¹ Protože se již mnozí pokusili sestavit vyprávění o událostech, které se mezi námi naplnily,

² jak nám je předali ti, kteří se od počátku¹ stali očitými svědky² a ⌈služebníky³ slova⌉,⁴

1. J 15,27; Sk 1,21
2. 2Pt 1,16; 1J 1,1; [Lukáš tedy provedl srovnání dosud zaznamenané tradice s vyprávěním očitých svědků]
3. 1K 4,1
4. n.: strážci s. (srv. J 7,45; podobně i v h. — srv. Ex 24,13); Toto neobvyklé označení (hypéretai tú logú) se jinde v NS už nevyskytuje; srv. Sk 26,16; 1K 4,1

³ rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu pečlivě prošel,¹ že ti to po pořádku² vypíši, vznešený³ Theofile,⁴

1. n.: prozkoumal; 1Tm 4,6
2. Sk 11,4; 18,23
3. Sk 23,26!
4. Sk 1,1

⁴ abys plně poznal spolehlivost¹ těch věcí,² kterým jsi byl vyučen.³

1. srv. Sk 5,23 (důkladně); 1Te 5,3 (bezpečnost)†
2. ř.: slov
3. ř. katechein může zn. jak „sdělit zprávu“ (Sk 21,21), tak „vyučovat“ (Ga 6,6).

Zaslíbeno narození Jana Křtitele

⁵ Za dnů judského krále Heroda¹ byl jeden kněz, jménem Zachariáš, z oddílu Abiova;² měl ženu z dcer Áronových³ a její jméno bylo Alžběta.⁴

1. Mt 2,1p
2. dle ř.; h.: Abijášova — 1Pa 24,10
3. tj. z potomků kněží; srv. Lv 1,5p; 2Pa 13,9n
4. h. Elíšeba — Ex 6,23

⁶ Oba byli spravedliví¹ před Bohem a žili² bezúhonně³ podle všech Pánových příkazů a ustanovení.

1. 2,25; 16,15; 23,50; Gn 6,9
2. ř.: chodíce
3. Gn 17,1; Ž 15,2; 18,24; Fp 2,15; 3,6

⁷ Neměli však dítě, neboť Alžběta byla neplodná¹ a oba již byli ⌈pokročilého věku⌉.²

1. Gn 11,30
2. ř.: pokročilí ve svých dnech; Gn 18,11; 1Kr 1,1

⁸ Stalo se¹ pak, když v pořadí² svého oddílu konal před Bohem kněžskou službu³

1. [ř. egéneto; zachováme hebraismus (wajjhí — Gn 4,8p) užívaný pro uvození věty, typický pro Lukáše v L (42×) i ve Sk (25×)]
2. [to bylo pravidelně dvakrát za rok po dobu jednoho týdne]
3. 1Pa 24,19; 2Pa 8,14; 31,2

⁹ podle zvyku¹ kněžského úřadu, připadlo na něj losem,² aby vešel do Pánovy svatyně a obětoval kadidlo.³

1. 2,42; 22,39; Sk 28,17
2. srv. Neh 10,35; 1Pa 24,5; Mi 2,5; Sk 1,26
3. Ex 30,7!; 1Pa 6,34; 2Pa 13,11; [jeden z úkolů kněží, který připadl na kněze často jen jednou za život]

¹⁰ A v hodinu¹ obětování kadidla se celé shromáždění² lidu modlilo venku.

1. [v 9 nebo 15.00 hod.]
2. ř.: množství; Lv 16,17

¹¹ Tu se mu ukázal Pánův anděl,¹ stojící po pravé straně oltáře² pro obětování kadidla.

1. 2,9; 12,8; 22,43; J 20,12
2. Ex 37,25; Zj 8,3n

¹² Když ho Zachariáš uviděl, rozrušil¹ se a padl na něj strach.²

1. Mt 2,3p
2. Sd 6,22; 13,22; Da 10,7; Mk 16,5; Sk 10,4

¹³ Anděl mu řekl: „Neboj se,¹ Zachariáši, neboť tvá prosba² byla vyslyšena,³ a tvá žena Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno⁴ Jan.⁵

1. v. 30; 2,10; 5,10!; Gn 15,1; Mt 1,20
2. 2,37; 5,33; 1Tm 2,1p
3. Gn 17,20!; 25,21; Ž 6,10!; Da 10,12; Sk 10,31
4. Mt 1,21p
5. ř. Ióannés; (odpovídá častému h. jménu: Jóchanan; @2Kr 25,23p); v. 60

¹⁴ A budeš mít radost¹ a veselí² a mnozí se budou radovat z jeho narození.

1. vv. 44.47.58; 2,10
2. v. 44; Sk 2,46; He 1,9; Ju 1,24†

¹⁵ Neboť bude veliký¹ před Pánem, vína a opojného nápoje se nenapije² a již od lůna své matky³ bude naplněn Duchem Svatým.⁴

1. 7,28; Gn 12,2; 48,19; Joz 4,14; 1Pa 29,12; Est 10,3; Jr 5,5p
2. 7,33; Nu 6,3n; Sd 13,4; Mt 11,18
3. Jr 1,5; Sk 3,2; Ga 1,15
4. vv. 41.67; Sk 4,8; 9,17

¹⁶ A mnohé ze synů Izraele obrátí¹ k Pánu, jejich Bohu.

1. Mt 3,1—6

¹⁷ A sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově,¹ aby obrátil srdce otců k dětem² a neposlušné k smýšlení³ spravedlivých⁴ a přichystal⁵ Pánu připravený⁶ lid.“

1. Mt 11,14
2. Mal 3,24
3. 1Pa 29,18
4. Mt 21,32
5. v. 76; 3,4; ::12,47; srv. Sk 23,23; Fm 1,22
6. ř. výraz je použit u všech synoptiků pro Jana (7,27) a dvakrát v NS o Noem, který připravoval / stavěl koráb (He 11,7; 1Pt 3,20)

¹⁸ I řekl Zachariáš andělovi: „Podle čeho to poznám?¹ Vždyť jsem stařec² a má žena je již pokročilého věku.³“

1. Gn 15,8; Ex 33,16; Iz 38,22
2. Gn 17,17
3. v. 7

¹⁹ Anděl mu odpověděl a řekl: „Já jsem Gabriel,¹ který stojí² před Bohem, a byl jsem poslán,³ abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zprávu.⁴

1. v. 26; Da 8,16
2. výraz je ve StS užíván též ve smyslu: slouží; srv. 1Kr 17,1!; 1Pa 6,17
3. 4,43; J 3,28
4. 2,10

²⁰ A hle, budeš němý¹ a nebudeš moci promluvit až do dne, kdy se to stane, protože jsi neuvěřil² mým slovům, která se ve svůj čas naplní.“

1. Ex 4,11; Ez 3,26
2. ::v. 45; Nu 20,12; 2Kr 7,2; Mk 16,14

²¹ Lid čekal na Zachariáše¹ a divil² se, že tak dlouho prodlévá ve svatyni.

1. [aby nad nimi pronesl Áronské požehnání (Nu 6,24—26)]
2. v. 63; 4,22; Sk 2,7

²² Když vyšel, nemohl k nim promluvit, i poznali, že spatřil ve svatyni vidění. Dorozumíval se s nimi posunky a zůstával němý.

²³ I stalo se, že jakmile se naplnily¹ dny jeho služby, odešel ⌈do svého domu.⌉²

1. v. 57; 2,6.21n; Jr 25,34
2. n : domů; 5,24n; 8,39; Mk 8,26; 2S 16,19p

²⁴ Po těch dnech jeho žena Alžběta otěhotněla, a skrývala se po pět měsíců a říkala:

²⁵ „Tak mi učinil Pán ve dnech, v nichž na mne pohlédl, aby odňal mé pohanění¹ mezi lidmi.“

1. Gn 30,23; Iz 4,1; Jr 22,30

Marii předpovězeno narození Ježíše

²⁶ V šestém měsíci¹ byl anděl Gabriel² poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret,³

1. [tj. od početí Jana Křtitele; v. 36]
2. v. 19
3. Mt 2,23

²⁷ k panně zasnoubené muži jménem Josef,¹ z domu Davidova;² jméno té panny bylo Marie.³

1. Mt 1,18
2. 2,4
3. h. Mirjam; Ex 15,20

²⁸ I vešel k ní a řekl: „⌈Buď zdráva⌉,¹ ⌈milostí obdařená⌉,² Pán je s tebou.³ [Požehnaná tys mezi ženami.]“

1. n.: Raduj se; (ř. chaire bylo používáno jako pozdrav.)
2. ř. charitún — udělit milost (přízeň) / omilostnit; Ef 1,6†.
3. Sd 6,12; Sk 18,10

²⁹ Ona však byla tím slovem velmi rozrušena¹ a uvažovala, jaký je to pozdrav.

1. Ve v. 12 je užito sloveso tarassein („rozrušit se“); zde má zesilující předponu, tedy diatarassein; HL

³⁰ A anděl jí řekl: „Neboj¹ se, Marie, neboť jsi nalezla milost² u Boha.

1. v. 13
2. Gn 6,8p

³¹ A hle, otěhotníš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.¹

1. Mt 1,21p

³² Ten bude veliký¹ a bude nazván synem Nejvyššího² a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida.³

1. v. 15
2. vv. 35.76; 6,35; Gn 14,18p; Mk 5,7; Zajímavou paralelu přináší 4Q246: „Bude se o něm říkat, že je syn Boží, a nazvou ho Synem Nejvyššího.“
3. 2S 7,12; Iz 9,6

³³ Na věky¹ bude kralovat nad domem Jákobovým² a jeho kralování nebude konce.“³

1. Ž 45,7
2. Ž 14,7p; Ex 19,3p
3. Ž 89,37; Da 2,44; 7,14

³⁴ Marie řekla andělovi: „Jak se to stane, vždyť nepoznávám muže?¹“

1. tzn.: nežiji s mužem; Gn 4,1p

³⁵ A anděl jí odpověděl: „Duch Svatý¹ přijde na tebe a moc Nejvyššího² tě zastíní; proto také to Svaté,³ co se [z tebe] narodí, bude nazváno Syn Boží.⁴

1. Mt 1,18
2. v. 32p
3. Mk 1,24
4. Mt 4,3!

³⁶ Hle, tvá příbuzná Alžběta -- také ona počala ve svém stáří syna a toto je šestý měsíc té, která je nazývána neplodnou.

³⁷ Neboť u Boha nebude žádná věc¹ nemožná.“²

1. n.: žádné slovo
2. Jr 32,17; Mt 19,26

³⁸ Marie řekla: „Hle, jsem Pánova otrokyně;¹ nechť se mi stane podle tvého slova.“² A anděl od ní odešel.

1. 2S 7,25; Ž 116,16
2. Ž 119,38

Marie navštěvuje Alžbětu

³⁹ V těch dnech Marie vstala a vydala se spěšně na cestu do hor¹ do města Judova.

1. v. 65; Joz 15,48n

⁴⁰ Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu.

⁴¹ I stalo se, že jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, poskočilo dítě v jejím lůně; a Alžběta byla naplněna Duchem Svatým¹

1. v. 15

⁴² a zvolala silným hlasem: „Požehnaná jsi ty mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna!

⁴³ Jak¹ se mi to stalo, že ke mně přišla matka mého Pána?

1. ř.: Odkud

⁴⁴ Neboť hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl¹ mých uší, poskočilo radostí dítě v mém lůně.

1. ř.: stal do

⁴⁵ A blahoslavená,¹ která uvěřila,² neboť se splní, co jí bylo řečeno od Pána.“

1. Srv. Mt 5,3. První blahoslavenství v tomto evangeliu. Další jsou v: 6,20—22; 7,23; 10,23; 11,27n; 12,37n.43; 14,14n a 23,29.
2. ::v. 20

⁴⁶ A Marie řekla:

⁴⁷ „Má¹ duše² velebí Pána a můj duch se rozveselil v Bohu, mém Zachránci,³

1. [vv. 46—55 jsou známy pod lat. názvem Magnificat (— Velebí …); srv. 1S 2,1—10]
2. Ž 34,3
3. 1Tm 2,3; Ju 1,25

⁴⁸ že pohlédl na ponížení¹ své otrokyně. Hle, vždyť od této chvíle mě budou blahoslavit² všechna pokolení,

1. Ž 136,23; 138,6
2. v. 45

⁴⁹ protože mi Mocný¹ učinil veliké věci. Svaté je jeho jméno

1. Iz 1,24

⁵⁰ a jeho milosrdenství od pokolení do pokolení těm, kdo se ho bojí.¹

1. //Ž 103,17

⁵¹ Svou paží¹ učinil mocný skutek,² rozptýlil³ ty, kteří jsou pyšní⁴ v smýšlení⁵ svého srdce,

1. Ex 15,16; Ž 98,1; J 12,38; Sk 13,17†
2. Ž 118,15
3. Gn 11,8; Ž 89,11; Jr 30,11
4. n.: domýšliví; Ř 1,30
5. Ř 1,21

⁵² svrhl vládce z trůnů a povýšil pokorné,¹

1. Jb 5,11

⁵³ hladovějící nasytil dobrými věcmi¹ a bohaté poslal pryč s prázdnou.

1. Ž 107,9

⁵⁴ Ujal se Izraele, svého služebníka,¹ pamatoval na své milosrdenství,²

1. v. 69p
2. Ž 98,3

⁵⁵ jak mluvil k našim otcům, Abrahamovi a jeho potomstvu¹ až ⌈na věčnost⌉.²“

1. ř.: semeni
2. ř. eis ton aióna

⁵⁶ Marie s ní zůstala asi tři měsíce a pak se vrátila do svého domu.

Narození Jana

⁵⁷ Alžbětě se naplnila doba k jejímu porodu, i porodila syna.

⁵⁸ Její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán učinil své veliké milosrdenství,¹ a radovali² se spolu s ní.

1. Gn 19,19
2. v. 14

⁵⁹ I stalo se, že osmého dne přišli chlapce obřezat¹ a chtěli ho nazvat podle jména jeho otce Zachariáš.

1. 2,21; Gn 17,12; Fp 3,5

⁶⁰ A jeho matka odpověděla: „Ne, ale bude se jmenovat Jan.“¹

1. v. 13

⁶¹ Řekli jí: „Z tvého příbuzenstva není nikdo, kdo se tak¹ jmenuje.“

1. ř.: tímto jménem

⁶² Dávali znamení jeho otci, jak by si přál, aby bylo dítě nazýváno.

⁶³ Požádal o tabulku a napsal: Jeho jméno je Jan. A všichni se podivili.¹

1. n.: užasli; v. 21; 2,18; 8,25

⁶⁴ Ihned se otevřela jeho ústa¹ a jeho jazyk se uvolnil a on mluvil a dobrořečil² Bohu.

1. Ez 24,27
2. ř.: žehnajíce; 2,28; 24,53; Dt 8,10p; Jk 3,9

⁶⁵ Na všechny, kdo žili v jejich sousedství, padl¹ strach² a po celém judském pohoří³ se mluvilo o všech těchto událostech.

1. ř.: stal se
2. 7,16; Sk 5,5; 19,17
3. v. 39

⁶⁶ A všichni, kteří to uslyšeli, si to uložili ve svém srdci¹ a říkali: „Co z toho dítěte bude?“ A Pánova ruka² byla s ním.³

1. 2,19
2. Neh 2,8; Sk 11,21
3. Sk 7,9

Zachariášovo proroctví

⁶⁷ A jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem Svatým¹ a prorocky promluvil:

1. v. 15

⁶⁸ „⌈Požehnaný¹ Pán, Bůh Izraele,⌉² protože navštívil³ a ⌈vykoupil svůj lid⌉⁴

1. [vv. 68—79 jsou známy pod lat. názvem Benedictus]; Rt 4,14
2. 1S 15,32p
3. v. 78; 7,16; Gn 21,1p; Ex 13,19
4. ř.: učinil vykoupení svému lidu; 2,38; Ž 78,35; 111,9

⁶⁹ a vzbudil nám roh záchrany¹ v domě Davida, svého služebníka,²

1. Ž 18,3
2. v. 54; 15,26; Sk 4,25.30; ř. pais — chlapec, srv. užití h. na‘ar a Nu 22,22p

⁷⁰ jak mluvil skrze ústa svých svatých proroků¹ od pradávna,

1. Sk 3,21; Ř 1,2

⁷¹ zachránil¹ nás od našich nepřátel a z rukou všech, kteří nás nenávidí,²

1. Jr 23,6
2. //Ž 106,10

⁷² aby ⌈prokázal milosrdenství našim otcům⌉¹ a rozpomenul se na svou svatou smlouvu,²

1. ř.: učinil m. s našimi o.; Mi 7,20
2. Ž 105,8!

⁷³ na přísahu,¹ kterou se zavázal² našemu otci Abrahamovi, že nám dá,

1. Gn 22,16n; He 6,13
2. ř.: zapřisáhl

⁷⁴ abychom vysvobozeni z rukou [našich] nepřátel mu beze strachu¹ sloužili²

1. 1J 4,18
2. 2,37; Dt 10,12; Sk 24,14!; Fp 3,3

⁷⁵ ve svatosti¹ a spravedlnosti před ním po všechny své dny.²

1. Ef 4,24; 1Te 4,4
2. Dt 23,7; Ž 90,14

⁷⁶ A ty, dítě, budeš nazváno prorokem¹ Nejvyššího,² neboť půjdeš před Pánem připravit jeho cesty,³

1. 20,6; Mt 11,7
2. v. 32
3. 7,27

⁷⁷ aby dal jeho lidu poznání záchrany¹ v odpuštění jejich hříchů,²

1. 3,6
2. 3,3; 24,47

⁷⁸ pro milosrdný soucit¹ našeho Boha, v němž nás navštíví² Úsvit³ z výsosti,⁴

1. ř.: vnitřnosti (Sk 1,18); [vnitřní části těla často představovaly sídlo citů (srv. Ž 7,10; 39,4p; 2K 7,15; Fp 2,1; Ko 3,12), to co dnes v č. pouze srdce (Fp 1,8; Fm 1,11.20)]
2. var.: navštívil; v. 68p
3. poukaz na slunce či jitřenku; Nu 24,17; Mal 3,20; Ef 5,14; 2Pt 1,19; Zj 22,16
4. 24,49

⁷⁹ aby se ukázal těm, kdo sedí ve tmě a stínu smrti,¹ a uvedl naše nohy na cestu pokoje.“²

1. Iz 9,2; 58,8; 60,1n
2. Iz 59,8

⁸⁰ Chlapec rostl¹ a sílil na duchu a pobýval na pustých místech až do dne, kdy otevřeně vystoupil před Izrael.

1. 2,40

¹ Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení¹ od císaře Augusta,² aby byl po celém obydleném světě³ proveden soupis obyvatelstva.

1. ř. dogma; Sk 16,4; 17,7; Ef 2,15; He 11,23
2. vl. jm. Gaius Octavianus Caepias, císařem 31 př. Kr.—14 po Kr., dekretem Senátu v r. 27 př. Kr. přidáno jméno Augustus (srv. Mt 22,19p; Sk 25,21).
3. tj. Římském impériu; 4,5; 21,26; Mt 24,14!

² Tento ⌈soupis¹ se konal před tím soupisem, který byl proveden, když⌉² v Sýrii vládl Quirinius.³

1. Sk 5,37
2. n.: první soupis se konal (ř.: se stal), když
3. Významný daňový soupis se v Judsku konal v letech 6—7 po Kr. V té době (6—9 po Kr.) byl v Sýrii římským legátem (místodržitelem) Publius Sulpicius Quirinius (zemř. 21 po Kr.).

³ I šli všichni dát se zapsat, každý do svého města.

⁴ Také Josef vyšel¹ z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém,² neboť byl z domu a rodu Davidova,³

1. ř.: vystoupil
2. Gn 35,19p; 1S 17,12
3. 1,27

⁵ aby se dal zapsat s Marií, ⌈svou snoubenkou⌉,¹ která byla těhotná.

1. var.: zasnoubenou jemu manželkou

⁶ Stalo se, když tam byli, že se naplnily dny,¹ aby porodila.

1. 1,23; Gn 25,24

⁷ I porodila svého ⌈syna, toho prvorozeného⌉,¹ zavinula ho do plenek a položila do jeslí,² protože pro ně nebylo místo v útulku³ pro pocestné.

1. n.: prvorozeného syna
2. v. 12.16; 13,15 (žlab)†
3. ř. katalyma — pův.: místo vypřáhnutí / odpočinku; obecněji: přístřeší / místnost. (22,11; Mk 14,14†)

Anděl to oznamuje pastýřům

⁸ V téže krajině byli pastýři, kteří pobývali venku¹ a v noci drželi hlídky nad svým stádem.

1. n.: pobývali pod širým nebem; HL

⁹ A [hle,] postavil se k nim Pánův anděl¹ a Pánova² sláva³ je ozářila;⁴ i zmocnil se jich veliký strach.⁵

1. 1,11
2. var.: Boží
3. Ex 16,7.10; Sk 7,55!; Tt 2,13; Zj 18,1
4. 24,4; Sk 12,7; 26,13
5. 1,12; 8,35

¹⁰ Anděl jim řekl: „Nebojte¹ se. Hle, zvěstuji vám dobrou zprávu² o veliké radosti, která bude pro všechen lid,

1. 1,13.30
2. Mt 11,5; Sk 13,32

¹¹ že se vám dnes¹ narodil Zachránce,² který je ⌈Kristus Pán⌉,³ v městě Davidově.

1. ř. sémeron; 4,21; 5,26; 12,28; 13,32n; 19,5.9; 22,34.61; 23,43.
2. Ž 106,21!; J 4,42; Sk 5,31; Fp 3,20; 1Tm 1,1; Tt 1,3p; 2Pt 1,1; 1J 4,14
3. n.: Kristus, Pán; ve StS se výraz christos kyrios vyskytuje pouze v Pl 4,20 (LXX). Z mimobiblických spisů v Žalmech Šalomounových 18,7.

¹² Toto vám bude znamením:¹ Naleznete děťátko zavinuté do plenek a ležící v jeslích.“

1. 11,30; Ex 3,12; 1S 2,34!; 1K 14,22; Fp 1,28; 2Te 3,17

¹³ A náhle¹ se s andělem objevilo² množství nebeského vojska³ chválícího⁴ Boha a říkajícího:

1. Sk 9,3
2. ř.: stalo
3. 1Kr 22,19; Da 7,10; Sk 7,42†
4. v. 20

¹⁴ „Sláva na výsostech¹ Bohu a na zemi pokoj ⌈mezi lidmi Božího zalíbení⌉.²“

1. 19,38
2. var.: v lidech (Boží) zalíbení; var.: [lidem dobré vůle]. ř. eudokia — dobrá vůle / zalíbení / přání; Mt 11,26; L 10,21; Ř 10,1; Ef 1,5.9; Fp 1,15; 2,13; 2Te 1,11†; srv. sloveso v L 3,22.

¹⁵ A stalo se, že jakmile od nich andělé odešli do nebe, ⌈začali si pastýři mezi sebou říkat⌉:¹ „Pojďme tedy až do Betléma a podívejme se na to,² co se tam stalo, co nám Pán oznámil.“

1. var.: řekli si pastýři
2. ř.: tuto věc

¹⁶ Pospíšili si tam a nalezli Marii i Josefa a děťátko, které leželo v jeslích.

¹⁷ Když je spatřili, oznámili slovo, které jim bylo o tom dítěti řečeno.

¹⁸ A všichni, kdo to uslyšeli, užasli¹ nad tím, co jim pastýři řekli.

1. v. 33.47; 1,63; 8,25; 11,14

¹⁹ Marie však ⌈toto všechno⌉¹ uchovávala ve svém srdci² a rozvažovala o tom.

1. ř.: všechna tato slova
2. v. 51; 1,66

²⁰ Pastýři se pak navrátili, oslavujíce¹ a chválíce² Boha za všechno, co uslyšeli a uviděli, jak jim to bylo řečeno.

1. 5,25; Mk 2,12; 2K 9,13
2. v. 13; 19,37; 24,53; Sk 2,47; 3,8n!; Ř 15,11; Zj 19,5

Ježíš v chrámě představen Pánu

²¹ Když se naplnilo¹ osm dní, aby byl obřezán,² ⌈dali mu⌉³ jméno Ježíš;⁴ byl tak pojmenován od anděla před svým početím v lůně.

1. 1,23
2. 1,59; Lv 12,3
3. ř.: bylo nazváno jeho
4. 1,31

²² A když se naplnily dny jejich očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli jej do Jeruzaléma, aby ho postavili před Pána,

²³ jak je napsáno v Pánově zákoně: Každý mužského pohlaví, který otevírá lůno,¹ bude nazván svatý Pánu,²

1. ř.: matku
2. //Ex 13,2.12.15

²⁴ a aby dali oběť podle toho, co je řečeno v Pánově zákoně, párek hrdliček nebo dvě holoubata.¹

1. //Lv 12,8

²⁵ A hle, v Jeruzalémě byl člověk, který se jmenoval Simeon. Byl to člověk spravedlivý¹ a zbožný, očekávající² potěšení³ Izraele, a Duch Svatý⁴ byl na něm.

1. 1,6
2. v. 38; 23,51; Tt 2,13
3. 2Te 2,16; He 6,18
4. 1,41.67; 2Pt 1,21

²⁶ Jemu bylo Duchem Svatým zjeveno,¹ že nespatří smrt,² dokud neuvidí Pánova Mesiáše.³

1. n.: dáno poznat
2. He 11,5
3. ř.: Krista; Mt 2,4p

²⁷ Ten přišel ⌈v Duchu⌉¹ do chrámu. Když rodiče přinesli² chlapce Ježíše, aby s ním učinili podle obyčeje³ Zákona,

1. n : veden Duchem; 4,1; Mk 12,36
2. ř.: vnesli
3. Sk 15,1

²⁸ on si ho vzal do ¹náručí, vzdal chválu, dobrořečil² Bohu a řekl:

1. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]
2. 1,64

²⁹ „Nyní,¹ Panovníku,² podle svého výroku propouštíš svého otroka³ v pokoji,⁴

1. [vv. 29—32 jsou známy pod lat. názvem Nunc Dimittis]
2. ř. despotés; Sk 4,24; 2Tm 2,21; 2Pt 2,1; Zj 6,10; srv. Tt 2,9
3. Sk 4,29; Ř 1,1p
4. Gn 15,15; Jr 34,5

³⁰ neboť mé oči spatřily tvou záchranu,¹

1. 3,6; Ž 119,166; Iz 52,10; Sk 4,12; Tt 2,11

³¹ kterou jsi připravil před tváří všech lidí,

³² světlo ke zjevení národům¹ a slávu tvého lidu Izraele.“

1. n.: pohanům; (nebo také: světlo k odhalení národů)

³³ ⌈Jeho otec a⌉¹ matka se podivovali nad tím, co bylo o něm mluveno.

1. var.: Josef a jeho

³⁴ Simeon jim požehnal a řekl Marii, jeho matce: „Hle, on je určen k pádu¹ a povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, jemuž bude odpíráno --

1. Mt 21,44; 1K 1,23; 1Pt 2,8

³⁵ i tvou vlastní duší pronikne meč¹ -- aby bylo zjeveno myšlení² mnohých srdcí.“³

1. J 19,25
2. 5,22; 9,47; 24,38; Mt 15,19; Ř 1,21; Ef 4,18v
3. Dt 8,2; Sk 8,21n

³⁶ A byla tam prorokyně¹ Anna, dcera Fanuelova, z kmene Ašerova. Ta ⌈již byla velmi pokročilého věku⌉;² s mužem žila sedm let od svého panenství

1. Ex 15,20; Sk 21,9
2. ř.: byla pokročilá v mnohých dnech

³⁷ a vdovou¹ byla až do svých osmdesáti čtyř let. Neopouštěla chrám, posty² a prosbami sloužila³ Bohu dnem i nocí.⁴

1. 1Tm 5,9
2. Sk 13,3
3. Sk 24,14!; He 9,14; Zj 7,15
4. 18,7; 1Te 3,10!; 1Tm 5,5; srv. 1Kr 8,29

³⁸ A v té hodině přistoupila, děkovala¹ Bohu a říkala² o něm všem, kteří očekávali³ vykoupení⁴ Jeruzaléma.⁵

1. HL; sl. zn. veřejně vyznávat díky / uznání
2. ř.: mluvila
3. v. 25
4. 1,68; He 9,12; Ř 3,24v
5. var.: v Jeruzalémě (/ v Izraeli / Izraele)

³⁹ A když vykonali všechno podle Pánova zákona, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta.¹

1. v. 51; 1,26; 4,16

⁴⁰ Dítě pak rostlo¹ a sílilo naplňováno moudrostí a Boží milost byla ⌈s ním⌉.²³

1. v. 52; 1,80
2. ř.: na něm
3. 1S 3,19

Dvanáctiletý Ježíš v chrámě

⁴¹ Jeho rodiče chodívali každý rok do Jeruzaléma na svátek velikonoc.¹

1. ř.: pascha (Mt 26,2p; J 2,13)

⁴² Také když mu bylo dvanáct let, vystupovali [do Jeruzaléma], jak bylo o této slavnosti zvykem.¹

1. 1,9

⁴³ A když se po dokonání těch dnů vraceli domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to ⌈jeho rodiče⌉¹ zpozorovali.

1. var.: [Josef a jeho matka]

⁴⁴ Protože se domnívali, že je ve skupině poutníků, ušli den cesty a hledali ho mezi příbuznými a známými.

⁴⁵ A když ho nenalezli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho.

⁴⁶ I stalo se, že ho po třech dnech nalezli v chrámě, jak sedí¹ uprostřed učitelů,² naslouchá jim a vyptává se jich.

1. 5,17; Mt 5,1p
2. 5,17; J 3,10; Sk 5,34

⁴⁷ Všichni, kteří ho slyšeli, žasli nad jeho rozumností¹ a odpověďmi.

1. ř. synesis — rozumnost / chápavost; Mk 12,33; 1K 1,19; Ef 3,4; Ko 1,9; 2,2; 2Tm 2,7†.

⁴⁸ Když ho rodiče spatřili, zhrozili¹ se a jeho matka mu řekla: „Synu,² co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali.“

1. 4,32
2. ř.: Dítě

⁴⁹ A on jim řekl: „Jak to, že jste mne hledali? Nevěděli jste, že ⌈musím¹ být ve věcech svého Otce⌉?²“

1. [první z Ježíšových „musím“ (tedy priorit) v L; 4,43; 7,40; 9,22; 13,33; 19,5; J 3,14; 9,4; 10,16; srv. Sk 19,21]
2. ř.: v těch mého Otce musím být; n.: musím být tam, kde jde o věc mého Otce; n.: musím být v domě svého Otce

⁵⁰ Ale oni neporozuměli¹ tomu slovu, které jim pověděl.

1. 9,45; 18,34

⁵¹ I sestoupil¹ s nimi, přišel do Nazareta a byl jim poddán.² Jeho matka pečlivě uchovávala ⌈všechna [tato] slova⌉³ ve svém srdci.⁴

1. 4,31p
2. srv. Ef 5,21
3. n.: všechny ty[to] věci
4. 2,19

⁵² A Ježíš prospíval v moudrosti a v tělesném růstu¹ a v přízni² u Boha i u lidí.³

1. v. 40
2. n.: milosti
3. Př 3,4; Ř 14,18

¹ V¹ patnáctém roce² vlády císaře Tiberia, když v Judsku vládl Pontius Pilát³ a v Galileji byl tetrarchou Herodes,⁴ jeho bratr Filip byl tetrarchou na území Itureje a Trachonitidy a Lyzanias byl tetrarchou v Abiléně,

1. //Mt 3,1—10
2. [tj. asi r. 25—26 po Kr.]
3. 13,1; 23,1nn; Mt 27,2p
4. Mt 14,1p

² za velekněze Annáše¹ a Kaifáše,² stalo se slovo Boží³ k Janovi, synovi Zachariáše, v pustině.

1. [velekněz v letech 6—15, sesazen Římany; po něm násl. jeho syn Eleazar a potom zeť Kaifáš (J 11,49; 18,13)]; Sk 4,6
2. Mt 26,3p
3. 1Kr 12,22p; J 10,35

³ I šel do celého okolí Jordánu a hlásal křest pokání k odpuštění hříchů,

⁴ jak je napsáno v knize slov proroka Izaiáše: Hlas volajícího v pustině: Připravte Pánovu cestu, vyrovnávejte jeho stezky!

⁵ Každé údolí bude zaplněno, každá hora a pahorek bude snížen; co je křivé, bude rovné, drsné cesty budou hladké;

⁶ a každé tělo uvidí Boží záchranu.¹

1. //Iz 40,3—5

⁷ Zástupům, které vycházely, aby se od něho daly pokřtít, říkal: „Plemeno zmijí!¹ Kdo vám ukázal, jak utéci před nadcházejícím hněvem?

1. Mt 12,34

⁸ Vydávejte¹ tedy ovoce svědčící o pokání a nezačínejte si říkat: Náš otec je Abraham. Neboť vám pravím, že Bůh může Abrahamovi vzbudit děti z těchto kamenů.

1. ř.: Učiňte

⁹ A sekera už je přiložena ke kořeni stromů. Každý strom, který nenese¹ dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“

1. ř.: nečiní

¹⁰ Zástupy se ho ptaly: „Co tedy máme dělat?“¹

1. Sk 2,37

¹¹ Odpověděl jim: „Kdo má dvě košile,¹ ať dá tomu, který nemá, a kdo má co k jídlu, ať činí podobně.“

1. 6,29; 9,3; Mt 5,40p

¹² Přišli i celníci,¹ aby byli pokřtěni, a řekli mu: „Učiteli,² co máme dělat?“

1. 5,27; 7,29; Mt 5,46p
2. [všude jinde je ve všech evang. takto oslovován Ježíš]; 7,40; Mt 8,19p

¹³ On jim řekl: „Nevybírejte¹ víc,² než je vám nařízeno.“

1. ř.: Nedělejte / Nevykonávejte; 19,23p
2. L 19,8

¹⁴ Ptali se ho i vojáci:¹ „A co bychom měli udělat my?“ Řekl jim: „Nikoho neolupujte ani nevydírejte, a buďte spokojeni² se svým žoldem.“

1. Sk 10,7
2. Fp 4,11; 1Tm 6,8; He 13,5

¹⁵ Zatímco lid byl plný očekávání a všichni ve svých srdcích rozvažovali o Janovi, není–li snad on ten Kristus,¹

1. J 1,20

¹⁶ řekl na to Jan všem: „Já vás sice křtím vodou, avšak přichází silnější než já, jemuž nejsem hoden rozvázat řemínek u jeho sandálů; on vás bude křtít v Duchu Svatém a ohni.¹

1. //Mt 3,11n

¹⁷ V jeho ruce je lopata, aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky, ale plevy bude pálit ohněm neuhasitelným.“

¹⁸ Tak i mnoha jinými slovy¹ napomínaje lid, hlásal dobrou zprávu.

1. J 1,15.29.34

¹⁹ Ale tetrarcha Herodes,¹ který byl od něho kárán kvůli Herodiadě,² ženě svého bratra [Filipa], a za všechno zlé, co učinil,

1. v. 1
2. Mt 14,3

²⁰ přidal ke všemu [ještě] to, že Jana zavřel do vězení.

Ježíšův křest

²¹ Stalo se, když byl křtěn všechen lid, a když i Ježíš byl pokřtěn¹ a modlil² se, že se otevřelo nebe

1. //Mt 3,13—17
2. 5,16; 6,12; 9,18.29; 11,1; 22,41; Mk 1,35; srv. Neh 8,6p; Fp 1,9; 3J 1,2

²² a sestoupil na něho Duch Svatý v tělesné podobě jako holubice a z nebe zazněl¹ hlas: „Ty jsi ten můj ⌈Syn, Milovaný,² v tobě jsem nalezl zalíbení⌉.³“

1. ř.: se stal
2. n.: milovaný Syn
3. srv. Ž 2,7; Iz 42,1; 44,21; 62,4; var.: můj Syn, já jsem tě dnes zplodil

Ježíšův rodokmen

²³ Když Ježíš začínal,¹ bylo mu asi třicet let, byl synem,² jak se myslelo, Josefa, ten Heliho,

1. Mt 4,17
2. //Mt 1,1—17

²⁴ ten Mathata, ten Léviho, ten Melchiho, ten Janaie, ten Josefa,

²⁵ ten Matathiáše, ten Amose, ten Nahuma, ten Esliho, ten Nagaje,

²⁶ ten Mahata, ten Matathiáše, ten Semeina, ten Josecha, ten Jody,

²⁷ ten Johanana, ten Resy, ten Zorobabela,¹ ten Salathiela,² ten Neriho,

1. Ezd 2,2
2. 1Pa 3,17

²⁸ ten Melchiho, ten Addiho, ten Kosama, ten Elmadama, ten Era,

²⁹ ten Jesův, ten Eliezera, ten Jorima, ten Mathata, ten Léviho,

³⁰ ten Simeona, ten Judy, ten Josefa, ten Jonama, ten Eliakima,

³¹ ten Meleie, ten Menny, ten Mattathy, ten Nathama,¹ ten Davida,

1. var.: Nathana

³² ten Isaje, ten Obéda, ten Bóaza, ten Saly,¹ ten Naasona,

1. var.: Salmóna

³³ ten Amínadaba, ten Admina,¹ ten Arniho,² ten Chesróma, ten Farese, ten Judy,

1. var.: Arama
2. var.: –

³⁴ ten Jákoba, ten Izáka, ten Abrahama, ten Thareho,¹ ten Nachora,

1. 1Pa 1,24—26

³⁵ ten Serucha, ten Ragaua, ten Faleka, ten Hebera, ten Saly,

³⁶ ten Kainama, ten Arfaxada, ten Sema, ten Noema, ten Lámecha,

³⁷ ten Mathusalema, ten Henocha, ten Jareda, ten Maleleela, ten Kainama,

³⁸ ten Enóše, ten Šéta, ten Adama, ten Boha.

¹ Ježíš pak plný Ducha Svatého se vrátil od Jordánu.¹ Duch ho vodil pustinou²

1. 3,3
2. //Mt 4,1nn

² čtyřicet dní a Ďábel¹ ho pokoušel. V oněch dnech Ježíš nic nesnědl, a když se skončily, vyhladověl.

1. 8,12

³ Ďábel mu řekl: „Jsi–li Syn Boží,¹ řekni tomuto kameni, ať se stane chlebem.“

1. v. 41; 1,35; 22,70

⁴ Ježíš mu odpověděl: „Je napsáno: Člověk nebude živ jen chlebem [, ale každým Božím slovem].¹“

1. //Dt 8,3

⁵ Ďábel ho vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa¹

1. 2,1

⁶ a řekl mu: „Všechnu tuto pravomoc a jejich slávu dám tobě, protože mně je dána,¹ a komukoli chci, tomu ji dám.

1. ř.: předána / vydána

⁷ Jestliže se tedy ty přede mnou pokloníš, všechna bude tvá.“

⁸ Ježíš mu odpověděl: „Je napsáno: Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.¹“

1. //Dt 6,13

⁹ Přivedl jej pak do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: „Jsi–li Syn Boží, vrhni se odtud dolů;

¹⁰ vždyť je napsáno, že svým andělům přikáže o tobě, aby tě ochránili

¹¹ a na rukou tě ponesou, abys snad svou nohou nenarazil na kámen.¹“

1. //Ž 91,11n

¹² Ježíš mu odpověděl: „Je řečeno: Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.¹“

1. //Dt 6,16

¹³ Když Ďábel dokončil všechno pokušení, odstoupil¹ od něho až do příhodné doby.

1. Jk 4,7

Začátek veřejné služby

¹⁴ Ježíš se v moci Ducha vrátil do Galileje¹ a pověst² o něm se rozšířila³ do celého okolí.

1. Mt 4,12
2. ř. fémé; Mt 9,26; 4,24v
3. ř.: vyšla

¹⁵ A vyučoval¹ v jejich synagogách,² oslavován ode všech.

1. 19,47; Mk 2,13
2. Mt 4,23p

¹⁶ I přišel do Nazareta,¹ kde byl vychován.² Podle svého zvyku³ vstoupil v sobotní den⁴ do synagogy.⁵ A povstal,⁶ aby četl.

1. ř.: do Nazary
2. v. 23; 2,39; Mt 13,54
3. ptc. pf.; Mt 27,15; Mk 10,1; Sk 17,2
4. Sk 13,14!
5. Mk 6,1
6. Neh 8,4n

¹⁷ Byl mu podán svitek proroka Izaiáše; rozvinul¹ svitek a našel místo, kde bylo napsáno:

1. var.: otevřel

¹⁸ Pánův Duch je ⌈na mně⌉,¹ protože mne pomazal, abych zvěstoval evangelium² chudým; poslal mne vyhlásit zajatcům propuštění a slepým nabytí zraku, propustit³ zlomené na svobodu,

1. n.: nade mnou,
2. v. 43
3. ř.: poslat

¹⁹ vyhlásit vítaný Pánův rok.¹

1. //Iz 61,1n; (58,6)

²⁰ A svinul svitek, odevzdal ho sluhovi a posadil¹ se. Oči všech v synagoze se upíraly na něho.²

1. Mt 5,1p
2. 19,48; Sk 3,12

²¹ Začal jim tedy říkat: „Dnes¹ se naplnilo toto Písmo ⌈ve vašich uších.⌉“²

1. 2,11
2. n : jak jste ho slyšeli / poslouchali; pro h. vazbu srv. 2S 18,12; Ez 9,5

²² Všichni mu přisvědčovali a divili se těm slovům milosti, vycházejícím z jeho úst, a říkali: „Není tento syn Josefův?“¹

1. J 6,42

²³ Řekl jim: „Jistě mi řeknete toto přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! To, o čem jsme uslyšeli,¹ že se stalo v Kafarnaum,² učiň i zde ve své domovině.“³

1. v. 14
2. 4,35nn; Mk 2,1nn; J 4,46
3. v. 16

²⁴ Řekl: „Amen, pravím¹ vám, že žádný prorok není vítaný ve své vlasti.²

1. [Mt 5,26p; L zaznamenává tuto vazbu nejméněkrát (7×)]
2. Mt 13,57

²⁵ Po pravdě vám pravím, ve dnech Eliášových, když bylo nebe zavřeno na tři roky a šest měsíců,¹ takže nastal veliký hlad po celé zemi, bylo mnoho vdov v Izraeli.

1. Jk 5,17

²⁶ A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, nýbrž jen k ženě vdově do Sarepty v Sidónu.¹

1. 1Kr 17,9

²⁷ A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elizea, a žádný z nich nebyl očištěn, jen Syřan Náman.¹“

1. 2Kr 5,14

²⁸ Když to slyšeli, byli všichni v synagoze naplněni hněvem.¹

1. 6,11; 2Pa 16,10; Sk 5,33; 7,54; 22,23

²⁹ Vstali, vyhnali ho za město a dovedli ho až na okraj hory, na níž bylo jejich město vystavěno, aby ho svrhli dolů.

³⁰ On však prošel jejich středem a ubíral se dál.¹

1. J 10,39

³¹ Sestoupil¹ do galilejského města Kafarnaum² a učil je v sobotu.

1. 2,51; 6,17; [zachováváme (Mk 3,22v) dosl. ř. výraz (pův. z h. — Gn 12,10) naznačující „přijití“ z výše položeného místa do níže (nejčastější z Jeruzaléma či Judska, ale srv. Sk 18,5); 8,5!; J 2,12]; //Mk 1,21—28
2. v. 23; Mt 4,13

³² A byli ohromeni¹ nad jeho učením, protože jeho slovo bylo pronášeno v pravomoci.²

1. 9,43; Mt 7,28
2. v. 36; J 7,46

³³ V synagoze¹ byl člověk, který měl ducha nečistého démona; i vykřikl velikým hlasem:²

1. 7,5
2. 8,28; 17,15; 19,37; 23,46; Sk 7,57

³⁴ „Ach, co je ti po¹ nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zničit? Znám tě, kdo jsi: Svatý Boží.“

1. Mk 1,24p

³⁵ Ježíš mu pohrozil:¹ „Umlkni a vyjdi od něho!“ A démon jím mrštil² doprostřed a vyšel od něho, aniž mu jakkoli uškodil.

1. v. 39; 8,24; 9,42.55p
2. srv. Mt 27,5; Sk 27,29†

³⁶ Na všechny padl úžas¹ a říkali si mezi sebou: „Jaké je to slovo, že v pravomoci a síle přikazuje nečistým duchům, a oni vycházejí?“

1. 5,9

³⁷ A zpráva¹ o něm se šířila do každého místa okolní krajiny.

1. ř. échos (zvuk; 21,25; Sk 2,2; He 12,19†); 5,15v

Uzdravení mnoha nemocných

³⁸ ⌈Opustil¹ synagogu⌉² a vstoupil do Šimonova domu. Šimonova tchyně byla sužována velikou horečkou; i poprosili ho za ni.

1. //Mt 8,14—17
2. ř.: Vstav pak od té synagogy

³⁹ Postavil se nad ní, pohrozil¹ horečce, a ta ji opustila. Ihned² vstala a obsluhovala je.

1. v. 35
2. 5,25; 8,44.55; 13,13; Sk 3,7; ř. parachréma (tj. v čase, který následuje okamžitě po akci; kromě Mt 21,19n pouze v L a Sk); srv. Mt 8,3v

⁴⁰ Když¹ zapadalo slunce,² všichni, kteří měli nemocné³ různými chorobami, přiváděli je k němu; on pak na každého z nich vkládal ruce⁴ a uzdravoval⁵ je.

1. //Mk 1,32—38
2. [tj. kolem šesté hodiny, skončil sabat. Podle tradice starších nesměli Židé o sabatu chodit více než 1 km a také přenášet břemena (Jr 17,21n). Činili tak tedy až po západu slunce. Resp. jejich dychtivost je vidět v tom, že slunce ještě zapadalo.]
3. ř.: jsoucí slabé
4. Mt 9,18
5. Mt 4,23

⁴¹ Od mnohých vycházeli i démoni, kteří křičeli a říkali: „Ty jsi Boží Syn!“¹ Hrozil jim a nedovoloval jim mluvit, protože věděli, že je Mesiáš.²

1. Mt 4,3
2. 2,26p

⁴² Když nastal den, vyšel z domu a odešel na opuštěné místo. Zástupy ho hledaly, přišly až k němu a zdržovaly ho, aby od nich neodcházel.

⁴³ On jim však řekl: „Také ostatním městům musím¹ zvěstovat evangelium² Božího království, neboť k tomu jsem byl poslán.“³

1. 2,49p
2. v. 18; Sk 16,10; 2K 10,16
3. Mt 15,24; J 6,38nn

⁴⁴ A hlásal je v judských¹ synagogách.

1. var.: galilejských

¹ Stalo¹ se, když se na něj tlačil zástup, aby ⌈slyšel Boží slovo,⌉² že stál u Genezaretského jezera³

1. srv. Mt 4,18—22
2. 8,21; 11,28; Sk 13,5; He 4,12
3. Nu 34,11; Mt 14,34; Mk 6,53; [jinak zvané též Galilejské (Mt 4,18) a Tiberiadské moře (J 6,1)]

² a uviděl u břehu jezera dvě lodě. Rybáři z nich vystoupili a prali sítě.

³ Vstoupil do jedné z těch lodí,¹ která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu.² Posadil³ se a z lodi učil zástupy.

1. Mt 13,2; Mk 3,9
2. ř.: země
3. Mt 5,1p

⁴ Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu.“¹

1. Mt 17,27; J 21,6

⁵ Šimon odpověděl: „Mistře,¹ celou noc jsme tvrdě pracovali² a nic jsme nechytili.³Ale ⌈na tvé slovo⌉⁴ spustím sítě.“

1. 8,24p
2. Mt 11,28; Ef 4,28; Ko 1,29
3. J 21,3
4. n.: na základě tvého výroku

⁶ A když to učinili, zabrali velké množství ryb;¹ jejich sítě se však začaly trhat.

1. J 21,6

⁷ Dali znamení společníkům ve druhé lodi, aby jim přišli pomoci. Oni přišli a naplnili obě lodě, že se až potápěly.

⁸ Když to Šimon Petr uviděl, padl¹ k Ježíšovým kolenům² a řekl: „Odejdi ode mne, Pane,³ protože jsem hříšný člověk.⁴“

1. Mt 2,11; Mk 1,40
2. Mk 15,19; n : nohám; srv. 2Kr 4,37; L 8,41.47; J 11,32; Zj 22,8
3. [první užití tohoto titulu pro Ježíše u L; užití jakožto oslovení srv. v. 12; 7,6; 9,54; 10,17; 11,1; 12,41; 13,23; 17,37; 18,41!]; 7,13!
4. ř.: muž; Mt 8,8

⁹ Neboť jeho i všech, kteří byli s ním, se zmocnil úžas¹ nad tím úlovkem ryb, které chytili;

1. 4,36; Sk 3,10†

¹⁰ stejně i Jakuba a Jana, synů Zebedeových, kteří byli Šimonovými společníky.¹ Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se,² od nynějška budeš lovit³ lidi.“

1. 2K 8,23
2. 1,13; 8,50; 12,32
3. ř. zógrein — chytat / zajmout živé; 2Tm 2,26†

¹¹ Přirazili s loďmi ke břehu,¹ všechno opustili a vydali se za ním.

1. v. 3p

Očištění malomocného

¹² I¹ stalo se, když byl v jednom z těch měst, hle, byl tam muž plný malomocenství.² Jakmile uviděl Ježíše, padl na tvář a poprosil ho: „Pane, chceš–li, jsi mocen mě očistit.“

1. //Mt 8,2—4
2. 17,12

¹³ On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď očištěn.“ A hned¹ od něho malomocenství odešlo.

1. ř. eutheós; 4,39v; Mt 8,3

¹⁴ Nařídil mu, aby nikomu nic neřekl, nýbrž: „Odejdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, jak nařídil Mojžíš, jim na svědectví.“

¹⁵ Pověst¹ o něm se rozšiřovala stále víc a scházely se velké zástupy, aby naslouchaly a byly uzdravovány ze svých nemocí.

1. ř.: Slovo

¹⁶ On se však uchyloval na pustá místa a modlil¹ se.

1. 3,21!; srv. Da 6,11

Moc odpouštět hříchy, uzdravení ochrnutého

¹⁷ I stalo se, že jednoho dne učil a kolem seděli¹ farizeové² a ⌈učitelé Zákona⌉,³ kteří přišli⁴ ze všech galilejských a judských vesnic i z Jeruzaléma.⁵ A byla tam Pánova moc,⁶ aby [je] uzdravoval.

1. 2,46
2. Mt 3,7p
3. ř. nomodidaskaloi, Sk 5,34; 1Tm 1,7†. Jinde je učitel Zákona překladem ř. grammateus (srv. Mt 23,34p).
4. var.: se sešli
5. Mt 15,1
6. 6,19; 8,46

¹⁸ A¹ hle, muži nesli na lůžku člověka, který byl ochrnutý, a snažili se ho vnést dovnitř a položit před něj.

1. //Mt 9,2—8

¹⁹ A když kvůli zástupu nenalezli způsob, jak by ho vnesli dovnitř, vystoupili na střechu¹ a skrze hliněné tašky ho s nosítky² spustili doprostřed před Ježíše.

1. Mk 2,4
2. ř. klinidion; v. 24†

²⁰ Když uviděl jejich víru,¹ řekl: „Člověče,² tvé hříchy jsou ti odpuštěny.“

1. 7,50; He 11,1p
2. 12,14; 22,58.60; Ř 2,1

²¹ Učitelé Zákona a farizeové¹ o tom začali² rozvažovat: „Kdo je tento člověk, že mluví tak rouhavě? Kdo může odpustit hříchy,³ než sám Bůh?“

1. 6,7; 11,53; Mt 5,20p
2. 3,8
3. 7,49

²² Ježíš však poznal jejich myšlenky¹ a odpověděl jim: „Co rozvažujete ve svých srdcích?²

1. 2,35; 6,8; 9,47
2. 24,38

²³ Co je snadnější? Říci: Tvé hříchy jsou ti odpuštěny, nebo říci: Vstaň¹ a choď?

1. v. 24; 8,54; J 5,8; Sk 3,6

²⁴ Abyste však věděli, že ⌈Syn člověka⌉¹ má na zemi pravomoc² odpouštět hříchy,“ řekl ochrnutému: „Tobě pravím, vstaň, vezmi svá nosítka a jdi do svého domu.“

1. v L 26×; Mt 8,20p
2. Mt 28,18; J 17,2

²⁵ A ten hned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, a oslavuje¹ Boha odešel do svého domu.

1. 7,16; 13,13; 17,15; 18,43; 23,47; Mt 5,16; Sk 4,21

²⁶ Všech se zmocnil úžas a oslavovali Boha; byli naplněni bázní¹ a říkali: „Dnes jsme uviděli neobyčejné² věci.“

1. 7,16
2. n.: neočekávané / neuvěřitelné; ř. paradoxos; HL.

Povolání Leviho (Matouše)

²⁷ Po¹ těchto událostech ² Ježíš vyšel a pohlédl na celníka³ jménem Lévi, sedícího v celnici, a řekl mu: „Následuj mne.“

1. //Mt 9,9—13
2. J 3,22p
3. 3,12; 15,1; 18,10; 19,2v; Mt 5,46p

²⁸ A on všeho zanechal,¹ vstal a následoval ho.

1. v. 11

²⁹ Lévi mu připravil ve svém domě velkou hostinu. Byl tam veliký zástup¹ celníků i jiných, kteří s nimi byli² u stolu.

1. Mt 14,14!
2. ř.: leželi; 7,37; Mk 14,3; Mt 9,10p

³⁰ Farizeové a jejich učitelé Zákona reptali na jeho učedníky a říkali: „Proč jíte a pijete s celníky a hříšníky?“¹

1. 7,34; 15,1

³¹ Ježíš jim odpověděl: „Lékaře nepotřebují zdraví, nýbrž nemocní.¹

1. Mt 4,24p

³² Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšné¹ k pokání.“²

1. 15,7; 18,13
2. Sk 5,31; 17,30; 2Pt 3,9

Mladé víno do nových měchů

³³ Oni¹ mu pak řekli: „⌈Janovi učedníci se⌉² často postí a konají modlitby,³ stejně i učedníci farizeů; tvoji však jedí a pijí.“

1. // Mt 9,14—17
2. var.: Proč se Janovi učedníci …
3. n.: prosby; 2,37; 1Tm 2,1p

³⁴ Ježíš jim řekl: „Můžete přinutit svatebčany,¹ aby se postili, dokud je ženich s nimi?

1. Mt 9,15p

³⁵ Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom v oněch dnech se budou postit.“

³⁶ Říkal jim i podobenství: „Nikdo neutrhne záplatu z nového šatu a nepřišívá ji na starý šat; jinak i nový roztrhne a ke starému se záplata z nového nebude hodit.

³⁷ A nikdo nedává mladé víno do starých měchů; jinak mladé víno měchy roztrhne, samo vyteče a měchy se zničí.

³⁸ Ale mladé víno se dává do nových měchů [, a obojí zůstane zachováno].

³⁹ A nikdo, kdo se napil starého, nechce mladé, neboť říká: Staré je dobré.¹“

1. var.: lepší

¹ Stalo¹ se, že v [druhou] sobotu² procházel obilím a jeho učedníci trhali a jedli klasy,³ které mnuli rukama.

1. //Mt 12,1—8
2. ř.: druhoprvní sobotu — tj. druhou sobotu po dni Pascha (Dt 23,25)
3. Dt 23,26

² Někteří pak z farizeů řekli: „Proč děláte, co se v sobotu [dělat] nesmí?“

³ Ježíš jim odpověděl: „Cožpak jste nečetli, co udělal David, když vyhladověl, on i ti, kdo byli s ním?

⁴ Jak vešel do Božího domu a vzal chleby předložení, které nesmí jíst nikdo kromě samotných kněží, jedl je a dal [i] těm, kdo byli s ním?¹“

1. //1S 21,2—7

⁵ A říkal jim: „Syn člověka je [také] pánem soboty.“

⁶ Stalo¹ se, že v jinou sobotu vstoupil do synagogy a učil. A byl tam člověk, jehož² pravá ruka byla odumřelá.³

1. //Mt 12,9—14
2. ř.: a jeho
3. ř.: suchá

⁷ Učitelé Zákona a farizeové ho pozorně sledovali,¹ uzdravuje–li v sobotu,² aby našli něco, z čeho by jej obžalovali.³

1. 14,1; 20,20; Mk 3,2; Sk 9,24; Ga 4,10†
2. 13,14
3. ř. kategorein; 11,54; 23,14

⁸ On však znal jejich myšlenky.¹ Řekl tomu muži ⌈s odumřelou rukou⌉:² „Vstaň a postav se doprostřed.“ A on se zvedl a postavil se tam.

1. 5,22
2. ř.: majícímu suchou ruku:

⁹ Ježíš jim řekl: „Ptám se vás, zda je dovoleno v sobotu učinit dobře, nebo učinit zle -- duši zachránit, či zahubit?“

¹⁰ Rozhlédl se po nich po všech a řekl mu: „Natáhni svou ruku.“ On to učinil a jeho ruka byla zase v pořádku.

¹¹ Oni byli naplněni nepříčetností¹ a rozmlouvali mezi sebou, co by Ježíšovi učinili.

1. n.: zběsilostí; ř. anoia; 2Tm 3,9†; zn.: nerozum / iracionální hněv.

Vybrání Dvanácti

¹² Stalo¹ se v těch dnech, že vyšel na horu, aby se pomodlil.² A celou noc strávil v modlitbě Boží.³

1. //Mt 10,2—4
2. 3,21
3. n.: k Bohu / s Bohem; srv. Sk 12,5

¹³ Když nastal den, zavolal své učedníky a vybral z nich dvanáct,¹ které také pojmenoval apoštoly:²

1. 8,1
2. 9,10; 17,5; 22,14; 24,10; Sk 1,2; Ř 1,1!; Ga 1,19; Zj 21,14

¹⁴ Šimona, jemuž dal také jméno Petr, jeho bratra Ondřeje, Jakuba, Jana, Filipa, Bartoloměje,

¹⁵ Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Šimona zvaného Zélóta,

¹⁶ Judu Jakubova a Judu Iškariotského, jenž se stal zrádcem.¹

1. Sk 7,52; 2Tm 3,4†

Vyučování velkého zástupu

¹⁷ Sestoupil¹ s nimi dolů² a na rovině se zastavil; a s ním veliký zástup³ jeho učedníků a veliké množství lidu z celého Judska a Jeruzaléma i od pobřeží Týru⁴ a Sidónu;

1. 4,31p
2. v. 12
3. Mt 4,25
4. Mt 11,21!

¹⁸ ti všichni přišli, aby ho uslyšeli a aby byli uzdraveni ze svých nemocí. I ti, kteří byli trápeni¹ od nečistých duchů, byli uzdravováni.

1. Mt 15,22; Sk 5,16

¹⁹ A celý zástup se ho snažil dotýkat,¹ protože od něho vycházela moc² a všechny uzdravovala.

1. Mt 9,21; 14,36
2. 5,17

²⁰ A¹ on pozdvihl ²oči³ ke svým učedníkům a říkal: „Blahoslavení jste vy chudí,⁴ neboť vaše je Boží království.⁵

1. //Mt 5,3—12
2. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)
3. 16,23; J 6,5
4. ::v. 24; Mt 11,5; 2K 6,10; Jk 2,5; Zj 2,9
5. 12,32; 14,15; 2Te 1,5

²¹ Blahoslavení jste vy, kteří nyní hladovíte,¹ neboť budete nasyceni.² Blahoslavení jste vy, kteří nyní pláčete,³ neboť se budete smát.⁴

1. ::v. 25
2. Jr 31,14; Ž 17,15; J 6,35
3. Ž 126,5n; Jr 8,23
4. Ž 126,2

²² Blahoslavení¹ jste, když vás lidé budou nenávidět² a když vás vyloučí,³ potupí a zavrhnou vaše jméno jako zlé kvůli Synu člověka.⁴

1. 1Pt 4,14
2. J 15,18
3. J 9,22; 16,2
4. Mt 10,18.22

²³ Radujte se v onen den a jásejte;¹ neboť hle, hojná je vaše odměna v nebi. Vždyť totéž dělali jejich otcové prorokům.²

1. ř.: poskakujte radostí; 1,41.44.
2. 2Pa 36,16; Mt 23,37; 1Te 2,15

²⁴ Běda však vám bohatým,¹ neboť již máte své potěšení.²

1. 16,25; Am 6,1—6; Jk 5,1; Zj 3,17
2. Kaz 2,8; Mt 6,2

²⁵ Běda vám, kteří jste nyní nasyceni,¹ neboť budete hladovět. Běda vám, kteří se nyní smějete, neboť budete naříkat a plakat.²

1. ř.: naplněni / uspokojeni
2. 13,28; Da 5,4—6; Am 8,10; Zj 18,11

²⁶ Běda, když o vás budou všichni lidé mluvit dobře;¹ vždyť totéž činili jejich otcové falešným prorokům.“²

1. Ř 16,18
2. Jr 5,31; Mt 7,15

²⁷ „Ale¹ vám, kteří slyšíte,² pravím: Milujte své nepřátele.³ Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí.

1. //Mt 5,44
2. 8,8
3. v. 35; 23,34; Sk 7,60

²⁸ Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám činí příkoří.

²⁹ Tomu,¹ kdo tě bije do tváře, nastav i druhou a tomu, kdo ti bere plášť, neodepři ani košili.²

1. //Mt 5,39—42
2. Mt 5,40p

³⁰ Každému, kdo tě žádá, dávej, a od toho, kdo ti bere, co je tvoje, nežádej nic nazpět.

³¹ Jak¹ chcete, aby lidé činili vám, [i vy] stejně čiňte jim.

1. //Mt 7,12

³² A¹ jestliže milujete ty, kteří milují vás, jakou máte zásluhu?² Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují.

1. //Mt 5,46
2. ř.: milost

³³ A jestliže činíte dobře těm, kteří činí dobře vám, jakou máte zásluhu?¹ I hříšníci dělají totéž.

1. ř.: milost

³⁴ A¹ půjčíte–li těm, od kterých máte naději dostat to zpět, jakou máte zásluhu?² I hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek.

1. //Mt 5,42
2. ř.: milost

³⁵ Ale milujte své nepřátele¹ a čiňte dobře, půjčujte a ⌈neočekávejte něco na oplátku⌉.² A vaše odměna bude hojná a budete syny Nejvyššího,³ protože on je dobrotivý k nevděčným i zlým.

1. v. 27
2. var.: nad nikým se nevzdávejte naděje
3. 1,32

³⁶ Buďte milosrdní, jako je milosrdný¹ váš Otec.“²

1. 2K 1,3; Jk 5,11
2. Mt 5,48

³⁷ „Nesuďte,¹ ⌈a zajisté nebudete⌉² souzeni.³ Neodsuzujte, ⌈a zajisté nebudete⌉⁴ odsouzeni. Promíjejte,⁵ a bude vám prominuto.⁶

1. //Mt 7,1—5
2. var.: abyste nebyli
3. Mt 7,1
4. var.: abyste nebyli
5. ř.: Propouštějte (vězně / dlužníky), a budete propuštěni.
6. ř.: Propouštějte (vězně / dlužníky), a budete propuštěni.

³⁸ Dávejte, a bude vám dáno; dobrou míru, natlačenou, natřesenou, překypující vám dají do klína. Neboť ⌈jakou měrou⌉¹ měříte, takovou vám bude naměřeno.“²

1. var.: toutéž měrou, jakou …
2. Mk 4,24

³⁹ Řekl jim také podobenství: „Může slepý vést slepého? Nespadnou oba do jámy?¹

1. Mt 15,14

⁴⁰ Učedník není nad učitele.¹ Každý, kdo je dokonale připraven, bude jako jeho učitel.

1. Mt 10,24

⁴¹ Proč hledíš na třísku v oku svého bratra, avšak trámu ve svém vlastním oku si nevšímáš?

⁴² Jak můžeš říkat svému bratru: Bratře, dovol, ať vyjmu třísku, která je ve tvém oku, a trám ve svém oku nevidíš? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak jasně uvidíš, jak vyjmout třísku, která je v oku tvého bratra.“

⁴³ „Přece není dobrý strom, který nese špatné¹ ovoce, ani není špatný² strom, který nese dobré ovoce.³

1. ř.: shnilé
2. ř.: shnilý
3. //Mt 7,16.18.20

⁴⁴ Každý strom se pozná po svém ovoci. Vždyť z trní nesbírají fíky ani z trnitého keře nesklízejí hrozny.

⁴⁵ Dobrý¹ člověk vynáší z dobrého pokladu [svého] srdce dobré a zlý [člověk] vynáší ze zlého [pokladu svého srdce] zlé; neboť jeho ústa mluví z přebytku srdce.“

1. //Mt 12,34n

⁴⁶ „Proč mne oslovujete Pane, Pane,¹ a nečiníte, co říkám?

1. Mt 7,21

⁴⁷ Každý,¹ kdo ke mně přichází a slyší má slova a činí² je -- ukáži vám, komu je podobný.

1. //Mt 7,24—27
2. Jk 1,22

⁴⁸ Je podoben člověku stavějícímu dům, který kopal ⌈do hloubky⌉¹ a položil základy na skále. Nastala povodeň, na ten dům se přivalila řeka, ale nemohla jím otřást, ⌈protože byl dobře postaven.⌉²

1. ř.: a vyhloubil
2. var.: neboť byl založen na skále.

⁴⁹ Kdo však uslyšel a neučinil tak, je podoben člověku, který postavil dům na zemi bez základů. Když se na něj přivalila řeka, ihned se zřítil; a ¹zhroucení toho domu bylo veliké.“

1. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

¹ Když dokončil¹ všechna svá slova k² lidu, vešel do Kafarnaum.³

1. Mt 7,28
2. ř.: do uší lidu; hebraismus — srv. Dt 32,44!; Sk 17,20
3. //Mt 8,5—13

² Otrok nějakého setníka, který byl setníkovi¹ vzácný, byl na smrt nemocen.

1. ř.: jemu

³ Když setník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší¹ a žádal ho, aby přišel a zachránil jeho otroka.

1. [na rozdíl od zprávy v Mt, kdy jde setník sám. Důvod pro vyslání poslů není jistý — snad respektoval etnické hranice, které byly v té době velmi důležité. (Výjimečně zcela pozitivní zmínka o žid. starších — srv. 9,22; Sk 6,12.)]

⁴ Ti přišli k Ježíšovi a naléhavě ho prosili: „Je hoden,¹ abys mu to prokázal;

1. srv. 10,7; 15,19; 20,35; Zj 3,4

⁵ neboť miluje náš národ, i synagogu nám sám vystavěl.“

⁶ Ježíš šel s nimi. Když již byl nedaleko od jeho domu, poslal k němu setník své přátele, aby mu řekli: „Pane,¹ neobtěžuj² se; vždyť nejsem hoden,³ abys vešel pod mou střechu.

1. 5,8!
2. 8,49
3. J 1,27

⁷ Proto jsem se ani nepokládal za hodna k tobě přijít. Ale řekni slovo, a můj sluha¹ bude uzdraven.²

1. Mt 8,6p
2. var.: ať je uzdraven

⁸ Vždyť i já jsem člověk podřízený autoritě¹ a mám pod sebou vojáky; řeknu–li některému: Jdi, pak jde; jinému: Přijď, pak přijde; a svému otroku: Udělej to,² pak to udělá.“

1. ř.: pod pravomoc / pod vrchnost
2. Sk 23,17.23; Ko 3,22

⁹ Když to Ježíš uslyšel, užasl¹ nad ním, obrátil se k zástupu, který ho doprovázel, a řekl: „Pravím vám, ani v Izraeli² jsem nenalezl tak velkou víru.“³

1. [pouze 2× je v NS výslovně zaznamenán Ježíšův úžas — zde a Mk 6,6; srv. Mt 15,28]
2. Mt 9,33
3. 7,50; J 4,50

¹⁰ Když se ti, kteří byli posláni, vrátili do domu, nalezli toho [nemocného] otroka zdravého.

Vzkříšení syna vdovy z Naim

¹¹ A stalo se, že ⌈hned nato⌉¹ šel do města zvaného Naim.² A šli s ním [mnozí] jeho učedníci a veliký zástup.

1. var.: příštího (dne)
2. Blízko Naim leží Šúnem, kde prorok Elíša vzkřísil chlapce (2Kr 4, 18—37).

¹² Když se přiblížil k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého, jediného¹ syna jeho matky, a ta byla vdova; byl s ní velký zástup z města.

1. Gn 22,12; Za 12,10

¹³ Když ji Pán¹ uviděl, byl nad ní hluboce pohnut² a řekl jí: „Neplač!“

1. var.: Ježíš; 5,8p!; 10,1.41; 11,1; 12,42; 13,15; 17,5n; 18,6; 19,8; 22,61; 24,34; J 4,1!; Sk 9,17
2. Mt 9,36p

¹⁴ Pak přistoupil a dotkl se ¹már. Ti, kteří je nesli, se zastavili. Řekl: „Chlapče, pravím ti, probuď se!“

1. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

¹⁵ Mrtvý se posadil¹ a začal mluvit; a Ježíš ho dal jeho matce.²

1. ř. anakathizein — „posadit se (zpříma)“; Sk 9,40†
2. 1Kr 17,23n; 2Kr 4,32—37

¹⁶ Všech se zmocnil strach,¹ oslavovali Boha a říkali: „Veliký prorok² povstal³ mezi námi“ a „Bůh navštívil⁴ svůj lid.“

1. 5,26
2. v. 39; Mt 16,14!
3. ř.: byl vzbuzen
4. 1,68p

¹⁷ A toto slovo o něm se rozšířilo¹ po celém Judsku a po všem okolí.

1. ř.: vyšlo; Mt 9,26

Jan posílá učedníky s otázkou

¹⁸ O¹ tom všem podali Janovi jeho učedníci zprávu. Jan si zavolal dva ze svých učedníků

1. //Mt 11,2—19

¹⁹ a poslal je k Ježíšovi¹ se slovy: „Ty jsi ⌈Ten, který má přijít, nebo máme očekávat⌉² jiného?“

1. var.: Pánovi
2. ř.: ten přicházející (srv. Mt 11,2n), nebo očekáváme … — stejně v. 20

²⁰ Ti muži k němu přišli a řekli: „Jan Křtitel nás k tobě poslal se slovy: Ty jsi Ten, který má přijít, nebo máme očekávat jiného?“

²¹ V tu hodinu uzdravil mnoho lidí z nemocí, z ¹trápení a od zlých duchů a mnohým slepým² daroval zrak.

1. pl., množné číslo (plurál)
2. Mt 9,27; 11,5

²² A jim odpověděl: „Jděte, podejte zprávu Janovi, co jste uviděli a uslyšeli: Slepí opět vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.

²³ A blahoslavený je ten, kdo by se nade mnou nepohoršil.“

²⁴ Když Janovi poslové odešli, začal Ježíš říkat zástupům o Janovi: „Co jste vyšli spatřit do pustiny? Třtinu¹ zmítanou větrem?

1. Mt 11,7

²⁵ Nebo co jste vyšli uvidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Hle, ti, ⌈kdo nosí nádherné šaty⌉¹ a žijí v přepychu, jsou v královských palácích.

1. ř.: v nádherných š.

²⁶ Nebo co jste vyšli uvidět? Proroka? Ano, pravím vám, a více než proroka.

²⁷ To je ten, o němž je napsáno: Hle, posílám svého posla¹ před tvou tváří, který upraví tvou cestu před tebou.²

1. Mk 1,2
2. Ex 23,20; Mal 3,1

²⁸ [Amen,] pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší [prorok] než Jan [Křtitel]; avšak ten nejmenší v Božím království je větší než on.¹

1. n. zde může končit přímá řeč. A v. 29.: A když to slyšel všechen lid, i celníci, uznali Boha za spravedlivého, protože byli …

²⁹ A všechen lid, který ho slyšel, i celníci¹ uznali Boha za spravedlivého tím, že se dali pokřtít Janovým křtem.

1. 5,27!

³⁰ Farizeové a zákoníci odmítli Boží radu¹ pro sebe, když se² nedali od něho pokřtít.“

1. n.: úmysl, plán
2. ř.: když nebyli od něho pokřtěni

³¹ „K čemu tedy přirovnám¹ lidi tohoto pokolení? Komu jsou podobni?

1. Mt 11,16

³² Jsou podobni dětem, které sedí na tržišti, volají na sebe a říkají: Pískali jsme vám, a netancovali jste; naříkali jsme, a neplakali jste.

³³ Neboť přišel Jan Křtitel, nejedl chléb ani nepil víno,¹ a říkáte: Má démona.

1. 1,15

³⁴ Přišel Syn člověka, jí a pije, a říkáte: Hle, člověk žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků!

³⁵ Ale moudrost je ospravedlněna všemi svými dětmi.“

Ježíš pomazán od hříšné ženy

³⁶ Jeden z farizeů ho prosil, aby s ním pojedl. I vstoupil do domu toho farizea a ⌈zaujal místo⌉¹ u stolu.

1. ř.: ulehl; 14,8; 22,14v; 24,30

³⁷ Hle,¹ v tom městě byla žena, hříšnice.² Jakmile se dozvěděla, že je³ Ježíš u stolu ve farizeově domě, přinesla alabastrovou nádobku vonného oleje.

1. srv. Mt 26,6—13
2. v. 34; 15,1.7; 1Tm 1,15; [tj. prostitutka (Mt 21,31)]
3. ř.: leží; 5,29

³⁸ A s pláčem se postavila zezadu k jeho nohám, slzami začala smáčet jeho nohy a otírat je ⌈svými vlasy⌉,¹ vroucně líbala² jeho nohy a mazala je vonným olejem.

1. ř.: vlasy své hlavy
2. 15,20; Mt 26,49; Sk 20,37

³⁹ Když to uviděl farizeus, který ho pozval, řekl si v mysli:¹ „Kdyby tento byl prorok,² věděl by, kdo a jaká je ta žena, která se ho dotýká, že je hříšná.“

1. ř.: v sobě
2. v. 16

⁴⁰ Ježíš mu na to řekl: „Šimone, musím ti něco říci.“ On řekl: „Učiteli,¹ řekni.“

1. 9,38; 10,25; 11,45; 12,13; 18,18; 19,39; 20,21; Mt 8,19p

⁴¹ „Jakýsi věřitel měl dva dlužníky. Jeden mu dlužil pět set denárů,¹ druhý padesát.

1. Mt 18,28p

⁴² Když mu neměli z čeho vrátit, odpustil oběma. Který z nich ho tedy bude více milovat?“

⁴³ Šimon odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému odpustil víc.“¹ On mu řekl: „Správně² jsi usoudil.“

1. 1K 15,9
2. 10,28

⁴⁴ Pak se obrátil k ženě a říkal Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy¹ jsi mi nepodal; tato žena však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy.

1. Gn 18,4!; J 13,5; 1Tm 5,10

⁴⁵ Nepolíbil¹ jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala vroucně líbat mé nohy.

1. 2S 15,5; Ř 16,16

⁴⁶ Nepomazal jsi mou hlavu olejem,¹ ona však vonným olejem pomazala mé nohy.

1. Rt 3,3; Ž 23,5p; Kaz 9,8; Mt 6,17

⁴⁷ Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou odpuštěny, protože mnoho milovala. Komu se málo odpouští, málo miluje.“

⁴⁸ Jí pak řekl: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“¹

1. Mt 9,2; Mk 2,5

⁴⁹ A spolustolovníci si¹ začali říkat: „Kdo to je, že dokonce hříchy odpouští?“²

1. ř.: v sobě
2. 5,21

⁵⁰ Řekl té ženě: „Tvá víra¹ tě zachránila. Jdi v² pokoji.“³

1. 5,20; 17,19; 18,42; Mk 10,52
2. n.: k / do …
3. 8,48; Ex 4,18; 1S 1,17!

¹ A stalo se, že potom procházel městy a vesnicemi a hlásal a zvěstoval jako radostnou zvěst Boží království;¹ bylo s ním těch Dvanáct²

1. 9,2; Mt 4,23
2. 6,13; 9,1.12; 18,31; 22,3.47; Mt 10,1!

² a některé ženy,¹ které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Marie zvaná Magdalská,² od níž kdysi vyšlo sedm démonů,

1. 23,49
2. Mk 16,9

³ Jana, žena Herodova¹ správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné, které se o ně² staraly ze svých prostředků.

1. Mt 14,1
2. var.: něho

Podobenství o rozsévači

⁴ Když¹ se scházel veliký zástup a z jednotlivých měst k němu přicházeli lidé, řekl jim v podobenství:

1. //Mt 13,2—9

⁵ „Vyšel rozsévač zasít své semeno. A jak rozséval, některé padlo podél cesty a bylo zašlapáno, a nebeští ptáci je sezobali.¹

1. Mt 13,4

⁶ A jiné padlo na skálu, vyrostlo a uschlo, protože nemělo ¹vláhu.

1. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

⁷ A jiné padlo mezi¹ trní; a trní vyrostlo spolu s ním a udusilo je.

1. ř.: doprostřed

⁸ A jiné padlo do dobré země, vyrostlo a vydalo stonásobnou úrodu.“ To řekl a volal: „Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá!“

⁹ Jeho¹ učedníci se ho tázali, co to podobenství znamená.

1. //Mt 13,10—23

¹⁰ On řekl: „Vám je dáno poznat ¹tajemství Božího království, ostatním však v podobenstvích, aby hledíce neviděli a slyšíce nechápali.²“

1. pl., množné číslo (plurál)
2. //Iz 6,9n

¹¹ „Toto podobenství znamená: Semeno¹ je Boží slovo.

1. 1Pt 1,23

¹² Podél cesty jsou ti, kteří uslyšeli, a pak přichází Ďábel¹ a bere Slovo z² jejich srdce, aby neuvěřili³ a nebyli zachráněni.

1. 4,2; srv. použití rozdílných výrazů v paralelách — Mt: ten Zlý; Mk: Satan
2. ř.: od
3. Sk 14,2; 2Te 2,12; Ju 1,5

¹³ Ti na skále, když uslyší, s radostí přijímají Slovo. Protože však nemají kořen, věří jen po určitou dobu¹ a v čas zkoušky odpadají.²

1. 1Te 3,5; 1Tm 1,19; 2Tm 2,18; 2Pt 2,20
2. Mk 14,29; He 3,12; 6,6

¹⁴ Do trní padlé, to jsou ti, kteří uslyšeli, ale jak jdou svou cestou, dusí je zájmy,¹ bohatství a rozkoše² života, a nenesou zralé plody.

1. n.: starosti
2. ř. hedoné; 2Pt 2,13!

¹⁵ V dobré¹ zemi, to jsou ti, kteří, když uslyšeli Slovo, drží² je pevně v ušlechtilém a dobrém srdci³ a s vytrvalostí⁴ nesou ovoce.“⁵

1. ř.: ušlechtilé / krásné
2. He 10,23!
3. 6,45; Dt 30,6; Ž 119,11; Př 3,1
4. 21,19p; Ř 2,7!; He 10,36; Jk 1,3n; Zj 1,9!
5. Fp 1,11; Ko 1,10

Podobenství o lampě

¹⁶ „Nikdo,¹ když rozsvítí lampu, ji nepřikrývá nádobou, ani ji nestaví pod postel, ale staví ji na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo.

1. //11,33; Mt 5,15

¹⁷ Vždyť nic není skrytého, co se nestane zjevným, ani ukrytého, co by zajisté nebylo poznáno a nevyšlo najevo.¹

1. //12,2; Mt 10,26

¹⁸ Dávejte tedy pozor, jak slyšíte. Neboť¹ tomu, kdo má, bude dáno, a tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co myslí, že má.“

1. 19,26; //Mt 13,12

¹⁹ Přišla¹ za ním matka a jeho bratři, ale nemohli se s ním pro zástup setkat.

1. var.: Přišli; //Mt 12,46—50

²⁰ [A] oznámili mu: „Tvoje matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí tě vidět.“

²¹ On jim však odpověděl: „Má matka a moji bratři jsou ti, kteří slyší Boží slovo a činí je.“

Utišení bouře

²² Stalo¹ se, že jednoho dne vstoupil do lodi se svými učedníky a řekl jim: „Přeplavme se na druhou stranu jezera.“² A vypluli.

1. //Mt 8,23—27
2. 5,1

²³ Zatímco se plavili, usnul. A na jezero se snesla větrná bouře; začali se naplňovat vodou a byli v nebezpečí.¹

1. Mk 4,35—41

²⁴ Přistoupili k němu, vzbudili ho a řekli: „Mistře,¹ Mistře, hyneme!“ On vstal, pohrozil² větru a přívalu vod; i ustaly a nastal klid.³

1. v. 45; 5,5; 9,33.49; 17,13; Lukášův oblíbený titul — v tomto příběhu má Mt: Pane, Mk: Učiteli
2. 4,35
3. Mt 8,26

²⁵ Řekl jim: „Kde je vaše víra?“¹ Ulekli² se a užasli a říkali mezi sebou: „Kdo to jen je, že přikazuje dokonce větrům a vodě, a poslouchají ho?“

1. 12,28
2. v. 35

Démoni vyhnáni do vepřů

²⁶ Přepluli¹ do krajiny Gerasenů,² která je naproti Galileji.

1. //Mt 8,28—34
2. var.: Gergesenů / Gadarenů

²⁷ Když vystoupil na břeh,¹ potkal ho nějaký muž z toho města, který měl démony a už dlouhou dobu si neoblékl žádný oděv a nebydlel v domě, nýbrž v hrobech.²

1. ř.: na zemi
2. Mk 5,2n

²⁸ Když uviděl Ježíše, vykřikl, padl před ním na zem a řekl silným hlasem: „Co je ti po mně, Ježíši, Synu Boha Nejvyššího?¹ Prosím tě, abys mne netrýznil.“

1. 1,32

²⁹ Ježíš totiž tomu nečistému duchu přikázal, aby od toho člověka vyšel. Neboť ho častokrát zachvacoval; ten muž byl spoutáván řetězy a okovy a byl hlídán, ale pouta trhal a démon ho vyháněl na pustá místa.

³⁰ Ježíš se ho otázal: „Jaké je tvé jméno?“ On řekl: „Legie“, protože do něho vstoupilo mnoho démonů.

³¹ A prosili ho, aby jim nepřikazoval odejít do bezedné propasti.¹

1. Zj 20,3p

³² Bylo tam početné stádo vepřů, které se páslo na svahu hory. Démoni ho poprosili, aby jim dovolil do nich vejít; a dovolil jim to.

³³ Démoni vyšli od toho člověka a vešli do vepřů, a stádo se zřítilo po svahu do jezera a utopilo se.

³⁴ Když pasáci uviděli, co se stalo, utekli a oznámili to ve městě i ve vesnicích.

³⁵ Lidé vyšli, aby uviděli, co se stalo; přišli k Ježíšovi a nalezli toho člověka, od něhož vyšli démoni, jak sedí oblečený u Ježíšových nohou a má zdravou mysl. A ulekli¹ se.

1. v. 25; 9,34; J 6,19

³⁶ Ti, kteří viděli, jak byl ten démonizovaný zachráněn, jim o tom pověděli.

³⁷ A celé to množství lidí z ⌈okolní krajiny Gerasenů¹⌉² ho požádalo, aby od nich odešel, protože se jich zmocňoval veliký strach. On vstoupil do lodi a vrátil se.

1. 8,26p
2. n.: krajiny Gerasenů a okolí

³⁸ Muž, od něhož vyšli démoni, ho prosil, aby směl být s ním. Ježíš ho však propustil a řekl:

³⁹ „Vrať se domů¹ a vypravuj, jak veliké věci ti učinil Bůh.“ A on odešel a hlásal po celém městě, jak veliké věci mu učinil Ježíš.

1. ř.: do svého domu

Jairova dcera a žena s krvotokem

⁴⁰ Když se Ježíš vracel, přivítal ho zástup, neboť ho všichni očekávali.

⁴¹ A¹ hle, přišel muž jménem Jairos; byl to představený synagogy.² Padl k Ježíšovým nohám³ a prosil ho, aby vešel do jeho domu,

1. //Mt 9,18—26
2. 13,14; Mt 9,18p; Sk 18,8
3. 5,8p; 10,39

⁴² protože měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. Když Ježíš šel, zástupy ho tísnily.

⁴³ A byla tam žena, která měla dvanáct¹ let krvotok [a vynaložila na lékaře všechno, co měla,] a nikdo ji nemohl uzdravit.

1. Mt 9,20

⁴⁴ Přistoupila zezadu, dotkla se třásní jeho šatu, a hned jí krvácení přestalo.

⁴⁵ Ježíš řekl: „Kdo se mne dotkl?“ Když všichni zapírali, řekl Petr [a ti, kteří byli s ním]: „Mistře, zástupy tě svírají a tísní [, a říkáš: Kdo se mne dotkl].“

⁴⁶ Ale Ježíš řekl: „Někdo se mne dotkl. Já jsem poznal, že ode mne vyšla moc.“¹

1. 5,17

⁴⁷ Když žena uviděla, že se to neutajilo, s třesením přišla, padla mu k nohám a přede vším lidem vypověděla, proč¹ se ho dotkla a jak byla hned uzdravena.

1. ř.: pro kterou příčinu

⁴⁸ On jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v¹ pokoji.“²

1. ř.: k / do
2. 7,50

⁴⁹ Zatímco ještě mluvil, přišel kdosi z domu představeného synagogy¹ a řekl: „Tvá dcera zemřela, [již] učitele neobtěžuj.“

1. 13,14; Mt 9,18p; Sk 13,15

⁵⁰ Ježíš to uslyšel a odpověděl mu: „Neboj se,¹ jen věř, a bude zachráněna.“

1. 5,10!

⁵¹ Když přišel do domu, nedovolil nikomu, aby s ním vešel, kromě Petra, Jana a Jakuba a otce a matky té dívky.

⁵² Všichni nad ní plakali a bili se v prsa.¹ On řekl: „Neplačte. Nezemřela, ale spí.“²

1. 23,27; Mt 11,17p
2. J 11,13

⁵³ Posmívali¹ se mu, protože věděli, že zemřela.

1. 16,14v

⁵⁴ On však [všechny vyhnal ven,] uchopil její ruku a zvolal: „Dívko, vstaň!¹“

1. Mk 5,41

⁵⁵ I navrátil se její duch a ona hned vstala. Nařídil, aby jí dali najíst.

⁵⁶ Jejích rodičů se zmocnil úžas. On jim však přikázal, aby nikomu neřekli, co se stalo.

¹ Svolal si Dvanáct¹ [apoštolů] a dal jim sílu a pravomoc² nad všemi démony³ i k léčení nemocí.

1. 6,13
2. 10,19; Mt 10,1
3. 10,17

² Poslal je hlásat Boží království a uzdravovat [nemocné].

³ A¹ řekl jim: „Nic si neberte na cestu, ani hůl ani mošnu² ani chléb ani peníze³ ani nemějte dvě košile.

1. //Mt 10,9—15
2. 22,35
3. ř.: stříbro

⁴ A do kteréhokoli domu vejdete, tam zůstávejte a odtamtud vycházejte.¹

1. n.: odejděte, až budete to místo opouštět (srv. Mt 10,11 a Mk 6,10)

⁵ Kde¹ by vás nepřijali, při odchodu z toho města setřeste prach ze svých nohou² na svědectví proti nim.“

1. ř.: Kteří
2. 10,11; Sk 13,51

⁶ Vydali se na cestu a procházeli jednotlivé¹ vesnice, hlásali evangelium a všude uzdravovali.

1. ř.: skrze ty

⁷ Tetrarcha¹ Herodes uslyšel o všem, co se dálo, a byl na rozpacích,² protože někteří říkali, že Jan vstal³ z mrtvých,

1. //Mt 14,1n
2. 24,4; Da 2,1; Sk 2,12; 5,24; 10,17†
3. Mt 16,21p

⁸ jiní, že se zjevil Eliáš,¹ a jiní, že vstal některý z dávných proroků.

1. v. 19

⁹ Herodes řekl: „Jana jsem sťal. Kdo je ten, o němž slyším takové věci?“ A usiloval¹ ho uvidět.²

1. ř.: hledal
2. 23,8

Nasycení pěti tisíců

¹⁰ Když¹ se apoštolové vrátili, vypravovali² mu, co všechno učinili. Vzal je s sebou a odebral se stranou do města zvaného Betsaida.³

1. //Mt 14,13—21
2. 24,35; Sk 14,27
3. 10,13; Mt 11,21p

¹¹ Když se to zástupy dozvěděly, vydaly se za ním. On je přijal a mluvil k nim o Božím království a uzdravoval ty, kteří potřebovali uzdravení.¹

1. ř. therepeia; Zj 22,2

¹² Den se začal nachylovat. Přistoupilo k němu těch Dvanáct a řekli mu: „Propusť zástup, ať jdou do okolních vesnic a statků opatřit si nocleh a nalézt potravu, protože jsme zde na pustém místě.“

¹³ Řekl jim: „Vy jim dejte najíst!“ Oni řekli: „Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby. Nebo snad máme my jít a nakoupit pokrm pro všechen tento lid?“

¹⁴ Bylo tam totiž asi pět tisíc mužů. Řekl svým učedníkům: „Rozsaďte je do skupin asi po padesáti.“

¹⁵ I učinili tak a všechny rozsadili.

¹⁶ Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal je, rozlámal a dával učedníkům, aby je předložili zástupu.

¹⁷ A jedli a nasytili se všichni. A bylo sebráno, co jim zbylo -- dvanáct nůší úlomků.

Petrovo vyznání

¹⁸ I¹ stalo se, když se o samotě modlil² a když s ním byli jeho učedníci, že se jich otázal: „Za koho mne zástupy pokládají?“

1. //Mt 16,13—16
2. 3,21!

¹⁹ Oni odpověděli: „Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní říkají, že vstal některý z dávných proroků.“

²⁰ Řekl jim: „Za koho mne pokládáte vy?“ Petr odpověděl: „Za Božího Pomazaného.¹“

1. ř.: Krista

²¹ Důrazně¹ jim přikázal, aby to nikomu neříkali,

1. ř.: Varuje

²² a řekl: „Syn člověka musí mnoho vytrpět, být zavržen¹ od starších, velekněží a učitelů Zákona, být zabit a třetího dne být vzkříšen.²“

1. 17,25p
2. Mt 16,21p

Nutnost zapřít sám sebe

²³ Všem¹ pak říkal: „Chce–li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a [každý den] vezme svůj kříž a následuje mne.

1. //Mt 16,24—28

²⁴ Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí¹ ji; kdo by však svou duši zahubil kvůli mně, ten ji zachrání.

1. Mt 16,25

²⁵ Vždyť co člověku prospívá, když získal celý svět, ale sebe poškodil nebo zahubil?

²⁶ Neboť kdo by se styděl¹ za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, když přijde v slávě své i Otcově a svatých andělů.²

1. Ř 1,16
2. 12,9

²⁷ Vpravdě¹ vám pravím: Jsou někteří z těch, kdo tu stojí, kteří určitě neokusí smrti, dokud nespatří Boží království.“

1. 12,44; 21,3

Na hoře proměnění

²⁸ Asi¹ osm² dní po těchto slovech³ vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil na horu, aby se pomodlil.⁴

1. //Mt 17,1—8
2. Mt 17,1p
3. ř.: + se stalo, že
4. 3,21

²⁹ A když se modlil, vzhled jeho tváře se změnil a jeho oděv se bělostně rozzářil.

³⁰ A hle, dva muži s ním rozmlouvali -- byli to Mojžíš a Eliáš,¹

1. 1,17

³¹ kteří se ukázali v slávě a mluvili o jeho odchodu,¹ který se měl naplnit² v Jeruzalémě.

1. ř.: vyjití (exodu)
2. ř.: naplňovat

³² Petr a jeho druhové¹ byli obtíženi spánkem.² Když se probudili, uviděli jeho slávu³ a ty dva muže stojící s ním.

1. ř.: ti s ním
2. Mt 26,43
3. J 1,14; 17,24; 2Pt 1,16

³³ I stalo se, když se od něho oddělovali, že Petr řekl Ježíšovi: „Mistře,¹ je pro nás dobré tu být. Udělejme tři stánky, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Nevěděl, co mluví.

1. v. 49; 8,24p

³⁴ Zatímco to říkal, objevil se oblak a zastiňoval¹ je. Ulekli se, když vcházeli do oblaku.

1. var.: zastínil

³⁵ A z oblaku se ozval¹ hlas: „Toto je můj Syn, Vyvolený,² toho poslouchejte.“

1. ř.: stal
2. var.: Milovaný

³⁶ A když zazněl ten hlas, nalezli Ježíše samotného. Umlkli a nikomu v oněch dnech nepověděli nic o tom, co uviděli.

Uzdravení démonizovaného chlapce

³⁷ Stalo se příštího dne, když sestoupili s hory, že mu vyšel vstříc veliký zástup.

³⁸ A hle, jakýsi muž ze zástupu zvolal: „Učiteli,¹ prosím tě, podívej se na mého syna, je můj jediný!

1. 7,40!

³⁹ Hle, zachvacuje ho duch a on znenadání křičí, lomcuje jím, až má pěnu kolem úst, a jen stěží od něho odchází; tak ho moří.

⁴⁰ Poprosil jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli.“

⁴¹ Ježíš odpověděl: „Ach, pokolení nevěřící¹ a zvrácené, jak dlouho ještě budu s vámi a budu vás snášet? Přiveď sem svého syna.“

1. n.: nevěrné

⁴² Ještě když přicházel, démon ho povalil a zalomcoval jím. Ježíš pohrozil¹ nečistému duchu, uzdravil dítě a vrátil² je jeho otci.

1. 4,35
2. ř.: odevzdal

⁴³ Všichni byli ohromeni¹ nad Boží velebností.² Zatímco se všichni podivovali nad tím vším, co činil, řekl svým učedníkům:

1. 4,32
2. 2Pt 1,16

⁴⁴ „Vložte si do svých uší¹ tato slova: Syn² člověka bude³ vydán⁴ do rukou lidí.“

1. srv. 8,8; J 16,4
2. //Mk 9,31
3. n.: má být
4. 18,32; 24,7

⁴⁵ Oni však tomuto výroku nerozuměli, byl před nimi zahalen, aby jej nepochopili; a báli se ho na tento výrok zeptat.

Kdo je největší?

⁴⁶ ⌈Napadla¹ je myšlenka⌉,² kdo že je z nich největší.³

1. //Mt 18,1—5
2. n.: Nastal mezi nimi spor; ř.: Vstoupila mezi ně myšlenka (dialogismos = myšlenka / názor / diskuse / spor / motiv; v. 47)
3. 22,24

⁴⁷ Protože Ježíš znal¹ uvažování² jejich srdce, uchopil dítě, postavil je vedle sebe

1. var.: viděl
2. 5,22; Ž 94,11; Mt 9,4; Mk 2,8; J 2,25

⁴⁸ a řekl jim: „Kdo by přijal toto dítě na základě mého jména, mne přijímá, a kdo by přijal mne, přijímá toho, který mne poslal.¹ Neboť kdo je nejmenší mezi vámi všemi, ten je veliký.“²

1. 10,16; J 3,34p
2. 7,28

Kdo není proti nám, je pro nás

⁴⁹ Jan¹ na to řekl: „Mistře,² viděli jsme kohosi, jak ve tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu, protože nechodí³ s námi.“

1. //Mk 9,38—40
2. v. 33
3. ř.: tě nenásleduje

⁵⁰ Ježíš mu řekl: „Nebraňte mu, neboť kdo není proti vám, je pro vás.“

⁵¹ Stalo se, když se naplňovaly dny, kdy měl být vzat vzhůru,¹ že ⌈se pevně rozhodl⌉² jít do Jeruzaléma.³

1. Mk 16,19
2. ř.: utvrdil svou tvář; srv. Ez 6,2; Jr 21,10
3. 13,22; 17,11; 18,31; 19,11

⁵² Poslal ⌈před sebou⌉¹ posly; ti vyšli a vstoupili do jedné samařské² vesnice, aby pro něho vše připravili.

1. ř.: před svou tváří; 10,1; v StS častý hebraismus (@Gn 6,11)
2. 10,33; 17,16; Mt 10,5; Sk 8,25

⁵³ Ale tam jej nepřijali, protože ⌈byl rozhodnut jít⌉¹ do Jeruzaléma.

1. ř.: jeho tvář šla

⁵⁴ Když to uviděli učedníci Jakub a Jan,¹ řekli: „Pane,² chceš, abychom přikázali³ ohni sestoupit s nebe a zahubit je [jako to učinil i Eliáš]?“⁴

1. Mk 3,17
2. 5,8!
3. ř.: řekli
4. 2Kr 1,9—16

⁵⁵ Obrátil se a pokáral¹ je. [Řekl: „Nevíte, jakého jste ducha.²“] 

1. srv.: pohrozil; v. 42
2. pozdější var.: + Syn člověka nepřišel duše lidí zahubit, ale zachránit.

⁵⁶ A šli do jiné vesnice.

Způsobilost pro Boží království

⁵⁷ Když¹ šli cestou, kdosi mu řekl: „Budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“

1. //Mt 8,19—22

⁵⁸ A Ježíš mu řekl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“

⁵⁹ Jinému řekl: „Následuj mne!“ On řekl: „[Pane,] dovol mi, abych odešel nejprve pohřbít svého otce.“

⁶⁰ Řekl mu: „Nech mrtvé pohřbít jejich mrtvé; ty však jdi a rozhlašuj Boží království.“

⁶¹ Také jiný řekl: „Budu tě následovat, Pane, jen mi napřed dovol se rozloučit s těmi, kteří jsou v mém domě.“¹

1. 1Kr 19,20

⁶² Ježíš mu řekl: „Nikdo, kdo vloží [svou] ruku na pluh a ohlíží se zpět,¹ není způsobilý pro Boží království.“

1. ::Fp 3,13

¹ Potom určil Pán [ještě] jiných sedmdesát [dva] a poslal¹ je ⌈před sebou⌉² po dvou³ do každého města a místa, kam měl sám jít.⁴

1. 9,1
2. 9,52p
3. Mk 6,7; Sk 13,2; Zj 11,3
4. 1,17; 9,52

² Říkal jim: „Žeň¹ je velká, dělníků² je však málo.³ Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.

1. //Mt 9,37; J 4,35
2. Mt 20,1; 2K 6,1
3. Fp 2,21

³ Jděte! Hle,¹ posílám vás jako ovce mezi vlky.

1. //Mt 10,16

⁴ Neberte¹ si měšec ani mošnu ani sandály;² s nikým se cestou nepozdravujte.³

1. 9,3—5; //Mt 10,9—15
2. 22,35
3. 2Kr 4,29

⁵ Do kteréhokoli domu vejdete, řekněte nejprve: Pokoj tomuto domu!¹

1. 1S 25,6

⁶ A bude–li tam syn¹ pokoje, váš pokoj na něm spočine; ne–li, navrátí se k vám.

1. hebraismus, vyjadřující osobu jisté skupiny či druhu určeného násl. výrazem — zde pokoje, tj. jde o člověka, který vyhledává pokoj a snaží se jej zachovávat; srv. 7,35

⁷ V tom domě zůstávejte, jezte a pijte, ⌈co vám dají⌉,¹ neboť hoden je dělník své mzdy.² Nepřecházejte z domu do domu.

1. ř.: ty (věci) od nich
2. Dt 24,15; 1Tm 5,18

⁸ A do kteréhokoli města vstoupíte a přijmou vás, jezte, co vám předloží,¹

1. 1K 10,27

⁹ uzdravujte v něm nemocné a říkejte jim: Přiblížilo se k vám Boží království.¹

1. Mt 3,2

¹⁰ Když vstoupíte do nějakého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte:

¹¹ I ten prach z vašeho města, který nám ulpěl na nohou, vám vytřásáme. Avšak to vězte: Přiblížilo se Boží království.

¹² Pravím vám, že Sodomě bude v onen den snesitelněji než tomu městu.“

¹³ „Běda¹ tobě, Chorazin! Běda tobě, Betsaido!² Protože kdyby se byly v Týru a Sidónu staly ty mocné činy, které se staly ve vás, dávno by seděli v žíni a popelu a učinili pokání.³

1. //Mt 11,21—23
2. Mt 11,21—23
3. Zj 2,5p

¹⁴ Ale Týru a Sidónu bude na soudu snesitelněji než vám.

¹⁵ A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do podsvětí sestoupíš!¹²

1. var.: budeš strženo
2. //Iz 14,13.15

¹⁶ Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne,¹ odmítá toho, který mne poslal.“²

1. J 3,36; 12,48; 1Te 4,8
2. 9,48

¹⁷ Těch sedmdesát [dva] se vrátilo s radostí a říkali: „Pane,¹ i démoni² se nám poddávají ve tvém jménu.“

1. 5,8!
2. 9,1; Mk 16,17

¹⁸ Řekl jim: „Viděl jsem, jak Satan¹ spadl s nebe² jako blesk.

1. 11,18; 13,16; 22,3.31; Mk 1,13; Ř 16,20
2. Iz 14,12; Zj 9,1

¹⁹ Hle, dal jsem vám pravomoc šlapat po hadech¹ a štírech, i nad² veškerou silou Nepřítele,³ a naprosto nic vám neublíží.

1. Ž 91,13; Mk 16,18
2. n.: proti …
3. Mt 13,39

²⁰ Ale z toho se neradujte, že se vám poddávají duchové; radujte se, že vaše jména¹ jsou zapsána v nebesích.“²

1. Fp 4,3; Zj 3,5; Ž 69,29
2. He 12,23

²¹ V¹ tu hodinu [Ježíš] zajásal v Duchu [Svatém] a řekl: „Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil² jsi je nemluvňatům.³ Ano, Otče, protože tak ⌈se ti zalíbilo⌉.⁴“

1. //Mt 11,25—27
2. ř.: odhalil
3. Mt 11,25
4. ř.: bylo zalíbení před tebou

²² „Všechno¹ mi bylo předáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, a kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.²“

1. J 3,35; 13,3; 17,10
2. v. 21p

²³ V soukromí se obrátil k učedníkům a řekl: „Blahoslavené¹ oči, které vidí, co vy vidíte.

1. //Mt 13,16

²⁴ Pravím vám, že mnozí proroci a králové chtěli spatřit, co vy vidíte, ale nespatřili, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.“

Kdo je bližní? O milosrdném Samařanovi

²⁵ A¹ hle, jeden zákoník povstal a zkoušel ho: „Učiteli,² co mám učinit, abych získal³ věčný život?“

1. //Mt 22,35—40
2. 7,40
3. Mt 19,29p

²⁶ On mu řekl: „Co je napsáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“

²⁷ On odpověděl: „Budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou¹ a celou svou myslí, a svého bližního jako sebe samého.²“

1. //Dt 6,5
2. //Lv 19,18

²⁸ Řekl mu: „Správně¹ jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“

1. 7,43

²⁹ On se však chtěl ospravedlnit,¹ a řekl Ježíšovi: „A kdo je můj bližní?“

1. 16,15

³⁰ Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha¹ a padl do rukou lupičům; ti ho svlékli, zbili, nechali ho tam ²polomrtvého a odešli.

1. [asi 27 km s výškovým rozdílem asi 1100 m pustinnou krajinou poskytující úkryt pro lupiče]
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

³¹ Náhodou¹ sestupoval po té cestě jeden kněz, ale když ho uviděl, obešel ho.

1. 1S 6,9

³² Podobně [se tam objevil] i levita; když přišel k tomu místu, uviděl ho a vyhnul se mu.

³³ Ale jeden Samařan¹ na své cestě přišel k němu, a když ho uviděl, byl pohnut soucitem.²

1. 9,52; J 4,9
2. Mt 9,36p

³⁴ Přistoupil, na jeho rány nalil olej¹ a víno a obvázal je, položil ho na svého mezka,² zavezl do hostince a postaral se o něj.

1. Iz 1,6; Mi 6,15
2. ř.: zvíře

³⁵ Druhého dne vyjmul dva denáry,¹ dal je hostinskému a řekl: Postarej se o něj, a co bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se budu vracet.

1. Mt 20,2

³⁶ Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“

³⁷ On řekl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“¹ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“²

1. Oz 6,6
2. J 13,15

Marta a Marie

³⁸ [Stalo se,] když šli dále, že vešel do jedné vesnice.¹ Nějaká žena jménem Marta² jej přijala [do svého domu].

1. [tj. Betanie, asi 3 km od Jeruzaléma (J 12,1—3)]
2. J 11,1

³⁹ Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila k Pánovým¹ nohám² a poslouchala³ jeho slovo.

1. var.: Ježíšovým; 7,36!
2. 8,35; Dt 33,3; Sk 22,3
3. 11,28; 21,38; Sk 16,14; 1Tm 4,16

⁴⁰ Ale Marta měla plno práce s obsluhováním. Přistoupila k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“

⁴¹ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti¹ a znepokojuješ se mnoha věcmi,

1. Mt 6,25; 13,22!; 1K 7,32

⁴² jedno¹ je však potřeba. Marie si vybrala dobrý díl, jenž jí nebude odňat.“

1. Ž 27,4

¹ Jednou se Ježíš modlil¹ na nějakém místě; a stalo se, když přestal, že mu jeden z jeho učedníků řekl: „Pane, nauč nás modlit se, jako tomu naučil své učedníky i Jan.“

1. 3,21!

² Řekl jim: „Když¹ se modlíte, říkejte: Otče [náš, který jsi v nebesích], buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. [Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.]

1. //Mt 6,9—13

³ Náš denní¹ chléb nám dávej každého dne.

1. Mt 6,11p

⁴ A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuveď nás do pokušení¹ [,ale vysvoboď nás od toho Zlého].“

1. n.: zkoušky

⁵ Řekl jim: „Někdo z vás bude mít přítele a půjde k němu o půlnoci a řekne mu: Příteli, půjč mi tři chleby,

⁶ protože můj přítel ke mně přišel z cesty a nemám, co bych mu předložil.

⁷ A on zevnitř odpoví: Neobtěžuj mne! Dveře jsou již zavřeny¹ a mé děti jsou se mnou na lůžku. Nemohu vstát a dát ti to.

1. 13,25

⁸ Pravím vám, i když nevstane a nedá mu kvůli tomu, že je jeho přítel, pro jeho neodbytnost¹ se zvedne a dá mu vše, co potřebuje.

1. Gn 32,27; L 18,1—5; Ko 4,12

⁹ A já vám pravím: Žádejte,¹ a bude vám dáno, hledejte, a naleznete, tlučte, a bude vám otevřeno.

1. //Mt 7,7—11

¹⁰ Neboť každý, kdo žádá, dostává, a kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.

¹¹ Což je mezi vámi takový otec, že když ho syn požádá o [chléb, podá mu kámen? Nebo o] rybu, že mu místo ryby podá hada?

¹² Nebo požádá–li o vejce, podá mu štíra?¹

1. Zj 9,3!

¹³ Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše Otec z nebe dá Ducha Svatého¹ těm, kteří ho žádají.“

1. Sk 8,15; 19,2

Moc Božího království. Rouhání odpůrců

¹⁴ A¹ vyháněl ⌈démona, a ten byl němý⌉.² Stalo se, když ten démon vyšel, že němý promluvil, a zástupy užasly.³

1. //Mt 9,32n; 12,22nn
2. var.: němého démona
3. 8,25

¹⁵ Někteří z nich však řekli: „⌈V moci⌉¹ Belzebula, vládce démonů, vyhání démony!“

1. Mt 12,24

¹⁶ Jiní¹ ho zkoušeli² tím, že od něho žádali znamení z nebe.

1. //Mt 12,38
2. n.: pokoušeli

¹⁷ Protože¹ znal jejich myšlenky, řekl jim: „Každé království samo proti sobě rozdělené pustne a dům rozdělený proti domu padá.

1. //Mt 12,25—29

¹⁸ Je–li tedy také Satan proti sobě rozdělen, jak bude moci obstát jeho království? Neboť říkáte, že vyháním démony Belzebulem.

¹⁹ Jestliže já vyháním démony ⌈v moci⌉¹ Belzebula, v čí moci je vyhánějí vaši synové? Proto oni budou vašimi soudci.

1. Mt 12,24

²⁰ Jestliže však vyháním démony prstem Božím,¹ pak už k vám přišlo Boží království.

1. Ex 8,19

²¹ Když plně ozbrojený silák střeží svůj palác, je jeho majetek v bezpečí.¹

1. ř.: v pokoji

²² Přijde–li však silnější než on a přemůže ho, vezme mu jeho zbroj, na kterou spoléhal, a jeho kořist rozdělí.

²³ Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.“

²⁴ „Když¹ nečistý duch vyjde od člověka, prochází bezvodými místy a hledá odpočinutí; a když je nenachází, [tehdy] si říká: Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.

1. //Mt 12,43—45

²⁵ A když přijde, nalezne¹ dům [prázdný,] zametený a vyzdobený.²

1. ř.: nalézá
2. n.: uklizený

²⁶ Potom jde a vezme s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám; vejdou a bydlí tam. A poslední věci onoho člověka se stávají horšími než ty první.“

²⁷ Stalo se, když toto říkal, že jedna žena ze zástupu pozvedla hlas a řekla mu: „Blahoslavené¹ lůno, které tě nosilo, a prsa, z nichž jsi sál!“

1. ::23,29; Mt 5,3p

²⁸ Ale on řekl: „Spíše jsou blahoslavení ti, kteří slyší Boží slovo a zachovávají je.“

Syn člověka bude znamením tomu pokolení

²⁹ Když¹ se dále shromažďovaly zástupy, začal říkat: „Toto pokolení je pokolení zlé; žádá znamení, ale znamení mu nebude dáno, leč znamení [proroka] Jonáše.

1. //Mt 12,38-42

³⁰ Jako se totiž Jonáš stal znamením¹ pro Ninivské, tak bude i Syn člověka tomuto pokolení.

1. 2,12!

³¹ Královna jihu povstane na soudu s muži tohoto pokolení a odsoudí je, protože přišla od končin země, aby uslyšela Šalomounovu moudrost¹ -- a hle, zde je někdo větší než Šalomoun.

1. 1Kr 10,1—13

³² Ninivští muži povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť učinili pokání¹ na Jonášovo kázání²-- a hle, zde je někdo větší než Jonáš.“

1. Mt 11,21
2. Mt 12,41p

³³ „Nikdo,¹ když rozsvítí lampu, ji nestaví do skrýše [ani pod nádobu], ale na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo.

1. //8,16

³⁴ Lampou¹ těla je tvé oko. Je–li tvé oko čisté,² i celé tvé tělo je plné světla. Je–li však špatné,³ i tvé tělo je temné.

1. Mt 6,22
2. ř.: jednoduché
3. srv. h. idiom: zlé oko (Př 23,6p)

³⁵ Hleď tedy, ať světlo, které je v tobě, není tmou.

³⁶ Jestliže je tedy celé tvé tělo světlé a nemá žádnou část temnou, bude celé tak světlé, jako když tě lampa ozařuje svým jasem.“

Běda farizeům i zákoníkům

³⁷ Jakmile domluvil, zval ho jeden farizeus, aby u něho posnídal.¹ Ježíš vstoupil a uložil se ke stolu.²

1. pův. ř. ekv. (J 21,12) lze chápat i v obecném smyslu: pojedl i poobědval (Gn 43,25LXX)
2. 17,7; 22,14; Mt 9,10v

³⁸ Farizeus se podivil,¹ když uviděl, že se před jídlem nejprve neomyl.²

1. n.: užasl
2. Mt 15,2; ř. aor. pas. od baptizein

³⁹ Pán¹ mu řekl:² „Nyní vy, farizeové, očišťujete povrch³ číše a mísy, ale váš vnitřek⁴ je plný chamtivosti a špatnosti.⁵

1. 7,13
2. //Mt 23,25n
3. ř.: zevnějšek
4. Mt 7,15
5. Mt 22,18p

⁴⁰ Pošetilci!¹ Což ten, který učinil zevnějšek, neučinil také vnitřek?

1. 12,20; Ž 14,1; 92,7; Ef 5,17

⁴¹ Raději dejte to, co je uvnitř, jako almužnu, a hle, všechno vám bude¹ čisté.²

1. ř.: je
2. Tt 1,15

⁴² Ale¹ běda vám farizeům, protože odevzdáváte desátky² z máty, routy a ze všech zahradních bylin,³ ale nedbáte na právo⁴ a lásku Boží. Toto jste měli činit a ono neopomíjet.⁵

1. //Mt 23,23n
2. 18,12
3. Mk 4,22; Ř 14,2 (zelenina); [desátek z těchto rostlin se dával s velkou pečlivostí; srv. Mišna, Demai 2,1]
4. Př 21,3
5. 2Pa 31,5; Neh 10,37; Mal 3,8

⁴³ Běda¹ vám farizeům, protože milujete přední ²sedadla³ v synagogách a pozdravy⁴ na tržištích.

1. //Mt 23,6
2. sg., jednotné číslo (singulár)
3. 14,7
4. 20,46

⁴⁴ Běda¹ vám,² protože jste jako nevyznačené³ hroby, a lidé, kteří po nich chodí, to nevědí.“

1. //Mt 23,27
2. var.: [+ učitelé Zákona a farizeové, pokrytci,]
3. ř.: neznatelné

⁴⁵ Na to¹ mu jeden ze zákoníků řekl: „Učiteli,² když toto říkáš, urážíš také nás.“

1. Mk 9,5
2. 7,40!

⁴⁶ On řekl: „I vám zákoníkům běda,¹ neboť zatěžujete lidi neúnosnými břemeny a sami se těch břemen ani jedním svým prstem nedotýkáte.

1. //Mt 23,4

⁴⁷ Běda¹ vám, protože stavíte pomníky prorokům, které vaši otcové zabili.

1. //Mt 23,29

⁴⁸ Tak dosvědčujete¹ skutky svých otců a souhlasíte s nimi; neboť oni proroky² zabili, vy [jim] budujete [pomníky].

1. var.: jste svědky
2. ř.: je

⁴⁹ Proto také pravila Boží moudrost: Pošlu¹ k nim proroky a apoštoly; z nich některé zabijí a jiné budou pronásledovat,

1. //Mt 23,34—36

⁵⁰ aby byla od tohoto pokolení vyžádána krev všech proroků, prolitá od založení světa,

⁵¹ od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a domem Božím. Ano, pravím vám, bude vyžádána od tohoto pokolení.

⁵² Běda¹ vám zákoníkům, protože jste vzali klíč poznání; sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vstoupit, jste v tom zabránili.“

1. //Mt 23,13

⁵³ Když odtamtud vyšel, začali na něho učitelé Zákona a farizeové¹ zle dotírat a vyptávat se na mnohé věci

1. 5,21p

⁵⁴ a číhali na něho, ⌈aby ho chytili za slovo⌉.¹

1. ř.: aby ulovili něco z jeho úst; 20,20; Mt 22,15

¹ Tehdy se shromáždil zástup desítek tisíc lidí, takže šlapali jeden po druhém; ⌈začal říkat nejprve svým učedníkům: „Mějte¹ se na pozoru⌉² před kvasem farizeů,³ to jest před pokrytectvím.

1. 17,3; 20,46; 21,34
2. n.: začal říkat svým učedníkům: „Především se mějte na pozoru …“
3. Mt 16,6

² Není¹ nic zahaleného, co nebude zjeveno, a nic skrytého, co nebude poznáno.

1. //Mt 10,26—33

³ Proto vše, co jste řekli ve tmě, bude slyšet na světle, a co jste pověděli do ucha v pokojích, bude vyhlášeno ze střech.

⁴ Pravím vám, svým přátelům:¹ Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, a potom² již³ nemají, co by učinili.

1. J 15,14
2. J 3,22p
3. ř.: více

⁵ Ukážu vám, koho se máte bát. Bojte se toho, který má pravomoc vás po zabití uvrhnout do Gehenny.¹ Ano, pravím vám, toho se bojte.

1. Mk 9,43 Mt 5,22

⁶ Což se neprodává pět vrabců za dva haléře?¹ A ani jeden z nich není zapomenut před Bohem.

1. ř. assaria; Mt 10,29

⁷ Vždyť i všechny vlasy na vaší hlavě jsou spočteny.¹ Nebojte² se! Jste cennější než mnoho vrabců.

1. Mt 10,30
2. 1,13

⁸ Pravím vám: Ke každému, kdo by se ke mně přiznal před lidmi, se i Syn člověka přizná před Božími anděly.

⁹ Kdo mne však před lidmi zapře, ten bude zapřen před Božími anděly.

¹⁰ A každému, kdo řekne slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno. Tomu¹ však, kdo by se rouhal Svatému Duchu, odpuštěno nebude.

1. //Mt 12,31

¹¹ Když¹ by vás vedli do synagog a před vlády² a vrchnosti,³ nestarejte se, jak [a čím] byste se obhájili⁴ nebo co byste řekli.

1. //Mt 10,17
2. n.: vládce; Tt 3,1
3. Ř 13,1p
4. //21,14

¹² Neboť Svatý Duch vás v té hodině naučí, co je třeba říci.“

Chamtivost je bláznovstvím

¹³ Někdo ze zástupu mu řekl: „Učiteli,¹ řekni mému bratru, ať se se mnou rozdělí o dědictví.“

1. 7,40!

¹⁴ On mu řekl: „Člověče,¹ kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“

1. 5,20

¹⁵ Řekl jim: „Mějte se na pozoru a střezte se před každou chamtivostí,¹ neboť ⌈i když má někdo nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co vlastní⌉.²“

1. n.: hrabivostí; Ř 1,29!; 2Pt 2,3.14
2. n.: život nikoho není v hojnosti jeho majetku; 19,8p

¹⁶ Řekl jim podobenství: „Jednomu bohatému člověku přinesla země hojnou úrodu.

¹⁷ A on v sobě o tom rozvažoval a říkal: Co budu dělat? Vždyť nemám, kam bych svou úrodu shromáždil.

¹⁸ Pak řekl: Udělám toto: Zbořím své stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí a zásoby.

¹⁹ A řeknu své duši: Duše, máš hodně zásob¹ na mnoho let; odpočívej, jez, pij,² raduj se.

1. Ž 62,11
2. 1K 15,32

²⁰ Bůh mu však řekl: Blázne!¹ Ještě této noci si od tebe vyžádají² tvou duši, a čí bude to, co jsi připravil?

1. Jr 17,11; 1K 15,36
2. var.: požádají

²¹ Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady,¹ a není bohatý v Bohu.“

1. v. 33

Nepečujte, hledejte Jeho království!

²² Řekl [svým] učedníkům: „Proto¹ vám pravím: Nepečujte úzkostlivě o [svůj] život,² co byste jedli, ani o tělo, co byste si oblékli.

1. //Mt 6,25—33
2. ř.: duši /-e

²³ Neboť život¹ je víc než pokrm a tělo víc než oděv.

1. ř.: duši /-e

²⁴ Pozorně si všimněte havranů,¹ že nesejí ani nežnou, nemají komory ani stodoly,² a Bůh je živí. Oč jste vy cennější než ptáci!

1. Jb 38,41
2. v. 18

²⁵ Kdo z vás dokáže úzkostlivou péčí přidat k délce svého věku¹ [jediný] loket?

1. Mt 6,27p

²⁶ Nemůžete–li tedy ani to nejmenší, proč se úzkostlivě staráte o to ostatní?

²⁷ Pozorně si všimněte¹ lilií, jak rostou; ⌈nepracují ani nepředou⌉.² Avšak pravím vám, ani Šalomoun v celé své slávě nebyl tak oblečen jako jedna z nich.

1. He 10,24p
2. var.: nepředou ani netkají

²⁸ Jestliže tedy Bůh tak obléká trávu, která dnes je na poli a zítra se hodí do pece, čím spíše obleče vás, malověrní.¹

1. Mt 6,30p

²⁹ Ani vy nehledejte,¹ co byste jedli a co byste pili, a nezneklidňujte se² tím.

1. n : neusilujte o to; srv. J 7,19
2. ř. meteórizesthai; HL. Pův. „zvedat se / stoupat do výše“, v přeneseném smyslu „zneklidňovat se“.

³⁰ Toto všechno horlivě hledají národy¹ tohoto světa. Váš Otec ví, že to potřebujete.

1. n.: pohané; srv. Mt 6,32

³¹ Hledejte¹ však jeho² království, a toto vám bude přidáno.

1. n : Usilujte …; srv. J 5,44; Ko 3,1
2. var.: Boží

³² Neboj se,¹ malé stádečko, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království.

1. 5,10

³³ Prodejte¹ svůj ²majetek³ a dejte almužnu. Udělejte si měšce, které nevetšejí, nevyčerpatelný poklad⁴ v nebesích, kde nepřichází⁵ zloděj ani neničí mol.

1. 18,22
2. pl., množné číslo (plurál)
3. n.: co vám náleží; 14,33
4. v. 21
5. ř.: nepřibližuje se

³⁴ Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.“¹

1. //Mt 6,21

Buďte připraveni, očekávejte příchod Pána

³⁵ „Ať jsou vaše bedra přepásána¹ a vaše lampy hořící.²

1. n : Buďte připraveni (v. 40); v. 37; Jr 1,17; Ef 6,14; 1Pt 1,13
2. Mt 25,1—13

³⁶ Buďte podobni lidem, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatební hostiny, aby mu, jakmile přijde a zatluče, hned otevřeli.

³⁷ Blahoslavení¹ ti otroci, které pán, až přijde,² nalezne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše,³ uloží je u stolu, přistoupí a bude je obsluhovat.

1. Mt 5,3p
2. Mt 24,42
3. v. 35; 17,8; J 13,4

³⁸ A přijde–li o druhé nebo třetí noční hlídce¹ a nalezne je tak, blahoslavení jsou ti otroci.

1. srv. 1S 1,11p a Mt 14,25p; zde snad podle h. dělení, tj. mezi 22.00 a 06.00 (ačkoliv ve Sk 12,4 používá Lukáš řím. dělení)

³⁹ To¹ vězte, že kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, [zůstal by vzhůru a] nedovolil by mu prokopat se do domu.

1. //Mt 24,43—51

⁴⁰ Také vy buďte připraveni, protože neznáte hodinu,¹ v níž Syn člověka přijde.“

1. Mk 13,33

⁴¹ Petr řekl: „Pane,¹ říkáš toto podobenství jen nám, nebo také všem?“

1. 5,8!

⁴² A Pán¹ řekl: „Kdo tedy je věrný, rozumný správce,² jehož pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim v pravý čas dával ³příděl potravin?

1. 7,13!
2. ř. oikonomos; 8,3; 16,1; Da 1,16; 1K 4,1n!
3. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

⁴³ Blahoslavený ten otrok, kterého jeho pán po svém příchodu nalezne, že tak činí.

⁴⁴ Vpravdě vám pravím, že ho ustanoví nade vším svým majetkem.¹

1. 19,17

⁴⁵ Kdyby si však onen otrok řekl ve svém srdci: Můj pán dlouho nepřichází, a začal by bít sluhy i služky, jíst a pít a opíjet se,¹

1. Ez 34,3nn; Ř 16,18; Fp 3,18n

⁴⁶ přijde pán onoho otroka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná, oddělí¹ ho a určí mu díl s nevěrnými.

1. Mt 24,51p

⁴⁷ Ten otrok, který znal vůli svého Pána, a přece všechno nepřipravil a neudělal podle jeho vůle, bude velmi zbit.¹

1. Dt 25,2; Jk 4,17

⁴⁸ Kdo ji však neznal a učinil něco, co si zaslouží rány, bude zbit méně. Od každého, komu bylo hodně dáno, bude také hodně vyžádáno, a komu svěřili hodně, od toho budou žádat více.“

Ne pokoj, ale rozdělení

⁴⁹ „Oheň¹ jsem přišel² uvrhnout na zemi; a jak chci, aby se již vznítil!

1. Mt 3,10
2. 19,10; Mt 5,17; J 5,43!

⁵⁰ Křtem mám být pokřtěn,¹ a jak jsem svírán, dokud se nedokoná!²

1. Mk 10,38
2. J 19,28.30

⁵¹ Myslíte,¹ že jsem přišel dát na zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení.

1. //Mt 10,34—36

⁵² Neboť od této chvíle bude v jednom domě pět lidí rozděleno: tři proti dvěma a dva proti třem;

⁵³ budou rozděleni¹ otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti své snaše a snacha proti tchyni.²“

1. J 9,16; 10,19—21; Sk 28,24
2. Mi 7,6

⁵⁴ Říkal také zástupům: „Když uvidíte na západě¹ vznikat oblak, hned říkáte: Přijde ²prudký déšť. A bývá to tak.

1. [tj. přicházející od Středozemního moře]
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

⁵⁵ A když vane jižní vítr,¹ říkáte: Bude horko. A bývá.

1. Sk 27,13; 28,13

⁵⁶ Pokrytci!¹ Vzhled² země a nebe umíte rozpoznávat; jak to, že tento čas³ rozpoznávat neumíte?“

1. v. 1; 13,15; Mt 7,5; 15,7; Mk 7,6
2. Mt 16,3p
3. 1Pa 12,33; 24,32n; Ga 4,4

⁵⁷ „Proč i sami od sebe nerozsuzujete, co je správné?

⁵⁸ Když¹ jdeš se svým protivníkem k vládci, usiluj o vyrovnání s ním už cestou, aby tě nevlekl k soudci a soudce tě nepředal biřici a biřic tě neuvrhl do vězení.

1. //Mt 5,25n

⁵⁹ Pravím ti, že odtamtud jistě nevyjdeš, dokud nevrátíš poslední haléř.¹“

1. ř. lepton (= nejmenší dostupná mince; 1/128 denáru); 21,2; Mk 12,42p†

¹ Právě v tu dobu byli přítomni někteří, kteří mu vyprávěli o Galilejcích, jejichž krev Pilát¹ smísil s jejich oběťmi.²

1. 3,1; [jinak neznámá událost odpovídá pověsti o Pilátově krutosti; (podob. události zaznamenal Josephus — Starož. 13.13.2; 18.3.1—2)]
2. [tj. nechal je povraždit, zatímco obětovali v chrámu, zřejmě proto, že porušili nějaké řím. nařízení]

² On jim na to řekl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci¹ než všichni ostatní Galilejci, když toto vytrpěli?

1. J 9,2n; Sk 28,4

³ Ne, pravím vám, ale nebudete–li činit pokání,¹ všichni podobně zahynete.

1. Sk 2,38

⁴ Nebo oněch osmnáct, na které spadla věž v Siloe¹ a zabila je; myslíte, že oni byli větší viníci² než všichni ostatní lidé, kteří bydlí v Jeruzalémě?

1. [postavená v JV části jeruz. hradeb; srv. J 9,7]
2. ř.: dlužníci; Mt 6,12p

⁵ Ne, pravím vám, ale nebudete–li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“

⁶ Říkal toto podobenství: „Kdosi měl na své vinici zasazený fíkovník.¹ I přišel na něm hledat ovoce, ale nenalezl.

1. Mt 21,19p

⁷ Řekl vinaři: Hle, po tři léta přicházím a hledám ovoce v tomto fíkovníku, a nenalézám. Vytni¹ jej [tedy]! Proč kazí i tu zem?

1. 3,9; Mt 7,19

⁸ On mu odpověděl: Pane, ponech ho i tento rok, až jej okopám a pohnojím,

⁹ ⌈neponese–li snad ovoce příště; jestliže ne, vytneš jej⌉.¹“

1. var.: ponese–li snad ovoce; jestliže ne, příště jej vytneš

Uzdravení v sobotu

¹⁰ V sobotu učil v jedné synagoze.¹

1. 4,44

¹¹ A hle, byla tam žena, která měla ducha nemoci¹ osmnáct let;² byla sehnutá a vůbec se nemohla napřímit.

1. ř.: slabosti; 5,15; 8,2; Mt 8,17; J 11,4; 1Tm 5,23; He 11,34
2. srv. 8,43; J 5,5

¹² Když ji Ježíš uviděl, zavolal ji a řekl: „Ženo, jsi zproštěna své nemoci¹“

1. ř.: slabosti; 5,15; 8,2; Mt 8,17; J 11,4; 1Tm 5,23; He 11,34

¹³ a vložil na ni ruce.¹ Ona se ihned² narovnala a oslavovala³ Boha.

1. 4,40; Mk 5,23
2. 4,39p
3. 18,43

¹⁴ Avšak představený synagogy,¹ rozhněván, že Ježíš uzdravuje v sobotu,² říkal zástupu: „Je šest dní, v nichž se má pracovat;³ v nich tedy přicházejte a buďte uzdravováni, a ne v den sobotní.“

1. 8,49; Mt 9,18p
2. 6,7; 14,3; Mk 2,27; 3,2; J 5,16
3. //Ex 20,9

¹⁵ Na to mu Pán¹ řekl: „Pokrytci!² Neodvazuje³ každý z vás v sobotu svého vola nebo osla od žlabu a nevede ho napájet?

1. 7,13!
2. 12,56!
3. //14,5

¹⁶ Tato však, dcera Abrahamova,¹ kterou spoutal Satan,² hle, na osmnáct let, neměla být rozvázána z toho pouta v den sobotní?“

1. 19,9
2. Mt 4,10

¹⁷ A když to říkal, všichni jeho protivníci byli zahanbeni,¹ ale celý zástup se radoval nad všemi těmi slavnými činy, které se od něho dály.

1. 1Pt 3,16

Podobenství o hořčičném zrnu a o kvasu

¹⁸ Říkal¹ tedy: „Čemu se podobá Boží království a k čemu je připodobním?

1. //Mt 13,31

¹⁹ Je podobné zrnu hořčice, které člověk vzal a hodil do své zahrady; vyrostlo, stalo se [velikým] stromem a v jeho větvích se uhnízdili nebeští ptáci.“

²⁰ A¹ opět řekl: „K čemu připodobním Boží království?

1. //Mt 13,33

²¹ Je podobné kvasu, který žena vzala a skryla do tří měřic¹ mouky, dokud to všecko nezkvasilo.“

1. Mt 13,33p

Vejděte úzkými dveřmi

²² A procházel¹ městy a vesnicemi, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma.²

1. Sk 16,4
2. 9,51

²³ Kdosi mu řekl: „Pane,¹ je jen málo těch, kteří ⌈jsou zachraňováni⌉?²“ On jim řekl:

1. 5,8!
2. n.: mají být zachráněni (viz Iz 10,21n)

²⁴ „Usilujte¹ vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám, se budou snažit vejít, ale nebudou schopni.

1. ř.: Zápaste (srv. 1Tm 4,10; 6,12p); //Mt 7,13; He 12,14v

²⁵ V tu chvíli, když by hospodář vstal a zavřel dveře,¹ a vy byste zůstali stát venku, začali tlouci na dveře a říkat: Pane,² otevři nám, on vám odpoví: Neznám vás a nevím, odkud jste.

1. Mt 25,10n
2. Mt 7,22n

²⁶ Tehdy začnete říkat: Jedli jsme ⌈před tebou⌉¹ i pili a na našich ulicích jsi učil.

1. n.: v tvé přítomnosti

²⁷ A on ⌈vám řekne:⌉¹ ⌈Neznám vás a nevím, odkud jste⌉.² Odstupte ode mne všichni činitelé nepravosti!³

1. var.: řekne: Pravím vám
2. var.: Nevím, odkud jste
3. Mt 7,23; //Ž 6,9

²⁸ Tam bude pláč a skřípění zubů,¹ až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba a všechny proroky v Božím království, ale vás vyženou ven.

1. Mt 8,12

²⁹ A přijdou mnozí od východu i západu, od severu i jihu a budou stolovat v Božím království.¹

1. //Mt 8,11

³⁰ A hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední.“¹

1. //Mt 19,30

Zármutek nad Jeruzalémem

³¹ Právě v tu hodinu přišli někteří farizeové a řekli mu: „Vyjdi a jdi odtud, protože Herodes¹ tě chce zabít.“²

1. 9,7
2. Neh 6,9—11

³² On jim řekl: „Jděte a řekněte té lišce:¹ Hle, vyháním démony a uzdravuji² dnes i zítra, a třetího dne dokonám.³

1. Ez 13,4
2. Sk 10,38
3. J 19,30

³³ Avšak dnes, zítra i pozítří musím¹ pokračovat v cestě, neboť není možné, aby prorok² zahynul mimo Jeruzalém.³

1. 2,49p; J 9,4
2. Mt 21,11
3. 9,53

³⁴ Jeruzaléme,¹ Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti jako slepice svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste.

1. //Mt 23,37—39

³⁵ Hle, váš dům se vám zanechává [pustý].¹ Pravím vám, že mne zajisté nespatříte, dokud [nepřijde ten den, kdy] řeknete: Požehnaný, který přichází ve jménu Pána.²“

1. Jr 12,7; 22,5
2. //Ž 118,26

¹ A stalo se, když v sobotu vešel do domu jednoho z vůdců farizeů pojíst chleba a oni ho pozorně sledovali,

² hle, byl před ním nějaký ¹vodnatelný člověk.

1. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

³ Ježíš na to zákoníkům a farizeům řekl: „Je dovoleno v sobotu¹ uzdravit, nebo ne?“

1. 13,14n

⁴ Oni však mlčeli. I vzal ho, uzdravil jej a propustil.

⁵ A jim řekl: „Spadne–li někomu z vás syn¹ nebo vůl do nádrže, nevytáhne ho hned v den sobotní?“

1. Některé rkpp: osel; srv. Dt 5,14, kde kategorie lidí začíná synem a kat. zvířat volem. Ježíšova akce byla nezákonná pouze podle rabínského výkladu, nikoliv podle Zákona samotného.

⁶ Na to nebyli schopni odpovědět.¹

1. Mt 21,27; 22,46

⁷ Pozvaným, když pozoroval, jak si vybírají¹ přední místa, pověděl podobenství:

1. 22,24

⁸ „Když by tě někdo pozval na svatební hostinu, neuléhej na¹ přední² místo,³ aby snad nebyl pozván někdo vzácnější⁴ než ty.

1. 7,36; 24,30
2. n.: čestné
3. 20,46; Mt 23,6; Př 25,6
4. n.: váženější; Nu 22,15

⁹ Když pak přijde ten, kdo tebe i jeho pozval, a řekne ti: Dej tomuto své místo, potom s hanbou¹ zaujmeš² poslední místo.

1. Př 3,35; 11,2
2. ř.: začneš držet

¹⁰ Ale když jsi pozván, jdi a ulehni¹ na poslední místo, aby ti ten, který tě pozval, až přijde, řekl: Příteli,² postup dopředu.³ Pak budeš poctěn před všemi svými spolustolujícími.

1. 11,37
2. 11,5; Mt 20,13v
3. ř.: výše

¹¹ Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen,¹ a kdo se ponižuje, bude povýšen.“²

1. Př 29,23; Iz 2,11
2. 1,52; 18,14; Jk 4,10

¹² Říkal také tomu, který ho pozval: „Když pořádáš oběd nebo večeři, nevolej své přátele ani své bratry ani své příbuzné ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali, a tak by se ti dostalo odplaty.¹

1. 6,33

¹³ Ale když pořádáš hostinu, zvi¹ chudé, zmrzačené, chromé a slepé,²

1. Př 31,6n; He 13,2
2. v. 21; 7,22

¹⁴ a budeš blahoslavený, protože nemají, čím ti odplatit; bude ti odplaceno¹ při zmrtvých vstání spravedlivých.“²

1. Mt 25,35—37
2. J 5,29; Sk 24,15

Podobenství o veliké večeři

¹⁵ Když to uslyšel jeden ze spolustolujících, řekl mu: „Blahoslavený,¹ kdo bude jíst chléb² v Božím království.“

1. Zj 19,9
2. 13,29; 22,30

¹⁶ Ježíš mu řekl: „Jeden¹ člověk pořádal velikou večeři a pozval mnohé.²

1. //Mt 22,2—14
2. [Pozvaní na počátku potvrdili svou účast, ale když posel doručil oznámení o začátku večeře, odmítli.]

¹⁷ A v hodinu večeře poslal svého otroka říci pozvaným: Pojďte, protože [vše] už je připraveno.

¹⁸ I začali se všichni stejně vymlouvat. První mu řekl: Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, přijmi mou omluvu.¹

1. [odmítnout po předchozím přijetí pozvání bylo urážkou]

¹⁹ A druhý řekl: Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě, přijmi mou omluvu.

²⁰ A další řekl: Oženil¹ jsem se, a proto nemohu přijít.

1. 1K 7,33

²¹ Když otrok přišel, oznámil to svému pánu. Tu se hospodář rozhněval a svému otroku řekl: Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.¹

1. v. 13

²² A otrok řekl: Pane, stalo se, co jsi přikázal, a ještě je místo.

²³ A pán řekl otroku: Vyjdi na cesty a k ohradám a přinuť je vejít, aby se můj dům naplnil.

²⁴ Neboť vám pravím, že nikdo z těch mužů, kteří jsou pozváni, neokusí mé večeře.“¹

1. Mt 21,43; J 3,36; Sk 13,46; He 12,25

Zvažte nároky učednictví!

²⁵ Šly s ním velké zástupy.¹ Obrátil se a řekl jim:

1. 12,1

²⁶ „Přichází–li někdo ke mně a nemá v nenávisti¹ svého otce² a matku, manželku a děti, bratry a sestry,³ ano i vlastní duši,⁴ nemůže být mým učedníkem.

1. Gn 29,31; Mal 1,3; J 12,25
2. Mt 10,37
3. Dt 13,6—8; 33,9
4. Sk 20,24; Zj 12,11

²⁷ Kdo jde za mnou a nenese svůj kříž,¹ nemůže být mým učedníkem.

1. 9,23

²⁸ Neboť když někdo z vás chce postavit věž, což si napřed nesedne a nepočítá náklad, má–li na dokončení stavby?

²⁹ Jinak by se mu všichni, kteří to vidí, začali posmívat, když by položil základ a nemohl by stavbu dokončit,

³⁰ a říkali by: Tento člověk začal stavět, ale nemohl dokončit.

³¹ Nebo táhne–li nějaký král, aby se s jiným králem střetl ve válce, což si napřed nesedne a nerozváží,¹ je–li schopen s deseti tisíci utkat se s tím, kdo proti němu přichází s dvaceti tisíci?

1. Př 20,18

³² Jestliže ne, pošle poselstvo, dokud je ten druhý král ještě daleko, a ptá se na podmínky míru.

³³ Tak tedy žádný z vás, kdo neopouští všechno, co mu náleží,¹ nemůže být mým učedníkem.“

1. Fp 3,7n

³⁴ „Dobrá je sůl. Jestliže by však i sůl ztratila chuť, čím bude ochucena?¹

1. //Mt 5,13; 9,50

³⁵ Nehodí se ani do země ani do hnoje; vyhazují ji ven. Kdo má uši k slyšení, ať naslouchá.“¹

1. Mt 11,15p

¹ Přibližovali se k němu všichni celníci¹ a hříšníci, aby ho slyšeli.

1. 5,27

² Farizeové a učitelé Zákona reptali: „Tento člověk přijímá hříšníky a jí s nimi.“¹

1. Mt 9,11

³ Řekl jim toto podobenství:

⁴ „Kdo¹² z vás, má–li sto ovcí a jednu z nich by ztratil, nezanechá těch devadesát devět v pustině a nejde za tou ztracenou,³ dokud ji nenalezne?

1. ř.: Který člověk
2. //Mt 18,12—14
3. 19,10

⁵ A když ji nalezne, vloží si ji s radostí na svá ramena,

⁶ přijde domů, svolá¹ přátele a sousedy a řekne jim: Zaradujte se se mnou,² protože jsem nalezl svou ovci, která se ztratila.

1. může vyjadřovat svolání k hostině (srv. 1Kr 1,9)
2. Ř 12,15

⁷ Pravím vám, že tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými,¹ kteří pokání nepotřebují.“

1. 16,15

O ztracené minci

⁸ „Nebo nějaká žena, která má deset drachem¹ a jednu by ztratila, což nezapálí lampu, nevymetá dům a pečlivě nehledá,² dokud ji nenalezne?

1. ř. drachma — stříbrná mince o váze asi 6 g, podobné hodnoty jako řím. denár (Mt 20,2p)
2. [dům býval často bez oken a s hliněnou podlahou, což činilo hledání nesnadným]

⁹ A když ji najde, svolá přítelkyně a sousedky a řekne: Zaradujte se se mnou, protože jsem nalezla drachmu, kterou jsem ztratila.

¹⁰ Tak, pravím vám, je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“

O ztraceném synu

¹¹ Řekl: „Jeden člověk měl dva syny.

¹² Mladší z nich řekl otci: Otče, dej mi díl¹ majetku, který na mne připadá. On jim rozdělil majetek.²

1. Dt 21,17
2. n.: živobytí

¹³ Po nemnoha dnech mladší syn všechno sebral, odešel do daleké krajiny¹ a tam rozmařilým² životem svůj majetek rozházel.³

1. Př 27,8
2. Iz 22,13; Ř 13,13; 1Pt 4,3n; 2Pt 2,13
3. 16,1; Př 21,17; 28,7

¹⁴ A když všechno utratil, nastal v té krajině veliký hlad a on začal mít nouzi.

¹⁵ Šel a přichytil se jednoho občana té krajiny, a ten ho poslal na svá pole pást vepře.

¹⁶ A toužil ⌈se nasytit⌉¹ lusky,² které žrali vepři, ale nikdo mu je nedával.

1. var.: naplnit své břicho
2. [plody rohovníku, tzv. svatojánský chléb, kterým se krmili vepři, ale někdy ho jedli i chudí lidé]

¹⁷ Tu přišel k sobě¹ a řekl:² Jak mnoho nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já zde hynu hladem!

1. 16,23; Jr 31,19; Sk 16,30
2. ř.: říkal

¹⁸ Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil¹ jsem proti nebi i před tebou.

1. Lv 26,40; Ž 32,5; 51,5n; Oz 14,2; Mt 3,6; 1J 1,9

¹⁹ Nejsem již hoden¹ nazývat se tvým synem. Učiň mne jedním ze svých nádeníků.

1. 7,6; Gn 32,11; 1K 15,9

²⁰ I vstal a přišel ke svému otci. Když byl ještě daleko, jeho otec ho uviděl a byl hluboce pohnut;¹ i běžel, padl mu kolem krku a zlíbal² ho.

1. Mt 9,36p
2. Gn 46,29; Sk 20,37

²¹ Syn mu řekl: Otče, zhřešil jsem proti nebi i před tebou. Nejsem již hoden nazývat se tvým synem. [Učiň mne jedním ze svých nádeníků.]

²² Otec však řekl svým otrokům: Přineste rychle to nejlepší roucho¹ a oblečte² ho, a dejte mu na ruku prsten³ a na nohy sandály.⁴

1. Gn 37,3; [všechny jmenované věci byly projevem přijetí a postavení]
2. Za 3,4; Zj 6,11
3. Gn 41,42
4. [otroci chodili bosí]

²³ Přiveďte tučné tele,¹ zabijte je, jezme a radujme se,

1. Gn 18,7; Př 9,2; Iz 25,6

²⁴ protože tento můj syn byl mrtvý,¹ a zase ožil, ztratil se, a byl nalezen. A začali se radovat.²

1. v. 32; Ef 2,1; 1Tm 5,6
2. v. 7.10

²⁵ Jeho starší syn byl na poli. Když přicházel a přiblížil se k domu, uslyšel hudbu¹ a tanec.²

1. ř. symfonia; HL
2. Ex 15,20; Ž 30,12; ::Pl 5,15

²⁶ Zavolal si jednoho ze služebníků¹ a vyptával se, co to má znamenat.

1. 1,69p

²⁷ On mu řekl: Přišel tvůj bratr a tvůj otec zabil tučné tele, že jej dostal nazpět zdravého.

²⁸ Rozhněval¹ se a nechtěl vejít. Jeho otec vyšel a začal mu domlouvat.²

1. 1S 17,28; Jon 4,1; Sk 14,2; Ř 10,19
2. 2Tm 4,2

²⁹ On však svému otci odpověděl: Hle, tolik let ti sloužím¹ a nikdy jsem nepřestoupil tvůj příkaz, ale nikdy jsi mi nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli.

1. 17,10

³⁰ Když však přišel tenhle tvůj syn, který prožral tvůj majetek s nevěstkami,¹ zabil jsi mu tučné tele.

1. Př 29,3

³¹ On mu řekl: Synu,¹ ty jsi vždycky se mnou, a všechno, co je mé, je tvé.²

1. 2,48
2. J 17,10

³² Avšak bylo proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a ožil, ztratil se, a byl nalezen.“

¹ Učedníkům také říkal: „Byl jeden bohatý člověk, který měl správce,¹ a ten byl u něho obviněn, že rozhazuje² jeho majetek.

1. 12,42
2. 15,13

² Zavolal ho a řekl mu: Co to o tobě slyším?¹ Vydej počet² ze svého správcovství, neboť dále nemůžeš být správcem.

1. 1S 2,23
2. Mt 12,36

³ Správce si řekl: Co budu dělat,¹ když mi můj pán odnímá správcovství? Kopat nemohu, žebrat se stydím.

1. ř.: udělám

⁴ Vím, co udělám, aby mne přijali do svých domů, až budu zbaven správcovství.

⁵ A zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl¹ prvnímu: Kolik dlužíš mému pánovi?

1. ř.: říkal

⁶ On řekl: Sto věder¹ oleje. Řekl mu: Vezmi svůj úpis, rychle sedni a napiš padesát.

1. ř.: sto batů, asi 360 litrů; [to se dalo získat asi ze 450 olivovníků]

⁷ Pak řekl druhému: Ty dlužíš kolik? On řekl: Sto měr¹ pšenice. Říká mu: Vezmi svůj úpis a napiš osmdesát.

1. ř.: sto korů, asi 3600 litrů; [výnos asi ze 100 akrů pole]

⁸ A pán pochválil nepoctivého správce, že jednal rozumně. Neboť synové tohoto věku¹ jsou vůči svému pokolení rozumnější než synové světla.²

1. Mt 12,32!
2. J 12,36; 1Te 5,5

⁹ A já vám pravím: Učiňte¹ si přátele z mamonu nepravosti, aby vás, až pomine, přijali do věčných stanů.

1. 12,33

¹⁰ Věrný¹ v nejmenším je věrný i ve velkém; nepoctivý v nejmenším je nepoctivý i ve velkém.

1. 19,17

¹¹ Jestliže jste tedy nebyli věrní v nepoctivém mamonu, kdo vám svěří to pravé bohatství?

¹² A jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše?¹

1. var.: naše

¹³ Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, jednoho se bude držet, a druhým bude pohrdat. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“¹

1. Mt 6,24

Nyní se zvěstuje Boží království

¹⁴ Toto všechno slyšeli [i] farizeové, kteří byli lakomí,¹ a vysmívali² se mu.

1. 2Tm 3,2p†; srv. Ef 5,5; L 12,15v; 20,47; Jr 6,13
2. ř.: ohrnovali nos …; 23,35† + zkrácený ř. výraz v Ga 6,7; Ž 80,7LXX; Jr 20,7

¹⁵ Řekl jim: „Vy jste ti, kteří se před lidmi dělají spravedlivými,¹ Bůh však zná vaše srdce;² neboť co je u lidí vznešené, je před Bohem ohavnost.³

1. 15,7; 18,9
2. 1S 16,7
3. Př 16,15

¹⁶ Zákon a Proroci až do Jana;¹ od té chvíle se zvěstuje Boží království a každý ⌈je do něho naléhavě zván⌉.²

1. Mt 11,12n
2. n.: do něho násilím proniká

¹⁷ Je však snadnější, aby pominuly nebe a země, než aby padla jedna čárka Zákona.¹

1. Mt 5,18

¹⁸ Každý, kdo propouští svou ženu a žení se s jinou, cizoloží, a kdo se žení s tou, kterou muž propustil, cizoloží.“¹

1. //Mt 5,32

O bohatci a Lazarovi

¹⁹ „Byl jeden bohatý¹ člověk,² a oblékal se do purpuru³ a kmentu a den co den skvěle hodoval.⁴

1. v. 1; 12,16
2. Papyrus č. 75 (3. st. po Kr.) uvádí boháčovo jméno Neués.
3. Sd 8,26; Est 8,15; Mk 15,17
4. 1S 25,36; Iz 5,12; Jr 51,39; Ez 16,49; Am 6,4—6

²⁰ U jeho vrat lehával¹ nějaký chudák, jménem Lazar, plný ²vředů,

1. n.: býval odkládán
2. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

²¹ a toužil se nasytit aspoň ⌈tím, co padalo⌉¹ ze stolu toho boháče; dokonce i psi přicházeli a lízali jeho vředy.

1. var.: drobty, které padaly; Mt 15,27

²² Stalo se, že ten chudák zemřel a byl anděly¹ odnesen do klína Abrahamova;² zemřel pak i boháč³ a byl pohřben.

1. Mt 24,31
2. Mt 8,11; srv. StS: ulehnou se svými otci (Gn 47,30; Dt 31,16)
3. Jk 1,11

²³ A když v podsvětí¹ v mukách² pozdvihl ³oči, uviděl v dáli Abrahama a Lazara v jeho klíně.

1. Mt 11,23p
2. v. 28; Mt 4,24†; Zj 14,11; 20,10
3. jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)

²⁴ I zvolal: Otče Abrahame,¹ smiluj² se nade mnou a pošli Lazara, aby namočil špičku svého prstu vodou a ochladil můj jazyk, neboť trpím bolestí v tomto plameni.³

1. 3,8
2. Iz 27,11; Jk 2,13
3. Mt 25,41; Zj 20,15

²⁵ Abraham řekl: Synu,¹ vzpomeň² si, že ⌈sis už vybral⌉³ své dobré⁴ ve svém životě, a Lazar podobně zlé.⁵ Nyní je zde potěšován, ty však jsi sužován.

1. n.: Dítě (ř. teknon)
2. Pl 1,7
3. n.: jsi dostal
4. 6,24; Ž 73,7
5. J 16,33; Sk 14,22; Zj 7,14

²⁶ A k tomu všemu je mezi námi a vámi upevněna veliká propast, aby ti, kdo chtějí, nemohli přejít odtud k vám, ani se přepravit odtamtud k nám.

²⁷ Řekl: Prosím tě tedy, otče, abys ho poslal do domu mého otce,

²⁸ neboť mám pět bratrů, ať jim svědčí,¹ aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.

1. n.: naléhavě domlouvá; Sk 10,42; 20,24; 28,23

²⁹ Abraham řekl: Mají Mojžíše¹ a Proroky, ať je poslechnou!

1. J 5,45—47; Sk 15,21

³⁰ On řekl: Ne, otče Abrahame, ale kdyby k nim přišel někdo z¹ mrtvých, budou činit pokání.²

1. ř.: od
2. 13,3

³¹ Řekl mu: Neposlouchají–li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit,¹ ani kdyby někdo vstal z mrtvých.“

1. Sk 19,8; 26,28; 2K 5,11

¹ Ježíš řekl svým učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pohoršení,¹ běda však tomu, skrze koho přicházejí.

1. n.: svody (ke hříchu); Mt 18,7; Ř 16,17; 1J 2,10; Zj 2,14

² Pro¹ toho by bylo lépe, kdyby mu přivázali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby pohoršil² jednoho z těchto maličkých.³

1. //Mt 18,6
2. n.: svedl (k hříchu)
3. 1K 8,12

³ Mějte se na pozoru. Zhřeší–li¹ tvůj bratr, pokárej ho, a ⌈uzná–li svou vinu⌉,² odpusť mu.

1. //Mt 18,15
2. tzn. uznání viny s rozhodnutím změnit svůj postoj (ř.: učinit pokání)

⁴ A zhřeší–li proti tobě sedmkrát¹ za den a sedmkrát se k tobě obrátí se slovy: Uznávám svou vinu, odpusť mi, odpustíš mu.“

1. Mt 18,22

⁵ Apoštolové¹ řekli Pánu: „Přidej nám víry!“

1. 6,13!

⁶ Pán řekl: „Kdybyste měli víru jako zrno hořčice, řekli byste této ¹moruši: Vykořeň se a přesaď se do moře, a poslechla by vás.“

1. hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]

⁷ „Kdo z vás, kdo má otroka, který oře nebo pase stádo, mu řekne, když se vrátí z pole: Pojď hned a ulehni¹ ke stolu?

1. 11,37; 12,37

⁸ Neřekne mu spíše: Připrav něco k jídlu, opaš se a obsluhuj mne, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty?

⁹ Děkuje snad tomu otroku, že udělal, co [mu] bylo přikázáno? [Nemyslím.]

¹⁰ Tak i vy, když uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: Jsme nehodní¹ otroci;² udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.“

1. Mt 25,30† (neužiteční); zde: nehodni zvláštní chvály / odměny; srv. Tt 3,14p; Fm 1,11
2. 2,29; Jr 7,25p; Mt 6,24; 20,27; Sk 4,29; 20,19; Ř 1,1!; 6,16.22; Zj 1,1

Deset malomocných

¹¹ A stalo se, když byl na cestě do Jeruzaléma,¹ že procházel Samařskem a Galileou.

1. 9,51

¹² Když vcházel do jedné vesnice, setkalo se s ním deset malomocných¹ mužů, kteří zůstali stát opodál

1. 5,12; Lv 13,45nn

¹³ a hlasitě zvolali:¹ „Ježíši, Mistře,² smiluj³ se nad námi!“

1. ř.: pozvedli hlas a říkali
2. 8,24p
3. 16,24; 18,38; Mt 9,27!

¹⁴ Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím.“¹ A stalo se, když odcházeli, že byli očištěni.

1. 5,14

¹⁵ Jeden z nich, když uviděl, že je uzdraven, se vrátil a velikým hlasem oslavoval¹ Boha;

1. 5,25

¹⁶ padl¹ na tvář k jeho nohám² a děkoval³ mu. A byl to Samařan.⁴

1. 5,8
2. 8,41
3. [jediný uzdravený, o němž je výslovně napsáno, že Ježíši děkoval]
4. 9,52

¹⁷ Ježíš na to řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět?

¹⁸ Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal chválu¹ Bohu, kromě tohoto cizince?“

1. J 9,24

¹⁹ A řekl mu: „Vstaň a jdi, tvá víra¹ tě zachránila.“

1. 7,50; 18,42

Den Syna člověka

²⁰ Když se ho farizeové otázali, kdy¹ přijde² Boží království, odpověděl jim: „Boží království nepřichází ⌈tak, abyste ho mohli pozorovat⌉;³

1. 19,11; Sk 1,6
2. ř.: přichází
3. ř.: s pozorováním

²¹ ani neřeknou: Hle, je tu nebo je tam. Neboť hle, Boží království je mezi¹ vámi.“

1. ř. entos zn. uvnitř / v mezích (něčeho) ve jmenném smyslu — obsah / vnitřek / nitro — v Mt 23,26†; Ž 39,4; 103,1; Iz 16,11; (srv. h. bqerev — např. Ex 33,3p; Dt 6,15; 31,17; Sf 3,15.17)

²² Učedníkům řekl: „Přijdou dny,¹ kdy zatoužíte spatřit aspoň jeden ze dnů Syna člověka, ale nespatříte.

1. 5,35

²³ A budou vám říkat: Hle, zde je nebo hle, tam!¹ Nechoďte² a neběhejte za nimi.

1. 21,8
2. ř.: Neodejděte

²⁴ Neboť jako blýskající se blesk¹ září z jedné končiny pod nebem do druhé končiny pod nebem, tak bude Syn člověka [ve svém dni].

1. Mt 24,27

²⁵ Napřed však musí mnoho vytrpět¹ a být tímto pokolením zavržen.²

1. 9,22
2. ř. slovo zn. uvážené zavržení po předchozím prozkoumání; Mk 8,31

²⁶ A jak bylo za dnů Noé,¹ tak bude i za dnů Syna člověka:

1. Mt 24,37nn; 1Pt 3,19n; 2Pt 2,5

²⁷ jedli, pili,¹ ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny.

1. 12,19

²⁸ Podobně bylo za dnů Lota:¹ jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli,

1. Gn 13,13

²⁹ avšak toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy,¹ pršel z nebe oheň se sírou² a zahubil všechny.

1. 19,16—25
2. Dt 29,22; Zj 9,18

³⁰ Právě tak to bude toho dne, kdy se zjeví¹ Syn člověka.

1. 1K 1,7; 2Te 1,7; 1J 2,28

³¹ Kdo¹ bude v onen den na střeše a své věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal; a podobně kdo bude na poli, ať se nevrací zpět.

1. Mt 24,17

³² Pamatujte¹ na Lotovu ženu.²

1. J 15,20; 2Tm 2,8!
2. Gn 19,26

³³ Kdo¹ by usiloval svoji duši zachovat,² ztratí ji, kdo však by ji ztratil, zachová ji k životu.

1. 9,24n
2. var.: zachránit

³⁴ Pravím vám, že té noci budou dva na jednom lůžku, jeden bude vzat, a druhý zanechán.

³⁵ Dvě¹ budou spolu mlít, jedna bude vzata, a druhá zanechána.

1. //Mt 24,40n

³⁶ [Dva budou na poli, jeden bude vzat, a druhý zanechán.]“

³⁷ Řekli mu: „Kde to bude, Pane?“¹ On jim řekl: „Kde je tělo, tam se shromáždí i supi.²“

1. 5,8!
2. n.: orli; Mt 24,28

¹ Vyprávěl jim [také] podobenství, aby viděli, jak je třeba stále¹ se modlit² a neochabovat.³

1. Sk 10,2v; 1Te 5,17v; 2Te 1,11
2. Mt 6,9; 26,41; L 6,28; Ko 1,9; Jk 5,16
3. n.: neklesat na mysli / nevzdávat se; Ga 6,9!; Ef 3,13; Dt 20,3; Jr 51,46; Ř 12,11v; He 12,3v

² Říkal: „V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál¹ a z člověka si nic nedělal.²

1. Ex 18,21; 2Pa 19,7; Ž 36,2
2. Iz 33,8

³ V tom městě byla vdova,¹ která k němu chodila a říkala: Zastaň se mě proti mému odpůrci.²

1. Dt 27,19; Iz 1,17.23
2. Ž 35,1; Ž 49,25; 1K 16,9

⁴ Ale on dlouho nechtěl. Potom¹ si však řekl: I když se Boha nebojím a z člověka si nic nedělám,

1. J 3,22p

⁵ zastanu se té vdovy, protože mi působí mnohou nesnáz, aby mě nakonec nepřišla zpolíčkovat.“¹

1. 1K 9,27†

⁶ Pán¹ řekl: „Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce!

1. 7,13

⁷ Nezastane se Bůh svých vyvolených,¹ kteří k němu volají² dnem i nocí?³ Bude s pomocí pro ně otálet?⁴

1. Ř 8,33
2. Ž 3,5p; 50,15; Zj 6,10
3. 2,37
4. 2Pt 3,9

⁸ Pravím vám, že se jich rychle zastane.¹ Jen až přijde² Syn člověka, zdali nalezne víru³ na zemi?“⁴

1. Sk 7,24; ř.: učiní pomstu / obhajobu; Sd 11,36
2. Mt 25,31
3. n.: věrnost
4. 17,26nn

Modlitba farizea a celníka

⁹ A těm, kteří spoléhali na sebe, že jsou spravedliví,¹ a ostatními pohrdali,² řekl toto podobenství:

1. 16,15
2. Ř 14,3

¹⁰ „Dva lidé vystoupili¹ do chrámu, aby se pomodlili: jeden byl farizeus,² druhý celník.³

1. 2Kr 20,5; Sk 3,1
2. Mt 3,7p
3. Mt 5,46p

¹¹ Farizeus se postavil¹ a takto se sám u sebe modlil: Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, lupiči, nespravedliví, cizoložníci, nebo i jako tento celník.

1. Mt 6,5

¹² Postím se dvakrát týdně¹ a dávám desátky² ze všeho, co získávám.

1. [Farizeové se postili v pondělí a čtvrtek; Mt 6,16; 9,14]
2. 11,42

¹³ Avšak celník, který stál opodál, nechtěl ani oči k nebi pozdvihnout;¹ bil se do prsou² a říkal: Bože, projev milost³ mně hříšnému.⁴

1. Ezd 9,6
2. 23,48
3. n.: dej mi dojít smíření; He 2,17; (srv. s. se stejným základem: smírčí oběť — 1J 2,2); Da 9,19
4. Mt 9,13; Ř 5,20; 1Tm 1,15

¹⁴ Pravím vám, že ten sestoupil do svého domu ospravedlněn spíše než onen farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude pokořen, kdo se však pokořuje, bude povýšen.“¹

1. 14,11

Ježíš a malé děti

¹⁵ Přinášeli¹ k němu i nemluvňata, aby se jich dotýkal. Když to uviděli učedníci, kárali je.

1. //Mt 19,13—15

¹⁶ Ježíš si je zavolal a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království.

¹⁷ Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevstoupí.“¹

1. //Mt 18,3

Bohatý mládenec

¹⁸ Jeden¹ z předních mužů se ho otázal: „Dobrý učiteli,² co ⌈mám učinit, abych získal⌉³ věčný život?“

1. //Mt 19,16—30
2. 7,40!
3. ř.: učiniv zdědím (srv. Mt 19,29p)

¹⁹ Ježíš mu řekl: „Proč mne nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, než jeden: Bůh.¹

1. Ž 25,8

²⁰ Přikázání znáš: Abys nezcizoložil, nezabil, neukradl, nevydal křivé svědectví; cti svého otce i matku.¹“

1. //Ex 20,12—16; Dt 5,16—20

²¹ On řekl: „To všechno zachovávám od [svého] mládí.“

²² Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: „Jedno ti ještě schází: Prodej¹ všechno, co máš, rozdej chudým² a budeš mít poklad v nebesích;³ pak přijď a následuj mne.“

1. 12,33
2. 19,8
3. Mt 19,21p

²³ Když to uslyšel, velice se zarmoutil, neboť byl velmi bohatý.¹

1. Mt 6,21.24

²⁴ Když ho Ježíš uviděl, [jak se velice zarmoutil,] řekl: „Jak těžko vcházejí do Božího království ti, kdo mají majetek.

²⁵ Neboť je snadnější, aby velbloud prošel¹ uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“

1. ř.: vešel

²⁶ Ti, kdo to slyšeli, řekli: „A kdo může být zachráněn?“¹

1. 13,23

²⁷ On řekl: „Co je nemožné u lidí, je možné u Boha.“

²⁸ Petr řekl: „Hle, my jsme opustili¹ [všechno], co jsme měli, a vydali se za tebou.“

1. 5,11

²⁹ On jim řekl: „Amen, pravím vám, že není nikdo, kdo opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti pro Boží království,

³⁰ aby v tomto čase¹ nedostal mnohokrát víc a v přicházejícím věku život věčný.“

1. Mt 12,32

Ježíš předpovídá svou smrt a vzkříšení

³¹ Vzal¹ k sobě těch Dvanáct² a řekl jim: „Hle, vystupujeme do Jeruzaléma³ a naplní se všechno, co je napsáno skrze proroky o Synu člověka.

1. //Mt 20,17—19
2. 6,13
3. 9,51

³² Neboť bude vydán¹ pohanům² a vysmějí se mu, bude potupen a popliván,³

1. 9,44; 24,7
2. ř.: národům
3. Mt 27,30; Mk 14,65

³³ zbičují ho a zabijí; a třetího dne vstane z mrtvých.“¹

1. Mt 27,63

³⁴ Ale oni ničemu z toho neporozuměli a ten výrok byl před nimi skrytý; nechápali, co bylo řečeno.

Slepý žebrák prohlédl

³⁵ Stalo¹ se, když se přibližoval k Jerichu, že nějaký slepec seděl u cesty a žebral.²

1. //Mt 20,29—34
2. 16,3; J 9,8; Sk 3,2v

³⁶ Když uslyšel, že jde kolem zástup, vyptával se, co se to děje.

³⁷ Oznámili mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský.¹

1. ř.: Nazorejský

³⁸ Tu zvolal: „Ježíši, synu Davidův, smiluj¹ se nade mnou!“

1. 17,13

³⁹ Ti, kteří šli vpředu, mu přísně domlouvali, aby zmlkl. On však tím víc křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou.“

⁴⁰ Ježíš se zastavil a rozkázal, aby ho k němu přivedli. Když se přiblížil, Ježíš se ho zeptal:

⁴¹ „Co chceš, abych ti učinil?“ On řekl: „Pane,¹ ať vidím!“

1. 5,8!; 19,8; 22,33.38.49; J 4,11

⁴² Ježíš mu řekl: „Prohlédni! Tvá víra¹ tě uzdravila.“

1. 17,19

⁴³ A hned prohlédl, šel za ním a oslavoval¹ Boha. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu.

1. 5,25

¹ Ježíš vešel do Jericha a procházel jím.

² A hle, byl tam muž jménem Zacheus. Ten byl vrchním celníkem¹ a byl bohatý.²

1. 18,10p
2. 18,25

³ Chtěl uvidět¹ Ježíše, aby se přesvědčil, kdo to je, ale protože byl malé postavy, nemohl ho pro zástup vidět.

1. 9,9; 23,8; J 12,21

⁴ Běžel tedy napřed a vylezl na ⌈planý fíkovník⌉,¹ aby ho uviděl, neboť tudy měl procházet.

1. [HL; sykomora (1Kr 10,27). Dosahoval až 15 m výšky, ale velké větve měl blízko k zemi.

⁵ Když Ježíš přišel na to místo, vzhlédl a řekl mu: „Zachee, slez rychle dolů, neboť dnes musím¹ zůstat v tvém domě.“

1. 2,49p

⁶ On rychle slezl a s radostí¹ ho přijal.

1. v. 37; 8,13; Sk 8,39

⁷ Všichni, kdo to uviděli, začali reptat:¹ „Vešel jako host k hříšnému² muži!“

1. 5,30
2. 15,2

⁸ Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Hle, polovinu svého majetku,¹ Pane,² dám chudým,³ a jestliže jsem někoho ošidil,⁴ vrátím mu to čtyřnásobně.“⁵

1. ř.: toho, co vlastním; 12,15; Sk 4,32
2. 5,8!
3. 18,22
4. 3,14
5. Ex 22,1; 2S 12,6

⁹ Ježíš mu řekl: „Dnes se dostalo záchrany tomuto domu,¹ protože i tento člověk je syn Abrahamův.²

1. Sk 10,2p
2. 3,8; Ga 3,7

¹⁰ Neboť Syn člověka přišel vyhledat a zachránit,¹ co je ztraceno.“²

1. 1K 1,21!
2. Mt 18,11

Podobenství o deseti hřivnách

¹¹ Když¹ to lidé poslouchali, řekl další² podobenství, protože byl blízko Jeruzaléma a oni si mysleli, že Boží království se má objevit ihned.³

1. //Mt 25,14—30
2. ř.: přidav řekl
3. 4,39p; 17,20; Sk 1,6

¹² Proto řekl: „Jeden urozený¹ člověk odešel do daleké krajiny, aby se ujal kralování a pak se vrátil.

1. ř. eugenés — urozený (1K 1,26; Sk 17,11†)

¹³ Zavolal deset svých otroků, dal jim deset hřiven¹ a řekl jim: Hospodařte s nimi, dokud nepřijdu.

1. ř.: min (mina = šedesátina talentu = 100 drachem; 15,8p; tedy asi tříměsiční mzda); 1Kr 10,17p

¹⁴ Avšak jeho spolu občané ho nenáviděli a poslali za ním poselstvo se slovy: Nechceme, aby nad námi tento člověk kraloval.¹

1. [K takové události došlo před třiceti lety v případě Archelaa (Jos. Ant. 17.9.3) a řadě dalších]

¹⁵ A stalo se, když se ⌈jako král⌉¹ vrátil, že si dal zavolat ty otroky, kterým svěřil peníze, aby se dověděl, ⌈kolik vydělali⌉.²

1. ř.: přijav království
2. var.: kolik kdo vydělal

¹⁶ Přišel první a řekl: Pane, tvoje hřivna vynesla deset hřiven.

¹⁷ Řekl mu: Výborně,¹ dobrý otroku,² protože jsi v nejmenší věci byl věrný,³ měj pravomoc nad deseti městy.

1. ř. euge; HL; srv. v. 12p
2. Př 27,18
3. 16,10

¹⁸ Přišel druhý a řekl: Tvá hřivna, Pane, získala¹ pět hřiven.

1. ř.: učinila

¹⁹ Také tomuto řekl: I ty buď vládcem nad pěti městy.

²⁰ A přišel jiný a řekl: Pane, hle, tvá hřivna, kterou jsem měl uloženou v šátku,¹

1. J 11,44; 20,7; Sk 19,12†

²¹ neboť jsem se tě bál,¹ protože jsi přísný² člověk: bereš, co jsi nedal, a sklízíš, co jsi nezasel.

1. 1J 4,18
2. v. 22†; Ž 60,5; 118,18; Ř 11,22

²² Řekl mu: ⌈Podle tvých slov⌉¹ tě budu soudit, špatný otroku. Věděl jsi, že jsem člověk přísný a beru, co jsem nedal, a sklízím, co jsem nezasel.

1. ř.: Z tvých úst; 2S 1,16; Mt 12,37

²³ Proč jsi nedal mé peníze¹ na stůl směnárníkovi? A já bych si je po příchodu vybral² s úrokem!

1. n.: stříbro
2. 3,13p

²⁴ A těm, kteří tam stáli, řekl: Vezměte od něho tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven.

²⁵ [Řekli mu: Pane, už má deset hřiven.]

²⁶ Pravím vám, že každému, kdo má, bude dáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.¹

1. 8,18

²⁷ Avšak ty mé nepřátele, kteří nechtěli, abych nad nimi kraloval, přiveďte sem a přede mnou je pobijte.“¹

1. 20,16

Triumfální vjezd do Jeruzaléma

²⁸ Když to pověděl, kráčel napřed a vystupoval do Jeruzaléma.

²⁹ A¹ stalo se, když se přiblížil do Betfage a Betanie k hoře, která se nazývá Olivová,² že poslal dva z učedníků

1. //Mt 21,1—9
2. v. 37; 21,37; 22,39; Mt 21,1!

³⁰ a řekl: „Jděte naproti do vesnice. Když do ní budete vcházet, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte.

³¹ A bude–li se vás někdo ptát: Proč je odvazujete? odpovězte¹ takto: Pán je potřebuje.“

1. ř.: řeknete

³² Ti, kdo byli posláni, odešli a nalezli vše, jak jim řekl.

³³ Když oslátko odvazovali, řekli jim jeho páni: „Proč odvazujete to oslátko?“

³⁴ Oni odpověděli:¹ „Pán je potřebuje.“

1. ř.: řekli

³⁵ A¹ přivedli je k Ježíšovi, hodili na oslátko své pláště a Ježíše na ně posadili.

1. //J 12,12—15

³⁶ A jak jel, prostírali své pláště na cestu.

³⁷ Když se již přibližoval ke svahu Olivové hory, začal celý ten zástup¹ učedníků radostně² velikým hlasem chválit³ Boha za všechny mocné činy, které spatřili.

1. ř.: množství
2. ř.: radujíce se
3. 2,20

³⁸ Říkali: „⌈Požehnaný král, jenž přichází⌉¹ ve jménu Pána.² V nebi pokoj a sláva na výsostech!“

1. var.: Požehnaný, jenž přichází [jako král]
2. //Ž 118,26

³⁹ Někteří farizeové ze zástupu mu řekli: „Učiteli,¹ pokárej své učedníky.“

1. 7,40!

⁴⁰ Ježíš jim na to řekl: „Pravím vám, budou–li oni mlčet, bude křičet kamení.“¹

1. Abk 2,11

Nářek nad Jeruzalémem

⁴¹ A když se přiblížil a uviděl město, dal se nad ním do pláče¹

1. 13,34; Jr 9,1

⁴² a řekl: „Kdybys¹ [aspoň] v tento [svůj] den poznalo i ty, co je k [tvému] pokoji. Avšak nyní je to před tvýma očima² skryto.

1. Ž 81,13; Iz 48,18
2. Iz 44,18; Ř 11,8

⁴³ Neboť přijdou na tebe dny, kdy tě tvoji nepřátelé obklopí náspem,¹ obklíčí tě a sevřou ze všech stran.

1. 21,20; [to se naplnilo v r. 70, kdy Římané oblehli Jeruzalém; srv. Iz 29,3; 37,33; Jr 6,6]

⁴⁴ Srovnají se zemí tebe i tvé děti v tobě a nenechají v tobě kámen na kameni¹ za to, že jsi nepoznalo čas svého navštívení.“²

1. 21,6
2. 1,77; 1Pt 2,12

⁴⁵ A¹ když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kteří tam prodávali,

1. //Mt 21,12—16

⁴⁶ a říkal jim: „Je napsáno: A můj dům bude domem modlitby,¹ vy však jste z něj udělali jeskyni lupičů.²“

1. //Iz 56,7
2. Jr 7,11

⁴⁷ Každý den vyučoval v chrámě.¹ Velekněží a učitelé Zákona i přední muži z lidu se snažili jej zahubit,²

1. 21,37
2. 20,16

⁴⁸ ale nenalézali, co by mohli udělat, neboť všechen lid na něm visel¹ a naslouchal mu.

1. 4,20; Sk 16,14

¹ A¹ stalo se v jednom z těch dnů, kdy učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, že k němu přistoupili velekněží a učitelé Zákona se staršími

1. //Mt 21,23—27

² a řekli mu: „Pověz nám, v jaké pravomoci to činíš? Nebo kdo je ten, který ti tuto pravomoc dal?“

³ Odpověděl jim: „I já se vás zeptám na [jednu] věc. Povězte mi:

⁴ Křest Janův¹ byl z nebe, nebo z lidí?“

1. 7,29

⁵ Oni o tom mezi sebou rozvažovali: „Řekneme–li z nebe, řekne: Proč jste mu neuvěřili?

⁶ Řekneme–li však z lidí, všechen lid nás bude kamenovat, neboť je přesvědčen, že Jan byl prorok.“

⁷ I odpověděli, že nevědí, odkud.

⁸ A Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci to činím.“

Podobenství o hospodáři a zlých vinařích

⁹ Začal¹ lidu říkat toto podobenství: „[Jeden] člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval.

1. //Mt 21,33—46

¹⁰ V stanovený čas poslal k vinařům otroka, aby mu dali díl z úrody vinice. Avšak vinaři ho zbili a poslali s prázdnou.

¹¹ Poslal ještě jiného otroka; oni však i toho zbili, zneuctili a poslali s prázdnou.

¹² A poslal ještě třetího; i toho zranili a vyhnali.

¹³ Pán vinice řekl: Co mám udělat? Pošlu svého milovaného syna; snad ⌈se před ním zastydí.⌉¹

1. n.: na něho vezmou ohled.

¹⁴ Když ho vinaři spatřili, domlouvali se mezi sebou: To je dědic. Zabijme ho, aby dědictví bylo naše.

¹⁵ A vyhodili ho z vinice ven a zabili. Co jim tedy učiní pán vinice?

¹⁶ Přijde, zahubí tyto vinaře a vinici dá jiným.“ Když to uslyšeli, řekli: „Kéž se tak nestane!“

¹⁷ On na ně pohlédl a řekl: „Co tedy znamená to, co je napsáno: Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, se stal hlavou úhlu.¹

1. //Ž 118,22

¹⁸ Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho padne, toho rozdrtí.¹“

1. Mt 21,44p

¹⁹ V tu hodinu na něj chtěli¹ učitelé Zákona a velekněží vztáhnout ruce, ale báli se lidu. Poznali totiž, že toto podobenství řekl proti nim.

1. ř.: hledali; 19,47

Daň císaři

²⁰ ⌈Pozorně¹ ho sledovali⌉² a poslali špehy, kteří předstírali, že jsou spravedliví, aby ⌈ho chytili za slovo⌉,³ a tak ho mohli vydat vrchnosti a vladařově pravomoci.

1. 14,1; //Mt 22,15—22
2. var.: Vzdálili se
3. ř.: se uchopili jeho slova

²¹ Otázali se ho: „Učiteli,¹ víme, že správně mluvíš a učíš a ⌈nebereš ohled na osobu⌉,² ale podle pravdy učíš Boží cestě.

1. 7,40!
2. ř.: nepřijímáš tvář (= nikomu nestraníš)

²² Je nám dovoleno dát daň císaři, nebo ne?“

²³ Ježíš zpozoroval jejich lstivost¹ a řekl jim:

1. n.: vychytralost; 2K 11,3

²⁴ „[Proč mne zkoušíte?] Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?“ Oni řekli: „Císařův.“

²⁵ On jim řekl: „Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“

²⁶ A nedokázali ho před lidem nachytat¹ v [jeho] řeči; podivili se jeho odpovědi a zmlkli.

1. ř.: uchopit

Sedm bratrů a žena při vzkříšení

²⁷ Přišli¹ někteří ze saduceů, kteří popírají² vzkříšení, a zeptali se ho:

1. //Mt 22,23—33
2. var.: říkají, že není

²⁸ „Učiteli, Mojžíš nám napsal, že zemře–li něčí bratr, který má ženu a je bezdětný, aby si tu ženu vzal za manželku jeho bratr a vzbudil svému bratru potomka.¹²

1. ř.: semeno
2. //Dt 25,5; Gn 38,8

²⁹ Bylo tedy sedm bratrů. Oženil se první a zemřel bezdětný.

³⁰ Stejně i druhý.

³¹ Také třetí si ji vzal a stejně všech sedm; nezanechali děti a zemřeli.

³² Nakonec zemřela i ta žena.

³³ Komu z nich bude tato žena patřit při¹ vzkříšení? Vždyť všech sedm ji mělo za ženu.“

1. ř. en — ve

³⁴ Ježíš jim řekl: „Synové tohoto věku¹ se žení a vdávají.

1. Mt 12,32!

³⁵ Avšak ti, kteří budou uznáni za hodny¹ dosáhnout budoucího² věku a zmrtvýchvstání,³ se nebudou ženit ani vdávat.

1. 1Te 1,5
2. ř.: onoho
3. n.: vzkříšení z mrtvých

³⁶ Vždyť již nebudou moci ani zemřít, neboť budou jako andělé a budou synové Boží, jsouce syny zmrtvých vstání.¹

1. n.: vzkříšení

³⁷ A že mrtví vstávají, ukázal i Mojžíš při keři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.¹

1. Ex 3,2.6.15n; Mt 22,32

³⁸ Bůh není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí jemu.“

³⁹ Někteří z učitelů Zákona na to řekli: „Učiteli, dobře jsi to řekl.“

⁴⁰ A už se ho neodvažovali na nic ptát.

Čí syn je Kristus?

⁴¹ Řekl¹ jim: „Jak mohou říkat, že Kristus je Davidovým synem?

1. //Mt 22,41—23,7

⁴² Vždyť sám David v knize Žalmů říká: Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici,

⁴³ dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou..¹

1. //Ž110,1

⁴⁴ David ho tedy nazývá Pánem; jakpak tedy je jeho synem?“

⁴⁵ Když všechen lid poslouchal, řekl [svým] učedníkům:

⁴⁶ „Mějte¹ se na pozoru před učiteli Zákona, kteří se chtějí procházet v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na tržištích, přední sedadla v synagogách a přední místa na hostinách.

1. 12,1; Mt 6,1!

⁴⁷ Vyjídají domy vdov a okázale¹ se dlouho modlí; ti dostanou větší trest.²“

1. n.: předstíraně
2. ř.: soud / odsouzení; Mk 12,40; srv. Jr 1,16; Ga 5,10

¹ Když¹ vzhlédl, uviděl, jak bohatí vhazují své dary do pokladnice.

1. //Mk 12,41—44

² Uviděl také jednu chudou vdovu, jak tam hází dvě ⌈drobné mince⌉,¹

1. ř.: lepta

³ a řekl: „Vpravdě¹ vám pravím, že tato chudá vdova hodila více než všichni ostatní.

1. 9,27

⁴ Neboť ti všichni v hodili k [Božím] darům ze svého přebytku, tato však v hodila ze svého nedostatku celé ⌈svoje živobytí⌉.¹“

1. ř.: živobytí, které měla

Znamení poslední doby

⁵ Když¹ někteří mluvili o chrámu, že je vyzdoben krásnými kameny a obětními dary, řekl:

1. srv. Mt 24

⁶ „Přijdou dny, ve kterých z toho, co vidíte, [zde] nezůstane kámen na kameni,¹ který nebude stržen.“

1. 19,44

⁷ Otázali se ho: „Učiteli, kdy to bude? A jaké bude znamení, až se to začne¹ dít?“

1. ř.: bude mít

⁸ Řekl: „Dávejte si pozor, abyste nebyli svedeni. Neboť mnozí přijdou ⌈v mém jménu⌉¹ a budou říkat: Já jsem a ten čas je tu. Nechoďte² za nimi.

1. Mt 24,5p
2. 17,23

⁹ Když byste uslyšeli o válkách a nepokojích, nevyděste se. Neboť to musí nejprve nastat, ale konec ne bude hned.“

¹⁰ Potom jim říkal: „Povstane národ proti národu a království proti království,

¹¹ budou veliká země třesení a na různých místech ¹hlad a ²mor, budou hrůzy a veliká znamení z nebe.

1. pl., množné číslo (plurál)
2. pl., množné číslo (plurál)

¹² Avšak¹ před tím vším vztáhnou na vás ruce a budou vás pronásledovat, vydávajíce vás do synagog a do ²vězení, budete pro mé jméno předváděni před krále a vladaře.

1. //Mt 10,19—22
2. pl., množné číslo (plurál)

¹³ To vám bude svědectvím.¹

1. n.: příležitostí ke svědectví; Fp 1,12

¹⁴ Uložte si tedy do svých srdcí,¹ abyste se předem nepřipravovali, jak se budete hájit.

1. n : Rozhodněte se tedy; Sk 19,21p

¹⁵ Neboť já vám dám řeč¹ a moudrost, které nebudou moci odolat ani ji vyvrátit žádní vaši protivníci.²

1. n.: výmluvnost; ř.: ústa; Ex 4,11
2. 13,17; Sk 6,10; 1K 16,9p

¹⁶ Vydají vás i rodiče, bratři, příbuzní a přátelé a někteří z vás budou usmrceni.

¹⁷ A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno.

¹⁸ Ale ani vlas¹ z vaší hlavy se určitě neztratí.