¹ Tu jsem uviděl sestupovat z nebe¹ jiného silného² anděla oděného do oblaku a nad jeho hlavou byla duha;³ jeho tvář byla jako slunce⁴ a jeho nohy⁵ jako ohnivé sloupy

1. ř.: sestupujícího z nebe; 18,1; 20,1
2. 5,2
3. 4,3! Gn 9,13
4. 1,16
5. 1,15

² a v ruce měl rozvinutý malý svitek.¹ Pravou nohou se postavil na moře, levou na zem

1. vv. 9n†; v. 8v; srv. 5,1

³ a vykřikl mohutným hlasem, jako když řve¹ lev.² A když vykřikl, promluvilo svými³ hlasy sedm hromů.⁴

1. Am 1,2
2. Oz 11,10
3. ř.: své
4. 4,5

⁴ Jakmile¹ promluvilo těch sedm hromů, chtěl jsem psát,² ale uslyšel jsem hlas z nebe, který říkal: „Zapečeť,³ co promluvilo těch sedm hromů, a nepiš to.“

1. var.: (Když jsem uslyšel,) co
2. 1,11
3. ::22,10; Da 8,26

⁵ A anděl, kterého jsem viděl stát na moři i na zemi, zdvihl¹ svou pravou ruku k nebi

1. Gn 14,22; Nu 14,30; Ez 20,5; Da 12,7

⁶ a přísahal¹ při tom, který je živ na věky věků,² který stvořil nebe³ i to, co je v něm, zemi i to, co je v ní, a moře⁴ i to, co je v něm,⁵ že čas⁶ již více nebude,⁷

1. ř.: přisáhl (aor.)
2. 4,9
3. 14,7; Neh 9,6; Ž 33,6; 124,8
4. Ž 95,5; 146,6
5. Ex 20,11
6. ř. chronos
7. 6,11; 12,12; srv. 16,17

⁷ nýbrž ve dnech hlasu sedmého¹ anděla, až bude troubit, bude dokonáno tajemství Boží,² jak to ohlásil³ svým otrokům prorokům.⁴

1. 11,15
2. Ř 16,25
3. ř. euangelizein
4. 11,18; Am 3,7

⁸ Hlas, který jsem uslyšel z nebe, se mnou opět mluvil a říkal: „Jdi, vezmi ten rozvinutý svitek, který je v ruce anděla stojícího na moři a na zemi.“

⁹ I odešel jsem k tomu andělovi a řekl jsem mu, aby mi dal ten malý svitek. Řekl mi: „Vezmi jej a sněz;¹ naplní² tvé břicho hořkostí, ale v tvých ústech bude sladký³ jako med.“

1. Jr 15,16; Ez 2,8; 3,1
2. ř.: učiní hořkým
3. Ž 119,103

¹⁰ Vzal jsem ten malý svitek z ruky anděla a snědl jsem jej; v mých ústech byl sladký jako med, ale když jsem ho snědl, naplnil¹ mé břicho hořkostí.

1. v. 9

¹¹ A řekli¹ mi: „Musíš znovu přinést proroctví mnohým lidem,² národům, jazykům i králům.“³

1. var.: řekl
2. 7,9
3. 17,10