¹ Pavel, otrok¹ Krista Ježíše,² povolaný apoštol,³ oddělený⁴ pro Boží evangelium,⁵

1. ř. doulos; 6,22; Dt 34,5p; L 17,10; J 13,16; Sk 20,19; 1K 9,19; Ga 1,10; Ko 4,12; 2Tm 2,24; Tt 1,1; [Pavel o sobě též používá výraz „služebník“ — diakonos (1K 3,5!) a leiturgos (Ř 15,16p)]
2. var.: Ježíše Krista
3. 11,13; L 6,13!; 1K 1,1; Ga 1,1.19; Ef 1,1; Ko 1,1; 1Tm 1,1; 1Pt 1,1
4. Sk 13,2
5. 15,16; Mk 1,14; 2K 11,7; 1Te 2,2!

² které Bůh předem zaslíbil¹ skrze své proroky² ve svatých Písmech,³

1. 4,21; Tt 1,2
2. 16,26; L 1,70
3. J 7,15; Sk 18,24

³ evangelium o jeho Synu, jenž povstal podle těla¹ z potomstva² Davidova³

1. 4,1; 9,3; 1K 10,18
2. ř.: ze semene
3. Mt 1,1

⁴ a podle Ducha svatosti byl vzkříšením z mrtvých ustanoven za Syna Božího¹ v² moci, evangelium o Ježíši Kristu, našem Pánu.³

1. Mt 4,3
2. n.: ve výkonu
3. 5,21; 7,25; 1K 1,9

⁵ Skrze něho jsme přijali ⌈milost a apoštolské poslání⌉¹ k poslušnosti² víry³ pro jeho jméno mezi všemi národy,⁴

1. n.: milost apoštolského poslání / apoštolství (Sk 1,25)
2. 15,18
3. 16,26; Sk 6,7
4. Sk 9,15

⁶ mezi nimiž jste i vy, povolaní¹ Ježíše Krista.

1. Zj 17,14

⁷ Všem těm, kdo jsou v Římě, milovaným¹ Božím, povolaným² svatým:³ Milost⁴ vám a pokoj⁵ od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

1. 12,19p; 16,5; Sk 15,25
2. tj. p. do B. království; v. 1; 8,28; 1K 1,2; Ju 1,1
3. 8,27; 12,13; 15,25; 16,2; Sk 9,13
4. 3,24; 5,15; 11,5n; 15,15; L 2,40; 1K 3,10!
5. 5,1!; [tímto pozdravem začíná deset Pavlových dopisů a Zj (1,4)]

Pavel touží navštívit Řím

⁸ Především¹ děkuji² svému Bohu skrze Ježíše Krista za vás všechny, že se zvěst o vaší víře³ šíří po celém světě.⁴

1. n.: Nejprve
2. [Pavel často začíná své dopisy díkůvzdáním; 1K 1,4; Ef 1,15; aj.]
3. v. 12.17; Ef 1,5!
4. 16,19; 1Te 1,8

⁹ Bůh, jemuž sloužím¹ ve svém duchu v evangeliu jeho Syna, je mi svědkem,² že se o vás stále³ zmiňuji⁴⁵

1. n.: konám bohoslužbu; 12,1; Sk 24,14!; Fp 3,3
2. 1S 12,5; 2K 1,23; Fp 1,8; 1Te 2,5; Ga 1,20
3. 1Te 1,3!
4. ř.: činím zmínku
5. Ef 1,16; 1Te 1,2; 2Tm 1,3; Fm 1,4

¹⁰ a vždy na svých modlitbách prosím, zda by se mi konečně jednou nepodařilo z Boží vůle¹ přijít k vám.

1. 12,2; 15,32; Mk 3,35; 2K 8,5; Ef 6,6; He 10,36; 1Pt 2,15

¹¹ Toužím¹ vás spatřit, abych vám mohl udělit nějaký duchovní dar² k vaší posile,³

1. v. 15; 15,23; Sk 19,21; 2K 9,14; Fp 1,8; 2Tm 1,4
2. 12,6n; 1Pt 4,10
3. L 22,32; Sk 18,23

¹² to jest abychom byli, až budu mezi vámi, ¹navzájem povzbuzeni² každý vírou³ toho druhého -- já vaší a vy mou.

1. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
2. Sk 11,23; Ř 15,24.32
3. 2Pt 1,1

¹³ Nechci však, bratři,¹ abyste nevěděli,² že jsem se často rozhodl přijít k vám, ale až dosud mi bylo zabráněno, abych i mezi vámi sklidil nějaké ovoce jako mezi ostatními národy.

1. 7,1; 8,12; 10,1; 12,1; Sk 1,15p
2. 11,25; 1K 10,1; 12,1; 2K 1,8; 1Te 4,13

¹⁴ Jsem dlužníkem¹ Řeků i barbarů,² moudrých³ i nevědomých,⁴

1. 8,12; 15,27; 1K 9,16
2. Sk 28,1p; Ko 3,11
3. 1,22; Mt 11,25; 1K 1,20,26; 3,18
4. n.: nerozumných; L 24,25; Ga 3,1; Tt 3,3

¹⁵ a tak, pokud to záleží na mně,¹ toužím ⌈posloužit evangeliem⌉² i vám, kteří jste v Římě.

1. 12,18
2. ř. euangelizein — ap. Pavel zřejmě pojímal tento výraz šířeji než jen zvěstovat radostnou zvěst;15,20; Sk 8,4

Moc evangelia

¹⁶ Nestydím se¹ za evangelium,² neboť je to Boží moc³ k záchraně⁴ pro každého,⁵ kdo věří, předně pro Žida, ale i pro Řeka.⁶

1. Ž 119,46; Mk 8,38; 2Tm 1,8
2. var.: + Kristovo
3. 1K 1,18
4. 10,10; 11,11; 13,11; Ef 1,13; 1Pt 1,5!
5. Sk 3,26
6. 2,9; ::10,12; J 7,35; Sk 14,1!

¹⁷ V něm se zjevuje Boží spravedlnost z víry¹ k víře, jak je napsáno: Spravedlivý z víry bude živ.²

1. 3,22p
2. //Abk 2,4; Ga 3,11; He 10,38

Provinění lidstva

¹⁸ Boží hněv¹ se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti² a nepravosti³ lidí, kteří v nepravosti potlačují pravdu,

1. ř. orgé; 2,8; 3,5; 5,9; 9,22; 12,19; Dt 6,15; Ž 78,31; Mt 3,7; J 3,36; 1Te 1,10
2. 11,26; Tt 2,12; Ju 1,15.18
3. v. 29; 2,8; 6,13; J 7,18; Sk 8,23; 2Te 2,10.12; 1J 1,9; 5,17

¹⁹ protože to, co lze o Bohu poznat, je jim zřejmé;¹ Bůh jim to zjevil.²

1. J 1,9; Sk 14,17
2. n.: ukázal

²⁰ Jeho věčnou¹ moc² a božství,³ ačkoli jsou neviditelné,⁴ lze totiž od stvoření světa jasně vidět,⁵ když lidé přemýšlejí⁶ o jeho díle, ⌈takže jsou⌉⁷ bez výmluvy.⁸

1. 16,26; Ž 90,2
2. Iz 40,26
3. Jb 12,7—9; Ž 19,1
4. J 1,18; Ko 1,15; 1Tm 1,17; 6,16; He 11,27
5. Ž 8,4; 33,6—9
6. n.: rozumí ; He 11,3
7. ř.: aby byli
8. 2,1

²¹ Ačkoli poznali Boha, neoslavili¹ ho jako Boha ani mu neprojevili vděčnost,² nýbrž upadli ve svých myšlenkách³ do marnosti⁴ a jejich nerozumné⁵ srdce ⌈se ocitlo ve tmě⌉.⁶

1. Zj 15,4
2. He 12,28; Zj 7,12; Oz 2,10
3. Gn 6,5
4. Jr 2,5; Ef 4,17n; 1Pt 1,18
5. n.: nechápavé; Mt 15,16
6. ř.: bylo zatemněno; Ef 4,18

²² Tvrdí, že jsou moudří,¹ ale stali se blázny.²

1. Jr 10,14
2. Jr 10,14; 1K 1,20

²³ Zaměnili¹ slávu neporušitelného Boha za zpodobení² obrazu porušitelného člověka, ptáků, čtvernožců a plazů.

1. Jr 2,11
2. Dt 4,16—18; Ž 106,20; Sk 17,29

²⁴ Proto je Bůh skrze¹ žádosti² jejich srdcí vydal do nečistoty,³ aby navzájem⁴ zneuctívali svá těla;

1. ř.: v …
2. 6,12; Ga 5,24; Ef 2,3; 1Pt 1,14!
3. 6,19; 2K 12,21; Ga 5,19; Ef 4,19; 1Te 4,7
4. ř.: mezi (en) sebou

²⁵ vyměnili Boží pravdu za lež,^{1 2}kořili se a sloužili³ tvorstvu více než Stvořiteli,⁴ jenž je požehnaný na věky.⁵ Amen.⁶

1. Iz 44,20
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
3. Ez 20,32; Sk 7,42
4. 1Pt 4,19
5. 9,5; 2K 11,31
6. 11,36; 15,33; 16,27; Dt 27,15; 1K 16,24; Ga 1,5; Ef 3,21; Fp 4,20!

²⁶ Proto je Bůh vydal do potupných vášní. Jejich ženy vyměnily přirozený styk za nepřirozený¹

1. ř.: ten proti přirozenosti

²⁷ a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženou a ve své touze se rozpálili jeden k druhému, muži s muži¹ páchají hanebnost a sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svoje poblouzení.

1. Lv 18,22; 1K 6,9

²⁸ Právě tak, jako neuznali za dobré poznávat¹ Boha, vydal je Bůh jejich neosvědčené² mysli, aby dělali, co se nesluší:

1. ř.: mít v pravé známosti; ::12,2
2. v ř. je zde souvislost mezi neuznali a neosvědčené (dokimazó — adokimon)

²⁹ Jsou naplněni veškerou nepravostí, [smilstvem,]¹ ničemností, chamtivostí,² špatností, jsou plni závisti,³ vraždy, sváru,⁴ lsti,⁵ zlomyslnosti, jsou donašeči,⁶

1. Mk 7,22; 1K 5,1!; Ko 3,5
2. Jr 6,13; L 12,15; Ef 5,3; 2Pt 2,3.14
3. Ga 5,21; 1Tm 6,4; Tt 3,3
4. 13,13
5. Sk 13,10
6. 2K 12,20

³⁰ pomlouvači,¹ ⌈Bohu odporní⌉,² zpupní,³ domýšliví,⁴ chlubiví.⁵ Vymýšlejí⁶ zlé věci, neposlouchají rodiče,⁷

1. Př 16,28; 1Pt 2,1
2. toto slovo zde snad může zn. také: nenávidící Boha
3. n.: násilní; 1Tm 1,13
4. n.: pyšní; L 1,51; 1Pt 5,5
5. 2Tm 3,2†
6. ř.: Vymýšleči / Strůjci …; HL; 2Mak 7,31
7. 2Tm 3,2

³¹ jsou nerozumní,¹ věrolomní,² bezcitní³ a nemilosrdní.

1. v. 21; Jr 4,22
2. n.: nedodržující smlouvy; Iz 33,8
3. 2Tm 3,3†; var.: + nesmířliví

³² Ačkoliv poznali Boží ustanovení, že ti, kdo dělají takové věci, jsou hodni smrti, nejenže je sami činí, ale dokonce to schvalují¹ i jiným, kteří je dělají.

1. Sk 8,1

¹ Proto jsi bez omluvy,¹ člověče,² a to každý, kdo soudíš.³ V čem soudíš druhého,⁴ v tom odsuzuješ sám sebe, neboť soudíš, ale sám činíš totéž.

1. 1,20
2. 9,20; Mi 6,8; L 5,20; 1Tm 6,11; Jk 2,20
3. 14,10; Mt 7,1n; Jk 4,11n; srv. Gn 16,5
4. 2S 12,5—7

² Víme,¹ že Boží soud² je podle pravdy³ proti těm, kdo dělají takové věci.

1. 3,19; 5,3; 6,6; 7,14; 8,22.28; 1K 8,1!; 1J 3,2
2. n.: odsouzení; 3,8; 11,33; Ž 119,75; Zj 18,20
3. n : pravdivě; Fp 1,18; srv. Mt 22,16p

³ Máš za to, člověče, který soudíš ty, kdo takové věci dělají, a sám činíš totéž, že unikneš Božímu soudu?

⁴ Nebo pohrdáš bohatstvím¹ jeho dobroty,² shovívavosti³ a trpělivosti,⁴ a nevíš, že Boží dobrota tě vede k pokání?⁵

1. 9,23; 11,33; Ef 1,7; Fp 4,19; Ko 1,27
2. 11,22; Ef 2,7; Tt 3,4
3. 3,26
4. 9,22; 15,5; Ex 34,6; 1Tm 1,16; 2Te 3,5v; 1Pt 3,20; 2Pt 3,15
5. 2Pt 3,9

⁵ Svou tvrdostí¹ a ²nekajícným srdcem³ si shromažďuješ hněv ke dni hněvu⁴ a zjevení spravedlivého Božího soudu.⁵

1. Dt 9,27; Sk 7,51; 19,9; He 3,8
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
3. Mk 3,5
4. Ž 110,5; Zj 6,17; Jl 1,15; Ju 1,6; Zj 16,14
5. v. 16; He 6,2

⁶ On odplatí každému podle jeho skutků.¹

1. //Př 24,12!; Mt 16,27

⁷ Těm, kteří s vytrvalostí¹ v dobrém skutku hledají slávu, čest a neporušitelnost,² dá věčný život.³

1. 5,3n; 8,25; L 8,15; 2K 1,6; Ko 1,11; 2Te 1,4; He 10,36; 2Pt 1,6
2. 1K 15,42.50.53; 2Tm 1,10
3. 6,22; Mt 19,16!

⁸ Avšak těm, kteří jsou sobečtí¹ a neposlouchají² pravdu, nýbrž poslouchají nepravost, odplatí hněvem³ a zuřivostí.⁴

1. 2Tm 3,2
2. 2Te 3,14; 1Pt 3,1
3. 1,18!
4. Iz 13,9; Ez 7,19; 22,31; Zj 15,1

⁹ Soužení a úzkost¹ padne na duši každého člověka, jenž působí zlo, předně na Žida, ale i na Řeka;²

1. 8,35
2. 1,16!

¹⁰ avšak sláva,¹ čest a pokoj připadne každému, kdo činí dobro,² předně Židovi, a také Řekovi.

1. He 2,7; 1Pt 1,7
2. ::13,4; Sk 10,35; 1J 2,29

¹¹ U Boha není přijímání osob.¹

1. 2Pa 19,7; Sk 10,34; Ef 6,9; Ko 3,25; Jk 2,1

¹² Ti, kdo bez Zákona¹ zhřešili, bez Zákona také zahynou; a ti, kdo zhřešili pod Zákonem,² skrze Zákon budou souzeni.

1. 1K 9,21
2. 3,19

¹³ Neboť u Boha ne jsou spravedliví ⌈ti, kdo Zákon slyší⌉,¹ ale ospravedlněni budou ⌈ti, kdo jej plní⌉.²

1. ř.: posluchači Zákona
2. ř.: činitelé Zákona; Mt 7,21; Jk 1,22—25

¹⁴ Když totiž pohané,¹ kteří nemají Zákon, přirozeným způsobem činí² to, co Zákon požaduje, pak jsou sami sobě Zákonem, ač Zákon nemají.

1. ř.: národy
2. Sk 10,35

¹⁵ Ukazují, že mají dílo Zákona napsané ve svých srdcích. Jejich svědomí¹ ⌈bude svědčit spolu s myšlenkami, jež se navzájem obviňují nebo také obhajují,

1. 9,1; 1K 8,7; 1Tm 1,5!; He 9,9

¹⁶ v den⌉,¹ kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude² podle mého evangelia³ soudit,⁴ co je skryto v lidech.

1. n.: svědčí spolu s … obhajují. To bude v den, … (Vv. 14.15 mohou být vsuvka a v. 16 pak navazuje na v. 13.)
2. var. (starší rkpp): soudí; (Přít. čas naznačuje jistotu toho, co se odehraje.) 3,6; Sk 10,42; 17,31
3. 16,25; 1Tm 1,11; 2Tm 2,8
4. var. (starší rkpp): soudí; (Přít. čas naznačuje jistotu toho, co se odehraje.) 3,6; Sk 10,42; 17,31

Židé a Zákon

¹⁷ Jestliže se však nazýváš Židem, spoléháš na Zákon¹ a chlubíš se Bohem,²

1. J 5,45
2. Ž 34,3p; Mi 3,11

¹⁸ poznáváš jeho vůli a vyučován ze Zákona¹ rozpoznáváš² to, na čem záleží;³

1. Ž 147,19n
2. 12,2
3. ř.: to, co činí rozdíl / odlišuje (jako cennější — srv. Mt 12,12); Fp 1,10

¹⁹ jsi o sobě přesvědčen,¹ že jsi vůdcem slepých,² světlem těch, kteří jsou ve tmě,³

1. Iz 5,21; 1K 3,18
2. Mt 15,14; 23,16
3. L 1,79; 1Te 5,4

²⁰ vychovatelem nerozumných,¹ učitelem nedospělých, maje v Zákoně ztělesnění poznání a pravdy --

1. 2K 11,19; 1Pt 2,15

²¹ ty tedy učíš druhého, a sám sebe neučíš? Ty hlásáš, že se nemá krást,¹ a kradeš?²

1. Ex 20,15
2. Mt 23,3nn

²² Ty říkáš, že se nemá cizoložit, a cizoložíš? Ty si ošklivíš modly, a ⌈věci z jejich chrámů bereš⌉?¹

1. ř.: loupíš jejich chrám; Sk 19,37

²³ Ty, který se chlubíš Zákonem, přestupováním Zákona zneuctíváš Boha?

²⁴ Neboť kvůli vám je jméno Boží mezi národy v opovržení,¹ jak je napsáno.

1. //Iz 52,5; Ez 36,20; 2Pt 2,2

²⁵ Obřízka¹ prospívá, jestliže děláš to, co přikazuje Zákon. Jsi–li však přestupníkem Zákona, tvá obřízka se stala neobřízkou.²

1. 1K 7,19; Ga 5,3.6; 6,15
2. Jr 4,4; 9,25

²⁶ Jestliže tedy ⌈neobřezaný člověk⌉¹ zachovává ustanovení Zákona, nebude mu jeho neobřízka počítána za obřízku?

1. ř.: neobřízka

²⁷ A když člověk od přirozenosti neobřezaný¹ plní Zákon, bude soudit tebe, který jsi skrze literu² a obřízku přestupníkem Zákona.

1. ř.: neobřízka
2. 7,6; 2K 3,6

²⁸ Neboť pravý Žid není ten, kdo je jím navenek, a pravá obřízka ne ní ta, která je zjevná na těle;

²⁹ ale pravý Žid je ten, kdo je Židem uvnitř, a pravá obřízka ¹ je obřízka srdce² Duchem, nikoli literou. Ten má chválu ne od lidí, nýbrž od Boha.³

1. Fp 3,3; Ko 2,11
2. Dt 10,16; 30,6
3. J 5,44; 12,43; 1K 4,5

¹ Co má tedy Žid navíc?¹ Nebo jaký je užitek obřízky?

1. ř.: hojnost Žida; srv. Mt 5,47

² Veliký v každém ohledu. Předně ten, že Židům byly svěřeny¹ Boží výroky.²

1. Ga 2,7; 1Tm 6,20
2. 9,4; Dt 4,7n; Sk 7,38; He 5,12; 1Pt 4,11

³ Co tedy, když někteří ⌈byli nevěrní?¹ Nezruší jejich nevěrnost věrnost² Boží⌉?³

1. 2Tm 2,13
2. 1K 1,9
3. n.: neuvěřili? Neučiní jejich nevíra víru Boží (n.: v Boha) neúčinnou?

⁴ Naprosto ne!¹ Ale ať je Bůh pravdivý² a každý člověk lhář,³ jak je napsáno: Abys byl shledán spravedlivým ve svých slovech a zvítězil, když tě soudí.⁴

1. v. 31; 6,2.15; 7,7.13; 9,14; 11,1.11; 1K 6,15; Ga 2,17
2. J 3,33
3. Ž 116,11
4. //Ž 51,4

⁵ Jestliže však naše nepravost prokazuje¹ Boží spravedlnost, co řekneme?² Není Bůh nespravedlivý,³ když nás stíhá hněvem?⁴ Mluvím teď po lidsku.⁵

1. 5,8
2. 4,1; 6,1; 7,7; 8,31; 9,14.30
3. He 6,10
4. 1,18!
5. 6,19v; 1K 9,8; 15,32; Ga 3,15p

⁶ Naprosto ne! Vždyť ⌈jak by pak Bůh mohl soudit⌉¹ svět?

1. ř.: jak Bůh bude soudit; 2,16; Ž 9,9; Sk 17,31

⁷ Neboť jestliže se mou lží rozhojnila Boží pravda k jeho slávě, proč¹ ⌈mám být⌉² ještě souzen jako hříšník?

1. 9,19
2. ř.: jsem

⁸ A ne bylo by to tak, jak nás někteří pomlouvají¹ a tvrdí, že říkáme: „Čiňme zlo, aby přišlo dobro“?² Jejich odsouzení³ je spravedlivé.

1. 1Pt 2,12
2. 6,1
3. n.: soud; 2,2; 8,1v

Nikdo není spravedlivý

⁹ Co tedy? Máme (před pohany) výhodu? Vůbec ne! Vždyť jsme už dříve obvinili Židy¹ i Řeky,² že jsou všichni³ pod mocí hříchu,

1. 2,1—29
2. 1,18—32
3. 11,32; Ga 3,22

¹⁰ jak je napsáno: Není spravedlivého, není ani jednoho,

¹¹ není, kdo by rozuměl, není, kdo by horlivě hledal Boha.

¹² Všichni se odchýlili, společně se stali nepotřebnými, není, kdo by činil dobro, není ani jeden.¹

1. //Ž 14,1—3; Kaz 7,20

¹³ Jejich hrdlo je otevřený hrob,¹ svými jazyky mluví² lest,³ pod jejich rty je hadí jed.⁴

1. Jr 5,16
2. ř.: mluvili
3. //Ž 5,10
4. //Ž 140,4

¹⁴ Jejich ústa jsou plna kletby a hořkosti,¹

1. //Ž 10,7

¹⁵ jejich nohy jsou rychlé k prolití krve,

¹⁶ na jejich cestách je zkáza a trápení,

¹⁷ cestu pokoje nepoznali;¹

1. //Iz 59,7n; Př 1,16

¹⁸ není bázně Boží¹ před jejich očima.²

1. 2K 5,11
2. //Ž 36,2

¹⁹ Víme,¹ že vše, co Zákon praví, praví těm, kdo jsou pod² Zákonem,³ aby byla umlčena každá ústa a aby se před Bohem stal vinným celý svět,

1. 2,2!
2. ř.: v
3. 2,12

²⁰ protože ze skutků Zákona nebude před ním ospravedlněn¹ ⌈žádný člověk⌉,² neboť skrze Zákon³ je poznání hříchu.

1. //Ž 143,2; Sk 13,39; Ga 2,16
2. ř.: veškeré tělo
3. 5,13; 7,7

Spravedlnost skrze víru

²¹ Nyní však je zjevena Boží spravedlnost¹ bez Zákona, dosvědčovaná Zákonem i Proroky,²

1. 1,17
2. 1,2; Sk 10,43; Gn 15,6; Ž 32,1n

²² Boží spravedlnost skrze víru¹ Ježíše² Krista pro všechny [a na všechny] ty, kdo věří. Není totiž rozdílu:³

1. [stěžejní téma celého listu, zvl. 3. a 4. kp.]; 1,17; 4,5; 9,30; 10,6; 14,23; He 11,1p
2. n.: v Ježíše; srv. stejnou vazbu ve v. 26; Ga 2,16.20; 3,22; Ef 3,12; Fp 3,9
3. 10,12; Sk 15,9; Ko 3,11

²³ všichni zhřešili a postrádají Boží slávu,¹

1. 5,2; 1Pt 5,10

²⁴ ale jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí¹ skrze vykoupení,² které je v Kristu Ježíši.

1. Ef 2,8
2. 8,23; L 21,28; 1K 1,30; Ef 1,7!; Ko 1,14; He 9,15; 11,35p†

²⁵ Jeho Bůh ustanovil¹ za prostředek ⌈smíření² skrze víru v jeho krev⌉,³ ⌈aby ukázal⌉⁴ svou spravedlnost s ohledem na prominutí prohřešení, jež byla spáchána již dříve

1. n.: veřejně vystavil
2. 2K 5,18; 1J 2,2; 4,10; srv. Lv 16,6; 1Pa 6,34; 2Pa 30,18
3. n.: smíření v jeho krvi skrze víru; 5,9; He 9,14; 1Pt 1,19; Zj 1,5
4. ř.: pro ukázání / důkaz; srv. 2K 8,24p

²⁶ v čase Boží shovívavosti,¹ a aby ukázal² svou spravedlnost v nynějším čase, takže sám je spravedlivý³ a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry Ježíšovy.⁴

1. 2,4
2. n.: smíření v jeho krvi skrze víru; 5,9; He 9,14; 1Pt 1,19; Zj 1,5
3. 1J 1,9
4. n.: v Ježíše

²⁷ Kde je tedy chlouba?¹ Byla vyloučena! Jakým zákonem? Zákonem skutků? Nikoli, nýbrž zákonem víry.

1. 1K 1,29

²⁸ Soudíme totiž,¹ že člověk je ospravedlňován vírou bez skutků Zákona.

1. var.: tedy

²⁹ Nebo je snad Bůh pouze Bohem Židů? Není i Bohem pohanů? Ano, i pohanů!

³⁰ ⌈Vždyť je přece⌉¹ jeden Bůh,² který ospravedlní obřezané³ z víry a neobřezané⁴ skrze víru.⁵

1. var.: Pokud je vskutku
2. Dt 6,4
3. ř.: obřízku (/-y); tj. Židy /-ů; 4,12; 15,8; Sk 10,45; Ga 2,7nn; Ko 4,11; Tt 1,10
4. ř.: neobřízku (/-ou)
5. ř.: tu (stejnou) víru

³¹ Rušíme¹ tedy vírou Zákon? Naprosto ne!² Naopak, Zákon potvrzujeme.

1. Mt 5,17
2. v. 4!

¹ Co tedy řekneme?¹ Čeho dosáhl Abraham,² náš praotec³ podle těla?⁴

1. 3,5!
2. Mt 3,9
3. HL; var.: otec; Sk 2,29v
4. 1,3

² Jestliže byl Abraham¹ ospravedlněn ze skutků,² má se čím chlubit,³ ale ne před Bohem.

1. Mt 3,9!
2. Jk 2,21nn
3. 3,27; 15,17

³ Neboť co praví Písmo?¹ Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počteno za spravedlnost.²

1. 9,17; 10,11; 11,2; J 19,37p; Ga 4,30; 1Tm 5,18
2. //Gn 15,6; Ga 3,6

⁴ Tomu, kdo pracuje, se mzda nedává¹ z milosti,² nýbrž z povinnosti.

1. ř.: nepočítá / nepokládá za (ř. logizomai, jako v násl. v.)
2. 11,6

⁵ Kdo však (pro svou spravedlnost) nepracuje, ale spoléhá¹ na toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se jeho víra² pokládá za spravedlnost.

1. n.: věří v toho (ř. epi ton)
2. 3,22

⁶ Tak i David vypravuje o blahoslavenství člověka, jemuž Bůh připisuje¹ spravedlnost bez skutků:

1. ř. logizomai

⁷ Blahoslavení jsou ti, jejichž nepravosti¹ byly odpuštěny a jejichž hříchy byly přikryty.

1. ř.: bezzákonnosti

⁸ Blahoslavený je muž, jemuž Pán vůbec nepřipočte¹ hřích.²

1. ř. logizomai
2. //Ž 32,1—2

⁹ Vztahuje se toto blahoslavenství jen na obřezané,¹ nebo také na neobřezané?² Říkáme totiž: Abrahamovi byla víra počtena za spravedlnost.³

1. ř.: obřízku (/-y); tj. Židy /-ů; 4,12; 15,8; Sk 10,45; Ga 2,7nn; Ko 4,11; Tt 1,10
2. ř.: neobřízku (/-ou)
3. //Gn 15,6; Ga 3,6

¹⁰ Jak mu tedy byla počtena? Byl už obřezán,¹ či ještě ne?² Ne byl obřezán,³ ale byl ještě ⌈před obřízkou⌉⁴

1. ř.: v obřízce
2. ř.: v neobřízce (dosl. dle h.: předkožce — Gn 34,14p)
3. ř.: v obřízce
4. ř.: v neobřízce (dosl. dle h.: předkožce — Gn 34,14p)

¹¹ a znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl ještě ⌈před obřízkou⌉,¹ aby byl otcem² všech věřících mezi neobřezanými,³ aby tak také jim byla připočtena spravedlnost

1. ř.: v neobřízce (dosl. dle h.: předkožce — Gn 34,14p)
2. v. 16
3. ř.: neobřízku (/-ou)

¹² a aby byl otcem těch obřezaných,¹ kteří ne jsou jen obřezáni, ale kráčejí také ve šlépějích² víry, kterou měl náš otec Abraham ještě ⌈před obřízkou⌉.³

1. ř.: obřízku (/-y); tj. Židy /-ů; 4,12; 15,8; Sk 10,45; Ga 2,7nn; Ko 4,11; Tt 1,10
2. 2K 12,18; 1Pt 2,21
3. ř.: v neobřízce (dosl. dle h.: předkožce — Gn 34,14p)

Zaslíbení uskutečněné vírou

¹³ Zaslíbení, že bude dědicem světa, se Abrahamovi a jeho potomstvu¹ ne dostalo skrze Zákon, nýbrž skrze spravedlnost z víry.

1. ř.: semeni

¹⁴ Neboť jsou–li dědici ti, kteří jsou jimi ze Zákona, je víra zbytečná a zaslíbení je zrušeno.

¹⁵ Zákon působí hněv.¹ Kde však není Zákon,² tam není ani přestoupení.

1. 1K 15,56; Ga 3,10
2. 5,13

¹⁶ Dědictví je proto z víry, aby bylo podle milosti a aby bylo to to zaslíbení platné pro veškeré potomstvo,¹ nejen pro ty, kdo jsou ze Zákona, ale i pro ty, kdo jsou z víry Abrahama, jenž je otcem² nás všech,

1. ř.: semeno
2. 4,11; Iz 51,2; L 19,9

¹⁷ jak je napsáno: Ustanovil jsem tě za otce mnohých národů.¹ Je otcem před tím, jemuž uvěřil, před Bohem, který oživuje mrtvé² a povolává to, co není,³ jako by bylo.

1. //Gn 17,5
2. J 5,21
3. 1K 1,28

¹⁸ On proti naději na základě naděje uvěřil, že se stane otcem mnohých národů podle toho, co je řečeno: Tak bude tvé potomstvo.¹²

1. ř.: semeno
2. //Gn 15,5

¹⁹ A neochabl ve víře, ani když mu bylo asi sto let; ⌈ačkoliv pohleděl⌉¹ na své již umrtvené tělo a na ⌈odumřelé lůno Sářino⌉,²

1. n : pomyslel (He 10,24p); var.: nehleděl
2. ř.: odumřelost (He 11,12) Sářina lůna

²⁰ nezačal v nevěře o Božím zaslíbení¹ pochybovat,² ale byl posílen³ ⌈ve víře⌉,⁴ když vzdal slávu⁵ Bohu,⁶

1. He 10,36 11,39
2. Jk 1,6
3. Ef 6,10
4. n.: vírou
5. Zj 4,9!
6. Mt 9,8

²¹ a nabyl pevného přesvědčení,¹ že to, co Bůh zaslíbil, je mocen i učinit.

1. 14,5

²² Proto mu to také bylo počteno za spravedlnost.

²³ To, že mu to bylo počteno za spravedlnost, nebylo však napsáno¹ jen kvůli němu,

1. 15,4; 1K 10,11

²⁴ nýbrž také kvůli nám, kterým to má být počítáno, nám, kteří spoléháme¹ na toho, jenž vzkřísil² z mrtvých Ježíše, našeho Pána.

1. v. 5
2. ř.: probudil; 6,4; 8,11; 10,9; Mt 28,6; Sk 2,24; 3,15!; 1K 6,14; 2K 4,14! (pod. v. 25)

²⁵ On byl vydán¹ pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění.²

1. 8,32; Ga 2,20
2. 5,12

¹ Když jsme tedy byli ospravedlněni¹ z víry,² máme³ pokoj⁴ s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista.

1. v. 9; 1K 6,11; Ga 2,16
2. 3,28
3. var.: mějme (a ve vv. 2.3 je možno: chlubme se)
4. 1,7; J 16,33; Sk 10,36; Ef 2,15; Ko 1,20

² Skrze něho jsme [vírou] získali přístup¹ k² této milosti,³ v níž stojíme⁴ a chlubíme se nadějí⁵ Boží slávy.⁶

1. Ef 2,18; 3,12; He 10,19
2. ř.: do
3. v. 15nn
4. 11,20; 1K 15,1; 2K 1,24
5. 15,4.13; Sk 23,6!; 1K 15,19; Ko 1,27; Tt 2,13; He 3,6; ř.: v naději
6. 3,23; 2K 4,17

³ A nejen to, chlubíme se také souženími,¹ neboť víme,² že soužení působí vytrvalost,³

1. ř.: v souženích; 8,35; 12,12; Mt 13,21!
2. 2,2!
3. L 21,19; Jk 1,3

⁴ vytrvalost osvědčenost¹ a osvědčenost naději.

1. Fp 2,22; Jk 1,12; 1Pt 1,7

⁵ A naděje nezahanbuje,¹ neboť Boží láska² je vylita v našich srdcích³ skrze Ducha svatého, který nám byl dán.⁴

1. Ž 22,6; 119,116; Fp 1,20
2. 8,39; L 11,42; J 5,42; 2K 13,13; 2Te 3,5; 1J 2,5; Ju 1,21
3. Ga 4,6; 2K 1,22
4. Sk 8,15

⁶ Vždyť když jsme ještě byli bezmocní,¹ zemřel Kristus v určený čas² za bezbožné.³

1. n.: slabí
2. Ga 4,4
3. 4,5; 11,26

⁷ Sotva kdo podstoupí smrt za spravedlivého, i když za dobrého by se snad někdo i odvážil zemřít.¹

1. 16,4; 2S 23,14—17

⁸ Bůh však projevuje svou lásku¹ k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.

1. 1J 4,9n

⁹ Tím spíše tedy nyní, když jsme byli ospravedlněni jeho¹ krví,² budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu.³

1. ř.: v jeho …
2. 3,25
3. 1,18!

¹⁰ Jestliže jsme jako nepřátelé¹ byli usmířeni² s Bohem smrtí³ jeho Syna, tím spíše ⌈jako usmíření⌉⁴ budeme zachráněni⁵ ⌈jeho životem⌉.⁶

1. 11,28; Ko 1,21
2. 2K 5,18—20; srv. 1K 7,11†
3. ř.: skrze smrt
4. ř.: byvše usmířeni
5. He 7,25
6. ř.: v jeho životě

¹¹ A nejen to, chlubíme se také Bohem¹ skrze našeho Pána Ježíše Krista, skrze něhož jsme nyní přijali usmíření.²

1. ř.: v Bohu
2. 11,15; He 2,17

Skrze Adama smrt, skrze Krista život

¹² Proto jako skrze jednoho člověka¹ vešel do světa hřích² a skrze hřích smrt,³ tak se také smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.⁴

1. 1K 15,21n
2. Gn 3,6
3. 6,23; 1K 15,56; Jk 1,15
4. 3,9.23

¹³ Do Zákona hřích byl ve světě, ale¹ nezapočítává se, když není Zákon.²

1. ř.: + hřích
2. 4,15

¹⁴ Přesto smrt vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo nezhřešili podobným přestoupením jako Adam;¹ ten je předobrazem toho budoucího.

1. Oz 6,7

¹⁵ Avšak s darem milosti tomu není tak jako s proviněním. Jestliže proviněním jednoho člověka mnozí zemřeli, mnohem více se na mnohé rozhojnila¹ ⌈Boží milost⌉² a dar spravedlnosti v milosti³ toho jednoho člověka, Ježíše Krista.

1. 3,7; 2K 1,5; 4,15; 8,2; Ef 1,8
2. 1,7!; Sk 13,43; 1K 3,10; Ga 2,21; Ko 1,6; Tt 2,11; He 12,15
3. J 1,16n; Sk 15,11

¹⁶ A s darem tomu není tak jako s tím, co přišlo skrze jednoho člověka, který zhřešil. Rozsudek nad¹ jedním proviněním přinesl odsouzení,² kdežto dar milosti z mnohých provinění vedl k ospravedlnění.

1. ř.: z
2. 1K 11,32

¹⁷ Jestliže proviněním jednoho člověka smrt vládla skrze toho jednoho, tím spíše ti, kteří přijímají¹ hojnost milosti² a dar spravedlnosti,³ budou vládnout⁴ v životě skrze toho jednoho, Ježíše Krista.

1. 1,5; Sk 10,43; He 4,16
2. v. 20; 6,1; 1Tm 1,14
3. Iz 61,10; Fp 3,9
4. 2Tm 2,12; Zj 5,9; 20,6

¹⁸ A tak tedy: jako skrze provinění jednoho člověka přišlo na všechny lidi odsouzení, tak i skrze spravedlivý čin jednoho člověka přišlo na všechny lidi ⌈ospravedlnění k životu⌉.¹

1. ř.: ospravedlnění života

¹⁹ Jako se skrze neposlušnost¹ jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také skrze poslušnost² jednoho stanou mnozí spravedlivými.³

1. 11,32; He 2,2
2. Fp 2,8
3. 2K 5,21

²⁰ Do toho vstoupil Zákon,¹ aby² se provinění rozhojnilo. A kde se rozhojnil hřích, tam se nadmíru rozhojnila milost,

1. 7,7n; Ga 3,19
2. n.: takže

²¹ aby tak, jako vládl hřích ve¹ smrti, i milost vládla skrze spravedlnost k životu věčnému² skrze Ježíše Krista, našeho Pána.

1. n.: (mocí) smrti
2. 6,22

¹ Co tedy řekneme?¹ Máme zůstávat v hříchu,² aby se rozhojnila milost?³

1. 3,5!
2. 3,8
3. 5,20; 1Pt 2,16; Ju 1,4

² Naprosto ne!¹ Jak bychom my, kteří jsme hříchu zemřeli,² v něm ještě mohli žít?

1. 3,4!
2. v. 11; Ko 2,20; 3,3; 1Pt 2,24; 4,1

³ Což nevíte,¹ že my všichni, kteří jsme byli pokřtěni v² Krista Ježíše, jsme byli pokřtěni v³ jeho smrt?

1. v. 16; 7,1; 11,2; 1K 6,2p
2. ř.: do (eis), překládáno: k (pokání — Mt 3,11, odpuštění — Sk 2,38) nebo v (jméno, Krista, tělo … — Mt 28,19; Sk 8,16; 19,3.5; 1K 1,13.15; 10,2; 12,13; Ga 3,27)
3. ř.: do (eis), překládáno: k (pokání — Mt 3,11, odpuštění — Sk 2,38) nebo v (jméno, Krista, tělo … — Mt 28,19; Sk 8,16; 19,3.5; 1K 1,13.15; 10,2; 12,13; Ga 3,27)

⁴ Skrze křest jsme byli spolu s ním pohřbeni ve¹ smrt, abychom i my, tak jako byl Kristus skrze slávu Otce vzkříšen² z mrtvých, ⌈vstoupili na cestu nového³ života⌉.⁴

1. ř.: do (eis), překládáno: k (pokání — Mt 3,11, odpuštění — Sk 2,38) nebo v (jméno, Krista, tělo … — Mt 28,19; Sk 8,16; 19,3.5; 1K 1,13.15; 10,2; 12,13; Ga 3,27)
2. 4,24p
3. 2K 5,17; Ga 6,15; Ko 3,10
4. ř.: chodili (n.: začali chodit — aorist) v novotě života

⁵ Neboť jestliže jsme se stali s ním srostlými ⌈tím, že jsme mu byli podobni ve⌉¹ smrti,² jistě mu budeme podobni i v zmrtvýchvstání.³

1. ř.: podobností jeho
2. 2K 4,10; Fp 3,10; Ko 2,12
3. Ko 3,1

⁶ ⌈A víme⌉,¹² že náš starý člověk³ byl spolu s ním ukřižován,⁴ aby tělo hříchu ⌈bylo zbaveno sil⌉⁵ a my už hříchu neotročili.

1. n.: Když víme (ř.: Toto vědouce; túto ginóskontes)
2. 2,2!
3. Ef 4,22; Ko 3,9
4. Ga 2,20; 5,24; 6,14
5. n.: bylo zničeno

⁷ Vždyť ten, kdo zemřel, je ⌈zproštěn hříchu⌉.¹

1. ř.: ospravedlněn od hříchu

⁸ Jestliže jsme s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít.¹

1. 2Tm 2,11

⁹ ⌈A víme⌉,¹ že Kristus, když byl vzkříšen² z mrtvých, už neumírá; smrt nad ním už nepanuje.³

1. ř.: vědouce (eidotes — navazuje na věříme)
2. 4,24
3. Zj 1,18

¹⁰ Neboť smrtí, kterou zemřel, zemřel hříchu jednou provždy; a život, který žije, žije Bohu.¹

1. 14,7n; 2K 5,15; 1Pt 4,6

¹¹ Tak i vy se považujte¹ za mrtvé hříchu,² ale za živé³ Bohu v Kristu Ježíši, [našem Pánu].

1. 4,4p
2. v. 2
3. ř.: žijící

¹² Ať tedy hřích nevládne¹ ve vašem smrtelném těle,² tak abyste ⌈poslouchali jeho žádosti⌉;³

1. Ž 19,14
2. 8,11; 1K 15,53; 2K 4,11
3. var.: ho (= hřích) poslouchali v jeho (= těla) žádostech; 13,14; Ef 2,3; 1Pt 1,14

¹³ ani hříchu nepropůjčujte¹ své údy² za nástroje³ nepravosti, ale vydejte⁴ sami sebe Bohu jako ⌈ti, kteří byli mrtví, a ožili⌉,⁵ a své údy vydejte Bohu za nástroje⁶ spravedlnosti.⁷

1. ř.: nepředkládejte … ale předložte … ; 12,1
2. 7,5; Ko 3,5
3. ř.: zbroj
4. ř.: nepředkládejte … ale předložte … ; 12,1
5. ř.: živi z mrtvých
6. ř.: zbroj
7. Ž 37,30; Př 12,18

¹⁴ Hřích nad vámi nebude panovat; vždyť nejste pod Zákonem,¹ ale pod milostí.²

1. Ga 4,21
2. 5,17

Otroci spravedlnosti

¹⁵ Co tedy? ⌈Budeme hřešit⌉,¹ protože nejsme pod Zákonem, ale pod milostí? Naprosto ne!

1. var.: Zhřešme

¹⁶ Což nevíte,¹ že komu se propůjčujete² jako otroci k poslušnosti, koho posloucháte, toho jste otroky:³ buď hříchu, který vede ke smrti,⁴ nebo poslušnosti, která vede ke spravedlnosti?

1. v. 3
2. v. 13p
3. Mt 6,24; 2Pt 2,19
4. v. 21; Ž 1,6

¹⁷ Díky Bohu,¹ že jste sice byli otroky hříchu,² ale stali jste se ze srdce poslušnými³ vzoru učení,⁴ jemuž jste byli svěřeni.

1. 7,25; 1K 15,57; 2K 2,14!
2. J 8,34
3. 1,5; ::2,8; He 5,9
4. 16,17; Sk 2,42!; 17,19; 2J 1,9

¹⁸ Byli jste osvobozeni¹ od hříchu a stali jste se otroky spravedlnosti.

1. v. 22; 8,2; J 8,32

¹⁹ Pro slabost vašeho těla to říkám po lidsku:¹ Jako jste propůjčili² své údy za otroky nečistotě³ a nepravosti⁴ k činění nepravosti,⁵ tak nyní předložte své údy za otroky spravedlnosti k posvěcení.⁶

1. 3,5v
2. ř.: předložili
3. 1,24!
4. ř.: bezzákonnosti
5. ř.: bezzákonnosti
6. 1Te 4,3

²⁰ Když jste byli otroky hříchu, byli jste svobodni od spravedlnosti.

²¹ Jaký jste tehdy měli užitek¹ z těch věcí, za něž se nyní stydíte? Neboť jejich konec² je smrt.³

1. ř.: ovoce; 7,5; Jr 12,13
2. n.: cíl (jako ve v. 22); Fp 3,19
3. v. 16; Ga 6,8

²² Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu¹ a stali jste se otroky Božími,² máte svůj užitek³ ku posvěcení a vašim cílem⁴ je věčný život.⁵

1. v. 18
2. 1,1p; Iz 54,17; 1K 7,22; 1Pt 2,16
3. ř.: ovoce; 7,5; Jr 12,13
4. 1Pt 1,9
5. 2,7; Ga 6,8; 1J 2,25; 5,11

²³ Mzdou¹ hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný² v Kristu Ježíši, našem Pánu.

1. n.: ()žoldem (pův.: to, co se přikusuje ke chlebu)
2. Tt 3,7

¹ Což nevíte,¹ bratři² -- vždyť mluvím k těm, kteří znají Zákon³ -- že zákon panuje nad člověkem, jen pokud je živ?

1. 6,3
2. 1,13!
3. 2,17

² Vdaná žena je zákonem vázána¹ k žijícímu muži; jestliže však její muž zemře, je tohoto² zákona zproštěna.

1. 1K 7,39
2. ř.: od mužova

³ Nuže tedy, pokud je její muž naživu, oddá–li se jinému muži, bude prohlášena za cizoložnici. Jestliže však její muž zemře, je od toho zákona svobodná, takže nebude cizoložnicí, když se oddá jinému muži.

⁴ Právě tak, moji bratři, jste i vy zemřeli¹ Zákonu² skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, který byl vzkříšen³ z mrtvých, abychom přinesli ovoce⁴ Bohu.

1. ř.: byli umrtveni
2. Ga 2,19; 5,18
3. 4,24p
4. Ko 1,6.10

⁵ Neboť když jsme byli v těle,¹ působily v našich údech² hříšné vášně³ probouzené Zákonem, aby⁴ přinesly ovoce k smrti.⁵

1. tzn. v přirozeném neobnoveném stavu (srv. 8,8n; Ef 2,11)
2. v. 23; 6,13; Jk 4,1
3. 1,26; Ga 5,24
4. n.: takže; n.: abychom přinesli
5. Jk 1,15

⁶ Nyní však jsme byli zproštěni¹ Zákona, když jsme zemřeli² tomu, čím jsme byli pevně drženi, ⌈takže sloužíme⌉³ v novotě⁴ Ducha, a ne ve zvetšelosti litery.⁵

1. v. 2
2. 6,2
3. n.: abychom sloužili (ř.: slouž. jako otroci)
4. 6,4
5. 2,27.29

Zákon odhaluje hřích

⁷ Co tedy řekneme?¹ Je Zákon hříchem? Naprosto ne!² Ale hřích bych nepoznal jinak než skrze Zákon. Vždyť o žádostivosti bych nevěděl,³ kdyby Zákon neříkal: „Nepožádáš.“⁴

1. 3,5!
2. 3,4!
3. 3,20
4. //Ex 20,17

⁸ Hřích využil příležitosti,¹ které se mu dostalo skrze to přikázání, a probudil² ve mně veškerou žádostivost; bez Zákona je totiž hřích mrtev.³

1. v. 11
2. ř.: vypůsobil
3. 4,15

⁹ Já jsem kdysi žil bez Zákona; když však přišlo přikázání, hřích ožil,

¹⁰ a já jsem zemřel. I ukázalo se,¹ že přikázání, které mělo být k životu,² bylo mi k smrti.

1. ř.: bylo shledáno
2. 10,5; Lv 18,5; L 10,28; Ga 3,12

¹¹ Neboť hřích využil příležitosti, které se mu skrze přikázání dostalo, oklamal¹ mě a skrze ně mě zabil.

1. Gn 3,20

¹² A tak Zákon je svatý i přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.

¹³ Tedy to dobré mi způsobilo smrt? Naprosto ne! Ale hřích, aby se ukázal jako hřích, působil mi tím dobrým smrt, aby¹ se hřích skrze přikázání stal nadmíru² hříšným.

1. n.: a tak
2. 5,20

¹⁴ Neboť víme,¹ že Zákon je duchovní, já však jsem tělesný,² prodaný ⌈do otroctví hříchu⌉.³

1. 2,2!
2. 1K 3,1
3. ř.: pod hřích; 3,9

¹⁵ Nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci,¹ nýbrž činím to, co nenávidím.

1. Ga 5,17

¹⁶ Činím–li však to, co nechci, souhlasím se Zákonem, že je dobrý.

¹⁷ Ale pak již to nekonám já sám, nýbrž hřích, který ve mně přebývá.¹

1. v. 20

¹⁸ Vím totiž, že ve mně, to jest v mém těle,¹ nepřebývá dobré;² neboť chtít dobro dokážu, ale konat už ne.³

1. J 3,6
2. Gn 8,21
3. var.: nenalézám

¹⁹ Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž¹ zlo, které nechci.

1. ř.: + dělám

²⁰ Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to již já, ale hřích, který ve mně přebývá.

²¹ Nalézám tedy tento zákon: Když chci činit dobro, je při¹ mně zlo.

1. n.: nabízí se mi

²² Podle vnitřního¹ člověka radostně souhlasím se zákonem Božím.

1. 2,29; 2K 4,16; Ef 3,16; 1Pt 3,4

²³ Vidím však jiný zákon ve svých údech,¹který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu,²jenž je v mých údech.

1. v. 5
2. v. 25; 6,16; 8,2

²⁴ Já nešťastný¹ člověk! Kdo mne vysvobodí² z těla³ této smrti?

1. n.: ubohý; Zj 3,17†
2. 8,2
3. 6,6; Ko 2,11

²⁵ Bohu buď dík¹ skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Tak tedy tentýž já svou myslí sloužím jako otrok zákonu Božímu, ale svým tělem zákonu hříchu.

1. var.: děkuji; 6,17

¹ Nyní tedy není žádného odsouzení¹ pro ty, kteří jsou v Kristu² Ježíši [a nechodí podle těla, ale podle Ducha].

1. v. 34; 3,8; 5,16; 2Pt 2,3; J 5,24
2. 6,11; 16,7; 2K 5,17; Ga 3,28

² Vždyť zákon Ducha života v Kristu Ježíši mě¹ osvobodil² od zákona hříchu³ a smrti.

1. var.: tě
2. Ga 5,1
3. 7,23

³ Neboť co bylo Zákonu nemožné, protože byl bezmocný kvůli¹ tělu, to učinil Bůh, když poslal svého Syna v podobnosti² těla hříchu a jako oběť za hřích³ a odsoudil hřích v těle,

1. ř.: skrze tělo
2. Fp 2,7
3. He 10,6.18

⁴ aby byl požadavek¹ Zákona naplněn v nás, kteří nechodíme podle těla,² ale podle Ducha.³

1. n.: právo
2. n : nežijeme tělesně; 1K 3,3; 2K 10,2n
3. Ga 5,16

⁵ Ti, kdo jsou živi podle těla, mají na mysli věci těla;¹ ale ti, kdo jsou živi podle Ducha, myslí na věci Ducha.²

1. Ga 5,19—21
2. 1K 2,14; Ga 5,22—25

⁶ Myšlení¹ těla znamená smrt,² myšlení Ducha život³ a pokoj.⁴

1. v. 27
2. v. 13; 6,21
3. Ga 6,8
4. 2,10

⁷ Myšlení těla je totiž v nepřátelství¹ vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže.

1. Ko 1,21; Jk 4,4

⁸ Ti, kteří jsou v těle,¹ se Bohu líbit² nemohou.

1. 7,5p
2. J 8,29; 1K 7,32; Ko 1,10; 1Te 2,4.15; 2Tm 2,4; He 11,6; 1J 3,22; (srv. h. vazby „činit to, co je dobré v očích H.“ — Dt 6,18 a „který je dobrý před ním“ — Kaz 2,26; srv. Ž 103,21)

⁹ Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás vskutku Duch Boží¹ přebývá. Jestliže však někdo nemá Kristova ducha,² ten není jeho.

1. 1K 3,16
2. n.: Ducha

¹⁰ Je–li však Kristus ve vás,¹ je sice tělo mrtvé kvůli hříchu, ale duch² je živý³ kvůli spravedlnosti.

1. Ga 2,20; Ef 3,17; Ko 1,27
2. v. 9
3. ř.: život

¹¹ Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který vzkřísil¹ Ježíše z mrtvých, pak ten, který vzkřísil² [Ježíše] Krista z mrtvých, oživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha, který ve vás přebývá.

1. 4,24p
2. 4,24p

¹² Nuže tedy, bratři,¹ jsme dlužníky,² ale ne těla, abychom podle těla žili.

1. 1,13!
2. 1,14; 13,8; 15,27

¹³ Jestliže žijete podle těla, je vám souzeno zemřít; jestliže však Duchem usmrcujete činy těla, budete žít.

¹⁴ Neboť všichni ti, kdo jsou vedeni¹ Duchem Božím, jsou Boží synové.²

1. ř.: voděni; Ga 5,18
2. 9,8; Mt 5,9; J 1,12; 2K 6,18; Ga 3,26; 1J 3,1

¹⁵ Nepřijali jste ducha otroctví, abyste se opět báli,¹ nýbrž přijali jste Ducha² synovství,³ v němž voláme: Abba,⁴ Otče!

1. 2Tm 1,7
2. Sk 10,47; 19,2
3. v. 23; 9,4; Ga 4,5
4. Mk 14,36; Ga 4,6

¹⁶ Sám ten Duch ⌈svědčí¹ spolu s naším duchem⌉,² že jsme děti Boží.³

1. Sk 5,32
2. n.: dosvědčuje (dosl. spolusvědčí) našemu duchu
3. v. 14

¹⁷ Jsme–li však děti, jsme i dědicové¹ -- dědicové Boží a spoludědicové Kristovi, pokud vskutku spolu s ním trpíme,² abychom spolu s ním byli také ³oslaveni.

1. Sk 20,32; Ga 3,29; Tt 3,7
2. 1K 12,26†; srv. 2K 1,5; Ko 1,24; 1Pt 4,13
3. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

Budoucí sláva

¹⁸ Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou,¹ která na nás má být zjevena.²

1. 2K 4,17
2. Tt 2,13; 1Pt 1,5

¹⁹ Vždyť celé tvorstvo toužebně vyhlíží¹ a očekává zjevení Božích synů²--

1. srv. Fp 1,20
2. Ko 3,4

²⁰ neboť tvorstvo bylo poddáno marnosti;¹ ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je poddal² -- a má naději,

1. Ef 4,17; 2Pt 1,18†
2. Gn 3,17—19

²¹ že i ono¹ samo bude vysvobozeno z otroctví zániku do slavné svobody² Božích dětí.³

1. ř.: tvorstvo
2. ř.: do svobody slávy
3. Sk 3,21; 2Pt 3,13; Zj 21,1

²² Víme¹ přece, že celé tvorstvo až dodnes společně sténá a pracuje k porodu.

1. 2,2!

²³ A nejen to, ale i my, kteří máme prvotiny Ducha,¹ sami v sobě sténáme,² očekávajíce synovství,³ to jest vykoupení⁴ svého těla.

1. 2K 5,5
2. 2K 5,2
3. v. 15
4. 3,24!; Ef 1,14

²⁴ ⌈V té naději⌉¹ jsme byli zachráněni; naděje však, kterou² je vidět, není naděje. Kdo něco vidí, ⌈proč by v to ještě doufal⌉?³

1. n.: K té naději; 1Te 5,8
2. tzn. předmět té n.
3. var.: doufá

²⁵ Ale doufáme–li v to, co nevidíme, očekáváme to s vytrvalostí.¹

1. 1Te 1,3

²⁶ A stejně tak i Duch se spolu s námi ujímá naší slabosti. Vždyť my nevíme, jak a za co se máme modlit, ale sám ten Duch se [za nás] přimlouvá¹ vzdechy,² ⌈které nelze vyjádřit slovy⌉.³

1. v. 34
2. Sk 7,34†
3. n.: nevyslovitelnými

²⁷ A ten, který zkoumá srdce,¹ ví, jaké je myšlení Ducha, totiž že se podle Boha² přimlouvá za svaté.³

1. Př 17,3; Zj 2,23
2. tzn. podle Boží vůle nebo Božím způsobem
3. 1,7!

²⁸ Víme, že těm, kteří milují¹ Boha, ⌈všechny věci spolu působí k dobrému,⌉² těm, kdo jsou povoláni³ podle jeho předsevzetí.⁴

1. Ž 97,10; Jk 1,12!
2. var.: Bůh všechno řídí k dobrému
3. 1,6n; 1K 1,9.24; He 9,15
4. 9,11; Ef 1,11; 2Tm 1,9

²⁹ Neboť ty, které předem poznal,¹ také předem určil,² aby byli připodobněni obrazu³ jeho Syna, tak aby on byl prvorozený⁴ mezi mnoha bratřími;⁵

1. 11,2; Mt 7,23; 1K 8,3; 2Tm 2,19; 1Pt 1,2; [poznání člověka Bohem v h. = vyvolení (Ex 33,12; Jr 1,5p)]
2. v. 30; Sk 4,28; 1K 2,7; Ef 1,5.11†
3. 1K 15,49; Fp 3,21
4. Ko 1,18; He 1,6; Zj 1,5
5. Mt 28,10!

³⁰ které předem určil, ty také povolal;¹ a které povolal, ty také ospravedlnil,² a které ospravedlnil, ty také oslavil.

1. 11,29; Ga 1,6; 2Tm 1,9; 1Pt 1,15; 2,9; 2Pt 1,3
2. 1K 6,11

Co nás odloučí od Boží lásky?

³¹ Co tedy k tomu řekneme?¹ Je–li Bůh pro nás,² kdo je proti nám?

1. 3,5!
2. n : s námi; Ž 118,6p; Mt 1,23

³² On¹ neušetřil² vlastního Syna, ale za nás za všecky ho vydal.³ Jak by nám spolu s ním nedaroval⁴ všechno?

1. ř.: který
2. 11,21; 2Pt 2,4n
3. 4,25; J 3,16
4. L 7,21; Sk 27,24; 1K 2,12; 2Te 2,16

³³ Kdo bude žalovat¹ na Boží vyvolené?² Vždyť Bůh je ten, kdo ospravedlňuje!³

1. Za 3,1nn; Zj 12,10
2. 16,13; Mt 24,22!; Ko 3,12; 2Tm 2,10; Tt 1,1; Zj 17,14
3. 3,26; Iz 50,8

³⁴ Kdo je ten, který je odsoudí?¹ Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel² a byl i vzkříšen [z mrtvých], je na pravici Boží³ a přimlouvá⁴ se za nás!

1. v. 1
2. 5,6n
3. Mk 16,19!
4. He 7,25

³⁵ Kdo nás odloučí od Kristovy lásky?¹ Soužení² nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, nahota,³ nebezpečí nebo meč?⁴

1. Ef 3,19
2. 5,3!; 2K 4,8
3. 1K 4,11
4. 2K 11,26n

³⁶ Jak je napsáno: Celý den jsme pro tebe ⌈vydáváni na smrt⌉,¹ ⌈pokládají nás⌉² za ovce určené na porážku.³

1. ř.: usmrcováni / umrtvováni
2. ř.: byli jsme položeni
3. //Ž 44,23

³⁷ Ale v tomto všem dokonale vítězíme¹ skrze toho, který si nás zamiloval.²

1. 1K 15,57
2. Ga 2,20; 2Te 2,16

³⁸ Jsem přesvědčen,¹ že ani smrt ani život,² ani andělé³ ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani moci,

1. 4,21; 14,14; 15,14; 2K 2,3; Ga 5,10; Fp 1,6; 2Tm 1,5.12; Fm 1,21
2. 1K 3,22; Fp 1,20
3. 1Pt 3,22

³⁹ ani výšina ani hlubina, ani žádné jiné stvoření nás nebude moci odloučit od Boží lásky,¹ která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

1. 5,5

¹ Mluvím pravdu v Kristu, nelžu,¹ a ⌈dosvědčuje mi to⌉² mé svědomí³ v Duchu Svatém,

1. 2K 11,31; Ga 1,20; 1Tm 2,7
2. n.: spolu se mnou svědčí
3. 2,15; Sk 23,1!

² že mám veliký zármutek¹ a neustálou bolest² ve svém srdci.

1. Jr 9,1
2. Pl 1,12; L 19,41n

³ ⌈Přál bych si⌉,¹ abych já sám byl ⌈zavržen od Krista⌉² místo svých bratrů,³ svých příbuzných⁴ podle těla.⁵

1. ř.: Přál jsem si / Modlil jsem se
2. n.: proklet Kristem; Ga 1,8n; Ex 32,32
3. 11,14
4. n.: soukmenovců
5. 1,3

⁴ Jsou to Izraelci,¹ jim patří synovství,² sláva³ i smlouvy,⁴ jim byl dán Zákon,⁵ služba⁶ a ⁷zaslíbení,⁸

1. Dt 7,6
2. Ex 4,22
3. Ex 40,34
4. var.: smlouva; Gn 17,2; Dt 9,25; Sk 3,25; Ef 2,12
5. Dt 4,13; Ž 147,19
6. 12,1; He 9,1
7. pl., množné číslo (plurál)
8. Sk 2,39; 13,32

⁵ jejich jsou otcové¹ a z nich podle těla pochází Mesiáš,² který je nade vším, Bůh³ požehnaný na věky. Amen.⁴

1. 11,28; Sk 3,13
2. ř.: Kristus
3. J 1,1
4. 1,25!

⁶ Ne že by Boží slovo selhalo.¹ Neboť ne všichni ti, kteří pocházejí z Izraele, jsou Izrael,²

1. Nu 23,19
2. n : Izraelci; (srv. Neh 11,3; Oz 8,2; J 1,47)

⁷ ani ne proto, že jsou potomstvem¹ Abrahamovým,² jsou všichni jeho dětmi, nýbrž v Izákovi bude tobě povoláno³ símě.⁴

1. ř.: semenem /-o
2. Ž 105,6; J 8,33
3. He 11,18
4. //Gn 21,12

⁸ To jest: Božími dětmi ne jsou děti těla, nýbrž za potomky¹ se považují² děti zaslíbení.³

1. ř.: semenem /-o
2. 4,4
3. Ga 3,29; 4,18

⁹ Zaslíbení, kterým bylo toto slovo: V tomto čase přijdu, a Sára bude mít syna.¹

1. //Gn 18,10.14

¹⁰ A nejen to,¹ ale také Rebeka z jednoho muže otěhotněla, totiž z našeho otce Izáka;

1. 5,3

¹¹ ještě se jí synové nenarodili a neučinili nic dobrého ani zlého, aby však zůstalo potvrzeno Boží předsevzetí,¹ které je podle vyvolení,

1. 8,28

¹² ne ze skutků, nýbrž z toho, kdo povolává, bylo jí řečeno, že starší bude sloužit mladšímu.¹

1. //Gn 25,23

¹³ Jak je napsáno: Jákoba jsem miloval, ale Ezaua jsem nenáviděl.¹

1. //Mal 1,2n

¹⁴ Co tedy řekneme?¹ Ne ní u Boha nespravedlnost?² Naprosto ne!³

1. 3,5!
2. 3,5; 2Pa 19,7
3. 3,4!

¹⁵ Mojžíšovi říká: Smiluji se, nad kým se smiluji,¹ a slituji se, nad kým se slituji.²³

1. n.: smilovávám
2. n.: slitovávám
3. //Ex 33,19

¹⁶ Ne záleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo běží, ale na Bohu, který se smilovává.

¹⁷ Písmo praví faraonovi: Právě proto jsem tě vzbudil,¹ abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.²

1. h.: upevnil / dal povstat; LXX: zachoval
2. //Ex 9,16

¹⁸ A tak se slitovává nad kým chce, a koho chce, toho zatvrzuje.¹

1. 11,7; Ex 7,3

Boží hněv i milosrdenství

¹⁹ Řekneš¹ mi tedy: Proč² si ještě stěžuje? Vždyť kdo odolal jeho vůli?³

1. 11,19; 1K 15,35
2. 3,7
3. 2Pa 20,6; Da 4,35

²⁰ Člověče,¹ kdo vlastně jsi, že odmlouváš² Bohu? Což výtvor řekne svému tvůrci:³ Proč jsi mě udělal takto?⁴

1. 2,1
2. Jb 33,13
3. Iz 29,16
4. Př 16,4

²¹ Což nemá hrnčíř¹ ve své moci hlínu, aby z téže hroudy učinil jednu nádobu² ke cti a druhou k hanbě?

1. Iz 64,7; Jr 18,16
2. Jr 22,28; Oz 8,8; Sk 9,15; 2Tm 2,20

²² Což ne chtěl Bůh ukázat svůj hněv¹ a uvést ve známost svou moc, a proto s velikou trpělivostí² snášel nádoby hněvu připravené k záhubě?³

1. 1,18!
2. 2,4
3. 1Pt 2,8

²³ A také proto, aby oznámil bohatství své slávy¹ na nádobách milosrdenství, které předem připravil² k slávě,

1. Ef 3,16
2. Ef 2,10†

²⁴ totiž na nás, které také povolal nejen ze Židů, ale i z pohanů?¹

1. ř.: národů

²⁵ Jak praví u Ozeáše: Lid, který není můj, nazvu svým lidem, a tu, která nebyla milována, nazvu milovanou,¹

1. //Oz 2,23

²⁶ a stane se, že na místě, kde jim bylo řečeno: Vy ne jste můj lid, tam budou nazváni¹ syny Boha živého.²

1. n.: povoláni za
2. //Oz 1,10

²⁷ Izaiáš však volá nad Izraelem: Kdyby bylo¹ synů Izraele jako písku v moři, jen ostatek² bude zachráněn,

1. ř.: byl počet
2. 11,5

²⁸ neboť úplně a rychle vykoná Pán své slovo na zemi.¹

1. //Iz 10,22n

²⁹ A jak to Izaiáš předpověděl: Kdyby nám Pán Sabaoth¹ nezanechal símě, byli bychom jako Sodoma, Gomoře bychom byli podobni.²

1. h.: Zástupů; Jk 5,4
2. //Iz 1,9

Ze skutků Zákona není spravedlnost

³⁰ Co tedy řekneme?¹ To, že pohané,² kteří neusilovali³ o spravedlnost, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti, která je z víry;⁴

1. v. 14
2. ř: národy
3. 1K 14,1p
4. 1,17; 3,22

³¹ Izrael však, ačkoli usiloval¹ o zákon spravedlnosti, k cíli Zákona² nedospěl.

1. 11,7; Iz 51,1
2. Ga 5,4

³² Proč? Protože ne vycházel z víry, nýbrž jakoby ze skutků [Zákona]. Narazili na kámen úrazu,¹

1. Mt 16,23!; 1Pt 2,8

³³ jak je napsáno: Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, a [každý,] kdo v něho věří, nebude zahanben.¹

1. //Iz 8,14; 28,16

¹ Bratři,¹ touhou mého srdce a prosbou k Bohu za ně [je], aby byli zachráněni.²

1. 1,13!
2. J 5,34

² Neboť jim vydávám svědectví,¹ že mají horlivost² pro Boha, ale ne podle pravého poznání.³

1. 2K 8,3; Ga 4,15; Ko 4,13
2. 2Kr 10,16; Sk 21,20; Ga 1,14; Fp 3,6
3. Fp 1,9

³ Protože neznají Boží spravedlnost, a místo toho usilují postavit¹ svou vlastní [spravedlnost], nepodřídili se spravedlnosti Boží.²

1. n.: založit
2. 1,17

⁴ Vždyť Kristus je konec¹ Zákona k spravedlnosti pro každého, kdo věří.

1. n.: cíl

Záchrana pro každého, kdo uvěří

⁵ Mojžíš píše o spravedlnosti, která je ⌈založena na Zákonu⌉:¹ Člověk, který je bude činit, bude v nich živ.²

1. ř.: ze Zákona
2. //Lv 18,5

⁶ Avšak spravedlnost ⌈založená na víře⌉¹ mluví takto: Neříkej si ve svém srdci: kdo vystoupí do nebe?² -- to je ⌈jako přivést⌉³ Krista dolů --

1. ř.: z víry; 1,17
2. //Dt 30,12n
3. n.: aby přivedl

⁷ nebo: kdo sestoupí do propasti? -- to je ⌈jako vyvést⌉¹ Krista z mrtvých.

1. n.: aby vyvedl

⁸ Ale co praví? Blízko tebe je to slovo, ve tvých ústech a ve tvém srdci;¹ je to slovo víry, které hlásáme:

1. //Dt 30,14

⁹ Vyznáš–li¹ svými ústy Pána Ježíše a uvěříš–li² ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil³ z mrtvých, budeš zachráněn.⁴

1. Mt 10,32; Fp 2,11
2. Sk 16,31
3. 4,24
4. 11,26; J 3,17

¹⁰ Srdcem se věří k spravedlnosti a ústy se vyznává k záchraně,

¹¹ neboť Písmo praví: Každý, kdo v něho věří, nebude zahanben.¹

1. //Iz 28,16

¹² Není rozdílu mezi Židem a Řekem:¹ Vždyť ⌈nade všemi⌉² je týž Pán, štědrý ke všem, kdo ho vzývají,

1. 1,16; Ga 3,28; Ko 3,11
2. ř.: všech

¹³ neboť každý, kdo by vzýval Pánovo jméno, bude zachráněn.¹

1. //Jl 3,5; Sk 2,21

¹⁴ Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit¹ v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou slyšet bez toho, kdo hlásá?²

1. J 9,36
2. Sk 8,31

¹⁵ A jak mohou hlásat, nebyli–li posláni? Jak je napsáno: Jak jsou krásné nohy [těch, kteří zvěstují pokoj,] těch, kteří zvěstují dobré noviny.¹

1. //Iz 52,7; Na 2,1; Ef 6,15

¹⁶ Ale ne všichni uposlechli evangelium. Neboť Izaiáš praví: Pane, kdo uvěřil naší zvěsti?¹

1. //Iz 53,1; J 12,38

¹⁷ Víra je tedy ze slyšení¹ zvěsti a zvěst skrze slovo Kristovo.²

1. zde i ve v. 16 slyšení a zvěst (= slyšené) je totéž ř. slovo; Ga 3,2; He 4,2
2. n.: o Kristu; var.: Boží

¹⁸ Já však pravím: Což neslyšeli? Ovšemže slyšeli! Do celé země pronikl jejich hlas, do nejzazších končin obydleného světa¹ jejich výroky.²

1. 1,8v; Mt 24,14p
2. //Ž 19,45

¹⁹ Ptám se¹ však: Což to Izrael nepochopil? Už Mojžíš praví: Vzbudím ve vás žárlivost na národ, který není národem, proti² národu nerozumnému vás popudím k hněvu.³

1. ř.: Říkám; 11,11
2. n.: kvůli
3. //Dt 32,21

²⁰ A Izaiáš odvážně říká: Dal jsem se nalézt těm, kteří mě nehledali, dal jsem se poznat těm, kteří se po mně neptali.¹

1. //Iz 65,1

²¹ O Izraeli však říká: Po celý den jsem vztahoval své ruce k lidu neposlušnému a odmlouvajícímu.¹

1. //Iz 65,2

¹ Pravím tedy: Zavrhl¹ snad Bůh svůj lid?² Naprosto ne!³ Vždyť i já jsem Izraelec,⁴ potomek⁵ Abrahamův, z kmene Benjamínova.⁶

1. Jr 31,37
2. var.: + který předzvěděl; var.: své dědictví
3. 3,4!
4. 2K 11,22
5. ř.: ze semene Abrahamova
6. Fp 3,5

² Bůh nezavrhl svůj lid,¹ který předem poznal.² Což nevíte,³ co praví Písmo ⌈o Eliášovi, když vypráví⌉,⁴ jak si stěžuje Bohu na Izrael?

1. //1S 12,22; Ž 94,14
2. n : vyvolil; 8,29p
3. 6,3!
4. ř.: v (= ve zprávě o) Eliášovi

³ Pane, tvé proroky zabili, tvé oltáře rozbořili; já jediný jsem zůstal, a i o mou duši usilují.¹

1. //1Kr 19,10.14

⁴ Co mu však řekl božský výrok?¹ Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili koleno před Baalem.²

1. ř. chrématismos; HL
2. ř. Baal má člen f. na rozdíl od //1Kr 19,18 LXX

⁵ Tak i v nynějším čase zůstal^{1 2}ostatek³ lidu podle vyvolení z milosti.

1. ř.: vznikl
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
3. 2Kr 19,4; Ezd 9,14; Mi 2,12; Ag 1,12

⁶ Jestliže však z milosti, pak již ne ze skutků, jinak by milost již nebyla milostí.¹

1. var.: + Jestliže však ze skutků, pak již to není milost, jinak skutek již není skutek.

⁷ Co tedy? Oč Izrael usiluje,¹ toho nedosáhl, ale dosáhli toho vyvolení.² Ostatní byli zatvrzeni,³

1. 9,31
2. ř.: dosáhlo (toho) vyvolení (sg.)
3. v. 25; 9,18

⁸ jak je napsáno: Bůh jim dal ducha otupělosti, oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne.¹

1. //Dt 29,3; Iz 29,10

⁹ A David praví: Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí,¹ kamenem úrazu² a odplatou.

1. Ž 35,8
2. Mt 16,23!

¹⁰ Ať se jejich oči zatmějí, aby neviděli, a jejich záda sehni navždy.¹

1. //Ž 69,23n

Jejich klopýtnutí přineslo záchranu pohanům

¹¹ Ptám¹ se tedy: Což klopýtli proto, aby padli? Naprosto ne! Ale jejich proviněním se dostalo záchrany² pohanům,³ aby to vzbudilo jejich žárlivost.

1. ř.: Říkám; v. 1
2. Sk 28,28
3. ř.: národům

¹² Jestliže jejich provinění znamená bohatství pro svět a jejich porážka bohatství ⌈pro pohany⌉,¹ oč více bude znamenat jejich plnost!²

1. ř.: národů; 15,16; Sk 9,15!
2. n : plný počet; v. 25!

¹³ Ale vám, pohanům,¹ pravím: Právě proto, že jsem apoštolem pohanů,² oslavuji³ svoji službu,

1. ř.: národům
2. ř.: národů; 15,16; Sk 9,15!
3. n : vyvyšuji

¹⁴ zdali bych nějak nemohl vzbudit žárlivost ⌈svých pokrevních bratrů⌉¹ a některé z nich zachránit.²

1. ř.: svého těla (sarx)
2. 1K 7,16; 9,22; 1Tm 4,16; 2Tm 2,10; Jk 5,20

¹⁵ Neboť jestliže jejich zavržení¹ znamenalo smíření² světa, co jiného bude znamenat jejich ³přijetí než život ⌈po zmrtvýchvstání⌉?⁴

1. srv. Sk 27,22†
2. 5,11
3. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
4. ř.: z mrtvých

¹⁶ Jsou–li prvotiny¹ svaté, je svaté i těsto; je–li kořen svatý, jsou svaté i větve.

1. Nu 15,20n

¹⁷ Jestliže však některé větve byly vylomeny¹ a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a stal ses účastníkem² kořene [i] ³tučnosti⁴ olivy,

1. Jr 11,16; J 15,2
2. srv. 1K 9,23
3. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
4. Sd 9,9

¹⁸ nevynášej se nad ty větve! Jestliže se vynášíš, nezapomeň, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen tebe.¹

1. J 4,22

¹⁹ Řekneš tedy: Větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.

²⁰ Dobře. Nevěrou¹ byly vylomeny, ty však stojíš² vírou. Nepovyšuj se,³ ale boj se!⁴

1. He 3,12.19
2. 5,2; 2K 1,24
3. Jk 4,6
4. Př 3,7; 28,14; Fp 2,12; 1Pt 1,17

²¹ Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, ani tebe [nijak] neušetří.

²² Považ tedy dobrotu¹ i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří padli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš–li se jeho dobroty držet; jinak budeš vyťat i ty.

1. 2,4

²³ A oni, nezůstanou–li v nevěře,¹ budou naroubováni, neboť Bůh má moc je znovu naroubovat.

1. 2K 3,16

²⁴ Jestliže tys byl vyťat z olivy od přírody plané a proti přírodě naroubován na olivu ušlechtilou, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří.

²⁵ Nechci totiž, bratři,¹ abyste nevěděli o tomto tajemství² -- abyste nebyli moudří sami u sebe³ -- že část Izraele se zatvrdila,⁴ dokud nevejde plnost⁵ pohanů.

1. 1,13!
2. 16,25; Mt 13,11!
3. 12,16
4. v. 7
5. v. 12

²⁶ ⌈Bude však⌉¹ zachráněn celý Izrael, jak je napsáno: Ze Siónu přijde Vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnosti;²

1. ř.: A takto bude
2. 1,18!

²⁷ a to bude ⌈má smlouva⌉¹ s nimi, až odejmu jejich hříchy.²

1. ř.: smlouva ode mne; Iz 59,21; Jr 31,33; He 8,10
2. //Iz 27,9

²⁸ Podle¹ evangelia jsou nepřátelé² kvůli vám; ale podle³ vyvolení zůstávají milovanými⁴ pro své otce.⁵

1. n.: S ohledem na (šíření)
2. 5,10
3. n.: S ohledem na (šíření)
4. Jr 31,3
5. 9,5; Dt 10,15

²⁹ Vždyť dary milosti a Boží ¹povolání² jsou neodvolatelné.³

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. 8,28; Ef 1,18; Fp 3,14; 2Te 1,11; He 3,1; 2Pt 1,10
3. ř.: „nelitovatelné“ (srv. 2K 7,10†); Nu 23,19

³⁰ Jako vy jste kdysi¹ neposlouchali Boha, nyní však se vám dostalo milosrdenství² pro jejich neposlušnost,

1. Tt 3,3!
2. n.: došli jste slitování; 1K 7,25; 2K 4,1; 1Pt 2,10

³¹ tak i oni nyní upadli v neposlušnost pro milosrdenství ⌈prokázané vám⌉,¹ aby také² došli milosrdenství.

1. ř.: vaše
2. ř.: + oni [nyní]

³² Bůh totiž všechny uzavřel¹ pod² neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.

1. Ga 3,22
2. ř.: do …

³³ Ó hlubino bohatství¹ a moudrosti² i poznání³ Božího! Jak nevyzpytatelné⁴ jsou jeho soudy a nepostižitelné⁵ jeho cesty!

1. 2,4!
2. Ef 3,10; Ko 2,3
3. Jb 11,7
4. Iz 40,28
5. n.: nevystopovatelné

³⁴ Kdo poznal Pánovu mysl a kdo se stal jeho rádcem?¹

1. //Iz 40,13 (LXX); 1K 2,16

³⁵ Anebo kdo mu dal něco dopředu, aby mu to on musel odplatit?¹

1. //Jb 41,3

³⁶ Vždyť z něho a skrze něho a ⌈pro něho⌉¹ jsou všechny věci. Jemu buď sláva² na věky. Amen.³

1. ř.: k němu (do něho); 1K 8,6; He 2,10
2. 16,27; Ef 3,21; Fp 4,20; 2Tm 4,18; 2Pt 3,18; Ju 1,25; Zj 1,6
3. 1,25!

¹ Vybízím¹ vás tedy, bratři,² skrze milosrdenství³ Boží, abyste vydali⁴ svá těla⁵ v oběť živou, svatou⁶ a příjemnou⁷ Bohu; to je vaše rozumná⁸ služba⁹ Bohu.

1. 1Tm 2,1p
2. 1,13!; 15,14.30; 16,17; 1K 1,10
3. ř. množ. č.
4. 6,13
5. 1K 6,20
6. 1K 1,21
7. n.: líbící se / přijatelnou (v. 2); 14,18; 15,16; Lv 1,9!; Ž 69,32; ::Jr 6,20; Fp 4,18; He 12,28; 13,16.21; 1Pt 2,5v
8. n.: duchovní / týkající se slova (logikos)
9. 1,9; 9,4; Sk 24,14!; 26,7; Fp 3,3; He 9,1

² A nepřipodobňujte¹ se tomuto věku,² nýbrž proměňujte³ se obnovou⁴ [své] mysli,⁵ abyste mohli zkoumat,⁶ co je ⌈Boží vůle,⁷ co je dobré, přijatelné⁸ a dokonalé⌉.⁹

1. 1Pt 1,14†
2. Mt 12,32!; Ga 1,4; 1J 2,15
3. Mt 17,2; Mk 9,2; 2K 3,18†
4. Tt 3,5†
5. Ef 4,23
6. n.: rozpoznat; 1,28; Ef 5,10; Fp 1,10
7. 1,10!; Mt 6,10!
8. v. 1p
9. n.: dobrou, přijatelnou a dokonalou Boží vůlí

³ Skrze milost, která mi byla dána,¹ pravím každému, kdo je mezi vámi: Nesmýšlejte výš,² než je třeba smýšlet, ale smýšlejte³ tak, abyste jednali rozumně,⁴ podle toho, jakou míru⁵ víry udělil každému Bůh.

1. 15,15; 1K 3,10; Ga 2,9; Ef 3,7
2. HL; n : povýšeně; 11,20; Př 16,18; 2K 12,7; 1Tm 6,17; Ga 6,3
3. 1K 4,6; Fp 2,2; 3,15; 1Tm 1,14
4. n.: rozvážně; Sk 26,25; 2K 5,3; Tt 2,6
5. 2K 10,13; Ef 4,7

⁴ Jako máme v jednom těle¹ mnoho údů a všechny ty údy nemají stejný úkol,

1. 1K 12,12—14; Ef 4,4

⁵ tak i my, i když je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu, ale jednotlivě jsme údy jeden druhého.

⁶ Máme rozdílné dary¹ podle milosti, která nám byla dána: Má–li někdo proroctví,² ať ho užívá v souhlase s vírou.

1. ř.: charismata; 1K 7,7; 1Pt 4,10
2. Sk 11,27!; 1K 12,10; 14,1; 1Te 5,20

⁷ Má–li službu,¹ ⌈ať slouží⌉.²³ Je–li vyučující, ⌈ať učí⌉.⁴

1. Sk 6,1
2. U všech sedmi charismat lze také doplnit svůj dar rozpozná nebo ať svůj dar používá. ř.: v té službě
3. 1Pt 4,11
4. ř.: v tom vyučování; Ga 6,6; 1Tm 5,17

⁸ Má–li dar povzbuzování,¹ ⌈ať povzbuzuje⌉.² Kdo rozdává, ať rozdává upřímně.³ Kdo stojí v čele, ⌈ať je horlivý⌉.⁴ Kdo prokazuje milosrdenství,⁵ ať to činí radostně.⁶

1. n.: napomínání; ř.: je–li povzbuzující, … rozdávající, … stojící … prokazující …
2. ř.: v tom povzbuzování / napomínání; Sk 11,23; 13,15
3. ř.: v přímosti / prostotě; Ef 6,5; Ko 3,22; n.: štědře (2K 9,11.13)
4. ř.: v horlivosti / píli; v. 11; 2K 8,7; He 6,11; Kaz 9,10
5. 2S 9,1; L 10,37
6. ř.: v radosti; 2K 9,7

Pravidla křesťanského života

⁹ Láska¹ ať je bez přetvářky. Ošklivte si zlo,² lněte k dobrému.³

1. 2K 6,6; 1Tm 1,5
2. Ž 97,10; Př 8,13; Am 5,15
3. 1Te 5,21n

¹⁰ Vroucně se navzájem milujte bratrskou láskou,¹ ⌈v prokazování úcty⌉² předcházejte jeden druhého.

1. 1Te 4,9; He 13,1; 2Pt 1,7
2. ř.: uctivostí; 13,7

¹¹ V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha,¹ služte Pánu.²

1. Sk 18,25
2. 14,18; ::16,18; Sk 20,19; Ef 6,7

¹² V naději¹ se radujte, v soužení² buďte trpěliví,³ v modlitbě vytrvalí.⁴

1. n.: Z naděje; 5,2!
2. 5,3!; 1Pt 2,20
3. Ko 1,11; Jk 5,7n
4. n.: vytrvale se věnující / cílevědomí / oddaní m. (stejný výraz — 13,6; Sk 1,14; 6,4); 12,5v; Ko 4,2.12; 1Te 5,17; 2K 12,8

¹³ Sdílejte se se svatými¹ v jejich potřebách, usilujte² o pohostinnost.³

1. 1,7; He 6,10
2. 1K 14,1p
3. 1Tm 3,2; He 13,2; 1Pt 4,9

¹⁴ Dobrořečte těm, kteří vás pronásledují,¹ dobrořečte a nezlořečte.

1. Mt 5,44

¹⁵ Radujte¹ se s radujícími, plačte s plačícími.²

1. L 1,58; Sk 11,23; 1K 12,26; 2K 2,3
2. Jb 30,25; J 11,33—36; 2K 11,29; He 13,3

¹⁶ ⌈Mějte jeden k druhému stejný ohled.⌉¹ Nepomýšlejte na vysoké věci,² ale nechte se vést k obyčejným.³ Nebuďte moudří sami podle sebe.⁴

1. n : Buďte navzájem v souladu; 15,5; Fp 2,2; 1Pt 3,8
2. 12,3
3. ř.: nízkým (věcem / lidem)
4. 11,25; Př 3,7

¹⁷ Nikomu neodplácejte zlým za zlé.¹ Přede všemi lidmi² mějte na mysli ušlechtilé věci.³

1. Př 20,22; 24,29; 1Pt 3,9
2. Př 3,4; 2K 8,21
3. Fp 4,8

¹⁸ Je–li možno, pokud to záleží na vás,¹ mějte pokoj² se všemi lidmi.

1. 1,15
2. 14,19; Mk 9,50

¹⁹ Nemstěte¹ se sami, milovaní,² nýbrž dejte místo Božímu hněvu,³ neboť je napsáno: Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.⁴

1. v. 17; 1S 25
2. 1,7; [v NS jako oslovení 29×; 1K 10,14!; Jk 1,16; 1Pt 2,11; 1J 3,2; srv. Sk 15,25!]
3. 1,18!
4. //Dt 32,35; He 10,30; 1Te 4,6

²⁰ Ale: Jestliže má tvůj nepřítel hlad, dávej mu jíst, a má–li žízeň, dávej mu pít; když to budeš činit, nasypeš žhavé uhlí na jeho hlavu.¹

1. //Př 25,21n; Mt 5,44

²¹ Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.

¹ Každá duše¹ ať se podřizuje² nadřízeným autoritám,³ neboť není autority, leč od Boha.⁴ Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha,

1. Sk 2,41
2. Ef 5,21; Tt 3,1; 1Pt 2,13nn
3. ř. exúsia zn. pravomoc (Mt 28,18) / mocnost (Ef 2,2; Ko 1,16!) / autorita (srv. Ef 1,21), ale i úřední moc / vrchnost (L 12,11; Tt 3,1)
4. Da 2,21; J 19,11

² takže ten, kdo se staví proti autoritě, odporuje Božímu nařízení. Ti, kdo mu odporují, přivolávají¹ na sebe soud.

1. ř.: vezmou

³ Vládcové nejsou postrachem dobrému jednání, nýbrž zlému. Chceš, aby ses ne musel bát autority? Čiň dobré,¹ a budeš mít od ní chválu.

1. Iz 1,17

⁴ Vždyť je Božím služebníkem pro tvé dobro. Jednáš–li však zle, boj se, neboť ne nadarmo nosí meč. Je Božím služebníkem,¹ vykonavatelem hněvu² nad tím, kdo činí zlo.

1. ř. diakonos; srv. Iz 45,1; Jr 43,10
2. 1Te 4,6

⁵ Proto je nutno podřizovat se, a to nejen kvůli tomu hněvu, nýbrž i kvůli svědomí.¹

1. 9,1; 1K 10,25; 1Tm 1,5

⁶ Proto také platíte¹ daně,² neboť vládcové jsou Božími služebníky³ a právě tomu se vytrvale věnují.⁴

1. n.: plaťte
2. Ezd 4,13; Neh 5,4; Mt 17,25; L 23,2
3. ř. leiturgoi; [„těmi, kdo konají veřejnou službu“, výraz používaný v StS pro kněze sloužící v chrámu (srv. 15,16; He 8,2); srv. Fp 2,25p]
4. 12,12p

⁷ Dejte každému, co jste povinni: komu daň, tomu daň,¹ komu clo, tomu clo, komu bázeň, tomu bázeň, komu čest, tomu čest.

1. Mt 22,21

Buďte připraveni, naše záchrana je blízko

⁸ Nikomu nebuďte nic dlužni,¹ než abyste se navzájem milovali,² neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil Zákon.³

1. 8,12; J 13,14p
2. J 13,34; [dluh povinnosti milovat nikdy nemůže být splacen]
3. Mt 22,39; Ga 5,14; Jk 2,8

⁹ Vždyť přikázání nebudeš cizoložit, nebudeš vraždit, nebudeš krást, nebudeš žádat,¹ a je–li ještě nějaké jiné přikázání, jsou shrnuta² v tomto slovu: Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.³

1. //Ex 20,13—15.17
2. Ef 1,10p†
3. //Lv 19,18

¹⁰ Láska¹ bližnímu nepůsobí nic zlého. Naplněním Zákona je tedy láska.

1. 1K 13

¹¹ Víte také, jaký je čas, že už nastala hodina, abyste procitli¹ ze spánku; vždyť nyní je naše záchrana blíže, než když jsme uvěřili.

1. var.: abychom procitli

¹² Noc pokročila, den se přiblížil.¹ Odložme proto skutky tmy² a oblečme zbroj³ světla.

1. He 10,25; Jk 5,8; 1J 2,18; Zj 1,3; 22,10
2. Ef 5,11
3. 2K 6,7; 10,4; Ef 6,11

¹³ Žijme¹ řádně jako ve dne: ne ⌈v hýření a opilství⌉,² ne v chlípnostech a bezuzdnostech,³ ne ve sváru⁴ a závisti.

1. ř.: Choďme
2. n.: v hostinách a pitkách; (ř. pl.); L 21,34; Ga 5,21; 1Pt 4,3
3. Mk 7,22; 2K 12,21; Ga 5,19; Ef 4,19; 1Pt 4,3; 2Pt 2,2.7.18; Ju 1,4
4. 1,29; 1K 1,11; 2K 12,20; Ga 5,20; 1Tm 6,4; Tt 3,9

¹⁴ Nýbrž oblečte¹ se v Pána Ježíše Krista a nepečujte² o tělo, abyste vyhovovali jeho žádostem.³

1. Ga 3,27; 1Pt 5,5
2. ř.: nedělejte zabezpečení / si starosti (srv. Mt 6,25—31); Sk 24,2†
3. Ga 5,16; 1Pt 2,11

¹ Slabého¹ ve víře přijímejte,² ale ⌈ne proto, abyste posuzovali jeho názory⌉.³

1. 15,1; 1K 8,9; 9,22; 1Te 5,14
2. 15,7
3. ř.: ne k názorovým sporům / rozsuzováním

² Někdo věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen zeleninu.¹

1. Gn 9,3; Př 15,17; Da 1,12

³ Ten, kdo jí, nechť nezlehčuje¹ toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť nesoudí² toho, kdo jí. Vždyť Bůh ho přijal.³

1. v. 10; L 18,9
2. Ko 2,16
3. 15,7

⁴ Kdo jsi ty,¹ že soudíš² cizího sluhu? ⌈Pro svého pána⌉³ stojí⁴ nebo padá. A on bude stát, neboť Pán⁵ je mocen ho postavit.

1. 9,20
2. Mt 7,1; 1K 4,5; Jk 4,12
3. n.: Svým pánem; ř.: Svému pánu
4. 16,25; Ju 1,24
5. var.: Bůh

⁵ Někdo považuje jeden den za důležitější¹ než druhý,² jiný považuje všechny dny za stejně důležité. Každý nechť je plně přesvědčen³ ⌈o tom, jak sám smýšlí⌉.⁴

1. Ga 4,10
2. ř.: druhý den
3. v. 23
4. ř.: ve vlastní mysli

⁶ Kdo zachovává určitý den, zachovává jej Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, nejí Pánu a také děkuje Bohu.¹

1. Mt 14,19; 1K 10,30; 1Tm 4,3n

⁷ Nikdo z nás nežije sám sobě¹ a nikdo sám sobě neumírá.

1. 2K 5,15; Ga 2,20

⁸ Neboť žijeme–li, žijeme Pánu, umíráme–li, umíráme Pánu.¹ Ať tedy žijeme či umíráme, patříme Pánu.

1. Fp 1,20; 1Te 5,10

⁹ Vždyť proto Kristus zemřel a ožil,¹ aby se stal Pánem² mrtvých i živých.³

1. var.: vstal [a ožil]; Zj 1,18
2. Mt 28,18; Fp 2,11
3. Sk 10,42

¹⁰ Ty pak, proč soudíš¹ svého bratra? Nebo i ty, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni se přece postavíme před soudnou stolici Boží.²³

1. v. 3
2. var.: Kristovou.
3. 2K 5,10

¹¹ Neboť je napsáno: Jakože jsem živ,¹ praví Pán, skloní se ⌈přede mnou⌉² každé koleno a každý jazyk vyzná Bohu chválu.

1. Iz 49,18; //45,23
2. ř.: mně

¹² Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet¹ Bohu.

1. ř.: slovo; Mt 12,36!; Ga 6,5

Berte ohled jeden na druhého

¹³ Nesuďme¹ už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak si počínat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu² nebo svod.³

1. Mt 7,1
2. Mt 16,23; 1K 8,9
3. n.: pohoršení; Mt 18,7; 1K 8,13

¹⁴ Vím a jsem přesvědčen¹ v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě;² jen tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté.

1. 8,38
2. Mt 15,10n; Sk 10,15; 1Tm 4,4; Tt 1,15

¹⁵ Zarmucuje–li se tvůj bratr kvůli pokrmu, nejednáš¹ již podle lásky. Neuváděj svým pokrmem do záhuby² toho, za nějž Kristus zemřel!³

1. ř.: nechodíš; Ef 4,1!
2. Mt 7,13
3. 1K 8,11; Ef 5,2

¹⁶ Ať se nemluví zle o tom, co je pro vás¹ dobré.

1. var.: nás

¹⁷ Vždyť Boží království¹ není pokrm² a nápoj, nýbrž spravedlnost,³ pokoj⁴ a radost⁵ v Duchu Svatém.

1. Mt 6,33; 1K 4,20
2. 1K 8,8
3. Fp 3,9
4. 5,1—5; Fp 4,7
5. 15,13; Sk 13,52; Ga 5,22; 1Pt 1,8

¹⁸ Kdo takto¹ slouží² Kristu, je milý³ Bohu a ⌈lidé ho mají v úctě⌉.⁴

1. n.: v tom trojím; ř.: v tomto / var.: v těchto věcech
2. 12,11
3. 12,1p
4. ř.: lidem je osvědčeným / váženým; 2K 8,21

¹⁹ A tak usilujme¹ o to,² co vede k pokoji,³ a o to,⁴ co slouží k společnému budování.⁵

1. var.: usilujeme; 1K 14,1p
2. ř.: ty věci
3. 12,18
4. ř.: ty věci
5. 15,2; 1K 10,23; 14,3n; 2K 12,19; Ef 4,12

²⁰ Neboř kvůli pokrmu Boží dílo. Všechno je sice čisté, ale slouží ke zlému tomu člověku, který ⌈pohoršuje druhého tím, co⌉¹ jí.

1. ř.: skrze kámen úrazu

²¹ Je dobré nejíst maso¹ a nepít víno ani nedělat to, nad čím se tvůj bratr uráží [nebo co ho přivádí k pádu či zeslabuje].

1. 1K 8,13

²² ⌈Víru, kterou máš ty, měj⌉¹ pro sebe před Bohem. Blahoslavený je ten, kdo neodsuzuje² sám sebe za to, co pokládá za správné.

1. var.: Ty máš víru? Měj (ji)
2. 1J 3,21

²³ Ten však, kdo pochybuje¹ a jedl by, je odsouzen, ⌈protože nejednal na základě víry⌉.² Všecko, co ne ní z víry, je hřích.³

1. Jk 1,6!
2. ř.: protože ne z víry
3. v. 14

¹ My silní¹ jsme povinni snášet slabosti těch, kteří nemají sílu,² a nemít zalíbení³ sami v sobě.

1. 1J 2,14
2. 14,1
3. Ga 1,10; 1Te 4,1

² Každý z nás ať se snaží líbit¹ bližnímu² k jeho dobru, pro jeho budování.³

1. 1K 10,24
2. Mt 5,43p
3. 14,19

³ Vždyť i Kristus neměl zalíbení sám v sobě, nýbrž jak je napsáno: Urážky¹ těch, kdo tebe tupili, padly na mne.²

1. He 10,33!
2. //Ž 69,10

⁴ Všecko, co bylo kdysi napsáno, bylo napsáno¹ k našemu poučení, abychom skrze trpělivost² a povzbuzení³ z Písem měli naději.⁴

1. 4,23
2. n.: vytrvalost
3. n.: napomenutí; n.: útěchu /-y (srv. 2K 1,3)
4. Sk 24,15!

⁵ Bůh trpělivosti a povzbuzení¹ kéž vám dá být mezi sebou jedné mysli² podle Krista Ježíše,

1. n.: napomenutí; n.: útěchu /-y (srv. 2K 1,3)
2. 12,16; Fp 2,2

⁶ abyste jednomyslně¹ jedněmi ústy slavili Boha a Otce² našeho Pána Ježíše Krista.

1. Sk 1,14
2. J 20,17; 1Pt 1,3!

⁷ Proto přijímejte¹ jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal² vás.³

1. 14,1
2. L 15,2
3. var.: nás

⁸ Neboť pravím, že Kristus se stal služebníkem obřezaných¹ pro pravdu Boží, aby potvrdil zaslíbení daná otcům²

1. 3,30p; 4,12; Mt 15,24
2. L 1,55.72

⁹ a aby národy¹ slavily Boha za jeho milosrdenství, jak je napsáno: Proto ti vzdám chválu mezi národy² a tvému jménu budu zpívat chvály.³

1. n.: pohané /-y
2. n.: pohané /-y
3. //Ž 18,50

¹⁰ A dále praví: Zaradujte se, národy,¹ spolu s jeho lidem.²

1. n.: pohané /-y
2. //Dt 32,43

¹¹ A opět: Chvalte Pána všechny národy, ⌈ať jej velebí⌉¹ všichni lidé.²

1. var.: velebte jej
2. //Ž 117,1

¹² A dále praví Izaiáš: Bude kořen Isajův, ten, jenž povstane, aby vládl národům;¹ v něj budou pohané doufat.²

1. n.: pohanům
2. //Iz 11,10

¹³ Bůh naděje kéž vás naplní veškerou radostí¹ a pokojem ve víře,² abyste se rozhojňovali³ v naději⁴ mocí Ducha Svatého.⁵

1. 14,17; Sk 13,52
2. ř.: ve věření
3. 1K 14,12; 1Te 4,1.10; 2Te 1,3
4. 5,2!; He 6,11
5. v. 19

Pavlova misie mezi národy

¹⁴ Sám jsem o vás, moji bratři, přesvědčen,¹ že i vy jste plni dobroty,² naplněni veškerým poznáním,³ a že jste schopni se i navzájem napomínat.⁴

1. 8,38
2. Ga 5,22; Ef 5,9
3. Př 11,9; Iz 11,9; Oz 4,6; 2K 4,6; Ko 1,9; 2Pt 2,20
4. Př 12,1; Sk 20,31!; Ko 3,16; He 3,13

¹⁵ Přece však jsem vám psal místy směleji, jako připomínku pro vás, pro milost, která mi byla dána¹ od Boha,

1. 12,3

¹⁶ abych byl služebníkem¹ Krista Ježíše mezi pohany.² Konám posvátnou službu³ při evangeliu Božím, aby se pohané⁴ stali příjemnou⁵ obětí, posvěcenou Duchem Svatým.

1. 13,6p; 1,1v; 1K 3,5v
2. v. 9; 11,13
3. ř.: Jednám jako kněz; HL
4. n.: národy staly
5. 12,1

¹⁷ Mám se tedy čím chlubit¹ v Kristu Ježíši ve věcech, které se týkají Boha.²

1. 2K 10,15—17; Fp 3,3
2. n.: v Božích věcech; He 2,17; 5,1

¹⁸ Neodvážil¹ bych se mluvit o něčem, co by Kristus nevykonal² skrze mne k poslušnosti pohanů,³ slovem⁴ i skutkem,⁵

1. 2K 11,21; Fp 1,14
2. Sk 14,27; 15,4; 21,19
3. ř.: národů; Sk 21,19
4. 2Te 2,17!
5. Sk 19,11; Ko 3,17; 2Te 2,17

¹⁹ v moci znamení a divů,¹ v moci² Ducha Božího,³ takže od Jeruzaléma a dokola až po Illyrii⁴ jsem dovršil zvěstování evangelia Kristova.

1. J 4,48; Sk 15,12; 2K 12,12
2. Sk 1,8
3. var.: Svatého
4. [řím. provincie S od Makedonie (Sk 20,1), na území dnešní Albánie; 2Tm 4,10p]

²⁰ A zakládám¹ si na tom, že jsem takto evangelium hlásal² tam, kde Kristovo jméno ještě nebylo vysloveno, abych nestavěl na cizím základě,³

1. 2K 5,9; 1Te 4,11†
2. 1K 1,17
3. 1K 3,10

²¹ nýbrž tak, jak je napsáno: Ti, jimž o něm nebylo zvěstováno, uvidí, a ti, kteří neslyšeli, porozumí.¹

1. //Iz 52,15

Pavlův úmysl navštívit Řím

²² Proto mi také bylo mnohokrát zabráněno¹ v tom, abych k vám přišel.

1. 1,13; 1Te 2,18

²³ Nyní však už ⌈není pro mě⌉¹ v těchto krajinách místo a mnoho let v sobě nosím touhu² k vám přijít,

1. ř.: nemaje
2. 1,11

²⁴ až půjdu do Hispanie.¹ Doufám, ⌈že na této cestě⌉² se s vámi uvidím a že mě tam vypravíte,³ až se s vámi napřed trochu potěším.⁴

1. [tj. na území dnešního Španělska]
2. ř.: procházeje
3. Sk 15,3
4. 1,12

²⁵ Nyní však jdu do Jeruzaléma¹ ⌈s pomocí⌉² pro svaté.³

1. Sk 19,21
2. ř.: konaje službu; Sk 24,17
3. v. 31; 1,7

²⁶ ⌈Makedonští a Achajští⌉¹ uznali totiž za dobré uspořádat nějakou sbírku² pro chudé,³ kteří jsou mezi svatými v Jeruzalémě.

1. ř.: Makedonie (Sk 16,9p; 2K 8,1; 1Te 1,7) a Achaia (Sk 18,27; 2K 1,1; 9,2)
2. ř.: obecenství
3. Ga 2,10

²⁷ Uznali za dobré to udělat, protože jsou také jejich dlužníky. Neboť jestliže pohané¹ dostali podíl na jejich duchovních darech, jsou povinni posloužit jim zase ve věcech hmotných.²

1. ř.: národy
2. 1K 9,11

²⁸ Když tedy ⌈tento úkol⌉¹ dokončím a zapečetím jim toto ovoce sbírky, vydám se přes vás do Hispanie.

1. ř.: toto

²⁹ Vím, že ⌈až k vám přijdu⌉,¹ přijdu ⌈v plnosti⌉² požehnání [evangelia] Kristova.

1. ř.: přicházeje k vám
2. n.: s plností

³⁰ Prosím¹ vás, bratři, skrze našeho Pána Ježíše Krista a skrze lásku Ducha: ²Zápaste spolu se mnou v modlitbách³ za mne k Bohu,

1. 1Tm 2,1p
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
3. 2K 1,11; Ko 4,12; 1Te 5,25; 2Te 3,1

³¹ abych byl vysvobozen¹ od nevěřících² v Judsku a aby ta to moje služba³ pro Jeruzalém byla svatým⁴ příjemná,

1. 2Tm 3,11; 4,17
2. 1K 6,6; n.: neposlušných
3. 2K 8,4; 9,1
4. Sk 9,13

³² abych pak z Boží vůle¹ s radostí přišel k vám [a] ²odpočinul³ si mezi vámi.

1. 1,10!; Sk 18,21
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
3. Dt 5,14; Mk 6,31

³³ Bůh pokoje¹ buď se všemi vámi. Amen.²

1. 16,20; 1K 14,33; 2K 13,11; Fp 4,9; 1Te 5,23; 2Te 3,16; He 13,20
2. 1,25!

¹ Doporučuji¹ vám naši sestru Foibé, diakonku² církve, která je v Kenchrejích,³

1. 2K 3,1; 10,11n.18
2. Fp 1,1; 1Tm 3,8; Sk 6,1—6
3. Sk 18,18

² abyste ji přijali¹ v Pánu, jak se sluší mezi svatými² a pomohli jí ve všem, v čem by vás potřebovala. Vždyť i ona byla ³pomocnicí⁴ mnoha lidem, i mně samému.

1. Fp 2,28
2. v. 15; 1,7
3. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
4. Sk 13,5; 2K 1,24

³ Pozdravte Prisku a Akvilu,¹ mé spolupracovníky² v Kristu Ježíši,

1. Sk 18,2
2. v. 9.21; 1K 3,9!; 2K 8,23; Fp 2,25; 4,3; 1Te 3,2; srv. sloveso — Mk 16,20

⁴ kteří pro můj život¹ nasadili vlastní hrdlo;² jsem jim zavázán vděčností nejen já sám, ale i všechny církve³ z pohanů.⁴

1. ř.: duši
2. Fp 2,30; 1J 3,16
3. n.: shromáždění
4. ř.: národů

⁵ Pozdravte i církev v jejich domě.¹ Pozdravte mého milovaného² Epaineta, který je Kristovou prvotinou³ v Asii.⁴

1. v. 10; 1K 16,19; Ko 4,15; Fm 1,2
2. v. 8n; 1,7; Sk 15,25!
3. 1K 16,15; Jk 1,18
4. Sk 2,9p; 2K 1,8

⁶ Pozdravte Marii, která se pro vás mnoho napracovala.¹

1. v. 12; 1K 15,10; Ga 4,11; 1Te 5,12; 1Tm 4,10; 5,17

⁷ Pozdravte Andronika a Junii,¹ mé příbuzné² a mé spoluvězně,³ kteří jsou ve vážnosti mezi apoštoly a kteří též byli v Kristu přede mnou.

1. n.: Junia
2. 9,3
3. Ko 4,10; Fm 1,23†

⁸ Pozdravte Ampliata, mého milovaného v Pánu.

⁹ Pozdravte Urbana, našeho spolupracovníka v Kristu, a Stachya, mého milovaného.

¹⁰ Pozdravte Apella, osvědčeného¹ v Kristu. Pozdravte ty, kteří jsou z domu² Aristobulova.

1. 1K 11,19; Fp 2,22; 2Tm 2,15
2. v. 5; Sk 10,2p; 1K 1,16; 1Tm 3,4p; 2Tm 4,19

¹¹ Pozdravte mého příbuzného¹ Herodiona. Pozdravte ty z domu Narcisova, kteří jsou v Pánu.

1. 9,3

¹² Pozdravte Tryfainu a Tryfósu, které se namáhaly v Pánu. Pozdravte milovanou Persidu, která se mnoho napracovala¹ v Pánu.

1. v. 6

¹³ Pozdravte Rufa,¹ vyvoleného² v Pánu, a jeho matku, která je i mou matkou.

1. Mk 15,21
2. 8,33!

¹⁴ Pozdravte Asynkrita, Flegóna, Herma, Patrobia, Hermia i bratry, kteří jsou s nimi.

¹⁵ Pozdravte Filologa a Julii, Nerea a jeho sestru, Olympia¹ a všechny svaté, kteří jsou s nimi.

1. n.: Olympii

¹⁶ Pozdravte se navzájem svatým políbením.¹ Pozdravují vás všechny církve Kristovy.

1. 1K 16,20; 2K 13,12; 1Te 5,26; 1Pt 5,14

¹⁷ Vybízím¹ vás, bratři, abyste si dávali pozor² na ty, kdo působí roztržky³ a pohoršení⁴ proti učení,⁵ kterému jste se naučili.⁶ Vyhýbejte se jim!⁷

1. n.: Vyzývám / Napomínám; 12,1; 15,30
2. Mt 7,15
3. 1K 1,10v; 3,3; Ga 5,20
4. n.: svody
5. 6,17
6. Ef 4,20; 1Tm 1,3; 6,3
7. 2Te 3,6; Tt 3,10; 2J 1,10

¹⁸ Neboť takoví neslouží¹ našemu Pánu Kristu, nýbrž vlastnímu břichu,² a úlisnými a líbivými řečmi svádějí srdce bezelstných lidí.³

1. 14,18
2. Fp 3,19
3. Ko 2,4; 2Pt 2,3

¹⁹ ⌈Zpráva o vaší poslušnosti⌉¹ se dostala ke všem.² Mám z vás proto radost; přeji si však, abyste byli moudří v tom, co je dobré, a ⌈prosti toho⌉,³ co je zlé.⁴

1. ř.: Vaše poslušnost
2. 1,8
3. ř.: nepřimíšeni v tom
4. Jr 4,22; 1K 4,20

²⁰ Bůh pokoje¹ brzo² srazí Satana³ pod vaše nohy. Milost našeho Pána Ježíše [Krista] buď s vámi. [Amen.]

1. 15,33!
2. srv. 13,12
3. Mt 4,10

²¹ Pozdravuje¹ vás můj spolupracovník Timoteus² i Lucius³ a Jáson⁴ a Sosipatros,⁵moji příbuzní.⁶

1. 1K 16,19; Ko 4,10; 2Tm 4,21; Tt 3,15; Fm 1,23; 1Pt 5,13; 2J 1,13
2. Sk 16,1
3. Sk 13,1
4. Sk 17,5—9
5. Sk 20,4
6. 9,3

²² Pozdravuji vás v Pánu já Tercius, který jsem napsal¹ ten to dopis.

1. srv. Ga 6,11

²³ Pozdravuje vás Gaius,¹ který byl hostitelem mně² i celému shromáždění.³ Pozdravuje vás Erastos,⁴ správce městské pokladny, a bratr⁵ Kvartus.

1. 1K 1,14; 3J 1,1p
2. [tj. zde v Korintě]
3. n.: celé církvi
4. Sk 19,22; 2Tm 4,20
5. 1,13!

²⁴ [Milost našeho Pána Ježíše Krista se všemi vámi. Amen.]

²⁵ Tomu, kdo je mocen¹ vás upevnit podle mého evangelia² a zvěsti³ o Ježíši Kristu, podle zjevení⁴ tajemství,⁵ které bylo po časy věků zamlčeno,

1. Sk 20,32; Ef 3,20; Ju 1,24
2. 2,16
3. 1K 2,4!
4. Ga 1,12
5. 11,25

²⁶ nyní¹ však bylo zjeveno a skrze prorocká Písma² podle příkazu³ věčného Boha oznámeno všem národům k poslušnosti víry⁴ --

1. 2Tm 1,10
2. 1,2
3. 1K 7,6; 1Tm 1,1; Tt 1,3
4. 1,5

²⁷ jedinému moudrému Bohu zjevenému skrze Ježíše Krista, jemu buď sláva na věky [věků]. Amen.¹

1. 1,25!