¹ Slova¹ Jeremjáše,² syna Chilkijášova, z kněží,³ kteří byli v Anatótu⁴ v zemi Benjamín,

1. zde ve smyslu: Řeči a činy / Dějiny; srv. 51,64!
2. [v textu je ponecháno zažité počeštěné jméno z h. Jirmejáhú, tj. „Vyvyšuje Hospodin“; srv. Neh 10,3]
3. srv. 1Kr 2,26
4. [dnešní Anata, asi 4 km sev. od Jeruzaléma; 11,23; 29,27; 32,7n]

² ke kterému se stalo¹ Hospodinovo slovo ve dnech judského krále Jóšijáše,² syna Amónova, ve třináctém roce³ jeho ⁴kralování

1. 7,1p; [první z 43 případů u Jr kdy „se stalo (h.: bylo / n : přišlo) slovo“; (28× ve spojení s „Hospodinovo slovo“, 14× se „slovo od Hospodina“ a v 26,1pouze se „slovo“); srv. 1S 15,10p; Ez 1,3; srv. Ex 4,22p; Dt 1,11p]
2. 2Kr 21,24
3. [tj. 626 př. Kr.]
4. infinitiv konstruktivní (vázaný)

³ a stávalo se ve dnech judského krále Jójakíma,¹ syna Jóšijášova, až do ²konce jedenáctého roku³ vlády judského krále Sidkijáše,⁴ syna Jóšijášova, až do ⌈vystěhování Jeruzaléma⌉⁵ v pátém měsíci toho roku.

1. 22,18; 26,1.21; 35,1; 36,1; 45,1; 52,2; 2Kr 23,34; Da 1,1
2. infinitiv konstruktivní (vázaný)
3. [tj. 586 př. Kr.]
4. 21,1; 2Kr 24,17
5. n.: odvlečení Jeruzaléma do zajetí

⁴ Stalo se ke mně Hospodinovo slovo:

⁵ Dříve, nežli jsem tě¹ utvořil v nitru,² znal³ jsem tě a dříve, nežli jsi vyšel z lůna⁴ matky, posvětil jsem tě a dal⁵ jsem tě za proroka národům.⁶

1. Iz 44,21; Ga 1,15
2. h.: břichu; n.: lůnu
3. („poznání“ člověka Bohem–)n : vyvolil!; srv. Gn 18,19; Am 3,2; Ř 8,29
4. 20,17; 1S 1,5; Sk 3,2
5. n.: ustanovil; 6,27; Dt 1,15
6. 25,13; 46,1p

⁶ Řekl jsem: Ach,¹ ⌈Panovníku Hospodine,⌉^{2 3}podívej, neumím mluvit,⁴ vždyť jsem jen mládenec.⁵

1. 4,10; Joz 7,7; Ez 4,14
2. [dle h. tradice čteno (Adonai Elohim): Pane Bože; srv. 4,10; 14,13; 32,17.25; Ez 4,14; Gn 15,2 = první výskyt z 29 jakožto oslovení v StS; Zj 11,17; srv. Ž 3,8p!]
3. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499
4. Ex 4,10—12
5. n.: chlapec; [h. výraz zahrnuje značný věkový rozsah — od nemluvněte (Ex 2,6) až po mladé muže (2S 18,5); dobře je to vidět na srv. 1S 2,11 + 17; nevíme, kolik bylo Jeremjášovi let; srv. Gn 22,5; 1S 16,11; 1Kr 3,7; Iz 3,4]

⁷ Hospodin mi řekl:¹ Neříkej, jsem jen mládenec, ale ke všem, ke kterým tě pošlu,^{2 3}jdi⁴ a vše, co ti přikáži, ⁵mluv.⁶

1. 20,7
2. ::14,14!; 19,14; 28,9; Dt 34,11; 1S 15,1; Iz 6,8; Ag 1,12
3. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
4. 2,2p
5. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
6. v. 17; 22,1; 26,2; 34,2; 35,2; 45,1; 50,1; Ex 20,19; Kaz 1,7; Ez 3,1; 6,2v

⁸ Neboj¹ se jich, protože já jsem s tebou,² abych tě vysvobodil,³ ⌈je Hospodinův výrok.⌉⁴

1. 30,10; Gn 15,1; Joz 11,6; 2Kr 1,15; Ez 2,6; 3,9; Da 10,12; Sk 18,9
2. v. 19; 15,20; 30,11; 42,11; 46,28; Gn 21,22; Iz 43,5
3. Ex 3,8; Neh 9,28; Ž 7,2p; 40,14; Jon 4,6
4. [srv. Gn 22,16p; Ez 5,11p; u Jr použito 153×, nejvícekrát v StS (244×); (v Malých prorocích se vazba nevyskytuje pouze v Jon a Abk)]

⁹ Pak Hospodin vztáhl svou ruku a dotkl¹ se mých úst. Hospodin mi řekl: Hle, dal² jsem svoje slova do tvých úst.

1. Iz 6,7; 1S 10,26
2. n.: dám / dávám (srv. Ž 4,8; Př 4,2; kdy pf. vyjadřuje jistotu s jakou je dáváno); srv. Dt 18,18!; Jr 30,2; 2Tm 3,16

¹⁰ Pohleď, dnes tě ustanovuji nad národy a nad královstvími, abys vyvracel¹ a ničil, hubil² a bořil, abys budoval a sázel.

1. 45,4
2. 18,7; 31,28

¹¹ Stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Co vidíš, Jeremjáši? Řekl jsem: Vidím prut mandlovníku.

¹² Hospodin mi řekl: Dobře jsi viděl, protože bdím¹ nad svým slovem, ⌈abych ho uskutečnil.⌉²

1. [sl. hříčka: mandlovník (strom, který v Izraeli kvete jako první) — h. šáqéd, bdím (tak jistě a brzy přijdou Boží soudy) — h. šóqéd]; 31,28; 44,27; Iz 55,10—11; Ez 12,28; Da 9,14
2. h.: k jeho vykonání

¹³ Stalo se ke mně Hospodinovo slovo podruhé:¹ Co vidíš? Řekl jsem: Vidím kouřící hrnec, obrácený² sem od severu.

1. 13,3; 33,1; 1Kr 9,2; Ag 2,20
2. h.: jeho tvář je

¹⁴ Hospodin mi řekl: Od severu¹ se bude valit zlo na všechny obyvatele země,

1. 4,6; 25,9; srv. 50,3; Jl 2,20p

¹⁵ neboť hle, já volám všechny čeledě severních království, je Hospodinův výrok. Přijdou a ¹každé² si ³postaví trůn⁴ u vstupu do bran⁵ Jeruzaléma, proti všem jeho hradbám okolo i proti všem judským městům.

1. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
2. (vztahuje se ke královstvím jako metonymie za jejich krále —) n.: každý
3. Pozn. 79 v tabulce na str. 1499
4. n.: soudnou stolici; srv. 43,10
5. 39,3

¹⁶ A já ⌈nad nimi vyslovím svůj rozsudek⌉¹ za všechno jejich zlo, že mě opustili² a pálili oběti³ ⌈jiným bohům⌉⁴ a ⌈klaněli⁵ se ⁶dílu⌉⁷ svých rukou.

1. h.: řeknu svoje soudy proti nim; 4,12; 39,5; L 20,47p
2. 2,13!; Dt 31,16; Joz 24,20; Iz 1,4; Oz 4,10
3. zvl. kadidlo; 7,9*
4. [toto významné a časté spojení z Dt (5,7; 6,14) má z proroků pouze Jr + Oz 3,1, (srv. Iz 42,8); je spojováno se slovesem nemít (Ex 20,3), lít úlitby (Jr 7,18), sloužit (Dt 7,4), klanět se (Dt 30,17; Jr 22,9) a chodit za (7,6)]; 1S 8,8
5. 13,10; ::Ž 5,8
6. pl., množné číslo (plurál)
7. n.: skláněli se před výtvory; 10,3nn; 44,8!; Ž 115,4; Iz 17,8; Oz 14,4; Mi 5,12

¹⁷ Ty však ⌈¹přepásej svá bedra,⌉^{2 3}vstaň⁴ a ⁵mluv proti nim všechno, co ti já přikáži. Netřes se před nimi, jinak tě roztřesu strachem z nich.

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
2. tj. se připrav; srv. Ex 12,11; Jb 38,3; 1Pt 1,13
3. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
4. 13,4; Ex 32,1p
5. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]

¹⁸ A já, hle, ⌈dal jsem tě dnes za opevněné město,⌉¹ za železný sloup a za bronzové hradby proti celé té zemi, proti judským králům a proti jejím knížatům, proti jejím kněžím i proti lidu země.

1. n.: učinil jsem tě dnes opevněným městem; Ez 3,8n

¹⁹ Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou¹ tě, protože já jsem s tebou, je Hospodinův výrok, abych tě vysvobodil.

1. 15,20; 20,11; Ž 129,2