¹ Potom jsem uviděl čtyři anděly stát na čtyřech úhlech země¹ a držet čtyři zemské větry,² aby vítr nevál na zemi ani na moře ani na žádný strom.

1. 20,8; Iz 11,12
2. Jr 49,36; Da 7,2; Za 6,5; Mt 24,31

² A uviděl jsem jiného anděla, jak vystupuje od východu slunce a má pečetidlo živého¹ Boha. Mocným hlasem zvolal na ty čtyři anděly, kterým bylo dáno škodit zemi a moři:

1. 15,7; Sk 14,15!

³ „Neškoďte¹ zemi, moři ani stromům, dokud neoznačíme² otroky našeho Boha na jejich čelech!“³

1. 9,4
2. ř.: nezapečetíme
3. 13,16; 14,1.9; 17,5; 20,4; 22,4; Ez 9,4

⁴ A slyšel jsem počet¹ označených: sto čtyřicet čtyři tisíce² ze všech kmenů synů Izraele.

1. 9,16
2. ř.: + označených; 14,1

⁵ Z kmene Juda¹ je označeno dvanáct tisíc, z kmene Rúben dvanáct tisíc, z kmene Gád dvanáct tisíc.

1. Ex 1,1—4

⁶ Z kmene Ašer dvanáct tisíc, z kmene Neftalí dvanáct tisíc, z kmene Manases¹ dvanáct tisíc.

1. [jeden z Josefových synů doplňuje počet 12 namísto vynechaného Dan]

⁷ Z kmene Šimeón dvanáct tisíc, z kmene Lévi dvanáct tisíc, z kmene Isachar dvanáct tisíc.

⁸ Z kmene Zabulón dvanáct tisíc, z kmene Josef dvanáct tisíc a z kmene Benjamín je označeno dvanáct tisíc.

Veliký zástup ze všech národů

⁹ Potom¹ jsem uviděl, a hle, veliký zástup, který nikdo nemohl spočítat, ze všech národů, kmenů, ⌈jazyků a z každého lidu⌉,² jak stojí před trůnem³ a před Beránkem, oblečeni v bílá⁴ roucha, palmové ratolesti⁵ v rukou,

1. 4,1
2. ř. : lidů (lid — pl.) a jazyků ; 5,9; 10,11; 11,9; 13,7; 14,6; 17,15
3. v. 15; 22,3
4. 3,4
5. Lv 23,40

¹⁰ a volají velikým¹ hlasem: „Záchrana² náleží našemu Bohu, tomu, který sedí³ na trůnu, a Beránkovi.“⁴

1. 6,10
2. 12,10; 19,1; Ž 3,9
3. 4,2!
4. 5,13

¹¹ A všichni andělé stáli kolem¹ trůnu, kolem starších i těch čtyř živých bytostí, a padli před trůnem na tvář a poklonili se Bohu²

1. 4,4
2. 4,10; Mt 4,10

¹² ⌈se slovy⌉:¹ „Amen! Dobrořečení a sláva, moudrost i vděčnost, úcta a moc i síla náleží našemu Bohu na věky věků. [Amen.]“

1. ř.: říkajíce

¹³ Jeden z těch starších¹ ⌈na mne promluvil⌉:² „Kdo jsou a odkud přišli tito, kteří jsou oblečeni v bílá roucha?“

1. 4,4
2. ř.: mi odpověděl řka

¹⁴ Řekl jsem mu: „Můj pane, ty to víš.“ A on mi řekl: „To jsou ti, kteří přicházejí z velikého soužení¹ a svá roucha vyprali a vybílili v krvi² Beránkově.

1. Mt 13,21!; 24,21
2. 1,5; 1J 1,7

¹⁵ Proto jsou před Božím trůnem a slouží¹ mu v jeho svatyni² dnem i nocí; a ten, který sedí na trůnu, nad nimi roztáhne svůj stan.³

1. 22,3; Ř 12,1!; 2Tm 1,3
2. 3,12; 11,19; 14,15; 15,5n; 16,1.17; 21,22; Ž 11,4
3. 21,3; Lv 26,11

¹⁶ Již nebudou hladovět¹ ani žíznit, ⌈neublíží jim⌉² slunce³ ani jiný žár,

1. Iz 49,10
2. ř.: nepadne na ně
3. Ž 121,6

¹⁷ neboť Beránek,¹ který je uprostřed trůnu, je bude pást² a povede³ je k pramenům vod života.⁴ A Bůh jim setře každou slzu z očí.“⁵

1. 5,6!
2. Mt 2,6
3. Ž 23,1
4. 21,6; 22,1
5. 21,4; Iz 25,8