¹ I stalo se, jakmile to uslyšel chasórský král Jabín, že vzkázal k madónskému králi Jóbabovi, k šimrónskému králi a k akšáfskému králi

² a ke králům ze severu v pohoří, v Arabě jižně od Kineretu,¹ v podhůří a v Dórských návrších na západě.

1. Dt 3,17p; Joz 19,35

^{3 1}Kenaanci byli na východě a na západě, ²Emorejci, ³Chetejci, ⁴Perizejci a ⁵Jebúsejci v pohoří a ⁶Chivejci pod Chermónem v zemi Mispě.

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. sg., jednotné číslo (singulár)
3. sg., jednotné číslo (singulár)
4. sg., jednotné číslo (singulár)
5. sg., jednotné číslo (singulár)
6. sg., jednotné číslo (singulár)

⁴ Tehdy ¹vytáhli, oni a veškerá jejich vojska s nimi, lid na množství početný jako písek,² který je na mořském břehu, i ³koní a vozby velmi mnoho.

1. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
2. Sd 7,12; 1S 13,5; 1Kr 5,9; srv. 2S 17,11; 1Kr 4,20; Jb 6,3; Iz 10,22; Jr 15,8p
3. sg., jednotné číslo (singulár)

⁵ Všichni tito králové se dohodli, přišli a utábořili se společně u vod Merómu, aby s Izraelem bojovali.

⁶ Tu řekl Hospodin Jozuovi: ⌈Neboj se jich,⌉¹ neboť já je zítra touto dobou všechny ²uvrhnu probodené ³před Izrael. Jejich koně ochromíš a jejich válečné vozy spálíš ohněm.

1. h.: Neměj strach z jejich tváří; Dt 31,6; Neh 4,8; Jr 1,8
2. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
3. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

⁷ Jozue a všechen bojeschopný¹ lid s ním na ně tedy náhle ²přitáhl k vodám Merómu a napadli je.

1. 8,1p
2. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499

⁸ Hospodin je vydal Izraeli do ruky. Pobíjeli je a pronásledovali je až k velkému Sidónu, do Misrefót–majimu a až na pláň Mispu na východě. Pobíjeli je, aniž by z nich nechal někoho ¹přežít.

1. podstatné jméno

⁹ A Jozue s nimi ¹naložil podle toho, co mu řekl Hospodin: Jejich koně ochromil a jejich válečné vozy spálil ohněm.

1. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499

¹⁰ Jozue se v onen čas navrátil zpět, dobyl Chasór¹ a jeho krále zabil mečem, protože Chasór byl ²předtím hlavou všech těchto království.

1. Sd 4,2; 1Kr 9,15p
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

¹¹ A pobili všechno ¹živé, co v něm bylo, ²ostřím meče ³vykonali klatbu. Nezůstalo naživu nic, co dýchalo; Chasór spálil ohněm.⁴

1. Pozn. 78 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 80 v tabulce na str. 1499
3. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
4. Nu 31,10!

¹² A všechna města těchto králů a všechny jejich krále Jozue dobyl a vybil je ¹ostřím meče. Zasvětil je zkáze, jak to přikázal Mojžíš, otrok Hospodinův.

1. Pozn. 80 v tabulce na str. 1499

¹³ Izrael ovšem nespálil žádná města, která stojí na hromadě sutě,¹ kromě Chasóru. Pouze ten Jozue spálil.

1. n.: ruině; [pahorek, vzniklý z vrstev minulých osídlení]; srv. 8,28; Dt 13,17; Jr 30,18p; 49,2

¹⁴ Všechnu kořist z těchto měst a dobytek jim synové Izraele zabrali. Každého člověka ovšem zabili ¹ostřím meče, až je vyhladili. Neponechali z nich žádného, kdo dýchal.

1. Pozn. 80 v tabulce na str. 1499

¹⁵ Jak to přikázal Hospodin svému otroku Mojžíšovi, tak přikázal Mojžíš Jozuovi a Jozue tak učinil. Neubral¹ jediné slovo ze všech, která Hospodin Mojžíšovi přikázal.

1. srv. Mt 5,18n; Zj 22,18n

Výčet Jozuových vítězství

¹⁶ A tak Jozue zabral¹ celou tuto zemi: Pohoří a celý Negeb,² celou zemi Gošen a Šefelu, Arabu a izraelské pohoří i jeho podhůří.

1. Dt 3,8; Sd 11,13
2. 10,40; 12,8*

¹⁷ Od hory Chalak¹ zvedající se k Seíru² a až k Baal–gádu v libanonském údolí³ pod pohořím Chermón. Všechny jejich krále zajal, pobil je a usmrtil.

1. tj. Lysé hory; [Jde zřejmě o Džebel Chalaq (500 m) JJZ od Mrtvého moře.]
2. Dt 1,2.44; Ez 25,8; 35,2n
3. [údolí Bekáa mezi Libanonem a Antilibanonem]

¹⁸ Jozue ¹vedl se všemi těmito králi válku po mnoho dnů.

1. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499

¹⁹ Nebylo města, které by se syny Izraele uzavřelo mír, kromě chivejských obyvatel Gibeónu. Všechna je zabrali bojem.

²⁰ Neboť se to stalo od Hospodina,¹ že ⌈posilnil jejich srdce,⌉² aby vyvolali válku s Izraelem, aby na ně uvalil klatbu, ⌈aby pro ně nebylo smilování, aby⌉³ je vyhladil, jak to Hospodin přikázal Mojžíšovi.

1. Nu 16,35; Ž 118,23; 1Kr 12,15p!
2. n.: že posilnili / zatvrdili svá srdce
3. n.: aby neměli prosbu o smilování; srv. 6,25; 9,9.20n.26; Gn 15,16; Ex 9,12; Ř 2,4—11; 10,13; [tj. (1) aby se nesnížili k prosbě o milost, nedokázali o ni prosit, tedy Bůh jim dal sílu, aby odolali pokušení vyjednávat o míru, a tak využil jejich vlastní tvrdosti, aby s nimi mohl skoncovat, nebo (2) aby neměli jeho přízeň, nebo (3) aby nedošli smilování od Izraele]

²¹ V onen čas přišel Jozue a vyhladil Anákovce z pohoří, z Chebrónu, z Debíru, z Anábu, z celého judského pohoří a z celého izraelského pohoří. Jozue je zasvětil zkáze spolu s jejich městy.

²² V zemi synů Izraele nezbyl žádný z Anákovců, zůstali pouze v Gaze,¹ v Gatu² a v Ašdódu.³

1. Sd 1,18p
2. 1S 5,8
3. 15,46; 1S 5,1

²³ Jozue zabral celou tu zemi podle všech slov, která Hospodin promluvil¹ k Mojžíšovi. Jozue ji předal Izraeli do dědictví, jejich kmenům, podle jejich podílů, a země měla klid² od války.

1. Joz 1,3
2. 14,15; Sd 3,11