¹ Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl, učiněn jsem měď zvučící aneb zvonec znějící.

² A bychť měl proroctví, a povědom byl všelikého tajemství i všelikého umění, a kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, lásky pak kdybych neměl, nic nejsem.

³ A kdybych vynaložil na pokrmy všecken statek svůj, a bych vydal tělo své k spálení, a lásky bych neměl, nic mi to neprospívá.

⁴ Láska trpělivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí, láska není všetečná, nenadýmá se.

⁵ V nic neslušného se nevydává, nehledá svých věcí, nezpouzí se, neobmýšlí zlého.

⁶ Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě.

⁷ Všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všeho trpělivě čeká.

⁸ Láska nikdy nevypadá, ješto buď že proroctví jsou, ta přestanou, buď jazykové, ti utichnou, buď učení, to v nic přijde.

⁹ Z částky zajisté poznáváme, a z částky prorokujeme.

¹⁰ Ale jakž by přišlo dokonalé, tehdyť to, což jest z částky, vyhlazeno bude.

¹¹ Dokudž jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, ale když jsem muž, opustil jsem dětinské věci.

¹² Nyní zajisté vidíme v zrcadle a skrze podobenství, ale tehdáž tváří v tvář. Nyní poznávám z částky, ale tehdy poznám, tak jakž i známostí obdařen budu.

¹³ Nyní pak zůstává víra, naděje, láska, to tré, ale největší z nich jestiť láska.