¹ Stalo se ke mně Hospodinovo slovo:

² Jdi¹ a ⌈²volej k Jeruzalému:⌉³ ⌈Toto praví Hospodin:⌉⁴ Pamatuji⁵ na tebe, na oddanost⁶ tvého mládí,⁷ na lásku tvého zasnoubení, ⌈kdy jsi za mnou chodila⌉⁸ pustinou,⁹ zemí neosetou.

1. [Tento příkaz dostal Jr 13× (gram. je většinou ve formě inf. abs.: 3,12; 13,1; 17,19; 19,1; 28,13!; 35,2; pouze v 13,4.6 jako impv.)]
2. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
3. h.: volej do uší Jeruzaléma; tj. k obyvatelům J.; srv. 29,29; 36,6; Iz 49,20; Gn 20,8p; Dt 5,1; Mt 3,5
4. [h. vazba „Tak řekl H.“ je v Jr použita 150× (oproti 30× v Iz); Ex 4,22p]
5. n.: Vzpomínám; 31,20; 44,21
6. n.: věrnost; h.: milosrdenství; Iz 40,6; Oz 6,4; Př 20,6; 2S 16,17
7. 3,4; 22,21; Oz 2,17
8. h.: na tvé chození
9. Dt 2,7

³ Izrael je svatý¹ Hospodinu, prvotina² jeho úrody -- všichni, kdo jej sžírají, se proviňují; přijde na ně zlo, je Hospodinův výrok.

1. h.: svatost
2. [tak jako prvotiny sklizně patřily kněžím (Dt 18,4; 26,2n), Izrael měl patřit Hospodinu; srv. Jk 1,18!]

⁴ ⌈Slyšte Hospodinovo slovo,⌉¹ ⌈dome Jákobův⌉² a všechny čeledi domu izraelského:

1. 7,2*; [tuto výzvu vyslovil Jr 8×; srv. 2Kr 7,1p; Iz 1,10; 28,14; Ez 13,2; Oz 4,1]
2. 5,20; Ex 19,3p

⁵ Toto praví Hospodin: Co na mně vaši otcové našli špatného, že se ode mne vzdálili?¹ Chodili² za nicotností³ a nicotností se stali.⁴

1. Ez 44,10
2. 7,6; Dt 6,14; Sd 2,12; Oz 5,11; 1Kr 18,18
3. n.: nicotnými modlami; 8,19; 10,8; Dt 32,31; Jon 2,9
4. Oz 9,10v

⁶ Neřekli: Kde je Hospodin, ten, který nás ¹vyvedl² z egyptské země, ten, který nás ³vodil⁴ pustinou, zpustlou zemí plnou jam, ⌈vyprahlou⁵ zemí nejhlubší tmy,⌉⁶ zemí, jíž ⁷nikdo neprochází a ve které člověk nebydlí?

1. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
2. 7,22; Dt 5,6p; 20,1; Joz 24,17; Neh 9,18; 11,4.7; 2S 7,6; Iz 63,11
3. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
4. v. 17; Dt 8,15
5. Oz 13,5
6. LXX: zemí bezvodou a neplodnou; n.: … tmy černé jako smrt (srv. 13,16; Ž 23,4p)
7. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499

⁷ Přivedl jsem vás do země sadů, abyste jedli její ovoce¹ a její dobré věci.² Přišli jste však a mou zemi jste poskvrnili³ a mé dědictví⁴ jste učinili ohavností.

1. Nu 13,23nn
2. Dt 6,11; Iz 1,19
3. Dt 21,23; Ez 5,11
4. tj. zemi, kterou jsem vám dal do dědictví; 12,7nn; 16,18; Dt 4,38

⁸ Kněží neřekli: Kde je Hospodin? Ti, kteří se zabývají zákonem,¹ mě neznají.² Pastýři³ se proti mně vzbouřili.⁴ Proroci prorokovali ⌈skrze Baala⌉⁵ a šli za tím, co jim neprospěje.⁶

1. srv. 8,8; 18,18; Dt 33,10
2. [h. sloveso jádá zahrnuje nejen rozumové poznání, ale též citový a volní závazek; srv. Ex 6,3; Př 3,6; 1S 2,12; 3,7; 1Kr 18,36)]; 4,22; 9,2; 14,18; ::31,34; Oz 5,4
3. n : vládcové; 6,3; 23,1
4. 3,13; Iz 1,2; Oz 7,13
5. h.: v Baalovi; n.: ve jménu Baalově; 23,13
6. [možná slov. hříčka mezi h. baal (Baal) a jaal (neprospět)]; 1S 12,21; Iz 44,10

⁹ Proto s vámi ještě povedu¹ při, je Hospodinův výrok, a povedu při i se syny vašich synů.²

1. Mi 6,1; srv. Iz 1,18
2. [to, co učinili rodiče, má důsledky i pro jejich potomky; srv. Dt 5,10; 11,6]

¹⁰ Vždyť projděte ⌈ostrovy Kitejců a dívejte se, pošlete do Kédaru⌉¹ a velmi pozorně sledujte, dívejte se, jestli se tam stalo něco takového.

1. ostrovy Kitejců [= Kypr (Iz 23,1.12)] … Kédaru, [=dnešní Saudská Arábie]; tj. na západ … na východ (čili po celé zemi); 49,28p; 1Pa 1,29; Pís 1,5; Iz 21,16

¹¹ Cožpak nějaký národ vyměnil bohy? A přitom to bohové¹ nejsou! Ale můj lid zaměnil ²svoji³ slávu za to, co mu neprospěje.

1. 16,20; Iz 37,19; Dt 32,17.21; Ga 4,8
2. tiqqúné sóferím, písařské opravy [např. Jr 2,11]
3. var.: mou (slávu, tj. mě = svého Boha); Oz 4,7; Ž 106,20; srv. 1Kr 8,23

¹² Zhrozte se¹ nad tím, nebesa, zděste² se, strňte,³ je Hospodinův výrok.

1. n.: Užasněte; 18,16
2. n.: ať vám hrůzou vstávají vlasy; Ez 27,35
3. h.: úplně vyschněte; Ž 106,9; Oz 13,15

¹³ Vždyť můj lid spáchal¹ dvojí zlo: Opustili² mne, pramen živé³ vody a⁴ vykopali si cisterny, puklé cisterny, které vodu nedrží.

1. 18,13; Dt 4,25; 31,18
2. 1,16; 5,7.19; 16,11; 19,4; 22,9
3. 17,13; Za 14,7; srv. J 4,14
4. h.: aby

Důsledky nevěrnosti

¹⁴ Je snad Izrael otrokem? Nebo ⌈snad ¹doma zrozeným otrokem?⌉² Proč³ se stal kořistí?⁴

1. Pozn. 53 v tabulce na str. 1499
2. n.: se zrodil do otroctví; [tj. je dítětem narozeným rodičům, kteří již jsou otroky]
3. 2,31
4. 15,13; Iz 42,22

¹⁵ Řvou nad ním mladí lvi,^{1 2}pozvedají svůj hlas. Učinili jeho zemi hroznou pustinou,³ jeho města jsou vypálena a bez obyvatel.

1. [metafora pro Asyřany, resp. později Babyloňany — 50,17!]
2. Pozn. 79 v tabulce na str. 1499
3. 25,11; Iz 13,9

¹⁶ Také synové Memfidy¹ a Tachpanchésu se ti budou pást na temeni hlavy.

1. 44,1

¹⁷ Zdali sis to nezpůsobila ⌈tím, že jsi opustila⌉¹ Hospodina, svého Boha, tehdy, kdy tě ²vodil po cestě?

1. h.: svým opuštěním
2. Pozn. 65 v tabulce na str. 1499

¹⁸ A teď? K čemu je ti cesta do Egypta? Abys pila¹ vodu z Šíchoru?² A k čemu je ti cesta do Asýrie?³ Abys pila vodu z řeky⁴ Eufratu?

1. [stále je řeč o Izraeli — obraz pro hledání pomoci skrze politické spojence; srv. Iz 30,2; Oz 7,11; 12,2]
2. [tj. ramene Nilu; Joz 13,3; Iz 23,3]
3. Pl 5,6; Oz 5,13
4. srv. Dt 1,7; Joz 1,4

¹⁹ Bude tě vychovávat tvé vlastní zlo a budou tě kárat tvá ¹odvrácení.² Jen poznej a viz, že je zlé a trpké,³ když opouštíš Hospodina, svého Boha, a není v tobě bázeň⁴ přede mnou,⁵ je výrok Panovníka, Hospodina zástupů.

1. pl., množné číslo (plurál)
2. n.: odpadnutí; 3,22
3. n.: hořké; 4,18!
4. n.: strach (ojedinělý f. tvar od běžného m.); srv. 1S 11,7; Jr 32,40
5. (rychlá změna adresáta, u Jr běžná; srv. 5,14)

²⁰ Neboť již dávno ⌈jsem zlomil tvé jho, zpřetrhal jsem tvá pouta, a ty jsi řekla: Nebudu hřešit.¹ A přece⌉² na každém vyvýšeném návrší a pod každým zeleným³ stromem roztahuješ nohy a smilníš.⁴

1. h.: překračovat; n : sloužit modlám
2. var.: jsi zlomila své jho, přetrhala svá pouta a řeklas: Nebudu ti sloužit. Vždyť; 5,5
3. n.: dužnatým; 3,6.13; Dt 12,2; Iz 57,5; Ez 6,13
4. n.: oddáváš se prostituci; Ez 20,30; Oz 4,15

²¹ Já jsem tě zasadil¹ jako vybranou² révu, zcela spolehlivé³ símě. Jak to, že ses mi změnila v ⌈podřadné cizí víno?⌉⁴

1. 11,17; 12,2; 24,6; 32,41; 42,10!; Ž 44,3
2. Iz 5,2; Ž 80,9
3. n.: pravé; srv. J 15,1
4. n : páchnoucí hrozny divokého vína / zdegenerovanou révu; srv. 6,9; Oz 10,1

²² I když se umyješ sodou¹ a naděláš si spoustu louhu,² poskvrna tvé viny přede ³mnou zůstává, je výrok Panovníka Hospodina.

1. h.: vypereš v sodě (tj. v uhličitanu sodném)
2. n.: mýdla
3. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499

²³ Jak to, že říkáš: Neposkvrnila¹ jsem se, za baaly jsem nechodila? Pohleď na svou cestu² tam v údolí,³ poznej,⁴ cos učinila, ty mladá rychlá⁵ velbloudice, ⌈která se proháníš po svých cestách,⌉⁶

1. Př 30,12
2. n.: své jednání (n.: to, cos vyváděla)
3. [tj. údolí Hinomovo (kde se děti obětovaly Baalovi a Molochovi; viz 7,31n)]
4. n.: pochop
5. n.: zbrklá
6. h.: proplétající své cesty

²⁴ ty divoká oslice, navyklá pustině. V touze své duše větří ve ¹větru. Kdo ji může odvrátit ⌈od její vášně?⌉² Všichni, kdo ji hledají, se vůbec neunaví, najdou ji v ⌈čas říje.⌉³

1. Pozn. 83 v tabulce na str. 1499
2. n.: v její říji
3. h.: jejím měsíci

²⁵ ⌈Chraň¹ svou nohu, aby nebyla bosá,⌉² a své hrdlo před žízní. Na to říkáš: ⌈Není naděje!⌉³ Kdepak! Vždyť jsem si zamilovala cizince⁴ a budu chodit za nimi.

1. h.: Zadrž
2. n : Dej si pozor, ať nechodíš bosa; 2S 15,30; Iz 20,2nn
3. n.: Beznadějné / V žádném případě; 18,12
4. n.: cizí bohy

²⁶ Jako je zahanben zloděj,¹ když ho dopadnou, tak ²bude zahanben dům izraelský -- oni, jejich králové, jejich knížata, jejich kněží i jejich proroci,

1. 48,27
2. pl., množné číslo (plurál)

²⁷ kteří říkají dřevu:¹ Ty jsi můj otec, a kameni: Ty jsi nás² zplodil,³ neboť se ke mně obrátili zády,⁴ a ne tváří, ale ⌈když se jim daří zle, říkají:⌉⁵ Povstaň a zachraň nás!

1. 3,9; Dt 4,28; Iz 37,19; Ez 20,32
2. K: mne
3. h.: porodila (kámen je f.)
4. 32,33; 7,24; Dt 31,18; Iz 45,22; [paradox je v h. o to silnější, že ačkoliv později je „obracení“ zobecněno na cokoliv, pův. sloveso má stejný kořen s výrazem tvář, tedy :— obrátit svou tvář, a proto :— pohledět (srv. Ž 25,16)]
5. h.: v čase jejich zla (podobně i v násl. v.) řeknou

²⁸ Kde jsou tvoji bohové,¹ které sis učinil? Ať povstanou, jestli tě zachrání, když se ti daří zle.² Vždyť kolik je tvých měst, tolik je, Judo, tvých bohů.³

1. Dt 32,37; Sd 10,14
2. Oz 5,15; Iz 26,16
3. 11,13

^{29 1}Proč se mnou vedete² při? Všichni jste se proti mně vzbouřili, je Hospodinův výrok.

1. Pozn. 74 v tabulce na str. 1499
2. v. 9

³⁰ Nadarmo jsem bil vaše syny, kázeň¹ nepřijali. Váš meč vám požral proroky² jako lev ³zabiják.

1. 5,3; 35,13; Sf 3,2; Př 1,3*
2. Neh 9,26
3. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]

³¹ Pohleďte, vy z této generace,¹ na Hospodinovo slovo! Což jsem byl Izraeli pustinou? Či zemí temnoty? Proč² můj lid říká: ⌈Jsme svobodní,⌉³ už k tobě nepřijdeme?

1. 7,29
2. v. 14; 8,5
3. n.: Vyprostili jsme se (ze jha); LXX: Nikdo nad námi nebude panovat

³² Cožpak zapomene panna na své ¹ozdoby² nebo nevěsta na svoje pentle? Ale můj lid na mě již dávno³ zapomněl.⁴

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. 4,30; Ez 16,11
3. h.: před bezpočtem dnů; srv. Na 2,9
4. 3,21; Sd 3,7; 1S 12,9; Ž 9,18; Iz 17,10*

³³ Jak vylepšuješ svoji cestu, abys hledala lásku! ⌈Proto i špatné ženy jsi naučila svým cestám.⌉¹

1. n.: Jistě můžeš učit svému jednání i ty nejhorší z žen; ($)

³⁴ I na okraji tvého roucha se nachází krev¹ nevinných² chudáků. Nedopadla jsi je při vloupání,³ ⌈ani při čemkoliv takovém.

1. h.: krev duší; 7,6
2. 19,4; 22,3; Ž 10,8
3. Ex 22,1

³⁵ Avšak⌉¹ říkáš: Protože jsem nevinná,² jeho hněv³ ode mě bude jistě odvrácen. Hle, soudím tě podle tvých ⁴řečí: Nezhřešila jsem.

1. n.: Ale přes to všechno ještě
2. Sd 15,3
3. 4,8.26; 23,20; Dt 13,18; Ž 2,12; 78,38; Pl 1,12
4. infinitiv konstruktivní (vázaný)

³⁶ Jak velice lehkovážně ¹měníš svou cestu! Tak jako jsi byla zklamána² Asýrií, budeš zklamána i Egyptem.³

1. infinitiv konstruktivní (vázaný)
2. 48,13; Iz 20,5
3. 42,14n; Iz 30,2

³⁷ Také odtamtud vyjdeš s rukama na ¹hlavě,² protože Hospodin zavrhl tvé naděje³ a neuspěješ s nimi.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. 2S 13,19!
3. n.: ty, ve které doufáš; 17,7; 48,13