¹ Jako oheň zapaluje suché ¹roští a oheň uvádí do varu vodu, dej poznat svým protivníkům své jméno² a národy se ³před tebou budou třást.⁴

1. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
2. 30,27
3. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
4. Jl 2,1; Jr 33,9; 5,22v

² Když jsi konal hrozné¹ věci, které jsme neočekávali, sestoupil jsi a hory se ²před tebou zapotácely.³

1. tj. hrůzu budící; 2S 7,23; Dt 10,21; 7,21; Ž 66,3; Dt 4,34v!
2. Pozn. 81 v tabulce na str. 1499
3. 63,19

³ Od věků¹ lidé neslyšeli ani nezaslechli, oko² to nevidělo, aby byl Bůh -- kromě tebe -- který by ⌈dělal něco pro⌉³ toho, kdo na něj očekává.⁴

1. n.: Od věčnosti / Nikdy
2. 1K 2,9
3. n.: jednal ve prospěch
4. Iz 8,17; 30,18

⁴ Vycházíš vstříc tomu, kdo s radostí koná spravedlnost¹ a ⌈na tvých cestách^{2 3}pamatuje na tebe.⁴⌉⁵ Hle, ty ses hněval,⁶ že jsme ⌈proti nim⌉⁷ dávno⁸ hřešili; a ⌈jak budeme zachráněni?⌉⁹

1. 56,1
2. 26,8
3. pl., množné číslo (plurál)
4. n.: si připomíná tebe; 26,13; 63,7; Jr 51,50
5. LXX: na tvé cesty pamatuje; [tzn. zachovává tvá přikázání]
6. 57,16; 12,1v
7. ?n.: na nich (tj. cestách)
8. h.: věčně / stále
9. v h. zde není otázka; $; (LXX: a bloudili jsme. / a jednali jsme ničemně. [1Kr 8,47!])

⁵ Všichni jsme jako nečistý¹ a všechny naše spravedlnosti² jsou jako poskvrněné³ roucho. Všichni jsme zvadli⁴ jako listí a naše viny⁵ nás odnášejí jako ⁶vítr.⁷

1. 6,5; 52,1; Lv 5,2
2. tj. spravedlivé činy; 57,12; 46,12; Ez 33,13
3. h.: menstruační šaty; Lv 15,19—21; Ez 36,17; Pl 1,8
4. 1,30; Ž 90,5v
5. 50,1
6. Pozn. 83 v tabulce na str. 1499
7. 17,13; 40,24v; Ž 1,4

⁶ Není, kdo by vzýval¹ tvé jméno, kdo by se vyburcoval, aby se držel tebe; neboť jsi před námi skryl² svou tvář a vydal³ jsi nás do ⁴moci⁵ naší zvrácenosti.⁶

1. 43,22; Jr 10,25; 2Kr 5,11; srv. Oz 7,7
2. 8,17; 59,2; Jr 33,5
3. dle var; TM: rozplynul
4. Pozn. 68 v tabulce na str. 1499
5. Jb 8,4
6. n.: viny; v. 5

⁷ Ale nyní, Hospodine, ty jsi náš otec.¹ My jsme hlína a ty ²hrnčíř;³ všichni jsme dílo⁴ tvých rukou.

1. 63,16
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. 45,9; Jr 18,6
4. 60,21

⁸ Hospodine, nehněvej¹ se tolik a nepřipomínej² neustále vinu. Hle, ³jen pohleď,⁴ všichni jsme tvůj lid.⁵

1. 57,16; Mi 7,18
2. Ž 25,7; 79,8; Jr 31,34
3. imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]
4. Pl 1,11
5. 63,17—19

⁹ Tvá svatá města se stala pustinou, Sijón se stal pustinou, Jeruzalém je zcela opuštěný.¹

1. 17,9; Jr 6,8; 9,10

¹⁰ Náš svatý a slavný¹ dům, kde tě naši otcové chválili, je spálen² ohněm a vše, co pro nás bylo vzácné,³ je v troskách.⁴

1. 63,15
2. Neh 1,2v
3. Pl 1,7.10
4. 51,3; 52,9

¹¹ Při tom všem se budeš držet zpátky,¹ Hospodine? Budeš mlčet² a budeš nás tolik pokořovat?³

1. 58,1v
2. 65,6
3. Pl 3,33