¹ První zprávu,¹ ó Theofile,² jsem napsal³ o všem, co Ježíš začal činit a učit,

1. n.: knihu (ř.: slovo)
2. L 1,3
3. ř.: učinil

² až do dne, kdy byl vzat vzhůru,¹ když skrze Ducha Svatého dal příkazy apoštolům,² které si vyvolil.³

1. 1,9; Mk 16,19
2. v. 26; 2,42n; 4,33nn; 5,12; 8,1.14!; 9,27; L 6,13!
3. v. 24; J 13,18

³ Jim také po svém utrpení mnoha důkazy¹ prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit² a říkal jim o Božím království.³

1. ř. tekmérion, HL; tj. průkazné, přesvědčivé znamení
2. 1K 15,5—7
3. 8,12; 14,22; 19,8; 28,23.31; Mk 1,15; L 4,43

⁴ A když s nimi jedl,¹ nařídil² jim, aby se nevzdalovali z Jeruzaléma,³ ale očekávali Otcovo zaslíbení⁴ -- „které jste slyšeli ode mne,

1. 10,41; [?]; n.: shromažďovat se / být pospolu
2. 10,42; 13,47; Mt 21,6!
3. L 24,29
4. 2,33

⁵ neboť Jan křtil vodou, vy však po nemnohých těchto dnech budete pokřtěni v Duchu Svatém.¹“

1. Mk 1,8

Ježíšovo nanebevzetí

⁶ Když se tedy sešli, tázali se ho: „Pane, v tomto čase obnovíš¹ království² pro Izrael?“³

1. 3,21p; 1Mak 15,3; Mt 17,11
2. n.: kralování / panování
3. L 17,20; 19,11

⁷ Řekl jim: „Nepřísluší vám poznat časy a doby, které Otec¹ uložil ve své vlastní pravomoci,

1. Mt 24,36

⁸ ale přijmete¹ ⌈moc² Ducha Svatého, který na vás přijde⌉,³ a budete mi svědky⁴ v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku⁵ a až po nejzazší konec země.“⁶

1. n.: obdržíte / dostanete; 2,38
2. 6,8; Mi 3,8; Ř 15,19
3. n.: moc, až Duch Svatý na vás přijde
4. v. 22; 2,32; 3,15; 5,32; 10,39; 13,31; 22,15; L 24,48; J 15,27
5. 8,1nn
6. Mt 24,14; 28,19; Ř 10,18; Ko 1,23

⁹ Když to pověděl, byl ⌈před jejich zraky⌉¹ vyzdvižen a oblak² jim ho vzal z očí.

1. ř.: oni hledíce
2. Mt 17,5; L 21,27

¹⁰ A když se upřeně dívali do nebe, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži¹ v bílých šatech

1. L 24,4

¹¹ a řekli: „Muži galilejští, co tu stojíte a hledíte do nebe? Tento Ježíš, který byl od vás vzat vzhůru [do nebe],¹ přijde² právě tak, jak jste ho viděli odcházet do nebe.“

1. Mk 16,19
2. Mt 16,27

Vybrání Matěje namísto Judy

¹² Potom se vrátili do Jeruzaléma z hory nazývané Olivová,¹ která je blízko Jeruzaléma, ve vzdálenosti sobotní cesty.²

1. Mt 21,1; J 8,1
2. vzdálenost, kterou bylo dovoleno ujít: asi 1 km

¹³ Když vešli do města, vystoupili do horní místnosti,¹ kde pobývali Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip, Tomáš, Bartoloměj, Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélóta² a Juda Jakubův.³

1. Mk 14,15
2. Horlivec
3. Mt 10,2nn

¹⁴ Ti všichni zůstávali jednomyslně¹ oddáni² modlitbě³ spolu se ženami,⁴ s Marií, matkou Ježíšovou, a [s] jeho bratry.⁵

1. ř. homothymadon — 2,1.46; 4,24; 5,12; 7,57; 8,6; 12,20; 15,25; 18,12; 19,29; Ř 15,6†
2. 6,4; Ř 12,12; Ko 4,2
3. var.: + a prosbě
4. L 8,2
5. Mt 12,46; 13,55; J 7,3

¹⁵ V těch dnech se postavil Petr uprostřed bratří¹ -- byl tam pohromadě zástup asi sto dvaceti osob² -- a řekl:

1. [ve smyslu: spoluvěřících, sourozenců skrze Kristovu krev, příslušnosti do rodiny Božích dětí (srv. Mt 23,8; Mk 3,35)]; Sk 9,30; 10,23; 11,29; 15,1!; Ř 1,13!; Fp 1,12; 1Tm 6,2; Zj 12,10
2. ř.: jmen

¹⁶ „⌈Muži bratři,⌉¹ muselo se naplnit² slovo Písma, které předpověděl³ Duch Svatý ústy⁴ Davidovými⁵ o Judovi,⁶ jenž se stal vůdcem těch, kteří se zmocnili Ježíše;

1. [toto oslovení se vyskytuje ve Sk 13×; 2,29.37; 7,2!; 13,15; 15,7; srv. 6,3; 1K 1,10!; Jk 1,2p]
2. Mt 26,56; J 13,18
3. 7,52; Ř 9,29
4. 15,7
5. 4,25
6. Mt 26,47

¹⁷ byl počítán mezi nás¹ a obdržel podíl na této službě.²

1. J 6,70n
2. v. 25; 20,24; 21,19; 2K 4,1

¹⁸ Z odměny za nepravost získal pole,¹ a když spadl střemhlav, roztrhl se v půli a všechny jeho vnitřnosti vyhřezly.²

1. Mt 27,3—10
2. Ž 55,16.24

¹⁹ A to se stalo známým všem obyvatelům Jeruzaléma, takže to pole bylo v jejich vlastním jazyce nazváno Hakeldama, to znamená Krvavé pole.

²⁰ Neboť je napsáno v knize Žalmů: Jeho příbytek ať zpustne, ať není nikoho, kdo by v něm bydlil¹ a Jeho pověření² ať obdrží jiný.³

1. Ž 69,26
2. ř. episkopé (= dozorčí úřad)
3. Ž 109,8

²¹ Proto se musí jeden z těch mužů, kteří s námi chodili po celý ten čas, kdy Pán Ježíš pobýval¹ mezi námi,²

1. ř.: vcházel a vycházel; 9,28; (srv. Nu 27,17; 1Kr 3,7)
2. Mk 3,14

²² od křtu Janova¹ až do dne, kdy byl od nás vzat vzhůru, stát spolu s námi svědkem² jeho zmrtvýchvstání.“

1. Mt 3,16
2. v. 8

²³ I postavili dva: Josefa zvaného Barsabáš, jenž měl příjmení Justus, a Matěje.

²⁴ Pak se pomodlili¹ a řekli: „Ty, Pane, který znáš srdce² všech, ukaž, kterého z těchto dvou sis vyvolil,³

1. 6,6; 13,3; 14,23
2. 15,8; 1S 16,7; Jr 17,10
3. v. 2

²⁵ aby dostal místo¹ v této ⌈službě² a v apoštolství⌉,³ od něhož se Juda odvrátil a odešel na své⁴ místo.“

1. var.: los
2. v. 17
3. n.: apoštolské službě
4. ř.: vlastní (= eufemismus pro smrt)

²⁶ Dali jim losy¹ a los padl na Matěje; i byl volbou připojen k jedenácti² apoštolům.

1. Lv 16,8; Nu 26,55; 1S 14,41; Př 16,33; L 1,9
2. 2,14; Mt 28,16

¹ Když nastal¹ den Letnic,² byli všichni spolu na jednom místě.

1. ř.: se naplňoval (To se může vztahovat k dovršování sedmi předcházejících týdnů.); srv. L 9,51
2. ř. pentékostés; 20,16; L 23,15nn; 1K 16,8

² Náhle¹ se ozval² zvuk z nebe, jako když se žene prudký vítr,³ a naplnil celý dům, kde seděli.

1. 16,26
2. n.: se stal
3. n.: dech; srv. J 3,8

³ A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně, které se rozdělovaly, a na každém z nich se usadil jeden.

⁴ Všichni byli naplněni Duchem Svatým¹ a začali mluvit jinými jazyky,² jak jim Duch dával promlouvat.

1. 4,8.31; 9,17; 11,15
2. 10,46; 19,6; Mk 16,17; 1K 12,10n; 14,21

⁵ V Jeruzalémě pobývali Židé, zbožní¹ muži ze všech národů, které jsou pod nebem.²

1. 8,2; 10,2.7; 13,43; 22,12; L 2,25; 2Pt 2,9
2. 4,12; Dt 2,25; Ko 1,23

⁶ A když se ozval ten zvuk, sešlo se mnoho¹ lidí a byli zmateni,² protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí.

1. ř.: množství
2. 9,22

⁷ [Všichni] byli ohromeni¹ a udiveně² říkali:³ „Hle, což nejsou všichni ti, kteří tu mluví, Galilejci?⁴

1. 8,9!; 10,45; L 24,22
2. 4,13; L 1,21
3. var.: + jeden druhému:
4. 1,11

⁸ Jak to, že každý z nás slyší svůj vlastní jazyk, ve kterém jsme se narodili?

⁹ Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie,¹ Pontu² a Asie,³

1. 1Pt 1,1
2. 18,2
3. Asie označuje v NS záp. pobřeží provincie Malá Asie; 6,9; 16,6; 19,10; 20,4.18; 21,27; 24,19; 27,2; Ř 16,5; 1Pt 1,1

¹⁰ Frygie¹ a Pamfylie,² Egypta a oblastí Libye u Kyrény³ a návštěvníci z Říma,

1. 16,6; 18,23; Zj 3,14p
2. 13,13; 14,24; 15,38; 27,5
3. [oblast dnešního Tripolisu; 11,20; Mt 27,32]

¹¹ Židé i proselyté,¹ Kréťané a Arabové: všichni je slyšíme mluvit našimi jazyky veliké věci² Boží.“

1. tj. pohané, kteří se obřízkou připojili k Izraeli; 6,5; 13,43; Est 8,17; Mt 23,15
2. L 1,49

¹² Všichni z toho byli ohromeni¹ a zmateni² a jeden druhému říkali: „Co to má znamenat?“³

1. v. 7; 8,9.13; 9,21; 10,45; 12,16; Mk 6,51; L 24,22
2. 5,24
3. 10,17; 2S 12,21; Neh 2,19; Mk 1,27

¹³ Ale jiní se posmívali¹ a říkali: „Jsou opilí.“²

1. 17,32†; Mt 9,24v
2. ř.: Jsou plni nového vína (Gn 27,28); 1S 1,14; 1K 14,23

Petrovo letniční kázání

¹⁴ Petr se postavil spolu s jedenácti,¹ pozvedl² svůj hlas³ a přímo⁴ k nim promluvil: „Muži⁵ judští a všichni obyvatelé Jeruzaléma, toto ať je vám známo, vyslechněte pozorně má slova.

1. 1,26
2. Gn 21,16; srv. Dt 3,27p
3. 4,24; Dt 3,27p; Iz 40,9
4. ř. apofthengesthai, v NS 3×: Sk 2,4.14; 26,25†. vyslovovat (jasně) / vyhlašovat (důrazně) — slovo zde zn.: promlouvat prorocky / z Ducha (také ve v. 4)
5. v. 22

¹⁵ Tito lidé nejsou opilí, jak se domníváte. Vždyť je ⌈devět hodin ráno⌉.¹

1. ř.: třetí hodina dne; srv. 1Te 5,7

¹⁶ Ale toto je to, co je řečeno skrze proroka [Jóela]:

¹⁷ I stane se v posledních dnech, praví Bůh, že vyleji¹ ze svého Ducha na každé tělo; vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci budou vídat vidění² a vaši starci budou mívat³ sny.

1. v. 33
2. ř. horasis, srv. častější výraz: horama (10,3!); Zj 9,17
3. ř.: snít

¹⁸ I na své otroky a na své otrokyně [v oněch dnech] vyleji ze svého Ducha, [a budou prorokovat].

¹⁹ A dám divy nahoře na nebi a znamení dole na zemi, [krev a oheň a sloupy¹ dýmu].

1. ř.: pára (h.: sloupy)

²⁰ Slunce se obrátí v temnotu a měsíc v krev, než přijde Pánův den,¹ veliký a skvělý.²

1. 2Pt 3,10
2. n.: zjevný

²¹ I ⌈stane se,⌉¹ že každý, kdo bude vzývat² Pánovo jméno, bude zachráněn.³“

1. 3,23
2. 9,14; 22,16; Ř 10,12
3. //Jl 3,1-5

²² „Muži izraelští,¹ slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského,² muže dosvědčeného vám od Boha³ mocnými činy,⁴ divy a znameními,⁵ které Bůh uprostřed vás skrze něho učinil, jak sami víte,⁶

1. 3,12; 5,35; 13,16; 21,28
2. ř.: Nazorejského
3. J 9,33
4. Mt 11,20; 13,54; Sk 19,11; 2K 12,12; He 2,4
5. v. 43; J 4,48; 6,14; 7,31; 11,47; 15,24
6. 26,26; L 24,18; J 3,2

²³ tohoto muže, vydaného podle ustanoveného úradku¹ a předzvědění² Božího, jste skrze ruce bezbožníků³ přibili na kříž a odstranili.⁴

1. 4,28; L 22,22; srv. 7,30
2. 1Pt 1,2
3. ř.: bezzákonných
4. L 24,20

²⁴ Ale Bůh ho vzkřísil,¹ zprostiv ho bolestí² smrti,³ protože nebylo možné, aby byl od ní držen.

1. 3,15v; 13,33; 17,31; Mk 16,6
2. obvykle spojováno s porodními bolestmi (Mk 13,8; srv. Jr 4,31)
3. var.: podsvětí (Hádu); Mt 11,23p

²⁵ Neboť David o něm říká: Viděl jsem Pána stále před sebou, neboť je po mé pravici, abych nezakolísal;

²⁶ proto se mé srdce zaradovalo a můj jazyk se rozjásal, nadto i mé tělo bude přebývat v naději,

²⁷ neboť nezanecháš mou duši v podsvětí,¹ aniž dáš svému Svatému² uvidět zkázu.³

1. ř.: Hádu
2. n.: Zbožnému
3. 13,37

²⁸ Oznámil jsi mi cesty života, naplníš mě radostí před¹ svou tváří.²“

1. ř.: se
2. //Ž 16,8—11

²⁹ „Muži bratři, o patriarchovi¹ Davidovi vám mohu směle říci,² že zemřel³ a byl pohřben⁴ a jeho hrob⁵ je mezi námi až do dnešního dne.⁶

1. He 7,4
2. 4,31; 28,31
3. ř.: skonal
4. 13,36; 1Kr 2,10
5. Neh 3,16
6. ř.: do těchto dnů

³⁰ Byl to prorok¹ a věděl, že se mu Bůh přísahou zavázal, že na jeho trůn posadí ⌈potomka z jeho beder⌉;²

1. Mt 22,43
2. ř.: z plodu jeho beder; srv. Ž 132,11; 2S 7,12n.

³¹ viděl do budoucnosti a promluvil o Kristově zmrtvýchvstání, když řekl, že [jeho duše] nebyla zanechána v podsvětí¹ a jeho tělo nevidělo zkázu.²

1. ř.: Hádu; Mt 11,23
2. Ž 16,10

³² Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme toho svědky.¹

1. 1,8

³³ Když byl tedy vyvýšen pravicí¹ Boží a přijal od Otce ⌈zaslíbeného Ducha Svatého⌉,² vylil³ to, co vy nyní vidíte i slyšíte.

1. n.: na pravici; 5,31; Mk 16,19
2. ř.: zaslíbení Ducha Svatého (tzn. předmět nebo obsah toho zaslíbení); 1,4; Ga 3,14
3. v. 17; 10,45; Tt 3,6

³⁴ Neboť David nevystoupil na nebesa, ale sám říká: Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici,

³⁵ dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.¹

1. //Ž 110,1

³⁶ Ať tedy všechen dům Izraele s jistotou ví,¹ že Bůh učinil toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali, i Pánem i Mesiášem.²“

1. n.: poznává
2. ř.: Kristem

³⁷ Když to uslyšeli, byli ⌈hluboce zasaženi⌉¹ v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: „Co máme dělat,² muži bratři?“

1. ř.: probodeni; Př 12,18; [jsou dvě možnosti, jak bodat jazykem (= mečem) — ke smrti, anebo k životu, a to dokonce věčnému …]
2. 16,30; L 3,10; J 6,28

³⁸ Petr jim [řekl]: „Učiňte pokání¹ a každý z vás ať se dá pokřtít² na základě jména Ježíše Mesiáše³ na⁴ odpuštění svých hříchů, a přijmete⁵ dar Ducha Svatého.⁶

1. 3,19; 17,30; 26,20; Mt 3,2p; Zj 2,5
2. 8,12.36nn; 10,48; 16,15.33; 19,5; 22,16; Mt 3,6p; 28,19; 1Pt 3,21
3. Mt 2,4
4. n.: k (ř. eis)
5. n.: dostanete
6. 1,8; 8,15; 10,45; 19,2

³⁹ Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem, kteří jsou daleko¹ a které si povolá² Pán, náš Bůh.“

1. Ef 2,13
2. Ř 8,30; 9,24; 2Tm 1,9; 2Pt 1,3

⁴⁰ A ještě mnoha jinými slovy to dosvědčil a vyzýval je: „Zachraňte se z tohoto zvráceného¹ pokolení!“

1. n.: pokřiveného (Př 21,8; L 3,5); Gn 32,5; Mt 17,17v; Fp 2,15; 1Pt 2,18

⁴¹ Ti, kteří [radostně]¹ přijali² jeho slovo, byli pokřtěni a toho dne bylo přidáno asi tři tisíce duší.³

1. 16,34
2. 8,14!; Mt 13,20; Ga 4,14; 1Te 1,6
3. 4,4; 5,14; 6,1.7; 9,31; 11,21.24; 14,1.21; 16,5; 17,12

⁴² Vytrvale zůstávali v učení¹ apoštolů a ve společenství,² v lámání³ chleba a modlitbách.⁴

1. 5,28; 13,12; Ř 6,17; 2Te 2,15v; 1Tm 4,16; 2Tm 3,10; 4,2; Tt 1,9
2. 11,26
3. v. 46; 20,7; L 24,35; 1K 10,16
4. 6,4; 12,5

Společenství věřících

⁴³ Každé duše se zmocňoval strach;¹ skrze apoštoly se [v Jeruzalémě] dálo mnoho divů a znamení²[a na všech byl veliký strach].

1. 5,11; L 7,16
2. 5,12; 6,8; 8,6; 9,34.40; 14,3; 15,12; Mk 16,17; J 14,12

⁴⁴ Všichni věřící¹ byli pospolu a měli všechno společné.

1. 5,14; 10,45; 16,1; 1K 14,22

⁴⁵ Prodávali¹ svá zboží² a majetky a dělili je mezi všechny, jak kdo potřeboval.

1. 4,34; 5,1
2. n.: pozemky

⁴⁶ Denně¹ zůstávali jednomyslně v chrámě, po domech lámali chléb a přijímali pokrm s veselím a prostotou srdce.

1. 5,42; 17,11; 19,9

⁴⁷ Chválili Boha¹ a ⌈byli oblíbeni⌉² u všeho lidu. A Pán k jejich společenství denně přidával³ ty, kteří byli zachraňováni.

1. 3,8n; L 2,20
2. ř.: majíce přízeň; 5,13; L 2,52; srv. Př 3,4
3. v. 41

¹ ⌈Petr a Jan⌉¹ vystupovali o ⌈třetí hodině odpoledne⌉² -- hodině modlitby³ -- do chrámu.⁴

1. 4,13; 8,14; Mt 17,1; L 22,8; J 21,21
2. ř.: deváté hodině
3. 10,30; [je spojena s tzv. večerní obětí; Da 9,21; L 1,10p]
4. 5,25; L 24,53

² Právě tam přinášeli nějakého muže, který byl chromý¹ již od lůna své matky;² každý den ho kladli ke dveřím³ chrámu, kterým se říkalo Krásné,⁴ aby ty, kdo vcházeli do chrámu, prosil⁵ o almužnu.⁶

1. 8,7; Mt 15,30; J 5,3—9
2. 14,8!; Sd 16,17; Iz 49,1; Mt 19,12; L 1,15; Ga 1,15
3. L 16,20
4. [jedná se asi o Nikanorskou bránu ve východní zdi, která vedla z nádvoří pohanů do nádvoří žen]
5. L 18,35; J 9,8
6. 9,36; 10,2; 24,17; Tób 1,3; Sír 7,10; Mt 6,3

³ Když uviděl Petra a Jana, jak se chystají vejít do chrámu, prosil o¹ almužnu.

1. ř.: dostat

⁴ Petr s Janem se na něj upřeně zadíval¹ a řekl: „Pohleď na nás!“

1. v. 12; 13,9; 14,9

⁵ Pozorně je sledoval a očekával, že od nich něco dostane.

⁶ Petr však řekl: „Stříbro a zlato¹ nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu² Ježíše Krista Nazaretského³ [vstaň a] choď!“⁴

1. Mt 10,9; 2K 6,10
2. v. 16; 4,10; 16,18; Mk 16,17; J 16,23; Jk 5,14
3. ř.: Nazorejského
4. L 5,23

⁷ Uchopil ho za pravou ruku a pozdvihl jej.¹ Ihned se zpevnily jeho nohy a ²klouby.

1. 9,41; Mk 1,31
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

⁸ Postavil se, vyskakoval¹ a chodil. Vešel s nimi do chrámu, chodil, skákal a chválil Boha.²

1. Iz 35,6
2. 2,47; L 13,13; 17,15; 18,43

⁹ A všechen lid ho spatřil, jak chodí a chválí Boha.

¹⁰ Poznali ho, že je to ten, který kvůli almužně sedal u Krásné brány chrámu, a byli naplněni úžasem¹ a ohromením² nad tím, co se mu přihodilo.

1. L 4,36
2. 2,7

Petrův proslov k přihlížejícím

¹¹ Zatímco se držel Petra a Jana, všechen lid se k nim seběhl do sloupoví, které se nazývá Šalomounovo,¹ a byli vyděšení.

1. 5,12; J 10,23

¹² Když to Petr uviděl, promluvil k lidu: „Muži izraelští,¹ proč nad tím žasnete a proč tak upřeně hledíte na nás, jako bychom vlastní mocí² nebo zbožností³ způsobili, že on chodí?

1. 2,22
2. 2K 3,5; Sk 10,23n; 14,11—15
3. 1Tm 2,2!

¹³ Bůh Abrahamův, [Bůh] Izákův a [Bůh] Jákobův, Bůh našich otců¹ oslavil svého služebníka² Ježíše, kterého vy jste vydali³ a zřekli se ho před tváří Piláta, když se ho rozhodl propustit.⁴

1. Ex 3,6; Dt 26,7!; Mt 22,32; Sk 5,30; 22,14
2. v. 26; 4,27; ř.: syna
3. 2,23; Mt 20,19
4. L 23,4

¹⁴ Svatého¹ a Spravedlivého² jste se zřekli a vyžádali jste si, aby vám byl darován muž vrah.³

1. Mk 1,24; Zj 3,7
2. 7,52; 22,14; Jk 5,6; 1J 2,1
3. Mt 27,20

¹⁵ Zabili jste Původce¹ života, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých;² my jsme toho svědky.³

1. n.: vůdce; 5,31; He 2,10; 12,2
2. n.: probudil …; 4,10; 5,30; 10,40; 13,30; Ř 4,24!; 1K 15,15; 1Te 1,10; 1Pt 1,21
3. 1,8

¹⁶ A tohoto muže, kterého vidíte a znáte, ⌈na základě víry⌉¹ ⌈v Ježíšovo jméno⌉² toto³ jméno upevnilo a víra,⁴ která je skrze něho, mu dala toto plné zdraví před očima vás všech.

1. var.: vírou
2. ř.: jeho jména; tzn.: víra v jeho jméno; n.: víra z jeho jména
3. ř.: jeho
4. 14,9; Mt 9,2!; He 11,1p

¹⁷ A nyní, bratři, vím, že jste to udělali z nevědomosti,¹ stejně jako vaši vůdcové.²

1. L 23,34; Sk 13,27; 26,9; Ef 4,18; 1Tm 1,13
2. L 23,13

¹⁸ Bůh však takto splnil, co předem ohlásil ústy všech proroků,¹že jeho Mesiáš bude trpět.²

1. L 24,26n.44; 1Pt 1,10
2. 17,3; 26,23

¹⁹ Učiňte tedy pokání¹ a obraťte se, aby byly vymazány vaše hříchy,

1. 2,38

²⁰ a přišly časy osvěžení od Pánovy tváře, a aby poslal určeného vám Mesiáše,¹ Ježíše.

1. ř.: Krista

²¹ Nebe ho musí přijmout až do časů obnovy¹ všech věcí, jak o tom Bůh od věků mluvil ústy [všech] svých svatých proroků.²

1. ř. apokatastasis („uvedení do předchozího stavu / obnova“) HL; srv. slso v 1,6†
2. 10,43; L 1,70; 2Pt 3,2

²² Mojžíš řekl: Proroka vám vzbudí Pán, váš¹ Bůh, z vašich bratrů jako vzbudil mne; toho budete poslouchat ve všem, co by vám řekl.²

1. var.: náš
2. 7,37; //Dt 18,15n

²³ A stane se, že každá duše, která neuposlechne toho proroka, bude vyhlazena z lidu.¹

1. Dt 18,19

²⁴ Také všichni proroci, kteří mluvili od Samuela¹ dále, zvěstovali i tyto dny.

1. 13,20; 1S 3,20

²⁵ Vy jste synové proroků a smlouvy,¹ kterou Bůh uzavřel s vašimi² otci, když řekl Abrahamovi: A v tvém semeni³ budou požehnány všechny rodiny⁴ země.⁵

1. Ř 9,4
2. var.: našimi
3. tzn.: potomkovi
4. n : národy
5. //Gn 22,18; 26,4; Ga 3,8

²⁶ Vám nejprve Bůh vzbudil svého služebníka¹ a poslal ho, ⌈aby vám požehnal tím, že každého z vás odvrátí⌉² od vašich špatností.“³

1. v. 13
2. n.: aby vám žehnal, když by se každý odvrátil; ř.: žehnajícího vám v odvrácení každého
3. L 11,39

¹ Když ještě mluvili k lidu, přistoupili k nim kněží, velitel¹ chrámové stráže a saduceové²

1. 5,24; L 22,4
2. 5,17; 23,6; Mt 3,7

² a hněvali¹ se, že učí lid a zvěstují v Ježíši vzkříšení² z mrtvých.

1. 13,45; 19,23
2. ř.: vstání

³ Vztáhli na ně ruce¹ a vsadili je do vězení² do druhého dne, neboť už byl večer.³

1. 21,27
2. 5,18; 8,3; 12,5; 16,23; 24,27; L 21,12; 2K 11,23; Fm 1,13; Zj 2,10
3. [chrámová brána se zavírala po skončení večerní oběti (3,1p) cca v 16 hodin]

⁴ Ale mnozí z těch, kteří to slovo uslyšeli, uvěřili,¹ a počet těch mužů vzrostl asi na pět tisíc.²

1. v. 32; 8,12; 9,42; 11,21; 13,48; 15,5; 17,12; 19,18; 28,24; J 7,31!
2. 2,41!

⁵ Druhý den¹ se v Jeruzalémě shromáždili jejich vůdci, starší a učitelé Zákona,²

1. ř.: I stalo se druhého …; L 1,8p
2. Mt 2,4p Mk 15,1p

⁶ velekněz Annáš,¹ Kaifáš, Jan² a Alexandr a všichni, kteří byli z velekněžského rodu,

1. L 3,2p
2. var: Jonathan; [může jít o Annášova syna Jonatana, ustanoveného r. 36, anebo o Jana ben Zakkaje, který se stal vůdcem Velké synagogy po pádu Jeruzaléma]

⁷ postavili je uprostřed a začali se vyptávat: „Jakou mocí¹ nebo v jakém jménu jste to učinili?“

1. v. 12

⁸ Tu jim Petr naplněn¹ Duchem Svatým řekl: „Vůdcové lidu a starší [Izraele],

1. 2,4; 9,17; L 1,15

⁹ jsme–li dnes vyslýcháni pro dobrý skutek¹ na nemocném člověku,² kým že byl uzdraven³,

1. J 10,32; Tt 3,14v
2. 3,7n
3. ř.: zachráněn; srv. v. 10v; 14,9; Mk 5,34a

¹⁰ ať je známo vám všem a všemu lidu Izraele, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského,¹ kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh probudil z mrtvých,² v tomto jménu stojí tento člověk před vámi zdráv.³

1. ř.: Nazorejského
2. 3,15
3. Mk 3,5p

¹¹ To je ten kámen, který byl zavržen od vás stavitelů, a který se stal hlavou úhlu.¹

1. //Ž 118,22

¹² A v nikom jiném není záchrana;¹ neboť není pod nebem² jiného jména daného lidem, v němž bychom měli být zachráněni.“³

1. 16,17; 28,28; Ř 1,16; 1Tm 2,5
2. 2,5
3. 10,43

¹³ Když pozorovali Petrovu a Janovu smělost¹ a shledali, že jsou to lidé neučení² a prostí,³ žasli; poznávali je, že bývali s Ježíšem.⁴

1. n.: otevřenost / výmluvnost
2. [tj. bez formálního rabínského vzdělání, tudíž nekvalifikovaní vykládat Zákon (::Mt 23,34p); srv. J 7,15.49]
3. 1K 14,23
4. 1,21; Mk 3,14

¹⁴ A když viděli toho uzdraveného člověka, jak tam stojí s nimi, neměli, co by na to řekli.

¹⁵ Poručili jim, aby odešli ven z velerady,¹ a radili² se mezi sebou.

1. 5,34.41; 6,12; 23,20; Mt 5,22p
2. Mt 12,14!

¹⁶ Říkali: „Co máme učinit s těmito lidmi?¹ Všem obyvatelům Jeruzaléma je jasné, že se skrze ně stalo zřejmé znamení,² a my to nemůžeme popřít.

1. 3,9
2. J 11,47

¹⁷ Ale aby se to ještě více nerozšířilo mezi lid, pohrozme jim, ať již ⌈k nikomu⌉¹ nemluví v² tomto jménu.“³

1. ř.: žádnému z lidí
2. n.: na základě (tohoto jména / Ježíšova jm.)
3. 5,40

¹⁸ Zavolali je a přikázali jim, aby vůbec veřejně nemluvili¹ ani neučili v² Ježíšově jménu.

1. Am 7,13
2. n.: na základě (tohoto jména / Ježíšova jm.)

¹⁹ Petr a Jan jim odpověděli: „Posuďte, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás více než Boha.¹

1. 5,29; He 11,23

²⁰ Neboť my nemůžeme nemluvit¹ o tom, co jsme viděli a slyšeli.“²

1. Jr 20,9; Am 3,8; 1K 9,16
2. 1J 1,1

²¹ Oni jim pohrozili a propustili je, protože nenalézali nic, zač by je potrestali, a to kvůli lidu,¹ neboť všichni oslavovali Boha² za to, co se stalo.

1. 5,26
2. 3,9; 11,18; 21,20; Mt 9,8

²² Tomu člověku, na němž se toto znamení uzdravení stalo, bylo totiž už přes čtyřicet let.¹

1. 3,2; 9,33; J 5,5

Modlitba za odvahu

²³ Když byli propuštěni, přišli mezi své¹ a oznámili, co jim řekli velekněží a starší.

1. 12,12; 16,40

²⁴ Když to uslyšeli, jednomyslně¹ pozdvihli hlas k Bohu a řekli: „Panovníku,² ty, který jsi učinil nebe i zemi i moře a vše, co je v nich,³

1. 1,14p
2. L 2,29; Zj 6,10
3. 14,15; 17,24; Ex 20,11; Neh 9,6; Ž 146,6

²⁵ ty jsi [skrze Ducha Svatého] ústy¹ svého služebníka,² [našeho otce] Davida,³ řekl: Proč zuří národy a lidé zamýšlejí marné věci?

1. 1,16
2. L 1,69p
3. Ž 144,10

²⁶ Králové země se postavili a vládcové se shromáždili společně proti Pánu a proti jeho Kristu.¹

1. //Ž 2,1n

²⁷ V tomto městě se opravdu sešli Herodes a Pontius Pilát¹ spolu s národy i s lidem² Izraele proti tvému svatému služebníku³ Ježíšovi, kterého jsi pomazal,

1. L 23,1.7.11
2. ř.: pl. (jako v Ž 2,1)
3. 3,13

²⁸ aby učinili, co tvá ruka a [tvůj] úradek¹ předem určily,² že se má stát.

1. 2,23
2. Ř 8,29n

²⁹ A nyní, Pane, pohleď na jejich hrozby a dej svým otrokům¹ se vší smělostí² mluvit³ tvé slovo;

1. L 2,29
2. v. 13; 13,46; 28,31; Ef 6,19; 1Te 2,2
3. 9,27; Fp 1,14

³⁰ vztahuj¹ svou ruku k tomu, aby se dála uzdravení, znamení a divy² skrze jméno tvého svatého služebníka Ježíše.“

1. Dt 4,34
2. 2,43

³¹ Když se pomodlili, zatřáslo se místo,¹ kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni² Duchem Svatým a směle mluvili Boží slovo.³

1. 16,26
2. 2,4
3. 13,5.46; Fp 1,14; He 13,7

Věřící měli všechno společné

³² Všichni,¹ kdo uvěřili, byli jednoho srdce² a jedné duše³ a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné.⁴

1. ř.: Množství
2. n : mysli; Ř 15,5; 2K 13,11
3. Fp 2,2
4. 2,44

³³ A apoštolové vydávali s velikou mocí svědectví¹ o zmrtvých vstání Pána Ježíše [Krista] a veliká milost² byla na nich všech.

1. 1,8; 8,25; J 3,11; 1K 1,6; 2Te 1,10; Zj 12,11
2. 2,47p

³⁴ Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kdo byli vlastníky polností nebo domů, svá pole nebo domy prodávali a výtěžky z prodeje přinášeli

³⁵ a kladli k nohám apoštolů. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.¹

1. 6,1

³⁶ Také Josef, který byl apoštoly nazván Barnabáš,¹ což v překladu znamená syn² potěšení,³ Levita, rodem z Kypru,⁴

1. 9,27; 11,22; 12,25; 13,1; 15,2.39; 1K 9,6; Ga 2,1; Ko 4,10
2. srv. Mk 3,17
3. n.: povzbuzení; 13,15; Ř 12,8; 1K 14,3; srv. J 14,26p
4. 13,4; 21,16

³⁷ měl pole, které prodal, peníze přinesl a položil k nohám apoštolů.

¹ Nějaký muž, jménem Ananiáš, prodal se svou ženou Safirou pozemek

² a s vědomím své ženy dal z výtěžku¹ něco stranou,² určitou část přinesl a položil k nohám apoštolů.³

1. ř.: z ceny (stejně 4,34)
2. Joz 7,11; 1Tm 6,10; 2Pt 2,14
3. 4,37

³ Petr řekl: „Ananiáši, proč Satan¹ naplnil² tvé srdce, že jsi lhal Duchu Svatému a dal jsi stranou část z výtěžku³ za to pole?

1. L 22,3; J 13,2; Jk 4,7
2. ::Ef 5,18
3. ř.: z ceny (stejně 4,34)

⁴ Dokud zůstávalo neprodané, což nebylo tvé? A když jsi je prodal, což nebylo v tvé moci,¹ co uděláš s penězi? Proč ses ve svém srdci rozhodl k takové věci? Nelhal jsi lidem,² ale Bohu.“

1. ř.: pravomoci
2. 1S 8,7; L 10,16

⁵ Když Ananiáš slyšel tato slova, padl a zemřel¹; a na všechny, kteří to slyšeli, padl² veliký strach.³

1. ř.: vydechl
2. ř.: stal se
3. v. 11; 19,17; 1S 11,7; Est 8,17; Ž 105,38; 1Pt 1,17; Zj 11,11

⁶ Mladší z bratří vstali, přikryli¹ jej, vynesli a pohřbili.

1. J 19,40

⁷ Uplynuly asi tři hodiny a vstoupila jeho žena, nevědouc, co se stalo.

⁸ Petr k ní promluvil: „Pověz mi, prodali jste to pole za tolik peněz?“ Ona řekla: „Ano, za tolik.“

⁹ Petr jí řekl: „Proč jste se smluvili, abyste pokoušeli¹ Pánova Ducha?² Hle, kroky³ těch, kteří pohřbili tvého muže, je slyšet za dveřmi; vynesou i tebe.“

1. 15,10; Ex 17,2; Mt 4,7; n.: ()zkusili
2. 8,39; L 4,18; 2K 3,17
3. ř.: nohy

¹⁰ A hned padla k jeho nohám a zemřela.¹ Když ti mladíci vstoupili, našli ji mrtvou. Vynesli ji a pohřbili k jejímu muži.

1. ř.: vydechla

¹¹ A velký strach padl¹ na celou církev² i na všechny, kteří to slyšeli.

1. ř.: stal se
2. první užití klíčového výrazu ekklésia ve Sk; 8,1.3; 9,31; 11,26; 12,5; 13,1; 15,3; 18,22; 20,17; Mt 18,17; 1K 1,2

¹² Skrze ruce¹ apoštolů se mezi lidem dálo mnoho znamení a divů.² A všichni jednomyslně³ pobývali v Šalomounově sloupoví.⁴

1. 14,3; 19,11
2. 2,43
3. 1,14
4. 3,11

¹³ Z ostatních se k nim nikdo neodvažoval připojit,¹ ale lid² je velebil.

1. 9,26; 10,28; 17,34; 1K 6,17
2. 2,47

¹⁴ A ještě více věřících¹ bylo přidáváno Pánu, množství mužů i žen,

1. 2,44

¹⁵ takže dokonce na ulice vynášeli nemocné a kladli je na lůžka a lehátka, aby na některého z nich padl aspoň Petrův stín,¹ když tudy půjde.

1. 19,12

¹⁶ Scházelo se také množství lidí ⌈z měst okolo⌉¹ Jeruzaléma, přinášeli nemocné a trápené nečistými duchy,² a ti všichni byli uzdravováni.³

1. var.: z okolních měst do
2. 8,7; Mt 10,1; Mk 1,27
3. od ř. therapeuó; 8,7; 28,9; srv. 4,9v; Mt 4,24; 17,18; L 10,9

Apoštolové uvězněni a vysvobozeni

¹⁷ Tu povstal velekněz a všichni, kteří byli s ním, totiž strana¹ saduceů;² byli naplněni³ žárlivostí.⁴

1. 15,5; srv. 24,5p
2. 4,1
3. srv. 2,4
4. 13,45† ve Sk; 17,5v; Jk 3,14; n.: rozhorlením; [ř. zélos je klíčový pojem judaismu pro nábožensky motivovaný hněv — pro zachování čistoty víry (srv. 1Mak 2,24.58; 2K 11,2); srv.: horlivost — Ř 10,2; Fp 3,6]

¹⁸ I vztáhli na apoštoly ruce¹ a vsadili je do veřejného vězení.²

1. 21,27; Mt 26,50
2. 4,3

¹⁹ Pánův anděl¹ však v noci otevřel ²dveře vězení, vyvedl je ven a řekl:

1. 8,26; 10,3; 12,7.23; 27,23; Mt 1,20!
2. pl., množné číslo (plurál)

²⁰ „Jděte, postavte se v chrámě¹ a mluvte k lidu všechna slova² tohoto života.³“

1. Jr 7,2; J 18,20
2. 11,14
3. tj. života věčného; J 6,63.68; 12,50

²¹ Když to uslyšeli, vešli za úsvitu¹ do chrámu a učili. Když se dostavil velekněz a ti, kteří byli s ním, svolali veleradu,² celý sbor starších³ synů Izraele a poslali do vězení, aby byli apoštolové přivedeni.

1. J 8,2
2. 6,12; 22,30; 23,20; Mt 26,59
3. n.: senát (ř. jiný výraz pro veleradu); HL

²² Když tam služebníci¹ přišli, ve vězení je nenalezli. Vrátili se a oznámili:

1. Mt 26,58

²³ „Vězení jsme našli důkladně¹ zavřené a stráže stojící u ²dveří, ale když jsme otevřeli, nenašli jsme uvnitř nikoho.“

1. ř.: bezpečně
2. pl., množné číslo (plurál)

²⁴ Když ta slova uslyšel velitel¹ chrámové stráže a velekněží, byli tím velmi zmateni.² Nechápali, co se to mohlo stát.

1. 4,1
2. 2,6v.12; L 9,7

²⁵ Kdosi však přišel a oznámil jim: „Hle, muži, které jste vsadili do vězení, stojí v chrámě a učí lid.“

²⁶ Pak pro ně velitel se služebníky šel a přivedl je -- ale bez násilí; báli se totiž lidu,¹ [aby] nebyli ukamenováni.²

1. 4,21; Mt 14,5; L 20,6.19; 22,2
2. 14,19; J 10,31

²⁷ Když je přivedli, postavili je před¹ veleradu a velekněz se jich otázal² :

1. ř.: ve veleradě
2. tj. ve smyslu výslechu (srv. Mt 27,11; J 9,19)

²⁸ „Výslovně¹ jsme vám přikázali, abyste neučili v² tomto jménu, a hle, naplnili jste Jeruzalém svým učením a chcete na nás uvést krev toho člověka.“³

1. ř.: Příkazem („oznámení ohledně něčeho, co musí být uděláno“); 16,24; srv. 1Te 4,2!
2. 4,17
3. idiom ve smyslu: nás chcete obvinit; Mt 23,35; 27,25; Sk 2,23; 3,14; 7,52

²⁹ Petr a apoštolové odpověděli: „Boha je třeba poslouchat více než lidi.¹

1. 4,19

³⁰ Bůh našich otců probudil z mrtvých Ježíše, kterého jste vy pověsili na dřevo a zabili;

³¹ toho Bůh jako vůdce¹ a zachránce² vyvýšil ⌈na svou pravici⌉,³ aby dal Izraeli pokání⁴ a odpuštění hříchů.

1. 7,31p; Mt 2,6; 23,10; He 2,10
2. 13,23; L 2,11!
3. n.: svou pravicí
4. 2,38

³² My jsme svědkové¹ těchto slov, i Duch Svatý,² kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají.“

1. 1,8
2. 15,28; J 15,26

Gamalielova rada

³³ Když to uslyšeli, rozzuřili¹ se a chtěli² je zabít.

1. 7,54
2. var.: rozhodovali se

³⁴ Tu povstal ve veleradě jeden farizeus jménem Gamaliel,¹ ⌈učitel Zákona⌉,² kterého si vážil všechen lid; poručil, aby ty lidi na chvíli vyvedli ven,

1. Gamaliel byl učitelem apoštola Pavla (22,3).
2. L 5,17p

³⁵ a řekl jim: „Muži Izraelci,¹ dobře si rozvažte, co s těmito lidmi uděláte.

1. 2,22

³⁶ Neboť před nedávnem¹ povstal Theudas a říkal, že on je někým [velikým];² i připojil se k němu počet asi čtyř set mužů. Byl však zabit, a všichni, kteří ho poslouchali, byli rozptýleni a obráceni vniveč.

1. ř.: těmito dny
2. 8,9

³⁷ Po něm povstal ve dnech soupisu¹ Juda Galilejský² a strhl za sebou lid; také on byl zničen a [všichni], kteří ho poslouchali, byli rozptýleni.

1. [r. 6 po Kr. (pozdější soupis nežli v L 2,2)]
2. [Josephus o něm píše jako o muži z Gamala v Gaulanitis, který odmítl odevzdat daň císaři]

³⁸ Proto vám nyní pravím: Nechte tyto lidi a propusťte je. Je–li tento plán či toto dílo z lidí,¹ zanikne;²

1. Mk 11,30
2. Mt 15,13

³⁹ je–li však z Boha, nebudete je moci zničit -- abyste snad nakonec nebyli nalezeni jako ti, kdo bojují proti Bohu.“¹ Poslechli ho,

1. 11,17; Př 21,30

⁴⁰ zavolali apoštoly, zmrskali¹ je a přikázali jim, aby nemluvili v² Ježíšově jménu, a propustili je.

1. 22,19; Mt 10,17; 2K 11,24
2. 4,17

⁴¹ Oni tedy šli z¹ velerady a radovali se, že byli uznáni za hodné, aby byli potupeni pro to jméno.²

1. ř.: od tváře (tzn. přítomnosti)
2. J 15,21; 1Pt 4,14

⁴² Každý den v chrámě a po domech¹ nepřestávali učit a zvěstovat² Krista Ježíše.³

1. 20,20
2. n.: + jako evangelium (Ga 1,9); ř. euangelizein; Mk 1,1p; Sk 8,4; 9,22; 11,20; 17,18
3. var.: Ježíše toho Krista / Mesiáše; n : Ježíše jako Krista (9,22; 17,3)

¹ V těch dnech, kdy přibývalo¹ učedníků,² nastalo reptání Helénistů³ proti Hebreům,⁴ že při každodenní službě jsou jejich vdovy⁵ zanedbávány.⁶

1. 2,41
2. 11,26
3. tj. řecky mluvících Židů; 9,29; 11,20
4. křesťané z palestinského židovstva, kteří mluvili hebrejsky; 2K 11,22; Fp 3,5
5. Dt 10,18; 1Tm 5,3
6. ř.: přehlíženy; 4,35; 11,29;

² Proto apoštolové -- oněch Dvanáct¹ -- svolali veškeré množství učedníků a řekli: „Není správné, abychom my zanechali Božího slova a sloužili při stolech.

1. Mt 10,1; 1K 15,5

³ Vyberte si tedy, bratři,¹ mezi sebou sedm osvědčených² mužů, plných Ducha³ [Svatého] a moudrosti, které ustanovíme⁴ pro tento úkol;

1. 9,30; 15,23
2. ř.: majících dobré svědectví (tj. pověst); 10,22; 16,2; 22,12; 1Tm 3,7; 5,10; 3J 1,12
3. 2,4; L 4,1; Ef 5,18
4. srv. Tt 1,5

⁴ my však se oddáme modlitbě¹ a službě slova.“²

1. 1,14; Ř 12,12p; Ko 4,2
2. Ko 1,28; 1Tm 5,17p; 4,16; 2Tm 4,4

⁵ To slovo¹ se zalíbilo celému shromáždění,² i vybrali Štěpána,³ muže plného víry a Ducha Svatého,⁴ Filipa,⁵ Prochora, Nikánora, Timóna, Parména a Mikuláše, proselytu⁶ z Antiochie.⁷

1. n : řeč; srv. 22,22; Ef 4,29
2. ř.: množství
3. v. 8nn
4. 7,55; 11,24
5. 8,5nn; 21,8
6. 2,11p
7. 11,19

⁶ Postavili je před apoštoly, ti se pomodlili¹ a vložili na ně ruce.²

1. 1,24
2. 13,3; 1Tm 4,14; 2Tm 1,6; He 6,2!

⁷ Slovo Boží¹ se šířilo² a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl.³ Také velký zástup kněží byl poslušný⁴ víry.⁵

1. var.: Pánovo; 12,24; 19,20
2. 12,24; 13,49
3. 4,4
4. 2Te 1,8; He 5,9
5. 13,8; 14,22; Ř 1,5; Ga 1,23; Ju 1,3

Štěpán křivě obviněn

⁸ Štěpán,¹ plný milosti² a moci, činil mezi lidem veliké divy a znamení.³

1. v. 5; 11,19; 22,20
2. L 2,40; J 1,14; var.: víry
3. 2,43

⁹ Tu povstali někteří ze synagogy¹ zvané Libertinských,² Kyrénských³ a Alexandrijských,⁴ z Kilikie⁵ a Asie,⁶ a hádali⁷ se se Štěpánem.

1. 9,20
2. n.: Propuštěných (otroků)
3. 2,10
4. 18,24; 27,6
5. 15,23; 21,39; 27,5
6. 2,9p
7. 9,29; Mk 8,11; 9,14

¹⁰ Ale nemohli odolat moudrosti a Duchu,¹ v němž mluvil.

1. L 12,11n

¹¹ Potom tajně navedli muže,¹ kteří říkali: „Slyšeli jsme jej mluvit rouhavé² výroky proti Mojžíšovi³ a proti Bohu.“

1. 1Kr 21,10; Mt 26,59n
2. 18,6
3. 15,21; 21,21

¹² Tak pobouřili lid a starší i učitele Zákona,¹ přišli, násilím se ho chopili a přivedli do velerady.

1. 4,5

¹³ A postavili lživé svědky,¹ kteří říkali: „Tento člověk nepřestává pronášet výroky proti [tomuto] svatému místu² a proti Zákonu.³

1. 7,58; Ž 27,12
2. 25,8
3. 21,28; 28,17

¹⁴ Slyšeli jsme ho, jak říkal, že Ježíš Nazaretský¹ zničí² toto místo³ a změní⁴ obyčeje,⁵ která nám předal Mojžíš.“

1. ř.: Nazorejský
2. Mt 26,61
3. tj.: chrám
4. ::Mt 5,17
5. 15,1

¹⁵ A všichni, kteří seděli ve veleradě, na něho upřeně hleděli a viděli, že jeho tvář¹ je jako tvář anděla.

1. Mt 17,2

¹ Velekněz¹ řekl: „Je tomu [skutečně] tak?“

1. 4,6p

² A on začal mluvit: „Muži bratři¹ a otcové,² poslyšte: Bůh slávy³ se ukázal našemu otci Abrahamovi, když byl v Mezopotámii, dříve než se usadil v Cháranu,⁴

1. 1,16p; 23,1; 28,17
2. 22,1
3. Ž 29,3; 1K 2,8
4. Gn 11,31—12,1

³ a řekl mu: Vyjdi ze své země a ze svého příbuzenstva a jdi do země, kterou ti ukážu.¹

1. //Gn 12,1

⁴ Potom vyšel z Chaldejské země a usadil se v Cháranu. A odtud jej Bůh po smrti jeho otce přestěhoval do této země, ve které vy nyní bydlíte.

⁵ A nedal mu v ní za dědictví ani píď¹ země,² ale slíbil ji dát do vlastnictví jemu a po něm jeho potomstvu,³ ačkoliv ještě neměl dítě.⁴

1. ř.: krok nohy (pravděpod. místo, na kterém by stál)
2. Dt 2,5
3. ř.: semeni; srv. Gn 12,7; 13,15; 15,5.18; 17,8; 24,7; 48,4
4. Gn 16,1

⁶ Bůh promluvil takto:¹ Jeho potomci² budou žít jako cizinci v cizí zemi; tam je zotročí a čtyři sta let s nimi budou zle nakládat.

1. var.: k němu
2. ř.: semeno

⁷ Ale národ, jemuž budou otročit, budu soudit já, řekl Bůh, a potom vyjdou a budou ⌈mi sloužit⌉¹ na tomto místě.²

1. n.: mne uctívat
2. //Gn 15,13n

⁸ I dal mu smlouvu obřízky.¹ A tak, když zplodil Izáka, osmý den ho obřezal;² podobně i Izák obřezal Jákoba a Jákob dvanáct patriarchů.³

1. Gn 17,10
2. //Gn 21,2—4
3. Gn 35,23—26

⁹ Patriarchové žárlili na Josefa a prodali ho do Egypta;¹ ale Bůh byl s ním,²

1. Gn 37,11.28
2. Gn 39,2.21

¹⁰ vysvobodil ho ze všech jeho soužení a dal mu milost i moudrost před faraonem, egyptským králem, a ten ho ustanovil vládcem nad Egyptem i [nad] celým svým domem.¹

1. Gn 41,37—44

¹¹ Potom přišel na ⌈celý Egypt⌉¹ i Kanaán hlad² a veliké soužení, a naši otcové nenalézali obživu.³

1. var.: celou egyptskou zemi
2. Gn 41,54n
3. ř.: ()pokrmy; Gn 42,5

¹² Když Jákob uslyšel, že v Egyptě je obilí, vyslal tam naše otce poprvé.¹

1. Gn 42,2

¹³ Při druhé návštěvě se Josef dal svým bratřím poznat¹ a Josefův rod² se stal faraonovi známým.³

1. HL; Gn 45,1—4
2. n : rodina
3. ř.: zjevným; Gn 45,16

¹⁴ Josef poslal vzkaz a zavolal k sobě svého otce Jákoba a celé příbuzenstvo v počtu sedmdesáti pěti duší.¹

1. Gn 46,27

¹⁵ A sestoupil Jákob do Egypta¹ a zemřel on² i naši otcové.³

1. Gn 46,1—7
2. Gn 49,33
3. Ex 1,6

¹⁶ Přenesli je do Sichemu a uložili v hrobce, kterou Abraham koupil za stříbro¹ od synů ⌈Emorových v Sichemu⌉.²

1. ř.: cenu stříbra; Gn 23,16
2. var.: Emora (otce / syna) Sichemova; Gn 33,19; 50,13

¹⁷ Jak se však přibližoval čas zaslíbení, které Bůh vyhlásil¹ Abrahamovi, lid v Egyptě rostl a množil se,

1. var.: zaslíbil

¹⁸ dokud [v¹ Egyptě] nepovstal jiný král, který Josefa neznal.²

1. ř.: nad Egyptem
2. Ex 1,7n

¹⁹ Ten s naším rodem jednal lstivě¹ a zle a přinutil [naše] otce odkládat své novorozence, aby nezůstávali naživu.²

1. Ex 1,10
2. Ex 1,22

²⁰ V té době se narodil Mojžíš a byl ⌈krásný před Bohem⌉.¹ Tři měsíce² byl chován v domě svého otce.

1. prav. zn. velice krásný; srv. Ex 2,2.
2. He 11,23

²¹ A když ho odložili, vzala si jej faraonova dcera a starala se o něj jako o svého syna.

²² Mojžíš byl vychován ve vší egyptské moudrosti¹ a byl mocný ve slovech i ve svých skutcích.

1. [to není v StS výslovně uvedeno, ale zmiňují to historikové Filó i Josephus]; 1Kr 5,10

²³ A když se dovršoval jeho čtyřicátý rok, vstoupila mu na srdce myšlenka, aby se podíval na své bratry, syny Izraele.¹

1. Ex 2,11n

²⁴ A uviděl, jak se jednomu z nich děje křivda; zastal se ho a pomstil utiskovaného tím, že Egypťana zabil.¹

1. ř.: udeřil / srazil

²⁵ Domníval se, že [jeho] bratři pochopí, že jim Bůh dává skrze jeho ruku vysvobození, ale oni to nepochopili.

²⁶ Druhého dne se u nich objevil, když se hádali;¹ snažil se je přivést k pokoji slovy: Muži, jste bratři, proč ubližujete jeden druhému?

1. n.: prali

²⁷ Ale ten, který ubližoval svému bližnímu, ho odstrčil a řekl: Kdo tě ustanovil nad námi vládcem a soudcem?

²⁸ Snad mě nechceš zabít, jako jsi včera zabil toho Egypťana?

²⁹ ⌈Kvůli těm slovům⌉¹ Mojžíš utekl a bydlel jako cizinec v zemi madiánské, kde zplodil dva syny.²

1. n.: Při těch slovech; ř.: V tom slovu
2. Ex 18,3

³⁰ A když se dovršilo čtyřicet let, ukázal se mu v pustině u hory Sinaj [Pánův] anděl¹ v plameni hořícího keře.²

1. Mt 1,20
2. //Ex 3,2nn

³¹ Když to Mojžíš uviděl, divil se tomu vidění; šel blíž, aby se pozorně podíval, a tu zazněl¹ Pánův hlas:

1. ř.: stal se

³² Já jsem Bůh tvých otců, Bůh Abrahamův, [Bůh] Izákův a [Bůh] Jákobův. Mojžíš se roztřásl a neodvažoval se podívat.

³³ Pán mu řekl: Zuj¹ si z nohou sandály, neboť místo, na kterém stojíš, je země svatá.

1. ř.: Rozvaž

³⁴ Dobře jsem viděl soužení svého lidu, který je v Egyptě, a slyšel jsem jejich sténání. I sestoupil jsem, abych je vysvobodil. A teď jdi, posílám tě do Egypta.

³⁵ Toho Mojžíše, kterého zavrhli, když řekli: Kdo tě [nad námi] ustanovil vládcem a soudcem?, toho Bůh poslal jako vůdce a vysvoboditele prostřednictvím¹ anděla, který se mu ukázal v tom keři.

1. ř.: s rukou

³⁶ Ten je vyvedl¹ a činil divy a znamení² v egyptské zemi, při Rudém moři³ i v pustině po čtyřicet let.⁴

1. Ex 33,1
2. Dt 6,22; Neh 9,10
3. Ex 14,21; 15,4; Ž 106,7; He 11,29
4. 13,18; Dt 8,4; Ž 95,9n

³⁷ To je ten Mojžíš, který řekl synům Izraele: Bůh vám z vašich bratrů vzbudí proroka, tak jako mne. [Toho poslouchejte.]¹

1. //Dt 18,15

³⁸ To je ten, který byl ve shromáždění¹ v pustině ⌈prostředníkem mezi⌉² andělem, který k němu mluvil na hoře Sinaj, a našimi otci. On přijal živá slova,³ aby nám⁴ je dal.

1. ř. ekklésia [obecné užití slova, které se se stalo výrazem pro církev]
2. ř.: s
3. ř.: výroky
4. var.: vám

³⁹ Jemu se naši otcové nechtěli poddat,¹ ale zavrhli ho a obrátili se ve svých srdcích do Egypta²

1. ř.: stát se poslušnými; Neh 9,16
2. Ex 14,11n; Nu 11,5; Neh 9,17

⁴⁰ a řekli Áronovi: Udělej nám bohy, kteří půjdou před námi, neboť nevíme, co se stalo s Mojžíšem, který nás vyvedl z egyptské země.¹

1. //Ex 32,1.23

⁴¹ I udělali v těch dnech tele,¹ přinesli té modle oběť a veselili se ze skutků² svých rukou.³

1. Ex 32,2—8
2. Zj 9,20
3. Iz 2,8n

⁴² Bůh se od nich odvrátil¹ a vydal² je, aby sloužili nebeskému vojsku,³ jak je napsáno v knize Proroků:⁴ Což jste mně po těch čtyřicet let na pustině přinášeli krvavé oběti a dary, dome izraelský?

1. Joz 24,20
2. Sd 2,14p; Ř 1,24
3. Dt 4,19; Jr 8,2; 19,13; L 2,13†
4. J 6,45

⁴³ Nosili jste stánek Molocha¹ a hvězdu [vašeho] boha Remfana, obrazy,² které jste si udělali, abyste se jim klaněli. Přestěhuji vás až za Babylon.³

1. Lv 18,21; 1Kr 11,7
2. n.: sochy
3. //Am 5,25—27

⁴⁴ Naši otcové měli v pustině stánek svědectví,¹ jak nařídil ten, jenž mluvil k Mojžíšovi, aby jej udělal podle vzoru,² který uviděl.

1. Ex 38,21; Nu 9,15
2. Ex 25,40; He 8,5

⁴⁵ Ten také naši otcové převzali a vnesli¹ s Jozuem do země² pohanů,³ které Bůh zahnal⁴ před našimi⁵ otci. Tak to bylo až do dnů Davidových,

1. Joz 18,1
2. ř.: vlastnictví
3. ř.: národů
4. Ex 34,24
5. ř.: od tváře našich …

⁴⁶ který nalezl milost před Bohem a žádal, aby směl vyhledat příbytek pro Boha¹ Jákobova.²

1. var.: dům Jákobův
2. 2S 7,8nn; Ž 132,1—5

⁴⁷ Teprve Šalomoun mu však vystavěl dům.¹

1. 1Kr 6,1—38; 8,20

⁴⁸ Ale Nejvyšší¹ nebydlí v domech zhotovených lidskýma rukama,² jak praví prorok:

1. 16,17; Gn 14,18p; L 1,32
2. 17,25; 1Kr 8,27

⁴⁹ Nebe je mým trůnem, země podnoží¹ mých nohou. Jaký dům mi vystavíte, praví Pán, nebo jaké bude místo mého spočinutí?

1. Mt 5,35

⁵⁰ Což to všechno neučinila má ruka?¹

1. //Iz 66,1n

⁵¹ Vy tvrdošíjní,¹ vy lidé neobřezaného srdce² i uší, stále vzdorujete Duchu Svatému³ ; jak vaši otcové, tak i vy!

1. Ex 32,9; Dt 9,6
2. Lv 26,41; Dt 10,16
3. Iz 63,10; Ef 4,30

⁵² Kterého z proroků vaši otcové nepronásledovali?¹ Zabili² ty, kteří předpověděli příchod Spravedlivého³ ; vy jste se nyní stali jeho zrádci⁴ a vrahy,

1. 2Pa 36,15n; Mt 5,12
2. Mt 23,31
3. 3,14
4. L 6,16

⁵³ vy, kteří jste přijali Zákon ⌈skrze anděly⌉,¹ ale nezachovali jste jej.“

1. n.: nařízením andělů; ř.: k nařízení andělů; (viz Ga 3,19 a He 2,2)

Kamenování Štěpána

⁵⁴ Když to slyšeli, běsnili¹ ve svých srdcích a skřípali proti němu zuby.²

1. ř.: byli rozřezáváni (jako pilou); 5,33
2. Ž 35,16; 37,12

⁵⁵ Ale on, plný Ducha Svatého,¹ upřeně pohlédl k nebi² a spatřil Boží slávu³ a Ježíše, jak stojí po pravici⁴ Boží,

1. 6,5
2. J 11,41
3. L 2,9; J 11,40; 12,41; Ř 3,23; 2K 3,18
4. Mk 16,19!

⁵⁶ a řekl: „Hle, vidím nebesa rozevřená¹ a Syna člověka,² jak stojí po pravici Boží.“

1. var.: otevřená
2. Mt 8,20p

⁵⁷ Oni však vykřikli velikým hlasem,¹ zacpali² si uši a společně se na něho vrhli.

1. L 4,33!
2. Ž 58,5

⁵⁸ Vyhnali ho ven z města a kamenovali.¹ Svědkové² odložili své pláště k nohám mladíka, který se jmenoval Saul.

1. 14,19; srv. Lv 24,14; L 4,29
2. 6,13; Dt 17,7

⁵⁹ A kamenovali Štěpána, který vzýval Pána a říkal: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha.“

⁶⁰ Pak klesl na kolena a zvolal velikým hlasem: „Pane, nepočítej jim tento hřích.“¹ Když to řekl, zesnul.²

1. L 23,34
2. 13,36; 1K 7,39; 1Te 4,13n

¹ Saul souhlasil¹ s jeho usmrcením. V ten den začalo² veliké pronásledování církve,³ která byla v Jeruzalémě; všichni kromě apoštolů se rozprchli⁴ po území Judska a Samařska.⁵

1. 22,20; 26,10
2. ř.: se stalo
3. 5,11p; 11,22; 15,4
4. Sloveso diaspeirein zn. roztrousit / rozptýlit; Sk 8,1.4; 11,19†. Příbuzné slovo diaspora (J 7,35; Jk 1,1; 1Pt 1,1) označ. žid. skupiny rozptýlené v pohanském světě.
5. 1,8

Saul pronásleduje církev

² Zbožní¹ muži Štěpána ²pochovali a velmi nad ním naříkali.³

1. 2,5
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
3. ř.: dělali velké naříkání / kvílení; [obřadní nářek nad mrtvým spojený s bitím v prsa (Gn 50,10; Za 12,10n); nad tím, kdo zemřel ukamenováním, nebylo dovoleno naříkat, takže pozn. poukazuje na nespravedlivou smrt]

³ Saul ¹ničil církev:² vcházel do jednotlivých domů, odvlékal³ muže i ženy a dával je do vězení.⁴

1. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
2. 1K 15,9; Ga 1,13; Fp 3,6
3. srv. 14,19; 17,6
4. 22,4; 26,10

Filip v Samaří

⁴ Ti tedy, kteří se rozprchli,¹ procházeli zemí a zvěstovali² slovo.³

1. Sloveso diaspeirein zn. roztrousit / rozptýlit; Sk 8,1.4; 11,19†. Příbuzné slovo diaspora (J 7,35; Jk 1,1; 1Pt 1,1) označ. žid. skupiny rozptýlené v pohanském světě.
2. v. 12.25.40; 5,42p!; Mt 11,5p; L 9,6
3. var.: [+ Boží]; 15,35; 1Pt 1,25

⁵ Filip¹ sestoupil² ⌈do města Samaří⌉³ a hlásal jim Krista.⁴

1. 6,5
2. 9,32; 11,27; 12,19; 13,4; 15,11.30; 18,5; 8,15v; L 4,31p
3. var.: do jednoho samařského města; 9,31; J 4,4.40
4. 5,42; 9,20; 11,20; 1K 1,23!

⁶ Zástupy jednomyslně¹ věnovaly pozornost tomu, co Filip mluvil, když slyšely a viděly znamení, která činil.

1. 1,14

⁷ Neboť z mnoha těch, kteří měli nečisté duchy,¹ tito duchové s velikým křikem² vycházeli a mnoho ochrnutých a chromých bylo uzdraveno.³

1. 5,16; 19,13; Mt 10,1
2. Mk 3,11
3. 5,16!

⁸ A v onom městě nastala veliká radost.¹

1. 13,48; Neh 12,43

Šimon kouzelník

⁹ Ve městě však byl již dříve nějaký muž jménem Šimon, který provozoval magii¹ a ohromoval² samařský národ; říkal o sobě, že je někdo veliký.³

1. ř. mageuein (čarovat); HL v NS. Srv. 13,6; Didaché 2,2: „nebudeš používat kouzel“ (ú mageuseis).
2. 2,7; 9,21; 12,16; Mk 2,12; 6,51
3. 5,36

¹⁰ Všichni od nejmenšího do největšího¹ mu věnovali pozornost a říkali: „Tento člověk je ta moc Boží,² která se nazývá Veliká.“

1. 1S 5,9; Jr 31,34p!
2. 14,11; 28,6

¹¹ Věnovali mu pozornost proto, že je dlouhý čas ohromoval svou magií.¹

1. ř. magei; HL v NS.

¹² Když však uvěřili¹ Filipovi, který jim zvěstoval evangelium o Božím království a o jménu Ježíše Krista, dávali se pokřtít² muži i ženy.

1. 4,4!
2. 2,41

¹³ Dokonce sám Šimon uvěřil, byl pokřtěn a držel se Filipa. Když viděl, jak se dějí veliká znamení a mocné činy,¹ velmi nad tím žasl.

1. 19,11; Mt 11,20; Ga 3,5; He 6,5

¹⁴ Když apoštolové¹ v Jeruzalémě uslyšeli, že Samaří přijalo² slovo Boží, poslali k nim Petra a Jana.³

1. v. 1; 1,2!; 11,1; 15,2; 16,4
2. 2,41; 11,1; 17,11; Mt 13,20; ::J 12,48; 1Te 2,13
3. 3,1

¹⁵ Oni tam sestoupili¹ a pomodlili se za ně, aby dostali² Ducha Svatého,³

1. v. 5v; 14,25; 18,22; 25,6; Mk 3,22p
2. n.: přijali
3. 2,38; 19,2

¹⁶ neboť ještě na nikoho z nich nepadl;¹ byli jen pokřtěni² ve jméno Pána Ježíše.

1. 10,44; 11,15
2. 10,48

¹⁷ Potom na ně vkládali ruce¹ a oni dostávali² Ducha Svatého.

1. 6,6; 9,17; 19,5
2. v. 15

¹⁸ Když Šimon viděl, že se vkládáním rukou apoštolů dává Duch [Svatý], přinesl jim peníze¹

1. 1Tm 6,5

¹⁹ a řekl: „Dejte i mně tuto pravomoc, aby každý, na koho vložím ruce, dostal Ducha Svatého.“

²⁰ Petr mu řekl: „Tvé peníze kéž jsou zatraceny i s tebou, protože ses domníval, že lze ⌈Boží dar⌉¹ získat za peníze.²

1. ř. dórea tú theú ještě v J 4,10 (dórea 11×; d. tú Christú v Ef 4,7).
2. Mt 10,8; ::2Kr 5,16; Da 5,17

²¹ ⌈Na této věci⌉¹ nemáš podíl² ani účast, neboť tvé srdce³ není upřímné před Bohem.

1. ř.: V tomto slově
2. Neh 2,20; Ef 5,5
3. Ž 7,11; 78,37; 125,4

²² Proto čiň pokání z této své špatnosti a popros Pána; snad¹ ti úmysl tvého srdce bude odpuštěn.

1. Am 5,15; Jon 3,9; 2Tm 2,25

²³ Vidím, že jsi ⌈pln hořkosti⌉¹ a v poutu nepravosti.“²

1. ř.: v žluči hořkosti; srv. Dt 29,17
2. Ř 1,18!

²⁴ Šimon odpověděl: „Poproste¹ vy za mne Pána, aby na mne nepřišlo nic z toho, o čem jste mluvili.“

1. Gn 20,7; Ex 8,8; Nu 21,7

²⁵ Oni se tedy, když vydali svědectví a domluvili ⌈Pánovo slovo,⌉¹ vraceli do Jeruzaléma a zvěstovali evangelium v mnoha samařských vesnicích.

1. [velmi časté spojení v StS (@Gn 15,1; 2Kr 7,1p; Jr 1,2; aj.) se v NS vyskytuje 12× (13,44; 15,35n; 16,32; 19,10; 1Te 1,8; 2Te 3,1 aj.) jako logos kyriú a 3× jako rhéma kyriú (L 22,61; Sk 11,16; 1Pt 1,25)]

Etiopan uvěřil v Krista

²⁶ Pánův anděl¹ promluvil k Filipovi: „Vstaň² a jdi³ na jih k cestě, která sestupuje z Jeruzaléma do ⌈Gázy.“⁴ Ta cesta je pustá.⌉⁵

1. 5,19
2. 10,13
3. 9,11; 1Kr 21,18; 2Kr 1,3; Jon 1,2
4. Gn 10,19
5. n.: „… Gázy, a je pustá.“

²⁷ I vstal a šel. A hle, muž z Etiopie,¹ eunuch,² dvořan kandaky,³ etiopské královny, který byl ⌈správcem celého⌉⁴ jejího pokladu, se přijel poklonit⁵ Bohu do Jeruzaléma

1. [oblast Núbie v sev. Súdánu]
2. Iz 56,3; Mt 19,12
3. [tradiční titul matky krále, zodpovědné za vykonávání světských povinností krále; snad se jednalo o Amantitere, která vládla v r. 25—41]
4. ř.: nad celým …
5. 24,11; 1S 1,3p; 1Kr 8,41—43; Mt 4,10; 1K 14,25; Zj 19,10

²⁸ a nyní se vracel. Seděl na svém voze a četl proroka Izaiáše.

²⁹ Duch¹ řekl Filipovi: „Přistup a připoj se k tomuto vozu.“

1. 10,19; 11,12; 13,2; 21,11

³⁰ Filip přiběhl a uslyšel, že čte proroka Izaiáše, i řekl: „Rozumíš¹ tomu, co čteš?“

1. Mt 13,19; 15,10

³¹ On řekl: „Jak bych mohl, když ⌈mi to nikdo nevysvětlí⌉?¹“ A požádal Filipa, aby nastoupil a posadil se k němu.

1. ř.: mě nikdo nepovede; J 16,13

³² To místo Písma, které četl, bylo toto: Byl veden jako ovce na porážku a jako je beránek němý před tím, kdo ho stříhá, tak neotevřel svá ústa.

³³ ⌈Ve [svém] ponížení¹ byl zbaven práva⌉.² Kdo bude vyprávět o jeho pokolení? Vždyť jeho život je vzat³ ze země.⁴

1. Fp 2,8
2. n.: Pro jeho pokoru byl soud nad ním zrušen.
3. ř.: brán / odnímán
4. Iz 53,7n (LXX)

³⁴ Eunuch Filipovi řekl: „Prosím tě, o kom to prorok mluví? O sobě, či o někom jiném?“

³⁵ Tu Filip otevřel svá ústa,¹ začal od tohoto místa Písma² a zvěstoval³ mu Ježíše.

1. 10,34; 18,14; Mt 5,2
2. 17,2; 18,28; 28,23; L 24,27
3. 5,42p

³⁶ Jak pokračovali v cestě, přišli k jakési vodě. Eunuch řekl: „Hle, voda.¹ Co brání, abych byl pokřtěn?“

1. 10,47

³⁷ [Filip řekl: „Jestliže věříš z celého srdce, je to dovoleno.“ Odpověděl: „Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží.“]

³⁸ Rozkázal zastavit vůz a oba, Filip i eunuch, sestoupili do vody, a Filip ho pokřtil.

³⁹ Když vystoupili z vody, Pánův Duch¹ uchopil Filipa a eunuch ho již nespatřil, ale pokračoval ve své cestě a radoval se.²

1. 1Kr 18,12; 2Kr 2,16; Ez 11,24
2. 16,34

⁴⁰ Filip ⌈se pak ocitl⌉¹ v Azótu.² Procházel všechna města a zvěstoval evangelium,³ až přišel do Cesareje.⁴

1. ř.: byl pak nalezen
2. h. Ašdód; Joz 11,22
3. v. 25
4. 9,30; 18,22; 21,8p

¹ Saul stále ještě soptil hrozbami a dychtil po zabíjení Pánových učedníků. Přišel k veleknězi¹

1. 4,6; 26,10

² a vyžádal si od něho dopisy¹ pro synagogy² v Damašku,³ aby mohl stoupence té Cesty,⁴ muže i ženy, jestliže tam nějaké najde, přivést spoutané⁵ do Jeruzaléma.

1. 22,5
2. Mt 10,17
3. Gn 14,15; 2K 11,32
4. 18,25; 19,9.23; 22,4; 24,14.22; srv. 28,22
5. v. 14

³ I stalo se, když byl na cestě a blížil se k Damašku, že ho náhle ozářilo světlo z nebe.

⁴ Padl na zem a uslyšel hlas, který mu říkal: „Saule, Saule,¹ proč mne² pronásleduješ?“³

1. 1S 3,10p
2. 1K 12,27
3. //22,7; 26,14

⁵ Řekl: „Kdo jsi, Pane?“ On [odpověděl]: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.¹

1. 5,39

⁶ [Těžko (je) ti vzpínat se proti bodcům.“ (Saul) se třásl a děsil se. Řekl: „Pane, co chceš, abych učinil?“ A Pán mu (odpověděl): „] Vstaň, jdi do města a tam ti bude řečeno, co máš dělat.“

⁷ Muži, kteří s ním cestovali, stáli oněmělí; slyšeli sice hlas, ale nikoho neviděli.

⁸ Saul vstal ze země, ale když otevřel oči, nic neviděl. Vzali ho za ruce a dovedli do Damašku.

⁹ Po tři dny neviděl, nejedl ani nepil.¹

1. Est 4,16

¹⁰ V Damašku byl jeden učedník, jménem Ananiáš.¹ Pán mu ve vidění² řekl: „Ananiáši!“ On řekl: „Zde jsem,³ Pane.“

1. 22,12
2. 10,3; 16,9; 18,9; 2K 12,1
3. Gn 22,11; 1S 3,4

¹¹ A Pán mu řekl: „Vstaň a jdi¹ do ulice, která se nazývá Přímá,² a v Judově domě vyhledej Saula, jménem Tarského. Hle, právě se modlí

1. 8,26; L 17,19
2. [ve vědomém protikladu ke křivolakým uličkám, prav. totožná s dnešní přímou ulicí procházející městem od východu k západu]

¹² a uviděl [ve vidění] muže jménem Ananiáš, který vešel a vložil¹ na něho ruce, aby opět viděl.“

1. 6,6; 28,8; Mk 5,23!

¹³ Ananiáš odpověděl: „Pane, slyšel jsem o tomto muži od mnohých lidí, kolik zla učinil tvým svatým¹ v Jeruzalémě.

1. [v NS časté (59×) označení pro věřící v Ježíše — „oddělené pro Boha“]; 9,32.41; 26,10; Ř 1,7!; 1K 1,2!; Zj 5,8!; srv. Ž 34,10

¹⁴ Také zde má od velekněží plnou moc spoutat všechny, kteří vzývají¹ tvé jméno.“

1. v. 21; 2,21; 7,59; 1K 1,2

¹⁵ Pán mu řekl: „Jdi, neboť on je mou vyvolenou nádobou,¹ aby přinesl mé jméno před národy² i krále³ a syny Izraele.

1. n.: nástrojem; 2K 4,7; 2Tm 2,20n; Ř 1,1
2. n.: pohany; 22,21; Ř 11,13; Ga 1,16; Ef 3,1; 1Tm 2,7; 2Tm 4,17
3. 26,1; 25,11n; Mt 10,18

¹⁶ Ukáži mu, co všechno musí vytrpět¹ pro mé jméno.“

1. 2K 11,23nn

¹⁷ Ananiáš odešel, vstoupil do toho domu, vložil na něho ruce¹ a řekl: „Bratře Saule,² Pán, [Ježíš,] který se ti ukázal na cestě, kterou jsi sem šel, mě poslal, abys opět viděl a byl naplněn Duchem Svatým.“³

1. 8,17
2. 22,13; 2Pt 3,15
3. 2,4

¹⁸ A hned¹ jako by mu s očí spadly šupiny,² zase viděl, vstal a byl pokřtěn.³

1. 9,34
2. 2K 3,14
3. 2,38

¹⁹ Pak přijal pokrm a posilnil se.¹ Několik dní byl s učedníky v Damašku

1. 27,33—36; 1S 30,12

Saul káže v Damašku

²⁰ a hned v synagogách¹ hlásal² Ježíše, že on je Syn Boží.³

1. 13,5; 14,1; 17,1.10.17; 18,4.19; 19,8; srv. Mt 4,23p; 9,35
2. 8,5
3. 8,37; Mt 4,3!

²¹ Všichni, kteří ho slyšeli, byli ohromeni¹ a říkali: „Není to ten, který ničil² v Jeruzalémě ty, kteří vzývají toto jméno? I sem přišel jen proto, aby je spoutané odvedl k velekněžím!“

1. 2,12
2. Ga 1,13.23

²² Ale Saul působil stále mocněji a svými důkazy,¹ že tento Ježíš je Mesiáš,² pobuřoval³ Židy, kteří bydleli v Damašku.

1. ř.: dokazuje
2. 2,36; 5,42; 17,3
3. n.: uváděl do zmatku; srv. 2,6; 19,29

Saul uniká před úklady Židů

²³ Když ⌈to trvalo už dost dlouho⌉,¹ rozhodli² se Židé, že ho zabijí.³

1. ř.: se naplňovalo mnoho dnů
2. J 11,53; 1Te 2,15
3. 13,50; 14,2.19

²⁴ Saul se však o jejich úkladech¹ dověděl. Ve dne v noci pečlivě hlídali i brány,² aby ho mohli zabít.

1. 20,3.19; 23,16v.30; 25,3
2. Sd 16,2

²⁵ Učedníci¹ ho však v noci vzali, vysadili ho ⌈otvorem ve zdi⌉² a spustili v koši³ dolů.⁴

1. var.: Jeho učedníci
2. n.: po hradbách (ř.: skrze …)
3. Joz 2,15; srv. Mt 15,37
4. //2K 11,32

Saul v Jeruzalémě

²⁶ Když přišel do Jeruzaléma, pokoušel¹ se připojit² k učedníkům; ale všichni se ho báli, protože nevěřili, že je učedníkem.

1. 16,7
2. 5,13

²⁷ Barnabáš¹ se ho ujal, přivedl ho k apoštolům a vypravoval jim, jak na cestě uviděl Pána a že k němu mluvil a jak v Damašku otevřeně² mluvil v Ježíšově jménu.

1. 4,36!
2. n.: neohroženě; 4,13v; 14,3; 18,26; 19,8; 1Te 2,2

²⁸ A byl s nimi,¹ ⌈volně chodil⌉² po Jeruzalémě a otevřeně mluvil v Pánově jménu.

1. 1,21
2. ř.: vcházeje a vycházeje

²⁹ Mluvil také s Helénisty¹ a přel se s nimi, ale oni se ho pokoušeli zabít.

1. 6,1

³⁰ Když se to bratři¹ dozvěděli, odvedli jej dolů do Cesareje² a vyslali do Tarsu.³

1. 1,15p
2. 8,40
3. 11,25; 21,39

³¹ A shromáždění¹ v celém Judsku, Galileji a Samaří měla pokoj² a budovala³ se; chodila⁴ v Pánově bázni⁵ a ⌈v povzbuzování Ducha Svatého, a tak vzrůstal jejich počet⌉.⁶⁷

1. n.: církve (pl.); var.: církev … (sg.)
2. Joz 21,44; Sd 3,30; Př 16,7
3. Ř 14,19; 1K 14,12.26; 2K 10,8; 12,19; Ju 1,20
4. n : žila
5. 10,2; Dt 10,12; Neh 5,9; Př 23,17; 2K 5,11; Ef 5,21; 1Pt 1,17
6. n.: rostla povzbuzováním Ducha Svatého
7. 4,41; 16,5

Uzdravení Eneáše

³² I stalo se, když Petr procházel všechna ta místa, že sestoupil také ke svatým,¹ kteří bydleli v Lyddě.²

1. v. 13
2. v. 38; [h. Lód (Neh 7,37p), na cestě z Jeruzaléma do Joppe, asi 20 km od Joppe]

³³ Tam nalezl jednoho člověka, jménem Eneáš, který byl ochrnutý a byl již osm let upoutaný na lůžko.

³⁴ Petr mu řekl: „Eneáši, Ježíš Kristus tě uzdravuje!¹ Vstaň a ustel si!“ A on hned² vstal.

1. 3,6; 10,38; 28,8; Mt 8,8p
2. v. 18; Mt 8,3!

³⁵ Viděli¹ ho všichni obyvatelé Lyddy a Sáronu² a obrátili³ se k Pánu.

1. v. 42
2. 1Pa 27,29
3. 11,21; 15,3.19; 26,18—20; 1Te 1,9—10

Tabita navrácena k životu

³⁶ V Joppe¹ byla nějaká učednice jménem Tabita, což v překladu zní Dorkas.² Ta oplývala³ dobrými skutky⁴ a dáváním almužen.⁵

1. Jon 1,3
2. ř: gazela
3. ř.: byla plná dobrých …
4. Mt 26,10; 2K 9,8!; Ef 2,10; 1Tm 5,10; Tt 2,14
5. 3,2; 10,4

³⁷ Stalo se, že v těch dnech onemocněla a zemřela. Umyli [ji] a položili do horního pokoje.

³⁸ Protože Lydda je blízko¹ Joppe, učedníci² uslyšeli, že je tam Petr, a poslali k němu [dva muže] s prosbou: „Rychle přijď k nám!³“

1. [cca 17 km JV]
2. 11,26
3. ř: ()Neotálej projít k nám!

³⁹ Petr vstal a šel s nimi. Když tam přišel, zavedli ho do horního pokoje. I přistoupily k němu s pláčem všechny vdovy¹ a ukazovaly mu košile a pláště, které Dorkas dělala, dokud byla s nimi.

1. 6,1

⁴⁰ Petr poslal¹ všechny ven,² klekl³ si a pomodlil se.⁴ Potom se obrátil k mrtvé⁵ a řekl: „Tabito, vstaň!“⁶ Ona otevřela oči, a když uviděla Petra, posadila se.

1. ř.: vyhnal
2. Mt 9,25
3. 7,60; 20,36; 21,5; L 22,41
4. 1Kr 17,19—23; 2Kr 4,32—36
5. ř.: k tělu
6. Mk 5,41; J 11,43

⁴¹ Podal jí ruku¹ a pozdvihl ji. Pak zavolal svaté² a vdovy a ukázal³ jim ji živou.

1. 3,7; Mk 1,31
2. v. 13
3. ř.: představil

⁴² To se stalo známým v celém Joppe, a mnozí uvěřili¹ v Pána.

1. 4,4!

⁴³ A stalo se, že Petr zůstal v Joppe více dní u nějakého Šimona koželuha.¹

1. [Povolání bývalo často užíváno s osobním jménem pro identifikaci (16,14; 18,3; 19,24; 2Tm 4,14). Zde ovšem navíc poukazuje na to, že jako koželuh přicházel do kontaktu s kůží mrtvých zvířat, a tak byl obřadně nečistý a nejspíš pohrdán.]

¹ V Cesareji¹ žil nějaký muž jménem Kornélius, setník² pluku³ zvaného Italský,

1. 8,40
2. srv. L 7,2nn; 23,47
3. 21,31; 27,1; Mt 27,27; [asi 600 mužů, desetina legie]

² člověk zbožný,¹ který se bál Boha² s celým svým domem,³ ⌈dával mnoho almužen⌉⁴ lidu a stále⁵ se modlil k Bohu.

1. 2,5; 22,12
2. v. 22.35; 13,16!; srv. 9,31; Gn 22,12; Ž 102,16
3. [Tak jako v StS (např. Gn 7,1; 1S 1,21) je výraz dům používán též pro rodinu, resp. lidi, kteří v tom domě žijí a k němu patří (včetně služebníků). V NS se evangelium dotýká často celého „domu“]; Sk 11,14; 16,15.34; 18,8; Ř 16,10!; 1K 1,16
4. ř.: dělal mnoho skutků milosrdenství; 3,2!
5. Mt 18,10p; L 18,1v; He 13,15; 2Te 1,11v

³ Kolem ⌈třetí hodiny odpoledne⌉¹ spatřil jasně ve vidění² Božího anděla, jak k němu vešel a řekl mu: „Kornélie!“

1. ř.: deváté hodiny dne; srv. 3,1
2. v. 17.30; 9,10

⁴ Pozorně na něho pohlédl, ulekl¹ se a řekl: „Co je, Pane?“ Anděl mu řekl: „Tvé modlitby a tvé almužny vystoupily,² jako připomínka³ před Bohem.

1. ř.: stal se vystrašeným 24,25; 22,9; L 24,5.37
2. Zj 8,4
3. Ex 28,29; Nu 10,10; 31,54; [tj. a byly Bohem přijaty — srv. Ž 141,2]

⁵ Pošli nyní muže do Joppe a pozvi [jistého] Šimona, který se nazývá Petr.¹

1. v. 18.32; Mt 10,2; Mk 3,16

⁶ Ten je hostem u nějakého Šimona koželuha, který má dům u moře.“

⁷ Když anděl, který k němu mluvil, odešel, zavolal si dva ze svých domácích sluhů a zbožného vojáka, jednoho z těch, kteří zůstávali věrně při něm,

⁸ všechno jim vysvětlil a poslal je do Joppe.

⁹ Druhého dne, když oni byli na cestě a blížili se k městu, vystoupil Petr na střechu¹ domu, aby se kolem poledne² pomodlil.³

1. srv. Jr 32,29; Sf 1,5; Mt 24,17
2. ř.: šesté hodiny
3. //11,5—14

¹⁰ Dostal hlad a chtěl se najíst. Zatímco mu připravovali jídlo, ocitl se ve vytržení:

¹¹ vidí otevřené nebe,¹ z nějž [k němu] sestupuje jakási nádoba jako veliká plachta, za čtyři rohy [svázaná a] spouštěná k zemi.

1. 7,56; Ez 1,1; Mt 3,16; J 1,51; Zj 4,1; 19,11

¹² V ní byli všichni čtvernožci, [dravá zvěř,] zemští plazi i nebeští ptáci.

¹³ I zazněl¹ k němu hlas: „Vstaň,² Petře, zabíjej a jez!“

1. ř.: stal se
2. 8,26; Mt 2,13

¹⁴ Petr řekl: „Ne, Pane!¹ Nikdy jsem nejedl nic poskvrněného a nečistého!“²

1. Gn 19,18; Mt 16,22
2. Lv 11,20—25; Ez 4,14

¹⁵ A opět k němu hlas zazněl podruhé: „Co Bůh očistil, ty nepokládej za poskvrněné!“¹

1. Mt 15,11; Mk 7,19; Ř 14,14; 1K 10,25

¹⁶ To se stalo třikrát¹ a [hned] byla ta nádoba [zase] vzata vzhůru do nebe.

1. Gn 41,32; J 21,17; 2K 13,1

¹⁷ Zatímco byl Petr na rozpacích,¹ co by to vidění, které spatřil, mohlo znamenat, hle, muži poslaní Kornéliem se doptali na Šimonův dům a dorazili k bráně,

1. L 9,7!

¹⁸ zavolali a vyptávali se, je–li tu hostem Šimon zvaný Petr.

¹⁹ Když Petr přemýšlel o tom vidění, Duch¹ mu řekl: „Hle, [tři] muži tě hledají.

1. 8,29

²⁰ Vstaň, sestup a jdi bez pochybování s nimi, neboť já jsem je poslal.“¹

1. 9,17; 13,4; Iz 48,16; Za 2,13

²¹ Petr tedy sešel dolů k těm mužům a řekl: „Hle, já jsem ten, kterého hledáte. Co je důvodem vašeho příchodu?“

²² Oni řekli: „Setník Kornélius, muž spravedlivý,¹ který se bojí Boha a o němž celý židovský národ vydává dobré svědectví,² dostal pokyn³ od svatého⁴ anděla, aby tě pozval do svého domu a vyslechl tvá slova.“

1. Mk 6,20
2. 6,3p
3. Mt 2,12
4. Mk 8,38

²³ Pozval je tedy dovnitř a pohostil je. Druhého dne vstal a vyšel s nimi, i někteří bratři¹ z Joppe šli s ním.

1. v. 45; 1,15p; 11,12!

²⁴ Nazítří vešli¹ do Cesareje. Kornélius je očekával; svolal své příbuzné² a nejbližší přátele.

1. var.: vešel
2. L 2,44; 21,16

²⁵ Když Petr vstupoval, Kornélius mu vyšel vstříc, padl k jeho nohám a poklonil¹ se.

1. Gn 43,28; 1S 25,23; Da 2,46; Mt 8,2; Zj 19,10

²⁶ Petr ho pozdvihl a řekl: „Vstaň! Vždyť i já jsem jen člověk.“¹

1. 14,15

²⁷ Za hovoru s ním vešel dovnitř a nalezl tam mnoho shromážděných lidí.

²⁸ I řekl jim: „Vy víte, jak nezákonné je pro židovského muže připojovat se k člověku z jiného národa¹ nebo ho navštěvovat. Ale mně Bůh ukázal, abych žádného člověka nepokládal² za poskvrněného nebo nečistého.

1. 11,3; J 4,9
2. ř.: nenazýval poskvrněným …

²⁹ Proto jsem také bez ¹odmluvy přišel, když jsem byl pozván. Ptám se tedy, z jakého důvodu jste mne pozvali.“

1. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

³⁰ A Kornélius odpověděl:¹ „Před čtyřmi dny [jsem se postil]² do této hodiny [a o] deváté [hodině] jsem se modlil ve svém domě, a hle, přede mnou stál muž v zářivém³ rouchu

1. ř.: říkal
2. při vypuštění varianty je nutno vypustit všechny tři současně; 13,3
3. L 23,11p

³¹ a řekl: Kornélie, tvá modlitba byla vyslyšena¹ a tvé skutky milosrdenství² byly vzpomenuty před Bohem.

1. L 1,13
2. v. 2

³² Pošli tedy do Joppe a povolej Šimona, který je nazýván Petr; ten je hostem v domě Šimona koželuha u moře. [On přijde a bude k tobě mluvit].

³³ Hned jsem tedy pro tebe poslal a ty jsi dobře učinil, že jsi přišel. Nyní tedy my všichni jsme tu před Bohem,¹ abychom vyslechli vše, co ti bylo od Boha² nařízeno.“

1. var.: tebou
2. var.: Pána

Petr mluví v Kornéliově domě

³⁴ Petr otevřel ústa¹ a řekl: „Opravdu nyní chápu, že Bůh ⌈nikomu nestraní⌉,²

1. 8,35
2. ř.: není přijímač osob; Mt 22,16p

³⁵ ale v každém národě je mu milý¹ ten, kdo se ho bojí² a činí spravedlnost.³

1. n.: přijatelný / vítaný
2. v. 2
3. Ž 15,2; 1J 2,29

³⁶ To je slovo, [které] poslal synům Izraele, když zvěstoval pokoj¹ skrze Ježíše Krista -- on je Pánem² všech.

1. L 2,14; Ř 5,1!; Ef 2,17
2. 2,36

³⁷ Vy sami víte o tom,¹ co se dálo po celém Judsku, počínajíc Galileou, po křtu, který hlásal Jan.²

1. ř.: slovu / věci; n.: o událostech, které se děly …
2. Mk 1,1—5

³⁸ Jak Bůh pomazal Duchem Svatým a mocí Ježíše, toho z Nazareta, jenž procházel zemí, činil dobře a uzdravoval¹ všechny, kteří trpěli pod mocí Ďábla,² protože Bůh byl s ním.³

1. 4,23; Mt 8,8p
2. 13,10; Mt 4,1!
3. J 3,2

³⁹ My jsme svědky¹ všeho, co učinil v té krajině Židů a v Jeruzalémě. A oni ho pověsili na dřevo a zabili.

1. 1,8

⁴⁰ Bůh jej však třetího dne probudil¹ z mrtvých a dal mu zjevit se;

1. 5,30

⁴¹ ne všemu lidu, ale svědkům předem Bohem určeným, nám, kteří jsme s ním po jeho vzkříšení¹ z mrtvých jedli² a pili.

1. ř.: vstání
2. L 24,43

⁴² A nařídil¹ nám, abychom lidu vyhlásili a dosvědčili,² že on je ten Bohem ustanovený soudce živých i mrtvých.³

1. 1,4
2. 18,5; 20,24
3. 2Tm 4,1; 1Pt 4,5

⁴³ Jemu všichni proroci¹ vydávají svědectví, že skrze jeho jméno přijme odpuštění hříchů² každý, kdo v něho věří.“³

1. 3,18
2. 2,38
3. J 3,15

Pohané přijímají Ducha Svatého

⁴⁴ Ještě když Petr říkal tato slova, padl Duch Svatý¹ na všechny, kteří tu řeč² slyšeli.

1. 8,16n; 19,6
2. ř.: to slovo

⁴⁵ A ⌈věřící¹ ze Židů⌉,² kteří přišli s Petrem, byli ohromeni tím, že i na pohany³ byl vylit⁴ dar Ducha Svatého,⁵

1. 2,44; 16,1
2. ř.: ti věrní z obřízky; v. 23
3. ř.: národy
4. 2,33
5. 2,38

⁴⁶ neboť je slyšeli mluvit jazyky¹ a velebit Boha. Potom Petr prohlásil:

1. 2,4

⁴⁷ „Může někdo odepřít vodu,¹ aby nebyli pokřtěni ti, kteří přijali Ducha Svatého [tak] jako my?“

1. 8,36

⁴⁸ A nařídil, aby byli pokřtěni ve jménu ⌈Ježíše Krista⌉.¹² Potom ho poprosili, aby s nimi zůstal několik dní.

1. var.: Pána [Ježíše [Krista]]
2. var.: A nařídil jim ve jménu Ježíše Krista dát se pokřtít.

¹ Apoštolové a bratři, kteří byli v Judsku, uslyšeli, že také pohané¹ přijali² slovo Boží.

1. ř.: národy
2. 8,14

² Když Petr vystoupil¹ do Jeruzaléma, věřící ze Židů² mu vytýkali:

1. 18,22; 24,11; 25,1; Mt 20,17n; Ga 1,18
2. ř.: ti z obřízky; Tt 1,10

³ „Vešel jsi k mužům neobřezaným a jedl jsi s nimi!“¹

1. Mt 9,11; Ga 2,12; srv. 1K 5,11

⁴ Petr jim to začal po pořádku¹ vysvětlovat:

1. L 1,3

⁵ „Byl¹ jsem v městě Joppe a modlil jsem se. A tu jsem ve vytržení spatřil vidění: jakousi nádobu, která sestupovala jako veliká plachta, spouštěná za čtyři rohy z nebe, a přišla až ke mně.

1. //10,9nn

⁶ Když jsem se do ní pozorně zahleděl a pozoroval ji, uviděl jsem zemské čtvernožce i dravou zvěř, plazy a nebeské ptáky.

⁷ Uslyšel jsem také hlas, který mi říkal: Vstaň, Petře, zabíjej a jez!

⁸ Řekl jsem: Ne, Pane, neboť do mých úst nikdy nevešlo nic poskvrněného nebo nečistého.

⁹ Ale hlas z nebe mi odpověděl podruhé: Co Bůh očistil, ty neměj za poskvrněné.

¹⁰ To se stalo třikrát a vše bylo opět vyzdviženo do nebe.

¹¹ A hle, v tu chvíli dorazili k domu, ve kterém jsem byl,¹ tři muži poslaní ke mně z Cesareje.

1. var.: jsme byli

¹² Duch mi řekl, abych šel bez pochybování s nimi. Šlo se mnou také těchto šest bratrů a vstoupili jsme do domu toho muže.

¹³ Oznámil nám, jak uviděl ve svém domě anděla, který stanul před ním a řekl [mu]: Pošli do Joppe a pozvi Šimona, který se nazývá Petr;

¹⁴ ten ti poví ⌈slova, jimiž⌉¹ budeš zachráněn² ty i celý tvůj dům.³

1. ř.: výroky, v nichž
2. J 3,17
3. 10,2p; 16,31

¹⁵ Když jsem začal mluvit, padl na ně Duch Svatý, jako i na nás na počátku.¹

1. 2,4

¹⁶ Vzpomněl¹ jsem si na Pánův výrok,² jak říkal: Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni v Duchu Svatém.³

1. L 22,61
2. 8,25p
3. //1,5

¹⁷ Jestliže jim tedy Bůh dal stejný dar jako nám, když uvěřili¹ v Pána -- Ježíše Krista, kdo jsem já, abych směl překážet Bohu?“²

1. n.: když jsme uvěřili
2. 5,39

¹⁸ Když to uslyšeli, utichli a vzdali slávu Bohu;¹ řekli: „Tedy i pohanům² dal Bůh pokání³ k životu!“

1. 21,20; Mt 9,8; Ř 15,6
2. ř.: národům
3. 5,31

Církev v Antiochii

¹⁹ Ti, kteří se rozprchli¹ před soužením,² které nastalo kvůli Štěpánovi, prošli až do Fénicie,³ na Kypr⁴ a do Antiochie;⁵ nikomu nehlásali⁶ slovo⁷ Boží, jen Židům.

1. 8,1p
2. 14,22
3. 15,3; 21,2
4. 4,36
5. [zvaná též přímořská (na rozdíl od Pisidské), třetí město římské říše (po Římu a Alexandrii); zde byl první sbor převážně z pohanokřesťanů]; v. 27; 6,5; 13,1; 14,26; 15,22; 18,22
6. ř.: nemluvili
7. 8,4; 14,25

²⁰ Někteří z nich byli muži z Kypru a z Kyrény;¹ ti přišli do Antiochie a mluvili i k Helénistům² a zvěstovali³ jim Pána Ježíše.

1. 2,10
2. var.: Řekům
3. 5,42

²¹ A Pánova ruka¹ byla s nimi; veliký počet lidí uvěřil² a obrátil³ se k Pánu.

1. L 1,66
2. 4,4!
3. 9,35!

²² Zpráva o nich se donesla k sluchu církve¹ v Jeruzalémě, i vyslali Barnabáše,² [aby prošel] až do Antiochie.

1. ř.: Z. byla slyšet do uší církve; srv. h. idiom: mluvit / volat do uší (Gn 20,8; Jr 2,2p); Sk 11,1
2. 4,36!

²³ Když tam přišel a uviděl tu Boží milost,¹ zaradoval² se a povzbuzoval³ všechny, aby ⌈s rozhodným srdcem⌉⁴ zůstávali u Pána;⁵

1. 13,43; 14,26; 15,40; 20,24; L 2,40; Ko 1,6
2. 2K 7,7; Fp 4,10; 2J 1,4; 3J 1,3
3. 14,22; 15,32; 18,27; 20,1; 1Te 3,2
4. n.: podle předsevzetí srdce; ř.: předsevzetím srdce
5. Dt 10,20

²⁴ neboť to byl dobrý muž,¹ plný Ducha Svatého² a víry. A značný zástup se přidal k Pánu.³

1. 2S 18,27; Př 14,14; L 23,50; J 7,12
2. 6,5
3. 4,41

²⁵ Pak odešel do Tarsu¹ vyhledat Saula,

1. 9,30

²⁶ a když ho našel, přivedl ho do Antiochie. Stalo se, že celý rok zůstali v společenství¹ církve a vyučili značný zástup;² a v Antiochii byli učedníci poprvé nazváni křesťany.³

1. n.: byli hosty v církvi
2. 19,26
3. nebo lépe: kristovci; 26,28; 1Pt 4,16†

²⁷ V těch dnech sestoupili z Jeruzaléma do Antiochie proroci.¹

1. 13,1; 15,32; 19,6; 21,9; 1K 12,28; 14,32; Ef 4,11

²⁸ Jeden z nich, jménem Agabos,¹ povstal a naznačil skrze Ducha, že nastane veliký hlad po celém světě;² ten skutečně nastal za Klaudia.³

1. 21,10
2. ř.: obydleném světě; 17,6p
3. Římský císař v letech 41—54 (18,2). Onen hlad nastal v letech 44—48 po Kr.

²⁹ Proto si všichni učedníci určili, každý podle svých možností, co pošlou ku pomoci bratřím bydlícím v Judsku.

³⁰ Také to učinili a sbírku poslali starším¹ prostřednictvím² Barnabáše a Saula.

1. [první zmínka NS o starších církve; 14,23; 15,2; 16,4; 20,17; 1Tm 5,17; Jk 5,14; 1Pt 5,1]
2. ř.: skrze ruku; 15,23; Nu 4,37p

¹ V té době¹ král Herodes² vztáhl ruce,³ aby ublížil⁴ některým z církve.⁵

1. [asi r. 42/43]
2. [Herodes Agrippa I. (24,24p), vnuk Heroda Velikého (Mt 2,1p; 14,1)]
3. 1S 26,9
4. 18,10; 1Pt 3,13
5. [tímto končí krátké období klidu pro církev (9,31), které následovalo po předchozím pronásledování (8,1—3)]

² Janova bratra Jakuba¹ zabil mečem.²

1. Mt 4,21
2. Mk 10,39; J 15,20

³ Když viděl, že se to Židům líbí,¹ pokračoval a zmocnil se také Petra.² Byly právě dny nekvašených chlebů.³

1. 24,27; J 12,43; ::Ga 1,10; 1Te 2,4
2. J 21,18
3. 20,6; L 22,1

⁴ Zatkl ho, dal jej do vězení a svěřil ho čtyřem¹ čtveřicím vojáků, aby ho hlídali. Po velikonocích² ho chtěl předvést před lid.³

1. J 19,23
2. ř.: pascha (viz pozn. k Mt 26,2p)
3. [tj. veřejný soud s nepochybným koncem — smrtí]

⁵ Petr byl tedy střežen ve vězení a církev se za něho vytrvale¹ modlila² k Bohu.³

1. n.: usilovně; Jon 3,8; L 22,44; Ř 12,12v; 1Pt 1,22
2. 2K 1,11; 1Te 5,17
3. 1K 12,26; He 13,3

Petr zázračně vysvobozen z vězení

⁶ Noc předtím, než¹ jej Herodes hodlal předvést, spal² Petr mezi dvěma vojáky, spoután dvěma řetězy,³ a stráže⁴ přede dveřmi hlídaly vězení.

1. ř.: kdy
2. Ž 3,6; Mt 8,24
3. 21,33; 28,40; Ef 6,20; 2Tm 1,16
4. 5,23

⁷ A hle, Pánův anděl¹ se u něho postavil a v cele² zazářilo³ světlo. Udeřil Petra do boku, vzbudil ho a řekl: „Rychle vstaň!“ A řetězy mu spadly s rukou.⁴

1. 5,19; 1Kr 19,5; Da 6,22
2. ř.: místnosti
3. L 2,9; Zj 18,1
4. 16,26

⁸ A anděl mu řekl: „Opásej se a obuj¹ si sandály.“ On tak učinil. I říká mu : „Obleč si plášť a pojď za mnou.“

1. ř.: zavaž; Mk 6,9; Ef 6,15

⁹ Vyšel a šel za ním, ale nevěděl, že to, co se skrze anděla děje, je skutečné; myslel si, že má vidění.¹

1. 10,3

¹⁰ Prošli přes první i druhou stráž, přišli k železné bráně, která vedla do města; ta se jim sama od sebe¹ otevřela. I vyšli, prošli jednou ulicí a náhle od něho anděl odstoupil.

1. srv. Mk 4,28†

¹¹ Petr se vzpamatoval¹ a řekl: „Teď opravdu vím, že Pán vyslal svého anděla² a vysvobodil³ mě z Herodovy ruky a ze všeho, co židovský lid očekával.“

1. ř.: přišel k sobě; L 15,17
2. Da 3,28
3. 2K 1,10; 2Pt 2,9

¹² Když si to uvědomil, přišel¹ k domu Marie, matky Jana zvaného Marek,² kde byli mnozí shromážděni a modlili se.

1. 16,40
2. v. 25; 15,37—39; Ko 4,10; 2Tm 4,11

¹³ Zabouchal na dveře brány a přišla otevřít¹ služka jménem Rodé.

1. ř.: poslechnout; srv. J 18,16

¹⁴ A když poznala Petrův hlas, radostí¹ ani neotevřela bránu, ale vběhla dovnitř a oznámila, že Petr stojí před branou.

1. L 24,41

¹⁵ Ale oni jí řekli: „Blázníš!“¹ Ona však tvrdila, že je tomu tak. Oni říkali: „Je to jeho anděl.“²

1. 26,25; L 24,11
2. Mt 18,10

¹⁶ Ale Petr nepřestával tlouci. Když otevřeli a spatřili ho, byli ohromeni.¹

1. 2,7

¹⁷ Pokynul¹ jim rukou, aby mlčeli, a vypravoval jim, jak ho Pán vyvedl z vězení; nakonec řekl: „Oznamte to Jakubovi² a bratřím.“ Pak vyšel a odebral se na jiné místo.

1. 13,16; 19,33; 21,40; 24,10
2. [tj. Ježíšovu bratrovi, vedoucímu v církvi (15,13; Ga 1,19; 2,9)]

¹⁸ Když nastal den, byl mezi vojáky [nemalý] rozruch¹ nad tím, co se stalo s Petrem.

1. 19,23

¹⁹ Herodes ho hledal a nenalezl, vyslechl stráže a rozkázal je odvést k popravě.¹ Potom sestoupil² z Judska do Cesareje³ a pobýval tam.

1. 16,27; 27,42
2. 24,1; 25,6
3. 8,40

Herodova smrt

²⁰ Herodes se velmi hněval na Týrské a Sidónské.¹ Ti přišli jednomyslně² k němu, přesvědčili Blasta, který byl královským komorníkem, a prosili o mír, protože jejich krajina byla zásobována potravinami³ z jeho královského území.

1. Est 3,7; Mt 11,21p
2. 1,14p
3. 1Kr 5,25; Ez 27,17

²¹ Ve stanovený den se Herodes, oděn královským rouchem, posadil na řečnické podium¹ a začal k nim mluvit.

1. n.: soudní stolici; 25,6; J 19,13

²² Lid volal: „To je hlas Boží, a ne lidský!“¹

1. ::14,13

²³ A ihned jej udeřil¹ Pánův anděl za to, že nevzdal slávu² Bohu: byl rozežrán červy³ a zemřel.⁴

1. 1S 25,38; 2S 24,16; 2Kr 19,35
2. Zj 16,9
3. Iz 14,11; 51,8
4. ř.: vydechl; 5,5.10

²⁴ A slovo Boží¹ rostlo a rozmáhalo se.

1. var.: Pánovo; 6,7; 19,20

²⁵ Barnabáš a Saul splnili svou službu,¹ vrátili se z² Jeruzaléma a vzali s sebou [i] Jana příjmením Marka.³

1. 11,30
2. var.: do / z Jeruzaléma do Antiochie
3. v. 12; 13,4

¹ V Antiochii¹ byli v² místní církvi proroci³ a učitelé, [jako] Barnabáš,⁴ Šimon zvaný Černý, Lucius⁵ Kyrénský,⁶ Manahen, společně vychovaný s tetrarchou Herodem,⁷ a Saul.⁸

1. 11,29
2. ř.: po (distribut.)
3. 11,27!
4. 4,36!
5. Ř 16,21
6. 11,20
7. Mt 14,1p
8. v. 9p; 9,1

² Když konali službu¹ Pánu a postili² se, řekl Duch Svatý:³ „Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu,⁴ k němuž jsem je povolal.“⁵

1. Ř 15,16; He 10,11; srv. Ex 29,30
2. 10,30; Mt 9,15; L 2,37; 2K 6,5
3. 8,29; 21,11
4. 14,26
5. Ga 2,9

³ Potom, po postu a modlitbách,¹ na ně vložili ruce² a propustili je.

1. 14,23
2. 6,6

Apoštolové kážou na Kypru

⁴ Oni tedy, vysláni Duchem Svatým, sestoupili do Seleukie¹ a odtamtud odpluli na Kypr.²

1. přístavní město v Antiochii
2. 4,36

⁵ Když dorazili do Salaminy,¹ zvěstovali² Boží slovo³ v židovských synagogách.⁴ Měli s sebou i Jana⁵ jako pomocníka.

1. velké město na JV pobřeží Kypru, středisko Židů; poblíž dnešní Famagusty
2. v. 38; 15,36; 17,13
3. 18,11
4. v. 14; 9,20
5. 12,12; 15,39

⁶ Když prošli celým ostrovem až do Páfu,¹ nalezli jakéhosi muže, kouzelníka,² falešného proroka,³ Žida jménem Barjezus,

1. město na JZ pobřeží. asi 160 km od Salaminy
2. 8,9; 19,18
3. Mt 7,15!

⁷ který byl u místodržitele¹ Sergia Paula, muže rozumného.² Ten si zavolal Barnabáše a Saula, protože chtěl³ ⌈slyšet Boží slovo.⌉⁴

1. v. 8.12; srv. 18,12; 19,38†
2. 17,12
3. 25,22; L 19,3; 23,8
4. L 5,1

⁸ Avšak Elymas, ten kouzelník -- tak se totiž překládá jeho jméno -- se začal stavět proti nim a snažil se¹ odvrátit místodržitele od víry.²

1. ř.: hledal; 16,10; 17,5
2. 6,7; 16,5; 18,8; 20,21

⁹ Saul, jehož nazývali také Pavel¹ , byl naplněn Duchem Svatým,² upřeně na něho pohlédl³

1. [Tak je dále soustavně nazýván. Bylo běžné, že Židé měli též latinské jméno. Jeho výběr může souviset s obrácením místodržitele Paula]
2. 4,8; 9,17
3. 3,4

¹⁰ a řekl: „Ó, ty plný vší lsti¹ a každé ničemnosti,² synu Ďáblův,³ nepříteli⁴ každé spravedlnosti, což nepřestaneš převracet⁵ přímé⁶ Pánovy cesty?

1. Mk 7,22; Ř 1,29; 1Te 2,3
2. n.: podlosti / vypočítavosti; HL
3. Mt 13,38; J 8,44
4. Ř 5,10; Ko 1,21; Fp 3,18
5. ř.: křivit; 20,30; Př 10,9; Mt 17,17
6. Oz 14,10; 2Pt 2,15

¹¹ A nyní, hle, Pánova ruka¹ je proti tobě, budeš slepý² a neuvidíš slunce až do daného času.“ Ihned na něj padla mrákota a tma, tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku.

1. 1S 5,6p; He 10,31
2. 9,8; Gn 19,11; 2Kr 6,18

¹² Když místodržitel uviděl, co se stalo, uvěřil,¹ pln zděšení² nad Pánovým učením.³

1. Mt 27,54
2. L 4,32; 9,43
3. 2,42; J 7,16; 2J 1,9

V Pisidské Antiochii

¹³ ⌈Pavel a jeho společníci⌉¹ vypluli z Páfu a přišli do Pergy² v Pamfylii.³ Ale Jan se od nich oddělil⁴ a vrátil se do Jeruzaléma.

1. ř.: ti okolo Pavla
2. [hl. město Pamfylie, 20 km vých. od důležitého přístavu Attalie (14,25)
3. 2,10
4. 15,38

¹⁴ Od Perge šli dál a dorazili do Pisidské Antiochie.¹ V sobotní den² vešli do synagogy a posadili se.

1. [město asi 160 km sev. od Perge, sídlo římské vojenské i občanské správy
2. v. 42; 16,13; 17,2; 18,4; L 4,16

¹⁵ Po čtení ze Zákona¹ a Proroků² jim představení synagogy³ vzkázali:⁴ „Muži bratři,⁵ máte–li nějaké slovo povzbuzení⁶ pro lid, mluvte.“

1. 15,21; Mt 7,12; 2K 3,14n
2. v. 27; L 24,44
3. 18,8.17; Mt 9,18p
4. ř.: poslali řka
5. 1,16
6. n.: napomenutí; 20,2; 1K 14,3; He 13,22

¹⁶ Pavel vstal, pokynul¹ rukou a řekl: „Muži Izraelci² a vy, kdo se bojíte Boha,³ poslyšte!

1. 12,17
2. 2,22
3. v. 26; 10,2; Ko 3,22; Zj 19,5

¹⁷ Bůh tohoto izraelského lidu si vyvolil¹ naše otce, vyvýšil² tento lid během pobytu v egyptské zemi a vyvedl³ je z ní vztaženou paží;⁴

1. Dt 7,6
2. tj. učinil velkým v počtu i síle; Ex 1,7
3. Ex 12,51
4. Dt 5,15

¹⁸ po dobu asi čtyřiceti let¹ snášel² jejich chování na poušti,

1. 7,36; Nu 14,34
2. var.: se o ně staral

¹⁹ a když vyhladil sedm národů¹ v kanaánské zemi, dal jim jejich zemi za dědictví;²

1. Dt 7,1
2. Joz 14,1

²⁰ ⌈to vše trvalo asi čtyři sta padesát let. Potom jim dával⌉¹ soudce² až do proroka Samuele.³

1. var.: a potom, (trvalo to) asi čtyři sta padesát let, (jim) dával
2. Sd 2,16
3. 3,24; 1S 3,19n

²¹ Pak žádali o krále,¹ a Bůh jim dal Saula,² syna Kíšova, muže z kmene Benjamínova, na čtyřicet let.

1. 1S 8,5
2. 1S 10,1

²² A když ho odstranil,¹ vzbudil jim za krále Davida, o němž vydal svědectví: Nalezl jsem Davida,² syna Jišajova, muže podle mého srdce,³ který bude činit všechnu mou vůli.⁴

1. 1S 15,23
2. Ž 89,20
3. 1S 13,14
4. Iz 44,28

²³ Z jeho semene přivedl¹ Bůh Izraeli podle zaslíbení zachránce,² Ježíše.

1. var.: vzbudil
2. 5,31; L 2,11!

²⁴ ⌈Před jeho příchodem⌉¹ Jan předem hlásal křest pokání² všemu lidu Izraele.

1. ř.: Před tváří jeho vstupu
2. Mk 1,4

²⁵ A když Jan dokončoval svůj běh,¹ říkal: Já nejsem ten, za koho mne pokládáte;² ale hle, za mnou přichází ten, jemuž nejsem hoden rozvázat ³sandály na nohou.“⁴

1. 20,24
2. Mt 16,13n
3. sg., jednotné číslo (singulár)
4. Mk 1,7

²⁶ „Muži bratři, synové rodu Abrahamova, i vy, kteří se u vás bojíte Boha, nám¹ bylo posláno slovo ⌈této záchrany⌉.²

1. var.: vám
2. n.: o této z. …; 4,12; 28,28

²⁷ Neboť obyvatelé Jeruzaléma ani jejich vůdcové ho nepoznali,¹ odsoudili ho, a tak naplnili slova² Proroků, která se čtou³ každou sobotu.

1. 3,17
2. ř.: hlasy
3. v. 15

²⁸ A ačkoli na něm nenalezli žádný důvod pro trest smrti, žádali Piláta,¹ aby byl popraven.

1. Mt 27,2!.20—25

²⁹ Když dokonali všechno, co je o něm napsáno, sňali jej z dřeva a položili do hrobu.

³⁰ Ale Bůh ho probudil¹ z mrtvých

1. 3,15

³¹ a on se po mnoho dní¹ zjevoval² těm, kteří s ním vystoupili z Galileje do Jeruzaléma; ti jsou nyní jeho svědky³ před lidem.

1. 1,3
2. 1K 15,5—7
3. 1,8

³² A my vám hlásáme radostnou zvěst,¹ že to zaslíbení,² které ⌈dostali naši otcové⌉,³

1. 8,4.12
2. v. 23; 26,6; Ř 4,16; 9,4; Ga 3,29; He 9,15
3. ř.: se stalo k otcům

³³ splnil Bůh nám, jejich dětem, když vzkřísil¹ z mrtvých Ježíše, jak je to i napsáno v druhém Žalmu:² Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.³

1. 2,24!
2. n.: Chvalozpěvu
3. Ž 2,7

³⁴ A to, že jej vzkřísil z mrtvých, aby se již více nenavracel do zkázy, řekl takto: Dám vám svaté a věrné věci Davidovy.¹

1. Iz 55,3 (LXX)

³⁵ Proto i na jiném místě praví: Nedáš svému Svatému uvidět zkázu.¹

1. Ž 16,10 (LXX)

³⁶ David totiž, když posloužil vlastnímu pokolení ⌈Boží vůlí,¹ usnul⌉,² byl připojen ke svým otcům³ a uviděl⁴ zkázu.⁵

1. v. 22
2. n.: podle Boží vůle usnul; 2,29
3. 1Kr 2,10
4. 2,27; n : zakusil / zažil; srv. Ex 10,6; Jr 5,12p
5. Ž 49,10

³⁷ Ten však, kterého Bůh vzkřísil¹ z mrtvých, neuviděl zkázu.

1. Mt 16,21

³⁸ Budiž vám tedy známo, muži bratři, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění hříchů.¹ Od všeho, od čeho jste nemohli² být ospravedlněni³ v zákoně Mojžíšově,

1. 2,38; 24,47
2. He 9,9; 10,4
3. Ř 3,21n

³⁹ je v něm ospravedlňován každý, kdo věří.¹

1. 10,43; J 3,15; Ř 3,28

⁴⁰ Střezte¹ se proto, aby [na vás] nepřišlo to, co je řečeno v Prorocích:

1. He 2,3; 3,12

⁴¹ Pohleďte tedy vy, kteří mnou pohrdáte, užasněte a zmizte, protože já ve vašich dnech u činím skutek, skutek, jemuž jistě neuvěříte, když vám o něm bude někdo vypravovat.¹“

1. Abk 1,5 (LXX)

⁴² Když vycházeli [ze synagogy], prosili je,¹ aby jim o tom² pověděli i příští sobotu.³

1. var.: + pohané
2. ř.: ty výroky
3. v. 14

⁴³ Když bylo shromáždění rozpuštěno, mnozí z Židů a zbožných¹ proselytů² se vydali za Pavlem a Barnabášem, kteří s nimi mluvili a přesvědčovali³ je, aby zůstávali v Boží milosti.⁴

1. ř.: Boha ctících; v. 50; 16,14; 17,4; 18,7.13
2. Mt 23,15
3. 18,4!
4. 11,23

Pavel a Barnabáš se obracejí k pohanům

⁴⁴ Příští sobotu se shromáždilo téměř¹ celé město,² aby vyslechlo Pánovo³ slovo.⁴

1. 19,26
2. 19,29; Mt 8,34
3. var.: Boží
4. 8,25p

⁴⁵ Když Židé uviděli zástupy, byli naplněni žárlivostí¹ a začali tomu, co Pavel říkal, odporovat² a rouhat se.³

1. 5,17; 17,5
2. 19,9; 1Te 2,16
3. 18,6; Ju 1,10

⁴⁶ Pavel a Barnabáš směle¹ řekli: „Vám mělo být hlásáno² Boží slovo nejprve. Protože je odmítáte a nepovažujete se za hodné věčného života, hle, obracíme se k pohanům.³

1. 9,27
2. ř.: promluveno
3. ř.: národům; 22,21; 28,28

⁴⁷ Neboť tak nám nařídil Pán: Ustanovil¹ jsem tě za světlo pohanům,² abys byl k záchraně až na konec země.³“

1. 1Tm 1,12!
2. ř.: národům; 22,21; 28,28
3. Iz 49,6

⁴⁸ Když to pohané¹ slyšeli, radovali se a oslavovali Pánovo slovo a uvěřili² všichni, kteří byli určeni³ k věčnému životu.⁴

1. v. 46
2. 4,4!
3. n.: zařazeni do …; Ef 1,4
4. Mt 19,16!; Ju 1,21

⁴⁹ A Pánovo slovo se šířilo¹ po celé krajině.

1. 6,7

⁵⁰ Židé však poštvali vážené¹ zbožné² ženy a přední muže města, podnítili pronásledování³ proti Pavlovi a Barnabášovi a vyhnali⁴ je od svých hranic.

1. Mk 15,43
2. v. 45
3. 8,1; Mt 10,23; 2Tm 3,11
4. 16,39; Am 7,12; Mk 5,17

⁵¹ Oni proti nim vytřásli prach¹ z nohou a přišli do Ikonia.

1. Mt 10,14

⁵² A učedníci byli stále naplňováni radostí¹ a Duchem Svatým.²

1. 15,3; Ř 15,13; Fp 2,2; 2Tm 1,4; Jk 1,2
2. 4,31; Ef 5,18

¹ Stalo se, že rovněž v Ikoniu¹ vešli do židovské synagogy² a promluvili tak, že uvěřil³ četný zástup Židů i Řeků.⁴

1. v. 21; 16,2; 2Tm 3,11
2. 13,5.14
3. 4,4; 11,21
4. 18,4; 19,10; 20,21; Ř 1,16; 1K 1,24

² Ale Židé,¹ kteří neuvěřili,² podnítili³ a rozezlili duše pohanů proti bratřím.

1. 13,45
2. n.: neuposlechli
3. 17,13v

³ Strávili tam tedy značný čas,¹ otevřeně mluvili² o Pánu, který dosvědčoval³ slovo své⁴ milosti⁵ tím, že dával, aby se skrze jejich ruce⁶ dála znamení a divy.⁷

1. v. 28; 11,26; 18,11; 19,10; 20,31
2. 9,27n; 19,8; 26,26
3. 2,22; He 2,4
4. n : o své; srv. 2K 5,19p
5. 20,32; Ř 1,7
6. 5,12; 19,11
7. 4,30; J 4,48

⁴ Obyvatelstvo¹ města se rozdělilo: jedni byli při Židech, druzí při apoštolech.²

1. ř.: množství
2. v. 14; 17,4

⁵ Když se je pohané a Židé se svými vůdci pokusili potupit a ukamenovat,¹

1. v. 19

⁶ oni se to dozvěděli a utekli do lykaonských¹ měst Lystry a Derbe² a okolí.

1. [Lykaonie byla oblast ve vých. Pisidii, sev. od pohoří Taurus, součást řím. provincie Galacie]
2. v. 20p

⁷ I tam hlásali evangelium.¹

1. v. 15; 5,42

V Lystře

⁸ V Lystře¹ sedával nějaký muž nemohoucí na nohy, který byl chromý již od lůna své matky² a nikdy nechodil.

1. v. 21; 16,1; [asi 30 km jižně od Ikonia a 60 km SZ od Derbe]
2. 3,2; J 9,1v

⁹ Ten slyšel¹ Pavla mluvit. Pavel se na něho upřeně podíval,² a když uviděl, že má víru,³ aby byl zachráněn,⁴

1. Ř 10,17; Ga 3,5
2. 3,4
3. Mt 9,28
4. 4,9p

¹⁰ řekl silným¹ hlasem: „Postav se zpříma na nohy!“ A on vyskočil a začal chodit.

1. ř.: velikým; tj. hlasitě (16,27) — časté spojení v h. (srv. Neh 9,4 aj.); L 4,33!

¹¹ Když zástupy uviděly, co Pavel učinil, pozdvihly svůj hlas¹ a říkaly lykaonsky:² „Bohové³ se připodobnili lidem a sestoupili k nám.“⁴

1. 2,14
2. v. 6†
3. 8,10; 28,6
4. [Událost mohla být podnícena legendou, která vyprávěla, že právě tuto oblast kdysi navštívili Zeus a Hermes. Tehdy je však rozpoznali pouze staří manželé. Proto lidé nechtěli dovolit, aby došlo k dalšímu nepovšimnutí.]

¹² Barnabáše nazývali Diem,¹ Pavla pak Hermem,² protože on byl hlavním mluvčím.³

1. [hl. ř. bůh Zeus (mezi Římany známý jako Jupiter) byl patronem města a stál zde jeho chrám]
2. [podle ř. mytologie posel a mluvčí bohů a bůh řečníků (totožný s řím. Merkurem)]
3. Ex 7,1

¹³ Kněz Diova chrámu, který stál¹ před městem, přivedl býky s věnci² k branám a chtěl je se zástupy obětovat.

1. ř.: byl
2. [důležitá součást mnoha obřadů k poctě pohanských bohů]

¹⁴ Když to apoštolové Barnabáš a Pavel uslyšeli, roztrhli svá roucha,¹ vběhli do zástupu a křičeli:

1. Gn 37,29; Mt 26,65

¹⁵ „Muži,¹ co to děláte? I my jsme lidé ⌈stejné přirozenosti⌉² jako vy. Hlásáme vám evangelium,³ abyste se od těchto marností⁴ obrátili⁵ k živému Bohu,⁶ který učinil nebe, zemi, moře a všechno, co je v nich.⁷

1. 27,10
2. n.: stejně trpící; Jk 5,17†
3. v. 7; 13,32
4. Dt 32,21; 1S 12,21; Jr 2,5; 1K 8,4
5. 1Te 1,9
6. Dt 5,26; Mt 16,16!; 2K 3,3; 6,16; 1Te 1,9!; He 3,12!
7. 4,24

¹⁶ Ten v minulých pokoleních¹ nechal všechny národy chodit² po jejich cestách,

1. 17,30; Ef 2,12
2. Ž 81,13; Mi 4,5

¹⁷ ačkoliv nepřestal sám sebe dosvědčovat¹ tím, že činil dobro:² dával vám z nebe déšť³ i úrodná období, vaše srdce sytil pokrmem a radostí.“⁴

1. Ř 1,19n
2. Ž 145,9; L 6,35
3. Dt 11,24; Jb 5,10; Ž 65,11; Mt 5,45
4. 2,28; Sir 30,22; 1Tm 6,17

¹⁸ A těmito slovy jen stěží zadrželi zástupy, aby jim neobětovaly.

¹⁹ Z Antiochie a Ikonia však přišli Židé,¹ přemluvili zástupy a Pavla ukamenovali.² Pak ho vlekli ven z města, protože mysleli, že je mrtev.

1. v.2; 13,45
2. v. 5; 7,58n

²⁰ Ale když ho učedníci¹ obstoupili, vstal a vešel do města. Druhého dne vyšel s Barnabášem do Derbe.²

1. v. 22; 11,26
2. v. 6; [asi 95 km od Lystry, hraniční město provincie Galacie]; 20,4

Návrat do syrské Antiochie

²¹ Když onomu městu oznámili evangelium a získali dosti učedníků,¹ vrátili se do Lystry,² Ikonia a Antiochie.

1. Mt 13,52; 28,19
2. v. 8p

²² Upevňovali¹ duše učedníků, povzbuzovali² je, aby setrvávali ve víře; říkali, že musíme skrze mnohá soužení³ vejít do Božího království.

1. 15,32
2. 11,23; 16,40; 1Te 3,2; He 10,25
3. 11,29; 20,23; Mt 13,21!; 1Te 3,3; Mk 10,30; 2Tm 3,12

²³ V každém sboru¹ jim ustanovili starší² a v modlitbách s posty³ je svěřili⁴ Pánu, v něhož uvěřili.

1. n.: V každé církvi; 16,5
2. 11,30p; 20,17; Tt 1,5
3. 13,3
4. 20,32

²⁴ Prošli Pisidií a přišli do Pamfylie,

²⁵ mluvili Slovo¹ v Perge² a pak sestoupili do Attalie.

1. 8,4; 11,19; Mk 2,2
2. 13,13

²⁶ Odtamtud odpluli do Antiochie,¹ kde byli kdysi svěřeni² Boží milosti k dílu,³ které nyní dokončili.⁴

1. 11,29
2. 15,40
3. 13,1—3
4. ř.: naplnili

²⁷ Když tam přišli a shromáždili církev, vypravovali,¹ co všechno Bůh s nimi učinil a jak pohanům otevřel dveře² víry.

1. 15,3.12; 21,19
2. 1K 16,9; 2K 2,12; Ko 4,3; Zj 3,8

²⁸ A strávili s učedníky delší¹ čas.²

1. ř.: ne malý; [asi déle než rok]
2. 11,26

¹ Tu sestoupili¹ někteří z Judska a začali bratry² učit: „Nebudete–li obřezáni³ podle Mojžíšova obyčeje,⁴ nemůžete být zachráněni.“

1. 8,15!
2. vv. 3.22n.32.40; 1,15p; 16,40; 17,6; 18,18; 21,7; 28,14; 1K 15,6!
3. Lv 12,3; 1K 7,18; Ga 5,2n
4. 6,14

² Když se s nimi Pavel a Barnabáš dostali do sporu¹ a velké² hádky, stanovili, že Pavel, Barnabáš a někteří další z nich vystoupí k apoštolům a starším³ do Jeruzaléma⁴ a budou o této sporné otázce⁵ jednat.

1. v. 7; J 3,25; 1Tm 6,4
2. ř.: nemalé
3. v. 4.23; 16,4
4. Ga 2,1p
5. 18,15; 25,19; 26,3

³ Vypraveni¹ tedy církví, procházeli Fénicií² a Samařskem, vyprávěli³ o obrácení⁴ pohanů a všem bratrům působili velikou radost.⁵

1. 20,38; Ř 15,24; 1K 16,6.11; 2K 1,16; Tt 3,13; 3J 1,6
2. 11,19
3. v. 12; 14,27
4. HL; v. 19; 9,35; Sír 18,20
5. 8,8; 13,52; L 15,7; 2K 1,24; 2,3

⁴ Když přišli do Jeruzaléma, byli přijati církví, apoštoly a staršími a oznámili, co všechno s nimi Bůh učinil.¹

1. v. 12

⁵ Tu povstali někteří, kteří uvěřili¹ ze strany² farizeů,³ a říkali, že se pohané musí obřezávat a musí se jim nařizovat, aby zachovávali Mojžíšův zákon.

1. 4,4; Tt 3,8
2. 5,17; 26,5
3. 23,6nn; Mt 3,7p

⁶ Apoštolové a starší se shromáždili, aby tu věc prozkoumali.¹

1. ř.: aby se … podívali

⁷ Když došlo k velkému sporu,¹ povstal Petr a řekl jim: „Muži bratři,² víte, že si mě Bůh odedávna³ mezi vámi⁴ vyvolil,⁵ aby skrze má ústa⁶ pohané uslyšeli slovo evangelia a uvěřili.⁷

1. n : Po dlouhém dohadování
2. 1,16p
3. Iz 37,26; Pl 2,17
4. var.: námi
5. 10,19nn; 1,24; 9,15
6. 1,16; 3,18; 4,25; Ex 4,12
7. 11,17

⁸ A Bůh, jenž zná lidská srdce,¹ jim vydal svědectví, když jim dal Ducha Svatého² tak jako i nám³

1. 1,24
2. 10,44; 11,15
3. 2,4

⁹ a neučinil žádného rozdílu mezi námi a jimi, když vírou¹ očistil² jejich srdce.

1. 26,18
2. 11,9

¹⁰ Proč tedy nyní pokoušíte¹ Boha a chcete vložit na šíji učedníků² jho,³ které nebyli schopni unést ani naši otcové ani my?

1. 5,9; Mt 4,7; He 3,9
2. 11,26
3. Mt 23,4; Ga 5,1

¹¹ Ale věříme, že jsme zachráněni milostí¹ Pána Ježíše stejně² jako oni.³ “

1. ř.: skrze milost (n : přízeň); Ř 3,24; 2K 13,14; Ef 2,8
2. ř.: stejným způsobem
3. [Petr obrací argumentaci opačným způsobem: pohané dostali DS jako Židé, Židé jsou však spaseni z milosti jako pohané]

¹² Celé shromáždění¹ utichlo² a poslouchalo Barnabáše a Pavla, kteří podrobně vypravovali, jaká znamení a divy³ učinil Bůh skrze ně mezi pohany.

1. ř.: to množství
2. L 20,26
3. J 4,48

¹³ Když domluvili,¹ řekl Jakub:² „Muži bratři, poslyšte mne!

1. ř.: umlkli
2. 12,17p

¹⁴ Šimon¹ pověděl, jak se Bůh předem postaral,² aby z pohanů vybral³ lid⁴ pro své jméno.⁵

1. 2Pt 1,1
2. slovo překládané v StS výrazem: navštívil — srv. Gn 21,1p; Ex 4,31; Ž 80,15; Jr 29,10p; L 7,16; He 2,6
3. ř.: vzal; srv. Dt 1,23; He 5,1
4. Iz 43,21; 1Pt 2,9n
5. n : pro sebe; Ž 5,12p

¹⁵ A s tím se shodují slova proroků, neboť¹ je napsáno:

1. ř.: jak

¹⁶ Potom se vrátím a znovu postavím Davidův zbořený stánek, jeho trosky znovu vystavím a vztyčím jej,

¹⁷ aby i ostatní lidé horlivě hledali Pána, všechny národy, ⌈nad nimiž je vzýváno moje jméno,⌉¹ praví Pán, [ten,] který toto ⌈činí.

1. n.: které byly nazvány mým jménem — viz Am 9,12p!!

¹⁸ Známé jsou Bohu jeho skutky od pradávna.⌉¹

1. var.: činí známým od pradávna (ř.: od věku). Iz 45,21

¹⁹ Proto soudím,¹ abychom ²nedělali potíže těm, kteří se z pohanů obracejí³ k Bohu,

1. v. 22.28; //21,25
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
3. 26,20

²⁰ ale napsali jim, aby se zdržovali toho, co bylo poskvrněno modloslužbou,¹ smilstva,² zardoušeného³ a krve.⁴

1. 1K 8,7; Zj 2,14
2. 1K 5,1!; 6,9.18; Ga 5,19; 1Te 4,3
3. tj. od masa zvířat, která nebyla zbavena krve
4. Gn 9,4; Lv 3,17; 1S 14,33

²¹ Neboť Mojžíš má ode dávných pokolení v každém městě své hlasatele v synagogách, kde bývá čten každou sobotu.“¹

1. 13,27; L 4,16

Závěr a dopis věřícím

²² Potom apoštolové a starší s celou církví usoudili, že s Pavlem a Barnabášem pošlou do Antiochie¹ muže, které mezi sebou vybrali. Poslali Judu zvaného Barsabáš a Silase,² přední muže mezi bratřími.

1. 11,29p
2. v. 27.40; 16,19; 17,4.14; 18,5; 1Pt 5,12p

²³ ⌈Po nich poslali tento list⌉:¹ „Apoštolové a starší⌈, vaši bratři,⌉² bratřím z pohanů v Antiochii,³ Sýrii⁴ a Kilikii⁵ pozdrav.⁶

1. ř.: Skrze jejich ruku napsali
2. var.: a bratři
3. v. 30
4. v. 41; 18,18; Mt 4,24; Ga 1,21
5. 6,9
6. Jk 1,1

²⁴ Doslechli jsme se, že vás někteří,¹ [kteří vyšli] z nás, zneklidnili² svými slovy a ³zmátli vaše duše, [když říkali, že je třeba dát se obřezat a zachovávat Zákon,] ačkoliv jsme jim to nenařídili.

1. v. 1
2. srv. 16,20; 17,8; Mt 2,3p; Ga 1,7
3. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

²⁵ Došli jsme k jednomyslnosti¹ a usoudili jsme, že vybereme muže, které k vám pošleme s našimi milovanými² Barnabášem a Pavlem,

1. 1,14!
2. 2Pt 3,15; Ř 1,7; 12,19p; 16,5; 1K 4,17; Ef 6,21; Ko 1,7; Fm 1,1; Jk 1,16

²⁶ lidmi, kteří nasadili ⌈svůj život⌉¹ pro jméno našeho Pána Ježíše Krista.

1. ř.: své duše; Fp 2,29; Sk 14,19

²⁷ Posíláme tedy Judu a Silase a oni vám totéž oznámí ústně.¹

1. ř.: skrze slovo

²⁸ Neboť tak usoudil¹ Duch Svatý i my, že nebudeme na vás klást žádné jiné břemeno² než tyto nezbytnosti:

1. v. 19
2. Mt 23,4

²⁹ zdržovat se masa obětovaného modlám, krve, masa zardoušených zvířat a smilstva. Jestliže se těchto věcí budete chránit, dobře uděláte. Buďte zdrávi.“¹

1. 23,30

³⁰ Byli tedy propuštěni a sestoupili¹ do Antiochie; tam shromáždili množství² věřících a odevzdali jim dopis.

1. 11,27
2. v. 12; 6,2

³¹ Když jej přečetli, zaradovali¹ se z toho povzbuzení.²

1. J 20,20
2. 9,31

³² Juda a Silas, kteří sami také byli proroky,¹ mnohým slovem povzbudili² a posílili³ bratry.⁴

1. 13,1
2. 11,23!
3. v. 41; 14,22; 18,23
4. v. 1

³³ Zůstali tam nějaký čas; potom je bratři s pokojem¹ propustili k těm, kteří je poslali.

1. 1K 16,11

³⁴ [Silas se však rozhodl zůstat.]

³⁵ Pavel a Barnabáš zůstali v Antiochii, učili¹ a s mnohými jinými zvěstovali Pánovo slovo.²

1. 5,42; 18,11!
2. 8,25p

Neshoda Pavla a Barnabáše

³⁶ Po několika dnech řekl Pavel Barnabášovi: „Vraťme se a navštivme bratry ve všech městech, ve kterých jsme zvěstovali Pánovo slovo, a zjistěme, jak se mají.“

³⁷ Barnabáš chtěl vzít s sebou také Jana, nazývaného Marek.¹

1. 12,12

³⁸ Pavel však nepokládal za správné brát ho s sebou, protože se v¹ Pamfylii od nich odloučil² a nešel s nimi do díla.

1. ř.: od Pamfylie
2. 13,13

³⁹ Vznikla z toho ostrá hádka,¹ takže se od sebe oddělili. Barnabáš vzal s sebou Marka a vyplul na Kypr.²

1. v. 2; 6,1; Jk 3,2
2. 4,36; 13,4

⁴⁰ Pavel si vybral Silase¹ , a když ho bratři² svěřili³ Pánově milosti, vyšel.

1. v. 22
2. v. 1
3. 14,26

⁴¹ Procházel Sýrií a Kilikií¹ a posiloval² církve.

1. v. 23
2. v. 32

¹ Přišel [také] do Derbe a do Lystry.¹ A hle, byl tam jeden učedník jménem Timoteus,² syn věřící³ židovské⁴ ženy, jeho otec byl však Řek.

1. 14,6
2. 17,14n; 18,5; 19,22; 20,4; Ř 16,21; 1K 4,17!
3. 10,45
4. 2Tm 1,5; 3,15

² Bratři v Lystře a Ikonii o něm vydávali dobré svědectví.¹

1. 6,3p; 1Tm 3,7

³ Pavel chtěl, aby se s ním ⌈vydal na cestu⌉;¹ vzal jej a obřezal² kvůli Židům, kteří byli v oněch místech, neboť všichni věděli, že jeho otec byl Řek.

1. ř.: aby … vyšel
2. ::Ga 2,3

⁴ Když procházeli¹ městy, předávali jim ustanovení,² na nichž se usnesli apoštolové³ a starší v Jeruzalémě, aby je zachovávali.⁴

1. L 13,22
2. L 2,1
3. 8,14
4. 15,28n

⁵ A tak se sbory¹ upevňovaly ve víře a denně početně rostly.²

1. 14,23; 1K 4,17; 7,17; 16,19; 2K 8,1.18; 11,8; Ga 1,2; Zj 1,4; n.: církve
2. 2,41!

Vidění makedonského muže

⁶ Potom prošli Frygií¹ a galatskou krajinou, neboť Duch Svatý jim zabránil promluvit Slovo²³ v Asii.⁴

1. 2,10; 18,23†
2. var.: + Boží
3. 14,25
4. 2,9p; 19,10

⁷ Když přišli k Mysii, pokoušeli se dostat do Bithynie,¹ ale [Ježíšův]² Duch jim to nedovolil.

1. [provincie v sev. Asii, SV od Mysie; 1Pt 1,1†]
2. Fp 1,19

⁸ Prošli tedy Mysii a sestoupili do Troady.¹

1. 20,5; 2K 2,12; 2Tm 4,13; [přístavní město na SZ pobřeží Asie, blízko starověké Tróji]

⁹ V noci se ukázalo Pavlovi vidění:¹ stál před ním nějaký makedonský muž a prosil ho: „Přejdi do Makedonie² a pomoz nám!“

1. 10,3
2. [od r. 148 př. Kr. římská provincie]; 18,5; 19,21n; 20,1; Ř 15,26; 2K 1,16!; Fp 4,15; 1Te 1,7; 1Tm 1,3

¹⁰ Jak uviděl to vidění, hned¹ jsme² se snažili³ vyjít do Makedonie, protože jsme nabyli přesvědčení, že nás Bůh⁴ povolal, abychom jim zvěstovali evangelium.

1. 9,20; 17,10.14; Mt 4,20; Ž 119,60
2. [změna na 1. os. pl. zřejmě naznačuje, že autor Lukáš se v Troadě připojil ke skupině (vv. 10—17; 20,5—15; 21,1—18; 27,1—28,16)]
3. ř.: hledali; srv. L 19,47
4. var.: Pán

Obrácení Lydie

¹¹ Vypluli jsme z Troady a plavili se přímo¹ na Samothráké,² druhého dne do Neapole,³

1. 21,1; [cca 208 km]
2. [ostrov v Egejském moři, příhodné místo ke kotvení v protikladu k riskantnímu nočnímu zakotvení na pevnině]
3. [dnešní Kavalla, přístav pro 16 km vzdálené město Filipis]

¹² odtamtud do Filip,¹ které jsou předním městem této části Makedonie a římskou kolonií.² V tomto městě jsme s trávili několik dní.

1. 20,6; Fp 1,1p; 1Te 2,2
2. [obyvatelé města byli považováni za římské obyvatele (v. 21), protože taková města byla původně kolonizována obyvateli Říma]

¹³ V sobotní den¹ jsme vyšli za bránu podél řeky,² kde jsme se domnívali, že je místo k modlitbě³; usedli⁴ jsme a mluvili k ženám, které se tam sešly.

1. 13,14
2. [Gangites]
3. [ve městě bylo tak málo Židů, že zde nebyla synagoga; proto se scházeli venku — dle zvyklostí u proudící vody]
4. Mt 5,1p

¹⁴ A poslouchala nás jedna žena jménem Lydie, prodavačka purpuru¹ z města Thyatir,² která uctívala Boha.³ Pán jí otevřel⁴ srdce, aby věnovala pozornost tomu, co Pavel říkal.

1. L 16,19p; 17,4
2. Zj 2,18p
3. [Lydie byla pohanka, věřící v pravého Boha (srv. 10,2)]; 18,7; J 12,20
4. L 24,45; Ef 1,18

¹⁵ Když byla pokřtěna ona i její dům,¹ poprosila nás: „Jestliže jste mne uznali za věrnou Pánu, vejděte do mého domu a zůstaňte.“ A přinutila nás.

1. 10,2p

Žalář ve Filipech

¹⁶ Stalo se, když jsme se šli modlit,¹ že nás potkala nějaká otrokyně,² která měla věšteckého³ ducha a ⁴věštěním⁵ přinášela svým pánům značný zisk.⁶

1. ř.: k modlitbě; n.: na místo modlitby (srv. v. 13)
2. ř. zdrobnělina od výrazu pro děvče, avšak vždy z otrocké třídy (srv. Mt 26,69; Ga 4,22); srv. h. chlapec — služebník (Nu 22,22p)
3. ř.: ducha Pythona; [python byl mytický had uctívaný v Delfách a spojený s delfskou věštírnou; díky tomu potom zobecněně: věštecký]; Lv 19,31; 1S 28,8
4. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
5. srv. Sk 8,9; Ga 5,20
6. 19,24; 2Pt2,3

¹⁷ Ta chodila za Pavlem a za námi a ¹křičela² : „Tito lidé jsou otroci Boha Nejvyššího,³ kteří vám⁴ zvěstují cestu⁵ záchrany.“

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
2. ř.: + a říkala
3. Gn 14,18p; Da 3,26!; Mk 5,7!
4. var.: nám
5. 18,26; He 10,20

¹⁸ A to dělala po mnoho dní. Pavla to rozhořčilo,¹ obrátil se na toho ducha a řekl: „Přikazuji² ti ve jménu Ježíše Krista, abys od ní odešel!“³ A v tu chvíli od ní odešel.⁴

1. srv. 4,2; Mk 14,4†
2. Mk 16,17
3. ř.: vyšel; srv. Mk 1,25
4. ř.: vyšel; srv. Mk 1,25

¹⁹ Když její páni uviděli, že jim ušla naděje na zisk, chopili se Pavla a Silase¹ a vlekli² je na náměstí k představeným města.

1. 15,22
2. 8,3; 17,6n; 21,30

²⁰ Předvedli je před velitele¹ a řekli: „Tito lidé pobuřují² naše město. Jsou to Židé³

1. pravd. nejvyšší úředníci města — bývali ve dvojici (lat. duumviri)
2. 15,24†
3. 19,34

²¹ a šíří zvyky,¹ které my nesmíme přijímat ani zachovávat,² protože jsme Římané.“

1. 25,16; [na rozdíl od židovství, křesťanství nemělo v římské říši právní uznání, bylo považováno za religio illicita (nedovolené náboženství)]
2. ř.: činit

²² Také zástup proti nim povstal a velitelé z nich strhli šaty a poroučeli je bít holí.¹

1. 2K 11,25; 1Te 2,2

²³ Když jim vysázeli mnoho ran, uvrhli je do vězení¹ a žalářníkovi nařídili, aby je bezpečně² hlídal.

1. 5,18; 2K 6,5
2. Mk 14,44

²⁴ Když dostal takový příkaz, uvrhl je do vnitřního vězení a pro jistotu jim dal nohy do klády.

²⁵ Kolem půlnoci¹ se Pavel a Silas modlili² a zpěvem oslavovali Boha³ a ostatní vězňové je poslouchali.

1. Ž 119,55
2. Ž 50,15; 91,15; Jk 5,13
3. Ef 5,19; Ko 1,24

²⁶ Náhle nastalo veliké zemětřesení,¹ takže se otřásly základy vězení. Rázem se otevřely² všechny dveře a všem se uvolnila pouta.³

1. 4,31
2. 12,10
3. 12,7

²⁷ Když se žalářník probudil a uviděl otevřené dveře vězení, vytasil meč a chtěl se zabít,¹ protože myslel, že vězňové uprchli.

1. 12,19

²⁸ Ale Pavel zvolal silným hlasem:¹ „Neudělej si nic zlého! Jsme tu všichni.“

1. 14,10

²⁹ Žalářník požádal o světlo, vtrhl dovnitř a s třesením¹ padl² před Pavla a Silase.

1. 7,32; L 8,47
2. Iz 60,14; Mk 5,22

³⁰ Vyvedl je ven a řekl: „Páni, co mám dělat,¹ abych byl zachráněn?“²

1. 2,37; 9,6
2. J 3,17!

³¹ Oni řekli: „Uvěř¹ v Pána Ježíše, a budeš zachráněn ty i tvůj dům.“²

1. Mk 16,16; J 3,36; Ga 3,26
2. 10,2p; 11,14; 18,8

³² A promluvili Pánovo slovo¹ k němu i ke všem, kteří byli v jeho domě.

1. 8,25p

³³ I ujal se jich v tu noční hodinu, vymyl jim rány¹ a hned se dal pokřtít² on i všichni jeho domácí.

1. L 10,30; 2K 11,23
2. 2,38

³⁴ Pak je zavedl do domu, prostřel stůl a s celým svým domem se radoval,¹ že uvěřil Bohu.

1. 8,39; L 15,32

³⁵ Když nastal den, poslali velitelé¹ ozbrojenou stráž² ⌈se vzkazem⌉:³ „Propusť ty lidi!“

1. v. 20p
2. n.: dva strážníky (lat. lictor); v. 38†
3. ř.: říkajíce

³⁶ Žalářník oznámil tento vzkaz¹ Pavlovi: „Velitelé vzkázali, abyste byli propuštěni. Proto vyjděte a jděte v pokoji.“²

1. ř.: tato slova
2. Mk 5,34; Jk 2,16

³⁷ Ale Pavel jim řekl: „Nás, římské občany,¹ bez soudu veřejně² zbili a uvrhli do vězení, a nyní nás tajně vyhánějí? To ne, jen ať sami přijdou a vyvedou nás!“

1. ř.: lidi; 22,25
2. 22,25n

³⁸ Stráž oznámila tyto výroky velitelům. Ti se ulekli,¹ když uslyšeli, že jsou Římané,

1. 22,29

³⁹ přišli a omluvili se, vyvedli je a prosili, aby odešli z města.¹

1. Mt 8,34

⁴⁰ Vyšli z vězení a vešli k Lydii,¹ uviděli bratry,² povzbudili³ je a odešli.

1. v. 14
2. 15,1!
3. 14,22; 2K 1,4

¹ Procestovali Amfipolis¹ a Apollonii a přišli do Tesaloniky,² kde byla židovská synagoga.³

1. [římská silnice Via Egnatia z Filipis do Tesaloniky procházela celým dnešním sev. Řeckem (od Jaderského moře do Byzantie — dnešního Istanbulu — měřila celkem 1120 km; na některých místech je dodnes viditelná)]
2. [asi 150 km od Filipis; hl. město Makedonie s více než 200 tisíc obyvateli, včetně židovské osady]; 20,4; 27,2; Fp 4,16; 1Te 1,1.7
3. v. 10.17; 9,20

² Podle svého zvyku¹ k nim² Pavel vstoupil a po tři soboty³ k nim mluvil⁴ na základě⁵ Písem.⁶

1. L 4,16
2. tj. k Židům v synagoze
3. 13,14
4. ř.: diskutoval / dohadoval se; v. 17; 18,4.19; 20,7; 24,25; srv. Mk 9,34
5. ř.: z
6. 8,35

³ Vysvětloval¹ a předkládal² jim, že Mesiáš³ musel trpět⁴ a vstát z mrtvých⁵ a že „Ježíš, kterého já vám zvěstuji,⁶ to je ten Mesiáš.⁷“

1. ř.: Otvíral; L 24,32
2. n.: vykládal; 28,23; Ex 19,7; Mt 13,24
3. ř.: Kristus; 2,36; 9,22; 18,5.28
4. 3,18
5. J 20,9
6. (pro podobné užití přímé řeči srv. 1,4)
7. ř.: Kristus; 2,36; 9,22; 18,5.28

⁴ Někteří¹ z nich se dali přesvědčit² a připojili se k Pavlovi a Silasovi,³ také velké množství Řeků,⁴ kteří uctívali⁵ Boha, a nemálo⁶ předních žen.

1. v. 34; 14,4; 28,24
2. 19,9; 28,24
3. 15,22
4. 18,4; 19,10; J 7,35
5. v. 17; 13,43!; srv. 19,27
6. v. 12; 13,50

⁵ Židé si však, zachváceni žárlivostí,¹ přibrali několik ničemných² mužů z tržiště,³ vyvolali⁴ srocení davu⁵ a pobouřili⁶ město; napadli Jásonův⁷ dům a ⁸snažili se je předvést před lid.

1. 5,17v
2. ř.: zlých; Mt 5,45; 22,10; n : výtržníků
3. 19,38p†
4. ptc.; HL
5. 19,40
6. v. 13; 1Te 2,14n
7. Ř 16,21
8. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]

⁶ Když je nenalezli, vlekli¹ Jásona a několik bratří² k představeným města³ a křičeli: „Ti, kteří pobouřili celý⁴ svět,⁵ přišli také sem

1. 16,19
2. v. 10.14; 15,1
3. [ř. politarchés — vládci města (v. 8†) — představitelé města zodpovědní za správní záležitosti a členové městské rady; výraz se nevyskytuje jinde v ř. literatuře, ale byl objeven na 17 nápisech]; 6,12; 18,12
4. ř.: obydlený svět
5. v. 31; 11,28; 19,27; 24,5; Mt 24,14

⁷ a Jáson je hostí. Ti všichni jednají proti císařovým¹ ustanovením,² neboť říkají, že králem³ je někdo jiný: Ježíš.“

1. 25,8
2. L 2,1
3. L 23,2; J 19,12

⁸ Zneklidnili zástup i představené města, kteří to slyšeli.

⁹ Ale když dostali od Jásona a ostatních záruku,¹ propustili je.

1. n.: kauci

Pavel v Beroji

¹⁰ Bratři hned¹ v noci vyslali Pavla a Silase do Beroje.² Když tam přišli, odebrali se do židovské synagogy.

1. 16,10
2. [starobylé město 80 km záp. od Tesaloniky, dnešní Verria]; 20,4

¹¹ A ⌈tamější Židé⌉¹ byli ušlechtilejší² než ti v Tesalonice: přijali³ Slovo se vší dychtivostí⁴ a denně pečlivě zkoumali⁵ Písma, zdali je tomu tak.

1. ř.: tito
2. n.: vznešenější mysli; n : otevřenější
3. 8,14
4. n.: ochotností; 2K 8,11n.19; 9,2†
5. ptc.; srv. ::1K 10,25 (nevyptávejte)

¹² Tak mnozí z nich uvěřili,¹ také nemálo² vznešených řeckých žen i mužů.

1. 4,4!
2. v. 4

¹³ Jakmile se však Židé z Tesaloniky dozvěděli, že Pavel zvěstuje slovo Boží také v Beroji, přišli i tam a podněcovali [a bouřili] zástupy.

¹⁴ Tehdy bratři hned vyslali Pavla, aby šel až k moři,¹ ale Silas² a Timoteus tam zůstali.

1. n.: na pobřeží; [dalo by se předpokládat, že jel lodí; to ovšem bývá výslovně zmíněno (16,11; 20,13.38) a cesta po pevnině (cca 550 km) vedla také po pobřeží]
2. 16,1; 2K 1,19p

¹⁵ Ti, kteří Pavla doprovázeli, ho dovedli až do Athén¹ a vrátili se, když dostali příkaz² pro Silase a Timotea, aby k němu co nejdříve přišli.

1. 1Te 3,1; [Pět st. před Pavlem byly na vrcholu své slávy v umění, filozofii a literatuře. Svoji pověst ve filozofii si stále zachovaly a měly přední univerzitu té doby.]
2. n.: pokyn

Pavel v Athénách

¹⁶ Zatímco na ně Pavel čekal v Athénách, jeho duch se v něm rozhorloval,¹ když pozoroval, že město je plné model.²

1. 1Kr 19,10; Ž 69,10; n : rozčilovalo / provokovalo ho; 1K 13,5
2. Ř 1,18—32

¹⁷ Proto mluvil¹ v synagoze se Židy a s těmi, kdo ctili Boha,² a na náměstí³ denně s těmi, kteří tam byli právě ⁴přítomni.

1. v. 2p
2. v. 4
3. ř. Agora; Př 1,20
4. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

¹⁸ Setkávali se s ním také někteří epikurejští¹ a stoičtí² filozofové.³ Někteří říkali: „Co nám to chce ten mluvka⁴ vykládat?“ Jiní zase: „Zdá se, že to je hlasatel cizích božstev“; zvěstoval⁵ [jim] totiž Ježíše a vzkříšení.⁶

1. [Pův. učili, že nejvyšším dobrem je štěstí a potěšení (definované jako nepřítomnost bolesti, nikoliv pouze ve smyslu okamžitého a dočasného uspokojení). Organizované náb. viděli jako zlo, zvl. víru, že bohové v posmrtném životě trestají ty, kdo páchají zlo. Proto nemohli přijmout Pavlovo učení o vzkříšení.]
2. [Odmítali epikurejské ideály štěstí a učili, že člověk má žít v souladu s přírodou, rozpoznat vlastní dostatečnost a nezávislost a potlačovat žádosti.]
3. Ko 2,8; 1K 1,20
4. ř. pův.: sběrač semen (používáno o ptácích typu havran), přeneseně: ten, kdo posbírá něco tu a tam a pak to předává; srv. Tt 1,10
5. n.: hlásal jako dobrou zvěst
6. v. 31; 4,2

¹⁹ Chopili se ho a odvedli do Areopagu¹ a říkali: „Smíme vědět, co je to za nové učení,² které hlásáš?³

1. trad. chápáno jako poukaz na skalnatý kopec blízko Akropole; spíše se však jedná o poradní sbor Athéňanů, který se zabýval etickými, kulturními a náboženskými záležitostmi, včetně dohledu na vzdělání a kontrolu mnoha vyučujících návštěvníků]
2. Mk 1,27
3. ř.: mluvíš

²⁰ ⌈Předkládáš našim uším⌉¹ jakési cizí věci. Chceme tedy poznat, co to má být.“

1. ř.: Vnášíš do našich uší; L 7,1p

²¹ Všichni Athéňané a cizinci, kteří tam pobývali, se totiž nezabývali ničím jiným, než že říkali nebo poslouchali něco nového.

²² Pavel se postavil doprostřed Areopagu a říkal: „Muži athénští, pozoruji, že jste v každém ohledu velicí ctitelé božstev.

²³ Když jsem totiž procházel a pozorně prohlížel vaše posvátná místa,¹ nalezl jsem i oltář, na kterém je napsáno: Neznámému bohu.² Co tedy ctíte, a ještě neznáte,³ to já vám zvěstuji:

1. n.: svatyně
2. 1K 8,5
3. J 4,22

²⁴ Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm,¹ je pánem nebe i země a nebydlí ve svatyních zhotovených rukou²

1. 4,24; Ž 50,12
2. 7,48

²⁵ ani si nedává sloužit lidskýma rukama, jako by něco potřeboval; on dává všem život, dech¹ i všechno.²

1. Iz 42,5
2. 1Tm 6,17

²⁶ Učinil z ⌈jedné krve⌉¹ všechno lidstvo,² aby přebývalo na celém povrchu³ země; ustanovil jim nařízená období a hranice⁴ jejich přebývání,⁵

1. var.: z jednoho; Gn 1,27
2. ř.: každý národ lidí
3. ř.: … tváři; Gn 1,29
4. Dt 32,8; Jb 12,23
5. [tj. život není ponechán náhodě, jak tvrdili epikurejci, nýbrž Bůh jej naplánoval a stvořil (Ř 1,19)]

²⁷ aby hledali¹ Boha, zda by se jej snad mohli dotknout² a nalézt³ ho, a přece není od nikoho z nás daleko.⁴

1. 15,17
2. Mt 9,21; 14,36
3. 2Pa 15,15
4. Dt 4,7; Jr 23,23

²⁸ Neboť v něm žijeme, pohybujeme se a jsme,¹ jak to řekli i někteří z vašich básníků: Vždyť jsme i jeho rod.²

1. Jb 10,12; [krétský básník Epimenides (6. st. př. Kr.)]
2. Aratos (315—240 př. Kr.), v Phaenomena 5; srv. 1K 15,33; Tt 1,12

²⁹ Jsme–li tedy rodem Božím, nesmíme se domnívat, že božstvo je podobno zlatu¹ nebo stříbru nebo kamenu, výtvoru lidské zručnosti a důmyslu.²

1. Ž 115,4; Iz 40,18n; Jr 10,4
2. Ex 20,4

³⁰ Když tedy Bůh přehlédl ty doby nevědomosti,¹ nařizuje² nyní lidem, aby všichni a všude činili pokání.³

1. 3,17; Ř 3,25
2. var.: oznamuje
3. 26,20; L 24,47

³¹ Neboť ustanovil den,¹ v němž bude spravedlivě soudit² obydlený svět³ skrze muže, kterého k tomu určil. Všem o tom poskytl důkaz⁴ tím, že jej vzkřísil z mrtvých.“⁵

1. Mt 10,15
2. 10,42; Ž 9,9
3. v. 6
4. ř.: víru / důvěru
5. 2,24

³² Jakmile uslyšeli o vzkříšení mrtvých,¹ jedni se mu posmívali² a druzí řekli: „Poslechneme si tě o tom ještě jindy.“³

1. 23,6; He 6,2
2. 2,13†; 2Pa 36,16; Mt 9,24v; 27,41
3. 24,25

³³ A tak ⌈od nich⌉¹ Pavel odešel.

1. ř.: z jejich středu

³⁴ Ale někteří se k němu připojili¹ a uvěřili; mezi nimi i Dionysios Areopagita,² žena jménem Damaris a s nimi ještě jiní.

1. 5,13!
2. [zřejmě člen Areopagu — v. 19p; tradice říká, že se stal biskupem v Athénách]

¹ Po těchto událostech odešel [Pavel] z Athén a přišel do Korintu.¹

1. [asi 88 km záp. od Athén, hl. město senátorské provincie Achaje (v. 27!), sídlo římského místodržitele (v. 12), v té době největší město Řecka; 19,1; 1K 1,2; 2Tm 4,20]

² Tam nalezl nějakého Žida jménem Akvila, ⌈který pocházel⌉¹ z Pontu,² a jeho ženu Priscillu.³ Ten nedávno přišel z Itálie,⁴ protože Klaudius⁵ nařídil,⁶ aby všichni Židé odešli z Říma. Pavel k nim přišel,

1. ř.: rodem
2. 2,9
3. v. 18; zdrobnělina od Prisca — Ř 16,3; 1K 16,19; 2Tm 4,19
4. 27,1; He 13,24
5. 11,28†
6. [v r. 49 (viz Suetonius, Claudius 25,4)]

³ a protože měl stejné ¹řemeslo, zůstával u nich a pracoval;² byli totiž výrobci stanů.³

1. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
2. 20,34; 1K 9,15; 1Te 2,9
3. ř.: + řemeslem

⁴ Každou sobotu rozmlouval¹ v synagoze a přesvědčoval² Židy i Řeky.³

1. 17,2p
2. 13,43; 19,8; 26,28; 28,23; 2K 5,11
3. 14,1!

⁵ A když Silas¹ a Timoteus² sestoupili z Makedonie,³ věnoval se Pavel zcela hlásání slova a dosvědčoval⁴ Židům, že Ježíš je Mesiáš.⁵

1. 15,22
2. 16,1; 17,14
3. 17,1p
4. 10,42; 20,21; 23,11; 28,23; L 16,28
5. v. 28; 17,3

⁶ Když se vzpírali a rouhali, vytřásl¹ svůj šat a řekl jim: „Vaše krev² na vaši hlavu.³ Já jsem od ní čistý. Od nynějška půjdu k pohanům.⁴“

1. 13,51; Neh 5,13
2. 20,26
3. 2S 1,16
4. ř.: národům; 13,46

⁷ Přešel odtamtud a vstoupil do domu jednoho muže jménem [Titus] Justus, který ctil Boha;¹ jeho dům sousedil se synagogou.

1. 13,43!

⁸ Představený¹ synagogy Krispus² s celým svým domem³ uvěřil Pánu; také mnozí Korinťané, kteří poslouchali, ⌈přistupovali k víře a dávali se křtít⌉.⁴

1. v. 17; 13,15
2. 1K 1,14
3. 16,34; J 4,53
4. ř.: věřili a byli křtěni

⁹ V noci řekl Pán skrze vidění¹ Pavlovi: „Neboj se,² ale mluv³ a nemlč,

1. 16,9
2. 27,24; Jr 1,8; L 5,10; Zj 1,17
3. 23,11; Jr 1,7!; Tt 2,1

¹⁰ protože já jsem s tebou,¹ a nikdo se tě nedotkne, aby ti ublížil. Neboť mám mnoho lidu v tomto městě.“²

1. Gn 39,2n; Mt 1,23; 28,20; 2K 13,11
2. J 10,16

¹¹ Usadil se tam na rok a šest měsíců¹ a vyučoval² mezi nimi slovo Boží.³

1. 14,3
2. v. 25; 15,35; 20,20; 21,28; 28,31; Mt 11,1; 28,20; 1K 4,17; 1Tm 4,11; 2Te 2,15
3. 13,5; 17,13

¹² Když byl Gallio¹ místodržitelem² v Achaji,³ Židé svorně⁴ povstali proti Pavlovi, přivedli jej na soud⁵

1. [bratr filozofa Seneky, obdivovaný pro svou výjimečnou laskavost]
2. [r. 51—52 (dle nápisu nalezeného v Delfách)]; v. 1p; 13,17
3. v. 27
4. ř.: jednomyslně
5. ř.: k soudní stolici; 25,6; Mt 27,19

¹³ a říkali: „Tento člověk přemlouvá lidi, aby ctili Boha v rozporu se Zákonem.“¹

1. 6,13; 21,28; J 19,7

¹⁴ Zatímco se Pavel chystal promluvit,¹ řekl Gallio Židům: „Kdyby to byla nějaká křivda nebo zločin, Židé, náležitě bych se vámi zabýval.

1. ř.: otevřít ústa; Mt 5,2

¹⁵ Když však to jsou spory¹ týkající se učení² a jmen a vašeho Zákona, ⌈vyřiďte si⌉³ to sami mezi sebou. V tom já soudcem být nechci.“

1. 23,29
2. ř.: slova
3. ř.: uvidíte

¹⁶ A od soudu je odehnal.

¹⁷ Tu se všichni [Řekové] chopili představeného synagogy Sosthena¹ a bili ho před soudem, ale Gallio si toho vůbec nevšímal.

1. 1K 1,1?

Návrat do Antiochie

¹⁸ Když tam Pavel pobyl ještě ⌈nějaký čas⌉,¹ rozloučil se s bratřími² a vyplul do Sýrie a s ním i Priscilla a Akvila.³ V Kenchrejích⁴ si dal ostříhat hlavu,⁵ neboť učinil⁶ slib.

1. ř.: mnoho dní
2. v. 27; 1,15p
3. v. 2
4. Ř 16,1; [přístav na vých. části poloostrova, 11 km od Korintu]
5. 21,24
6. ř.: měl

¹⁹ Přišli¹ do Efesu² a tam je zanechal; sám pak vešel do synagogy³ a rozmlouval⁴ se Židy.

1. var.: přišel
2. [vlivné pobřežní město Malé Asie, cca 400 km lodí od Korintu]; v. 24; 19,1; 20,16; 1K 16,8; 1Tm 1,3; Zj 1,11
3. 13,14
4. 17,2p

²⁰ Ačkoli ho žádali, aby zůstal delší dobu, nesvolil¹ k tomu,

1. 21,14; 1K 16,12

²¹ ale rozloučil¹ se a řekl: „[Zcela jistě musím nastávající svátek strávit v Jeruzalémě.] Znovu se k vám vrátím, bude–li Bůh chtít.“² Pak odplul z Efesu.

1. Mk 6,46
2. Ř 1,10; 1K 4,19; He 6,3; Jk 4,15; 1Pt 3,17

²² A přišel do Cesareje,¹ odtud vystoupil² do Jeruzaléma, pozdravil³ církev a sestoupil⁴ dolů do Antiochie.⁵

1. 8,40
2. 11,2
3. tj. ve smyslu krátké návštěvy (21,7; 25,13)
4. v. 5; 8,5
5. 11,29p

²³ Když tam nějaký čas pobyl, odešel¹ odtamtud. Postupně procházel galatskou krajinou² a Frygií³ a posiloval⁴ všechny učedníky.

1. ř.: vyšel
2. [stejnými městy jako na počátku druhé cesty, ale v opačném pořadí]
3. 16,6
4. 15,41; Ř 1,11

Apollos v Efesu

²⁴ Do Efesu přišel Žid jménem Apollos,¹ původem z Alexandrie,² muž výmluvný,³ zběhlý⁴ v Písmech.

1. 19,1; 1K 1,12; Tt 3,13
2. 6,9; [druhé nejdůležitější město řím. říše s velkým počtem Židů]
3. n.: vzdělaný; HL
4. ř.: mocný; srv. 7,22; L 24,19

²⁵ Ten byl vyučen Pánově cestě,¹ mluvil s vroucím duchem a učil přesně² o Ježíšovi, ale znal jenom křest Janův.³

1. v. 26; 9,2
2. 22,3; srv. Mt 2,8; L 1,3
3. L 7,29; 19,3

²⁶ Začal směle¹ mluvit v synagoze. Uslyšeli jej Priscilla a Akvila, vzali ho k sobě a ještě přesněji mu vyložili² Boží cestu.

1. n.: otevřeně; 9,27n
2. 8,31

²⁷ A když chtěl projít do Achaje,¹ bratři ho v tom povzbudili² a napsali učedníkům, aby ho přijali.³ Když tam přišel, velmi prospěl⁴ těm, kteří uvěřili skrze milost Boží,

1. v. 1p.12; 19,21; Ř 15,26; 1K 16,15; 2K 1,1; 9,2; 11,10; 1Te 1,7n
2. 11,23
3. 15,4; 21,17; 28,30; J 13,20v; Ko 4,10; 3J 1,9
4. 1K 3,6

²⁸ neboť rázně¹ na veřejnosti vyvracel argumenty Židů a ukazoval z Písma,² že Ježíš je Mesiáš.³

1. L 23,10
2. 8,35
3. 17,3

¹ Stalo se, že když byl Apollos v Korintě, prošel Pavel ⌈hornatým vnitrozemím⌉¹ a přišel² do Efesu; tam nalezl nějaké učedníky.³

1. ř.: horními částmi
2. var.: sestoupil
3. 11,26

² Řekl jim: „Přijali¹ jste Ducha Svatého, když jste uvěřili?“² Oni mu odpověděli: „Ne, vždyť jsme ani neslyšeli, že je Duch Svatý.“³

1. 2,38; 10,47; Ga 3,2
2. Ef 1,13
3. J 7,39

³ Řekl: „Jak¹ jste tedy byli pokřtěni?“ Oni řekli: „⌈Janovým křtem⌉.²“

1. ř.: V co
2. ř.: V Janův křest.

⁴ Pavel řekl: „Jan křtil křtem¹ pokání a říkal lidu, aby uvěřili² v toho, který přijde po něm, to jest v Ježíše.“

1. 13,24; Mt 3,6p.11
2. J 1,7

⁵ Když to uslyšeli, ⌈dali se pokřtít⌉¹ ve jméno Pána Ježíše.

1. ř.: byli pokřtěni

⁶ A když na ně Pavel vložil ruce,¹ přišel na ně Duch Svatý a oni mluvili jazyky² a prorokovali.

1. 8,17n
2. 2,4

⁷ Těch mužů bylo celkem asi dvanáct.

⁸ Pavel vstoupil do synagogy¹ a směle² v ní mluvil po tři měsíce; rozmlouval s lidmi a přesvědčoval³ je o věcech Božího království.⁴

1. 17,2
2. 18,26
3. 18,4; 28,23
4. 1,3!

⁹ Když se však někteří¹ zatvrzovali² a nechtěli se dát přesvědčit, ba přede všemi tu Cestu³ tupili, Pavel od nich odstoupil, oddělil⁴ učedníky a denně⁵ rozmlouval ve škole⁶ [nějakého] Tyranna.

1. 14,4
2. Jr 5,3; 7,26; Ef 4,18; He 3,8.13
3. 9,2!
4. tzn. odvedl je s sebou
5. 2,46!
6. n.: přednáškové síni; HL; Bezův kodex (5. stol.) dodává: od páté hodiny do desáté — t.j. 11.00—16.00

¹⁰ To trvalo dva roky,¹ takže všichni obyvatelé provincie Asie² uslyšeli Pánovo slovo,³ Židé i Řekové.⁴

1. [celkem dva roky a tři měsíce — to je nejdelší Pavlův misijní pobyt na jednom místě; protože Židé počítali i část roku jako rok, může Pavel mluvit v 20,31 o třech letech]
2. 16,6
3. v. 20; 8,25p
4. v. 17; 14,1!

Pozdvižení v Efesu

¹¹ A Bůh skrze Pavlovy ruce¹ konal neobvyklé² mocné činy,³

1. 5,12
2. srv. 28,2
3. 8,13

¹² takže i na nemocné odnášeli šátky a zástěry,¹ ⌈které se dotkly jeho těla⌉,² a nemoci se od nich vzdalovaly a zlí duchové vycházeli.³

1. 5,15; 2Kr 4,29—31
2. ř.: od jeho těla
3. Mt 17,21; Mk 16,17

¹³ Také někteří potulní židovští zaklínači¹ se pokusili nad těmi, kteří měli² zlé duchy, vyslovovat jméno Pána Ježíše³ a říkali: „Zaklínám⁴ vás Ježíšem, kterého hlásá⁵ Pavel.“

1. ř.: exorcisté; HL; Mt 12,27
2. 8,7; Mk 9,17
3. Mk 9,38
4. ř.: Zapřísahám (/ Zavazuji); 1Kr 22,16; Mt 26,63; Mk 5,7
5. 2K 11,4

¹⁴ To činilo sedm synů nějakého Skévy, židovského velekněze.

¹⁵ Zlý duch jim však odpověděl: „Ježíše znám a o Pavlovi vím, ale kdo jste vy?“

¹⁶ A ten člověk, v němž byl zlý duch, se na ně vrhl, ovládl ⌈dva z nich⌉¹ a ²přemohl je, takže nazí a zranění utekli z toho domu.

1. ř.: oba; var.: je
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

¹⁷ ⌈Dověděli se o tom všichni⌉¹ Židé a Řekové, kteří bydleli v Efesu. I padl na všechny strach² a jméno Pána Ježíše bylo velebeno.³

1. ř.: To se stalo známým všem …
2. 2,43; 5,5
3. Fp 1,20; 2Te 1,12

¹⁸ A mnozí z těch, kteří uvěřili, přicházeli, otevřeně vyznávali¹ a odhalovali² své skutky.

1. Mt 3,6!; 1J 1,9
2. ř.: oznamovali

¹⁹ Mnozí, kteří se zabývali magií, snesli své knihy a přede všemi je pálili. A spočítali jejich cenu a shledali hodnotu padesáti tisíc stříbrných.¹

1. [asi míněno drachem; hodnota drachmy odpovídala denní mzdě (srv. jeden denár — Mt 20,13), tedy výdělku za 8333 týdnů (počítáno dle kulturního kontextu 6 prac. dnů), tj. 160 roků (tj. cca přes 20 mil. Kč)]

²⁰ Tak ⌈Pánovo slovo¹ mocně rostlo² a sílilo⌉.³

1. 8,25p
2. 6,7
3. var.: slovo rostlo a sílilo podle Pánovy moci

²¹ ⌈Po těchto událostech⌉¹ se Pavel v duchu rozhodl², že projde Makedonii³ a Achaju⁴ a půjde do Jeruzaléma.⁵ Řekl: „Až tam pobudu, musím spatřit také Řím.“⁶

1. ř.: Jakmile se toto naplnilo
2. 5,4
3. 1K 16,5; 2K 1,16
4. 18,12
5. 20,16; Ř 15,25
6. 23,11

²² Poslal do Makedonie dva své pomocníky,¹ Timotea² a Erasta,³ a sám zůstal nějaký čas v Asii.

1. ř.: kteří mu sloužili; 13,5; 2K 8,19; 2Tm 2,18
2. 16,1
3. Ř 16,23!; 2Tm 4,20

²³ V té době nastalo nemalé pobouření pro tu Cestu.¹

1. v. 9

²⁴ Nějaký zlatník¹ jménem Demétrios, který vyráběl stříbrné modely Artemidiny² svatyně a poskytoval řemeslníkům nemalý výdělek,³

1. ř.: stříbrotepec; Jr 10,14
2. [Ř. jméno řím. bohyně Diany. Efeská Artemis ovšem měla od ní odlišný charakter; přejala charakter Kybely, bohyně plodnosti.]
3. 16,16

²⁵ svolal řemeslníky¹ i ostatní pracovníky v tomto oboru a řekl: „Muži, víte, že z této práce máme blahobyt,

1. ř.: je

²⁶ a vidíte a slyšíte, že tento Pavel nejen v Efesu, nýbrž téměř v celé Asii¹ přesvědčil a svedl značný zástup.² Říká, že bohové, kteří jsou děláni rukama, nejsou bohové.³

1. v. 10
2. 11,26
3. 17,29; Jr 10,3; Zj 9,20

²⁷ Hrozí nebezpečí, že nejenom náš obor¹ přijde v opovržení, ale i chrám² veliké bohyně Artemidy nebude považován za nic, a bude stržena velebnost³ té, kterou uctívá celá Asie i obydlený svět.“⁴

1. ř.: díl
2. [Chrám patřil k dávným sedmi divům světa. Brzy po této události byl zničen Neronem. Stál dva km SV za městem. Nádvoří měřilo 125×72 m a vlastní chrám 113×54 m. Střechu podpíralo 117 sloupů (18×1,8 m), z nichž některé vzal císař Justinián pro výstavbu chrámu Hagia Sofia, který stojí dodnes v Istanbulu.]
3. ::L 9,43; 2Pt 1,16†
4. 17,6!

²⁸ Když to uslyšeli, rozpálili¹ se hněvem a začali křičet: „Veliká² je efeská Artemis!“³

1. ř.: stali se plnými; srv. 7,54; L 4,28
2. ::Ž 40,17
3. 1Kr 18,26; Jr 50,38; Zj 13,4

²⁹ Celé město¹ se naplnilo ²zmatkem; všichni se společně hnali do divadla³ a vlekli s sebou Pavlovy průvodce⁴ na cestách, Makedonce Gaia⁵ a Aristarcha.⁶

1. 13,44
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
3. [dodnes stojí, mělo kapacitu 25 000 sedadel]; v. 31; 1K 4,9†
4. v. 22
5. 20,4p; Ř 16,23
6. 20,4; 27,2; Ko 4,10; Fm 1,24

³⁰ Pavel chtěl vejít mezi lid, ale učedníci mu v tom bránili.¹

1. 21,12; 2S 21,17

³¹ Také někteří vysocí úředníci provincie,¹ kteří byli jeho přáteli, mu poslali vzkaz a prosili ho, aby se nevydával do divadla.

1. ř.: správcové Asie (Asiarchové)

³² Každý křičel něco jiného¹ , neboť shromáždění bylo zmatené a většina ani nevěděla, proč se sešli.

1. 21,34

³³ Ze zástupu vytáhli Alexandra, kterého Židé postrčili dopředu. Alexandr pokynul rukou¹ a chtěl se před lidem hájit.

1. 12,17

³⁴ Když však poznali, že je to Žid, zvolali všichni jedním hlasem¹ a asi dvě hodiny křičeli: „Veliká je efeská Artemis!“

1. ř.: stal se jeden hlas od nich všech

³⁵ Městský tajemník¹ utišil zástup a řekl: „Muži efesští, kdo z lidí by nevěděl, že město Efeských je strážcem chrámu veliké Artemidy a ⌈jejího obrazu spadlého z nebe⌉?²

1. ř.: písař [který vedl městské záznamy; první výkonný úředník]
2. ř.: od Dia spadlého; [mnozí vykladači to chápou tak, že předmětem uctívání byl meteorit, z něhož byla vyrobena soška]

³⁶ Protože o tom tedy není pochyb, musíte zachovat klid¹ a nedělat nic ukvapeného.²

1. n.: se utišit; v. 35†
2. 2Tm 3,4†

³⁷ Přivedli jste tyto muže, ale oni se nedopustili svatokrádeže,¹ ani neuráží naši² bohyni.

1. HL; srv. Ř 2,22
2. var.: vaši

³⁸ Mají–li tedy Demétrios a řemeslníci, kteří jsou s ním, proti někomu žalobu, konají se přece veřejné soudy¹ a jsou tu místodržitelé.² Tam ať žalují jeden druhého.

1. ř.: tržiště (17,5†), zde coby: místo soudu (podobně jako v StS „brána“ — Est 2,19p)
2. 13,7n.12; 18,12†

³⁹ Žádáte–li něco jiného,¹ bude to vyřešeno² v zákonném shromáždění.³

1. var.: více
2. Mk 4,34; v obecné ř.: rozvázáno, uvolněno
3. [ta se konala třikrát ročně]

⁴⁰ Vždyť jsme v nebezpečí,¹ že budeme kvůli dnešku obviňováni ze vzpoury.² Není žádný důvod, kterým ⌈bychom mohli⌉³ vysvětlit⁴ toto srocení.“⁵ Po těch slovech⁶ shromáždění rozpustil.

1. L 8,30; 1K 15,30
2. Mk 15,7
3. ř.: budeme moci
4. ř.: vydat počet („slovo“) o …; Mt 12,36
5. [v protikladu k řádně naplánovanému shromáždění — v. 39p]
6. ř.: A to pověděv

¹ Když ten rozruch ustal, svolal si Pavel učedníky,¹ povzbudil² je, rozloučil³ se s nimi a vydal se na cestu do Makedonie.⁴

1. 11,26
2. 11,23; Ef 6,22; Ko 4,8; 1Te 2,11
3. ř.: pozdravil na odchodu; 21,6; srv. Ř 16,3
4. 16,9; 19,21

² Prošel ty krajiny, povzbudil bratry mnohými slovy a přišel do ¹Řecka,

1. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

³ kde¹ strávil tři měsíce. Židé proti němu nastrojili léčku,² právě když se chystal plavit do Sýrie, i rozhodl³ se, že se vrátí přes Makedonii.

1. [snad opět v Korintě]
2. v. 19; 9,23
3. ř.: nastalo rozhodnutí

⁴ [Až do Asie] ho doprovázeli Sopatros,¹ [Pyrrhův syn] z Beroje,² z Tesalonických pak Aristarchos³ a Sekundus, Gaius⁴ z Derbe a Timoteus,⁵ z Asie Tychikos⁶ a Trofimos.⁷

1. [snad totožný se Sosipatrem — Ř 16,21]
2. 17,10
3. 19,29!
4. [zřejmě z Galatie, jiný nežli z Makedonie (19,29)]
5. 16,1
6. Ef 6,21; Ko 4,7; 2Tm 4,12; Tt 3,12
7. 21,29; 2Tm 4,20

⁵ Ti ⌈šli napřed⌉¹ a čekali na nás² v Troadě.³

1. ptc. aoristu; var.: přišli
2. 16,10p
3. 16,8

⁶ My jsme po dnech nekvašených chlebů¹ vypluli z Filip² a za pět dní jsme k nim dorazili do Troady, kde jsme strávili sedm dní.

1. 12,3; [to chtěl být asi již v Jeruzalémě (19,21), nyní doufal, že dorazí do Letnic ( 20,16)]
2. 16,12

Oživení mrtvého chlapce

⁷ První den v týdnu¹ jsme se sešli k lámání chleba.² Pavel s nimi rozmlouval,³ protože chtěl druhý den odejít, a protáhl svou řeč⁴ až do půlnoci.

1. 1K 16,2; [tj. v neděli]
2. 2,42
3. 17,2p
4. ř.: slovo

⁸ V horní místnosti, kde jsme byli shromážděni, bylo mnoho lamp.

⁹ Nějaký mladík jménem Eutychos seděl na okně.¹ Když Pavel dlouho mluvil, zmáhal ho hluboký spánek. Přemožen spánkem spadl dolů z třetího poschodí. Zdvihli ho mrtvého.

1. 2K 11,33†

¹⁰ Pavel sešel dolů, padl na něho, objal ho a řekl: „Neznepokojujte se, neboť jeho duše je v něm.“¹

1. 1Kr 17,21; Mk 5,39

¹¹ Pak vystoupil nahoru, lámal chléb a jedl,¹ a dlouho do rána s nimi rozmlouval;² a tak odešel.³

1. ř.: ochutnal / okusil (Ž 34,9; Mt 27,34)
2. 24,26; L 24,14p
3. ř.: vyšel

¹² Chlapce přivedli živého a byli velice¹ povzbuzeni.

1. ř.: ne mírně; HL

Rozloučení se staršími z Efesu

¹³ My jsme ⌈šli napřed⌉¹ na loď a vypluli jsme k Assu,² kde jsme měli přibrat Pavla. Tak nám to totiž nařídil,³ a sám se chystal ⌈cestovat po souši⌉.⁴

1. var.: přišli
2. [na druhé straně poloostrova, asi 64 km podél pobřeží, kdežto po pevnině cca 32 km od Troady; u dnešního Behram Koy]
3. 1Tm 1,3
4. n.: jít pěšky

¹⁴ Když se s námi setkal¹ v Assu, vzali jsme ho na loď a přijeli² jsme do Mitylény.³

1. var.: setkával
2. ř.: přišli
3. [nejdůležitější přístav na ostrově Lesbos, asi 70 km od Assu]

¹⁵ A když jsme odtud odpluli, dostali jsme se druhého dne ⌈do blízkosti⌉¹ Chiu.² Další den jsme připluli k Samu³ a [po zastávce v Trogylliu] jsme příští den přijeli⁴ do Milétu.⁵

1. ř.: naproti
2. [větší ostrov v Egejském moři]
3. [další ostrov]
4. ř.: přišli
5. 2Tm 4,20; [přístav na Z pobřeží Asie (2,9p), asi 70 km J od Efesu, asi 200 km z Mitylény]

¹⁶ Pavel se totiž rozhodl minout Efes,¹ aby se nezdržel v Asii, neboť spěchal, aby se dostal na den Letnic² do Jeruzaléma, bude–li to jen trochu možné.

1. 18,19
2. 2,1; 1K 16,8; [z padesáti dní po Velikonocích již šestnáct uplynulo]

¹⁷ Z Milétu poslal vzkaz do Efesu a zavolal si starší¹ církve.

1. 11,30

¹⁸ Když k němu přišli, řekl jim: „Vy víte, jak jsem od prvního dne, kdy jsem vstoupil¹ do Asie, byl s vámi po celý čas

1. n.: položil nohu (srv. Dt 1,36)

¹⁹ a sloužil¹ jako otrok² Pánu se vší pokorou,³ v slzách⁴ i zkouškách,⁵ které mě potkaly pro úklady⁶ Židů;

1. 24,14v; Ř 12,11
2. Ga 1,10
3. 2K 10,1v; Ef 4,2; Fp 2,3; 1Pt 3,16
4. v. 31; 2K 2,4; Fp 3,18
5. n.: pokušeních
6. v. 13

²⁰ jak jsem nic nezamlčel z toho, co by vám prospívalo, ale všechno jsem vám oznámil,¹ když jsem vás učil² veřejně³ i po domech.⁴

1. v. 27
2. Dt 4,5
3. 18,28
4. 2,46; 5,42

²¹ Naléhavě jsem Židům i Řekům¹ svědčil² o pokání³ k Bohu a o víře⁴ v⁵ našeho Pána Ježíše [Krista].

1. 14,1!
2. 8,25
3. 2,38; 11,18; 2Tm 2,25; 2Pt 3,9
4. 13,8; 26,18; Ef 1,15; Fm 1,5
5. ř. eis — do; 24,24; 26,18; Ko 2,5; 1Pt 1,21

²² A nyní, hle, jsa spoután Duchem,¹ jdu do Jeruzaléma² a nevím,³ co mne tam⁴ potká,

1. n.: duchem
2. L 9,51
3. ::J 13,1; 18,4; Jk 4,14
4. ř.: v něm

²³ kromě toho, že mi Duch Svatý v každém městě dosvědčuje, že mne čekají pouta¹ a soužení.²

1. 2Tm 2,9
2. 14,22; 9,16; 21,33

²⁴ Avšak v žádném ohledu si necením své duše víc, než abych dokončil svůj běh¹ a službu,² kterou jsem přijal³ od Pána Ježíše: dosvědčovat⁴ evangelium o Boží milosti.“⁵

1. 13,25; 2Tm 4,7
2. 1,17; 2K 4,1
3. Ga 1,1; Tt 1,3
4. 18,5!
5. v. 32

²⁵ „A nyní, hle, já vím, že vy všichni, mezi kterými jsem procházel a hlásal [Boží] království,¹ již nespatříte mou tvář.²

1. 28,31
2. Ko 2,1

²⁶ Proto vám dnešního dne dosvědčuji, že jsem čistý¹ od krve všech lidí,

1. 18,6

²⁷ neboť jsem nic nezamlčel a oznámil jsem vám celou vůli¹ Boží.

1. n.: plán / úradek; 13,36; Ž 73,24; Ef 1,11; 1Pt 4,3

²⁸ Dávejte pozor¹ na sebe a na celé stádo,² v němž vás Duch Svatý ustanovil za strážce,³ abyste pásli⁴ Boží⁵ církev,⁶ kterou si získal⁷ ⌈vlastní krví⌉.⁸⁹

1. Mt 6,1; 16,6; L 21,34
2. Iz 40,11; L 12,32; J 21,15—17; 1Pt 5,2
3. 1Tm 3,2p
4. Mi 5,4
5. var.: Pánovu
6. 1K 10,32
7. 1K 6,20
8. var.: krví vlastního (Syna)
9. Ef 1,7!; 1Pt 1,19; Zj 5,9

²⁹ Já vím, že po mém odchodu k vám vejdou draví vlci,¹ kteří nebudou šetřit stádo.

1. Ez 22,27; Mt 7,15

³⁰ I z vás samotných povstanou muži, kteří budou mluvit převrácené věci,¹ aby strhli učedníky za sebou.

1. 1K 11,19; 2Tm 4,3n; 2Pt 2,1.18

³¹ Proto buďte bdělí¹ a mějte na paměti, že jsem po tři roky² dnem i nocí³ nepřestal se slzami⁴ napomínat⁵ jednoho každého z vás.

1. Mt 24,42; 26,41; 1K 16,13; 1Te 5,6; He 13,17
2. 19,10p
3. v. 7; Mk 5,5; L 18,7; 1Te 2,9; 3,10!
4. 2K 2,4
5. ř.: radit ohledně vyhnutí se či opuštění nepatřičného způsobu chování; Ř 15,14; 1K 4,14; Ko 1,28; 1Te 2,11; 5,12.14; 2Tm 4,2; srv. nomen Ef 6,4

³² A nyní vás svěřuji¹ Bohu a slovu jeho milosti,² které³ má moc⁴ vás zbudovat⁵ a dát vám dědictví⁶ mezi všemi posvěcenými.⁷

1. 14,23; 1Tm 1,18; 1Pt 4,19
2. 14,3
3. n.: který
4. Ř 16,25!
5. 9,31; 1K 8,1; Ef 4,12
6. Ef 1,14; 5,5; 1Pt 1,4
7. 26,18; J 17,19; 1K 1,2; He 10,14

³³ Nezatoužil jsem po stříbře, zlatě ani oděvu nikoho z vás.¹

1. 1K 9,12; 2K 11,9; 1Pt 5,2

³⁴ Sami víte, že pro potřeby mé a těch, kteří byli se mnou,¹ sloužily tyto ruce.²

1. 19,22
2. 18,3

³⁵ Ve všem jsem vám ukázal, že takto máme pracovat,¹ ujímat se slabých² a pamatovat na slova³ Pána Ježíše, neboť on řekl: Blaženější je dávat než brát.“⁴

1. Ef 4,28; 1Te 4,11
2. Ř 15,1; 1Te 5,14
3. [tato vazba byla v prvotní církvi užívána při citování Ježíšových slov (1 Klement 46,7)]
4. [vzácný případ Ježíšova výroku, který není uveden v evangeliích]

³⁶ ⌈Po těch slovech⌉¹ poklekl² a s nimi všemi se pomodlil.³

1. ř.: To pověděv
2. 9,40; 21,5; Mt 14,23; Ef 3,14
3. L 9,28

³⁷ Všichni se dali do velikého pláče, ⌈objímali Pavla⌉¹ a líbali² ho.

1. ř.: padli na Pavlovo hrdlo
2. Gn 50,1; L 7,38

³⁸ Nejvíce se rmoutili nad tím slovem, které řekl, že již více nespatří jeho tvář.¹ A doprovázeli² ho k lodi.

1. v. 25
2. 15,3

¹ Když jsme¹ se od nich odtrhli, vypluli jsme. Plavili jsme se přímo² a přišli jsme na Kós, druhý den na Rodos³ a odtamtud do Patary.

1. 16,10p
2. 16,11†
3. [přední město stejnojmenného ostrova; jeden z dávných divů světa maják na Rhodu byl zničen dvě st. před Pavlovým příchodem]

² Našli jsme loď, která plula do Fénicie,¹ nalodili jsme se a vypluli.

1. 11,19

³ Přiblížili jsme se na dohled ke Kypru,¹ nechali jej vlevo a plavili se do Sýrie. Přistáli jsme v Týru,² neboť tam měla loď vyložit náklad.

1. 13,4
2. 15,3; Mt 11,21!

⁴ Vyhledali jsme učedníky¹ a zůstali jsme tam sedm dní. Ti skrze Ducha říkali Pavlovi, aby nevstupoval do Jeruzaléma.

1. 19,1

⁵ Když ty dny uplynuly,¹ vydali jsme se na cestu. Všichni i se ženami a dětmi nás vyprovázeli až za město. Na pobřeží jsme padli na kolena,² pomodlili se

1. ř.: + vyjdouce,
2. 20,36

⁶ a rozloučili jsme se. Pak jsme vstoupili na loď a oni se vrátili domů.¹

1. ř.: do svého vlastního; J 19,27p

Pavel odrazován od cesty do Jeruzaléma

⁷ Dokončili jsme plavbu z Týru a dorazili do Ptolemaidy.¹ Tam jsme pozdravili² bratry³ a zůstali jsme u nich jeden den.

1. [48 km jižně od Týru; dnešní Acco]
2. 18,22
3. 15,1!

⁸ Druhý den jsme vyšli a přišli do Cesareje. Vešli jsme do domu evangelisty¹ Filipa,² který byl jedním ze sedmi,³ a zůstali jsme u něho.

1. Ef 4,11; 2Tm 4,5
2. [asi zde působil téměř 25 let — 8,40]
3. Sk 6,5

⁹ Ten měl čtyři dcery, panny,¹ které prorokovaly.²

1. 1K 7,38
2. 2,17; Sd 4,4; 1K 11,4n

¹⁰ Když jsme tam pobývali už několik dní, přišel z Judska nějaký prorok jménem Agabos.¹

1. 11,28

¹¹ Přišel k nám, vzal Pavlův opasek,¹ svázal si nohy a ruce a řekl: „Toto praví² Duch Svatý: Muže, jemuž patří tento opasek, Židé v Jeruzalémě takto svážou a vydají do rukou³ pohanů.⁴“

1. srv. Jr 13,1—11; Mk 1,6; 6,8
2. 8,29!
3. 28,17; Jr 33,24; Mt 17,22
4. ř.: národů

¹² Když jsme to uslyšeli, prosili jsme Pavla my i tamní bratři, aby nevystupoval do Jeruzaléma.

¹³ Tu Pavel odpověděl: „Proč pláčete¹ a trápíte mé srdce? Vždyť já jsem připraven nejen nechat se svázat, ale i umřít² v Jeruzalémě pro jméno³ Pána Ježíše.“

1. 20,37
2. 20,24; Fp 2,17
3. 5,41; 9,16

¹⁴ Protože se nenechal přesvědčit, přestali jsme naléhat a řekli jsme: „Děj se vůle Páně!“¹

1. Mt 6,10!; 26,42; Ef 5,17

¹⁵ Po těchto dnech jsme se připravili na cestu a vystupovali do Jeruzaléma.

¹⁶ Šli s námi také někteří učedníci z Cesareje a vedli nás k jednomu z prvních učedníků, jistému Mnasonovi z Kypru; u něho jsme se měli ubytovat.

Setkání v Jeruzalémě u Jakuba

¹⁷ Když jsme přišli do Jeruzaléma,¹ bratři nás radostně přijali.²

1. 20,16; [den či dva před Letnicemi]
2. 15,4

¹⁸ Druhý den šel Pavel s námi k Jakubovi¹ a přišli všichni starší.²