¹ Jestliže se, Izraeli,¹ navrátíš, je Hospodinův výrok, jestliže se navrátíš ke mně, a jestliže z mé ²přítomnosti odstraníš své ohavné³ modly a nebudeš se toulat,

1. 3,1.12; Jl 2,12
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
3. 7,30; Dt 29,16

² ale budeš přísahat: Jakože živ¹ je Hospodin! -- pravdivě,² podle práva a spravedlivě -- potom si jím³ budou žehnat národy a jím se budou chlubit.⁴

1. 5,2; 12,16; 16,14; 22,24; 23,7; Nu 14,21; Sd 8,19p
2. ::5,2.7
3. n.: v něm
4. Jr 41,16

³ Neboť toto praví Hospodin judským mužům a Jeruzalému: Zorejte si úhor¹ a nezasévejte do trní!²

1. Oz 10,12
2. [to bylo pro zemědělce skutečným pokušením, aby — když tvrdla země — zanedbával orání a zaséval do trní]

⁴ Obřežte se pro Hospodina a odstraňte předkožky¹ svého srdce, judští muži a obyvatelé Jeruzaléma. Jinak můj hněv ²vyšlehne jako oheň,³ vzplane a kvůli vašim zvráceným⁴ činům neuhasne.

1. 9,24n; srv. 6,10; Dt 10,16; 30,6; Ř 2,28n; Ko 2,11
2. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
3. 15,14; Nu 11,1; Pl 2,4; Na 1,6
4. 21,12; Dt 28,20; Iz 1,16*

Od severu přijde soud

⁵ Oznamte v Judsku, rozhlaste v Jeruzalémě a řekněte: Trubte¹ v zemi na beraní roh. Hlasitě volejte a říkejte: Shromážděte se a ²pojďme do opevněných měst.

1. 6,1; Nu 10,9
2. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499

⁶ Pozdvihněte korouhev¹ k Sijónu,² rychle do bezpečí,³ neotálejte! Protože ze severu⁴ přivedu⁵ zlo a velkou zkázu.

1. [způsob ohlášení války; v. 21; 50,2; Iz 13,2nn]
2. 3,14!; 8,19; 9,18; 14,19; 30,17
3. Ex 9,19
4. 1,14; 6,1
5. h.: přivádím; 5,15; 6,19; 11,11.23; 19,3; 23,12; 32,42; 35,17!

⁷ Lev¹ vystoupil ze svého houští a ²ničitel národů vyrazil; vyšel ze svého místa, aby tvou zemi učinil předmětem hrůzy;³ tvá města padnou, budou bez obyvatel.

1. [zde obrazné označení pro Nebúkadnesara; srv. Jl 1,6; Na 2,12]
2. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
3. 18,16; Dt 28,37*

⁸ Proto¹ se přepásejte pytlovinou,² bědujte a naříkejte, protože se od nás neodvrátil Hospodinův planoucí hněv.³

1. v. 28
2. 6,26
3. v. 26; 30,24; Nu 25,4; Iz 13,13*

⁹ ⌈I stane se v onen den,⌉¹ je Hospodinův výrok, že ⌈král i knížata ztratí odvahu,⌉² kněží se zděsí a proroci budou ohromeni.³

1. 30,8; Iz 7,18p
2. h.: zahyne srdce krále a srdce knížat
3. h.: strnou údivem; n.: budou v šoku

¹⁰ Řekl jsem: Ach,¹ Panovníku Hospodine, vždyť tys tak podvedl tento lid i Jeruzalém! ²Prý: budete mít pokoj,³ a přitom k duši⁴ sahá meč!

1. 1,6; 14,13
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. tzn.: Budete se mít dobře
4. n.: na život; srv. Ž 105,18

¹¹ V oné době bude tomuto lidu a Jeruzalému řečeno: ⌈Žhavý vítr⌉¹ se valí ⌈z holých návrší pustinou⌉^{2 3}přímo k ⌈dceři mého lidu.⌉⁴ Ne, aby províval, ani aby čistil.

1. srv. 13,24; n.: dech zpražující / duch běloskvoucí
2. n.: holými cestami (srv. 3,2) v pustině
3. Pozn. 59 v tabulce na str. 1499
4. častý poetický výraz (13× Jr + Pl) asi znamená: mému drahému / ubohému lidu; 6,26; Iz 22,4*; srv. dcera sijónská (4,31; Iz 1,8; Pl 1,6p)

¹² Vítr¹ silnější než tento² se ³přižene ke mně;⁴ nyní také já ⌈nad nimi vyslovím rozsudek.⌉⁵

1. h.: duch
2. n.: k takovému účelu
3. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
4. n.: na můj příkaz
5. h.: řeknu soudy proti nim; srv. 1,16; 39,5

¹³ Hle, zdvihne se jako mračna a jeho válečné vozy jako vichřice; jeho koně jsou rychlejší než orlové. Běda¹ nám, neboť jsme zničeni.

1. [obvyklá slova pohřebního nářku nebo úvod výroku o soudu; vyjadřují beznaděj a nevyhnutelnost osudu]; srv. v. 31; 6,4*

¹⁴ Jeruzaléme, umyj¹ své srdce od zla, abys byl zachráněn. Dokdy budou ve tvém nitru zůstávat ⌈tvé ničemné myšlenky?⌉²

1. 2,22; srv. Iz 1,16v
2. Př 6,18; n: m. na tvou vlastní sílu; Oz 12,4; LXX: uvažování o strastech

¹⁵ Neboť hlas oznamuje z Danu¹ a z Efrajimského pohoří² se hlásí zkáza.

1. 8,16; 2S 24,15
2. 31,6; 50,19

¹⁶ ⌈Ohlašte národům,⌉¹ hle, ⌈zvěstujte v Jeruzalémě:⌉² Z daleké země přicházejí obléhatelé³ a volají⁴ proti judským městům.

1. n.: Upozorňujte ty pohany
2. h.: vyhlašte o (/ proti / k) Jeruzalému
3. (základní h. význam: strážci)
4. n.: křičí; h.: vydávají svůj hlas; 48,34

¹⁷ Jako ¹hlídači pole jsou okolo něj, protože byl vůči mně vzpurný,² je Hospodinův výrok.

1. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
2. Iz 1,20; Oz 14,1

¹⁸ Tvé ¹jednání² a tvoje činy ti to způsobily;³ to je ⌈tvé zlo,⌉⁴ jak je to trpké⁵ a zachvátilo to i tvé srdce.

1. Pozn. 59 v tabulce na str. 1499
2. 2Pa 28,26; Ez 36,17
3. 2,17
4. n.: tvoje bída
5. 2,19

Bolest v srdci proroka

¹⁹ ⌈Nitro, mé nitro!⌉^{1 2}Svíjím se bolestí. ⌈Srdce mám sevřené,⌉^{3 4}srdce mi buší! Nebudu mlčet, protože jsi slyšela, má duše, zvuk beraního rohu a válečný křik.⁵

1. h.: Mé vnitřnosti, mé vnitřnosti; srv. 31,20; Jb 30,27; Iz 16,11; Pl 1,20
2. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
3. h.: Stěny mého srdce; ($)
4. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
5. 1S 4,5; Sf 1,16

²⁰ Hlásí se zkáza¹ za zkázou, protože je ničena celá země; náhle jsou zničeny² mé stany, v okamžiku mé celty.

1. n.: krach …; v. 6; 6,1; h.: roztřískání za roztřískáním
2. 10,20; 9,18

²¹ Dokdy budu vidět korouhev a slyšet zvuk beraního rohu?¹

1. 6,1; 42,14; 51,27; Ex 19,16p; Sd 3,27; Ez 33,3; Am 2,2

²² Vždyť můj lid je jako hlupák,¹ neznají² mě. Jsou to ⌈synové bláznů⌉³ a ničemu nerozumějí.⁴ Moudrost⁵ mají pro páchání zla,⁶ ale jak konat dobro, to nevědí.

1. Dt 32,6; Iz 19,11; Oz 9,7; Př 1,7
2. 2,8p; Oz 5,4; 8,2
3. n : blázni; 5,21
4. Iz 27,11
5. Iz 5,21; ::Oz 14,10; Ř 16,19
6. 13,23; Př 4,16; Ž 52,5

²³ Pohleděl jsem na zemi, a hle, byla pustá¹ a prázdná,² a k nebesům, ale jejich světlo³ nebylo.

1. tzn. prosta pořádku i smyslu
2. Gn 1,2
3. 13,16; Iz 5,30

²⁴ Pohleděl jsem na hory, a hle, třásly¹ se, i všechny kopce se otřásaly.

1. Iz 13,13; 24,18

²⁵ Pohleděl jsem, a hle, nebyl žádný člověk a všechno nebeské ptactvo ¹uletělo.²

1. pl., množné číslo (plurál)
2. 9,9

²⁶ Pohleděl jsem, a hle, ovocný¹ sad se stal pustinou² a všechna jeho města byla zbořena ³před Hospodinem, ⁴před jeho planoucím hněvem.⁵

1. n.: úrodná země; n.: Karmel [úrodné pohoří od Haify k jihu]
2. 9,11; 12,10
3. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
4. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
5. v. 8; 12,13*

²⁷ Neboť toto praví Hospodin: Celá země bude zpustošena,¹ ale ²nezničím ji úplně.³

1. 6,8
2. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
3. 5,10.18; 30,11; Neh 9,31

²⁸ Proto¹ bude země truchlit² a nebesa se svrchu zachmuří, neboť jsem vyslovil, co zamýšlím,³ a nebudu toho litovat,⁴ neodvrátím se od toho.

1. v. 8; Mi 1,8
2. 12,4.11; Iz 24,4; 33,9
3. n.: jsem naplánoval, srv. Ž 17,3
4. 1S 15,29

²⁹ Před zvukem jezdce a lukostřelce¹ utíká celé² město, ³jdou do houštin a vystupují do skal, ⌈všechna města jsou opuštěná⌉⁴ a ⁵nikdo v nich nebydlí.

1. podle h. sg.; některé překlady berou jako kolektivní s.
2. n.: každé
3. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
4. h.: celé (to) město je opuštěno; [snad Haifa, srv. v. 26 — Karmel]
5. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499

³⁰ A ty, zpustošená, co to děláš, že se oblékáš do karmínu,¹ že se zdobíš zlatou ozdobou, že si líčidlem² zvýrazňuješ ³oči? Nadarmo se krášlíš! Milenci⁴ tebou pohrdají. ⁵Usilují o tvůj ⁶život.

1. Ex 25,4p; 2S 1,24; Př 31,21; Iz 1,18
2. h.: antimonem; [černý prášek, používaný v Egyptě i jinde ke zdůrazňování očních kontur; srv. 2Kr 9,30; Ez 23,40]
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
4. h.: Tvoji rozkošníci
5. Pozn. 55 v tabulce na str. 1499
6. Pozn. 78 v tabulce na str. 1499

³¹ Neboť jsem slyšel jakoby křik ženy svíjející se bolestí, jakoby úzkostné sténání prvorodičky, křik dcery¹ sijónské, která lapá po dechu, vztahuje^{2 3}dlaně a volá: Běda⁴ mi, protože má duše umdlela kvůli ⁵vrahům.

1. v. 11p; 6,2; 2Kr 19,21; Ž 9,15
2. Iz 1,15; 1Kr 8,22
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
4. v. 13; 6,4
5. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]