¹ Byl muž z kmene Benjamín, ¹jménem Kíš,² syn Abíela, syna Seróra, syna Bekórata, syna Afíacha, Benjamínec,³ udatný hrdina.⁴

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. 14,51; 2S 21,14; 1Pa 8,33
3. n.: syn Benjamínce; TM: syn muže Jemínce; 2S 20,1; Est 2,5
4. 2,4; Sd 6,12; 1Kr 11,28p; Jr 9,22; Neh 3,16; 11,14; n.: zámožný mocipán; [h. výrazy lze vztáhnout na moc fyzickou, tedy udatnost, i hmotnou, tj. zámožnost; častěji však bývají spojovány s tělesnou a vojenskou mocí]

² Ten měl syna ¹jménem Saul,² hezkého³ mládence; ⁴nikdo ze synů Izraele nebyl hezčí nežli on. ⌈Od ramen vzhůru⌉⁵ převyšoval všechen lid.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. h.: Šaúl
3. h.: dobrého; 16,12; 2S 11,2; Da 1,4
4. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
5. n : O hlavu; 10,23

³ Saulovu otci Kíšovi se ztratily oslice. Kíš tedy řekl svému synu Saulovi: ¹Vezmi si s sebou jednoho ze služebníků,² vstaň a jdi hledat ty oslice.

1. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
2. h.: chlapců / mládenců — Jr 1,6p (tak i dále); 1S 14,1; 16,18; 20,21; 21,3; 25,5; 26,22; 30,13; Nu 22,22; 2S 1,15

⁴ Prošel Efrajimské pohoří, prošel zemi Šališa,¹ ale nenašli je. Pak prošli zemi Šaalím, a zase nic.² Prošel i zemi Benjamín,³ ale nenašli je.

1. srv. 2Kr 4,42
2. n.: nebyly tam
3. TM: Jeminí; srv. v. 1

⁵ Když přišli do země Súf,¹ řekl Saul svému služebníkovi, který byl s ním: Pojď se vrátit, jinak si můj otec přestane dělat starosti o oslice a bude se obávat² o nás.

1. 1,1
2. 10,2

⁶ Ten mu řekl: ¹Podívej,² v tomto městě³ je muž⁴ Boží. Je to vážený muž. Všechno, co vysloví, se ⁵jistě naplní.⁶ Pojďme nyní tam. Snad nám oznámí ⁷cestu, po které bychom měli jít.

1. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
2. Gn 12,11p
3. [prav. Ráma; 7,17]
4. srv. 2,27
5. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
6. 3,19
7. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

⁷ Saul nato svému služebníkovi řekl: ⌈¹Tak ²pojďme! Ale⌉³ co tomu muži ⁴přineseme? Vždyť nám došel chléb v brašnách a ne máme ⁵dárek,⁶ abychom ho muži Božímu ⁷přinesli. Co máme s sebou?

1. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
2. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
3. n.: Dobře, když však půjdeme,
4. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
5. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
6. srv. 1Kr 14,3; 2Kr 5,15; 8,8
7. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499

⁸ Služebník ¹znovu Saulovi odpověděl: ⌈Vida, mám u sebe⌉² čtvrt šekelu³ stříbra. Dám jej muži Božímu, aby nám oznámil naši cestu.

1. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
2. h.: Hle, nachází se v mé ruce
3. [asi 3 g]

⁹ (Když se šel ¹někdo dotázat² Boha, říkalo se^{3 4}dříve v Izraeli: ⌈Nuže, pojďme⌉⁵ k vidoucímu. Dnešní prorok se totiž ⁶dříve nazýval vidoucí.)⁷

1. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
2. Gn 25,22p
3. h.: takto pravil muž
4. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
5. h.: Pojďte, půjdeme
6. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
7. 1Pa 9,22; 2Pa 16,7; [v obou dobách byly známy oba výrazy (i když s jiným zabarvením — 1S 3,20 × Iz 30,10!; srv. 29,10v; 2S 24,11v; Am 7,12v; Mi 3,7v), ale v pozdější době sepsání 1+2S byl obvyklejší výraz prorok]

¹⁰ Saul nato svému služebníkovi řekl: ⌈Dobře jsi promluvil.⌉¹ ⌈Nuže, pojďme.⌉² Šli tedy do města, kde byl muž Boží.³

1. h.: Dobré je tvé slovo; n : Dobrý nápad; 2S 3,17; 1Kr 2,38
2. h.: Jdi, půjdeme; 11,14; 2Kr 7,9
3. Dt 33,1p

¹¹ Jak vystupovali po svahu do města, potkali¹ děvčata, která vyšla čerpat² vodu. ³Zeptali se jich: Je zde vidoucí?

1. h.: našli
2. Gn 24,11; 29,8; Ex 2,16
3. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499

¹² Odpověděla jim: Ano, je; ¹zrovna ²před tebou. Tak si pospěš, neboť dnes přišel do města, protože dnes má lid na návrší³ obětní hod.

1. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
3. 1Kr 3,2!

¹³ Jakmile přijdete do města, tak ho najdete, dříve nežli vystoupí na návrší, aby jedl. Lid totiž nebude jíst, dokud ne přijde, jelikož on žehná¹ obětnímu hodu. Potom budou jíst ti, kdo jsou pozváni. Nyní vystupte, neboť ještě dnes ho najdete.²

1. srv. J 6,11; 1Tm 4,3—5
2. n.: potkáte; v. 11

¹⁴ Vystoupili tedy k městu a když vcházeli do¹ města, Samuel ²zrovna vycházel proti nim, aby ³vystoupil na návrší.

1. h.: dovnitř; tj. městskou branou (v. 18)
2. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
3. infinitiv konstruktivní (vázaný)

¹⁵ Den¹ předtím, ²nežli Saul přišel, Hospodin ⌈odhalil Samuelovo ucho⌉³ a ⁴řekl:

1. h.: +Jeden
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
3. tj. to Samuelovi pověděl / prozradil (20,2); srv. 15,1; 2S 7,27
4. infinitiv konstruktivní (vázaný)

¹⁶ ⌈Zítra touto dobou⌉¹ k tobě pošlu muže ze země Benjamín. ²Pomaž³ ho za vévodu⁴ nad ⌈mým lidem Izraelem.⌉⁵ On zachrání⁶ můj lid z ruky Pelištejců,⁷ protože jsem pohleděl⁸ na svůj lid, neboť jeho volání ⁹proniklo ke mně.

1. 2 Kr 7,1.18
2. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
3. [Také kněží byli pomazáváni, ale od této doby pojem „pomazaný Hospodinův“ patří především králům (24,6; 26,9; 2S 1,14; 19,21; Ž 2,2). Pomazání představuje oddělení a vystrojení pro Boží úkol (srv. Iz 61,1).]
4. 10,1; 13,14; 25,30; 2S 5,2
5. n.: mým izraelským lidem; (první z 31 výskytů vazby ami jisrael v StS)
6. Sd 3,9; Neh 9,27
7. 7,3
8. Neh 9,9; Iz 63,15; Pl 1,9; srv. Ex 3,7
9. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499

¹⁷ Když Samuel uviděl Saula, Hospodin mu pověděl: ¹Tak to je ten muž, o němž jsem ti řekl: Ten bude vládnout² nad mým lidem.

1. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
2. h.: držet v hranicích …; srv. Jr 20,9; 33,1

¹⁸ Saul pak přistoupil v bráně k Samuelovi a řekl: Pověz mi, ¹prosím, kde je dům vidoucího.

1. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]

¹⁹ Samuel Saulovi odpověděl: Já jsem vidoucí. Vystup ¹přede mnou na návrší a ²pojezte dnes se mnou. Ráno tě propustím a oznámím ti vše, co ⌈máš na⌉³ srdci.

1. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
2. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
3. h.: je ve tvém

²⁰ A ⌈o oslice, které se ti ⌈před třemi⌉¹ dny ztratily, se neobávej,⌉² protože se našly. ⌈Po kom však nejvíce touží³ Izrael?⌉⁴ ⌈Cožpak ne po tobě⌉⁵ a po celém domě tvého otce?

1. h.: dnes tři
2. Př 12,25v; h.: k oslicím … nepřikládej své srdce; Jr 12,11; Neh 2,12
3. 8,5; 12,13
4. h.: ke komu je obrácena veškerá touha Izraele; (oproti druhé možnosti překladu: Komu patří všechno žádoucí v Izraeli — upřednostněn význam dle kontextu)
5. n.: Nejsi to ty

²¹ Saul odpověděl: Cožpak nejsem Benjamínec z nejmenšího¹ izraelského kmene² a není má čeleď nejmenší ze všech čeledí kmene Benjamín? ³Proč mi ⁴říkáš takovou ⁵věc?

1. 15,17; srv. Sd 6,15v
2. Sd 20,46—48
3. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499
4. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
5. Pozn. 58 v tabulce na str. 1499

²² Samuel pak vzal Saula a jeho služebníka, přivedl je do síně a dal jim místo v ¹čele těch, kdo byli pozváni.² Bylo tam asi třicet mužů.

1. Pozn. 82 v tabulce na str. 1499
2. v. 13

²³ Samuel řekl kuchaři:¹ Podej ten díl,² který jsem ti dal a o němž jsem ti řekl: Ulož ho u sebe.

1. [výraz odvozen od kořene s významem: porážet zvěř, tj. řezník, který zároveň maso uvařil i servíroval
2. 1,4.5

²⁴ Kuchař vytáhl kýtu,¹ s tím, co bylo na ní, položil ²před Saula a Samuel řekl: ³Podívej, co zůstalo! Vezmi si⁴ a jez. Vždyť to bylo uchováno pro tebe na toto setkání, když jsem řekl: Pozval jsem lid. Tak Saul pojedl v ten den se Samuelem.

1. [zvl. kýta byla část pro kněze (Lv 7,32; Nu 18,18) a Saul ji dostává jako výraz pocty Hospodinovu pomazanému]
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
4. h.: Polož před sebe; ($ — různá interpunkce v překladech)

Saul pomazán za krále

²⁵ Když sestoupili z návrší do města, Samuel si povídal se Saulem na střeše.

²⁶ Časně vstali. Stalo se, když ¹vycházela jitřenka,² že Samuel zvolal na Saula na střeše: Vstaň a propustím tě. Saul vstal a oba, on i Samuel, vyšli ven.

1. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
2. Joz 6,15; Sd 19,25; Neh 4,15; Jon 4,7

²⁷ Když sestupovali na konec města, Samuel řekl Saulovi: Řekni služebníkovi, aby šel dál ¹před námi. -- ⌈A on šel dál. Ale⌉² ty se na ³chvíli zastav. Oznámím ti Boží slovo.

1. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
2. n.: Ať jde dál, ale
3. Pozn. 70 v tabulce na str. 1499