¹ Protože se již mnozí pokusili sestavit vyprávění o událostech, které se mezi námi naplnily,

² jak nám je předali ti, kteří se od počátku¹ stali očitými svědky² a ⌈služebníky³ slova⌉,⁴

1. J 15,27; Sk 1,21
2. 2Pt 1,16; 1J 1,1; [Lukáš tedy provedl srovnání dosud zaznamenané tradice s vyprávěním očitých svědků]
3. 1K 4,1
4. n.: strážci s. (srv. J 7,45; podobně i v h. — srv. Ex 24,13); Toto neobvyklé označení (hypéretai tú logú) se jinde v NS už nevyskytuje; srv. Sk 26,16; 1K 4,1

³ rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu pečlivě prošel,¹ že ti to po pořádku² vypíši, vznešený³ Theofile,⁴

1. n.: prozkoumal; 1Tm 4,6
2. Sk 11,4; 18,23
3. Sk 23,26!
4. Sk 1,1

⁴ abys plně poznal spolehlivost¹ těch věcí,² kterým jsi byl vyučen.³

1. srv. Sk 5,23 (důkladně); 1Te 5,3 (bezpečnost)†
2. ř.: slov
3. ř. katechein může zn. jak „sdělit zprávu“ (Sk 21,21), tak „vyučovat“ (Ga 6,6).

Zaslíbeno narození Jana Křtitele

⁵ Za dnů judského krále Heroda¹ byl jeden kněz, jménem Zachariáš, z oddílu Abiova;² měl ženu z dcer Áronových³ a její jméno bylo Alžběta.⁴

1. Mt 2,1p
2. dle ř.; h.: Abijášova — 1Pa 24,10
3. tj. z potomků kněží; srv. Lv 1,5p; 2Pa 13,9n
4. h. Elíšeba — Ex 6,23

⁶ Oba byli spravedliví¹ před Bohem a žili² bezúhonně³ podle všech Pánových příkazů a ustanovení.

1. 2,25; 16,15; 23,50; Gn 6,9
2. ř.: chodíce
3. Gn 17,1; Ž 15,2; 18,24; Fp 2,15; 3,6

⁷ Neměli však dítě, neboť Alžběta byla neplodná¹ a oba již byli ⌈pokročilého věku⌉.²

1. Gn 11,30
2. ř.: pokročilí ve svých dnech; Gn 18,11; 1Kr 1,1

⁸ Stalo se¹ pak, když v pořadí² svého oddílu konal před Bohem kněžskou službu³

1. [ř. egéneto; zachováme hebraismus (wajjhí — Gn 4,8p) užívaný pro uvození věty, typický pro Lukáše v L (42×) i ve Sk (25×)]
2. [to bylo pravidelně dvakrát za rok po dobu jednoho týdne]
3. 1Pa 24,19; 2Pa 8,14; 31,2

⁹ podle zvyku¹ kněžského úřadu, připadlo na něj losem,² aby vešel do Pánovy svatyně a obětoval kadidlo.³

1. 2,42; 22,39; Sk 28,17
2. srv. Neh 10,35; 1Pa 24,5; Mi 2,5; Sk 1,26
3. Ex 30,7!; 1Pa 6,34; 2Pa 13,11; [jeden z úkolů kněží, který připadl na kněze často jen jednou za život]

¹⁰ A v hodinu¹ obětování kadidla se celé shromáždění² lidu modlilo venku.

1. [v 9 nebo 15.00 hod.]
2. ř.: množství; Lv 16,17

¹¹ Tu se mu ukázal Pánův anděl,¹ stojící po pravé straně oltáře² pro obětování kadidla.

1. 2,9; 12,8; 22,43; J 20,12
2. Ex 37,25; Zj 8,3n

¹² Když ho Zachariáš uviděl, rozrušil¹ se a padl na něj strach.²

1. Mt 2,3p
2. Sd 6,22; 13,22; Da 10,7; Mk 16,5; Sk 10,4

¹³ Anděl mu řekl: „Neboj se,¹ Zachariáši, neboť tvá prosba² byla vyslyšena,³ a tvá žena Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno⁴ Jan.⁵

1. v. 30; 2,10; 5,10!; Gn 15,1; Mt 1,20
2. 2,37; 5,33; 1Tm 2,1p
3. Gn 17,20!; 25,21; Ž 6,10!; Da 10,12; Sk 10,31
4. Mt 1,21p
5. ř. Ióannés; (odpovídá častému h. jménu: Jóchanan; @2Kr 25,23p); v. 60

¹⁴ A budeš mít radost¹ a veselí² a mnozí se budou radovat z jeho narození.

1. vv. 44.47.58; 2,10
2. v. 44; Sk 2,46; He 1,9; Ju 1,24†

¹⁵ Neboť bude veliký¹ před Pánem, vína a opojného nápoje se nenapije² a již od lůna své matky³ bude naplněn Duchem Svatým.⁴

1. 7,28; Gn 12,2; 48,19; Joz 4,14; 1Pa 29,12; Est 10,3; Jr 5,5p
2. 7,33; Nu 6,3n; Sd 13,4; Mt 11,18
3. Jr 1,5; Sk 3,2; Ga 1,15
4. vv. 41.67; Sk 4,8; 9,17

¹⁶ A mnohé ze synů Izraele obrátí¹ k Pánu, jejich Bohu.

1. Mt 3,1—6

¹⁷ A sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově,¹ aby obrátil srdce otců k dětem² a neposlušné k smýšlení³ spravedlivých⁴ a přichystal⁵ Pánu připravený⁶ lid.“

1. Mt 11,14
2. Mal 3,24
3. 1Pa 29,18
4. Mt 21,32
5. v. 76; 3,4; ::12,47; srv. Sk 23,23; Fm 1,22
6. ř. výraz je použit u všech synoptiků pro Jana (7,27) a dvakrát v NS o Noem, který připravoval / stavěl koráb (He 11,7; 1Pt 3,20)

¹⁸ I řekl Zachariáš andělovi: „Podle čeho to poznám?¹ Vždyť jsem stařec² a má žena je již pokročilého věku.³“

1. Gn 15,8; Ex 33,16; Iz 38,22
2. Gn 17,17
3. v. 7

¹⁹ Anděl mu odpověděl a řekl: „Já jsem Gabriel,¹ který stojí² před Bohem, a byl jsem poslán,³ abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zprávu.⁴

1. v. 26; Da 8,16
2. výraz je ve StS užíván též ve smyslu: slouží; srv. 1Kr 17,1!; 1Pa 6,17
3. 4,43; J 3,28
4. 2,10

²⁰ A hle, budeš němý¹ a nebudeš moci promluvit až do dne, kdy se to stane, protože jsi neuvěřil² mým slovům, která se ve svůj čas naplní.“

1. Ex 4,11; Ez 3,26
2. ::v. 45; Nu 20,12; 2Kr 7,2; Mk 16,14

²¹ Lid čekal na Zachariáše¹ a divil² se, že tak dlouho prodlévá ve svatyni.

1. [aby nad nimi pronesl Áronské požehnání (Nu 6,24—26)]
2. v. 63; 4,22; Sk 2,7

²² Když vyšel, nemohl k nim promluvit, i poznali, že spatřil ve svatyni vidění. Dorozumíval se s nimi posunky a zůstával němý.

²³ I stalo se, že jakmile se naplnily¹ dny jeho služby, odešel ⌈do svého domu.⌉²

1. v. 57; 2,6.21n; Jr 25,34
2. n : domů; 5,24n; 8,39; Mk 8,26; 2S 16,19p

²⁴ Po těch dnech jeho žena Alžběta otěhotněla, a skrývala se po pět měsíců a říkala:

²⁵ „Tak mi učinil Pán ve dnech, v nichž na mne pohlédl, aby odňal mé pohanění¹ mezi lidmi.“

1. Gn 30,23; Iz 4,1; Jr 22,30

Marii předpovězeno narození Ježíše

²⁶ V šestém měsíci¹ byl anděl Gabriel² poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret,³

1. [tj. od početí Jana Křtitele; v. 36]
2. v. 19
3. Mt 2,23

²⁷ k panně zasnoubené muži jménem Josef,¹ z domu Davidova;² jméno té panny bylo Marie.³

1. Mt 1,18
2. 2,4
3. h. Mirjam; Ex 15,20

²⁸ I vešel k ní a řekl: „⌈Buď zdráva⌉,¹ ⌈milostí obdařená⌉,² Pán je s tebou.³ [Požehnaná tys mezi ženami.]“

1. n.: Raduj se; (ř. chaire bylo používáno jako pozdrav.)
2. ř. charitún — udělit milost (přízeň) / omilostnit; Ef 1,6†.
3. Sd 6,12; Sk 18,10

²⁹ Ona však byla tím slovem velmi rozrušena¹ a uvažovala, jaký je to pozdrav.

1. Ve v. 12 je užito sloveso tarassein („rozrušit se“); zde má zesilující předponu, tedy diatarassein; HL

³⁰ A anděl jí řekl: „Neboj¹ se, Marie, neboť jsi nalezla milost² u Boha.

1. v. 13
2. Gn 6,8p

³¹ A hle, otěhotníš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.¹

1. Mt 1,21p

³² Ten bude veliký¹ a bude nazván synem Nejvyššího² a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida.³

1. v. 15
2. vv. 35.76; 6,35; Gn 14,18p; Mk 5,7; Zajímavou paralelu přináší 4Q246: „Bude se o něm říkat, že je syn Boží, a nazvou ho Synem Nejvyššího.“
3. 2S 7,12; Iz 9,6

³³ Na věky¹ bude kralovat nad domem Jákobovým² a jeho kralování nebude konce.“³

1. Ž 45,7
2. Ž 14,7p; Ex 19,3p
3. Ž 89,37; Da 2,44; 7,14

³⁴ Marie řekla andělovi: „Jak se to stane, vždyť nepoznávám muže?¹“

1. tzn.: nežiji s mužem; Gn 4,1p

³⁵ A anděl jí odpověděl: „Duch Svatý¹ přijde na tebe a moc Nejvyššího² tě zastíní; proto také to Svaté,³ co se [z tebe] narodí, bude nazváno Syn Boží.⁴

1. Mt 1,18
2. v. 32p
3. Mk 1,24
4. Mt 4,3!

³⁶ Hle, tvá příbuzná Alžběta -- také ona počala ve svém stáří syna a toto je šestý měsíc té, která je nazývána neplodnou.

³⁷ Neboť u Boha nebude žádná věc¹ nemožná.“²

1. n.: žádné slovo
2. Jr 32,17; Mt 19,26

³⁸ Marie řekla: „Hle, jsem Pánova otrokyně;¹ nechť se mi stane podle tvého slova.“² A anděl od ní odešel.

1. 2S 7,25; Ž 116,16
2. Ž 119,38

Marie navštěvuje Alžbětu

³⁹ V těch dnech Marie vstala a vydala se spěšně na cestu do hor¹ do města Judova.

1. v. 65; Joz 15,48n

⁴⁰ Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu.

⁴¹ I stalo se, že jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, poskočilo dítě v jejím lůně; a Alžběta byla naplněna Duchem Svatým¹

1. v. 15

⁴² a zvolala silným hlasem: „Požehnaná jsi ty mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna!

⁴³ Jak¹ se mi to stalo, že ke mně přišla matka mého Pána?

1. ř.: Odkud

⁴⁴ Neboť hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl¹ mých uší, poskočilo radostí dítě v mém lůně.

1. ř.: stal do

⁴⁵ A blahoslavená,¹ která uvěřila,² neboť se splní, co jí bylo řečeno od Pána.“

1. Srv. Mt 5,3. První blahoslavenství v tomto evangeliu. Další jsou v: 6,20—22; 7,23; 10,23; 11,27n; 12,37n.43; 14,14n a 23,29.
2. ::v. 20

⁴⁶ A Marie řekla:

⁴⁷ „Má¹ duše² velebí Pána a můj duch se rozveselil v Bohu, mém Zachránci,³

1. [vv. 46—55 jsou známy pod lat. názvem Magnificat (— Velebí …); srv. 1S 2,1—10]
2. Ž 34,3
3. 1Tm 2,3; Ju 1,25

⁴⁸ že pohlédl na ponížení¹ své otrokyně. Hle, vždyť od této chvíle mě budou blahoslavit² všechna pokolení,

1. Ž 136,23; 138,6
2. v. 45

⁴⁹ protože mi Mocný¹ učinil veliké věci. Svaté je jeho jméno

1. Iz 1,24

⁵⁰ a jeho milosrdenství od pokolení do pokolení těm, kdo se ho bojí.¹

1. //Ž 103,17

⁵¹ Svou paží¹ učinil mocný skutek,² rozptýlil³ ty, kteří jsou pyšní⁴ v smýšlení⁵ svého srdce,

1. Ex 15,16; Ž 98,1; J 12,38; Sk 13,17†
2. Ž 118,15
3. Gn 11,8; Ž 89,11; Jr 30,11
4. n.: domýšliví; Ř 1,30
5. Ř 1,21

⁵² svrhl vládce z trůnů a povýšil pokorné,¹

1. Jb 5,11

⁵³ hladovějící nasytil dobrými věcmi¹ a bohaté poslal pryč s prázdnou.

1. Ž 107,9

⁵⁴ Ujal se Izraele, svého služebníka,¹ pamatoval na své milosrdenství,²

1. v. 69p
2. Ž 98,3

⁵⁵ jak mluvil k našim otcům, Abrahamovi a jeho potomstvu¹ až ⌈na věčnost⌉.²“

1. ř.: semeni
2. ř. eis ton aióna

⁵⁶ Marie s ní zůstala asi tři měsíce a pak se vrátila do svého domu.

Narození Jana

⁵⁷ Alžbětě se naplnila doba k jejímu porodu, i porodila syna.

⁵⁸ Její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán učinil své veliké milosrdenství,¹ a radovali² se spolu s ní.

1. Gn 19,19
2. v. 14

⁵⁹ I stalo se, že osmého dne přišli chlapce obřezat¹ a chtěli ho nazvat podle jména jeho otce Zachariáš.

1. 2,21; Gn 17,12; Fp 3,5

⁶⁰ A jeho matka odpověděla: „Ne, ale bude se jmenovat Jan.“¹

1. v. 13

⁶¹ Řekli jí: „Z tvého příbuzenstva není nikdo, kdo se tak¹ jmenuje.“

1. ř.: tímto jménem

⁶² Dávali znamení jeho otci, jak by si přál, aby bylo dítě nazýváno.