¹ Ale nyní toto praví Hospodin, ⌈jenž tě stvořil,⌉¹ Jákobe, a ⌈který tě zformoval,⌉² Izraeli: Neboj se, neboť jsem tě vykoupil,³ ⌈povolal jsem [tě] tvým jménem,⌉⁴ jsi můj.⁵

1. n.: tvůj stvořitel; v. 15
2. 27,11; 44,2; n.: tvůj tvůrce; 45,9.11; Jr 10,16
3. 44,22n; Jr 31,11
4. 45,3n; 49,1; n : vyvolil jsem tě, (srv. Ex 31,2)
5. Dt 7,6; Mal 3,17

² Když půjdeš přes vody, budu s tebou, a přes řeky, nezalijí tě. Když půjdeš ohněm, nespálíš se¹ a plamen tě neožehne.²

1. srv. Př 6,28
2. Da 3,25—27

³ Protože já Hospodin jsem tvůj Bůh, Svatý Izraele, tvůj ¹zachránce.² Dal jsem jako výkupné³ za tebe Egypt. Kúš⁴ a Sebu⁵ jsem dal místo tebe.

1. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
2. 47,15; 49,26; 60,16; 2S 22,3; Jr 14,8; Oz 13,4; Tt 1,3
3. Př 21,18
4. 18,1p
5. [Buď země blízko Kúše (45,14), anebo Šeba (1Kr 10,1; Jr 6,20p)]

⁴ Protože jsi byl vzácný v mých očích a vážený,¹ a já jsem tě miloval,² dal jsem lidi za³ tebe a národy⁴ za⁵ tvůj ⁶život.

1. srv. 1S 9,6
2. 63,9; srv. Dt 4,37; 23,6; Jr 31,3; Oz 11,1
3. n.: místo
4. n.: národnosti
5. n.: místo
6. Pozn. 78 v tabulce na str. 1499

Shromáždění od končin země a obnova

⁵ Neboj se, protože já jsem s tebou.¹ Přivedu² tvé potomstvo od východu, shromáždím³ tě od západu.

1. 41,10
2. srv. Jr 2,7; 3,14; 23,8
3. 11,12!

⁶ Severu řeknu: Vydej! A jihu: Nezadržuj! Přiveď mé syny z daleka a mé dcery od končin země,¹

1. 5,26; Dt 28,64

⁷ každého, kdo je nazýván mým jménem, jehož jsem stvořil ke své slávě, jehož jsem utvořil i učinil.

⁸ Vyveď lid slepý,¹ ačkoliv má oči, a hluchý, ačkoliv má uši.

1. 42,18

⁹ Ať se spolu shromáždí všechny národy, ať se shromáždí lidé! Kdo z nich to oznámí a zvěstuje nám ty dřívější věci?¹ Ať vydají svá svědectví a ospravedlní se! Lidé to uslyší a řeknou: To je pravda.

1. 41,22

¹⁰ Vy jste mými svědky,¹ je Hospodinův výrok, jste ⌈mým otrokem,⌉² kterého jsem vyvolil, abyste mne poznali a uvěřili mi a porozuměli, že ⌈to jsem já.⌉^{3 4}Přede mnou nebyl vytvořen žádný ⁵Bůh ani po mně žádný nebude.

1. 44,8; srv. Sk 1,8
2. n.: a můj otrok,
3. h.: já jsem On; 37,16; 41,4; 48,12
4. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
5. Pozn. 61 v tabulce na str. 1499

Hospodin, jediný zachránce, vysvobodí Izrael i z jejich nevěry

¹¹ Já, já jsem Hospodin¹ a kromě mne² žádný ³zachránce není.⁴

1. 44,24; Ex 4,11; 20,2; 6,2; srv. Dt 32,39
2. 44,6!; 45,21
3. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
4. Oz 13,4!

¹² Já jsem oznamoval,¹ zachraňoval a zvěstoval, a nebyl jiný⌉² bůh mezi vámi. Vy jste mí svědkové, je Hospodinův výrok, a já jsem ³Bůh.⁴

1. 41,22nn
2. h.: cizí; Dt 32,16!
3. Pozn. 61 v tabulce na str. 1499
4. 45,22!; 46,9; Gn 17,1

¹³ I od onoho¹ dne já jsem² a není, kdo by vyrval z mé ruky. ⌈Budu jednat, a⌉³ kdo ji odvrátí?

1. n : od doby, co je den
2. v. 10p
3. n.: jednám–li,

¹⁴ Toto praví Hospodin, váš ¹vykupitel, Svatý Izraele: Kvůli vám jsem poslal do Babylona a ⌈²zahnal jsem je všechny na útěk⌉³ -- ⌈i Chaldejce na jejich lodích plných výskání.⌉⁴

1. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
2. Pozn. 71 v tabulce na str. 1499
3. n.: srazil jsem / srazím všechny závory jejich vězení
4. n. (nepatrná změna punktace): a výskání Chaldejců změním v nářky.

¹⁵ Já jsem Hospodin, váš Svatý, ¹stvořitel² Izraele, váš král.³

1. participium činné [použito často při překladu jménem; např. Jr 30,21]
2. 27,11v; 45,11
3. 41,21; 1S 8,7

¹⁶ Toto praví Hospodin, který ¹činí cestu skrze moře a stezku skrze dravé² vody,

1. Pozn. 79 v tabulce na str. 1499
2. Neh 9,11!

¹⁷ který vyvádí vozbu i koně,¹ vojsko i vojenskou moc. Najednou ulehnou a už nevstanou, dohořeli,² zhasli jako knot:³

1. srv. Ex 14,9nn
2. h.: vyhasli, uhasli
3. ::42,3

¹⁸ Nepřipomínejte si dřívější¹ věci a dávnými věcmi se nezabývejte.

1. 41,22; ::Dt 4,32

¹⁹ Hle, činím novou¹ věc a už vzchází,² což to nevíte? Ano, učiním v pustině cestu, v pusté krajině řeky.

1. srv. 42,9; Jr 31,22
2. 42,9

²⁰ Bude mne ctít polní zvěř, šakali a pštrosi,¹ neboť ²dám vodu³ v pustině a řeky v pusté krajině, abych dal pít svému lidu, svému vyvolenému.⁴

1. 13,21; 34,13
2. perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]
3. 32,2; 35,6n!
4. 42,1; 45,4

²¹ Ten lid jsem utvořil¹ pro sebe:² budou vypravovat³ moji chválu.⁴

1. 44,21
2. Mal 3,17
3. n.: vypočítávat
4. 42,12; Ž 102,19; 106,2; 1P 2,9

²² Ale ty, Jákobe, jsi mne nevzýval,¹ ⌈neboť jsi mnou unavený,⌉² Izraeli.

1. n.: nevolal
2. n.: a nenamáhal ses kvůli mně,

²³ Nepřivedl jsi mi ovci ke svým zápalným obětem, ani jsi mne nepoctil svými oběťmi. Nenutil jsem tě sloužit mi přídavnou obětí, ani jsem tě neunavoval kadidlem.¹

1. srv. Lv 2,1; Jr 41,5

²⁴ Nekoupil jsi mi za stříbro vonné koření,¹ ani tukem svých obětí jsi mne neosvěžil. Avšak svými hříchy jsi mne nutil ti sloužit, unavoval jsi mne svými proviněními.

1. Jr 6,20

²⁵ Já, já jsem ten, kdo mažu¹ kvůli sobě tvá přestoupení² a tvé hříchy³ připomínat nebudu.

1. ::Jr 18,23; Neh 3,37; Sk 3,19
2. Mi 7,18
3. 38,17; 44,22; Jr 31,34; 2S 19,20; Mk 2,7

²⁶ Připomeň mi to a ¹suďme² se spolu: Ty vypočítej, proč bys měl ³být ospravedlněn.⁴

1. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
2. 5,3; srv. 1,18; 41,1; 50,8
3. imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]
4. Jb 9,2

²⁷ Tvůj praotec¹ zhřešil a tvoji prostředníci² se proti mně vzbouřili.³

1. h.: první otec; [může být míněn buď Abraham (51,2; o něm však Iz nemluví nikde negativně) či spíše Jákob (58,14; 63,16)]
2. n.: mluvčí (/ tlumočníci); [asi míněni kněží a proroci — 28,7]; LXX: předkové
3. 1,2; Jr 2,8.29; Oz 7,13

²⁸ Proto jsem znesvětil knížata svatyně, vydal jsem Jákoba do klatby¹ a Izraele ke zhanobení.²

1. srv. 34,5; Joz 6,17n
2. Sf 2,8†; srv. Iz 51,7; Ez 5,15; n.: výsměchu