¹ Tehdy¹ Mirjam² mluvila³ s Áronem proti Mojžíšovi ohledně kúšské⁴ ženy, kterou si vzal; vzal si totiž kúšskou ženu.

1. Dt 24,9; Mi 6,4
2. 20,1; Ex 2,4nn; 15,20
3. (Ke složenému podmětu (Mirjam a Áron) je v h. sloveso ve f. , čímž je naznačeno, že Mirjam byla hlavním iniciátorem.
4. [Je možné, že se zde jedná o Siporu (Ex 2,15—22) a termín označuje její midjánské předky; ale pravděpodobnější je, že šlo o druhou ženu, Etiopanku (LXX!; srv. Iz 20,3; Jr 13,23)]

² Říkali: Cožpak Hospodin mluvil pouze a jenom skrze Mojžíše? Což nemluvil¹ také skrze nás? Hospodin to slyšel.²

1. 16,3; Ex 4,30
2. 11,1; srv. 2Kr 19,4; Ž 94,7—9; Ez 35,12n

³ Mojžíš byl velmi pokorný¹ muž, více než všichni lidé, kteří byli na ²povrchu ³země.

1. Ž 10,17; 147,6; Př 3,34; Sf 2,3; Mt 11,29; 2K 10,1
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
3. Pozn. 50 v tabulce na str. 1499

⁴ Hospodin hned řekl Mojžíšovi, Áronovi a Mirjamě: Vyjděte všichni tři ke stanu setkávání. Všichni tři vyšli.

⁵ Hospodin sestoupil¹ v oblakovém sloupu,² zastavil se u vchodu do stanu, zavolal Árona a Mirjam a oni oba vyšli.

1. 11,25; Gn 11,5; Ex 19,20; 34,5
2. Dt 31,15; Ž 99,7

⁶ Hospodin řekl: ¹Poslyšte má slova: Kdyby byl mezi vámi ⌈prorok Hospodinův,⌉² dám se mu poznat ve vidění, budu s ním mluvit ve snu.

1. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
2. tak i LXX, Vul; n.(Pš, Tg): prorok, já Hospodin

⁷ Ne tak s mým otrokem¹ Mojžíšem; je věrný² v celém mém domě.³

1. 11,11; Dt 34,5p
2. srv. 1S 3,20; Neh 9,8
3. //He 3,2

⁸ S ním mluvím ⌈tváří v tvář,⌉¹ zřetelně,² ne v hádankách,³ hledí na Hospodinovu podobu.⁴ Jak to, ⁵že jste se nebáli⁶ mluvit proti mému otroku⁷ Mojžíšovi?

1. h.: ústa k ústům (Jr 32,4; 34,3; 2J 1,12); Dt 34,10; Sd 6,22; Ez 20,35; n : z očí do očí
2. n.: tak, že to vidí; h.: ve vidění
3. Sd 14,12nn; Ez 17,2; srv. Mt 13,10nn; 1K 13,12
4. Ex 24,10; Dt 4,12.15; Ž 17,15
5. Pozn. 76 v tabulce na str. 1499
6. Ex 34,30
7. h.: + proti

⁹ Hospodin proti nim planul hněvem a odešel.¹

1. Gn 17,22

¹⁰ Když oblak od stanu odstoupil, hle, Mirjam byla malomocná,¹ jako sníh. Áron na Mirjam pohleděl, a hle, byla malomocná.

1. Lv 13,2; 2Kr 5,1p; 7,3

¹¹ Áron řekl Mojžíšovi: Dovol,¹ můj pane,² nevkládej na nás, prosím, trest za hřích, když jsme jednali hloupě a zhřešili.

1. [v StS je takto osloven Bůh (Ex 4,10; Joz 7,8; Sd 6,15; 13,8), král (1Kr 3,17) a prorok (1S 1,26)]
2. Ex 32,22!

¹² Ať není jako mrtvý, jenž když vyjde z lůna ¹matky, polovina jeho ²těla je strávena.

1. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
2. Pozn. 56 v tabulce na str. 1499

¹³ Mojžíš volal úpěnlivě¹ k Hospodinu: Bože, uzdrav² ji, prosím.

1. Neh 9,27; Ž 34,18; 77,2
2. Ž 41,5; Jr 17,14

¹⁴ Hospodin řekl Mojžíšovi: Kdyby jí otec naplival¹ do ²tváře, což by nenesla hanbu po sedm dní? Ať je sedm dní zavřena venku za táborem a potom ať se připojí.

1. v h. zesíleno přidáním inf.; srv. Dt 25,9
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

¹⁵ Mirjam byla tedy zavřena sedm dní venku za táborem a lid nevyrazil, dokud se Mirjam nepřipojila.

¹⁶ Potom lid ¹vyrazil z Chaserótu a utábořili se v Páranské² pustině.

1. pl., množné číslo (plurál)
2. 10,12; Gn 21,21; 1S 25,1