¹ Potom¹ jsem uslyšel něco jako mocný hlas² velikého zástupu v nebi, který říkal: „Haleluja!³ Záchrana,⁴ sláva⁵ i moc náleží našemu Bohu,

1. J 3,22p
2. 11,15
3. Ž 104,35p
4. 7,10
5. 4,11

² protože pravé a spravedlivé jsou jeho soudy,¹ neboť odsoudil tu velikou smilnici, která zničila zemi svým smilstvem, a potrestal krev² svých otroků⌈, která je na jejích rukou⌉.³“

1. 16,7
2. 6,10; Dt 32,43; 2Kr 9,7
3. ř.: z její ruky

³ A řekli podruhé: „Haleluja! Její dým vystupuje na věky věků.¹“

1. Iz 34,10

⁴ A těch čtyřiadvacet starších¹ a ty čtyři živé bytosti padli na kolena a poklonili² se Bohu sedícímu³ na trůnu se slovy: „Amen.⁴ Haleluja.“

1. 4,4
2. 4,10
3. 4,2!
4. 1,6!

⁵ A od trůnu vyšel hlas, který říkal: „Chvalte¹ našeho Boha všichni jeho otroci² [a] vy, kdo se ho bojíte,³ malí i velcí.“⁴

1. Ž 22,24; Ř 15,11
2. Ž 134,1
3. Sk 13,16
4. 11,18; Jr 31,34p

⁶ A uslyšel jsem jakoby hlas velikého zástupu a jakoby zvuk mnohých vod¹ a jakoby zvuk silných hromů:² „Haleluja, ujal se kralování³ Pán, náš Bůh, ten Všemohoucí.⁴

1. 1,15
2. 14,2
3. Ž 93,1
4. 1,8!

⁷ Radujme se a jásejme a vzdávejme¹ mu slávu,² protože přišla svatba³ Beránkova a jeho žena⁴ se připravila;

1. var.: vzdejme
2. 4,9!
3. Mt 22,2; 25,10; L 12,36
4. 21,2

⁸ a bylo jí dáno, aby si oblékla zářivě¹ čistý kment.“² Tím kmentem jsou spravedlivé³ činy svatých.⁴

1. Mt 17,2; Mk 9,3; L 24,4
2. v. 14; 3,4
3. Ž 132,9
4. 5,8!

⁹ A řekl mi: „Napiš:¹ Blahoslavení,² kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině.“ Ještě mi řekl: „Toto jsou pravá³ Boží slova.“

1. 1,11
2. 14,13; L 14,15
3. 21,5; 22,6

¹⁰ Padl jsem mu k nohám, abych se mu poklonil. Ale on mi řekl: „Varuj se toho! Jsem spoluotrok¹ tvůj a tvých bratrů, kteří mají Ježíšovo svědectví. Bohu se pokloň!² ⌈Ježíšovo svědectví³ je Duch⌉⁴ proroctví.“

1. 6,11; Sk 10,26
2. 4,10; //22,9
3. 12,17
4. n.: Svědectví o Ježíši je Duch

Jezdec na bílém koni

¹¹ A uviděl jsem otevřené nebe,¹ a hle, bílý kůň,² a ten, kdo na něm seděl, [se jmenoval] Věrný a Pravý;³ spravedlivě soudí⁴ a bojuje.

1. 4,1
2. 6,2
3. 3,14
4. Ž 96,13; Iz 11,4

¹² Jeho oči byly [jako] plamen ohně¹ a na hlavě měl mnoho diadémů;² má napsané jméno,³ které nezná nikdo než on sám.

1. 1,14
2. 12,3p
3. v. 16; 2,17

¹³ Je oblečen do pláště zbroceného¹ krví² a jeho jméno je³ Slovo⁴ Boží.

1. var.: pokropeného
2. Iz 63,3
3. ř.: se nazývá (pf. med.)
4. J 1,1

¹⁴ A vojska, která jsou v nebi, jela za ním na bílých koních, oblečená do bělostného čistého kmentu.¹

1. v. 8

¹⁵ Z jeho úst vychází veliký ostrý meč,¹ aby jím bil² národy; bude je pást železnou berlou.³ On ⌈bude šlapat⌉⁴ lis⁵ vína planoucího hněvu⁶ Všemohoucího Boha.

1. 1,16
2. Iz 11,4
3. 2,27
4. ř.: šlape
5. 14,19
6. 16,1!

¹⁶ Na plášti a na svém boku¹ má napsáno jméno: Král králů a Pán pánů.²

1. ř.: stehnu
2. 17,14

¹⁷ A uviděl jsem jednoho anděla, jak stojí ve slunci. Mocným hlasem zvolal na všechny ptáky,¹ letící ⌈prostředkem nebe⌉:² „Pojďte, shromážděte se k veliké Boží hostině,³

1. 1S 17,44
2. 8,13
3. Ez 39,17

¹⁸ abyste jedli těla králů a těla vojevůdců¹ a těla silných, těla koní i těch, kdo na nich sedí, těla všech, svobodných i otroků, malých i velikých.“

1. 6,15

¹⁹ A uviděl jsem šelmu¹ a krále země i jejich² vojska shromážděná, ⌈aby rozpoutali válku proti⌉³ tomu, jenž seděl na koni,⁴ a proti jeho vojsku.

1. 11,7
2. var.: její
3. 12,17
4. v. 11

²⁰ Ale šelma byla zajata a s ní falešný prorok,¹ který před ní činil znamení,² jimiž svedl ty, kdo přijali cejch šelmy a kdo se klaněli jejímu obrazu; ti dva byli za živa uvrženi do ohnivého jezera, hořícího sírou.³

1. 16,13
2. 13,13
3. 20,10

²¹ Ostatní byli zabiti velikým mečem,¹ který vyšel z úst toho, jenž seděl na koni. A všichni ptáci se nasytili jejich těly.

1. v. 15