¹ Rodokmen¹ Ježíše Krista, syna Davidova,² syna Abrahamova.³

1. ř.: kniha původu; Biblos geneseós. V LXX se toto spojení vyskytuje pouze v Gn 2,4 a 5,1. Mt 1,1 může být nadpisem celého evangelia, nikoli jen Mt 1,2—17. Někteří vykladači dokonce vidí v tomto spojení narážku na první knihu Bible, která se v ř. znění jmenuje Genesis; pak by se tu jednalo o „Knihu (nového) stvoření v Ježíši Kristu“.
2. 9,27!; 2S 7,12n; L 1,32; J 7,42; Ř 1,3; Zj 22,16
3. Ga 3,16

² Abraham¹ zplodil Izáka, Izák² zplodil Jákoba,³ Jákob zplodil Judu⁴ a jeho bratry,

1. //L 3,32—34; Mt 8,11; Sk 3,13
2. Sk 7,8; Ř 9,10; He 11,9.20; Jk 2,21
3. L 1,33; J 4,12
4. He 7,14

³ Juda zplodil Farese a Záru z Támary,¹ Fares zplodil Chesróma,² Chesróm zplodil Arama.

1. 1Pa 2,4
2. Rt 4,18nn

⁴ Aram zplodil Amínadaba, Amínadab zplodil Naasona, Naason zplodil Salmóna,

⁵ Salmón zplodil Bóaza z Rachaby,¹ Bóaz zplodil Obéda z Rút, Obéd zplodil Isaje,²

1. Joz 2,1; He 11,31; Jk 2,25
2. Sk 13,22; Ř 15,12

⁶ Isaj zplodil Davida krále. [Král] David zplodil Šalomouna¹ z ženy Uriášovy,

1. 2S 12,24

⁷ Šalomoun zplodil Roboáma,¹ Roboám zplodil Abiu, Abia zplodil Asafa,

1. 1Pa 3,10nn

⁸ Asaf zplodil Jóšafata, Jóšafat zplodil Jórama, Jóram zplodil Uziáše,

⁹ Uziáš zplodil Jótama, Jótam zplodil Achaza, Achaz zplodil Ezechiáše,

¹⁰ Ezechiáš zplodil Manasese, Manases zplodil ⌈Amose, Amos⌉¹ zplodil Joziáše,

1. var.: Amóna, Amón

¹¹ Joziáš zplodil Jechoniáše a jeho bratry za babylonského zajetí.¹

1. ř.: přestěhování; [odvádění Židů do zajetí začalo v r. 605 př. Kr. a bylo dokončeno r. 587]

¹² Po babylonském zajetí¹ Jechoniáš zplodil Salathiela, Salathiel zplodil Zorobabela,

1. ř.: přestěhování; [odvádění Židů do zajetí začalo v r. 605 př. Kr. a bylo dokončeno r. 587]

¹³ Zorobabel zplodil Abiuda, Abiud zplodil Eljakima, Eljakim zplodil Azóra.

¹⁴ Azór zplodil Sádoka, Sádok zplodil Achima, Achim zplodil Eliuda,

¹⁵ Eliud zplodil Eleazara, Eleazar zplodil Mattana, Mattan zplodil Jákoba.

¹⁶ Jákob zplodil Josefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíš řečený Kristus.¹

1. ř. Christos je překlad h. Mášíach (= Pomazaný; 1S 2,10p), odtud č. Mesiáš; volíme tento přepis, kde chceme zachytit židovské pozadí.

¹⁷ Všech pokolení od Abrahama do Davida bylo tedy čtrnáct,¹ od Davida po babylonské zajetí² čtrnáct³ a od babylonského zajetí⁴ do Krista čtrnáct.⁵

1. ř.: + pokolení; [použití čísla ukazuje na dvě charakteristiky Mt — oblibu užívání čísel a zájem o systematické uspořádání]
2. ř.: přestěhování; [odvádění Židů do zajetí začalo v r. 605 př. Kr. a bylo dokončeno r. 587]
3. ř.: + pokolení; [použití čísla ukazuje na dvě charakteristiky Mt — oblibu užívání čísel a zájem o systematické uspořádání]
4. ř.: přestěhování; [odvádění Židů do zajetí začalo v r. 605 př. Kr. a bylo dokončeno r. 587]
5. ř.: + pokolení; [použití čísla ukazuje na dvě charakteristiky Mt — oblibu užívání čísel a zájem o systematické uspořádání]

Ježíšovo narození

¹⁸ S narozením Ježíše Krista to bylo takto: Jeho matka Marie byla zasnoubena Josefovi.¹ Dříve než se sešli,² zjistilo se, ⌈že je těhotná⌉³ z Ducha Svatého.

1. L 1,27
2. n : vzali
3. ř.: v břiše majíc

¹⁹ Její muž¹ Josef byl ⌈spravedlivý,² ale nechtěl⌉³ ji vystavit hanbě; rozhodl se propustit⁴ ji tajně.⁵

1. [ačkoliv snoubenci žili bez pohlavního styku, závazek byl tak pevný, že již byli nazýváni muž a žena (vv. 20.24; Dt 22,24) a zasnoubení se rušilo rozvodem]
2. Gn 6,9!; Ž 1,6p; Mk 6,20; Sk 10,22
3. n.: spravedlivý a nechtěl
4. Dt 24,1.13; Mk 10,4
5. 2,7; J 11,28; Sk 16,37

²⁰ Když to rozvážil,¹ hle, Pánův anděl² se mu ukázal ve snu³ a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se⁴ přijmout Marii, svou ženu; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha Svatého.⁵

1. Sk 10,19
2. v. 24; 2,13.19; 4,11; 28,2; Nu 22,22!; L 1,11; J 5,4; Sk 5,19!
3. 2,12n.19.22
4. Mk 5,36; L 1,13!; Sk 18,9; Zj 1,17
5. L 1,35

²¹ Porodí syna a ⌈dáš mu jméno⌉¹ Ježíš,² neboť on vysvobodí svůj lid z jeho³ hříchů.“⁴

1. ř.: zavoláš (/ nazveš) jeho jm.; Gn 17,19; Iz 7,14; L 1,31
2. H. jméno (srv. Dt 1,38p) Jehóšua (ř. Iésús) se odvozuje od kořene j–š–‘ = „vysvobodit“. Srv. Ex 14,30!
3. ř.: jejich
4. J 1,29

²² To všechno se událo, aby se naplnilo,¹ co bylo řečeno od Pána skrze proroka:

1. [14× Mt mluví o naplnění StS — 2,15.17.23; 4,14; 5,17; 8,17; 12,17; 13,14.35; 21,4; 26,54.56; 27,9]

²³ Hle, ta panna otěhotní a porodí syna a dají¹ mu jméno Immanuel,²³ což v překladu znamená: Bůh s námi.⁴

1. v. 21
2. //Iz 7,14 (LXX)
3. [první z min. 47 citací StS v Mt]
4. Iz 8,8.10; Sk 18,10

²⁴ Když se Josef probudil¹ ze spánku, učinil,² jak mu nařídil Pánův anděl, a přijal svou ženu.

1. ř.: povstal
2. Gn 6,22

²⁵ Ale nepoznal¹ ji, dokud neporodila [svého prvorozeného] syna. A dal² mu jméno Ježíš.

1. ř.: nepoznával, tzn. nežil s ní jako muž; Gn 4,1; 24,16
2. v. 21

¹ Když¹ se Ježíš narodil v judském Betlémě² za dnů krále Heroda,³ hle, mágové⁴ od východu přišli do Jeruzaléma

1. L 2,4—7
2. Gn 35,19p; J 7,42
3. [Herodes Veliký (37—4 př. Kr.). Římský senát ho prohlásil za krále již r. 40 př. Kr., ale vlády v Izraeli se ujal až o tři roky později. Tento vládce nežid. původu (matka Arabka a otec Idumejec) byl pověstný svou krutostí. 14,1p; 22,16p; Sk 12,1p]
4. ř. slovo magos; se v NS vyskytuje 6×: Mt 2,1.7.16; Sk 13,6.8†. Podle ř. historika Herodota (5. stol. př. Kr.) se tak původně nazýval jeden z šesti médských kmenů. Později byli takto označováni astrologové, věštci, zaklínači (Da 2,10 LXX). Zde se zřejmě jedná o znalce hvězd, snad babylonské astrology.

² a říkali: „Kde je ten narozený král¹ Židů?² Spatřili jsme jeho hvězdu,³ ⌈když vycházela⌉,⁴ a přišli jsme se mu poklonit.“⁵

1. Jr 23,5; Za 9,9; J 1,49
2. 27,11.39
3. Nu 24,17; Zj 22,16
4. n.: na východě (Zj 21,13)
5. v. 8.10!; Ž 45,12; J 4,20; Sk 8,27; 24,11; He 1,6

³ Když to uslyšel král Herodes, ⌈znepokojil se⌉¹ a s ním celý Jeruzalém.²

1. n.: rozrušil se (L 1,12; J 12,27; 13,21) / ulekl se (1P 3,14); Mt 14,26 († v Mt); L 1,12; 24,38; J 12,27; 14,1; Sk 17,8.
2. 3,5

⁴ Shromáždil všechny velekněze a ⌈učitele Zákona⌉¹ z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš² narodit.

1. ř. grammateus — pův.: písař / tajemník (Sk 19,35), písmař / znalec Písma; 59× v NS (21× v Mt); 5,20p; 7,29; 9,3; 23,2.13nn!; Sk 4,5p
2. 1,12p

⁵ Oni mu řekli: „V judském Betlémě;¹ neboť tak je napsáno² skrze proroka:

1. J 7,42
2. Pf. gegraptai ukazuje na spolehlivost a neměnnost Písma (4,4; 11,10; 21,13; 26,24.31).

⁶ A ty, Betléme, země Judova, vůbec nejsi nejmenší mezi vladaři Judy, neboť z tebe vyjde vůdce, který bude pást můj lid, Izrael.¹“

1. //Mi 5,1.3; 2S 5,2

⁷ Tehdy Herodes tajně¹ zavolal mágy a podrobně se jich vyptal na ⌈čas, kdy se hvězda ukazovala⌉,²

1. 1,19
2. ř.: čas ukazující se hvězdy

⁸ poslal je do Betléma a řekl: „Jděte a pečlivě se vyptejte na to dítě; a jakmile je naleznete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit.“¹

1. v. 2

⁹ Vyslechli krále a vyšli. A hle, hvězda, kterou spatřili, ⌈když vycházela⌉,¹ šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě.

1. v. 2

¹⁰ Když spatřili hvězdu, nesmírně¹ se zaradovali.

1. ř.: velmi velikou radostí; Jon 4,6p

¹¹ Vešli do domu¹ a uviděli dítě s Marií, jeho matkou. Padli na zem a poklonili² se mu. Pak otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary:³ zlato, kadidlo⁴ a myrhu.⁵

1. [na rozdíl od tradice mágové nepřišli do stáje, ale až o několik měsíců později do domu]
2. v. 2!; 8,2; 9,18; 14,33; 15,25; 28,9; Mk 5,6; J 9,38
3. Ž 72,10
4. v ř. přepis h. lebóná; Iz 60,6; Zj 18,13
5. Ex 37,25; Pís 1,13p

¹² A poněvadž dostali ve snu¹ pokyn,² aby se k Herodovi nevraceli, odebrali se do své země jinou cestou.

1. 1,20
2. v. 22; Sk 10,22; He 11,7

Útěk do Egypta

¹³ Když odešli, hle, ukázal se Josefovi ve snu Pánův anděl a řekl: „Vstaň,¹ vezmi dítě a jeho matku, uteč² do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu, protože Herodes bude dítě hledat, aby je zahubil.“

1. v. 20; Ex 32,1p; Sk 10,13
2. ř.: utíkej (/-te)

¹⁴ On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku a odešel do Egypta.

¹⁵ A byl tam až do Herodovy¹ smrti, aby se naplnilo,²co bylo řečeno od Pána skrze proroka: Z Egypta jsem povolal svého syna.³

1. v. 1p
2. 1,22p
3. //Oz 11,1

¹⁶ Když Herodes uviděl, že ho mágové oklamali,¹ velice se rozlítil² a dal³ pobít všechny chlapce v Betlémě i v celém jeho okolí, od dvouletých níže, podle času, který vyzvěděl od mágů.

1. Gn 31,20
2. Da 2,12; He 11,27
3. ř.: poslal

¹⁷ Tehdy se naplnilo,¹co bylo řečeno skrze proroka Jeremjáše:

1. 1,22p

¹⁸ Hlas v Ráma¹ bylo slyšet, [nářek a] pláč a velké bědování; Ráchel oplakává své děti a nechce se dát utěšit, protože jich není.²

1. r. 586 př. Kr. zde byli shromážděni zajatci před deportací do Babylona, Jr 40,1
2. //Jr 31,15

¹⁹ Když Herodes zemřel, hle, Pánův anděl se ukázal ve snu¹ Josefovi v Egyptě

1. 1,20

²⁰ a řekl: „Vstaň, vezmi dítě a jeho matku a jdi do země izraelské, neboť ti, kteří ⌈ukládali dítěti o život⌉,¹ již zemřeli.²“

1. ř.: žádali duši dítěte, tzn. chtěli ho zabít. Jedná se o starozákonní idiom — (Ex 4,19; 1S 20,1; Jr 4,30).
2. Ex 4,19

²¹ On tedy vstal, vzal dítě a jeho matku a vešel do izraelské země.

²² Když však uslyšel, že v Judsku kraluje místo svého otce Heroda Archelaos,¹ bál se tam odejít. Na pokyn ve snu odešel do oblasti Galileje.

1. Vládce Judeje, Samaří a Idumeje v letech 4 př. Kr.—6 po Kr.

²³ I přišel a usadil se ve městě zvaném Nazaret,¹ aby se naplnilo,² co bylo řečeno skrze proroky: Bude nazýván Nazaretský.³

1. 4,13; 21,11; L 1,26; Sk 10,38
2. 1,22p
3. ř.: Nazorejský (tak v celém Mt evangeliu). Toto označení nemusí zn. jen „pocházející z Nazareta“ (Mt 21,11). Nelze ani vyloučit názvuk na Iz 11,1, kde se mluví o „výhonku“ (necer).

¹ V¹ těch dnech přichází Jan² Křtitel³ hlásající v judské pustině:⁴

1. //Mk 1,3—8; L 3,2—17; J 1,19—28
2. L1,13p
3. 11,11—14; 16,14; L 1,5—80; J 1,6
4. 11,7; Sd 1,16; Ž 63,1

² „⌈Čiňte pokání,⌉¹ neboť se přiblížilo království² Nebes.³“

1. 4,17; L 13,3; Sk 2,38; v pozadí je h. šúb (= obrátit se / změnit orientaci; Iz 31,6; Ez 14,6p; Za 1,3). Ř. metanoein pův. zn. „změnit myšlení / názor“. V helénské ř. se používá také ve významu „litovat něčeho“.
2. Ř. basileia znamená buď „královskou vládu / kralování“, nebo „královskou říši“. Zde je spíše užito v prvním smyslu.
3. Je použito velké písmeno, protože se jedná o opis Božího jména; v celé NS je slovo nebesa překladem ř. pl. podst. jména nebe. Klíčové spojení „kr. Nebes“ se vyskytuje pouze u Mt (33×), zatímco Mk a L užívají „kr. Boží“ (u Mt pouze 12,28; 19,24; 21,31.43); srv. Mk 11,30p

³ To je ten, o němž bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: Hlas volajícího v pustině: Připravte Pánovu cestu, vyrovnávejte jeho stezky!¹

1. //Iz 40,3 (LXX)

⁴ Sám Jan pak měl na sobě oděv z velbloudí srsti a kolem beder kožený pás¹ a jeho potravou byly kobylky² a med³ divokých včel.

1. 2Kr 1,8
2. Lv 11,22
3. 1S 14,25

⁵ Tehdy vycházel k němu Jeruzalém¹ a celé Judsko² i celé okolí Jordánu

1. 2,3; srv. Jr 2,2p; Mk 1,5
2. L 3,3

⁶ a dávali se od něho pokřtít¹ v [řece] Jordánu, vyznávajíce² své hříchy.

1. Baptizein zn. „ponořit / potopit (o lodi) / zničit (např. o městu / duši)“, jen výjimečně se ho v mimokř. literatuře užívá o náb. lázni, ponoření. Toto sloveso se v LXX vyskytuje pouze 4×: 2Kr 5,14; Jdt 12,7; Sir 34,25; Iz 21,4. Janův křest (L 3,7; J 3,23; Sk 10,37; 18,25; 19,3) se odlišuje od žid. očistných rituálních koupelí: nekoná jej člověk sám, neopakuje se a je spojen s pokáním a odpuštěním hříchů.
2. Lv 26,40!; Ž 32,5; Př 28,13; Sk 19,18; Jk 5,16; 1J 1,9

⁷ Když však uviděl, jak mnozí farizeové¹ a saduceové² přicházejí k jeho křtu, řekl jim: „⌈Plemeno zmijí⌉!³ Kdo vám ukázal, jak utéci před nadcházejícím hněvem?⁴

1. [Zákonická a separatistická skupina Židů, kteří přísně, avšak často pokrytecky, dodržovali Mojžíšův zákon, ale také „tradici starších“ (15,2). Na počátku 2. st. př. Kr. se jim říkalo chasidím (věrní, Ž 4,4p). Během makabejského povstání (166—142 př. Kr.) se spojili k boji o svobodu. Označení farizeové se poprvé vyskytuje za vlády Jana Hyrkána (135—105 př. Kr.). Za Heroda jich bylo asi šest tisíc (dle Jos., Ant.); 5,20; 16,1; 23,13; Mk 2,16; L 5,17p; Sk 15,5
2. 22,23; Mk 12,18; L 20,27; Sk 4,1
3. n.: Vy zmije (ř.: Zplozenci zmijí), 12,34; 23,33; L 3,7
4. Ř 1,18!; 1Te 1,10

⁸ Vydávejte tedy ovoce ⌈svědčící o⌉¹ pokání.²

1. ř.: hodné
2. Sk 26,20

⁹ A nedomnívejte se, že si můžete říkat: Náš otec je Abraham.¹ Neboť vám pravím, že Bůh může Abrahamovi vzbudit děti z těchto kamenů.²

1. L 16,24; J 8,33.39; Sk 13,26; Ř 4,1.12; 9,7; Jk 2,21
2. L 19,40

¹⁰ Sekera je už přiložena ke kořeni stromů;¹ každý strom, který nenese² dobré ovoce, bude vyťat³ a hozen do ohně.

1. Iz 10,33; Da 4,11n
2. 7,19; J 15,2
3. v ř. textu je čas přítomný, který naznačuje nevyhnutelnost a jistotu této věci

¹¹ Já vás křtím ve vodě k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já; jemu nejsem hoden ani nést sandály. On vás bude křtít ⌈v Duchu Svatém¹ a ohni⌉.²

1. J 1,33; Sk 1,5; 11,16
2. n.: Duchem svatým a ohněm

¹² V jeho ruce je lopata;¹ i pročistí² svůj mlat a shromáždí svou pšenici do sýpky, plevy³ však bude pálit⁴ ohněm neuhasitelným.“⁵

1. Iz 30,24
2. Iz 41,16; Jr 15,7
3. Ž 1,4
4. Mt 13,30
5. Iz 66,24; Jr 7,20; Mk 9,43

Ježíšův křest

¹³ Tehdy Ježíš přišel z Galileje k Jordánu za Janem, aby byl od něho pokřtěn.

¹⁴ Ale Jan se mu v tom ⌈snažil zabránit⌉¹ a říkal: „Já bych měl² být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš ke mně?“

1. ř.: diakólyein; HL; J 13,6.
2. n.: potřeboval; 6,8p

¹⁵ Ježíš mu odpověděl:¹ „Nech to nyní; neboť takto je třeba, abychom naplnili všechnu spravedlnost.“² On ho tedy nechal.

1. ř.: odpověděv řekl; tento ř. (resp. pův. h. — srv. @Gn 18,27 aj.) způsob je použit na mnoha (cca 100×) místech v synopticích a Skutcích (11,4.25; 12,39.48; atd.); 4,4p
2. J 4,34

¹⁶ Když byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody. A hle, otevřela se [mu] nebesa¹ a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho.

1. Ez 1,1; Sk 7,56

¹⁷ A hle, ozval se hlas z nebes,¹ který říkal: „Toto je ⌈můj Syn, Milovaný⌉² , v němž ⌈jsem nalezl zalíbení⌉.³“

1. J 12,28; Zj 14,2
2. n.: můj milovaný Syn (srv. Mk 1,11; Ž 2,7 a Iz 42,1).
3. n.: mám zalíbení

¹ Tehdy¹ Duch Ježíše vyvedl do pustiny, aby byl pokoušen² od Ďábla.³

1. //Mk 1,12n; L 4,1—13
2. n.: vyzkoušen / vystaven zkoušce; 1K 7,5; 10,13; Zj 2,10
3. 13,39; 25,41; Sk 10,38!; 1Tm 3,6n; Jk 4,7!; ř. diabolos = žalobce / pomlouvač (1Tm 3,11). V LXX překlad h. sátán. (Mt 4,10). V judaismu ten, kdo žaluje před Božím soudem, ale potom i ten, kdo pokouší, svádí ke zlému, aby měl co žalovat.

² A když se postil¹ čtyřicet dní a čtyřicet nocí,² nakonec vyhladověl.³

1. 6,16; 9,15; Sk 13,2n
2. Ex 34,28; 1Kr 19,8
3. 21,18

³ Tu přistoupil Pokušitel¹ a řekl mu: „Jsi–li Syn Boží,² řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby.“

1. 1Te 3,5
2. 14,33; 16,16; 26,63; Mk 3,11; L 1,35; J 1,34.49; Sk 9,20

⁴ On však ⌈na to⌉¹ řekl: „Je napsáno: Člověk nebude živ jen chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.²“

1. ř.: odpověděv
2. //Dt 8,3; J 4,34

⁵ Potom ho Ďábel vzal do svatého města,¹ postavil ho na okraj střechy chrámu

1. 27,53; Neh 11,1p; Zj 11,2

⁶ a řekl mu: „Jsi–li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je napsáno: Svým andělům přikáže o tobě, a na rukou tě ponesou, abys snad nenarazil nohou na kámen.¹“

1. Ž 91,11n

⁷ Ježíš mu řekl: „Je také napsáno: Nebudeš pokoušet¹ Pána, svého Boha.²“

1. n.: zkoušet
2. //Dt 6,16

⁸ Pak ho Ďábel vzal na velmi vysokou horu a ukázal mu všechna království světa¹ a jejich slávu.

1. 16,26; 1J 2,15—17; Zj 21,10

⁹ A řekl mu: „Toto všechno ti dám, jestliže padneš na zem a pokloníš se mi.“

¹⁰ Tu mu Ježíš řekl: „Odejdi,¹ Satane.² Vždyť je napsáno: Pánu, svému Bohu, se budeš klanět³ a jeho jediného uctívat.⁴“

1. 16,23
2. 12,26; 1Pa 21,1; Jb 1,6; Mk 1,13!; Sk 26,18; Ř 16,20; Zj 2,9
3. 8,2!; Ž 95,6; J 4,20; Sk 8,27!; Zj 4,10!
4. //Dt 6,13

¹¹ A tehdy ho Ďábel opustil. A hle, andělé¹ přistoupili a sloužili mu.

1. 26,53; He 1,14

Ježíš začíná kázat

¹² Když [Ježíš] uslyšel, že byl Jan uvězněn,¹ odebral se do Galileje.

1. ř.: vydán

¹³ Opustil Nazaret,¹ šel a usadil se v Kafarnaum,² které je u moře, v oblastech Zabulón³ a Neftalí,⁴

1. 2,23
2. 8,5; 11,23; 17,24; Mk 1,21; J 2,12
3. Joz 19,10—16
4. Joz 19,32—39

¹⁴ aby se naplnilo,¹ co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše:

1. 1,22p

¹⁵ Země Zabulón a země Neftalí, cestou u moře, za Jordánem -- Galilea pohanů;¹

1. ř.: národů

¹⁶ lid sedící v temnotě uviděl veliké světlo, těm, kteří seděli v krajině a stínu smrti, vzešlo světlo.¹

1. //Iz 9,1n

¹⁷ Od té chvíle začal Ježíš hlásat a říkat: „Čiňte pokání,¹ neboť se přiblížilo² království Nebes.“

1. 3,2p
2. 10,7; Mk 1,15

První učedníci

¹⁸ Když¹ se procházel podél Galilejského moře,² uviděl dva bratry, Šimona zvaného Petr³ a jeho bratra Ondřeje, jak do moře vrhají kruhovou síť;⁴ byli totiž rybáři.

1. //Mk 1,16—20; srv. L 5,1—11
2. Galilejské moře (zvané též Tiberiadské — J 6,1 či Genezaretské) je jezero na horním toku Jordánu, od severu k jihu 21 km dlouhé, od západu k východu 12 km široké, hluboké až 48 m; Mt 15,29
3. J 1,42
4. Mk 1,16†

¹⁹ Řekl jim: „Pojďte za mnou¹ a učiním z vás rybáře lidí.²“³

1. 8,22; 9,9; 16,24
2. Je to Ježíš, kdo si povolává své učedníky. Žádný rabín nepovolal svého žáka z vlastního rozhodnutí; záleželo na žákovi, koho si zvolí za svého učitele. Srv. J 15,16.
3. L 5,10

²⁰ Oni hned opustili¹ sítě a následovali² ho.

1. 9,27; 19,29; He 11,27
2. 8,10.19; 9,9; 19,21.28; J 8,12; Zj 14,4

²¹ A když odtamtud poodešel, uviděl jiné dva bratry, Jakuba,¹ syna Zebedeova,² a jeho bratra Jana,³ jak v lodi se svým otcem Zebedeem spravují své sítě. I povolal je.

1. Sk 12,2
2. 10,2; 20,20; 26,37; 27,56
3. 17,1

²² Oni ihned opustili loď i svého otce a následovali ho.

Evangelium království v Galileji

²³ Procházel celou Galilejí, učil¹ v jejich synagogách,² hlásal ⌈evangelium království⌉³ a uzdravoval⁴ každou nemoc a každou slabost⁵ v lidu.

1. 5,2; 7,29; 9,35; 11,1; 13,54; 26,55
2. 6,2; 9,35; 12,9; 13,54; [místo, kde se židé za pověřeného vedení (L 8,41) setkávali k modlitbě a čtení z Písma, ale také místo soudu (Mt 10,17!)]; Mk 1,21!; Sk 9,20!
3. n.: evangelium (tj. dobrou / radostnou zprávu) o království (9,35; 24,14)
4. 9,35; 10,1; L 5,17; Sk 10,38
5. ř. malakia na rozdíl od nosos (nemoc) znamená spíše ochablost nemocí způsobenou (9,35; 10,1†; Dt 7,15)

²⁴ Pověst¹ o něm se roznesla po celé Sýrii.² Přinesli k němu všechny nemocné,³ kteří byli sužováni rozličnými nemocemi a trápeními, démonizované,⁴ náměsíčné⁵ i ochrnuté⁶ a on je uzdravil.

1. ř. hé akoé („to slyšení“); 14,1; Mk 1,28; n.: zvěst (J 12,38)
2. Mk 7,26; L 2,2; Sk 15,23; Ga 1,21
3. ř.: mající se zle; 14,35
4. 8,16; 9,32; 12,22; 15,22; J 10,21
5. 17,15
6. 8,6; 9,2

²⁵ Šly za ním veliké zástupy¹ z Galileje, Dekapole,² Jeruzaléma, Judska i Zajordání.³

1. 8,1; 13,2; 15,30; 19,2; L 5,15; 14,25
2. Desetiměstí: města ve východním Zajordání; Mk 5,20
3. Mk 3,8

¹ Když spatřil zástupy, vystoupil na horu.¹ A když se posadil,² přistoupili k němu jeho učedníci.

1. srv. Ex 19,3; Mk 3,13; L 6,12; J 6,3.15; n.: kopec
2. [žid. rabíni učili v sedě (13,1n; 15,29; 26,55; Mk 4,1; 9,35; L 2,46; 4,20; 5,3; J 8,2; Sk 16,13), na rozdíl od čtení Písma ve stoje (L 4,16)]

² Otevřel ústa¹ a učil² je:

1. 13,35; Ž 78,2; Sk 8,35; Ef 6,19
2. [Vv. 5,3—7,29 jsou první z pěti velkých J. promluv v Mt (srv. kp. 10; 13; 18; 24—25)]

³ „Blahoslavení¹ chudí² duchem,³ neboť jejich je království Nebes.⁴

1. 11,6!; //L 6,20—23; [ř. výraz evidentně obsahově navazuje na h. výraz ašré — Ž 1,1p]; L 11,28; 12,37; J 13,17; 20,29; Ř 4,7; 1Pt 3,14; Zj 14,13
2. Ž 22,25; 34,7; 40,18; Iz 61,1p; L 4,18
3. n.: (v) duchu
4. v. 10; 19,14

⁴ Blahoslavení plačící,¹ neboť oni budou potěšeni.²

1. J 16,20
2. Iz 61,2n

⁵ Blahoslavení tiší,¹ neboť oni dostanou zemi do dědictví.²

1. n.: mírní / pokorní; 11,29; Iz 66,2; 1P 3,4
2. //Ž 37,11

⁶ Blahoslavení ti, kdo hladovějí a žízní¹ po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.²

1. Iz 55,1; J 4,14; 7,37
2. Ž 107,9

⁷ Blahoslavení milosrdní,¹ neboť oni dojdou milosrdenství.

1. 9,13; Př 14,21; L 10,37; Ef 4,32; Jk 2,13; 3,17

⁸ Blahoslavení čistého¹ srdce,² neboť oni uvidí Boha.³

1. Ž 18,27; J 13,10; Tt 1,15
2. Sk 15,9; He 10,22; 1Pt 1,22
3. Ž 24,3n; He 12,14

⁹ Blahoslavení ti, kdo působí pokoj,¹ neboť oni budou nazváni Božími syny.²

1. Ko 1,20; 1Te 5,13
2. 5,45; Ř 8,14!

¹⁰ Blahoslavení ti, kdo jsou pronásledováni¹ pro spravedlnost,² neboť jejich je království Nebes.³

1. 10,23; Mk 10,30; J 15,20; 1K 4,12; 2K 4,9; 2Tm 3,11
2. 1Pt 3,14
3. v. 3

¹¹ Když vás budou tupit¹ a pronásledovat a mluvit proti vám lživě všecko zlé kvůli mně, jste blahoslavení.

1. Ř 15,3

¹² Radujte¹ se a jásejte, neboť hojná je vaše odplata² v nebesích; vždyť takto pronásledovali proroky,³ kteří byli před vámi.⁴“

1. Sk 5,41; Fp 2,17n; Ko 1,24; 1Pt 4,13
2. n.: odměna; 5,46; 6,1n; 10,41; 1K 3,14; 9,17; 2J 1,8
3. 23,37; Sk 7,52; 1Te 2,15
4. He 11,33—38

Sůl země

¹³ „Vy jste sůl¹ země. Jestliže sůl ztratí chuť, čím bude osolena?² Nehodí se již k ničemu, než aby ji vyhodili a lidé po ní šlapali.

1. Ko 4,6
2. Mk 9,50; L 14,34

¹⁴ Vy jste světlo světa.¹ Nemůže být ukryto město ležící na hoře.²

1. J 8,12; 12,36; 1Te 5,5
2. n.: kopci

¹⁵ A když rozsvítí lampu,¹ nekladou ji pod nádobu, ale na stojan; a svítí všem, kteří jsou v domě.

1. Mk 4,21; L 8,16; 11,33

¹⁶ Tak ať vaše světlo září¹ před lidmi, aby uviděli vaše dobré skutky² a vzdali slávu³ vašemu Otci, který je v nebesích.“

1. Fp 2,15; n.: zazáří (ř. aorist)
2. J 10,32; Ef 2,10; 1Tm 2,10; 2Te 2,17; 1Pt 2,12
3. 9,8

Buďte dokonalí!

¹⁷ „Nedomnívejte se, že jsem přišel¹ zrušit Zákon² nebo Proroky;³ nepřišel jsem je zrušit, nýbrž naplnit.⁴

1. 10,34n
2. Sk 6,13; Ř 3,31
3. 7,12!; 11,13
4. 1,22p

¹⁸ Neboť ⌈amen, pravím vám:⌉¹ Dokud nepomine nebe a země,² nepomine jediné ⌈nejmenší písmenko⌉³ ani jedna čárka⁴ ze Zákona, dokud se všechno nestane.

1. první použití vazby, která je zaznamenána z Ježíšových úst 67×; v. 26p; 6,2; 8,10; 26,21 aj.
2. 24,35
3. ř. iota (= h. jod)
4. čárka jako část písmene; L 16,17

¹⁹ Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil¹ lidi, bude v království Nebes nazván nejmenším.² Kdo by je však ⌈činil a učil⌉,³ ten bude v království Nebes nazván velkým.⁴

1. n.: by vyučil
2. 11,11; Jr 31,34p
3. n.: naplnil (ř. učinil) a vyučil
4. Mt 20,36; L 1,15; 9,48

²⁰ Neboť vám pravím: Nebude–li vaše spravedlnost o mnoho převyšovat spravedlnost učitelů Zákona a farizeů,¹ do království Nebes určitě nevstoupíte.“²

1. L 18,11
2. 18,3; Mk 10,25; J 3,5

²¹ „Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům:¹ Nezavraždíš.² Kdo by zavraždil, propadne soudu.

1. ř.: dávným / počátečním (archaioi); v. 33
2. //Ex 20,13

²² Já vám však pravím, že soudu propadne každý, kdo se [bez příčiny] hněvá¹ na svého bratra.² Kdo by svému bratru řekl: Raka³, propadne veleradě.⁴ Kdo by mu řekl: Blázne,⁵ propadne ohnivé Gehenně.⁶

1. Gn 4,5; Ž 37,8; Da 3,19; Ef 4,26; Jk 1,19n
2. 1J 3,15
3. Výraz pochází prav. z aram. a zn. „prázdný“; 2S 6,20; 2Pa 13,7p
4. ř. synedrion, h. sanhedrin. Počátky tohoto nejvyššího židovského samosprávného shromáždění sahají do 2. stol. př. Kr. V době Ježíšově se skládalo ze 71 členů (Mk 15,1p), k nimž patřil i předsedající velekněz. Porážkou židovské vzpoury v r. 70 po Kr. sanhedrin zanikl.
5. 7,26; 23,17; 25,2; srv. Dt 21,18
6. v. 29n; 10,28; 18,9; 23,15; L 12,5; Jk 3,6; Místo věčného trestu bezbožných. Název pochází z označení (h. gé hinnóm) údolí ležícího jižně od Jeruzaléma (Joz 15,8). Za vlády modlářských judských králů se zde konaly modloslužebné oběti (2Pa 28,3; Jr 7,31), a proto bylo prokleto (Jr 19,6n).

²³ Jestliže tedy přinášíš svůj dar¹ na oltář a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě,

1. 15,5; L 2,24; Sk 24,17; He 8,3n; 11,4; n.: oběť; navazuje na h. výraz qorbán (Lv 1,2)

²⁴ zanech tam před oltářem svůj dar a odejdi; nejprve se usmiř se svým bratrem, a pak přijď a obětuj¹ svůj dar.²

1. n.: přines; v. 23; He 5,1
2. 1S 15,22

²⁵ ⌈Dohodni se⌉¹ se svým odpůrcem rychle, dokud jsi s ním na cestě,² aby tě snad odpůrce nevydal soudci a soudce strážci, a byl bys uvržen do vězení.

1. ř.: Buď dobře smýšlející (isthi eunoón). Sloveso eunoein je HL.
2. L 12,58

²⁶ ⌈Amen, pravím⌉¹ tobě: Jistě odtamtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš poslední haléř.²“

1. [tento způsob ujištění o pravdivosti výroku je zaznamenán u všech evangelistů, celkem 76× (Mt 27×); Mk 3,28; L 4,24p; J 1,51p]
2. ř. kodrantés; z latinského quadrans = čtvrtina (assu). Viz Mk 12,42.

²⁷ „Slyšeli jste, že bylo řečeno [předkům]: Nezcizoložíš.¹

1. //Ex 20,14; Dt 5,18

²⁸ Já však vám pravím, že každý, kdo hledí¹ na ženu tak, ⌈že po ní zatouží⌉,² již s ní zcizoložil ve svém srdci.

1. 2S 11,2; 2Pt 2,14
2. n.: aby po ní zatoužil; Př 6,25; 1J 2,16

²⁹ Jestliže tě tvé pravé oko svádí,¹ vyjmi je a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo vrženo do Gehenny.

1. ř. skandalizein je odvozeno od skandalon = „smyčka / léčka, svod (k hříchu)“; 18,9; 1K 8,13

³⁰ A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby celé tvé tělo odešlo¹ do Gehenny.“

1. var.: bylo vrženo (v. 29)

³¹ „Také bylo řečeno: Kdo propustí¹ svou ženu, ať jí dá rozlukový list.²

1. tzn. se rozvede …
2. //Dt 24,1; Jr 3,1; Mt 19,7; 1K 7,11nn

³² Ale já vám pravím, že každý, kdo propouští svou ženu, kromě případu smilstva,¹ uvádí² ji do cizoložství, a kdo by se s propuštěnou oženil, cizoloží.“³

1. 15,19
2. n.: nutí (ř.: činí) ji k
3. //Mk 10,11; L 16,18

³³ „Dále jste slyšeli, že bylo řečeno předkům:¹ ⌈Nebudeš křivě přísahat⌉,² ale splníš Pánu své přísahy.³

1. v. 21
2. n.: Nezrušíš přísahu
3. //Lv 19,12; Nu 30,2; Dt 23,21

³⁴ Já však vám pravím, abyste nepřísahali¹ vůbec; ani při nebi, protože je to trůn² Boží;

1. Jk 5,12
2. Iz 66,1; Mt 23,22

³⁵ ani při zemi, protože je to podnož¹ jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město velikého Krále.²

1. Ž 99,5; Sk 7,49
2. Ž 48,3

³⁶ Nepřísahej ani při své hlavě, protože ani jediný vlas nemůžeš učinit bílým nebo černým.¹

1. Mt 6,27

³⁷ Ať je tedy vaše slovo ano, ano -- ne, ne;¹ co je nad to, je ze Zlého.²“

1. 2K 1,17—20; Jk 5,12
2. 6,13; 13,19; n.: zlého

³⁸ „Slyšeli jste, že bylo řečeno: Oko za oko a zub za zub.¹

1. //Ex 21,24; Lv 24,20; Dt 19,21

³⁹ Já však vám pravím, abyste neodporovali zlému člověku, ale když tě někdo udeří¹ do [tvé] pravé tváře, nastav mu i druhou tvář.

1. ř.: bije. Sloveso rapizein (od rapis = hůl) znamenalo pův. „bít holí“, potom i obecně: uhodit / udeřit (i rukou, jak je tomu zde). Mt 26,67†.

⁴⁰ A tomu, kdo se s tebou chce soudit a vzít ti košili,¹ nech i plášť.²

1. [n.: tuniku / spodní oděv; ř. chitón vyjadřovalo dlouhý oděv nošený přímo na těle pod pláštěm; 10,10; L 3,11; J 19,23; Sk 9,39; Ju 1,23]
2. [svrchní oděv]; 1K 6,7

⁴¹ A když tě někdo bude nutit k službě na jednu míli, jdi s ním dvě.

⁴² Tomu, kdo tě žádá, dej a od toho, kdo si od tebe chce vypůjčit, se neodvrať.“

⁴³ „Slyšeli jste, že bylo řečeno: Budeš milovat svého bližního¹² a nenávidět svého nepřítele.

1. ř. ho plésion zn. „ten, kdo je blízko (srv. J 4,5), vedle mne“ (L 10,29; Ř 15,2; Ef 4,25).
2. //Lv 19,18; 19,19; Mt 22,39; Ř 13,9; Ga 5,14; Jk 2,8

⁴⁴ Já však vám pravím: Milujte své nepřátele,¹ [žehnejte² těm, kdo vás proklínají, dobře čiňte³ těm, kdo vás nenávidí,] a modlete⁴ se za ty, kteří vás [urážejí a] pronásledují,

1. Ex 23,4n; Př 25,21
2. Ř 12,14; 1K 4,12; 1Pt 3,9
3. 2Kr 6,22; Ř 12,20; Ga 6,10; 3J 1,11
4. Ž 35,13; L 23,34; Sk 7,60

⁴⁵ abyste byli syny¹ svého Otce, který je v nebesích; neboť on nechává své slunce vycházet nad zlými i dobrými a déšť² posílá na spravedlivé i nespravedlivé.

1. 5,9; Ef 5,1
2. Sk 14,17

⁴⁶ Jestliže si zamilujete ty, kteří vás milují, jakou máte odměnu?¹ Což i celníci² nečiní totéž?

1. 5,12!
2. n.: výběrčí daně (z prodeje zboží); [Výběr daní pro řím. vládu fungoval prostřednictvím daňového správce (lat. publicanus), který většinou nepocházel z patřičné provincie a najímal podřízené výběrčí (lat. portitores) z místních obyvatel. Židé se na tyto celníky dívali s opovržením z několika důvodů. Systém poskytoval mnoho příležitostí k nepoctivosti a vydírání (L 3,13; 19,8). Jako na spolupracovníky Říma na ně bylo hleděno jako na zrádce svého lidu. Z náb. hlediska byli považováni za nečisté — udržovali stálý kontakt s pohany a museli pracovat i o sabatu. Výsledkem bylo hodnocení vyjádřené ve spojení: celníci a hříšníci (Mt 9,10; 11,19) / prostitutky (21,31n) / pohan (18,17) a protikladu vůči farizeovi (L 18,10); 5,27]

⁴⁷ A pozdravíte–li jen své bratry,¹ co činíte navíc? Nečiní totéž i pohané?²

1. var.: přátele
2. var.: výběrčí daní

⁴⁸ Buďte tedy dokonalí,¹ jako je dokonalý váš nebeský Otec.“

1. Fp 3,12.15; V pozadí ř. teleios je h. tám (Ž 37,37), které znamená „úplnost / celost / integritu“. Ve v. však zaznívá také obvyklý citát z Lv 19,2; (srv. 1Pt 1,15).

¹ „Dávejte si pozor,¹ abyste nekonali ⌈svou spravedlnost⌉² před lidmi,³ ⌈jim na odiv⌉;⁴ jinak nemáte odměnu⁵ u svého Otce, který je v nebesích.“

1. 7,15; 10,17; 16,6; L 20,46; Sk 20,28
2. var.: své skutky milosrdenství
3. 23,5; Ga 6,12
4. ř.: abyste od nich byli viděni
5. 5,12!

² „Když tedy ⌈dáváš almužnu⌉,¹ nevytrubuj² to před sebou, jak to činí pokrytci³ v synagogách a na ulicích, aby je lidé pochválili.⁴ Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.

1. ř.: činíš milosrdenství; Slovo „almužna“ pochází od právě zde uvedeného ř. eleémosyné, které prvotně znamenalo lítost / slitování nad někým, potom dobrodiní prokázané potřebnému (jako např. ubytování pocestných, výchova sirotků, navštěvování nemocných apod.). L 11,41; 12,33; Sk 3,2!
2. Nevíme, zda to bylo míněno doslovně, či v přeneseném smyslu. Srv. př 20,6; Oz 8,1
3. Ř. hypokrités označovalo původně herce vystupujícího pod maskou. Později toto slovo získalo přenesený hanlivý význam. V r. 1931 L. Waterman odkryl v městě Sepforis, které leželo nedaleko Nazaretu, amfiteátr pro 5000 lidí. Je možné, že zde měl Ježíš na mysli zmíněný původní význam slova hypokrités, protože herec je člověk, který při volbě svých gest, svého úsměvu apod. myslí také na jejich účinek na veřejnost. v. 5.16; 7,5; 15,7; 22,18; 23,13nn; 24,51; L 12,56; Ga 2,13
4. J 5,44

³ Ale když ty ⌈dáváš almužnu⌉,¹² ať tvá levice nepozná, co činí pravice,

1. Nevíme, zda to bylo míněno doslovně, či v přeneseném smyslu. Srv. př 20,6; Oz 8,1
2. Sk 3,3

⁴ aby tvá almužna¹ zůstala skrytá. A tvůj Otec, který vidí v skrytu,² ti odplatí [zjevně].“

1. ř.: skutek milosrdenství (srv. v. 2)
2. v. 6.18

⁵ „A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci; neboť ti se rádi modlí,¹ stojíce² v synagogách a na rozích ulic, aby je viděli lidé. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.

1. Židé se modlili ráno před východem slunce, kolem třetí hodiny po poledni (Sk 3,11) a večer po západu slunce (Da 6,11).
2. Mk 11,25; L 18,11

⁶ Když ty se modlíš, vejdi do svého pokoje,¹ zavři za sebou dveře² a pomodli se k svému Otci, který je v skrytu, a tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí [zjevně].

1. 24,26p
2. 2Kr 4,33

⁷ Když se modlíte, ⌈neopakujte naprázdno slova⌉¹ jako pohané,² neboť ti se domnívají, že budou vyslyšeni pro množství svých slov.³

1. O přesném významu slova battalogein není mezi badateli shoda. HL; ani v LXX se nevyskytuje.
2. 1Te 4,5
3. 1Kr 18,26nn; Sk 19,34

⁸ Nebuďte proto jako oni; vždyť [Bůh,] váš Otec ví, co potřebujete,¹ dříve, než jej poprosíte.

1. v. 32; L 12,30; v ř. je vyjadřováno (v NS 40×) sloveso potřebovat jako mít potřebu

⁹ Vy se modlete takto:¹ Otče² náš,³ který jsi v nebesích,⁴ buď posvěceno⁵ tvé jméno.⁶

1. //L 11,1nn
2. 7,11; 11,25!; Ř 8,15
3. Oslovení Boha jako Otce jednotlivcem se objevuje až v apokryfním (resp. deuterokanonickém) spise Sírachovec (23,1.4) z 2. stol. př. Kr. Je však doloženo pro židovstvo doby těsně před NS. Dnes známe minimálně jeden text z Kumránu, v němž jednotlivec oslovuje Boha jako svého Otce. Jde o fragment ze 4. kumránské jeskyně, který hovoří o Josefovi Egyptském a kde se Josef obrací na Boha slovy: „můj Otče a můj Bože, neponechávej mě v rukou pohanů“ (4Q 372 frg. 1,16).
4. 2Pa 20,6; Ž 115,3
5. L 10,3
6. Ez 36,23

¹⁰ Přijď tvé království.¹ Staň se tvá vůle² jako v nebi, tak i na zemi.

1. 3,2; Ř 14,17; Zj 12,10
2. 7,21; 12,50; 26,42; J 4,34; Sk 21,14; Ř 1,10!; 1Te 4,3

¹¹ Náš denní¹ chléb² dej nám dnes.

1. Od samého počátku způsobovalo slovo epiúsios překladatelům problémy. Vulgáta má v Mt: „nadpodstatný“, avšak v L 11,3 „každodenní“. Podle Jeronýma tzv. Hebrejské evangelium četlo máchár (zítřek). Zřejmě je tu třeba mít na zřeteli obojí význam, duchovní a tělesný. Pokud se „zítřek“ chápe eschatologicky, pak by mohlo jít o „chléb budoucího věku“.
2. Př 30,8; Iz 33,16

¹² A odpusť¹ nám naše viny,² jako jsme i my odpustili³ ⌈těm, kdo se provinili proti nám⌉.⁴

1. Ex 34,9; 1Kr 8,30; Ž 25,11; 103,3
2. ř.: dluhy. Pojem „vina“ ve smyslu „dluh“ i „hřích“ je vlastní aramejštině (chóbá‘).
3. 18,21—35; Mk 11,25; Ef 4,32; Ko 3,13
4. ř.: našim dlužníkům — použito v přenes. významu, srv. L 11,4; 13,4; ř. odpouštíme každému, kdo je nám dlužen

¹³ A neuveď nás do pokušení,¹ ale vysvoboď nás od ⌈toho Zlého⌉² [, neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen].

1. n.: zkoušky
2. n.: zlého; 5,37; 2Te 3,3

¹⁴ Neboť jestliže odpustíte lidem jejich provinění, odpustí¹ váš nebeský Otec i vám;

1. 1J 1,9

¹⁵ jestliže však lidem [jejich provinění] neodpustíte, ani váš Otec vám neodpustí vaše provinění.“

¹⁶ „Když se postíte,¹ nebývejte zasmušilí² jako pokrytci; ⌈ti se totiž tváří ztrápeně⌉,³ aby lidem ukázali, že se postí. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.

1. 4,2; Neh 1,4; Iz 58,4; L 18,12p; Sk 10,30; 2K 6,5
2. 1Kr 21,27; L 24,17†
3. ř.: ti totiž činí své tváře nevzhledné

¹⁷ Ale ty, když se postíš, potři svou hlavu olejem¹ a svou tvář umyj,

1. Rt 3,3; 2S 12,20; Kaz 9,8; ::Da 10,3

¹⁸ abys neukázal lidem, že se postíš, ale svému Otci, který je v skrytu. A tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí.“

Poklady v nebi

¹⁹ „Neshromažďujte¹ si poklady² na zemi, kde je ničí mol³ a rez⁴ a kde se zloději prokopávají a kradou.

1. Ž 39,7
2. Př 23,4; L 12,21; 1Tm 6,9; He 13,5
3. L 12,33; Jk 5,2
4. Brósis zn. vlastně „jedení“, pokrm (J 4,32; 6,27.55; Ř 14,17 …). Podle některých se v tomto v. jedná o hmyzí škůdce (např. červotoč), podle jiných o rez. (Srv. Jk 5,3, kde je však užito slovo ios.)

²⁰ Shromažďujte si poklady v nebi,¹ kde je neničí mol ani rez a kde se zloději neprokopávají ani nekradou.

1. 19,21; 1Tm 6,19; He 10,34; Ko 3,2

²¹ Neboť kde je tvůj¹ poklad, tam bude i tvé² srdce.“³

1. var.: váš … vaše
2. var.: váš … vaše
3. Jr 22,17

²² „Lampou¹ těla je oko. Je–li tvé oko čisté,² celé tvé tělo bude ⌈plné světla⌉.³

1. //L 11,34—36
2. ř.: jednoduché / prosté
3. n.: zářící (Mt 17,5 a L 11,34.36)

²³ Ale je–li tvé oko špatné,¹ celé tvé tělo bude temné. Je–li tedy i světlo v tobě tmou, jak velká je pak temnota!“

1. srv. h. idiom: zlé oko = lakomství / závist (Př 23,6p; 28,22p; Mt 20,15; Mk 7,22)

²⁴ „Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů;¹ buď bude totiž jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se k jednomu upne a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit² Bohu i mamonu.“³

1. 1Kr 18,21; Jk 4,4
2. ř.: být otrokem (douleuein) stejně jako výše
3. //L 16,13

²⁵ „Proto¹ vám pravím: Nedělejte si starosti² o svůj život,³ o to, co budete jíst [a co budete pít], ani o své tělo, o to, co si obléknete. Není život⁴ víc než pokrm a tělo víc než oděv?

1. //L 12,22—31
2. Mt 13,22!; L 10,41; Fp 4,6; 1Pt 5,7
3. ř.: svou duši … Není duše …
4. ř.: svou duši … Není duše …

²⁶ Pohleďte na nebeské ptáky:¹ nesejí, nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí.² Což vy nejste o mnoho cennější než oni?

1. Jb 12,7n; Př 6,6—8
2. Ž 104,27; 145,15n; 147,9

²⁷ Kdo z vás dokáže svou starostlivostí přidat ⌈k délce svého věku⌉¹ jediný loket?

1. n.: ke své výšce

²⁸ A proč si děláte starosti o oděv? Podívejte se pozorně na polní lilie, jak rostou. Nenamáhají se ani nepředou,

²⁹ a pravím vám, že ani Šalomoun¹ v celé své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich.

1. 1Kr 10,4nn

³⁰ Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu,¹ která dnes je a kterou zítra hodí do pece, nebude tím spíše oblékat vás, malověrní?²

1. Jk 1,10
2. Výrazy oligopistos (Mt 6,30; 8,26; 14,31; 16,8; L 12,28†), oligopistia (Mt 17,20†) se vyskytují jen v kř. literatuře. Jde o semitismus (h.: „malé víry“). Rabínské výklady tak označovaly ty, kdo sbírali manu do zásoby (Ex 16,20).

³¹ Nepropadněte tedy starostem a neříkejte: Co budeme jíst? nebo: Co budeme pít? nebo: Co si oblečeme?

³² Neboť o to všechno horlivě usilují¹ pohané. Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete.

1. n.: … vyhledávají / si přejí (L 4,42; 11,29; Ř 11,7; Sk 13,7; He 11,14; 13,14)

³³ Hledejte však nejprve Boží¹ království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.

1. var.: jeho

³⁴ Nedělejte si tedy starost kvůli zítřku, neboť zítřek ⌈bude mít své vlastní starosti⌉.¹ Každý den má dost vlastního trápení.“

1. n.: se bude starat o sebe

¹ „Nesuďte,¹ abyste ⌈nebyli souzeni⌉.²

1. //L 6,37n; Ř 2,1n; 14,10; ::1K 4,5; 5,12; ::2K 11,14; Jk 4,11
2. n.: nepřišli na soud (vid dok.) / nebyli odsouzeni (Ž 143,2)

² Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni,¹ a jakou měrou měříte, takovou vám bude naměřeno.²

1. Ž 18,26; Abd 1,15; 2K 9,6
2. //Mk 4,24

³ Proč tedy hledíš na třísku v oku svého bratra, ale trámu ve svém oku si nevšímáš?

⁴ Anebo jak můžeš říkat svému bratru: Dovol, ať vyjmu třísku z tvého oka, a hle, ve tvém oku je trám?

⁵ Pokrytče,¹ nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak jasně uvidíš, jak vyjmout třísku z oka svého bratra.

1. 6,2p

⁶ Nedávejte psům,¹ co je svaté,²a neházejte své perly před svině,³ aby je snad nohama nepošlapaly, neotočily se a neroztrhaly vás.“

1. [psi byli jako nečistá zvířata z ulice považováni za něco méněcenného; srv. 15,26; 1S 17,43!; Př 26,11; Fp 3,2; Zj 22,15]
2. Př 23,9
3. Př 11,22

Žádejte, hledejte, tlučte

⁷ „Žádejte,¹ a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno.²

1. 18,19; 21,22; 1Kr 3,5!; Ž 10,17; Mk 11,24; J 14,13; Jk 1,5; 1J 3,22; 5,14
2. //L 11,9—13

⁸ Neboť každý, kdo žádá, dostává, a kdo hledá, nalézá¹ a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.

1. Př 8,17; Jr 29,13

⁹ Kdo z vás je takový člověk, který podá svému synu kámen, když ho požádá o chléb?

¹⁰ Nebo mu podá hada, když ho požádá o rybu?

¹¹ Jestliže tedy vy, ač jste zlí,¹ umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše dá dobré věci² těm, kteří ho žádají, váš Otec, který je v nebesích!

1. Gn 8,21; Jr 17,9
2. Ž 84,12; L 16,25; Ř 10,15

¹² Všechno, co byste chtěli, aby lidé činili vám, čiňte i vy jim; neboť to je ⌈Zákon¹ a Proroci.“⌉²

1. Ga 5,14
2. 5,17; 11,13; 22,40; 16,16; Sk 1,15; Ř 3,21

Široká a úzká cesta

¹³ „Vejděte¹ těsnou branou, protože široká je [brána] a prostorná cesta, která vede do záhuby;² a mnoho je těch, kteří jí vcházejí.³

1. L 13,24; J 10,9
2. Ř 14,15; 2K 2,15; 1Tm 6,9; Zj 17,8.11; Př 7,27; Fp 3,19
3. 16,24n; Jr 6,16

¹⁴ Jak¹ těsná je brána a zúžená cesta, která vede do života, a málo je těch, kdo ji nalézají!“²

1. var.: Protože
2. 19,24

Strom se pozná podle ovoce

¹⁵ „Mějte se na pozoru před falešnými proroky,¹ kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci.²

1. 24,11.24; Jr 5,31; 27,15; L 6,26; Sk 13,6; 2Pt 2,1; 1J 4,1; Zj 16,13
2. Ez 22,27; J 10,12; Sk 20,29

¹⁶ Po jejich ovoci¹ je poznáte.² Což se sbírají z trní hrozny nebo z bodláčí fíky?

1. ř. pl. (n.: plodech /-y; stejně ve vv. 17, 18 a 20)
2. //12,33; Jk 3,12

¹⁷ Tak každý dobrý strom nese dobré¹ ovoce,² ale prohnilý strom nese špatné ovoce.

1. n.: krásné; 3,10
2. Ga 5,22nn; Ko 1,10

¹⁸ Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce ani prohnilý strom dobré¹ ovoce.

1. n.: krásné; 3,10

¹⁹ Každý strom, který nenese dobré¹ ovoce, bývá vyťat² a hozen do ohně.

1. n.: krásné; 3,10
2. 3,10

²⁰ Poznáte je tedy po jejich ovoci.“

²¹ „Ne každý, kdo mi říká: Pane, Pane,¹ vejde do království Nebes, ale ten, kdo činí² vůli³ mého Otce, který je v nebesích.

1. 25,11; Oz 8,2
2. Jk 1,22
3. 6,10!; He 10,7.36

²² Mnozí mi v onen den¹ řeknou: Pane, Pane, což jsme tvým jménem neprorokovali² a tvým jménem nevyháněli démony³ a tvým jménem neučinili mnoho ⌈mocných činů⌉?⁴

1. 10,15; 12,36; 24,36; Iz 7,18p; L 17,31; 2Te 1,10; 2Tm 1,12; 4,8
2. Sk 19,6; 1K 11,4
3. 10,1; 17,19
4. ř.: dynameis (pl. od dynamis) = konkrétní projevy účinné moci; 13,54; Sk 8,13!

²³ A tehdy jim vyznám: Nikdy jsem vás neznal.¹ Odejděte ode mne,² činitelé nepravosti.³“

1. Ř 8,29p
2. 25,41
3. ř.: bezzákonnosti (srv. Ž 6,9a; L 13,27)

Prozíravý a pošetilý stavitel

²⁴ „Každý, kdo slyší tato má slova a činí¹ je, bude tedy podoben² muži prozíravému, který postavil³ svůj dům na skále.

1. Jk 1,22
2. var.: Každého … připodobním
3. 1K 3,10

²⁵ A spadl déšť a přihnaly se vody¹ a zaduly větry a udeřily na ten dům -- ale nezřítil se, neboť byl založen na skále.

1. ř.: řeky

²⁶ A každý, kdo slyší tato má slova a nečiní je, bude podoben muži pošetilému,¹ který postavil svůj dům na písku.

1. 5,22; 25,2

²⁷ A spadl déšť¹ a přihnaly se vody² a zaduly větry a udeřily na ten dům -- a zřítil se a jeho pád byl veliký.“

1. Ez 13,11
2. ř.: řeky

²⁸ A stalo se, že když Ježíš dokončil¹ tato slova, byly² zástupy ohromeny³ jeho učením,

1. 11,1; 13,53; 19,1; 26,1
2. n.: zůstaly
3. 13,54; 19,25; 22,33; Mk 1,22; Sk 9,21; 13,12

²⁹ neboť je učil¹ jako² ten, kdo má pravomoc,³ a ne jako [jejich] učitelé Zákona.⁴

1. 4,23!
2. n.: jakožto
3. 9,6; 10,1; 21,23; 28,18
4. var.: [+ a farizeové]; Mk 1,22

¹ Když sestoupil z hory,¹ vydaly se za ním velké zástupy.²

1. 5,1
2. 4,25!

² A¹ hle, přišel malomocný,² klaněl³ se mu a říkal: „Pane, chceš–li, jsi mocen mne očistit.“

1. //Mk 1,40—44; L 5,12—14
2. 10,8; 11,5; Ex 4,6; L 17,12
3. 2,11!; 9,18; 15,25; 20,20; J 9,38

³ On vztáhl ruku, dotkl¹ se ho a řekl: „Chci, buď očištěn.“ A hned² byl očištěn od svého malomocenství.

1. v. 15; 9,29; 17,7; 20,34; Mk 5,30; 10,13; L 7,14
2. 20,34; L 5,13; J 5,9; Sk 9,34; ř. eutheós; srv. L 4,39p

⁴ Ježíš mu řekl: „Hleď, abys o tom nikomu neřekl.¹ Ale jdi, ukaž se knězi² a obětuj dar, který Mojžíš přikázal, jim na svědectví.“

1. 9,30; 12,16; Mk 5,43; L 9,21
2. Lv 13,49; L 17,14

Setníkova víra

⁵ Když¹ vešel do Kafarnaum,² přistoupil k němu jeden setník³ ⌈a prosil ho⌉:⁴

1. //L 7,1—10
2. 4,13
3. Důstojník římské posádky, který velel skupině 100 vojáků. Byl to pohan, ale nemusel to být nutně Říman. srv. 27,54; Sk 10,1
4. ř.: žádaje ho a říkaje

⁶ „Pane, můj sluha¹ leží doma ochrnutý² a hrozně trpí.“³

1. n.: chlapec; ř. pais — mladý člověk / syn, přenes.: sluha. V LXX tímto slovem (kromě ř. doulos) bývá překl. h. ‘ebed = otrok.
2. 4,24
3. 17,15

⁷ [Ježíš] mu řekl: „Já ⌈přijdu a uzdravím ho.⌉¹“

1. n.: mám přijít a uzdravit ho?

⁸ Setník však odpověděl: „Pane, nejsem hoden,¹ abys vstoupil pod mou střechu; ale řekni jen slovo, a můj sluha² bude uzdraven.

1. J 1,27
2. n.: chlapec; ř. pais — mladý člověk / syn, přenes.: sluha. V LXX tímto slovem (kromě ř. doulos) bývá překl. h. ‘ebed = otrok.

⁹ Vždyť i já jsem člověk ⌈postavený pod pravomocí⌉¹ a mám pod sebou vojáky; a řeknu–li tomuto: Jdi, on jde; řeknu–li jinému: Přijď, přijde; a řeknu–li svému otroku: Udělej toto, pak to udělá.“

1. var.: podřízený autoritě (srv. L 7,8)

¹⁰ Když to Ježíš uslyšel, podivil¹ se a řekl těm, kteří ho následovali: „Amen, pravím vám, takovou víru² jsem v Izraeli nenašel u nikoho.

1. Mk 6,6
2. 9,2!

¹¹ Pravím vám, že mnozí přijdou¹ od východu i západu a budou stolovat² s Abrahamem, Izákem a Jákobem v království Nebes;³

1. Iz 49,12; 59,19; Mal 1,11
2. //L 13,29
3. 3,2

¹² avšak synové království ⌈budou vyvrženi⌉¹ do nejzazší² temnoty; tam bude ⌈pláč a skřípění zubů.⌉³“

1. var.: odejdou
2. n.: vnější
3. Mt 13,42.50; 22,13; 24,51; 25,30; L 13,28

¹³ I řekl Ježíš setníkovi: „Jdi, [a] staň¹ se ti, jak jsi uvěřil.“ A v tu hodinu² byl [jeho] sluha uzdraven.³

1. 9,29; 15,28
2. 9,22
3. var.: [+ A když se setník vrátil v tu hodinu do svého domu, nalezl svého sluhu zdravého.]

Petrova tchyně

¹⁴ Když Ježíš přišel do Petrova domu, uviděl, že jeho tchyně¹ leží a má horečku.²

1. srv. 1K 9,5
2. //Mk 1,29—34; L 4,38—41; Sk 28,8

¹⁵ Dotkl¹ se její ruky a horečka² ji opustila; i vstala a obsluhovala ho.³

1. v. 3
2. J 4,52; Sk 28,8
3. var.: je

¹⁶ Když nastal večer, přinesli k němu mnoho démonizovaných; i vyhnal duchy slovem a všechny nemocné¹ uzdravil,

1. 4,24

¹⁷ aby se naplnilo,¹ co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: On sám naše slabosti vzal a nemoci nesl.²

1. 1,22p
2. Zde Mt cituje Iz 53,4 podle h. znění. Zatímco ř. bastazein může zn. jak nést, tak také odnést, h. sábal tento druhý význam nemá.

Nezpůsobilí učedníci

¹⁸ Když Ježíš kolem sebe uviděl zástup,¹ rozkázal ⌈přeplavit se⌉² na druhou stranu.³

1. var.: veliké zástupy
2. ř.: odejít
3. v. 28; 14,22; 16,5; Mk 4,35!; L 8,22

¹⁹ Tu¹ přišel jeden učitel Zákona a řekl mu: „Učiteli,² budu tě následovat,³ kamkoli půjdeš.“

1. //L 9,57—60
2. [oslovení Ježíše, které zaznamenávají všichni evangelisté (9,11!; 12,38; 19,16; 22,16.24.36; Mk 10×; L 11×)]
3. v. 10; 19,28; J 13,36nn; L 14,33

²⁰ A Ježíš mu řekl: „Lišky mají doupata a nebeští¹ ptáci hnízda, ale Syn člověka² nemá, kde by hlavu složil.“

1. 13,32; Gn 1,30; L 13,19; Sk 10,12; [tj. volně žijící, v protikladu k domácím]
2. 12,8; Výraz Syn člověka (hyios tú anthrópú) je bezpochyby h. (@Nu 23,19; Ez 2,1p) nebo aram. (Da 7,13) původu; ve světské řečtině vůbec není doložen. V evangeliích se vyskytuje 80× (Mt 29×). Srv. Mt 16,13nn; Mk 2,10; L 5,24; J 1,51; Sk 7,56; He 2,6; Zj 1,13.

²¹ Jiný z [jeho] učedníků mu řekl: „Pane, dovol mi nejprve odejít a pohřbít svého otce.“

²² Ježíš mu však řekl: „Následuj mě¹ a nech mrtvé, ať pohřbí své mrtvé.“

1. Mt 4,19

Utišení bouře na moři

²³ Pak¹ vstoupil do lodi a jeho učedníci ho následovali.

1. //Mk 4,36—41; L 8,22—25

²⁴ A hle, na moři se strhla veliká bouře,¹ takže vlny zakrývaly loď; on však spal.²

1. ř.: v moři nastalo … třesení
2. Jon 1,5; Sk 12,6

²⁵ I přišli [jeho učedníci], vzbudili ho a řekli: „Pane, zachraň¹ [nás], hyneme!“

1. 14,30

²⁶ Řekl jim: „Proč jste ustrašení,¹ vy malověrní?²“ Pak vstal, pohrozil³ větrům i moři;⁴ a nastal úplný klid.⁵

1. Zj 21,8
2. 6,30p
3. 12,16; 17,18
4. Ž 65,8; 89,10; 107,29; Na 1,4
5. ř. galéné zn. tichou, lesknoucí se vodní hladinu.

²⁷ Lidé užasli¹ a říkali: „Kdo to asi je,² že ho i větry a moře poslouchají?“

1. 9,33; 15,31; L 11,14; J 5,20
2. 21,10

Démoni vyhnáni do vepřů

²⁸ A¹ když se dostal na druhou stranu do krajiny Gadarenských,² setkali se s ním dva démonizovaní,³ kteří vyšli z hrobů. Byli velmi nebezpeční,⁴ takže tou cestou nemohl nikdo projít.

1. //Mk 5,1—17; L 8,26—37
2. var.: Gergesenů / Gerasenů (Území města Gadara při JV břehu jezera u výtoku Jordánu)
3. 4,24!
4. ř.: těžcí / působící těžkosti / těžké s nimi jednat; 2Tm 3,1†

²⁹ A hle, zakřičeli: „⌈Co je ti po nás⌉,¹ [Ježíši,] Synu Boží? Přišel jsi sem, abys nás trýznil před ustanoveným časem?“

1. Mk 1,24p

³⁰ Daleko od nich se páslo stádo mnoha vepřů.¹

1. Dt 14,8; L 15,15

³¹ Démoni ho prosili: „Jestliže nás vyháníš, ⌈pošli nás⌉¹ do toho stáda vepřů!“

1. var.: dovol nám odejít

³² Řekl jim: „Jděte!“ Oni vyšli a odešli do vepřů; a hle, celé stádo [vepřů] se zřítilo po svahu do moře a zahynulo ve vodách.

³³ Pasáci utekli, a když přišli do města, vyprávěli všechno, i to o těch démonizovaných.

³⁴ A hle, celé město¹ vyšlo naproti Ježíšovi; a když ho spatřili, poprosili ho, aby odešel² z jejich území.

1. 21,10; 1S 4,13; 1Kr 1,45; Mk 1,33
2. Sk 16,39

¹ Ježíš vstoupil na loď, přeplavil se a přišel do svého města.¹

1. tj. Kafarnaum; 4,13

² A¹ hle, přinášeli k němu ochrnutého,² položeného na lůžku. Když Ježíš uviděl jejich víru,³ řekl ochrnutému: „⌈Buď dobré mysli⌉,⁴ synu,⁵ ⌈odpouštějí se⌉⁶ ti [tvé] hříchy.“⁷

1. //Mk 2,3—12; L 5,18—26
2. 4,24; J 5,3; Sk 8,7; 9,33
3. vv. 22.29; 8,10; 15,28; 17,20; L 7,50; Sk 3,16; Ef 1,5!; He 11,1p
4. Sloveso tharsein se v NS vyskytuje výhradně v ústech Ježíšových: 9,2.22; 14,27; Mk 10,49; J 16,33; Sk 23,11.
5. n.: dítě (ř. teknon)
6. var.: jsou ti odpuštěny (L 5,20)
7. L 7,48

³ A hle, někteří z učitelů Zákona si řekli: „Ten člověk se rouhá!“¹

1. 26,65; Lv 24,16; J 10,33

⁴ Ježíš uviděl¹ jejich myšlenky² a řekl: „Proč smýšlíte ve svých srdcích zle?

1. var.: poznal
2. 12,25; L 6,8; 9,47

⁵ Vždyť co je snadnější? Říci: ⌈Odpouštějí se ti⌉¹ hříchy, nebo říci: Vstaň a choď?

1. var.: jsou ti odpuštěny

⁶ Abyste však věděli, že Syn člověka¹ má pravomoc² odpouštět na zemi hříchy³ …“ Tu řekne ochrnutému: „Vstaň,⁴ vezmi své lůžko a jdi do svého domu.“

1. 8,20p
2. 7,29
3. J 2,11; 20,30n
4. J 5,8; Sk 3,6; 14,10

⁷ A on vstal a odešel do svého domu.

⁸ Když to uviděly zástupy, ⌈zmocnil se jich strach⌉¹ a vzdaly chválu Bohu,² který dal lidem takovou pravomoc.

1. var.: užasly
2. 5,16; 15,31; L 5,25!; Sk 11,18; Ga 1,24

Povolán Matouš

⁹ A když Ježíš odtamtud odcházel, uviděl v celnici sedět člověka jménem Matouš¹ a řekl mu: „Následuj mne!“² Matouš vstal a následoval ho.

1. 10,3
2. 4,19

¹⁰ A stalo se, když byl¹ Ježíš u stolu v domě, hle, přišlo mnoho celníků² a hříšníků,³ aby stolovali s ním⁴ a s jeho učedníky.

1. ř.: ležel [v tehdejší době se u stolu leželo na boku s hlavou nejblíž a nohama nejdále od stolu]; 22,10; 26,7.20; Mk 14,18; L 7,36v.37; 11,37v
2. 5,46p
3. Židé, kteří nezachovávali přísně Zákon
4. ř.: Ježíšem

¹¹ Když to uviděli farizeové, říkali¹ jeho učedníkům: „Proč váš Učitel² jí s celníky a hříšníky?“³

1. var.: řekli
2. 8,19p; 17,24; 23,8; 26,18; J 11,28
3. 11,19; L 15,2

¹² Když to [Ježíš] uslyšel, řekl [jim]: „Lékaře nepotřebují zdraví,¹ ale nemocní.²

1. n.: silní
2. 4,24

¹³ Jděte a naučte se, co znamená: Milosrdenství chci, a ne oběť.¹ Neboť jsem nepřišel povolat spravedlivé, ale hříšníky² [k pokání].“

1. 12,7; //Oz 6,6
2. 1Tm 1,15

Mladé víno do nových měchů

¹⁴ Tehdy¹ k němu přišli Janovi² učedníci a řekli: „Proč se my a farizeové [často] postíme,³ ale tvoji učedníci se nepostí?“

1. //Mk 5,18—21; L 8,33—39
2. Mt 3,1
3. 6,16; L 18,12p

¹⁵ Ježíš jim řekl: „Mohou svatebčané¹ truchlit,² dokud je s nimi ženich?³ Přijdou však dny, kdy jim bude ženich odebrán,⁴ a tehdy se budou postit.⁵

1. ř.: synové svatební komnaty
2. var.: [postit se]
3. Mt 25,1; J 3,29; Zj 21,2
4. Sk 1,9
5. Sk 13,2n

¹⁶ Nikdo nedává záplatu z neseprané látky na starý šat; ta ková výplň se totiž ze šatu vytrhne a trhlina se ještě zhorší.

¹⁷ Ani se nedává mladé víno do starých měchů, jinak se ty měchy roztrhnou, víno vyteče a měchy se zničí. Mladé víno se dává do nových měchů, a obojí zůstane zachováno.“

Divy uzdravení

¹⁸ Když¹ jim to říkal, hle, přišel jeden z ⌈představených synagogy⌉,² klaněl³ se mu a řekl: „Má dcera právě zemřela; ale pojď, vlož⁴ na ni svou ruku, a bude žít.“

1. //Mk 5,22—42; L 8,41—56
2. Mt má pouze archón (představený), Mk 5,22; L 8,49; Sk 13,15: archisynagógos, L 8,41: archón tés synagógés. [H. róš hakkneset — přední člen představenstva náboženské obce, takřka jeho předseda. Jeho úkolem byl dozor nad řádným průběhem bohoslužby.]
3. 8,2
4. Mk 5,23!

¹⁹ Ježíš vstal a šel za ním i se svými učedníky.

²⁰ A hle, žena dvanáct let trpící krvotokem¹ přišla zezadu a dotkla se třásní² jeho šatu.

1. Lv 15,19—27
2. 14,36; 23,5; Dt 22,12; Nu 15,38n

²¹ Neboť si říkala: „Jestliže se jen dotknu jeho šatu, budu zachráněna.“

²² Ježíš se otočil, a když ji spatřil, řekl: „Buď dobré mysli,¹ dcero,² tvá víra³ tě zachránila.“ A od té hodiny⁴ byla ta žena zachráněna.

1. v. 2
2. n : děvče; [způsob přátelského oslovení dívky nebo ženy (v NS pouze v tomto příběhu — i v paral. místech)]
3. v. 2
4. 8,13; 15,28; 17,18

²³ Když Ježíš vstoupil do domu představeného synagogy a uviděl pištce¹ a hlučící zástup,

1. [najmutí smuteční hudebníci]; 2Pa 35,25

²⁴ říkal: „Odejděte! Vždyť ta dívka nezemřela, ale spí.“¹ I posmívali se mu.

1. J 11,13

²⁵ A když byl zástup vyhnán, vešel, uchopil její ruku¹ a děvče se probudilo.

1. Mk 9,27

²⁶ A zpráva¹ o tom² se rozšířila³ do celé té země.

1. ř. fémé, L 4,14
2. var.: o ní
3. ř.: vyšla

²⁷ Když odtamtud Ježíš odcházel, vydali se za ním dva slepci,¹ ⌈kteří křičeli⌉:² „Smiluj³ se nad námi, synu Davidův!“⁴

1. 11,5; 12,22; 20,30; Mk 8,22; 10,46; J 9,1
2. ř.: křičíce a říkajíce
3. 15,22; 17,15; 20,30; Ž 4,2p; L 17,13
4. 1,1!; 12,23; 15,22; 21,9; 22,42; Mk 12,35

²⁸ A když vešel do domu, přistoupili ti¹ slepci k němu. Ježíš jim řekl: „Věříte,² že ⌈to mohu⌉³ učinit?“ Řekli mu: „Ano, Pane.“

1. var.: [+ dva]
2. v. 22
3. n.: jsem mocen toto; 8,2

²⁹ Nato se dotkl¹ jejich očí a řekl: „Staň² se vám podle vaší víry!“

1. 8,3!
2. 8,13

³⁰ A jejich oči se otevřely. Ježíš jim pohrozil a řekl: „Hleďte, ať o tom nikdo neví!“¹

1. 8,4

³¹ Oni však vyšli a ⌈rozšířili zprávu¹ o něm⌉² po celé té zemi.³

1. 28,15; Mk 1,45†
2. ř.: rozhlásili ho
3. 4,24; Mk 7,36

³² Když odcházeli, hle, přivedli k němu němého¹ démonizovaného² [člověka].

1. n.: hluchoněmého (ř. kófos zn. „němý“ i „hluchý“); 11,5; 12,22; 15,30
2. 4,24!

³³ A když byl démon vyhnán, němý¹ promluvil. A zástupy užasly a říkaly: „Něco takového² se v Izraeli nikdy nestalo.³“

1. n.: hluchoněmého (ř. kófos zn. „němý“ i „hluchý“); 11,5; 12,22; 15,30
2. ř.: takto; Mk 2,12
3. ř.: neukázalo

³⁴ Ale farizeové říkali: „⌈V moci⌉¹ vládce démonů vyhání démony.“²

1. n.: Skrze (vládce); ř.: Ve (vládci …)
2. 10,8; 12,24; //Mk 3,22; L 11,15; 13,32; J 7,20

³⁵ Ježíš obcházel¹ všechna města i vesnice, učil² v jejich synagogách,³ hlásal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou slabost⁴ [v lidu].

1. n.: procházel; 4,23; Mk 6,6
2. 4,23!
3. Mk 1,39; Sk 9,20!
4. 4,23p

³⁶ Když uviděl zástupy, byl nad nimi hluboce pohnut,¹ protože byli utrápení a sklíčení jako ovce, které nemají pastýře.²

1. 14,14; 20,34; Mk 1,41; 8,2; L 7,13; ř. splanchnizesthai se v NS vyskytuje pouze u synoptiků. Souvisí s podst. jm. útroby (Sk 1,18), které v klas. ř. v přenes. smyslu může zn. také prudké hnutí mysli, vzrušení, ale ne soucit (na rozdíl od užití v NS).
2. Nu 27,17; 1Kr 22,17; Ez 34,5; Mk 6,34

³⁷ Tehdy řekl svým učedníkům: „Žeň¹ je velká, dělníků je však málo.²

1. J 4,35
2. Ko 4,11

³⁸ Proste¹ tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.“²

1. L 6,12; Sk 13,2
2. L 10,2

¹ Zavolal si svých dvanáct¹ učedníků a dal jim pravomoc² nad nečistými duchy, aby je vyháněli³ a aby uzdravovali každou nemoc i každou slabost.⁴

1. v. 5; 20,17; Mk 3,14!; L 8,1; J 6,70; Sk 6,2
2. Mk 6,7; L 9,1
3. v. 8; 8,31
4. 4,23p; 9,35

² Jména těch dvanácti apoštolů¹ jsou tato:² první Šimon zvaný Petr,³ jeho bratr Ondřej, Jakub Zebedeův a jeho bratr Jan,

1. (jediné užití tohoto výrazu u Mt; L 6,13!)
2. //Mk 3,16—19; L 6,14—16; Sk 1,13
3. 4,18

³ Filip,¹ Bartoloměj,² Tomáš,³ celník Matouš,⁴ Jakub Alfeův,⁵ Tadeáš,⁶

1. J 1,43
2. [nic více o něm nevíme, avšak od 9. st. je tradice, že jde o Filipova přítele Natanaela z Kány (J 1,45; 21,2!)]
3. J 11,16; 14,5; 20,24; 21,2
4. 9,9
5. Mk 15,40
6. var.: Lebeus, jenž byl nazván Tadeášem; v L 6,16 a Sk 1,13 je ekvivalentem Juda Jakubův, s nímž je prav. totožný.

⁴ Šimon Kananejský¹ a Juda Iškariotský,² který ho pak zradil.³

1. [jméno nemá zeměpisný význam, ale je odvozeno od aram. výrazu pro horlivce / zélótu (L 6,15)]
2. 26,14.47; 27,3; L 22,3; Sk 1,16nn
3. ř.: vydal; J 6,71; 12,4

⁵ Těchto dvanáct Ježíš poslal, když jim předtím nařídil:¹ „Nechoďte² na cestu pohanů³ a do samařského⁴ města nevstupujte;

1. 21,6!
2. ::Mt 28,19
3. n.: k pohanům (obj. genitiv)
4. 2Kr 17,24; L 9,52; J 4,9.40; 8,48; Sk 8,25

⁶ ale jděte raději k zahynulým ovcím¹ z domu Izraele.²

1. L 15,4; 1Pt 2,25
2. 15,24; Jr 50,6

⁷ Cestou hlásejte: Přiblížilo se království Nebes.¹

1. 3,2; L 10,9

⁸ Uzdravujte nemocné,¹ probouzejte mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte² démony -- zadarmo³ jste přijali, zadarmo dejte.

1. Mk 16,18
2. v. 1; 9,34; 17,19
3. Sk 20,33

⁹ Neopatřujte¹ si do svých opasků² zlato ani stříbro³ ani měď;

1. //Mk 6,8—11; L 9,3—5; 10,4—12; 22,35
2. L 22,35
3. Sk 3,6; [Mt zmiňuje výrazy pro peníze zažité v h. kultuře (Neh 5,4; Ž 15,5; Př 7,20 aj.) a přidává i měděné, v Mk jsou pouze měděné mince]

¹⁰ neberte si na cestu ani mošnu ani dvě košile¹ ani sandály ani hůl, neboť dělník je hoden své obživy.²

1. spodní šat odpovídající přibližně naší košili (zhruba lat. tunika)
2. Nu 18,31; //1Tm 5,18; 1K 9,14; Nu 18,31

¹¹ Do kteréhokoli města nebo vesnice vejdete, vyptejte se, kdo v něm je toho hoden; a tam zůstaňte,¹ dokud neodejdete.

1. [to bylo v protikladu k praxi náb. filozofů tehdejší doby, kteří chodili dům od domu a žebrali]

¹² Když budete vcházet do domu,¹ pozdravte jej.²

1. ř. slovo zn. také domácnost (ale i větší celek); srv. 1S 25,6
2. var.: [+ říkajíce: Pokoj tomuto domu]

¹³ Bude–li toho ten dům¹ vskutku hoden,² ať na něj přijde váš pokoj.³ Nebude–li však toho hoden, ať se váš pokoj navrátí k vám.

1. ř. slovo zn. také domácnost (ale i větší celek); srv. 1S 25,6
2. Sk 16,15
3. J 14,27; 20,19; Fp 4,7

¹⁴ A když vás někdo nepřijme a nevyslechne vaše slova, při odchodu z toho domu nebo onoho města vytřeste prach se svých nohou.¹

1. Sk 13,51

¹⁵ Amen, pravím vám, v den¹ soudu bude snesitelněji² sodomské a gomorské zemi než onomu městu.“

1. 7,22; 11,22; 12,36; 2Pt 3,7; 1J 4,17
2. 11,22.24

Těžkosti učednictví

¹⁶ „Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a prostí¹ jako holubice.

1. n.: ryzí / bezelstní; Fp 2,15

¹⁷ Mějte se na pozoru¹ před lidmi, neboť vás budou vydávat soudům,² budou vás bičovat³ ve svých synagogách,⁴

1. Mk 13,9
2. ř.: do rad (synedrií); 5,22
3. Sk 5,40; 22,25; 2K 11,24
4. 4,23p; 23,34; Sk 22,19; 26,11

¹⁸ dokonce před vladaře a krále¹ vás budou vodit kvůli mně, jim i pohanům na svědectví.

1. Sk 25,24—26

¹⁹ A¹ když vás vydají, nestarejte se,² jak nebo co promluvit;³ neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte promluvit.

1. //Mk 13,11—13; L 21,12—17
2. 6,25; Fp 4,6
3. Ex 4,12; Jr 1,7; L 12,11

²⁰ Vždyť to nejste vy, kdo mluví, ale ⌈Duch¹ vašeho Otce⌉,² jenž mluví ve³ vás.

1. Sk 4,8; 13,9
2. vazba je HL
3. n.: skrze

²¹ Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a usmrtí je.

²² A všichni vás budou nenávidět¹ pro mé jméno. Kdo však vytrvá do konce,² bude zachráněn.³

1. 24,9; L 21,17; J 15,18
2. 1K 1,8; He 3,6.14; 6,11; Zj 2,26; 22,11
3. 24,13

²³ Když vás budou pronásledovat v jednom městě, utečte¹ do jiného;² neboť amen, pravím vám, jistě nebudete hotovi s izraelskými městy, než přijde Syn člověka.“³

1. 2,13
2. Sk 13,50n; 14,6; 20,1
3. 16,28; 24,27; L 18,8

Význam učednictví

²⁴ „Učedník není nad učitele¹ ani otrok nad svého pána.²

1. var.: [+ svého]; L 6,40
2. J 13,16; 15,20

²⁵ Stačí, aby učedník byl¹ jako jeho učitel a otrok jako jeho pán. Jestliže hospodáře nazvali Belzebulem,² tím spíše jeho čeleď!“

1. ř.: se stal
2. 12,24; Belzebul (jinak též Bezebul, Belzebub), bůh uctívaný v pelištejském městě Ekron. Původní podoba byla asi baal–zebúl (pán obydlí). Označení baal–zebúb (pán much) je doloženo ve 2Kr 1,2.

²⁶ „Nebojte se jich tedy; neboť¹ není nic zahaleného, co nebude zjeveno, a nic skrytého,² co nebude poznáno.

1. //L 12,2—9
2. Mk 4,22; L 8,17; 1K 4,5

²⁷ Co vám pravím ve tmě, řekněte na¹ světle; a co slyšíte šeptem do ucha, vyhlaste ze střech.

1. ř.: ve

²⁸ A nebojte¹ se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou. Raději se bojte toho,² kdo může i duši i tělo zahubit v Gehenně.³

1. 1Pt 3,14; Zj 2,10
2. Iz 8,12n; He 10,31
3. 5,22; 2Te 1,8; Zj 20,10—15

²⁹ Neprodávají se dva vrabci¹ za haléř?² A ani jeden z nich nespadne na zem bez vůle vašeho Otce.

1. [tehdy nejlevnější zboží prodávané na trhu]
2. ř. assarion, nejmenší řím. mince (lat. assarius); HL

³⁰ I všechny vlasy¹ na vaší hlavě jsou spočteny.

1. 1S 14,45!; L 21,18; Sk 27,34

³¹ Nebojte se tedy; vy jste cennější¹ než mnoho vrabců.“

1. 12,12

³² „Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi,¹ se i já přiznám před svým Otcem,² který je v nebesích.

1. J 9,22
2. Zj 3,5

³³ Kdo mě však před lidmi zapře, toho i já zapřu¹ před svým Otcem, který je v nebesích.“

1. 2Tm 2,12; Mk 8,38

³⁴ „Nemyslete si, že jsem přišel uvést na zem pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.¹

1. Pouze na tomto místě v evangeliích je slovo machaira (meč) užito v přeneseném smyslu (srov. //L 12,51—53, kde je výraz diamerismos, rozdělení).

³⁵ Neboť jsem přišel¹ postavit² člověka proti jeho otci, dceru proti její matce a snachu³ proti její tchyni

1. 19,10; J 5,43!
2. ř.: rozdvojit
3. L 12,53; ř.: nevěstu

³⁶ a nepřáteli člověka budou členové jeho domácnosti.¹

1. Mi 7,6

³⁷ Kdo má rád otce nebo matku víc než mne, není mne hoden; a kdo má rád syna nebo dceru víc než mne, není mne hoden.¹

1. Dt 33,9; L 14,26

³⁸ A kdo jde za mnou a nebere svůj kříž,¹ není mne hoden.

1. 16,24; L 14,27

³⁹ Kdo nalezne ⌈svou duši⌉,¹ ztratí ji; a kdo ztratí ⌈svou duši⌉² kvůli mně, nalezne ji.“

1. tzn. svůj život / sebe
2. tzn. svůj život / sebe

⁴⁰ „Kdo přijímá¹ vás, přijímá mne; a kdo přijímá mne, přijímá toho, který mne poslal.²

1. //J 13,20; Mt 18,5; Ga 4,14
2. Mk 9,37; L 9,48; J 12,44

⁴¹ Kdo přijímá proroka ⌈proto, že je to prorok⌉,¹ obdrží odměnu² proroka; a kdo přijímá spravedlivého ⌈proto, že je to spravedlivý,⌉³ obdrží odměnu spravedlivého.

1. ř.: ve jménu proroka
2. 5,12!
3. Mk 9,41; ř.: ve (eis) jménu spravedlivého

⁴² A kdo by jednomu z těchto maličkých¹ dal napít ⌈proto, že je učedník⌉,² i kdyby mu dal jen pohár studené³ [vody], amen, pravím vám, jistě nepřijde o svou odměnu.“⁴

1. 11,11; 18,6; 25,40
2. ř.: ve jménu učedníka
3. Zj 3,15p
4. 5,12; Fp 4,15—19; He 6,10

¹ A stalo se, když Ježíš dokončil¹ příkazy svým dvanácti učedníkům, že odtamtud odešel, aby učil² a kázal v jejich městech.³

1. 7,28
2. 4,23!
3. 9,35

² Jan¹ uslyšel ve vězení o Kristových² činech, poslal ⌈vzkaz po svých učednících⌉³

1. //L 7,18—35
2. var.: Ježíšových
3. var.: dva ze svých učedníků; ř.: poslav skrze své učedníky,

³ ⌈a otázal se ho:⌉¹ „Ty jsi ⌈Ten, který má přijít⌉,² nebo máme očekávat³ jiného?“

1. ř.: řekl mu:
2. ř. ho erchomenos srv. Ž 118,26; Da 7,13; 9,25—27; Mal 3,1; J 11,27
3. 24,50; L 7,19; J 6,14

⁴ Ježíš jim odpověděl: „Jděte a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte:

⁵ Slepí¹ opět vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni,² hluší³ slyší, mrtví vstávají a chudým se zvěstuje evangelium.⁴

1. 9,27!
2. 8,3
3. 9,32
4. Iz 29,18; 35,6; 42,18; 61,1; ř. euangelizesthai — evangelizovat / zvěstovat evangelium (dobré poselství); Mt 11,5; L 1,19; 2,10; 3,18; 4,18.43; 7,22; 8,1; 9,6; 16,16; 20,1 † v evangeliích; Sk 8,4

⁶ Blahoslavený¹ je ten, kdo by se nade mnou nepohoršil.²“

1. 5,3p; 16,17; 24,46; Ž 1,1p; L 14,14n; Ř 14,22; Jk 1,12.25; Zj 1,3
2. 13,57; 24,10; Mk 6,3

Ocenění Jana

⁷ Zatímco odcházeli, začal Ježíš říkat zástupům o Janovi: „Co jste vyšli spatřit do pustiny? Třtinu¹ zmítanou větrem?

1. Možná narážka na Heroda Antipu. Mince, jež dal razit při založení Tiberiady, zobrazují stéblo rákosu.

⁸ Nebo co jste vyšli uvidět? Člověka oblečeného do jemných¹ [šatů]? Hle, ti, kdo nosí jemné šaty,² jsou v ⌈královských palácích⌉.³

1. L 7,25†
2. ::3,4
3. ř.: domech králů; 1Kr 9,1!; Neh 3,25; Est 2,13; Jr 33,4; Am 7,13 aj.

⁹ Ale co jste vyšli uvidět? Proroka?¹ Ano, pravím vám, a více než proroka.

1. 14,5; 21,26; L 1,76

¹⁰ To je ten, o němž je napsáno: Hle, já posílám svého posla¹ před tvou tváří, který upraví tvou cestu před tebou.²

1. Mk 1,2
2. Ex 23,20; Mal 3,1

¹¹ Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel; avšak ten nejmenší¹ v království Nebes je větší² než on.

1. 5,19; L 9,48; Ef 3,8
2. He 11,40

¹² Ode dnů Jana Křtitele až dosud ⌈je království Nebes vystaveno tlaku a ti, kdo se do něho tlačí,⌉¹ je uchvacují.

1. n.: království Nebes trpí násilí (n.: se mocně prosazuje) a násilníci

¹³ Neboť všichni Proroci i Zákon¹ prorokovali až do Jana.²

1. 7,12!
2. L 16,16

¹⁴ A chcete–li to přijmout, on je Eliáš,¹ který má přijít.²

1. L 1,16
2. Mal 4,5

¹⁵ Kdo má uši [k slyšení], ať naslouchá.¹“

1. ř.: ať slyší; n : Velmi dobře poslouchejte; 13,9.43 (a paralely); L 14,35; srv. Zj 2,7

¹⁶ „Ke komu připodobním¹ toto pokolení? Je podobné dětem, které sedí na tržištích a volají na ostatní:²

1. ř.: přirovnám; Pl 2,13; Mk 4,30
2. var.: své přátele

¹⁷ Pískali¹ jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy ⌈jste se nebili v prsa⌉.²

1. 9,23; 1Kr 1,40; L 15,25
2. starověký projev zármutku (ř. koptein); 24,30; 2S 1,12; 1Kr 13,29; L 8,52; 23,27; Zj 1,7; 18,9

¹⁸ Přišel Jan, nejedl¹ a nepil,² a říkají: Má démona!³

1. 3,4
2. L 1,15
3. 7,20; J 10,20

¹⁹ Přišel Syn člověka, jí a pije, a říkají: Hle, člověk žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků!¹ Ale moudrost je ospravedlněna svými dětmi.²“

1. 9,11; L 5,29; 15,2
2. var.: skutky

Nekajícná města

²⁰ Tehdy začal Ježíš kárat města, ve kterých se stalo nejvíc jeho mocných činů,¹ že nečinila pokání.²

1. 7,22
2. 11,21; L 10,13; Zj 2,5; 9,20; 16,9

²¹ „Běda¹ tobě, Chorazin!² Běda tobě, Betsaido!³ Protože kdyby se byly v Týru⁴ a Sidónu staly ty mocné činy, které se staly ve vás, dávno by v žíni⁵ a popelu⁶ učinili pokání.⁷

1. 18,7; 23,13nn; 26,24; Jr 13,27; L 6,24; Ju 1,11; Zj 8,13!
2. [malé město asi 4 km sev. od Kafarnaum]; L 10,13†
3. [na SV břehu Galilejského jezera; tetrarcha Filip ji přestavěl, pojmenoval Julias (podle Julie, dcery císaře Augusta) a prohlásil za město někdy po r. 30]; Mk 6,45; 8,22; L 9,10; J 1,44
4. 15,21; Joz 19,29; Neh 13,16; Iz 23,1nn; Za 9,2; Mk 3,8; 7,24p; Sk 12,20
5. Zj 11,3
6. Neh 9,1; Jb 42,6; Da 9,3; Jon 3,5nn
7. //L 10,13-15; Zj 2,5

²² Ale pravím vám: Týru a Sidónu bude v den soudu snesitelněji¹ než vám.

1. 10,15

²³ A ty, Kafarnaum,¹ ⌈budeš snad vyvýšeno⌉² až do nebe? Až do podsvětí³ budeš strženo!⁴ Neboť kdyby se v Sodomě⁵ staly mocné činy, které se staly v tobě, zůstala by až do dnešního dne.

1. 4,13
2. var.: které jsi bylo vyvýšeno
3. ř. hádes; 16,18; L 16,23; Sk 2,27; Zj 1,18
4. var.: sestoupíš; //Iz 14,13.15; Ez 26,20
5. 10,15

²⁴ Ale pravím vám, že sodomské zemi bude v den soudu snesitelněji nežli tobě.“

Chvála Otci a pozvání těžce pracujících

²⁵ V ten čas pak¹ Ježíš řekl: „Vzdávám ti chválu,² Otče,³ Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými⁴ a zjevil⁵ jsi je maličkým.⁶

1. ř.: odpověděv
2. Ž 35,18; Ř 14,11; 15,9
3. 6,9; 15,13; 26,39; L 23,34; J 5,18; 11,41; 17,1
4. ř. synetos: Mt 11,25; //L 10,21; Sk 13,7; a 1K 1,19†; srv. slso v L 24,45
5. 16,17
6. ř.: nedospělým / dětským lidem (srv. Mt 21,15n .); 10,42v

²⁶ Ano, Otče, protože tak ⌈se ti zalíbilo.⌉¹

1. ř.: bylo zalíbení před tebou; Ef 1,5.9

²⁷ Všechno¹ mi předal můj Otec;² a nikdo nezná Syna, jen Otec, ani Otce nikdo nezná, jen Syn³ a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit.⁴

1. 28,18
2. J 3,35
3. J 7,29; 10,15; 17,25
4. J 17,6; 1,18

²⁸ Pojďte ke mně¹ všichni, kteří těžce pracujete² a jste přetíženi,³ a já vám dám odpočinek.⁴

1. J 7,37
2. L 5,5; Ko 1,29; n.: jste unaveni (J 4,6)
3. L 11,46†; Jr 31,25
4. Ex 33,14; Joz 1,15; 1Kr 5,18; 1Pa 22,9

²⁹ Vezměte na sebe mé jho¹ a učte² se ode mne,³ neboť jsem tichý⁴ a pokorný⁵ v srdci;⁶ a naleznete odpočinutí⁷ svým duším.

1. Oz 11,4; Sk 15,10; Ga 5,1
2. ř.: naučte se; Ef 4,20
3. J 13,15; 1Pt 2,21
4. 21,5; 2K 10,1
5. Za 9,9
6. Ž 131,1
7. Gn 5,29; Ž 116,7; //Jr 6,16; He 4,1.9nn; ::Zj 14,11

³⁰ Vždyť mé jho je příjemné¹ a mé břemeno je lehké.“²

1. n.: dobré
2. 1J 5,3

¹ V¹ ten čas šel Ježíš v sobotu obilím. Jeho učedníci dostali hlad a začali trhat klasy² a jíst.

1. //Mk 2,23—28; L 6,1—5
2. Dt 23,26

² Když [je] uviděli farizeové, řekli mu: „Hle, tvoji učedníci dělají, co se v sobotu¹ dělat nesmí.“

1. v. 10; L 13,14; J 5,10; 7,23; 9,16

³ On jim však řekl: „Nečetli¹ jste, co udělal David, když vyhladověl, on i ti, kdo byli s ním?

1. 19,4; 21,16.42; 22,31; Mk 12,26; L 10,26

⁴ Jak vešel do Božího domu a jak snědli¹ ⌈chleby předložení⌉,² které nesměl jíst ani on ani ti, kdo byli s ním, ale jen kněží?

1. var.: snědl; 1S 21,6
2. ř. artoi tés protheseós, h. lechem happáním, dosl. chléb tváře. Tyto chleby byly každou sobotu předkládány před B. tvář za 12 pokolení Izraele; viz Ex 25,30; Lv 24,5—9; He 9,2.

⁵ Anebo nečetli jste v Zákoně, že o sobotách kněží v chrámě porušují¹ sobotu,² a přece jsou bez viny?³

1. ř.: znesvěcují; Iz 56,2; Ez 20,13
2. Nu 28,9; J 7,22n
3. v. 7†

⁶ Pravím vám, že zde je někdo větší¹ než chrám.²

1. v. 41
2. 2Pa 6,18

⁷ Kdybyste věděli, co znamená: Milosrdenství chci, a ne oběť,¹ neodsoudili byste nevinné.

1. 9,13; //Oz 6,6

⁸ Vždyť Syn člověka je pánem soboty.“

⁹ A¹ když odtamtud odešel, přišel do jejich synagogy.

1. //Mk 3,1—6; L 6,6—11

¹⁰ A hle, byl tam člověk, který měl odumřelou¹ ruku. I otázali se ho: „Je dovoleno² v sobotu uzdravovat?³“ To proto, aby jej obžalovali.⁴

1. ř.: uschlou
2. v. 2
3. var.: uzdravit
4. 27,12; L 11,54; J 8,6

¹¹ On jim řekl: „⌈Kdyby měl někdo z vás ovci⌉¹ a ta by mu v sobotu spadla² do jámy, což by ji neuchopil a nevytáhl?³

1. ř.: Kdo bude z vás člověk, který bude mít jednu / jedinou ovci …
2. Dt 22,4
3. L 14,5; ř. egeirein — probouzet / vstávat / křísit / pozvedat

¹² Oč je člověk cennější¹ než ovce! Proto je dovoleno v sobotu² činit dobře.“

1. 10,31
2. L 13,14

¹³ Potom tomu člověku řekl: „Natáhni svou ruku.“ Natáhl ji, a byla zase v pořádku¹ a zdravá jako ta druhá.

1. Mk 8,25

¹⁴ Farizeové však vyšli a radili se¹ proti němu, jak by ho zahubili.

1. ř.: přijali radu; 22,15; 26,4; 27,1.7; 28,12; Sk 4,15

¹⁵ Ježíš to věděl¹ a odešel odtamtud. A následovaly jej ⌈velké zástupy⌉² a on je všechny uzdravil;³

1. n.: se to dověděl / to poznal
2. var.: mnozí
3. 4,23

¹⁶ a přísně¹ jim domluvil, aby ⌈nerozšiřovali pověst o něm⌉.²

1. Mk 1,23
2. ř.: aby ho neučinili známým

¹⁷ To proto, aby se naplnilo,¹ co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše:

1. 1,22p

¹⁸ Hle, můj služebník,¹ kterého jsem si vyvolil,² můj milovaný,³ kterého si oblíbila má duše. Vložím na něho svého Ducha⁴ a ohlásí soud národům.

1. Fp 2,6n
2. 1Pt 2,4
3. 3,17
4. L 4,18

¹⁹ Nebude se přít ani křičet, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas.

²⁰ Nalomený rákos nedolomí a doutnající knot neuhasí,¹ dokud nepřivede právo² k vítězství.³

1. J 4,4—42
2. n.: soud / vládu (Boží); ř. krisis, h. mišpát
3. LXX i h.: k pravdě

²¹ A v jeho jméno budou národy skládat naději.¹

1. //Iz 42,1-4; Ř 15,12

Napomenutí farizeů

²² Tehdy k němu přivedli démonizovaného, který byl slepý a němý.¹ Uzdravil ho, takže ten němý² [a slepý]³ mluvil a viděl.

1. 9,32
2. 9,32
3. 9,27

²³ A všechny zástupy byly ohromeny a říkaly:¹ „Snad to není ten Syn Davidův?“

1. n.: začaly říkat

²⁴ Když to uslyšeli farizeové, řekli: „Ten člověk vyhání démony jen ⌈v moci⌉¹ Belzebula, vládce démonů.“²

1. n.: skrze (srv. Mt 9,34p)
2. //9,34

²⁵ [Ježíš] však znal jejich myšlenky¹ a řekl jim: „Každé² království samo proti sobě rozdělené pustne a žádné město nebo dům sám proti sobě rozdělený neobstojí.

1. 9,4
2. //Mk 3,23—30; L 11,17—22

²⁶ A vyhání–li Satan¹ Satana, rozdělil se sám proti sobě. Jak tedy obstojí jeho království?

1. 4,10

²⁷ A vyháním–li já démony ⌈v moci⌉¹ Belzebula, v čí moci je vyhánějí vaši synové?² Proto oni budou vašimi soudci.

1. n.: skrze (srv. Mt 9,34p)
2. Sk 19,13

²⁸ Jestliže však já vyháním démony ⌈v moci⌉¹ Ducha Božího, pak už k vám přišlo Boží království.²

1. n.: skrze (srv. Mt 9,34p)
2. 3,2p; 1J 3,8

²⁹ Nebo jak může někdo vejít do domu siláka a uloupit jeho majetek,¹ jestliže siláka nejdříve nespoutá? A teprve pak vyloupí jeho dům.

1. ř.: nádoby / nářadí; srv. Sk 9,15; Ř 9,21; 2K 4,7; 2Tm 2,20nn.

³⁰ Kdo není se mnou, je proti mně,¹ a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.

1. Mk 9,40; //L 11,23

³¹ Proto vám pravím: Každý hřích i rouhání¹ bude² lidem odpuštěno, ale rouhání³ proti Duchu⁴ odpuštěno nebude.⁵

1. n.: zlé mluvení / urážky
2. var.: [+ vám]
3. n.: zlé mluvení / urážky
4. var.: [+ lidem]
5. 1J 5,16

³² A tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale tomu, kdo by promluvil proti Duchu Svatému, nebude odpuštěno ani v tomto věku,¹ ani v budoucím.“²

1. 13,22; Mk 10,30; L 20,34; Ř 12,2; 1K 1,20; Ga 1,4; Ef 1,21; 1Tm 6,17; Tt 2,12
2. He 6,5

Slova prozrazují charakter

³³ „Vypěstujte¹ krásný strom, a jeho ovoce² bude krásné, nebo vypěstujte³ špatný strom, a jeho ovoce bude špatné. Vždyť strom se pozná podle ovoce.⁴

1. ř.: Učiňte
2. 3,8
3. ř.: Učiňte
4. Mt 7,15—20; L 6,43—45

³⁴ Plemeno zmijí,¹ jak můžete mluvit dobré věci, když jste zlí? Vždyť ústa² mluví z přebytku srdce.³

1. 3,7; 23,33
2. Př 13,3
3. //L 6,45; Ko 4,6

³⁵ Dobrý člověk z dobrého pokladu¹ vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.

1. 13,52

³⁶ Pravím vám, že z každého neužitečného výroku, který lidé promluví,¹ vydají počet² v den soudu.³

1. Ju 1,15
2. ř.: slovo; L 16,2; Sk 19,40p; Ř 14,12; He 13,17; 1Pt 4,5
3. 10,15!

³⁷ Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen.“

Znamení proroka Jonáše

³⁸ Tehdy mu někteří z učitelů Zákona¹ a farizeů řekli:² „Učiteli,³ chceme od tebe uvidět znamení.“⁴

1. 9,3
2. ř.: odpověděli řka
3. 8,19p
4. L 11,16; J 2,18; 6,30; 1K 1,22

³⁹ On¹ jim však odpověděl: „Pokolení zlé a cizoložné² vyhledává³ znamení, ale znamení mu nebude dáno, kromě znamení proroka Jonáše.

1. //L 11,29—32
2. 16,4
3. 6,32p

⁴⁰ Vždyť jako byl Jonáš v břiše velké ryby tři dny a tři noci,¹ tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země.

1. Jon 1,17

⁴¹ Ninivští muži povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť učinili pokání¹ na Jonášovo kázání²-- a hle, zde je někdo větší³ než Jonáš.

1. 11,21
2. n.: vyhlášení / zvěst (Ř 16,25); Jon 3,5
3. v. 6

⁴² Královna jihu po vstane na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, protože přišla od končin země, aby uslyšela Šalomounovu moudrost¹ -- a hle, zde je někdo větší než Šalomoun.“

1. 1Kr 10,1—3; 2Pa 9,1—2

Nečistý duch se vrací

⁴³ „Když¹ pak nečistý duch vyjde od člověka, prochází bezvodými místy, hledaje odpočinutí, ale nenalézá.

1. //L 11,24—26

⁴⁴ Tehdy si říká: Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel. A když přijde, nalézá dům prázdný, zametený a vyzdobený.¹

1. n.: uklizený

⁴⁵ Potom jde a vezme s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám; vejdou a bydlí tam. A poslední věci onoho člověka se stávají horšími než ty první. Tak bude i s tímto zlým pokolením.“¹

1. 2Pt 2,20

Ježíšova matka a bratři

⁴⁶ Když¹ ještě mluvil k zástupům, hle, venku stáli jeho matka² a bratři³ a chtěli s ním mluvit.

1. //Mk 3,31—35; L 8,19—21
2. 13,55; Mk 6,3; L 1,43; Sk 1,14
3. Ga 1,19

⁴⁷ [Kdosi mu řekl: „Hle, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit.“]

⁴⁸ On však tomu, kdo mu to říkal,¹ odpověděl: „Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?“

1. var.: řekl

⁴⁹ ⌈Ukázal rukou⌉¹ na své učedníky a řekl: „Hle, má matka a moji bratři.

1. ř.: Natáhl ruku

⁵⁰ Neboť každý, kdo činí vůli¹ mého Otce v nebesích, to je můj bratr,² má sestra i matka.“

1. 7,21
2. 28,10!

¹ Toho dne vyšel Ježíš z domu¹ a sedl² si u moře.

1. 9,28; 13,36
2. 5,1

² I shromáždily se k němu velké zástupy.¹ Proto vstoupil na loď² a posadil se.³ Celý ten zástup stál na břehu.

1. 4,25
2. L 5,3
3. 5,1p

³ A¹ pověděl jim mnoho v podobenstvích: „Hle, vyšel rozsévač, ⌈aby rozséval⌉.²

1. //Mk 4,2—12; L 8,4—10
2. var.: zasít

⁴ A jak rozséval, padla některá zrna podél cesty; i přiletěli¹ ptáci a sezobali² je.

1. ř.: přišli
2. ř.: pozřeli

⁵ Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla mnoho země, a hned vzešla, protože neměla hlubokou zem.

⁶ Když vyšlo slunce,¹ spálilo je; a protože neměla kořen, uschla.

1. Iz 49,10; Jk 1,11n; Zj 7,16

⁷ Jiná padla do¹ trní;² a trní vzešlo a udusilo je.

1. ř.: na
2. Jr 4,3

⁸ Jiná padla do¹ dobré země a vydávala úrodu, některá sto násobnou,² jiná šedesát inásobnou, jiná třicet inásobnou.

1. ř.: na
2. Gn 26,12

⁹ Kdo má uši [k slyšení], ať poslouchá!¹“

1. 11,15p

¹⁰ Tu přistoupili učedníci a řekli mu: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“

¹¹ On jim odpověděl: „Vám¹ je dáno² poznat ³tajemství⁴ království Nebes, ale jim to dáno není.

1. n.: Protože vám
2. 19,11; J 6,65; Sk 16,14; 1K 2,10
3. pl., množné číslo (plurál)
4. Da 2,28; Ř 11,25; 1K 2,1!; Ef 1,9; Ko 1,26; Zj 10,7

¹² Neboť kdo má, tomu bude dáno¹ a bude mít nadbytek; avšak tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má.

1. 25,29

¹³ Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože hledíce nevidí¹ a naslouchajíce neslyší ani nechápou.²

1. Jr 5,21
2. Dt 29,4

¹⁴ Naplňuje se¹ na nich Izaiášovo proroctví, které říká: Vskutku² budete slyšet, a jistě nepochopíte, budete ustavičně³ hledět, a určitě neuvidíte.⁴

1. ř. anaplérún „naplňovat (míru) / vyplnit (mezeru)“; 1K 14,16; 16,17; Fp 2,30; Ga 6,2; 1Te 2,16†; 1,22p
2. ř.: Slyšením
3. ř.: hledíce
4. //Sk 28,26

¹⁵ Neboť srdce tohoto lidu ztučnělo, ušima začali slyšet ztěžka a své oči zavřeli, aby očima neuviděli a ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se, a já je neuzdravil.¹

1. //Iz 6,9n LXX; J 12,40

¹⁶ Blahoslavené¹ jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší.

1. 16,17; L 10,23; J 20,29

¹⁷ Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili spatřit,¹ co vidíte vy, ale nespatřili, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.

1. J 8,56; He 11,13; 1Pt 1,10—12

¹⁸ Vy tedy poslyšte ⌈podobenství o rozsévači⌉.¹

1. ř.: podobenství rozsévače

¹⁹ Ke každému, kdo slyší slovo o království¹ a nerozumí, přichází ten Zlý² a uchvacuje to, co bylo zaseto v jeho srdci; to je ten, který byl zaset podél cesty.

1. 4,23
2. 5,37

²⁰ Zasetý na skalnatá místa, to je ten, kdo Slovo slyší a hned je s radostí¹ přijímá,²

1. L 19,6; J 5,35; Sk 2,41; 1Te 1,6
2. Sk 8,14!; 1K 15,1; 2K 11,4

²¹ nemá však v sobě kořen,¹ ale je nestálý.² Když pak nastane soužení³ nebo pronásledování⁴ pro Slovo, ihned odpadá.⁵

1. Př 12,3; Ef 3,17
2. ř.: dočasný
3. 24,9; J 16,33; Sk 14,22; 2K 1,4!; 1Te 1,6; 2Te 1,4; He 10,33; Zj 7,14
4. Mk 10,30; Sk 8,1; Ř 8,35; 2Tm 3,11
5. n.: se pohoršuje a odpadá (ř. skandalizetai); v. 57; 11,6; 26,31

²² Zasetý do trní, to je ten, kdo Slovo slyší, ale starost¹ [tohoto] věku² a svod bohatství³ Slovo dusí, a tak se stává neplodným.⁴

1. 6,25; L 10,41; 21,34; 1K 7,32; Fp 4,6; 1Pt 5,7
2. 12,32!
3. 19,23; 1Tm 6,9
4. ::2Pt 1,8

²³ Zasetý na dobrou půdu, to je ten, kdo Slovo slyší a rozumí mu; ten pak nese úrodu,¹ jeden sto násobnou, druhý šedesát inásobnou, jiný třicet inásobnou.“

1. ř.: + a činí

Plevel mezi pšenicí

²⁴ Předložil jim jiné podobenství: „Království Nebes ⌈je podobné⌉¹ člověku, který na svém poli zasel dobré semeno.

1. ř.: bylo připodobněno

²⁵ Zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozesel¹ mezi pšenici plevel² a odešel.

1. ř.: přisel
2. ř. zizanion — plevel podobný pšenici, pravděpod. jílek mámivý

²⁶ Když pak osení vyrostlo a ⌈nasadilo na klas⌉,¹ ukázal se i plevel.

1. ř.: učinilo plod

²⁷ Přišli otroci toho hospodáře a řekli mu: Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Odkud ⌈se tedy vzal⌉¹ plevel?

1. ř.: tedy má

²⁸ On jim odpověděl:¹ Nepřítel člověk to udělal. A otroci mu řekli: Chceš tedy, abychom šli a posbírali jej?

1. ř.: říkal

²⁹ On však řekl: Ne, abyste snad při sbírání plevele nevytrhli z kořenů spolu s ním i pšenici.

³⁰ Nechte, ať obojí roste spolu až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Nejprve posbírejte plevel a svažte ho do otýpek, abyste jej zcela spálili, ale pšenici shromážděte¹ do mé stodoly.“

1. 3,12

Hořčičné zrno

³¹ Předložil¹ jim jiné podobenství: „Království Nebes je podobné zrnu hořčice,² které člověk vzal a zasel na svém poli.

1. var.: [Řekl]; //Mk 4,30—32; L 13,18—21
2. 17,20; L 17,6

³² Je sice menší než všecka semena,¹ ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní byliny a ⌈je z něho⌉² strom, takže přilétají³ nebeští ptáci⁴ a hnízdí v jeho větvích.“

1. [není myšleno absolutně, ale bylo nejmenším semenem používaným zemědělci]
2. ř.: stává se
3. ř.: přicházejí
4. Ez 17,23; Da 4,18

O kvasu

³³ Pověděl jim jiné podobenství: „Království Nebes je podobné kvasu,¹ který žena vzala a skryla do tří měřic² mouky, dokud to všecko nezkvasilo.“

1. Mk 8,15; 1K 5,6; Ga 5,9
2. měřice je asi 13 l; Gn 18,6; 1S 1,24

³⁴ To všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích¹ a bez podobenství k nim [vůbec] nemluvil,

1. J 16,25

³⁵ aby se naplnilo,¹co bylo řečeno skrze proroka [Izaiáše]: Otevřu svá ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení [světa].²

1. 1,22p
2. 25,34!; //Ž 78,2; 1K 2,7

³⁶ Potom opustil [Ježíš] zástupy a vešel do domu. I přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: „Vylož¹ nám to podobenství o plevelu na poli.“

1. 15,15

³⁷ On [jim] odpověděl: „Rozsévač dobrého semena je Syn člověka¹

1. 8,20

³⁸ a pole je svět. Dobré semeno, to jsou synové království,¹ plevel jsou synové toho Zlého;²

1. 8,12
2. 5,37; J 8,44; 1J 3,10

³⁹ nepřítel,¹ který je zasel, je Ďábel.² Žeň³ je skonání věku⁴ a ženci jsou andělé.

1. L 10,19
2. 4,1!
3. Jl 4,13; Zj 14,15
4. 28,20; 1K 10,11

⁴⁰ Jako se tedy sbírá plevel a ⌈pálí se v ohni⌉,¹ tak bude při skonání [tohoto] věku.

1. ř.: spaluje se ([var.: pálí se]) ohněm

⁴¹ Syn člověka pošle své anděly, i seberou z jeho království všechna pohoršení a ty, kdo činí nepravost,¹

1. ř.: bezzákonnost

⁴² a hodí je do ohnivé pece;¹ tam bude pláč a skřípění zubů.²

1. srv. Da 3,6
2. 8,12

⁴³ Tehdy se spravedliví rozzáří¹ jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši [k slyšení], ať poslouchá!²“

1. Da 12,3
2. 11,15p

O pokladu v poli. O perle. O vlečné síti

⁴⁴ „Království Nebes je podobné pokladu skrytému v poli, který člověk nalezl a skryl; a z radosti nad ním jde a prodává¹ všechno, co má, a kupuje² ono pole.

1. 19,21; Fp 3,7—9
2. Zj 3,18

⁴⁵ Království Nebes je dále podobné člověku kupci, hledajícímu krásné perly.

⁴⁶ Když našel jednu drahocennou perlu, odešel a prodal vše, co měl, a koupil ji.

⁴⁷ Dále je království Nebes podobné síti,¹ která byla spuštěna do moře a shromáždila všechny druhy² ryb.

1. Jedná se o vlečnou síť, která se rozprostírala mezi dva čluny nebo byla rozprostřena pomocí jednoho člunu a pak pomocí dlouhých provazů vytažena na břeh.
2. ř.: z každého druhu

⁴⁸ Když se naplnila, vytáhli ji na břeh, posadili se, dobré sebrali do nádob a špatné vyhodili ven.

⁴⁹ Tak tomu bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé zprostředka spravedlivých

⁵⁰ a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.¹“

1. 8,12

⁵¹ [Ježíš jim řekl:] „Rozuměli jste tomu všemu?“ Řekli mu: „Ano, [Pane].“

⁵² On jim řekl: „Proto se každý učitel Zákona,¹ ⌈který se stal učedníkem⌉² království Nebes, podobá člověku hospodáři, který ze svého pokladu vynáší nové i staré.“

1. n.: znalec Písma / písmák, srv. 2,4p; 8,19; 23,34
2. var.: vyučený pro

Ježíš v Nazaretu

⁵³ Když¹ Ježíš dokončil tato podobenství, odešel odtamtud.

1. ř.: A stalo se, když

⁵⁴ Přišel¹ do svého domovského města² a učil je v jejich synagoze,³ takže ohromeni⁴ říkali: „Odkud se u něj vzala taková moudrost a mocné činy?

1. //Mk 6,1—6; L 4,16
2. 2,23
3. 4,23
4. 7,28

⁵⁵ Není to ten syn tesařův? Nejmenuje se jeho matka¹ Marie a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda?

1. 12,46

⁵⁶ A nejsou všechny jeho sestry u nás? Odkud tedy má toto všechno?“

⁵⁷ A pohoršovali¹ se nad ním. Ale Ježíš jim řekl: „Prorok není beze cti, leda ve [své] vlasti a ve svém domě.“²

1. v. 21p; 11,6
2. L 4,24; J 6,44

⁵⁸ A pro jejich nevěru¹ tam neučinil mnoho mocných činů.

1. Mk 16,14; 1Tm 1,13; He 3,19

¹ V¹ ten čas uslyšel tetrarcha Herodes² pověst³ o Ježíšovi

1. //Mk 6,14—29; L 9,7—9
2. [H. Antipas, jeden z mnoha synů Heroda Velikého (2,1p) a Malthaky. Po otcově smrti bylo království rozděleno mezi jeho čtyři syny (L 3,1): Antipas vládl od r. 4 př. Kr. do 39 po Kr. nad Galileou a Pereou.]; 3,19; 23,7—12; Mk 8,15; Sk 4,27; 13,1
3. 4,24

² a řekl svým sluhům: „To je Jan Křtitel.¹ Vstal z mrtvých, a proto v něm působí ty to moci.“

1. 16,14

³ Herodes se totiž zmocnil Jana, spoutal [ho] a uvrhl do vězení¹ kvůli Herodiadě,² ženě svého bratra Filipa,³

1. 4,12
2. [vnučka H. Velikého. Nejdříve se vdala za svého strýce Filipa, který žil v Římě. Za pobytu ve vlasti ji Antipas přesvědčil, aby opustila manžela a vdala se za něj. Avšak manželství s ženou bratra v době, kdy on je naživu, bylo podle Mojžíšova zákona zakázáno (Lv 18,16; 20,21).]
3. [Herodes Filip I., který nevládl (nezaměnit s H. Filipem II.); syn H. Velkého a Mariamme, dcery velekněze Šimona]

⁴ neboť Jan mu říkal: „Není ti dovoleno ji mít.“

⁵ Herodes ho chtěl zabít, ale bál se lidu,¹ protože ho pokládali za proroka.²

1. ř.: zástupu
2. 11,7; 21,26

⁶ ⌈Když však nastal den Herodových narozenin⌉,¹ zatančila dcera² té Herodiady mezi hosty, a zalíbila se Herodovi,

1. var.: Když se však slavily Herodovy narozeniny; Gn 40,20
2. [podle J. Flavia se jmenovala Salome a byla v té době dívkou na vdávání. Později se vdala za svého prastrýce H. Filipa II. (16,13p), který vládl v Trachonitidě]

⁷ takže jí s přísahou slíbil dát, o cokoli požádá.¹

1. Est 5,3

⁸ Ona pak, navedena svou matkou,¹ řekla: „Dej mi zde na míse² hlavu Jana Křtitele.“

1. 2Pa 22,2
2. [rovná dřevěná nádoba, na které se podávalo maso]

⁹ Král¹ se zarmoutil, ale kvůli těm přísahám a spolustolovníkům poručil, aby [jí] byla dána;

1. [to byl Antipův populární (byť nepřesný) titul v Galileji i Římě]

¹⁰ dal¹ tedy Jana ve vězení stít.

1. ř.: poslav … sťal

¹¹ Jeho hlavu přinesli na míse a dali ji té dívce a ta ji donesla své matce.

¹² I přišli jeho učedníci, vzali tělo¹ a pohřbili je;² pak šli a oznámili to Ježíšovi.

1. var.: (jeho) mrtvolu … ji
2. var.: ho

Nasycení pěti tisíců

¹³ Jakmile¹ to Ježíš uslyšel, odplul odtamtud v lodi do ústraní na opuštěné² místo; ale zástupy o tom uslyšely a vydaly se z měst pěšky za ním.

1. //Mk 6,32—44; L 9,10—17; J 6,1—13; srv. Mt 15,32—38
2. n.: pusté

¹⁴ Když vystoupil, uviděl veliký zástup,¹ byl nad nimi hluboce pohnut² a uzdravil jejich nemocné.³

1. 20,29; 26,47; Mk 5,21!; L 5,29!; J 6,2
2. 9,36p
3. Mk 6,5p

¹⁵ A když nastal večer, přistoupili k němu učedníci a řekli: „Toto místo je opuštěné¹ a hodina již pokročila; propusť zástupy, ať odejdou do vesnic a nakoupí si jídlo.²“

1. n.: pusté
2. ř.: pokrmy

¹⁶ [Ježíš] jim řekl: „Nemusejí odejít; vy jim dejte najíst!“

¹⁷ Oni mu řekli: „Nemáme zde než pět chlebů¹ a dvě ryby.“

1. 16,9

¹⁸ On však řekl: „Přineste mi je sem!“

¹⁹ A poručil zástupům, aby se rozložily na trávě, vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal,¹ rozlámal chleby a dal je učedníkům a učedníci zástupům.

1. 26,26; 1S 9,13

²⁰ Všichni jedli a nasytili se. A sebrali dvanáct plných nůší zbylých úlomků.

²¹ Těch, kdo jedli, bylo asi pět tisíc mužů, kromě žen a dětí.

Ježíš jde po vodě

²² A¹ Ježíš hned přinutil [své] učedníky, aby nastoupili do lodi a jeli před ním na druhou stranu, než on propustí zástupy.

1. //Mk 6,45—51; J 6,15—21

²³ A když zástupy propustil, vystoupil na horu,¹ aby se o samotě pomodlil. Když nastal večer, byl tam sám.

1. 5,1; 15,29; 17,1

²⁴ Loď již byla ⌈od země vzdálena mnoho stadií¹⌉,² zmítána³ vlnami, protože vítr vál proti ní.

1. stadion -- řecko–řím. délková míra (přibližně 186 m); L 24,13; J 6,19; Zj 14,20; 21,16
2. var.: uprostřed moře
3. ř.: mučena

²⁵ O čtvrté noční hlídce¹ šel² [Ježíš] k nim, kráčeje po moři.³

1. dle řím. dělení na čtyři hlídky, ráno mezi třetí a šestou hodinou; 24,43; L 12,38; srv. 1S 11,11p!
2. var.: vydal se
3. srv. Jb 9,8; 38,16

²⁶ Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, vyděsili se a řekli: „To je přízrak!“¹ A strachem vykřikli.²

1. L 24,37v
2. 1S 28,12

²⁷ [Ježíš] na ně hned promluvil: „Vzchopte se,¹ já jsem to, nebojte se!“²

1. n.: Buďte dobré mysli; srv. 9,2p.22
2. 17,7; 28,5.10

²⁸ Petr mu odpověděl: „Pane, jsi–li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po ¹vodě!“

1. pl., množné číslo (plurál)

²⁹ On řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, kráčel po ¹vodě a² přišel k Ježíšovi.

1. pl., množné číslo (plurál)
2. var.: aby

³⁰ Ale když viděl [silný] vítr, dostal strach. ⌈Začal tonout⌉¹ a vykřikl: „Pane, zachraň² mě!“

1. ř.: A počav se potápěti
2. 8,25

³¹ Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: „Malověrný,¹ proč jsi zapochyboval?“

1. 6,30p

³² A když vstoupili na loď, vítr přestal.¹

1. 8,26

³³ Ti, kdo byli v lodi, se mu poklonili a řekli: „Opravdu¹ jsi Boží Syn.“²

1. 27,54
2. 4,3!

³⁴ Přeplavili¹ se a dorazili² k zemi u Genezaretu.³

1. //Mk 6,53—56; J 6,24
2. ř.: přišli
3. Mk 6,53; L 5,1†; [název úrodné, velmi obydlené planiny (cca 7×3 km) jižně od Kafarnaum]

³⁵ Jakmile ho muži z toho místa poznali, poslali zprávu do celého okolí. Přinesli¹ k němu všechny nemocné²

1. n.: přivedli
2. ř.: zle se mající

³⁶ a prosili ho, aby se směli jen dotknout třásní¹ jeho šatu; a všichni, kdo se dotkli, byli uzdraveni.

1. 9,20

¹ Tehdy¹ přišli k Ježíšovi z Jeruzaléma farizeové a učitelé Zákona² a řekli:

1. //Mk 7,1—23
2. 2,4p

² „Proč tvoji učedníci přestupují tradici¹ starších? Vždyť si neomývají [své] ruce, když jedí chléb.“

1. Ga 1,14; Ko 2,8; [Po babylonském zajetí začali rabíni vytvářet různé předpisy ohledně každodenního života. V Ježíšově době byly ještě tyto výklady Mojžíšova zákona v ústní formě. Kolem r. 200 po Kr. byly sepsány v Mišně.]

³ On jim odpověděl: „Proč i vy přestupujete Boží příkaz kvůli své tradici?

⁴ Vždyť Bůh řekl:¹ Cti otce a matku² a kdo zlořečí otci nebo matce, ať zemře.³⁴

1. var.: přikázal
2. //Ex 20,12; Dt 5,16
3. ř.: ať smrtí skoná
4. Ex 21,17; Lv 20,9

⁵ Vy však říkáte: Kdo by řekl otci nebo matce: To z mého majetku, co by ti mohlo pomoci, je dar¹ určený Bohu,

1. 5,23p

⁶ ten již není povinen uctít¹ svého otce [nebo svou matku]. Zrušili² jste Boží slovo³ pro svou tradici.

1. tzn. tím darem podpořit
2. 5,17
3. var.: zákon / přikázání

⁷ Pokrytci!¹ Dobře o vás prorokoval Izaiáš, když říkal:

1. 7,5; 23,23

⁸ ⌈Tento lid mne ctí rty⌉,¹ ale jejich srdce je ode mne velmi daleko.

1. var.: [Tento lid se ke mně přibližuje svými ústy a ctí mne (svými) rty]

⁹ Marně mne však uctívají, vyučujíce nauky, jež jsou jen lidskými příkazy.¹“

1. //Iz 29,13 (LXX); Ko 2,22

¹⁰ Zavolal k sobě zástup a řekl: „Slyšte a rozumějte.¹

1. Mk 8,21; Ef 5,17

¹¹ Člověka neznečišťuje to, co vchází do úst, nýbrž člověka znečišťuje¹ to, co z úst vychází.“

1. ř. koinún („znečišťovat / znesvěcovat“) se zde vyskytuje v NS poprvé. Další výskyty: Mt 15,18.20; Mk 7,15.18.20.23; Sk 10,15; 11,9; 21,28; Ř 14,14; He 9,13; Zj 21,27

¹² Tu k němu přistoupili [jeho] učedníci a řekli mu: „Víš, že se farizeové pohoršili,¹ když to slovo uslyšeli?“

1. 11,6; 17,27

¹³ On odpověděl: „Každá rostlina,¹ kterou nezasadil můj nebeský Otec,² bude vykořeněna.

1. ř. fyteia — sázení / to, co je zasazeno, přeneseně může zn. také učení; Iz 60,21; 61,3
2. 11,25; 16,17!

¹⁴ Nechte je! Slepí¹ jsou vůdci [slepých]. Jestliže slepý vede slepého, oba spadnou do jámy.“²

1. 23,16
2. L 6,39

¹⁵ Petr mu ⌈na to⌉¹ řekl: „Vylož² nám [toto] podobenství!“

1. 4,4p
2. 13,36

¹⁶ [Ježíš] řekl: „I vy jste ještě nechápaví?

¹⁷ Nerozumíte, že všechno, co vchází do úst, jde do břicha¹ a vypouští se do záchodu?²

1. 1K 6,13
2. 2Kr 10,27

¹⁸ Co však z úst vychází, vystupuje ze srdce, a to znečišťuje člověka.¹

1. 12,34; Jk 3,6

¹⁹ Neboť ze srdce¹ vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilstva,² krádeže, lživá svědectví, urážky.³

1. Gn 6,5; 8,21; Př 6,14; 22,15; Jr 17,9
2. 5,32; 1K 5,1
3. Ga 5,19

²⁰ To jsou věci, které člověka znečišťují; ale jíst neomytýma rukama člověka neznečišťuje.“

Víra Syrofeničanky

²¹ Ježíš¹ odtamtud vyšel a odebral se do končin Týru a Sidónu.²

1. //Mk 7,24—30
2. 11,21

²² A hle, z těch končin vyšla nějaká kananejská žena a křičela: „Smiluj se¹ nade mnou, Pane, Synu Davidův! Mou dceru zle ⌈trápí démon⌉.²“

1. 9,27!
2. ř.: (Má dcera je …) démonizována; 4,24

²³ Ale on jí neodpověděl ani slovo. I přistoupili k němu jeho učedníci a prosili ho: „⌈Pošli ji pryč⌉,¹ vždyť za námi křičí!“²

1. n.: (Vyhov jí,) ať jde; ř.: Propusť ji; 14,15
2. Mk 10,47n

²⁴ On řekl: „⌈Byl jsem poslán jen⌉¹ ke ztraceným ovcím² z domu Izraele.“

1. ř.: Nejsem poslán, leč …
2. 10,6; Ez 34,16

²⁵ Ona však přišla, ⌈klaněla se mu⌉¹ a říkala: „Pane, pomoz mi!“

1. n.: začala se mu klanět; [var.: poklonila se mu]; 8,2

²⁶ On odpověděl: „Není správné vzít chléb dětem¹ a hodit jej psům.²“

1. ř.: chléb dětí
2. ř. kynarion označuje podle některých vykladačů domácího psa na rozdíl od psů zdivočelých kyón, kteří se volně potulovali po ulicích; 7,6

²⁷ Ona řekla: „Ano, Pane, ale vždyť i psi¹ jedí z drobtů, které padají se stolu jejich pánů.“

1. ř. kynarion označuje podle některých vykladačů domácího psa na rozdíl od psů zdivočelých kyón, kteří se volně potulovali po ulicích; 7,6

²⁸ Tehdy jí Ježíš odpověděl: „Ó ženo, tvá víra je veliká.¹ Staň se ti, jak chceš.“² A od té hodiny³ byla její dcera uzdravena.⁴

1. 8,10; L 17,5; 2Te 1,3
2. Mk 10,51
3. 9,22
4. 8,13

Uzdravení zástupů

²⁹ A přecházeje odtamtud, prošel Ježíš kolem Galilejského moře,¹ vystoupil na horu² a posadil se tam.

1. 4,18
2. 5,1

³⁰ Tu k němu přišly veliké zástupy,¹ které měly s sebou chromé, slepé, zmrzačené, němé² a mnohé jiné. Položili mu je k nohám a on je uzdravil,

1. 4,25
2. 9,32

³¹ takže zástup¹ užasl, když viděl, že němí² mluví, zmrzačení jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí; i vzdali chválu³ ⌈Bohu Izraele⌉.⁴

1. var.: zástupy
2. 9,32
3. 9,8
4. Toto spojení je v NS ještě v L 1,68† srv. Sk 13,17; Ex 5,1p.

Nasycení čtyř tisíců

³² Ježíš¹ si pak zavolal své učedníky a řekl: „Jsem hluboce pohnut² nad tím zástupem, protože již tři dny zůstávají se mnou a nemají co jíst. A nechci je propustit hladové, aby nezemdleli na cestě.“

1. //Mk 8,1—10; srv. Mt 14,13—21
2. 9,36p

³³ A učedníci mu řekli: „Kde¹ vezmeme v pustině tolik chlebů, abychom nasytili takový zástup?“

1. ř.: Odkud

³⁴ Ježíš jim řekl: „Kolik máte chlebů?“ Oni řekli: „Sedm a několik rybiček.“

³⁵ Nařídil zástupu posadit se na zem;

³⁶ vzal těch sedm chlebů a ty ryby, vzdal díky, rozlámal a dával učedníkům a učedníci zástupům.

³⁷ Všichni pojedli a nasytili se; a sebrali sedm plných košů zbylých úlomků.

³⁸ Těch, kteří jedli, bylo čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.

³⁹ Potom zástupy propustil, vstoupil na loď¹ a připlul² na území Magadan.³

1. Mk 3,9
2. ř.: přišel
3. var.: Magdaly

¹ I¹ přistoupili k němu farizeové a saduceové² a zkoušeli³ ho; chtěli,⁴ aby jim ukázal znamení⁵ z nebe.

1. //Mk 8,11—21
2. v. 6.11n; 3,7
3. n.: pokoušeli; 19,3; 22,18.35; J 8,6
4. ř.: žádali
5. 12,38; L 11,16

² On jim však odpověděl: „[Když nastane večer, říkáte: Bude pěkně, neboť se nebe červená.

³ A ráno: Dnes bude bouřka, neboť se červená zamračené nebe. Vzhled¹ nebe tedy rozeznávat umíte,² a znamení časů nikoli?³]

1. ř.: Tvář; Ž 104,30
2. //L 12,56
3. ř.: nemůžete

⁴ Pokolení zlé a cizoložné vyhledává znamení, ale znamení mu nebude dáno, kromě znamení [proroka] Jonáše.¹“ A zanechal je tam a odešel.

1. 12,38n

Varování před farizeji a saduceji

⁵ [Jeho] učedníci přišli na druhou stranu a zapomněli vzít chleby.

⁶ Ježíš jim pověděl: „Dávejte si pozor a varujte se kvasu¹ farizeů a saduceů!“²

1. 13,33p
2. //L 12,1

⁷ Oni se pak mezi sebou dohadovali a říkali: „To proto, že jsme nevzali chleby.“

⁸ Ježíš to poznal a řekl: „Proč se mezi sebou dohadujete, malověrní,¹ že nemáte² chleby?

1. 6,30p
2. var.: jste nevzali

⁹ Ještě nerozumíte? Ani se nepamatujete na těch pět chlebů pro pět tisíc,¹ a kolik nůší jste nasbírali?²

1. 14,17—21
2. ř.: vzali

¹⁰ Ani na těch sedm chlebů pro čtyři tisíce,¹ a kolik košů jste nasbírali?²

1. 15,34—38
2. ř.: vzali

¹¹ Jak to, že nerozumíte, že jsem k vám nemluvil o chlebech? Varujte se kvasu farizeů a saduceů!“

¹² Tehdy pochopili, že neřekl, aby se varovali chlebového kvasu, nýbrž učení farizeů a saduceů.

Petrovo vyznání

¹³ Když¹ Ježíš přišel do oblasti Cesareje Filipovy,² ptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“³

1. //Mk 8,27—29; L 9,18—20
2. [Město na úpatí pohoří Chermón přestavěl Herodes Filip II. (14,6p; L 3,1) a pojmenoval po Tiberiu Caesarovi a po sobě. Pův. se jmenovalo Paneas (tento název se zachoval v dnešním Banias), na počest ř. boha Pana, jehož svatyně zde byla. Tato oblast byla obzvláště pohanská.]; Mk 8,27†
3. 8,20p

¹⁴ Oni řekli: „Ti za Jana Křtitele,¹ jiní za Eliáše,² jiní za Jeremjáše nebo za jednoho z proroků.“³

1. 14,2; Sk 13,25
2. 17,10; Mal 3,23; L 9,8; J 1,21
3. 21,11; Mk 6,15; L 7,16; 24,19; J 4,19; 6,14; 7,40; 9,17

¹⁵ Řekl jim: „A za koho mě pokládáte vy?“

¹⁶ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš,¹ Syn živého Boha.“²

1. 2,4p; Mk 8,29
2. 26,63; Ž 42,3; Jr 10,10; Sk 14,15!; Zj 7,2

¹⁷ Ježíš mu ⌈na to⌉¹ řekl: „Blahoslavený² jsi, Šimone Bar–Jona,³ protože ti to nezjevilo⁴ tělo a krev,⁵ ale můj Otec,⁶ který je v nebesích.

1. 4,4p
2. 11,6
3. tj. synu Jonášův; J 1,42
4. 11,25; J 12,38; Ef 3,5; 1K 2,10
5. 1K 15,50; Ga 1,16; Ef 6,12; He 2,14
6. 15,13; 18,35; L 22,29; J 5,17!

¹⁸ A já ti pravím, že ty jsi Petr,¹ a na té skále² vybuduji svou církev³ a brány podsvětí⁴ ji nepřemohou.

1. 4,18; ř. Petros — (m.)
2. ř. petra — (f.)
3. V evangeliích se slovo ekklésia vyskytuje pouze zde a v Mt 18,17. V helénském světě označovalo svolané shromáždění občanů obce / sněm (Sk 19,32). V LXX se vyskytuje více než 90× a ve většině případů je překladem hebr. qáhál (shromáždění), např. v Dt 23,2n.
4. 11,23

¹⁹ [A] tobě dám klíče¹ království Nebes, a cokoli svážeš² na zemi, bude již svázáno v nebesích, a cokoli rozvážeš na zemi, bude již rozvázáno v nebesích.“

1. Iz 22,22; Zj 1,18; 3,7
2. 18,18; J 20,23

²⁰ Tehdy přísně domluvil [svým] učedníkům, aby nikomu neřekli,¹ že on je² Mesiáš.³

1. 8,4
2. var.: [+ Ježíš]
3. 2,4

Ježíš předpovídá svou smrt a vzkříšení

²¹ Od¹ té doby Ježíš začal svým učedníkům ukazovat, že musí² odejít do Jeruzaléma a mnoho vytrpět od starších, velekněží³ a učitelů Zákona, být zabit a třetího dne ⌈být vzkříšen⌉.⁴

1. //Mk 8,31—9,1; L 9,22—27
2. L 2,49p
3. 21,15; 26,3.47; 27,12; J 11,47; Sk 4,6!
4. ř.: být vzbuzen / vstát (27,63); [Ježíš třikrát předpovídá své utrpení a zmrtvýchvstání: 16,21; 17,22n; 20,17—19.]

²² Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: „Bůh tě chraň,¹ Pane, to se ti určitě nestane!“

1. ř.: Milostivý tobě; tj. Bůh ti buď milostiv, aby se ti toto nestalo

²³ Ale on se otočil a řekl Petrovi: „Jdi ode¹ mne, satane!² Jsi mi kamenem úrazu,³ protože nemáš na mysli věci Boží,⁴ ale věci lidské.“⁵

1. n.: za
2. n.: Satane (h.: protivníku); 4,10; 2K 11,14; srv. 2S 19,22
3. n.: svodem ke hříchu; 18,7; 24,10; Ř 9,32; 11,9; 14,13; 16,17; 1K 8,9; Zj 2,14
4. 1K 2,14; Ko 3,2
5. Ř 8,5; Fp 3,19

²⁴ Tehdy Ježíš řekl svým učedníkům: „Chce–li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž¹ a následuje mne.

1. 10,38; Sk 14,22

²⁵ Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí¹ ji; kdo by však svou duši zahubil² kvůli mně, nalezne ji.

1. n.: ztratí … ztratil; n.: zničí … zničil
2. n.: ztratí … ztratil; n.: zničí … zničil

²⁶ Vždyť co člověku prospěje, získá–li celý svět, ale uškodí své duši? Anebo co dá člověk výměnou za svou duši?

²⁷ Syn člověka má přijít¹ v slávě svého Otce se svými anděly, a tehdy odplatí² každému podle jeho jednání.³

1. 10,23
2. Př 24,12; Ř 2,6; 2Te 1,6
3. [var.: skutků]; Ž 61,13 LXX (62,13)

²⁸ Amen, pravím vám, [že] někteří z těch, kdo zde stojí, určitě neokusí smrti,¹ dokud nespatří² Syna člověka přicházejícího ve ⌈své královské moci⌉.³“

1. J 8,51; He 2,9
2. 2Pt 1,16
3. n.: svém království

¹ Po¹ šesti² dnech vzal Ježíš s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana³ a vyvedl je na vysokou horu,⁴ kde byli sami.

1. Mk 9,2—13; L 9,28—36
2. [tak i Mk; L: osm — zahrnuje i dny, kdy se to stalo]
3. 26,37; Mk 5,37; Sk 3,1; Ga 2,9
4. 2Pt 1,18; [trad. ztotožňováno s horou Tábor, avšak kontextem (daleko větší výškou a blízkostí Cesareje Filipovy — 16,13) by více odpovídala hora Chermón]

² A byl před nimi proměněn.¹ Jeho tvář zazářila² jako slunce³ a jeho šaty zbělely jako světlo.

1. Další výskyty: Mk 9,2; Ř 12,2; a 2K 3,18.
2. 28,3; Ex 34,29; Sk 26,13
3. Zj 10,1

³ A hle, ukázal se jim Mojžíš a Eliáš a rozmlouvali s ním.

⁴ Petr ⌈na to⌉¹ Ježíšovi řekl: „Pane, je pro nás dobré tu být. Chceš–li, udělám tu tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden.“

1. 4,4

⁵ Když ještě mluvil, hle, zastínil je zářivý oblak a z oblaku se ozval¹ hlas: „Toto je můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení; toho poslouchejte.“²

1. ř.: hle
2. 3,17

⁶ Když to učedníci uslyšeli, padli¹ na tvář a velmi se báli.

1. 2,11; Lv 9,24; Sd 13,20; 1Kr 18,39; J 18,6; Sk 26,14; Zj 5,14

⁷ Ježíš k nim přistoupil, dotkl¹ se jich a řekl: „Vstaňte a nebojte se.“²

1. 8,3!
2. 14,27

⁸ Když pozvedli oči, neviděli nikoho, jen samotného Ježíše.

⁹ A když sestupovali z hory, Ježíš jim přikázal: „Nikomu o tom vidění neříkejte,¹ dokud Syn člověka nebude vzkříšen² z mrtvých.“

1. ř.: neřekněte
2. 16,21

¹⁰ [Jeho] učedníci se ho zeptali: „Jak to, že učitelé Zákona říkají, že nejprve musí přijít Eliáš?¹“²

1. Mal 3,23 (4,5)
2. 16,14!

¹¹ On odpověděl: „Eliáš opravdu přichází¹ a všechno obnoví.²

1. var.: + nejprve
2. Sk 1,6; 3,21

¹² Avšak pravím vám: Eliáš již přišel, a nepoznali¹ ho, ale udělali s ním, co chtěli; tak bude od nich trpět i Syn člověka.“

1. n.: neuznali

¹³ Tehdy učedníci pochopili, že jim to řekl o Janu Křtiteli.

Uzdravení náměsíčného chlapce

¹⁴ Když¹ přišli k zástupu, přistoupil k němu jeden člověk a padl před ním na kolena²

1. //Mk 9,17—28; L9,37—42
2. 27,29; Mk 1,40; Ř 14,11; Fp 2,10

¹⁵ řka: „Pane, smiluj¹ se nad mým synem, neboť je náměsíčný² a ⌈zle trpí⌉;³ často totiž padá do ohně a často do vody.

1. 9,27
2. může zn. též: má epilepsii
3. var.: má se zle

¹⁶ A přivedl jsem ho k tvým učedníkům, ale nemohli ho uzdravit.“

¹⁷ Ježíš odpověděl: „Ach, pokolení nevěřící¹ a zvrácené, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám snášet? Při veďte ho sem ke mně!“

1. n.: nevěrné; 13,58; J 20,27

¹⁸ Ježíš mu pohrozil a démon od něho vyšel; a od té hodiny¹ byl chlapec uzdraven.

1. 9,22

¹⁹ V soukromí¹ potom k Ježíšovi přistoupili učedníci a řekli: „Proč jsme ho nemohli vyhnat² my?“

1. 24,3; Mk 4,34; 13,3; L 10,23; Ga 2,2
2. 10,8

²⁰ On jim řekl: „Pro vaši malověrnost!¹ Amen, pravím vám, budete–li mít víru² jako zrno hořčice,³ řeknete této hoře: Přejdi odtud tam, a přejde; a nic vám nebude nemožné.

1. var.: nevěru.
2. 21,21
3. 13,31n

²¹ [Tento rod nevychází jinak než v modlitbě a půstu.¹]“

1. 6,16; Da 9,3; Sk 14,23

²² Když se zdržovali¹ v Galileji, řekl jim Ježíš: „Syn člověka má být vydán² do rukou³ lidí;

1. var.: shromažďovali
2. ř.: vydáván
3. 26,45; Sk 21,11

²³ zabijí ho, ale třetí den ⌈bude vzkříšen⌉.¹“ A oni se velmi zarmoutili.

1. n.: vstane (srv. 16,21)

Chrámová daň

²⁴ Když přišli do Kafarnaum,¹ přistoupili k Petrovi výběrčí dvojdrachem² a řekli: „Copak váš Učitel³ neplatí dvojdrachmu?“

1. 4,13
2. tj. polovina šekelu, cca mzda za dvoudenní práci; mince, která se dříve používala pro výběr roční chrámové daně požadované od každého muže staršího 20 let (Ex 30,13; 2Pa 24,9; Neh 10,33), se stala zástupně pojmem pro daň samotnou
3. 9,11

²⁵ Řekl: „Ale ano.“ Jakmile vešel do domu, Ježíš ho předešel otázkou:¹ „Co myslíš, Šimone? Od koho vybírají králové země poplatky a daň?² Od svých synů, nebo od cizích?“

1. ř.: řka
2. 22,17

²⁶ Když [Petr] řekl: „Od cizích“, pověděl mu Ježíš: „Synové jsou tedy svobodni.

²⁷ Abychom je však nepohoršili,¹ jdi k moři, hoď udici a vytáhni první rybu, která se vynoří. Až otevřeš její ústa, nalezneš statér;² ten vezmi a dej jim za mne i za sebe.“

1. 15,12; 18,6; 1K 8,13
2. stříbrná mince v hodnotě čtyř drachem

¹ V¹ tu hodinu přistoupili učedníci k Ježíšovi a říkali: „Kdo je tedy v království Nebes největší?“²

1. //Mk 9,33—37; L 9,46—48
2. 20,26; L 22,24

² [Ježíš] přivolal dítě, postavil je doprostřed nich

³ a řekl: „Amen, pravím vám:¹ Neobrátíte–li se a nebudete–li² jako děti,³ jistě nevejdete⁴ do království Nebes.

1. 5,18p
2. ř.: nestanete–li se
3. 19,14; 23,12; 1K 14,20; 1Pt 2,2
4. 5,20

⁴ Kdo se tedy pokoří¹ jako toto dítě, ten bude² největší v království Nebes.

1. n.: poníží; L 14,11; 2K 11,7; Fp 2,8; Jk 4,10
2. ř.: je

⁵ A kdo přijme jedno takové dítě na základě mého jména, mne přijímá.“¹

1. Mt 10,40—42; Ga 4,14

⁶ „Kdo¹ by však ⌈svedl k hříchu⌉² jednoho z těchto maličkých,³ kteří věří ve mne, pro toho by bylo lépe, aby mu na krk pověsili velký⁴ mlýnský kámen⁵ a potopili ho do mořské hlubiny.⁶

1. //Mk 9,42; L 17,2
2. n.: pohoršil
3. v. 10.14; 10,42; 11,25v
4. ř.: oslí (tj. kterým otáčí osel při mletí)
5. Zj 18,21
6. ř. pelagos; Sk 27,5†.

⁷ Běda světu pro svody!¹ Svody sice musí přijít,² avšak běda tomu člověku, skrze kterého svod přichází!

1. n.: pohoršení (3× ve v.)
2. 1K 11,9

⁸ Jestliže tě tvá ruka nebo tvá noha ⌈svádí k hříchu⌉,¹ utni ji a odhoď; lépe je pro tebe, abys vešel do života zmrzačený nebo chromý, než abys měl obě ruce nebo obě nohy, a byl uvržen do věčného ohně.

1. n.: pohoršuje

⁹ A jestliže tě svádí¹ tvé oko, vyjmi je a odhoď; lépe je pro tebe, abys vešel do života jednooký, než abys měl obě oči, a byl uvržen do ohnivé Gehenny.“²

1. n.: pohoršuje
2. 5,22p

¹⁰ „Dávejte si pozor,¹ abyste nepohrdli² ani jedním z těchto maličkých. Neboť vám pravím, že jejich andělé³ v nebesích stále⁴ hledí na tvář⁵ mého Otce, který je v nebesích.

1. ř.: Hleďte; 16,6
2. 6,24; 1K 11,22; 1Tm 4,12
3. Ž 34,8; L 1,19
4. ř.: skrze všechen čas [v protikladu k omezení — celou noc (L 5,5)]; srv. Mk 5,5; L 24,53; Sk 10,2; 24,16; He 13,15
5. srv. 2S 14,28; Est 1,14

¹¹ [Vždyť Syn člověka přišel zachránit, co zahynulo.]¹

1. L 19,10

¹² Co myslíte?¹ Kdyby² nějaký člověk měl sto ovcí³ a jedna z nich by zabloudila,⁴ nenechá těch devadesát devět na horách⁵ a nevydá se hledat tu, která bloudí?

1. 21,28
2. //L 15,4—7
3. 12,11
4. Ž 119,176; Iz 53,6
5. Ez 34,6

¹³ A stane–li se, že ji nalezne, amen, pravím vám, že se z ní raduje¹ víc než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily.

1. L 15,23n

¹⁴ Právě tak není vůle¹ ⌈vašeho Otce⌉,² který je v nebesích, aby zahynul jediný z těchto maličkých.“ …

1. 1Tm 2,3n
2. ř.: před vaším (var.: mým) Otcem

Zhřeší-li proti tobě bratr

¹⁵ „Jestliže tvůj bratr [proti tobě] zhřeší,¹ jdi a pokárej² ho ⌈mezi čtyřma očima⌉.³ Poslechne–li tě, získal jsi svého bratra.⁴

1. L 17,3
2. Lv 19,17; 2Tm 4,2; 2Te 3,15; Tt 2,15; Ga 6,1
3. ř.: jen mezi ním a tebou
4. Jk 5,19

¹⁶ Jestliže by však neposlechl, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva, aby ústy dvou nebo tří svědků byl potvrzen každý výrok.¹

1. //Dt 19,15; J 8,17; 2K 13,1; 1Tm 5,19; He 10,28

¹⁷ Jestliže by je neposlechl, pověz to shromáždění,¹ a jestliže by neposlechl ani shromáždění,² ať je ti jako pohan a celník.“³

1. n.: církvi … církev; 16,18p
2. n.: církvi … církev; 16,18p
3. 5,46p; 2Te 3,6; [tj. nestýkej se s ním]

Odpouštějte, protože vám bylo odpuštěno

¹⁸ „Amen, pravím vám, cokoli svážete na zemi, bude již svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude již rozvázáno v nebi.¹

1. //16,19

¹⁹ [Amen,] opět vám pravím: Shodnou–li¹ se dva z vás na zemi v jakékoli věci, o niž požádají,² stane se jim od mého Otce, který je v nebesích.

1. Sk 1,14
2. 7,7; 21,22; J 16,23; 1J 3,22

²⁰ Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni¹ ⌈v mé jméno⌉,² tam jsem já uprostřed nich.³“

1. J 20,19; 1K 5,4
2. 1K 1,15; n.: k mému jménu; n : v mém jménu
3. srv. talmudský traktát Pirkej ‘Abót 3,2: „Jestliže jsou dva pospolu a chybí mezi nimi slovo Tóry, pak je to shromáždění bezbožných, neboť je řečeno (Ž 1,1): a ve shromáždění bezbožných nesedá. Avšak když mezi dvěma, kteří jsou pospolu, jsou slova Tóry, pak je s nimi šchina, …“ [Překlad B. Nosek]

²¹ Tehdy přistoupil ⌈Petr a řekl mu⌉:¹ „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Až sedmkrát?“

1. var.: k němu Petr a řekl

²² Ježíš mu řekl: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedm krát.¹“

1. tzn. 490×; n.: sedmdesátkrát a sedmkrát (tj. 77×); srv. Gn 4,24.

²³ „Proto je království Nebes podobné¹ králi,² který chtěl provést vyúčtování³ se svými otroky.

1. 13,24p
2. ř.: člověku, králi; (také v Mt 22,2)
3. 25,19

²⁴ Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu dlužil deset tisíc talentů.¹

1. talent, jednotka váhy, v různých zemích různá, většinou asi 36 kg. Potom peněžní jednotka v hodnotě jednoho talentu stříbra (=6000 drachem). Dluh měl tedy hodnotu mzdy za práci více než 3 333 dlouhých lidských životů (t. č. cca 30—60 miliard Kč); 25,15p; srv. 1Pa 29,7; Ž 130,3; Ko 2,14

²⁵ Protože však neměl čím zaplatit, rozkázal ho [jeho] pán prodat i se ženou a dětmi i se vším, co má, aby tak splatil svůj dluh.¹

1. Ex 21,2; 2Kr 4,7; Neh 5,5

²⁶ [Onen] otrok padl na zem, klaněl¹ se mu a říkal: Měj se mnou trpělivost,² [pane,] a všechno ti vrátím!

1. 8,2; Gn 24,26; 1S 25,23; 2S 14,4
2. Neh 9,30; Jr 15,15; 1Te 5,14; 1Pt 3,20

²⁷ I slitoval se pán onoho otroka, propustil ho a dluh mu odpustil.

²⁸ Ale když onen otrok vyšel, nalezl jednoho ze svých spoluotroků,¹ který mu byl dlužen sto denárů;² popadl ho a začal ho škrtit, říkaje: Zaplať, co [mi] dlužíš!

1. 24,49; Ko 1,7; 4,7; Zj 19,10
2. denár, obvyklá denní mzda dělníka (20,2!) — dluh byl tedy mzda za cca čtyři měsíce; srv. Mk 6,37; L 7,41

²⁹ Jeho spoluotrok padl [k jeho nohám] a prosil ho: Měj se mnou trpělivost, a zaplatím ti.¹

1. 6,12

³⁰ On však nechtěl, ale šel a uvrhl ho do vězení, dokud nezaplatí dluh.

³¹ Když jeho spoluotroci uviděli, co se přihodilo, velmi se zarmoutili;¹ šli a oznámili svému pánu všechno, co se stalo.

1. Mk 3,5

³² Tehdy si ho jeho pán zavolal a řekl mu: Otroku zlý, celý ten dluh jsem ti odpustil, protože jsi mě poprosil.

³³ Neměl ses také ty smilovat nad svým spoluotrokem, jako jsem se i já smiloval nad tebou?¹

1. Ef 4,32

³⁴ A jeho pán se rozhněval a předal ho mučitelům,¹ dokud [mu] nezaplatí celý dluh.²

1. HL; srv. L 16,23; Zj 14,10n; 20,10
2. 5,25n; 2Te 1,8n

³⁵ Tak i můj nebeský Otec¹ učiní vám,² jestliže ze srdce³ neodpustíte každý svému bratru [jeho přestoupení].⁴“

1. 16,17!
2. Jk 2,13
3. ř.: ze svých srdcí; L 16,15; Zj 2,23
4. 6,14n

¹ A¹ stalo se, že když Ježíš dokončil² tato slova, odebral se z Galileje a přišel na území Judska za Jordán.³

1. //Mk 10,1—12
2. 7,28
3. J 10,40

² Šly za ním velké zástupy¹ a on je tam uzdravil.²

1. 4,25!
2. 4,23

³ Přistoupili k němu farizeové, aby ho pokoušeli.¹ Říkali: „Je dovoleno, aby [člověk] propustil² svou ženu z jakéhokoli důvodu?“

1. n.: zkoušeli; 16,1
2. 5,31

⁴ On [jim] odpověděl: „Nečetli¹ jste, že ten, který stvořil² člověka, od počátku učinil je jako muže a ženu?³

1. 12,3!
2. var.: učinil
3. //Gn 1,27; 5,2

⁵ A řekl: Proto člověk opustí otce i matku a přilne ke své ženě a ti dva budou jedno tělo,¹

1. //Gn 2,24

⁶ takže již nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh spojil,¹ ať člověk neodděluje!“

1. ř. slovo zn. spolu zapřáhnout nebo připevnit k jednomu jhu; srv. 2K 6,14

⁷ Řekli mu: „Proč tedy Mojžíš nařídil dát ženě rozlukový list¹ a propustit [ji]?“

1. 5,31; Dt 24,1

⁸ Řekl jim: „Pro tvrdost vašeho srdce¹ vám Mojžíš dovolil² propouštět vaše ženy, od počátku však tomu tak nebylo.

1. Mk 10,5; 16,14†; srv. Dt 10,19; Ž 95,8
2. 1K 7,6

⁹ Pravím vám, že kdo by propustil svou ženu, ⌈pokud by to ne bylo na základě⌉¹ smilstva, a oženil se s jinou, cizoloží; [a kdo by se s propuštěnou oženil, cizoloží].“

1. var.: vyjma případ

¹⁰ [Jeho] učedníci mu řekli: „Jestliže je to¹ mezi mužem² a ženou takové, je lépe se neženit.“³

1. ř.: vztah / věc / příčina / obvinění
2. ř.: člověkem
3. 1K 7,8

¹¹ On jim řekl: „Ne všichni chápou¹ [toto] slovo, ale jen ti, kterým je to dáno.²

1. n.: přijímají /-mat (ř. mít místo pro; srv. Mk 2,2); J 8,37
2. 13,11

¹² Jsou totiž eunuchové,¹ kteří se už takto narodili z matčina lůna; a jsou eunuchové, které učinili eunuchy lidé; a jsou eunuchové,² kteří se sami stali eunuchy pro království Nebes. Kdo může chápat,³ chápej.“

1. zde slovo eunuch (= vykleštěný muž) je použito zřejmě přeneseně o lidech, kteří jsou pro manželství nezpůsobilí nebo kteří se ho dobrovolně odřekli
2. zde slovo eunuch (= vykleštěný muž) je použito zřejmě přeneseně o lidech, kteří jsou pro manželství nezpůsobilí nebo kteří se ho dobrovolně odřekli
3. n.: přijímají /-mat (ř. mít místo pro; srv. Mk 2,2); J 8,37

Nechte děti přijít ke mně

¹³ Tehdy¹ k němu přinesli děti, aby na ně vložil ruce² a pomodlil se; ale učedníci je pokárali.³

1. //Mk 10,13—16; L 18,15—17
2. 9,18
3. 16,32; 20,31

¹⁴ Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim přijít ke mně, neboť takovým patří království Nebes.“

¹⁵ A vložil na ně ruce a šel odtamtud.

Bohatý mládenec

¹⁶ A¹ hle, přistoupil k němu jeden člověk a řekl: „Učiteli,² co dobrého ⌈mám učinit⌉,³ abych obdržel věčný život?“⁴

1. Mk 10,17—30; L 18,8—30; 10,25—28
2. var.: [Dobrý] učiteli; 8,19
3. n.: učiním
4. v. 29; 25,46; J 3,15!; Sk 13,48; Ř 2,7; 6,22!; 1Tm 1,16

¹⁷ On mu řekl: „⌈Proč se mě ptáš na dobré? Jeden je dobrý [: Bůh]⌉.¹ Chceš–li vstoupit do života, zachovej přikázání!“²

1. var.: [Proč mne nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jen jeden: Bůh]; srv. Mk 10,18 a L 18,19.
2. Lv 18,5; Ř 10,5

¹⁸ Řekl mu: „Která?“ Ježíš řekl: „Nezavraždíš, nezcizoložíš, neukradneš, nevydáš křivé svědectví,

¹⁹ cti otce a matku,¹ budeš milovat svého bližního jako sebe.²“

1. //Ex 20,12—16; Dt 5,16—20
2. //Lv 19,18

²⁰ Mladík mu řekl: „To všechno zachovávám¹ [od svého mládí]. Co mi ještě schází?“

1. Fp 3,6

²¹ Ježíš mu řekl: „Chceš–li být dokonalý,¹ jdi, prodej svůj majetek² a dej chudým, a budeš mít poklad v nebesích;³ pak přijď a následuj mne.“

1. 5,48
2. L 12,33; Sk 2,45; 4,34
3. var.: [nebi]; 6,20

²² Když mladík uslyšel [toto] slovo, odešel zarmoucen, neboť měl mnoho majetku.¹

1. 6,21.24

²³ Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, pravím vám, že bohatý¹ do království Nebes vejde těžko.

1. 13,22; 27,57; L 19,2; Př 11,28

²⁴ Opět vám pravím, je snadnější, aby velbloud¹ prošel uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“²

1. 23,24
2. 3,2p

²⁵ Když to učedníci uslyšeli, byli velice ohromeni¹ a říkali: „Kdo tedy může být zachráněn?“²

1. 7,28
2. 24,22; Ř 10,13

²⁶ Ježíš na ně pohleděl a řekl jim: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno.“¹

1. Jr 32,17; L 1,37

²⁷ ⌈Na to⌉¹ mu řekl Petr: „Hle, my jsme opustili² všechno a vydali se za tebou. Co tedy budeme mít?“

1. 4,4
2. 4,22

²⁸ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, ⌈až se Syn člověka při obnovení všech věcí¹ posadí na trůn své slávy, usednete také vy, kteří jste mne následovali,⌉² na dvanáct trůnů³ a budete soudit dvanáct kmenů Izraele.

1. ř. palingenesia (nové narození); Tt 3,5†. Zde zn. eschatolog. obnovu světa.
2. n.: až se Syn člověka posadí na trůn své slávy, usednete také vy, kteří jste mne následovali ve znovuzrození, …
3. L 22,30; Zj 3,21; 4,4

²⁹ A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku [nebo ženu] nebo děti nebo ¹pole pro mé jméno, vezme stokrát² víc³ a získá⁴ věčný život.

1. pl., množné číslo (plurál)
2. var.: mnohokrát
3. 6,33
4. ř. kléronomein — „zdědit / obdržet jako dědičný podíl“; (Výskyty v evangeliích: Mt 5,5; 19,29; 25,34; Mk 10,17; L 10,25; 18,18); 1K 6,9!

³⁰ Mnozí první budou poslední a poslední první.“¹

1. //20,16; L 13,30

¹ „Neboť království Nebes je podobné¹ hospodáři,² který časně zrána vyšel najmout dělníky na svou vinici.³

1. 13,24p
2. ř.: člověku hospodáři
3. 21,28

² Smluvil s dělníky denár¹ na den a poslal je na vinici.

1. 18,28p

³ A když vyšel kolem deváté¹ hodiny, spatřil jiné, jak stojí nečinně na tržišti,²

1. ř.: třetí; Mk 15,25; Sk 2,15
2. 11,16

⁴ a řekl jim: Jděte¹ i vy na vinici a dám vám, co bude spravedlivé.²

1. ř.: Odejděte … odešli
2. Ko 4,1

⁵ Oni šli.¹ Opět vyšel kolem ⌈dvanácté a třetí hodiny⌉² odpoledne a učinil stejně.

1. ř.: Odejděte … odešli
2. ř.: šesté a deváté hodiny

⁶ Vyšel kolem páté¹ hodiny a našel jiné, jak tam stojí, a řekl jim: Proč tu stojíte celý den nečinně?

1. ř.: jedenácté

⁷ Řekli mu: Protože nás nikdo nenajal. Řekl jim: Jděte i vy na [mou] vinici [a dostanete, co bude spravedlivé].

⁸ Když nastal večer,¹řekl pán vinice svému správci: Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, počna od posledních až k prvním.

1. Lv 19,13

⁹ Přišli ti, kteří byli najati okolo páté¹ hodiny, a každý dostal denár.

1. v. 6

¹⁰ Když přišli ti první, myslili, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru.

¹¹ ⌈Vzali si jej, ale reptali⌉¹ proti hospodáři:

1. n.: A když ho dostali, reptali; L 5,30; J 6,41; 1K 10,10

¹² Tito poslední dělali jedinou hodinu a postavil jsi je na roveň nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!¹

1. Jon 4,8; L 12,55

¹³ On však jednomu z nich odpověděl: Příteli,¹ nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den?

1. n.: Druhu; ř. hetairos; Mt [11,16;] 20,13; 22,12; 26,50†.

¹⁴ Vezmi, co ti patří, a odejdi! Chci i tomu poslednímu dát jako tobě.

¹⁵ Nemám [snad] právo udělat si ve svých záležitostech, co chci? Anebo závidíš,¹ že já jsem dobrý?²

1. ř.: je tvé oko zlé; (h. idiom, který přešel do NS) 6,23; Př 23,6p; Mk 7,22; srv. Sk 13,45
2. Ž 136,1

¹⁶ Tak budou poslední první a první poslední.¹ [Neboť je mnoho pozvaných, ale málo vybraných.]²“

1. //19,30
2. 22,14

Ježíš opět mluví o své smrti a vzkříšení

¹⁷ Když¹ Ježíš vystupoval² do Jeruzaléma, vzal si stranou dvanáct³ [učedníků] a cestou jim řekl:

1. //Mk 10,32—34; L 18,31—33
2. J 2,13; Sk 11,2!
3. 10,1

¹⁸ „Hle, vystupujeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a učitelům Zákona. Odsoudí ho k smrti

¹⁹ a vydají pohanům,¹ aby se mu vysmáli, zbičovali ho a ukřižovali; a třetího dne bude vzkříšen.²“

1. ř.: národům
2. 17,9.23 16,21

Žádost matky synů Zebedeových

²⁰ Tehdy¹ k němu přistoupila matka synů Zebedeových² se svými syny, klaněla³ se mu a o něco ho žádala.

1. //Mk 10,35—45
2. 4,21; 27,56
3. 8,2

²¹ On jí řekl: „Co chceš?“¹ Řekla mu: „Ustanov,² aby ve tvém království tito dva moji synové usedli jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“³

1. v. 32
2. ř.: Řekni
3. 19,28

²² Ježíš odpověděl: „Nevíte, co žádáte. Můžete pít kalich, který mám pít já?¹“ Řekli mu: „Můžeme.“

1. obrazná řeč pro: podstoupit / zakusit něco (srv. 26,39; Jr 49,12!; J 18,11; Zj 14,10 aj.); var.: [+ nebo být pokřtěni křtem, kterým jsem já křtěn]

²³ Řekl jim: „Můj kalich sice pít budete,¹ ale není mou věcí, abych dal někomu usednout po mé pravici a po mé levici, neboť tam usednou ti, pro které je to připraveno² od mého Otce.“

1. Sk 12,2; var.: + a křtem, kterým jsem křtěn, budete křtěni
2. 25,34

²⁴ Když to uslyšelo těch deset, rozhořčili¹ se na ty dva bratry.

1. 21,15p

Jak se stát velkým mezi učedníky

²⁵ Ježíš¹ si je zavolal a řekl: „Víte, že vládci národů² panují nad nimi a velcí nad nimi ⌈vykonávají svou svrchovanou moc⌉.³

1. //Mk 10,42—45; L 22,25—27
2. n.: pohanů (Mk 10,42; L 21,25)
3. ř. katexúsiazein; Mk 10,42†. Není doloženo v profánní řečtině. Zesilující předpona kata zdůrazňuje svrchovanou vládu nad druhým.

²⁶ Mezi vámi tomu tak nebude; ale kdo by se chtěl mezi vámi stát velkým,¹ bude vaším služebníkem;²

1. srv. Ex 11,3; 2Kr 5,1p; Est 10,3p
2. 23,11

²⁷ a kdo by chtěl být mezi vámi první, bude vaším otrokem.¹

1. L 17,10!; 1K 9,19; 2K 4,5

²⁸ Stejně jako Syn člověka¹ nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil² a³ dal⁴ svůj život⁵ jako výkupné⁶ za⁷ mnohé.⁸“

1. 8,20
2. J 13,13nn; Fp 2,7
3. n.: , to jest
4. Ga 1,4
5. ř.: duši (srv. 2,20 a 6,25)
6. ř. lytron (výkupné); Mk 10,45†. Příbuzný výraz antilytron: 1Tm 2,6†; lytrósis (vykoupení) v L 1,68; 2,38; He 9,12; lytrústhai (vykoupit) v Tt 2,14 a 1Pt 1,18.
7. n.: na místě … mnohých.
8. Iz 53,11n

Uzdravení dvou slepců u Jericha

²⁹ Když¹ vycházeli z Jericha, vydal se za ním velký zástup.²

1. //L 18,35—43
2. 14,14

³⁰ A hle, dva slepí seděli u cesty; jakmile uslyšeli, že jde kolem Ježíš, vykřikli: „Smiluj se nad námi, [Pane], synu Davidův!“¹

1. //Mk 10,46-52; L 18,35-43; Mt 9,27—31

³¹ Zástup jim přísně domluvil, aby utichli. Oni však vykřikli¹ ještě silněji: „Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův!“

1. var.: [křičeli]

³² Ježíš se zastavil, zavolal je a řekl: „Co chcete,¹ abych vám učinil?“

1. v. 21; 15,28

³³ Řekli mu: „Pane, ať se nám otevřou oči!“¹

1. Ž 119,18; Ef 1,18

³⁴ Ježíš byl hluboce pohnut,¹ dotkl se jejich očí, a hned² prohlédli³ a šli za ním.

1. 9,36p
2. 8,3
3. var.: [jejich oči prohlédly]

¹ Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage¹ na Olivové hoře,² poslal Ježíš dva učedníky

1. Mk 11,1; L 19,29†
2. 24,3; 26,30; 2S 15,30; Za 14,4; L 22,39; J 8,1; Sk 1,12

² a řekl jim: „Jděte do protější vesnice a hned naleznete uvázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně.

³ A kdyby vám někdo něco řekl, povězte: ⌈Pán je potřebuje a hned je pošle.⌉¹“

1. n.: Pán ()je potřebuje, a on ()je hned pošle.

⁴ Toto¹ [všechno] se stalo, aby se naplnilo,² co bylo řečeno skrze proroka:

1. //J 12,12—15
2. 1,22p

⁵ Řekněte dceři siónské: Hle, tvůj král k tobě přichází, tichý a sedící na oslici a [na] oslátku, synu té pod jhem.¹

1. //Iz 62,11; Za 9,9

⁶ Učedníci šli a učinili, jak jim Ježíš nařídil.¹

1. 1,24; 10,5; 26,19; Mk 5,43; 6,39; L 8,55; Sk 1,4; 1K 9,14

⁷ Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil.

⁸ Mohutný zástup rozprostřel¹ své pláště² na cestu, jiní zase odsekávali větve ze stromů a stlali je na cestu.

1. n.: nastlal
2. 2Kr 9,13

⁹ Zástupy, které šly před ním, i ty, které ho doprovázely, křičely: „Hosana¹ synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Pána!² Hosana na výsostech!“³

1. [aram. pův. zn.: Zachraň, prosím (srv. 2S 14,4p); v Ježíšově době se však výraz stal liturgickým projevem chvály Bohu, resp. králi]
2. 23,39; //Ž 118,25n
3. L 2,14

¹⁰ Když vjel¹ do Jeruzaléma, celé město se zatřáslo² a říkalo: „Kdo to je?“³

1. ř.: vstoupil
2. n.: roztřáslo (ve smyslu: rozrušilo; 28,4); srv. dosl. význam — 27,51; Zj 6,13; srv. Mt 2,3v
3. 8,27; L 5,21; Sk 9,5

¹¹ Zástupy říkaly: „To je ⌈prorok¹ Ježíš, ten⌉² z Nazareta³ v Galileji.“

1. 16,14
2. var.: [Ježíš, ten prorok]
3. 2,23

Vyčištění chrámu

¹² Ježíš¹ vstoupil do [Božího] chrámu a vyhnal všechny, kteří v chrámě prodávali a kupovali, zpřevracel stoly směnárníků i sedadla prodavačů holubů²

1. //Mk 11,15—18; L 19,45—17; J 2,13—16
2. Lv 1,14; L 2,24

¹³ a řekl jim: „Je napsáno: Můj dům bude nazván domem modlitby,¹ ale vy z něj děláte² jeskyni lupičů.³“

1. //Iz 56,7
2. var.: [jste udělali]
3. Jr 7,11

¹⁴ A přistoupili k němu v chrámě ⌈slepí a chromí⌉,¹ a uzdravil² je.

1. var.: [chromí a slepí]; srv. Lv 21,18n a 2S 5,8.
2. 4,23

¹⁵ Když velekněží a učitelé Zákona spatřili ty ⌈podivuhodné věci⌉,¹ které učinil, i děti volající v chrámě: „Hosana synu Davidovu“, byli pobouřeni²

1. ř. ta thaumasia; HL
2. n.: rozmrzelí / rozhořčeni; 20,24; 26,8; Mk 10,14

¹⁶ a řekli mu: „Slyšíš, co tihle říkají?“ Ježíš jim řekl: „Ano. Nikdy jste nečetli:¹Z úst nemluvňat² a kojenců³ sis připravil chválu?⁴“

1. 12,3!
2. 11,25
3. ř.: kojených
4. Ž 8,3: Heb. založil jsi sílu překládá LXX sis připravil (/ obnovil) chválu.

¹⁷ I nechal je a vyšel ven z města do Betanie,¹ kde přenocoval.²

1. [vesnice na vých. svahu Olivové hory; 26,6; L 24,50; J 11,1]
2. L 21,37†

Uschlý fíkovník

¹⁸ Když¹ se časně ráno vracel do města, dostal hlad.²

1. //Mk 11,12—14
2. 4,2

¹⁹ Spatřil u cesty fíkovník¹ a šel k němu, ale nenašel na něm nic, jen pouhé listí. Řekl mu: „Ať se z tebe již nikdy² ovoce neurodí!“ A fíkovník ihned uschl.

1. L 13,6—9; Fíkovník je symbol pro Izrael (Oz 9,10; Jr 8,13). (Jeroným vykládá ovoce fíkovníku jako symbol Ducha svatého.)
2. ř.: navěky

²⁰ Když to učedníci uviděli, užasli¹ se a říkali: „Jak ten fíkovník hned uschl!“

1. 8,4

²¹ Ježíš jim ⌈na to⌉¹ řekl: „Amen, pravím vám, budete–li mít víru² a nezapochybujete–li, učiníte nejen to, co jsem učinil s fíkovníkem, ale kdybyste i této hoře řekli: Zvedni se a vrhni se do moře, stane se to.³

1. 4,4
2. 9,2!
3. 17,20

²² A všechno, oč byste v modlitbě požádali,¹ ⌈budete–li věřit⌉,² dostanete.“

1. 7,7
2. ř.: věříce

Zpochybňování autority

²³ Když¹ přišel do chrámu a vyučoval,² přistoupili k němu velekněží³ a starší lidu a řekli: „⌈V jaké pravomoci⌉⁴ činíš tyto věci?⁵ Kdo ti dal tuto pravomoc?⁶“

1. //Mk 11,27—33; L 20,1—8
2. 26,55
3. v. 15.45; 16,21!; Sk 4,23
4. n.: Jakou mocí
5. Sk 4,7
6. n.: moc

²⁴ Ježíš jim odpověděl: „I já se vás zeptám na jednu věc. Jestliže mi to řeknete, i já vám povím, v jaké pravomoci tyto věci činím.

²⁵ Odkud byl křest Janův?¹ Z nebe, či z lidí?“ Oni se mezi sebou dohadovali: „Řekneme–li z nebe, řekne nám: Proč jste mu tedy neuvěřili?

1. Mk 1,4; L 7,29; J 1,25; Sk 19,3

²⁶ Řekneme–li však z lidí, obáváme se zástupu, neboť všichni mají Jana za proroka.“¹

1. 11,7

²⁷ Odpověděli Ježíšovi: „Nevíme.“ A on jim řekl: „Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci tyto věci činím.“

Podobenství o dvou synech

²⁸ „Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny.¹ Přistoupil k prvnímu a řekl: Synu,² jdi dnes pracovat na [mou] vinici.³

1. ř.: děti
2. ř.: Dítě
3. 20,1

²⁹ On odpověděl: Nechci. Ale potom toho litoval¹ a šel.

1. v. 32

³⁰ Přistoupil k druhému a řekl totéž. On odpověděl: Ano, pane, ale nešel.

³¹ Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?“¹ Řekli: „Ten první.²“ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám,³ že celníci⁴ a nevěstky⁵ vás předcházejí do Božího království.⁶

1. 7,21
2. var.: některé rkp. mají obrácené pořadí odpovědí a … druhý
3. 5,18
4. 5,46p
5. L 7,37—50
6. 3,2p; J 3,5; Sk 14,22

³² Neboť Jan k vám přišel cestou spravedlnosti, ale neuvěřili jste mu. Celníci a nevěstky mu však uvěřili. A když jste to uviděli, ani potom jste toho nelitovali, abyste mu uvěřili.“

Podobenství o hospodáři a zlých vinařích

³³ „Poslyšte¹ jiné podobenství: Byl jeden člověk, hospodář, který vysadil vinici,² obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl věž; pak ji pronajal vinařům a odcestoval.³

1. //Mk 12,1—12; L 20,9—19
2. Iz 5,1
3. 25,14

³⁴ Když se přiblížil čas úrody,¹ poslal své otroky² k vinařům, aby pře vzali jeho úrodu.³

1. ř.: plodů
2. 22,3; Jr 25,4
3. ř.: plody

³⁵ Ale vinaři jeho otroky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali.¹

1. 5,12; 23,31; Sk 7,52

³⁶ Znovu poslal jiné otroky, bylo jich ještě více než těch prvních, ale učinili jim totéž.

³⁷ Naposled k nim poslal svého syna a řekl: ⌈Zastydí se před mým synem.⌉¹

1. n.: Vezmou ohled na mého syna.

³⁸ Když však vinaři uviděli syna, řekli si: To je dědic. Pojďte, zabijme ho a zmocněme se¹ jeho dědictví!

1. ř.: mějme; [var.: uchopme]

³⁹ I chytili¹ ho, vyhodili ven² z vinice a zabili.

1. 26,50
2. He 13,12

⁴⁰ Když tedy přijde pán vinice, co učiní oněm vinařům?“

⁴¹ Řekli mu: „Ty zlé zle zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou úrodu¹ odevzdávat v určených časech.“

1. ř.: plody

⁴² Ježíš jim řekl: „Copak jste nikdy nečetli¹ v Písmech: Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, se stal hlavou úhlu. Od Pána se to stalo a je to podivuhodné v našich očích?²

1. 12,3!
2. //Ž 118,22n

⁴³ Proto vám pravím, že vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který přináší jeho úrodu.¹

1. ř.: plody

⁴⁴ Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho padne, toho rozdrtí.¹“

1. n.: rozpráší jako plevy; L 20,18

⁴⁵ Když velekněží a farizeové uslyšeli tato jeho podobenství, poznali, že mluví o nich.

⁴⁶ Chtěli se ho zmocnit, ale báli se zástupů, protože ty ho měly za proroka.¹

1. 16,14

¹ A Ježíš k nim znovu promluvil¹ v podobenstvích:

1. ř.: odpověděv řekl

² „Království¹ Nebes ⌈je podobné⌉² králi,³ který vystrojil svatbu⁴ svému synu.

1. //L14,16—24
2. 13,24p
3. ř.: člověku králi; (také v Mt 18,23)
4. L 12,36

³ A poslal své otroky,¹ aby zavolali pozvané na svatbu; ale ti nechtěli přijít.

1. 21,34

⁴ Poslal znovu jiné otroky ⌈se slovy⌉:¹ Řekněte pozvaným: Hle, přichystal jsem svou hostinu, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, přijďte na svatební hostinu.

1. ř.: říkaje

⁵ Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem.¹

1. L 17,28

⁶ Ostatní se zmocnili jeho otroků, ztýrali je a zabili.¹

1. 23,34; 2Te 2,15

⁷ ⌈Král se rozhněval⌉,¹ poslal svá vojska, zahubil ony vrahy a jejich město vypálil.

1. var.: [Když to onen král uslyšel, rozhněval se]

⁸ Potom řekl svým otrokům: Svatba je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni.¹

1. 10,11; L 20,35; Sk 13,46

⁹ Jděte tedy na křižovatky cest¹ a každého, koho naleznete, pozvěte na svatební hostinu.

1. Př 1,21; Ez 21,26

¹⁰ I vyšli ti otroci na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré. A ⌈svatební síň⌉¹ se naplnila stolovníky.²

1. var.: svatba (/ svatební hostina)
2. ř.: ležícími u stolu, tj. hosty; 9,10p; Mk 6,26.40; J 12,2; 13,28

¹¹ Když král vstoupil, aby se na stolovníky podíval, spatřil¹ tam člověka, který na sobě neměl svatební šat.²

1. 25,31n
2. srv. 2Kr 10,22; Iz 64,5; Za 3,3; Ga 3,27; Zj 3,18; 16,15

¹² I řekl mu: Příteli,¹ jak jsi sem vešel bez² svatebního roucha? A on oněměl.

1. 20,13
2. ř.: nemaje

¹³ Tehdy řekl král služebníkům: Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte ho do nejzazší¹ temnoty; tam bude pláč a skřípění zubů.

1. 8,12!

¹⁴ Neboť je mnoho pozvaných,¹ ale málo vybraných.²“

1. n.: povolaných
2. n.: vyvolených; [To jsou ti, kteří uposlechli Boží pozvání (2K 5,19n). Své vybrání tedy provádí vlastně každý sám.]

Daň císaři

¹⁵ Tehdy¹ farizeové šli a poradili² se, jak by ho chytili za slovo.³

1. //Mk 12,13—17; L 20,20—26
2. 12,14p; Ž 2,2
3. L 11,54; Př 6,2; Ž 56,6n; Iz 29,21; Jr 18,18

¹⁶ A poslali k němu své učedníky spolu s herodiány,¹ kteří řekli: „Učiteli,² víme, že jsi pravdivý³ a Boží cestě⁴ učíš podle pravdy.⁵ A nedbáš na nikoho⁶ , neboť ⌈nebereš ohled na postavení člověka⌉.⁷

1. [židovští přívrženci Heroda Velikého (2,1p) a jeho rodiny; Mk 3,6; 12,13†]
2. 8,19p
3. J 7,18; 18,37
4. Sk 18,26
5. ř.: v pravdě; n.: pravdivě; Ř 2,2p; 2K 7,14; Ko 1,6; 3J 1,3
6. tj. nezáleží ti na tom, co si kdo o tobě myslí či říká; srv. Ga 1,10
7. ř.: nehledíš do tváře lidí; [vazba navazuje na h. idiom „pozvedat tvář“ (Dt 10,17); srv. Sk 10,34; Ř 2,11; Ga 2,6; Ef 6,9; Ko 3,25; 1Pt 1,17]

¹⁷ Řekni nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dát daň¹ císaři, nebo ne?“

1. 17,25

¹⁸ Ježíš poznal jejich ⌈zlý úmysl⌉¹ a řekl: „Proč mne zkoušíte,² pokrytci?³

1. ř.: špatnost / nepravost; L 11,39; Sk 3,26; Ř 1,29; 1K 5,8
2. 16,1
3. 6,2; 23,13

¹⁹ Ukažte mi peníz daně.“ Přinesli mu denár.¹

1. [Obvyklá řím. mince, kterou se platila daň císaři. Na jedné straně byl obraz císaře Tiberia (L 3,1), na druhé nápis: Tiberius Caesar Augustus, syn božského Augusta (L 2,1)]; 18,28; 20,2; Zj 6,6

²⁰ Řekl jim: „Čí je ten obraz a nápis?“

²¹ Odpověděli¹ mu: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Co je tedy císařovo, odevzdejte císaři,² a co je Boží, Bohu.“³

1. ř.: Říkají
2. Ř 13,7
3. [na člověku je Boží obraz (Gn 1,26; 1K 11,7), tudíž patří Bohu]

²² Když to uslyšeli, užasli, nechali ho a odešli.¹

1. Mk 12,12

Sedm bratrů a žena při vzkříšení

²³ V¹ ten den k němu přišli saduceové,² kteří říkají, že není vzkříšení,³ a zeptali se ho:

1. //Mk 12,18—27; L 20,27—40
2. 3,7
3. ř.: vstání; Sk 23,8; 1K 15,12

²⁴ „Učiteli, Mojžíš řekl: Zemře–li někdo bezdětný, jeho bratr si podle řádu švagrovství vezme jeho ženu a svému bratrovi ⌈vzbudí potomka⌉.¹²

1. ř.: postaví semeno
2. //Dt 25,5; Gn 38,8

²⁵ U nás bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel; a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratrovi.

²⁶ Stejně i druhý a třetí, až do sedmého.

²⁷ Poslední ze všech zemřela ta žena.

²⁸ Kterému z těch sedmi bude tedy ta žena patřit při¹ vzkříšení? Vždyť ji měli všichni.“

1. ř. en — ve

²⁹ Ježíš jim odpověděl: „Bloudíte, protože neznáte Písma¹ ani Boží moc.²

1. J 20,9; ::Ř 15,4
2. Jr 32,17; Sk 26,8

³⁰ Při¹ vzkříšení se totiž lidé nežení ani nevdávají,² ale jsou jako [Boží] andělé³ v nebi.

1. ř. en — ve
2. 24,38
3. 18,10

³¹ Pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli¹ jste, co vám bylo od Boha řečeno slovy:

1. 12,3!

³² Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův?¹ [Bůh] není Bohem mrtvých, ale živých.²“

1. //Ex 3,6.15n; Sk 7,32
2. ř.: žijících

³³ Když to zástupy uslyšely, byly ohromeny jeho učením.¹

1. 7,28

Největší přikázání

³⁴ Když¹ farizeové uslyšeli, že umlčel saduceje, sešli se spolu

1. //Mk 12,28—31; L 10,25—28

³⁵ a jeden z nich, [zákoník], ho chtěl zkoušet¹ a zeptal se:

1. n.: pokoušet; v. 18

³⁶ „Učiteli, které přikázání je v Zákoně největší?¹“

1. ř.: velké

³⁷ On mu řekl: „Miluj¹ Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.²

1. ř.: Budeš milovat
2. //Dt 6,5; Joz 22,5

³⁸ To je největší¹ a první přikázání.

1. ř.: velké

³⁹ Druhé je mu podobné: Miluj¹ svého bližního jako sebe samého.²

1. ř.: Budeš milovat
2. //Lv 19,18

⁴⁰ Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci.“¹

1. 7,12

⁴¹ Když¹ se farizeové shromáždili, Ježíš se jich zeptal:

1. //Mk 12,35—37; L 20,41—44

⁴² „Co si myslíte o Mesiáši?¹ Čí je syn?“ Řekli mu: „Davidův.“²

1. 2,4p
2. 1,1; 9,27

⁴³ Řekl jim: „Jak to tedy, že ho David v Duchu¹ nazývá Pánem, když praví:

1. Sk 1,16; Zj 1,10

⁴⁴ Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud tvé nepřátele nepoložím ⌈za podnož tvých nohou⌉¹?²

1. srv. Iz 66,1; 1K 15,25; He 10,13; var.: pod tvé nohy
2. Ž 110,1; Sk 2,34; He 1,13

⁴⁵ Jestliže ho tedy David nazývá Pánem, jakpak je jeho synem?“

⁴⁶ A nikdo mu nemohl odpovědět ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil zeptat.

¹ Tehdy¹ Ježíš promluvil k zástupům a ke svým učedníkům:

1. Mk 12,38n; L 20,45n

² „Na stolci Mojžíšově usedli učitelé Zákona¹ a farizeové.

1. 2,4p

³ Proto udělejte a zachovávejte všechno, co by vám řekli, avšak podle jejich skutků nečiňte;¹ neboť mluví, ale nečiní.²

1. 15,3
2. 21,30; Ř 2,20n; 2Tm 3,5; Tt 1,16

⁴ Svazují¹ těžká [a neúnosná] břemena a vkládají je lidem na ramena, ale sami jimi nechtějí hnout ani prstem.

1. //L 11,46

⁵ A všecky své skutky dělají proto, aby je lidé viděli.¹ Rozšiřují své ⌈modlitební řemínky⌉² a prodlužují třásně³ [svých oděvů],

1. 6,1.5.16
2. ř. fylaktéria, malé krabičky s verši Písma, které měli Židé při modlitbách připevněné na čele a na ruce (viz. Dt 6,8).
3. 9,20; Nu 15,38n; Dt 22,12

⁶ mají rádi přední ¹místa² na hostinách a přední sedadla v synagogách,

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. L 11,43; 14,7

⁷ pozdravy na tržištích a jsou rádi, když je lidé oslovují¹ Rabbi² [Rabbi].

1. n.: nazývají
2. 26,25

⁸ Vy se však nenechte nazývat¹ Rabbi, neboť jediný je váš Učitel,² vy pak všichni jste bratři.³

1. n.: oslovovat
2. 8,19p
3. Sk 1,15p; Ko 1,1n; Jk 3,1; Zj 1,9

⁹ A nikoho nenazývejte na zemi svým Otcem, neboť jediný je váš Otec,¹ ten nebeský.²

1. 6,9; 7,11; 2Kr 6,12
2. var.: [v nebesích]

¹⁰ Ani se nenechte nazývat Vůdci, neboť váš Vůdce je jeden, Mesiáš.¹

1. 2,4

¹¹ Ale největší¹ z vás bude vaším služebníkem.²

1. ř.: větší
2. 20,26

¹² Kdo se bude povyšovat, bude ponížen, a kdo se poníží, bude povýšen.“¹

1. //L 14,11; 18,14

¹³ „Běda¹ vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci,² protože zavíráte³ království Nebes⁴ před lidmi; sami totiž nevstupujete, a ⌈těm, kdo by chtěli vstoupit,⌉⁵ vstoupit nedovolujete.

1. 11,21; 18,7; 26,24; L 6,24; //11,42—52; Iz 5,8p; Jr 4,13p; Zj 8,13
2. 6,2p; Mk 7,6
3. J 9,22; Sk 5,28; 8,1; 1Te 2,15
4. 3,2p
5. ř.: těm vstupujícím

¹⁴ [Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože vyjídáte domy vdov a okázale dlouho se modlíte;¹ proto vezmete těžší odsouzení.]“

1. Mk 12,40; L 20,47

¹⁵ „Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože obcházíte moře i souš,¹ abyste získali² jednoho proselytu;³ a když se jím stane, děláte z něho syna Gehenny,⁴ dvakrát horšího, než jste sami.“

1. Jon 1,9
2. ř.: učinili
3. Sk 2,11p
4. v. 33; 5,22p

¹⁶ „Běda vám, slepí vůdcové!¹ Říkáte: Kdo by učinil přísahu² při svatyni, nic to neznamená; ale kdo by učinil přísahu při zlatu svatyně, je vázán.

1. 15,14
2. 5,33—35

¹⁷ Blázni a slepci, co je větší: zlato, nebo svatyně, která to zlato posvětila?¹

1. var.: posvěcuje; Ex 29,37; 30,29

¹⁸ A kdo by učinil přísahu při oltáři, nic to neznamená, ale kdo by vyslovil přísahu při daru, který je na něm, je vázán.

¹⁹ [Blázni a] slepci, co je větší: dar, nebo oltář, který ten dar posvěcuje?

²⁰ Kdo tedy přísahá při oltáři, přísahá při něm i při všem, co je na něm.

²¹ A kdo přísahá při svatyni, přísahá při ní i při Tom, kdo v ní přebývá.¹

1. 1Kr 8,13; Ž 26,8

²² A kdo přísahá při nebi, přísahá při trůnu¹ Božím i při Tom, který na něm sedí.“²

1. Iz 66,1
2. Zj 4,2

²³ „Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože dáváte desátky¹ z máty,² kopru a kmínu, ale zanedbali jste závažnější věci Zákona: právo,³ milosrdenství⁴ a věrnost.⁵ Toto bylo třeba udělat a tamto nezanedbávat.⁶

1. Lv 27,30
2. L 11,42
3. Př 21,3; Jr 22,15
4. 9,13; Mi 6,8
5. 1S 26,23; Neh 13,14; Př 16,6; Jr 7,28; Abk 2,4
6. 5,18—20

²⁴ Slepí vůdcové! Cedíte komára, ale velblouda¹ polykáte.“

1. srv. Lv 11,4. (V aram. komár–- kamlá a velbloud–- gamla znějí podobně.)

²⁵ „Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože čistíte číše a mísy zvnějšku,¹ ale uvnitř jsou plné chamtivosti a nezdrženlivosti.²

1. Mk 7,4
2. L 11,39; srv. 1K 7,5; Iz 28,7n

²⁶ Slepý farizeji! Napřed vyčisti vnitřek číše [a mísy], aby se stal čistým i jejich¹ zevnějšek.“²

1. var.: její
2. 12,33; Jr 4,14; He 10,22; Jk 4,8

²⁷ „Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože se podobáte obíleným¹ hrobům, které se zvenčí zdají pěkné, ale uvnitř jsou plné kostí mrtvých a veškeré nečistoty.

1. [Protože ten, kdo vstoupil na hrob, se stal „nečistým“ (Nu 19,16), hroby se bílily, aby byly snadno vidět, zvl. v noci.]; Sk 23,3

²⁸ Tak i vy se navenek zdáte lidem¹ spravedliví,² ale uvnitř jste plni pokrytectví a bezzákonnosti.“³

1. v. 5; 1S 16,7
2. L 16,15
3. n.: nepravosti; 7,23; Ř 4,7; 6,19; Tt 2,14

²⁹ „Běda¹ vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože stavíte náhrobky prorokům a zdobíte pomníky spravedlivých

1. //L 11,47

³⁰ a říkáte: Kdybychom žili¹ ve dnech svých otců, neměli bychom s nimi ⌈na prolévání krve⌉² proroků podíl.

1. ř.: byli
2. ř.: v krvi

³¹ Tak svědčíte¹ sami proti sobě, že jste synové² těch, kteří proroky zavraždili.

1. Joz 24,22; L 19,22
2. Sk 7,51n

³² I vy naplňte¹ míru svých otců!

1. Gn 15,16; Nu 32,14

³³ Hadi, ⌈plemeno zmijí⌉!¹ Jak uniknete trestu² Gehenny?³

1. 3,7
2. ř.: soudu
3. v. 15

³⁴ Hle, proto já k vám posílám¹ proroky² a moudré³ muže i ⌈učitele Zákona⌉;⁴ některé z nich zabijete a ukřižujete, některé z nich budete bičovat⁵ ve svých synagogách a pronásledovat od města k městu,⁶

1. 10,16; 2Pa 36,15; //L 11,49—51; J 20,21
2. Sk 11,27; 15,32
3. Ko 1,28
4. n.: znalec Písma; 2,4p; 13,52
5. 10,17; Sk 5,40; 22,19
6. 10,23

³⁵ aby na vás padla¹ všechna spravedlivá krev² vylévaná na zemi, od krve spravedlivého Ábela³ až po krev Zachariáše,⁴ syna Barachiášova, kterého jste zavraždili mezi svatyní a oltářem.⁵

1. ř.: přišla
2. 2Kr 21,6; 24,4; Jr 26,15; Pl 4,13; Zj 18,24
3. Gn 4,8nn; He 11,4; 12,24; 1J 3,11n
4. Za 1,1
5. 2Pa 24,21

³⁶ Amen, pravím vám, to všechno přijde na toto pokolení.“

Nářek nad Jeruzalémem

³⁷ „Jeruzaléme,¹ Jeruzaléme,² který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako slepice shromažďuje svá kuřata pod křídla,³ ale nechtěli jste.

1. //L 13,34n
2. Pouze zde Matouš užívá h. formu Ierúsalém (resp. Jerúšalém), kdežto jinde dává přednost řeckému tvaru Hierosolyma (např. 2,1; 3,5; 4,25; 5,35; 21,1).
3. srv. Rt 2,12

³⁸ Hle, váš dům se vám zanechává [pustý].¹

1. //Jr 12,7; 22,5

³⁹ Neboť pravím vám, od nynějška mne již neuvidíte, dokud neřeknete: Požehnaný, který přichází ve jménu Pána!¹“

1. 21,9; //Ž 118,26

¹ Ježíš¹ vyšel z chrámu a odcházel. Tu přistoupili jeho učedníci, aby mu ukázali na chrámové stavby.

1. Mk 13,1—37; L 21,5—36

² Ale on jim ⌈na to⌉¹ řekl:² „Vidíte to všechno? Amen, pravím vám, jistě zde nezůstane kámen na kameni,³ který nebude stržen.“⁴

1. 4,4
2. [Pátá a poslední velká J. promluva v Mt (5,2p)]
3. L 19,44; Mi 3,12
4. [Doslovně se to naplnilo v r. 70, kdy Titus zcela zničil Jeruzalém a chrám]

³ Když seděl na Olivové hoře,¹ v soukromí k němu přistoupili učedníci a říkali: „Řekni nám, kdy to bude² a jaké bude znamení tvého příchodu³ a skonání věku?“⁴

1. 21,1
2. 1Te 5,1
3. Výraz parúsia (přítomnost / příchod) — Mt 24,3.27.37.39 se v ostatních evangeliích nevyskytuje. V Pavlových listech však je 14× (1K 15,23 … 1Te 2,19; 3,13 …), dále v Jk 5,7n, 2P 1,16; 3,4.12; 1J 2,28.
4. 13,39; 28,20

⁴ Ježíš jim odpověděl: „Dávejte si pozor,¹ aby vás někdo nesvedl.²

1. 16,6v; Mk 4,24
2. Jr 29,8; 2Te 2,3

⁵ Neboť mnozí přijdou ⌈v mém jménu⌉¹ a budou říkat: Já jsem Kristus² a svedou mnohé.³

1. n : na základě mého jména; ř. epi tó …
2. n.: Mesiáš; 2,4p
3. 1J 2,18

⁶ Budete slýchat o válkách¹ a uslyšíte válečné zvěsti. Dejte si pozor, neděste se.² To [všechno] musí nastat,³ ale to ještě není konec.

1. Zj 6,4
2. 2Te 2,2
3. 26,54; Sk 27,24

⁷ Povstane totiž národ proti národu¹ a království proti království,² budou hladomory³ a země třesení na různých místech.

1. 2Pa 15,6
2. Iz 19,2
3. Sk 11,28; Zj 6,5

⁸ Ale to všechno bude počátek porodních bolestí.¹

1. [tento pojem (ve smyslu: utrpení) rabíni používali v souvislosti s příchodem Mesiáše]; 1Te 5,3

⁹ Pak vás budou vydávat do soužení¹ a budou vás zabíjet;² a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno.³

1. 13,21!
2. J 16,2
3. 10,22; J 15,18

¹⁰ A tehdy ⌈mnohým to bude kamenem úrazu,⌉¹ budou se navzájem zrazovat² a jeden druhého nenávidět.

1. ř.: mnozí budou pohoršeni; Da 11,41
2. ř.: vydávat; 10,17; 20,19

¹¹ Také povstanou mnozí lživí proroci¹ a mnohé svedou.

1. v. 24; 7,15!

¹² A protože vzroste bezzákonnost,^{1 2}ochladne láska³ mnohých.

1. n.: nepravost; 23,28
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
3. Zj 2,4

¹³ Ten však, kdo vytrvá do konce,¹ bude zachráněn.²

1. He 6,11
2. //10,22!

¹⁴ Toto evangelium království¹ bude vyhlášeno po celém světě² na svědectví všem národům. A tehdy přijde konec.“

1. 4,23
2. L 2,1; Sk 17,6!; Ř 10,18; He 1,6; Zj 3,10; 14,6; Ko 1,6v

Velké soužení

¹⁵ „Když pak uvidíte ohavnost zpustošení,¹ o níž mluvil prorok Daniel,² jak stojí na svatém místě -- kdo čte,³ ať rozumí --

1. tzn. ohavnost způsobující zpustošení
2. Da 9,27; 11,31; 12,11; 1Mak 1,54; 6,7
3. n.: předčítá

¹⁶ tehdy ti, kdo budou v Judsku, ať utíkají¹ do hor.²

1. Př 22,3
2. Gn 14,10; 19,17; Za 14,5

¹⁷ Kdo bude na střeše,¹ ať nesestupuje, aby si vzal věci ze svého domu.

1. 10,27; 1S 9,25; Mk 2,4p; Sk 10,9

¹⁸ A kdo bude na poli, ať se nevrací zpátky, aby si vzal svůj plášť.

¹⁹ Běda¹ těhotným a kojícím v oněch dnech!

1. Jr 4,13p

²⁰ Modlete se, aby k vašemu útěku nedošlo v zimě nebo v sobotu.

²¹ Neboť tehdy bude velké soužení,¹ jaké nenastalo od počátku světa až do nynějška, a nikdy již nenastane.

1. Da 12,1; Sk 7,11

²² A kdyby nebyly ty dny zkráceny,¹ nebylo by zachráněno žádné tělo;² ale kvůli vyvoleným³ budou ony dny zkráceny.⁴

1. ř. kolobún (zkrátit); Mk 13,20†.
2. hebraismus kol — básár, tzn. žádný člověk (srv. Gn 6,13; Jr 45,5)
3. v. 24.31; Ž 105,6; L 18,7; Ř 8,33!
4. ř. kolobún (zkrátit); Mk 13,20†.

²³ Tehdy, když by vám někdo řekl: Hle, zde je Kristus!, nebo: Je zde!, nevěřte.

²⁴ Povstanou totiž falešní¹ kristové a falešní proroci a budou ukazovat² veliká znamení³ a divy, že by, kdyby to bylo možné, svedli i vyvolené.

1. 2K 11,13
2. ř.: dávat
3. 2Te 2,9

²⁵ Hle, všechno jsem vám řekl předem.

²⁶ Řeknou–li vám tedy: Hle, je v pustině, nevycházejte; hle, v úkrytech¹, nevěřte!

1. ř. tameion zn. vnitřní místnost domu; 6,6

²⁷ Neboť jako když blesk¹ vychází od východu a je vidět až na západ, tak bude [i] příchod Syna člověka.²

1. L 17,24
2. Za 9,14

²⁸ Kdekoli je mrtvola, tam se shromáždí supi.“¹

1. L 17,37

Příchod Syna člověka

²⁹ „Ihned po soužení oněch dnů se zatmí slunce a měsíc nebude vydávat svou zář,¹ hvězdy budou padat z² nebe a mocnosti nebes se zatřesou.³

1. Iz 13,10; 24,23; Ez 32,7; Jl 2,10.31; 4,15n
2. ř. apo — od / z
3. Iz 34,4; Ag 2,7.22

³⁰ Potom¹ se ukáže znamení Syna člověka na nebi, a tehdy se budou bít v prsa všechny kmeny² země.³ A uvidí Syna člověka přicházejícího na nebeských oblacích s mocí a velikou slávou.⁴

1. n.: Tehdy
2. n.: rody (/ národy); ř. fylé se v NS používá hlavně pro označení dvanácti kmenů Izraele
3. Za 12,10.14; Zj 1,7
4. Da 7,13n

³¹ A pošle své anděly¹ s mohutným [zvukem] polnice² a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř větrů,³ od jednoho nejzazšího konce nebes až k jejich druhému nejzazšímu konci.“

1. 13,41; Zj 8,2
2. Iz 27,13; Za 9,14; 1K 15,52; 1Te 4,16
3. tzn. světových stran; Da 7,2; Za 2,3; Zj 7,1

Podobenství o fíkovníku

³² „Od fíkovníku¹ se naučte podobenství: Když již jeho větev změkne a vyhání listy, víte, že léto je blízko.

1. 21,19

³³ Tak i vy, až toto všechno uvidíte, vězte,¹ že je to blízko,² přede dveřmi.

1. 2Pt 3,3
2. He 10,37; Jk 5,9; 1Pt 4,7

³⁴ Amen, pravím vám, že určitě nepomine toto pokolení,¹ dokud se toto všechno nestane.

1. 23,36

³⁵ Nebe a země¹ pominou, ale má slova jistě nepominou.“

1. 5,18

Bděte, protože neznáte den Jeho příchodu

³⁶ „O tom dni a hodině nikdo neví, ani andělé nebes, [ani Syn,] jenom sám Otec.¹

1. Sk 1,7

³⁷ Neboť¹ jak tomu bylo za dnů Noe,² tak tomu bude [i] při příchodu³ Syna člověka.

1. //L 17,26n
2. Gn 6,5; 7,6—23; 2Pt 2,5
3. v. 3

³⁸ Jako totiž v oněch dnech před potopou jedli, pili, ženili se a vdávaly,¹ až do dne, kdy Noe vešel do korábu,

1. 22,30

³⁹ a nic nepoznali, dokud ne přišla potopa a všechny ne smetla, takový bude i příchod Syna člověka.