¹ Tu jsem uslyšel mocný hlas ze svatyně,¹ který těm sedmi andělům říkal: „Jděte a vylejte² těch sedm misek Božího hněvu³ na zem.“

1. 7,15!
2. Ž 79,6; Jr 10,25; Sf 3,8
3. v. 19; 6,16; 11,18; 14,10; 15,1; 19,15; Ř 1,18!

² První z nich odešel a vylil svou misku na zem,¹ a na lidi, kteří měli cejch² šelmy a kteří se klaněli jejímu obrazu, ⌈přišly zlé a zhoubné vředy⌉.³

1. 8,7; Ex 9,9
2. 13,16
3. ř.: nastal zlý a zhoubný vřed; v. 11; Ex 9,9

³ Druhý [anděl] vylil svou misku do moře, a ⌈změnilo se v⌉¹ krev² jako krev mrtvého a všechna živá duše, která byla v moři, zemřela.

1. ř.: stalo se / stala se (objevila se)
2. 8,8; Ex 7,17—21

⁴ Třetí vylil svou misku do řek a pramenů vod,¹ a ⌈objevila se v nich⌉² krev.

1. 8,10
2. var.: změnily se v

⁵ Uslyšel jsem, jak anděl vod říká: „Spravedlivý¹ jsi, který jsi a kterýs byl,² ty Svatý,³ že jsi vynesl tento soud;⁴

1. J 17,25
2. 11,17
3. 15,4
4. 6,10

⁶ neboť prolili krev¹ svatých² a proroků, a dal jsi jim pít krev.³ Zaslouží si to!“⁴

1. 17,6; 18,24
2. 5,8!
3. Iz 49,26
4. ř.: Jsou hodni takového trestu

⁷ A uslyšel jsem, jak oltář¹ říká: „Ano, Pane Bože Všemohoucí,² pravé a spravedlivé jsou tvé soudy.“³

1. var. (slabě doložená): jiný od oltáře; 6,9
2. 1,8!
3. 19,2

⁸ A čtvrtý [anděl] vylil svou misku na slunce,¹ a bylo mu dáno, aby ožehlo lidi ohněm.²

1. 6,12
2. 14,18

⁹ Lidé byli ožehnuti velikým žárem a proklínali¹ jméno Boha, který měl moc² nad těmito ranami, ale ⌈neobrátili se⌉,³ aby mu vzdali slávu.⁴

1. ř.: potupili
2. 9,3
3. n.: neučinili pokání; 2,21
4. 4,9!; Sk 12,23

¹⁰ Pátý [anděl] vylil svou misku na trůn šelmy,¹ a její království se zatmělo;² lidé se bolestí³ kousali do jazyka

1. 13,2
2. 8,12; Ex 10,21
3. n.: ze strádání

¹¹ a proklínali¹ nebeského Boha² pro své bolesti a pro své vředy,³ ale neodvrátili⁴ se od svých skutků.

1. ř.: potupili
2. 11,13
3. v. 2
4. n.: neučinili pokání; 2,21

¹² Šestý [anděl] vylil svou misku na velikou řeku Eufrat,¹ a její voda vyschla,² aby byla připravena cesta králům od východu³ slunce.

1. 9,14
2. Iz 11,15; 44,27
3. Iz 41,2; 46,11

¹³ A uviděl jsem z úst draka¹ a z úst šelmy² a z úst falešného proroka³ vycházet tři nečisté⁴ duchy jako žáby.⁵

1. 12,3
2. 11,7
3. 19,20; 20,10; Mt 7,15!
4. 18,2
5. Ex 8,6; Lv 11,10

¹⁴ Jsou to duchové démonů,¹ činící znamení;² vycházejí ke králům celé obydlené země,³ aby je shromáždili⁴ k boji ve veliký den⁵ Boha, Všemohoucího.⁶

1. 1Tm 4,1
2. 13,13
3. 3,10
4. 19,19
5. 6,17
6. 1,8

¹⁵ Hle, přicházím jako zloděj; blahoslavený, kdo bdí¹ a střeží své šaty, aby nechodil nahý² a neviděli jeho nahotu.³

1. 3,2; L 12,37
2. 3,18
3. ř.: neslušnost

¹⁶ I shromáždil je na místo, zvané hebrejsky¹ Harmagedon.²

1. 9,11
2. [zřejmě z h. har / ‘îr maggedon — tj. hora / město Megido (Sd 5,19p; Za 12,11)]

¹⁷ Sedmý [anděl] vylil svou misku na ovzduší, a ze svatyně¹ od trůnu vyšel mocný hlas, který řekl: „Stalo se!“²

1. v. 1
2. 21,6

¹⁸ A nastaly blesky,¹ hlasy a hromy, a nastalo veliké země třesení,² jaké nebylo,³ co je⁴ člověk na zemi; tak veliké a silné bylo to země třesení.⁵

1. 4,5
2. 6,12
3. Da 12,1; Mt 24,21
4. ř.: povstal / objevil se
5. 6,12

¹⁹ A to veliké město¹ se roztrhlo² na tři díly a města národů se zřítila. A veliký Babylon byl připomenut³ před Bohem, a Bůh mu dal číši⁴ vína svého planoucího hněvu.

1. 11,8
2. ř.: stalo
3. 18,5
4. 14,10

²⁰ ⌈Všechny ostrovy zmizely⌉¹ a hory nebyly k nalezení.²

1. ř.: A každý ostrov utekl; 6,14
2. 12,8p

²¹ Veliké kroupy jako závaží¹ padaly z nebe na lidi; a lidé prokleli² Boha pro tu ránu krupobití,³ protože ta rána byla velmi veliká.

1. ř.: váha talentu [tj. asi 36kg]
2. ř.: potupili
3. 8,7