¹ Odkud jsou boje a hádky¹ mezi² vámi? Zdali ne odtud -- z vašich rozkoší,³ které bojují ve vašich údech?⁴

1. n.: půtky; 2K 7,5; 2Tm 2,23; Tt 3,9†
2. n.: ve vás
3. ř. hedoné; L 8,14; Ř 6,12v; Ga 5,24v; Tt 3,3; 2Pt 2,13
4. Ř 7,23

² Dychtíte, ale nemáte. Zabíjíte¹ a žárlíte, ale nemůžete ničeho dosáhnout. Hádáte se a bojujete, a nic nemáte, protože nežádáte.

1. n : nenávidíte; Mt 5,21n.44; 1J 3,15

³ Žádáte,¹ a nedostáváte, protože žádáte špatně, abyste to vynaložili² na své rozkoše.

1. Ž 18,42; 66,18n; 109,7; Př 15,8; 1J 3,22; 5,14
2. srv. Mk 5,26; L 15,14; 2K 12,15

⁴ [Cizoložníci a] cizoložnice!¹ Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa,² stává se nepřítelem Božím.³

1. Jr 3,1—20; 9,2; Ez 16,32.38; Oz 4,12; 5,4; Mt 12,39
2. 1,27; 1J 2,15
3. ::2,23; L 19,27; Ř 8,7; J 6,24; 15,19

⁵ Či myslíte, že nadarmo praví Písmo:¹ Žárlivě² touží ⌈Duch, který v nás přebývá⌉³?

1. buď je míněno obecně učení Písma, nebo je citován nedochovaný text; srv. J 19,37p; Ř 4,3
2. ř.: K závisti
3. n.: po duchu, jemuž dal přebývat v nás; 1K 6,19

⁶ Ještě větší je však milost, kterou dává. Proto Písmo praví: Bůh se staví proti pyšným,¹ ale pokorným dává milost.²

1. Jb 22,29; Ž 138,6; Př 29,23; Da 4,37; Mt 13,12; L 18,14
2. Př 3,34 (LXX); 2Pa 32,26; //1Pt 5,5

⁷ Poddejte¹ se tedy Bohu. Postavte² se proti Ďáblu,³ a uteče od vás.

1. 2Pa 30,8; 1K 15,28; n.: Podřiďte; 1Pt 2,13
2. Ef 6,13
3. Mt 4,1—11; Ef 4,27; 1Pt 5,8!; Ju 1,9; Zj 2,10

⁸ Přibližte¹ se k Bohu, a přiblíží² se k vám. Očisťte³ ruce, hříšníci, a očisťte srdce,⁴ lidé ⌈dvojí mysli⌉.⁵

1. Za 1,3; He 7,19
2. Ž 34,19
3. Iz 1,16; 1J 3,3
4. Ž 24,4; Jr 4,14; 1Pt 1,22
5. 1,8

⁹ Pociťte svou ubohost, naříkejte a plačte.¹ Váš smích ať se obrátí v nářek² a vaše radost v sklíčenost.

1. L 6,25
2. Pl 5,15

¹⁰ Pokořte se před Pánem, a povýší¹ vás.

1. Jb 5,11; L 1,52

Souzení bratra

¹¹ Bratři, nemluvte jeden proti druhému.¹ Kdo mluví proti bratru nebo soudí² svého bratra, mluví proti Zákonu a soudí Zákon. Jestliže však soudíš Zákon, nejsi činitelem³ Zákona, nýbrž soudcem.

1. 5,9
2. Mt 7,1; Ř 14,4
3. 1,22; Ř 2,13

¹² Jeden je zákonodárce¹ a soudce,² ten, který může zachránit i zahubit.³ Ale kdo jsi ty, jenž soudíš bližního?

1. Iz 33,22
2. 5,9; 2Tm 4,8
3. Mt 10,28

Chvástavost

¹³ Nuže nyní vy, kteří říkáte: Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města a zůstaneme tam rok a budeme obchodovat a vydělávat --

¹⁴ nevíte, co bude zítra!¹ Co je váš život? Vždyť jste pára,² která se na chvilku ukazuje a potom mizí.

1. Př 27,1; L 12,18—20
2. Ž 39,5; 144,4; 1Pt 1,24

¹⁵ Místo toho byste měli říkat: „Bude–li Pán ⌈chtít,¹ budeme naživu a uděláme⌉² to nebo ono.“

1. Př 19,21; Sk 18,21; 1K 4,19; 16,7
2. var.: chtít a budeme naživu, uděláme

¹⁶ Vy se však chlubíte ve ⌈své chvástavosti⌉.¹ Každé takové chlubení² je zlé.

1. n.: svých projevech arogance; ř.: pl.
2. Ž 52,2; 1K 5,6; Ř 15,17

¹⁷ Kdo tedy umí činit dobré, ale nečiní, má hřích.¹

1. L 12,47