¹ V onen čas, je Hospodinův výrok, ¹vyberou z jejich hrobů² kosti judských králů, kosti jejich knížat,³ kosti kněží, kosti proroků a kosti obyvatel Jeruzaléma

1. Pozn. 67 v tabulce na str. 1499
2. Am 2,1; Iz 14,19p
3. 1,18; 2,26

² a rozházejí¹ je před sluncem, před měsícem a před celým nebeským zástupem,² které si zamilovali, kterým sloužili,³ za kterými chodili,⁴ které vyhledávali a kterým se klaněli;⁵ nebudou sebrány, nebudou pohřbeny,⁶ budou jako hnůj⁷ na ⁸povrchu ⁹země.

1. h.: rozestřou
2. 19,13; Dt 4,19; 2Kr 23,5; 2Pa 33,3
3. 5,19; 16,11; 22,9
4. 7,6; 11,10
5. 1,16
6. 22,19p
7. 9,21; 25,33; 2Kr 9,37; Ž 83,11
8. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
9. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499

³ Celý ostatek¹ pozůstalých² z této zlé čeledi na každém místě, kam jsem ty pozůstalé zahnal,³ si raději vyvolí smrt nežli život, je výrok Hospodina zástupů.

1. 42,2
2. Neh 1,3
3. 16,15

Falešný pokoj těch, kdo chodí po svých cestách

^{4 1}Řekni jim: Toto praví Hospodin: Padnou–li lidé, nepovstanou? Jestliže se někdo odvrátí, nenavrátí se zase zpět?

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]

⁵ Proč¹ se tedy tento lid, Jeruzalém, odvrátil trvalým ²odvrácením?³ Drží se pevně klamu a odmítají⁴ se navrátit.

1. v. 22; 2,31
2. pl., množné číslo (plurál)
3. 2,19; 5,6; 14,7
4. 5,3; 11,10

⁶ Pozorně jsem naslouchal a slyšel, že nemluví správně; není ¹nikdo, kdo by litoval svého zla a ²řekl: Co jsem to provedl? Každý ⌈se odvrací ke svému způsobu života,⌉³ jako⁴ se kůň řítí do boje.

1. Pozn. 66 v tabulce na str. 1499
2. infinitiv konstruktivní (vázaný)
3. n.: se znovu žene dál
4. 23,10

⁷ I čáp na nebi zná svůj určený ¹čas, hrdlička, vlaštovka i jeřáb² zachovávají dobu svého ³příletu,⁴ ale můj lid nezná⁵ Hospodinovo nařízení.⁶

1. pl., množné číslo (plurál)
2. Iz 38,14 (HL), n: drozd
3. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
4. Jb 39,26p
5. 5,4; Iz 1,3; (ve smyslu znát + zachovávat!); 1Kr 2,3; 2S 22,23
6. h.: soud; 5,5

⁸ Jak to, že říkáte: Jsme moudří, máme¹ Hospodinův zákon? Jenže ²podívejte, lživé rydlo písařů ho udělalo lživým.

1. h.: s námi (je); 23,28; 27,18
2. Pozn. 63 v tabulce na str. 1499

⁹ Mudrci se ¹zastydí, zděsí se a budou polapeni. Hle, pohrdli² Hospodinovým slovem, ⌈jakou to mají moudrost?⌉³

1. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
2. 6,19; 1S 15,23p; Iz 5,24; Ez 20,13; Iz 30,12
3. n.: na co je jim moudrost

¹⁰ Proto¹ dám jejich ženy jiným a jejich pole dobyvatelům,² protože všichni od nejmenšího do největšího³ pro sebe ⁴hrabou nekalý zisk, od proroka až po kněze všichni ⁵podvádějí.⁶

1. srv. paralelu 6,12—15 + 8,10—12!
2. tzn. těm, kdo se jich zmocní
3. 31,34p
4. sg., jednotné číslo (singulár)
5. sg., jednotné číslo (singulár)
6. h.: činí klam; Oz 7,1

¹¹ Napravují zkázu dcery¹ mého lidu povrchně ²slovy: ⌈Pokoj, pokoj,⌉³ ale ⌈žádný pokoj⌉⁴ není.

1. v. 19.21.22; 6,26*
2. Pozn. 51 v tabulce na str. 1499
3. n : vše je v pořádku; srv. 6,14; 23,17; Ez 13,10
4. n : nic v pořádku

¹² Styděli¹ se, že ²páchali odpornou věc? Ani ³trochu se nestyděli, ani se hanbit neumějí. Proto padnou s padajícími; v čase svého navštívení⁴ se zapotácejí, praví Hospodin.

1. n.: Stydí se …nestydí
2. Pozn. 90 v tabulce na str. 1499
3. infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]
4. n.: trestu, povolání k zodpovědnosti; 6,15!; 10,15*; 25,12; Iz 10,3

¹³ ⌈Přivodím jejich konec,⌉¹ je Hospodinův výrok. Na révě nebudou hrozny, na fíkovníku nebudou žádné fíky,² listy ³zvadnou, ⌈a co jsem jim dal, od nich odstoupí.⌉⁴

1. n.: Jistě je pohltím; var: Odejmu jejich sklizeň ($); srv. Mi 4,6; Sf 1,2
2. 24,1—8; 29,17; L 13,6
3. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
4. jiní čtou: Dal jsem jim svůj zákon a oni ho přestupovali; ($)

¹⁴ Proč sedíme? Shromážděte se a ¹pojďme do opevněných měst a ²zahyneme³ tam, protože Hospodin, náš Bůh, nás vydal záhubě⁴ a dal nám pít ⌈otrávenou vodu,⌉⁵ protože jsme zhřešili proti Hospodinu.

1. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
2. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
3. h.: utichneme … utichnout; 48,2; 1S 2,9
4. n.: nechává zahynout
5. h.: vodu jedu (pro jed je použit výraz s nejčastějším významem: hlava); 9,14; 23,15; srv. Ž 69,22

¹⁵ Čekáme¹ pokoj,² ale ⌈dobro ne přichází,⌉³ čas uzdravení, ⌈a hle, jen⌉⁴ hrůza.

1. n.: Vyhlížíme; srv. Pl 3,25; Ž 37,14; Př 20,22; 14,19
2. n : pohodu (Ž 69,23); tj. že se bude dobře dařit
3. n: není dobře; nedaří se dobře
4. n.: jenže samá

¹⁶ Od Danu¹ je slyšet frkání² jeho koní, zvukem ržání jeho hřebců se třese³ celá země. ⁴Přiženou se a zhltnou zemi i všechno, co ji naplňuje; ⁵města i ⁶jejich obyvatele.

1. 4,15
2. Jb 39,20
3. 10,10; Sd 5,4
4. Pozn. 52 v tabulce na str. 1499
5. sg., jednotné číslo (singulár)
6. sg., jednotné číslo (singulár)

¹⁷ Protože hle, posílám mezi¹ vás hady, zmije, na které není zaklínadlo, a pokoušou vás, je Hospodinův výrok.

1. n.: na / proti

¹⁸ ⌈Nevyléčitelný je můj žal,⌉¹ mé srdce je zemdlené.²

1. n.: Útěchu na můj žal!; ($)
2. Iz 1,5; Pl 1,22

¹⁹ Hle, slyš!¹ Volání dcery² mého lidu o pomoc z daleké země: Cožpak Hospodin není na Sijónu?³ Zdalipak v něm není jeho⁴ král? ⁵Proč mě zlobili⁶ svými modlami,⁷ cizími nicotnostmi?⁸

1. h.: hlas; 10,22
2. v. 11*
3. 4,6!; Ž 2,6
4. h.: její
5. Pozn. 76 v tabulce na str. 1499
6. 7,18; 11,17
7. Ex 20,4
8. tj. modlami; 10,3.8

²⁰ Přešla sklizeň, pominulo léto, a my nejsme zachráněni.

²¹ Jsem zlomen zkázou¹ dcery² mého lidu, truchlím, zmocnila se mě hrůza.

1. n.: zlomeninou (v h. stejný kořen slova se slsem); Pl 2,11; srv. Iz 22,4v
2. v. 11*

²² Což není balzám¹ v Gileádu, cožpak tam není ²lékař? Proč³ jen ⁴nepřišlo uzdravení dcery⁵ mého lidu?

1. n.: léčivá mast; [pryskyřice ze stromu, který rostl v Palestině a Egyptě; věřilo se, že je léčivá]; 46,11
2. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
3. 8,5; 12,1
4. Pozn. 88 v tabulce na str. 1499
5. v. 11; 9,6*

²³ ⌈Kdo dá mé hlavě vodu a mým očím zdroj ¹slz,⌉² abych plakal ve dne i v noci nad pobitými³ dcery⁴ mého lidu?

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. tak dle LXX; n.: Kdo dá (tj. Kéž by někdo dal) mé hlavě být vodou a mým očím pramenem slz; 13,17; srv. gram. Iz 27,4
3. 25,33
4. 4,11; 46,11