¹ Hospodin řekl Mojžíšovi: ¹Jdi k faraonovi, protože já jsem zatvrdil srdce² jeho i srdce jeho otroků, abych ⌈před ním⌉³ učinil tato svá znamení⁴

1. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
2. 8,28
3. n.: uprostřed nich; h.: v jeho středu
4. 4,30; 7,3; Nu 14,22; Dt 11,3; Neh 9,10

² a abys mohl vyprávět svému synu¹ a synu svého syna,² jak jsem ³Egypťany znevažoval,⁴ a o mých znameních, která jsem mezi nimi učinil, abyste poznali,⁵ že já jsem Hospodin.

1. h.: do uší svého syna; [velice poetická a důrazná mluva (srv. Ž 44,2)]; 12,26n; Dt 4,9; Ž 78,5; Jl 1,3
2. n : svému vnukovi; Sd 8,22
3. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
4. n.: jednal tvrdě s E.; 1S 6,6!; srv. Nu 22,29
5. 6,3p.7

³ Mojžíš a Áron ¹přišli k faraonovi a řekli mu: Toto praví Hospodin, Bůh Hebrejů:² Jak dlouho budeš odmítat³ se ⁴přede mnou pokořit?⁵ Propusť⁶ můj lid, ať mi slouží.

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. 3,18!
3. 16,28; Neh 9,17
4. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
5. 1Kr 21,29; 2Pa 34,27
6. 4,23

⁴ Jestliže se však budeš zdráhat¹ propustit můj lid, hle, zítra² přivedu kobylky³ na tvé území.

1. 7,27
2. 8,19p
3. h.: arbe (sg. — tak i dál slovesa, chápáno kolekt.); v. 12nn.19; Jl 1,4p

⁵ Přikryjí povrch¹ země, takže nebude možno zemi ani spatřit. Sežerou zbytek, který vyvázl, který vám zůstal po krupobití, sežerou všechny stromy, které vám ²vyrážejí na poli.

1. h.: oko / vzhled; v. 15; [tzn. to, co je vidět]; n.: tvář; Nu 22,5.11
2. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]

⁶ Také naplní tvé domy a domy všech tvých otroků, domy všech ¹Egypťanů tak, jak to nezažili² tvoji otcové ani otcové tvých otců od ³doby, kdy byli na ⁴zemi, až do tohoto dne. Potom se obrátil a ⁵odešel od faraona.

1. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.
2. h.: neviděli; srv. Jr 5,12
3. Pozn. 70 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499
5. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499

⁷ Faraonovi otroci mu řekli: Jak dlouho¹ nám ten člověk bude ostnem?² Propusť ty ³lidi, ať slouží Hospodinu, svému Bohu. Což ještě nechápeš,⁴ že Egypt ⁵hyne?

1. v. 3
2. dle LXX; TM: léčkou
3. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
4. h.: nevíš
5. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]

⁸ Mojžíš a Áron ¹byli přivedeni zpět k faraonovi a on jim řekl: Jděte,² služte³ Hospodinu, svému Bohu.⁴ Kdo všechno⁵ má jít?

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. 8,25
3. v. 24; 12,31; srv. 5,18
4. 2Pa 35,3
5. h.: Kdo a kdo

⁹ Mojžíš ¹odpověděl: Půjdeme se svými mladými i starými; půjdeme se svými syny i ²dcerami, se svým bravem i ³skotem, protože máme svátek⁴ Hospodinův.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
4. n.: poutní svátek / slavnost …

¹⁰ Farao jim ¹odpověděl: Hospodin bude s vámi tak, když vás propustím s vašimi dětmi.² Prohlédněte, ⌈to jste si předsevzali zlou věc.⌉³

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. [to se nakonec přesně naplnilo — f. je propustil a H. byl s nimi! (13,21; Gn 48,21; 2Pa 15,2)]
3. h.: vždyť zlo je před vaší tváří

¹¹ Ne tak! ¹Jen jděte vy muži a služte Hospodinu. Vždyť o to jste ²usilovali!³ Nato je vyhnali od ⁴faraona.

1. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
2. Pozn. 55 v tabulce na str. 1499
3. n.: Když o to usilujete.
4. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

¹² I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ¹ruku nad egyptskou zemi kvůli² kobylkám, aby ³přitáhly na egyptskou zemi a sežraly všechnu zemskou zeleň,⁴ všechno, co zůstalo po krupobití.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. h. b–
3. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
4. Am 7,2

¹³ Mojžíš tedy vztáhl svou hůl¹ nad egyptskou zemi a Hospodin vedl² východní ³vítr⁴ na zemi celý ten den a celou noc. Když nastalo ráno, východní ⁵vítr přinesl kobylky.

1. 4,20
2. Ž 48,15; 78,26.54; Iz 49,10; n.: hnal; Dt 4,27; 28,37
3. Pozn. 83 v tabulce na str. 1499
4. 14,21; Gn 41,6; Ž 78,26; Jr 18,17
5. Pozn. 83 v tabulce na str. 1499

¹⁴ Kobylky ¹vytáhly na celou egyptskou zemi a usadily se na celém egyptském území. Bylo to hrozně tíživé. ²Před tím nebyla taková záplava kobylek jako tato, ani po ní už taková nebude.

1. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

¹⁵ Pokryly povrch¹ celé země, takže země ztemněla, a sežraly všechnu zemskou zeleň a všechno ovoce na stromech, které ⌈zbylo po⌉² krupobití. Nezůstalo nic zeleného na stromech a nic ze zeleně na poli v celé egyptské zemi.

1. v. 5p
2. dle LXX; TM: zanechalo

¹⁶ Farao rychle zavolal Mojžíše a Árona a řekl: Zhřešil jsem proti Hospodinu, vašemu Bohu, a proti vám!

¹⁷ Proto sejměte^{1 2}prosím ještě tentokrát můj hřích a proste³ Hospodina, svého Boha, aby odvrátil ode mne aspoň toto umírání.⁴

1. 1S 15,25; Ž 25,18
2. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
3. 8,4
4. h.: tuto smrt

¹⁸ Mojžíš ¹odešel od faraona a naléhavě prosil² Hospodina.

1. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
2. 8,26

¹⁹ A Hospodin změnil vítr na velmi silný západní^{1 2}vítr, odnesl kobylky a vehnal je do Rákosového³ moře.⁴ Na celém egyptském území nezůstala ani jediná kobylka.

1. n.: mořský (/ k moři)
2. Pozn. 83 v tabulce na str. 1499
3. LXX: Rudého
4. 13,18; 15,4; 23,31; Dt 1,40p

²⁰ Ale Hospodin posilnil¹ faraonovo srdce a on syny Izraele nepropustil.

1. 4,21

Temnota

²¹ Hospodin pak řekl Mojžíšovi: Vztáhni ¹ruku k nebi a nastane temnota v² egyptské zemi, temnota, ⌈kterou lze cítit.⌉³

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. n.: na / nad …
3. n : že budou tápat; h.: hmatatelná / citelná; [Temnota může být Egyptu jednak předzvěstí soudu (Jl 2,2; Sf 1,15), jednak ukazuje nadřazenost Hospodina nad egyptským bohem slunce.]

²² Mojžíš tedy vztáhl ¹ruku k nebi a na tři dny nastala nejtemnější temnota v celé egyptské zemi.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

²³ Neviděli ¹jeden druhého a ²nikdo tři dny nevyšel ze svého místa, avšak všichni synové Izraele ³měli světlo ve svých sídlištích.⁴

1. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 64 v tabulce na str. 1499
4. Gn 10,30

²⁴ Farao zavolal Mojžíše a řekl: Jděte, služte¹ Hospodinu, pouze svůj brav a ²skot ponechejte zde. Také vaše děti³ půjdou s vámi.

1. v. 8
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. n : rodiny; [slovo v širším smyslu zahrnuje všechny, kdo nejsou schopni dlouhých pochodů s muži]

²⁵ Mojžíš však ¹odpověděl: Ty sám nám dáš s ²sebou oběti a zápaly, abychom je ³připravili Hospodinu, svému Bohu?

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 68 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499

²⁶ I náš dobytek půjde s námi. Nezůstane tu ani pazneht, protože z toho vezmeme, abychom sloužili Hospodinu, svému Bohu. My nevíme, čím budeme sloužit Hospodinu, dokud tam nepřijdeme.

²⁷ Nato Hospodin posilnil faraonovo srdce a on je nechtěl propustit.

²⁸ Farao mu tedy řekl: Jdi ode mne! Dávej si pozor, abys už nespatřil mou tvář, protože v den, kdy spatříš mou tvář, zemřeš.

²⁹ Mojžíš ¹odpověděl: Jak jsi řekl. Už více nespatřím tvou tvář.

1. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499