¹ Nebuďte mnozí učiteli,¹ moji bratři; víte, že ⌈budeme souzeni² přísněji⌉.³

1. Sk 13,1; Ř 2,20; 1K 12,28n; 1Tm 2,7; He 5,12
2. 2K 5,10
3. ř.: vezmeme větší soud; Mt 23,14; L 12,48; Sk 20,26; He 13,17

² Neboť všichni ⌈často chybujeme.¹ Kdo nechybuje⌉² ve slově, ten je dokonalý³ muž, schopný držet na uzdě⁴ i celé tělo.

1. 1Kr 8,46; 1J 1,8
2. ř.: mnoho klopýtáme. Kdo neklopýtá; 2,10
3. Ko 1,28; He 13,21
4. 1,26; Iz 37,29

³ ⌈Dáváme–li koňům¹ do huby udidlo, aby nás poslouchali, řídíme tím⌉² celé jejich tělo.

1. Ž 32,9
2. var.: Hle, koňům dáváme …, a (tím) řídíme

⁴ Hle i lodi, ačkoliv jsou tak veliké a bývají hnány prudkými větry,¹ jsou řízeny maličkým kormidlem podle vůle toho, kdo je řídí.

1. Sk 27,14

⁵ Tak i jazyk je malý úd, ale honosí¹ se velkými věcmi. Hle, jak malý oheň,² a jak velký les zapálí!

1. Ž 12,4n; 73,8nn
2. Př 26,20n

⁶ I jazyk je oheň,¹ svět nepravosti; jazyk je mezi našimi údy ten, který poskvrňuje² celé tělo, zapaluje ⌈běh našeho života⌉³ a sám je zapalován Gehennou.⁴

1. Př 16,27; Iz 30,27; 2S 19,43
2. Mt 15,11
3. ř.: kolo zrození (sg.)
4. n.: z Gehenny (Mt 5,22p)

⁷ Každý druh zvířat a ptáků, plazů a mořských živočichů bývá krocen a je zkrocen druhem lidským,

⁸ ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to nepokojné zlo, plné smrtonosného jedu.¹

1. Ž 140,4; Ř 3,13

⁹ Jím dobrořečíme¹ Pánu a Otci, a jím také zlořečíme² lidem, učiněným podle Boží podoby.³

1. ř.: žehnáme; Ž 16,7p; 1Pa 29,10; L 1,64
2. Sd 9,27; 2S 16,5; Ž 59,13; Mt 5,44
3. Gn 1,26; 5,1; 1K 11,7

¹⁰ Z týchž úst vychází žehnání i zlořečení. Moji bratři, tak to nemá být!

¹¹ Cožpak chrlí pramen z téhož otvoru vodu sladkou i hořkou?¹

1. Sk 8,23; Ř 3,14; Ef 4,31

¹² Moji bratři, může fíkovník nést olivy nebo réva fíky?¹ [Tak] ani slaný pramen nevydá sladkou vodu.

1. Mt 7,16; 12,33; Ř 11,16

Moudrost shůry

¹³ Kdo je mezi vámi moudrý¹ a rozumný? Ať ukáže² dobrým způsobem života³ své skutky v moudré tichosti.⁴

1. Ž 107,43; Jr 9,12; 1K 6,5
2. 2,18
3. 1Tm 4,12; 1Pt 2,12
4. 1,21; 1Tm 6,11

¹⁴ Máte–li však v srdci hořkou závist a soupeření, nechlubte se a nelžete¹ proti pravdě.²

1. Ko 3,9
2. 5,19; 1Tm 2,14

¹⁵ To není moudrost sestupující shůry,¹ ale pozemská,² duševní,³ démonská.⁴

1. 1,17
2. 1K 2,6.14; 3,9; Fp 3,19
3. 1K 15,44; 2K 1,12v; Ju 1,19
4. Jr 4,22; 1Tm 4,1

¹⁶ Vždyť kde je závist a soupeření,¹ tam je zmatek² a kdejaká³ špatná věc.⁴

1. 2K 12,20; Ga 5,20; Fp 2,3
2. Sk 19,29; 1K 14,33; 2K 6,5
3. ř.: každá
4. J 3,20; Tt 2,8

¹⁷ Moudrost shůry je především čistá,¹ potom pokojná,² mírná,³ poddajná, plná milosrdenství⁴ a dobrého ⁵ovoce, nepochybující,⁶ bez přetvářky.⁷

1. 2K 7,11; Fp 4,8
2. He 12,11
3. 2K 10,1; Fp 4,5; 1Tm 3,3; Tt 3,2
4. 2,13; L 6,36
5. pl., množné číslo (plurál)
6. n.: bez předsudků; 2,4
7. Ř 12,9; 2K 6,6; 1Tm 1,5

^{18 1}Ovoce spravedlnosti² je v pokoji zaséváno těm, kdo působí pokoj.³

1. sg., jednotné číslo (singulár)
2. Př 11,18; Iz 32,17; Oz 10,12; Fp 1,11
3. Mt 5,9