¹ Judův hřích je zapsán železným rydlem,¹ diamantovým² hrotem; je vyryt na tabulku jejich srdcí³ a na rohy⁴ vašich oltářů.

1. Jb 19,24; srv. Ex 31,18
2. [ekv. je přizpůsoben dnešní době; diamant nebyl tehdy asi znám, ale ekv. pro tvrdý kámen se stal metaforou pro tvrdost; srv. Ez 3,9: křemen]
3. [členění dle TM; &př. upravuje]
4. Lv 4,7.18.20; [místo očištění se rohy oltáře stávají trvalou připomínkou jejich hříchu]

² Jejich synové myslí¹ na své oltáře a na své posvátné kůly,² na zelené^{3 4}stromy, na vyvýšená návrší,

1. h.: pamatují; srv. Ex 13,3; 20,8; 2Tm 2,8
2. h.: ašery; Dt 7,5; Iz 17,8; [tj. kůly (nebo obrazy, NBS s. 74) zasvěcené bohyni Ašeře; 1K 15,13]
3. 2,20; Ez 6,13
4. sg., jednotné číslo (singulár)

³ ⌈na ¹horách, na poli. Tvůj⌉² majetek a všechny tvé poklady vydám za kořist, tvá návrší kvůli hříchu páchanému na celém tvém území.³

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. dle některých strv. rkpp. Var: Moje horo na poli, tvůj
3. 15,13

⁴ Opustíš, a to kvůli sobě, své dědictví, které jsem ti dal, a nechám tě otročit tvým nepřátelům v zemi, kterou neznáš; protože jste zanítili oheň¹ mého hněvu, a ten bude hořet navěky.

1. 15,14

⁵ Toto praví Hospodin: Prokletý¹ je muž, který spoléhá² na člověka, ³tělo pokládá⁴ za svou sílu⁵ a jeho srdce se odvrací⁶ od Hospodina.

1. 11,3
2. 46,25; Ez 16,15; Iz 31,1; 36,6; n.: doufá v; ::Jr 39,18; 48,6
3. Pozn. 56 v tabulce na str. 1499
4. h.: činí
5. h.: paži (symbol síly)
6. 1S 12,20; Oz 7,14; ::1Kr 15,5

⁶ Bude jako jalovec¹ v pustině,² neuvidí,³ když přijde dobro, usídlí se na vyprahlých místech v pustině, v solné, neobydlené⁴ zemi.

1. 48,6
2. h.: v Aravě / Nížině
3. n.: nezažije; 5,12
4. 50,13.39

⁷ Požehnaný je muž, který ¹spoléhá² na Hospodina a jehož nadějí³ je Hospodin.

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
2. Př 28,25; Iz 12,2; 26,4; ::Jr 7,4
3. 2,37; ::48,13; Ž 40,5; 65,6

⁸ Bude jako strom¹ zasazený² u vody, zapustí své kořeny³ u potoka; nebojí⁴ se, když přijde žár, jeho listí⁵ bude zelené; neobává se ani v roce velkého sucha,⁶ nepřestává ⁷nést ovoce.

1. Ž 1,3
2. Ez 17,8
3. Oz 14,6; Ez 31,7; Př 12,3; Am 2,9; Oz 9,16
4. dle Q; K: neuvidí; [možno chápat buď jako masorety správně opravenou paralelu k v. 6 nebo slovní hříčku podobných h. slov — jirá a jir’e
5. Př 11,28; ::Iz 1,30
6. 14,1
7. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499

⁹ Srdce je ⌈lstivé nade vše,⌉¹ je nevyléčitelné.² Kdo mu porozumí?

1. n.: nejlstivější ze všeho; Gn 27,36; 2Kr 10,19; Dt 29,18—19
2. 15,18

¹⁰ Já, Hospodin, zkoumám ⌈srdce a zkouším ledví,⌉¹ abych ²každému dal³ podle jeho ⁴cest, podle ovoce jeho činů.⁵

1. n : mysl … nitro; 11,20; Př 17,3
2. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
3. Př 24,12; Zj 2,23
4. Pozn. 59 v tabulce na str. 1499
5. 4,18

¹¹ Podobný koroptvi, která sedí na vejcích, ⌈ale nezplodí mladé,⌉¹ je ten, kdo neprávem ²získává bohatství; uprostřed ⌈svého života⌉³ ho opustí a na konci⁴ bude vypadat jako blázen.

1. n.: jež nesnesla; $
2. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
3. h.: svých dnů
4. 5,31; Am 4,2; Iz 41,22

¹² Trůne¹ slávy, vyvýšený od počátku, místo naší svatyně!

1. 14,21; 3,17

¹³ Naděje¹ Izraele, Hospodine! Všichni, kdo tě opouštějí,² se budou stydět. Ti, kteří se ⌈od tebe⌉³ odvrátili, budou zapsáni do země stínů, protože opustili pramen živé⁴ vody, Hospodina.

1. 14,8; 50,7
2. 2,17; Iz 1,28; Oz 4,10; ::Joz 24,16
3. h.: ode mne
4. 2,13; Gn 26,19; n : čerstvé

¹⁴ Uzdrav¹ mě, Hospodine, a budu uzdraven, zachraň² mě a budu zachráněn, ⌈protože ty jsi má chvála.⌉³

1. Ž 6,3
2. Ž 3,8
3. n : Proto tě budu chválit; Dt 10,21; Ž 71,6

¹⁵ Hle, oni mi říkají: Kde je Hospodinovo slovo? Ať ¹konečně přijde!

1. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]

¹⁶ ⌈Já jsem se nedral, abych byl tvým pastýřem,⌉¹ netoužil jsem po žalostném dni. Ty znáš to, co ²vyšlo z mých rtů, bylo to před tvou tváří.

1. var: Nenaléhal jsem na tebe, abys přivedl pohromu; $
2. podstatné jméno

¹⁷ Nebuď mi postrachem, ty jsi moje útočiště¹ ve zlý den.

1. Jl 4,16; srv. Jr 16,19v; 2S 22,3

¹⁸ Ať jsou zahanbeni ti, kdo mě pronásledují, ale já ať zahanben nejsem; oni ať jsou vyděšeni, ale já ať vyděšen nejsem. Přiveď na ně zlý den, zlom je dvojnásobným¹ zlomením.

1. 16,18

Svěcení sobotního dne

¹⁹ Hospodin mi řekl toto: ¹Jdi a postav se v bráně² synů lidu,³ kterou vcházejí a vycházejí judští králové, a ve všech jeruzalémských branách

1. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
2. 7,2
3. [její umístění není jisté, někteří ji ztotožňují s benjamínskou bránou v 37,13]

²⁰ a ¹řekni jim: Slyšte² Hospodinovo slovo, judští králové, všichni ³Judejci i všichni obyvatelé Jeruzaléma, kteří vcházíte těmito branami.

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
2. 7,2; 19,3
3. označení země či lidu; př. Egypt = Eypťané (1S 10,18); Amálek = Amálekovci (1S 14,48); v H. bráno jako kolektivium = země či město je “matkou” jeho obyvatel.

²¹ Toto praví Hospodin: ⌈Kvůli svému ¹životu se mějte na pozoru⌉² a v sobotní den nenoste náklad³ ani ho ⁴ne vnášejte jeruzalémskými branami.

1. Pozn. 78 v tabulce na str. 1499
2. n.: Dejte si na sebe (h.: na své duše) pozor; srv. Př 7,23
3. h.: břemeno; Neh 13,15.19; [šlo o náklad obchodního zboží]
4. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499

²² Nevynášejte v sobotní den náklad¹ ze svých domů, nedělejte žádnou práci, ale ²svěťte sobotní den, jak jsem přikázal vašim otcům.

1. h.: břemeno; Neh 13,15.19; [šlo o náklad obchodního zboží]
2. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]

²³ Avšak neposlouchali¹ a nenakláněli^{2 3}ucho, ale zatvrdili svou šíji, aby neposlouchali a nepřijímali kázeň.⁴

1. 16,12; 18,10
2. 7,24.26; 19,15
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
4. 7,28; 32,33*

²⁴ Stane se, jestliže mě ¹opravdu uposlechnete, je Hospodinův výrok, a nebudete v sobotní den ²vnášet branami tohoto města žádný náklad,³ ale budete světit sobotní den a nebudete v něm dělat žádnou práci,

1. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
2. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
3. v. 21

²⁵ že pak budou vcházet branami tohoto města králové a knížata, kteří sedí na Davidově trůnu,¹ kteří jezdí na voze² a na koních, oni i jejich knížata, judští muži a obyvatelé Jeruzaléma a toto město bude obydlené navěky.

1. 22,2.30; 2S 3,10
2. n.: vozech; 1S 8,11; 1Kr 1,5

²⁶ Pak přijdou¹ lidé z judských měst, z okolí Jeruzaléma, ze země Benjamín, ze Šefely,² z pohoří a z Negebu a ³přinesou zápalnou oběť, obětní hod, přídavnou oběť a kadidlo a ⁴přinesou oběť díků do Hospodinova domu.

1. n.: budou přicházet
2. 32,44; 33,13; Dt 1,7p; Joz 11,16
3. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499

²⁷ Ale jestliže mě neuposlechnete, abyste světili sobotní den a nenosili náklad¹ a ne vcházeli v sobotní den jeruzalémskými branami, potom zapálím v jeho branách oheň² a stráví jeruzalémské paláce a neuhasne.

1. v. 21
2. 49,27; 50,32; srv. Joz 6,24