v. 16p
2. ř. výraz je mnohokrát užit o Ježíši (4,34p), pouze zde a 15,26; 16,7 o Duchu sv. (srv. 1Pt 1,12v)

²⁷ Pokoj¹ vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje² a není ³bázlivé.⁴

1. 16,33; 20,19
2. v. 1
3. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
4. 2Tm 1,7

²⁸ Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím a přijdu k vám. Kdybyste mě milovali, zaradovali byste se, že jdu k Otci, neboť Otec je větší¹ než já.

1. 10,29

²⁹ Řekl jsem vám to nyní, dříve než se to stane,¹ abyste uvěřili,² až se to stane.

1. 13,19
2. 1,7!

³⁰ Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa.¹ Proti² mně nemá vůbec nic.

1. 12,31
2. ř.: ve

³¹ Ale ⌈svět má poznat⌉,¹ že miluji Otce a jednám tak, jak mi Otec přikázal.² Vstaňte, pojďme odtud!“

1. ř.: aby svět poznal
2. 12,49

¹ „Já jsem¹ ta pravá² vinná réva³ a můj Otec⁴ je hospodář.

1. 6,35p
2. 1,9
3. Ž 80,9—12
4. 5,17!; Mt 15,13

² Každou ratolest ve mně, která nenese ovoce, odstraňuje,¹ a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce.

1. Mt 21,19; L 13,7—9

³ Vy jste již čistí¹ pro slovo,² které jsem vám pověděl.

1. 13,10
2. Ef 5,26

⁴ Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstává–li v révě, tak ani vy, jestliže nebudete zůstávat ve mně.

⁵ Já jsem ta vinná réva, vy jste ratolesti. Kdo ⌈zůstává ve mně⌉¹ a já v něm, ten nese² hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete³ činit nic.

1. 6,56; 1J 2,6!
2. v. 16; Fp 1,11; Ko 1,1
3. 5,19; 9,33

⁶ Jestliže někdo ve mně nezůstává, bude jako ta ratolest vyvržen ven a uschne; pak je shromažďují a házejí do ohně, a hoří.¹

1. n.: jsou páleny

⁷ Zůstanete–li ve mně a zůstanou–li mé výroky ve vás, požádejte,¹ oč chcete, a stane se vám.

1. v. 16; Mt 7,7

⁸ Tím¹ bude oslaven můj Otec,² když³ ponesete hojné ovoce a stanete se mými učedníky.⁴

1. ř.: V tom
2. Mt 5,16
3. n.: takže
4. 8,31

⁹ Jako Otec miluje¹ mne, tak i já miluji² vás. Zůstaňte v mé lásce.

1. 3,16p
2. 3,16p

¹⁰ Zachováte–li má přikázání,¹ zůstanete v mé lásce, jako já jsem zachoval² přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.“

1. 14,15
2. 8,29

¹¹ „Toto jsem vám pověděl,¹ aby moje radost² byla ve vás a aby vaše radost byla naplněna.

1. 14,25
2. 3,29

¹² To je mé přikázání,¹ abyste se navzájem milovali, jako já miluji² vás.

1. v. 17; 13,34
2. 3,16p

¹³ Nikdo nemá větší lásku než tu, ⌈že položí svou duši⌉¹ za své přátele.

1. ř.: aby položil svou duši; 10, 11.17

¹⁴ Vy jste moji přátelé,¹ činíte–li,² co vám přikazuji.

1. Př 18,24; L 12,4; Jk 2,23
2. Mt 12,50

¹⁵ Už vás nenazývám otroky, protože otrok neví, co činí jeho pán; nazval jsem vás přáteli, protože jsem vám oznámil všechno, co jsem uslyšel¹ od svého Otce.

1. 8,26

¹⁶ Ne vy jste si vybrali mne, ale já jsem si vybral¹ vás a ustanovil jsem vás, abyste vyšli² a nesli³ ovoce a vaše ovoce aby zůstávalo; aby vám Otec dal, oč byste ho⁴ požádali⁵ v mém jménu.⁶

1. n.: vyvolil; 13,18; Sk 1,2
2. ř.: odešli (tzn. ze svého zázemí)
3. v. 5
4. ř.: Otce
5. v. 7
6. 14,13

¹⁷ To vám přikazuji,¹ abyste se navzájem milovali.“

1. v. 12

Nenávist světa

¹⁸ „Jestliže vás svět nenávidí,¹ vězte, že mne nenáviděl dříve než vás.

1. 7,7; 1J 3,13

¹⁹ Kdybyste byli ze světa, svět by miloval to, co je jeho. Že však nejste ze světa, ale já jsem si vás ze světa vybral,¹ proto vás svět nenávidí.

1. v. 16

²⁰ Pamatujte¹ na slovo, které jsem vám řekl: Otrok není větší než jeho pán.² Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat;³ jestliže zachovali mé slovo,⁴ i vaše zachovají.

1. L 17,32
2. 13,16
3. Mt 5,10!
4. 8,51

²¹ Ale to všechno vám učiní kvůli mému jménu,¹ protože neznají² toho, který mě poslal.³

1. Mt 10,22; Sk 4,17
2. 8,19
3. 4,34!

²² Kdybych nepřišel a nepromluvil k nim, neměli by hřích;¹ nyní však pro svůj hřích nemají výmluvu.²

1. 9,41
2. Ř 1,20

²³ Kdo mne nenávidí, nenávidí i mého Otce.

²⁴ Kdybych byl mezi nimi neučinil skutky,¹ které neučinil nikdo jiný,² neměli by hřích. Ale nyní viděli, a mají v nenávisti jak mne, tak mého Otce.

1. 5,36
2. 3,2; 9,32; Mt 9,33; Mk 2,12

²⁵ To proto, aby se naplnilo slovo, které je napsáno v jejich Zákoně:¹ Nenáviděli mne bez příčiny.²“

1. 10,34
2. //Ž 35,19; 69,4

²⁶ „Až přijde Zastánce,¹ kterého vám pošlu² od Otce, Duch Pravdy,³ jenž vychází od Otce, ten⁴ o mně vydá svědectví.⁵

1. 14,16p
2. 14,26
3. 14,17
4. ř. rod zájmena zdůrazňuje osobní charakter Ducha Pravdy
5. 1J 5,7

²⁷ Ale i vy ⌈budete svědčit⌉,¹ neboť jste se mnou od počátku.“²

1. ř.: svědčíte / svědčte; 19,35; 21,24; 1J 1,2
2. L 1,2

¹ „Toto jsem vám pověděl,¹ abyste nebyli pohoršeni.²

1. 14,25
2. Mt 11,6

² Budou vás vylučovat¹ ze synagogy; ano, přichází hodina,² že se každý, kdo vás zabije, bude domnívat, že koná svatou službu Bohu.

1. 9,22
2. v. 25; 4,21!

³ A to budou činit, protože nepoznali¹ Otce ani mne.

1. 8,19

⁴ Ale toto jsem vám pověděl,¹ abyste,² až ta hodina přijde, měli v paměti, že jsem vám [to] řekl.“ „Tyto věci jsem vám na počátku neřekl, protože jsem byl s vámi.³

1. 14,25
2. 13,19
3. Mt 9,15

Činnost Ducha

⁵ Nyní však odcházím¹ k tomu, kdo mne poslal,² a nikdo z vás se mne neptá: Kam jdeš?³

1. v. 10; 7,33
2. 4,34!
3. 13,36; 14,5

⁶ Ale že jsem vám toto pověděl, zármutek¹ naplnil vaše srdce.²

1. v. 22
2. 14,1

⁷ Ale říkám vám pravdu: Je pro vás užitečné, abych odešel. Neboť neodejdu–li, Zastánce¹ k vám nepřijde; odejdu–li, pošlu ho k vám.

1. 14,16p

⁸ A on, až přijde, ⌈přinese světu důkaz⌉¹ o hříchu, o spravedlnosti a o soudu:

1. n.: usvědčí svět

⁹ o hříchu,¹ že nevěří ve mne,

1. 15,22

¹⁰ o spravedlnosti, že odcházím k Otci a již mne neuvidíte,¹

1. 14,19p

¹¹ a o soudu, že vládce tohoto světa¹ je již odsouzen.“

1. 12,31

¹² „Ještě vám mám mnoho co říci,¹ ale nemůžete to nyní snést.²

1. ::15,15; 1K 3,1; He 5,11
2. Mk 4,33

¹³ Když však přijde On,¹ Duch Pravdy,² uvede³ vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší; oznámí⁴ vám i to, co má přijít.

1. rod ř. zájmena zdůrazňuje osobní charakter Ducha
2. 14,17
3. 14,26
4. n.: vyřídí (také ve vv. 14.15)

¹⁴ On mne oslaví, neboť z mého vezme a oznámí to vám.

¹⁵ Všechno,¹ co má Otec, je mé; proto jsem řekl, že z mého bere a vám to oznámí.“

1. 17,10

Váš zármutek se změní v radost

¹⁶ „Zanedlouho¹ mě již nespatříte a zanedlouho mě opět uvidíte, [protože odcházím k Otci].“

1. 7,33

¹⁷ Někteří z jeho učedníků si mezi sebou řekli: „Co znamená to, co nám říká: Zanedlouho mě nespatříte a opět zanedlouho mě uvidíte a Odcházím k Otci?“

¹⁸ Říkali: „Co znamená to, [co říká]: Zanedlouho? Nevíme, co mluví.“¹

1. Mt 16,9

¹⁹ Ježíš poznal, že se ho na to chtěli ptát,¹ a řekl jim: „Dohadujete se mezi sebou o tom, že jsem řekl: Zanedlouho mě nespatříte a opět zanedlouho mě uvidíte?

1. Mk 9,32

²⁰ Amen, amen, pravím vám, vy budete plakat¹ a naříkat, ale svět se bude radovat; vy budete zarmouceni, ale váš zármutek se změní v radost.²

1. Mk 16,10
2. 20,20

²¹ Žena, když rodí, má zármutek,¹ protože přišla její hodina; ale když porodí dítě, nevzpomíná již na soužení pro radost, že se na svět narodil člověk.

1. Gn 3,16; Iz 13,8; 21,3

²² Tak i vy nyní máte¹ zármutek;² opět vás však uvidím a vaše srdce se bude radovat a vaši radost vám nikdo nevezme.

1. var.: budete mít
2. v. 6

²³ V té hodině¹ se mě nebudete na nic ptát. Amen, amen, pravím vám: Jestliže o něco požádáte Otce ⌈v mém jménu,² dá vám to⌉.³

1. 14,20
2. 14,13!
3. var.: , dá vám (to) v mém jménu.

²⁴ Až dosud jste o nic nepožádali v mém jménu; žádejte a dostanete, aby vaše radost¹ byla úplná.“

1. 15,11

Otec sám vás kvůli mě miluje

²⁵ „Tyto věci jsem vám pověděl v přirovnáních.¹ Přichází hodina,² kdy k vám již nebudu mluvit v přirovnáních, nýbrž vám budu otevřeně vyprávět o Otci.

1. v. 29; 10,6
2. v. 2

²⁶ V tom dni¹ budete žádat v mém jménu, a neříkám vám, že já budu prosit Otce za vás.

1. 14,20

²⁷ Vždyť sám Otec vás miluje,¹ protože jste si mě zamilovali a uvěřili² jste, že já jsem vyšel³ od Boha.⁴

1. 5,220p
2. 1,7!
3. 8,42
4. var.: Otce

²⁸ Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět; opět opouštím svět a jdu k Otci.“¹

1. 13,1

²⁹ Jeho učedníci říkají: „Hle, teď mluvíš otevřeně a neříkáš žádné přirovnání.¹

1. v. 25

³⁰ Teď víme, že víš všechno a nepotřebuješ, aby se tě někdo na něco tázal.¹ Proto věříme, že jsi vyšel od Boha.“²

1. 2,11
2. 9,16

³¹ Ježíš jim odpověděl: „Teď věříte?

³² Hle, přichází hodina,¹ a již přišla, kdy budete rozptýleni² každý do ⌈svých domovů⌉³ a mne necháte samotného.⁴ Ale nejsem sám, neboť Otec je se mnou.

1. 4,23
2. Mt 26,31
3. ř.: (svého) vlastního
4. 8,29

³³ Toto jsem vám pověděl, abyste ve mně měli pokoj.¹ Ve světě máte soužení.² Ale buďte dobré mysli,³ já jsem přemohl svět.“⁴

1. 14,27
2. Mt 13,21!
3. Mt 9,2p
4. Zj 3,21; 1J 5,4

¹ Když toto Ježíš pověděl, pozdvihl své oči¹ k nebi a řekl: „Otče,² přišla ta hodina. Oslav³ svého Syna, aby [tvůj] Syn oslavil tebe,

1. 11,41v; L 6,20
2. 12,27n
3. 7,39

² tak jako jsi mu dal¹ pravomoc nad veškerým tělem, aby všem těm, které jsi mu dal,² dal život věčný.³

1. 3,35
2. vv. 6.9; 6,37
3. 3,15!

³ A toto je život věčný: Aby poznávali¹ tebe, jediného² pravého³ Boha, a toho, kterého jsi poslal,⁴ Ježíše Krista.

1. 2K 10,5
2. 5,44
3. 1J 5,20
4. vv. 8.18.21.23.25; 3,34p

⁴ Já jsem tě oslavil¹ na zemi, když jsem dokonal² dílo, které jsi mi dal, abych je vykonal.

1. 13,31
2. 4,34; 19,28.30

⁵ A nyní ty, Otče, oslav mne u sebe tou slávou, kterou jsem u¹ tebe měl, dříve než byl svět.“

1. 1,1p

⁶ „Zjevil jsem tvé jméno¹ lidem, které jsi mi dal² ze světa. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali.³

1. v. 26
2. v. 2
3. 8,51

⁷ Nyní poznali, že vše, co jsi mi dal, je od tebe;

⁸ neboť slova,¹ která jsi mi dal,² jsem dal jim a oni je přijali.³ Skutečně poznali, že jsem od tebe vyšel,⁴ a uvěřili,⁵ že jsi mě poslal ty.

1. v. 14; 6,68
2. 12,49
3. Sk 2,41!
4. 8,42
5. 16,27

⁹ Za ně prosím;¹ neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, protože jsou tvoji --

1. L 22,32

¹⁰ a všechno¹ mé je tvé, a co je tvé, je mé -- a v nich jsem oslaven.

1. 16,15

¹¹ A již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě,¹ a já přicházím k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které² jsi mi dal, aby byli jedno,³ jako jsme jedno my.

1. 13,1
2. srv. Fp 2,9n. Zj 2,17. 19,12. 22,4
3. v. 21; Ga 3,28

¹² Dokud jsem byl s nimi [ve světě], zachovával jsem je ⌈a střežil ve tvém jménu, které jsi mi dal⌉,¹ a nikdo z nich nezahynul,² kromě syna záhuby,³ aby se naplnilo Písmo.⁴

1. var.: ve tvém jménu, a které jsi mi dal, jsem střežil
2. 18,9
3. 6,70; 2Te 2,3
4. 13,18

¹³ Nyní přicházím k tobě a toto mluvím ve světě, aby v sobě měli plnost mé radosti.¹

1. 3,29

¹⁴ Já jsem jim dal tvé slovo,¹ a svět proti nim pojal nenávist,² protože nejsou ze světa, jako já nejsem ze světa.³

1. v. 8
2. 15,19
3. v. 16; 8,23

¹⁵ Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého.¹

1. n.: Zlého (titul Satana — též v Mt 5,37; 1J 2,13n. 3,12. a 5,18n)

¹⁶ Nejsou ze světa, tak jako já nejsem ze světa.

¹⁷ Posvěť je v pravdě; tvé slovo¹ je pravda.²

1. 15,3
2. 8,32

¹⁸ Jako jsi mne poslal¹ na svět, i já jsem je poslal² na svět.

1. v. 3
2. 4,38; 20,21; Mt 10,5

¹⁹ A sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni.

²⁰ Neprosím jenom za ně, ale i za ty, kteří budou skrze jejich slovo věřit¹ ve mne;

1. Sk 4,4

²¹ aby všichni byli jedno¹ jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni v nás byli [jedno], aby svět věřil, že jsi mne poslal ty.

1. v. 11

²² Slávu,¹ kterou jsi mi dal, jsem dal jim, aby byli jedno, jako my [jsme] jedno --

1. v. 24; 1,14

²³ já v nich a ty ve mně, aby byli přivedeni k dokonalé jednotě [a] aby svět poznával, že jsi mne poslal ty a že je miluješ¹ tak, jako miluješ² mne.

1. 3,16
2. 3,16

²⁴ Otče, chci, aby i ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já,¹ aby viděli mou slávu,² kterou jsi mi dal, neboť jsi mne miloval před založením světa.³

1. 12,26
2. v. 22
3. v. 5; Mt 25,34

²⁵ Spravedlivý¹ Otče, svět tě nepoznal,² ale já jsem tě poznal. I tito poznali, že ty jsi mne poslal.

1. 1J 1,9
2. 15,21

²⁶ Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska,¹ kterou jsi mne miloval, byla v nich, i já abych byl v nich.“

1. 15,9

¹ ⌈Po těch slovech⌉¹ vyšel Ježíš se svými učedníky za potok² Cedron,³ kde byla zahrada,⁴ do níž vešel on i jeho učedníci.

1. ř.: To pověděv
2. ř.: zimní tok — potok, který v létě vysychá; tj. vádí; HL
3. h.: Kidrón; 2S 15,23p; [ostatní evangelisté popisují jako: na Olivovou horu (L 22,39)]
4. v. 26; tj. Getsemane; Mt 26,36

² Také Juda, který ho zrazoval,¹ to místo znal, protože Ježíš se tam častokrát setkal se svými učedníky.

1. ř.: vydával (srv. Mt 26,16p)

³ Juda¹ vzal s sebou oddíl² vojáků a od velekněží a farizeů strážce³ a přišli tam se ⁴svítilnami, pochodněmi⁵ a zbraněmi.

1. //Mt 26,47—56
2. v. 12; Sk 10,1p
3. 7,32
4. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
5. Mt 25,1; Zj 4,5; 8,10

⁴ Ježíš, který věděl¹ o všem, co se mu má přihodit, vyšel a řekl jim: „Koho hledáte?“

1. 6,64; 13,1

⁵ Odpověděli mu: „Ježíše Nazaretského.¹“ [Ježíš] jim řekl: „Já jsem.“ Stál s nimi i Juda, který ho zrazoval.²

1. ř.: Nazorejského; 19,19; Mt 2,23p
2. ř.: vydával (srv. Mt 26,16p)

⁶ Jakmile jim řekl: Já jsem, ustoupili dozadu a padli na zem.

⁷ Opět se jich tedy zeptal: „Koho hledáte?“ Oni řekli: „Ježíše Nazaretského.¹“

1. ř.: Nazorejského; 19,19; Mt 2,23p

⁸ Ježíš odpověděl: „Řekl jsem vám, že jsem to já. Hledáte–li mne, nechte tyto lidi odejít.“

⁹ To aby se naplnilo slovo, které řekl: Z těch, které jsi mi dal, neztratil jsem nikoho.¹

1. 17,12

¹⁰ Šimon Petr, který měl meč, jej vytasil, udeřil veleknězova otroka a uťal mu pravé ucho.¹ Jméno toho otroka bylo Malchos.

1. v. 26

¹¹ Ježíš řekl Petrovi: „Schovej meč do pochvy! Což nemám pít kalich,¹ který mi dal Otec?“

1. Mt 20,22

¹² Oddíl,¹ velitel a židovští strážci Ježíše zatkli a spoutali ho.

1. v. 3

¹³ Přivedli ho nejprve k Annášovi;¹ byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem.

1. v. 24; L 3,2

¹⁴ Byl to právě Kaifáš,¹ který poradil Židům, že je prospěšné, aby jeden člověk zemřel za národ.²

1. 11,49; Mt 26,3p
2. 11,50

Petrovo první zapření

¹⁵ Za¹ Ježíšem šel Šimon Petr a jiný učedník.² Ten učedník byl znám veleknězi a vešel spolu s Ježíšem do veleknězova nádvoří,

1. //Mt 26,58—75
2. [asi sám Jan]

¹⁶ Petr však zůstal stát před vraty. Ten druhý učedník, který byl znám veleknězi, vyšel, řekl něco vrátné a zavedl Petra dovnitř.

¹⁷ Tu řekla služka¹ vrátná Petrovi: „Nejsi i ty z učedníků tohoto člověka?“ On řekl: „Nejsem.“

1. Sk 12,13

¹⁸ Otroci a strážci rozdělali oheň,¹ protože bylo chladno, stáli kolem něho a ohřívali se; i Petr stál s nimi a ohříval se.

1. oheň z dřevěného uhlí

Ježíš před veleknězem

¹⁹ Velekněz se Ježíše otázal na jeho učedníky a na jeho učení.

²⁰ Ježíš mu odpověděl: „Já jsem mluvil k světu veřejně;¹ učil jsem vždy v synagoze² a v chrámě, kde se scházejí všichni Židé, a nic jsem neříkal tajně.

1. 7,26; Sk 20,20
2. 6,59

²¹ Proč se ptáš mne? Zeptej se těch, kteří slyšeli, co jsem jim pověděl; hle, tito vědí, co jsem řekl.“

²² Když to řekl, jeden strážce, který stál poblíž, dal Ježíšovi ránu¹ se slovy: „Takto odpovídáš veleknězi?“

1. Sk 23,2

²³ Ježíš mu odpověděl: „Jestliže jsem promluvil zle, vydej svědectví o tom zlém; jestliže však správně, proč mě biješ?“

²⁴ Annáš ho tedy poslal spoutaného k veleknězi Kaifášovi.

Petrovo druhé a třetí zapření

²⁵ Šimon Petr stál u ohně a ohříval se. Tu mu řekli: „Nejsi i ty z jeho učedníků?“ On zapřel: „Nejsem.“

²⁶ Jeden z veleknězových otroků, příbuzný toho, kterému Petr uťal ucho,¹ řekl: „Neviděl jsem tě s ním v té zahradě?“

1. v. 10

²⁷ Petr opět zapřel. A vtom zakokrhal¹ kohout.

1. 13,38

Ježíš před Pilátem

²⁸ Od Kaifáše vedli Ježíše do vládního paláce.¹ Bylo časně ráno. Oni sami do vládního paláce nevstoupili, aby se neposkvrnili a mohli jíst ⌈velikonočního beránka⌉.²

1. ř.: pretoria; Mk 15,16; Sk 23,35p
2. ř.: pascha (Mt 26,2p)

²⁹ Pilát¹ k nim vyšel ven a řekl: „Jakou žalobu vznášíte proti tomuto člověku?“

1. //Mt 27,11—14

³⁰ Řekli mu: „Kdyby tento člověk nebyl zločinec, nevydali¹ bychom ti ho.“

1. Mk 10,33; Sk 3,13

³¹ Pilát jim řekl: „Vezměte si ho a suďte ho podle svého zákona.“ Židé mu řekli: „My nesmíme nikoho usmrtit.“

³² ⌈Tak se mělo naplnit⌉¹ Ježíšovo slovo, které řekl, aby naznačil, jakou smrtí má² zemřít.

1. ř.: Aby se naplnilo
2. ř.: měl

³³ Pilát tedy opět vešel do vládního paláce,¹ zavolal si Ježíše a řekl mu: „Ty jsi král² Židů?“

1. ř.: pretoria; Mk 15,16; Sk 23,35p
2. 19,12

³⁴ Ježíš odpověděl: „To říkáš sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?“

³⁵ Pilát odpověděl: „Jsem snad já Žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Co jsi učinil?“

³⁶ Ježíš odpověděl: „Mé království¹ není z tohoto světa; kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji strážci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; ale mé království není odtud.“

1. n.: má královská vláda (pod. i dále)

³⁷ Pilát mu řekl: „Jsi tedy král?“ Ježíš odpověděl: „Ty říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví¹ pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“

1. 3,32

³⁸ Pilát mu řekl: „Co je pravda?“ A když to pověděl, vyšel opět k Židům a řekl jim: „Já na něm žádnou vinu¹ nenalézám.

1. 19,4

³⁹ Je u vás zvykem, že vám o velikonocích¹ propouštím jednoho vězně. Chcete tedy, abych vám propustil krále Židů?“

1. ř.: pascha (Mt 26,2p)

⁴⁰ Znovu zvolali: „Toho ne, ale Barabáše!“ Ten Barabáš byl lupič.¹

1. 10,1; Mt 27,38p

¹ Tehdy Pilát vzal Ježíše a ⌈dal ho zbičovat⌉.¹

1. ř.: zbičoval; Iz 50,6; Mt 10,17; 20,19

² Vojáci¹ z trní upletli věnec, vložili mu jej na hlavu a oblékli mu purpurový plášť.

1. //Mt 27,27—30

³ A přicházeli k němu a říkali: Buď zdráv, králi Židů! A dávali mu rány.¹

1. n.: facky; 18,22; Mk 14,65

⁴ Pilát vyšel¹ znovu ven a řekl jim: „Hle, vedu vám ho ven, abyste poznali, že na něm nenalézám žádnou vinu.“

1. 18,33.38

⁵ Ježíš vyšel ven, měl na sobě trnový věnec a purpurový plášť. Pilát jim řekl: „Hle,¹ člověk!“²

1. srv. 1,29; Iz 40,9
2. Za 6,12

⁶ Když ho velekněží a strážci¹ uviděli, zvolali: „Ukřižuj! Ukřižuj!“ Pilát jim řekl: „Vezměte ho vy a ukřižujte, neboť já na něm vinu nenalézám.“

1. 18,3

⁷ Židé mu odpověděli: „My máme zákon,¹ a podle toho zákona musí zemřít, protože se ⌈vydával za Syna Božího⌉.²“³

1. Lv 24,16
2. ř.: učinil Synem Božím
3. 1,34

⁸ Když Pilát uslyšel toto slovo, ulekl se ještě více.

⁹ Vešel znovu do vládního paláce a řekl Ježíšovi: „Odkud jsi?“ Ježíš mu však nedal žádnou odpověď.

¹⁰ Pilát mu tedy řekl: „Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám pravomoc tě propustit, a že mám pravomoc tě ukřižovat?“

¹¹ Ježíš [mu] odpověděl: „Neměl bys nade¹ mnou žádnou pravomoc,² kdyby ti to nebylo dáno shůry. Proto ten, kdo mě tobě vydal,³ má větší hřích.“

1. ř.: proti mně
2. Ř 13,1
3. 18,33; Sk 3,13

¹² Od té chvíle ho Pilát usiloval¹ propustit. Židé však křičeli:² „Propustíš–li ho, nejsi přítelem císaře; každý, kdo se vydává za krále, se protiví císaři!“

1. ř.: hledal
2. ř.: vykřikli

¹³ Když Pilát uslyšel tato slova, vyvedl Ježíše ven a usedl na soudní stolici¹ na místě zvaném Kamenná dlažba², hebrejsky Gabbatha.

1. Mt 27,19p
2. ř.: Lithostrótos

¹⁴ Byl den přípravy¹ před velikonocemi,² kolem poledne.³ I řekl Židům: „Hle, váš král.“

1. vv. 31.42
2. ř.: pascha (Mt 26,2p)
3. ř.: šesté hodiny

¹⁵ Oni zvolali: „Pryč, pryč s ním, ukřižuj ho!“ Pilát jim řekl: „Vašeho krále mám ukřižovat?“ Velekněží odpověděli: „Nemáme krále, jen císaře.“

¹⁶ Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován. Vzali Ježíše [a odváděli ho].

Ukřižování

¹⁷ Sám ¹ si nesl kříž a vyšel na místo zvané Místo lebky, které se hebrejsky nazývá Golgota.

1. //Mt 27,33—44

¹⁸ Tam ho ukřižovali a s ním jiné dva po obou stranách; Ježíše uprostřed.

¹⁹ Pilát napsal a upevnil na kříž také nápis,¹ na kterém bylo napsáno: Ježíš Nazaretský² -- král Židů.

1. se jménem a proviněním odsouzence
2. ř.: Nazorejský

²⁰ Ten nápis četlo mnoho Židů, protože místo, kde byl Ježíš ukřižován, bylo blízko města; nápis byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky.

²¹ Židovští velekněží říkali Pilátovi: „Nepiš král Židů, nýbrž on řekl: Jsem král Židů.“

²² Pilát odpověděl: „Co jsem napsal, napsal jsem.“

²³ Vojáci pak, když Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a ⌈rozdělili je na⌉¹ čtyři díly, každému vojákovi jeden díl. Vzali i košili.² Byla to košile nesešívaná, odshora vcelku utkaná.

1. ř.: učinili
2. spodní oděv; Mt 5,40p

²⁴ Řekli si: „Netrhejme ji, ale losujme o ni, čí bude.“ To aby se naplnilo Písmo, [které praví]: Rozdělili si mé šaty a o můj oděv metali los.¹ To tedy vojáci učinili.

1. Ž 22,18

²⁵ U¹ Ježíšova kříže stála jeho matka² a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská.³

1. //Mt 27,55
2. Mt 12,46
3. 20,1; L 8,2

²⁶ Když Ježíš uviděl svou matku a učedníka, kterého miloval,¹ jak tu stojí, řekl matce: „Ženo,² hle, tvůj syn.“

1. 13,23
2. 2,4

²⁷ Pak řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka.“ A od té hodiny si ji ten učedník vzal k sobě.¹

1. ř. eis ta idia (1,11; 16,32); idios — vlastní, pl. ta idia může zn. domov (Sk 21,6) či vlastní záležitosti nebo majetek.

Ježíšova smrt

²⁸ Potom, když Ježíš věděl,¹ že už je všechno dokonáno, aby se naplnilo Písmo,² řekl: „Žízním.“³

1. 13,1
2. v. 24
3. Ž 22,16; 69,22

²⁹ Stála tam nádoba plná octa;¹ nasadili houbu plnou octa na yzop a podali mu ji k ústům.

1. n.: kyselého vína

³⁰ Když Ježíš okusil¹ octa, řekl: „Dokonáno jest.“² Naklonil hlavu a odevzdal ducha.

1. ř.: přijal ocet
2. 4,34; 17,4

Zaopatření Ježíšova těla

³¹ Poněvadž byl den přípravy¹ a Židé ne chtěli, aby těla² zůstala přes³ sobotu na kříži -- tu sobotu byl totiž velký den --, požádali Piláta, aby byly ukřižovaným⁴ zlámány nohy a aby byli sňati z kříže.

1. v. 14
2. Dt 21,23
3. ř.: v
4. ř.: jim

³² Přišli tedy vojáci a zlámali nohy prvnímu i druhému, kteří byli ukřižováni spolu s ním.

³³ Když však přišli k Ježíšovi a uviděli, že je již mrtev, nohy mu nezlámali,

³⁴ ale jeden z vojáků mu kopím probodl bok; a hned vyšla krev¹ a voda.

1. 1J 5,6

³⁵ A ten, který to viděl,¹ vydal svědectví a jeho svědectví je pravdivé;² on ví, že mluví pravdu, abyste i vy uvěřili.³

1. Sk 10,39; 1Pt 5,1; 1J 1,1—3
2. 21,24
3. var.: věřili

³⁶ To se stalo, aby se naplnilo Písmo: Kost mu nebude zlomena.¹²

1. ř.: rozbita
2. Ex 12,46; Nu 9,12; Ž 34,20

³⁷ A zase ⌈na jiném místě⌉¹ Písmo praví:² Uvidí, koho probodli.³

1. ř.: jiné
2. takto je citát uveden v NS 10×; 7,38; Jk 4,5p
3. //Za 12,10; Zj 1,7

³⁸ Po¹ tomto Josef z Arimatie, který byl Ježíšovým učedníkem -- ale ze strachu² před Židy tajným -- požádal Piláta, aby směl odnést Ježíšovo tělo. A Pilát svolil. Šel tedy a sňal³ jeho⁴ tělo.

1. //Mt 27,57—61
2. 7,13
3. n.: vzal / odnesl
4. var.: [Ježíšovo]

³⁹ Přišel také Nikodém,¹ který k němu poprvé přišel v noci, a nesl asi sto liber²³ směsi myrhy⁴ a aloe.

1. 3,1
2. 12,3
3. cca 34 kg
4. Ž 45,9

⁴⁰ Vzali tedy Ježíšovo tělo a zavinuli¹ je s těmi vonnými věcmi do lněných pláten,² jak je to u Židů při pohřbu zvykem.

1. 11,44
2. 20,5

⁴¹ Na tom místě pak, kde byl ukřižován, byla zahrada a v té zahradě nový hrob, v němž ještě nebyl nikdo pochován.¹

1. ř.: položen

⁴² Tam kvůli židovskému dni přípravy Ježíše položili, neboť hrob byl blízko.

¹ Prvního¹ dne týdne přišla Marie Magdalská² časně ráno, ještě za tmy, ke hrobu a uviděla kámen³ odvalený od hrobu.

1. //Mt 28,1—8
2. 19,25
3. 11,38

² Běžela tedy a přišla k Šimonu Petrovi a k druhému učedníkovi, kterého měl Ježíš rád,¹ a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“

1. 13,23

³ Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu.

⁴ Běželi oba spolu, ale ten druhý učedník běžel napřed, rychleji než Petr, a přišel ke hrobu první.

⁵ Naklonil se dovnitř a uviděl tam ležet plátna,¹ ale dovnitř nevstoupil.

1. 19,40

⁶ Potom přišel také Šimon Petr, který šel za ním. Vešel do hrobu a uviděl tam ležet lněná plátna,

⁷ avšak šátek, který byl na Ježíšově¹ hlavě, neležel se lněnými plátny, nýbrž byl svinut zvlášť na jednom místě.

1. ř.: jeho

⁸ Potom vstoupil i ten druhý učedník, který k hrobu přišel první; i uviděl a uvěřil.¹

1. vv. 25.29; 1,50; 2,22

⁹ Neboť ještě neznali Písmo, že musí vstát z mrtvých.

¹⁰ Učedníci pak opět odešli domů.¹

1. ř.: k sobě; L 24,12

Ježíš se ukázal Marii

¹¹ Marie stála venku před hrobem a plakala. Jak plakala, naklonila se do hrobu

¹² a uviděla dva anděly v bílém rouchu sedící na místě, kde leželo Ježíšovo tělo; jednoho u hlavy a druhého u nohou.

¹³ A ti jí řekli: „Ženo, proč pláčeš?“ Řekla jim: „Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili.“

¹⁴ Když to řekla, otočila se dozadu a uviděla tam stát Ježíše; nevěděla¹ však, že je to Ježíš.

1. 21,4

¹⁵ Ježíš jí řekl: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“¹ Ona mu v domnění, že je to zahradník, řekla: „Pane, jestliže tys ho odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já si ho vezmu.“

1. 6,24

¹⁶ Ježíš jí řekl: „Marie!“ Ona se otočila a hebrejsky mu řekla: „Rabbuni“,¹ což znamená Učiteli.²

1. Mk 10,51
2. 1,38

¹⁷ Ježíš jí řekl: „Nedrž¹ se mne, neboť jsem ještě nevystoupil ke [svému] Otci. Jdi k mým bratřím a řekni jim: Vystupuji² k Otci svému i k Otci³ vašemu, k Bohu svému i k Bohu⁴ vašemu.“

1. n.: Nedotýkej se mě
2. 7,33
3. 1J 3,2; Zj 21,7
4. v. 28; Zj 21,3

¹⁸ Marie Magdalská šla a zvěstovala učedníkům: „Viděla jsem Pána“, ⌈a oznámila jim to, co jí řekl⌉.¹

1. n.: a (že) jí řekl ty (věci)

Ježíš s učedníky

¹⁹ Když byl večer téhož dne, prvního v týdnu, a učedníci byli ze strachu¹ před Židy [shromážděni] za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: „Pokoj vám.“²

1. 7,13
2. v. 26; L 24,36

²⁰ Když to řekl, ukázal jim ruce a bok.¹ I zaradovali² se učedníci, když uviděli Pána.

1. 19,34
2. 16,20

²¹ [Ježíš] jim opět řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, i já posílám vás.“¹

1. 17,18

²² Po těchto slovech ⌈na ně dechl⌉¹ a řekl jim: „Přijměte² Ducha Svatého.

1. n.: do nich dechl; ř. emfysán — dechnout do / na; HL. Dochází tu zřejmě k novému stvoření člověka. Podobně bylo toto slovo použito při popisu prvního stvoření v Gn 2,7 (LXX).
2. Sk 2,38; 10,47; Ga 3,2

²³ Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.¹“

1. Mt 16,19; 18,18

²⁴ Tomáš zvaný Didymos,¹ jeden z Dvanácti,² však nebyl s nimi, když Ježíš přišel.

1. 11,16; 21,2
2. 6,67

²⁵ Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána.“ On jim však řekl: „Pokud neuvidím stopu hřebů v jeho rukou a nevložím svůj prst na místo¹ hřebů a svou ruku do jeho boku, neuvěřím.²“

1. ř.: do stopy
2. n.: jistě neuvěřím; Mk 16,11

²⁶ Po osmi dnech byli jeho učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi. Postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“

²⁷ Potom řekl Tomášovi: „Vztáhni¹ svůj prst sem a pohleď na mé ruce, vztáhni² svou ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“

1. ř.: nes
2. ř.: nes

²⁸ Tomáš mu odpověděl slovy: „Můj Pán¹ a můj Bůh.“²

1. 4,1
2. v. 17

²⁹ Ježíš mu řekl: „Že jsi mne viděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteří neviděli,¹ a uvěřili.“

1. 1Pt 1,8

Cíl této knihy

³⁰ Ještě mnoho jiných znamení,¹ která nejsou zapsána v této knize,² učinil Ježíš před [svými] učedníky.

1. 2,11!
2. ř.: svitku; 21,25; Ex 17,14p; 2Tm 4,13

³¹ Tato však jsou zapsána, abyste uvěřili,¹ že Ježíš je Mesiáš,² Syn Boží,³ a abyste věříce měli život⁴ v jeho jménu.

1. var.: věřili; 1,7; Sk 4,4
2. 1,20p
3. Mt 4,3
4. 3,15

¹ Potom¹ se Ježíš opět zjevil učedníkům u Tiberiadského moře.² Zjevil se takto:

1. 3,22p
2. 6,1

² Šimon Petr, Tomáš zvaný Didymos,¹ Natanael² z Kány³ Galilejské, synové Zebedeovi⁴ a další dva z jeho učedníků byli spolu.

1. 20,24
2. 1,45
3. 2,1p
4. Mt 4,21

³ Šimon Petr jim řekl: „Jdu ⌈lovit ryby⌉.¹“ Řekli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Vyšli a vstoupili do lodi. Ale oné noci neulovili nic.²

1. ř. halieuein — lovit ryby / rybařit; HL, srv. Jr 16,16 (LXX).
2. L 5,5

⁴ Když nastalo jitro, postavil se Ježíš na pobřeží, ale učedníci nevěděli,¹ že je to on.²

1. 20,14
2. ř.: Ježíš

⁵ Ježíš jim řekl: „Děti, máte něco k jídlu?¹“ Odpověděli mu: „Ne.“

1. n.: nějakou rybu

⁶ On jim řekl: „Hoďte síť na pravou stranu lodi a naleznete.“ Hodili ji tedy a už ji nemohli utáhnout pro spoustu ryb.

⁷ Tu onen učedník, kterého Ježíš miloval,¹ řekl Petrovi: „To je Pán.“² Když Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, převázal si plášť, neboť byl nahý, a vrhl se do moře.

1. 13,23
2. 4,1

⁸ Ostatní učedníci přijeli na lodi, neboť nebyli od země daleko, jen asi dvě stě loktů,¹ a vlekli síť plnou ryb.

1. 92,4 m; (1 loket = cca 0,46m)

⁹ Když vystoupili na zem, uviděli ⌈žhavé uhlí⌉¹ a na něm položenou rybu a chléb.

1. oheň z dřevěného uhlí (J 18,18)

¹⁰ Ježíš jim řekl: „Přineste něco z těch ryb, které jste právě chytili.“

¹¹ Šimon Petr vystoupil a vytáhl na zem síť plnou velkých ryb, bylo jich sto padesát tři. I když jich bylo tak mnoho, síť se neroztrhla.

¹² Ježíš jim řekl: „Pojďte posnídat.“ Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán.

¹³ Ježíš přistoupil, vzal chléb a dával jim; podobně i rybu.

¹⁴ To se již potřetí Ježíš zjevil [svým] učedníkům po svém zmrtvýchvstání.

Rozhovor s Petrem

¹⁵ Když posnídali, řekl Ježíš Šimonu Petrovi: „Šimone Janův,¹ miluješ mne více než tito?“² Odpověděl³ mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Pas mé beránky.“⁴

1. var.: Jonášův; tak i v. 16 a 17
2. srv. 13,37
3. ř.: Říká
4. 1Pt 5,20

¹⁶ Řekl mu opět podruhé: „Šimone Janův, miluješ mne?“ Odpověděl¹ mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Pas mé ovce.“

1. ř.: Říká

¹⁷ Řekl mu potřetí:¹ „Šimone Janův, máš mě rád?“ Petr se zarmoutil, že mu potřetí řekl: Máš mě rád?, a odpověděl² mu: „Pane, ty víš všechno, ty víš, že tě mám rád.“ Ježíš mu řekl: „Pas mé ovce.

1. 13,38
2. ř.: Říká

¹⁸ Amen, amen, pravím tobě,¹ když jsi byl mladší, sám ses opásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš své ruce a jiný tě opáše² a povede, kam nechceš.“

1. 3,3
2. Sk 21,11

¹⁹ Toto řekl, ⌈aby mu naznačil⌉,¹ jakou smrtí² oslaví Boha. Po těchto slovech mu řekl: „Následuj mne.“³

1. ř.: naznačuje; 2Pt 1,14
2. 12,33; 18,32
3. v. 22; Mt 16,24

Učedník, kterého Ježíš miloval

²⁰ Petr se obrátil a uviděl, jak za nimi jde učedník, kterého Ježíš miloval¹ a který se také při večeři² naklonil k jeho prsům a řekl: Pane, kdo je ten, který tě zrazuje?³

1. 13,23
2. Mk 6,21p
3. 18,2p

²¹ Když jej Petr uviděl, řekl Ježíšovi: „Pane, co bude s tímto?“

²² Ježíš mu řekl: „Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, co je ti po tom? Ty mne následuj.“

²³ A tak ⌈se mezi bratry¹ rozšířilo⌉² to slovo, že onen učedník nezemře.³ Ježíš mu však neřekl, že nezemře,⁴ nýbrž: Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu,⁵ co je ti po tom?

1. Sk 1,15p
2. ř.: mezi bratry vyšlo
3. ř.: neumírá
4. ř.: neumírá
5. 1K 4,5

²⁴ To je ten učedník, který vydává svědectví o těchto věcech a který je zapsal; a víme, že jeho svědectví je pravdivé.¹

1. 19,35

²⁵ Je ještě mnoho¹ jiných věcí, které Ježíš učinil; kdyby se o každé zvlášť napsalo, myslím, že by celý² svět neobsáhl knihy³ o tom napsané. [Amen.]

1. 20,30
2. ř.: sám
3. 20,30p