¹ Pohleďte, jakou lásku nám Otec dal, abychom byli nazváni Božími dětmi;¹ a také jimi jsme. Proto nás svět nezná, neboť nepoznal² jeho.

1. J 1,12; Ř 8,16
2. J 16,3

² Milovaní,¹ nyní jsme děti Boží; a ještě se neukázalo,² co budeme. Víme³ však, že až se zjeví,⁴ budeme mu podobni,⁵ protože ho uvidíme takového, jaký je.⁶

1. 2,7
2. Ř 8,19
3. v. 14; 5,18nn; Ř 2,2!
4. 2,28; L 17,30
5. Ř 8,29; 2Pt 1,4
6. J 17,24; 2K 3,18

³ A každý, kdo v něm má tuto naději,¹ očišťuje² se, tak jako on je čistý.

1. Sk 24,15!; Ř 5,2!
2. srv. J 11,55; 2K 7,1; 2Pt 3,14

⁴ Každý, kdo činí hřích, činí také svévoli.¹ Hřích² je svévole.³

1. ř.: bezzákonnost, tj. nikoli překročení zákona, nýbrž nerespektování řádu a Boží vlády
2. 5,17
3. ř.: bezzákonnost, tj. nikoli překročení zákona, nýbrž nerespektování řádu a Boží vlády

⁵ A víte, že on se zjevil,¹ aby odstranil [naše] hříchy,² a hříchu v něm není.³

1. v. 8; 1,2
2. J 1,29; He 1,3; 9,28; 1Pt 2,24; Zj 1,5
3. J 8,46; 2K 5,21; He 4,15; 1Pt 2,22

⁶ Žádný, kdo v něm zůstává,¹ nehřeší.² Žádný, kdo hřeší, ho neviděl³ ani nepoznal.⁴

1. 2,6
2. v. 9
3. 3J 1,11
4. 2,3

⁷ Dítky,¹ ať vás nikdo nesvádí.² Kdo činí spravedlnost,³ je spravedlivý, tak jako on je spravedlivý.

1. 2,1
2. 2,26
3. 2,29

⁸ Kdo činí hřích, je z Ďábla,¹ neboť Ďábel hřeší od počátku. Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil² skutky Ďáblovy.

1. J 8,44
2. ř.: rozvázal; J 12,31; Ko 2,15

⁹ Žádný, kdo je narozen¹ z Boha, nečiní hřích,² protože v něm zůstává Boží³ símě; a nemůže hřešit, protože se narodil z Boha.

1. 2,29; 5,18
2. v. 6
3. ř.: jeho

¹⁰ Podle toho ⌈se poznají⌉¹ děti Boží a děti Ďáblovy: žádný, kdo nečiní spravedlnost a kdo nemiluje² svého bratra, není z Boha.

1. ř.: jsou zjevné
2. 4,8

Navzájem se milujte

¹¹ Neboť to je ta zvěst,¹ kterou jste slyšeli od počátku:² abychom se navzájem milovali.³

1. 1,5
2. 2,7
3. 4,7; J 13,34; 2J 1,5

¹² Ne jako Kain,¹ který byl ze Zlého² a zabil svého bratra. A proč ho zabil? Protože jeho vlastní skutky byly zlé,³ kdežto skutky jeho bratra byly spravedlivé.

1. Gn 4,8
2. 2,13; Mt 5,37
3. Ž 38,21; Př 29,10

¹³ Nedivte¹ se, bratři, když vás svět nenávidí.²

1. J 5,28; 1Pt 4,12v
2. J 15,18; 17,14

¹⁴ My víme, že jsme přešli ze smrti do života,¹ neboť milujeme bratry;² kdo nemiluje [bratra], zůstává ve smrti.

1. J 5,24
2. 2,10

¹⁵ Každý, kdo nenávidí¹ svého bratra, je vrah; a víte, že žádný vrah nemá věčný život,² který by v něm zůstával.

1. 2,9
2. 1,2!

¹⁶ ⌈Podle toho⌉¹ jsme poznali lásku,² že on za nás položil svou duši.³ I my jsme povinni položit své duše⁴ za bratry.

1. ř.: V tom
2. 4,9; Ř 5,8
3. J 10,11; 15,13
4. Ř 16,4v; Fp 2,30; 1Te 2,8

¹⁷ Má–li však někdo dostatek¹ v tomto světě a vidí, že jeho bratr má nouzi, a zavře před ním své srdce,² jak v něm může zůstávat Boží láska?³

1. ř.: živobytí; Jk 2,15n
2. ř.: vnitřnosti; Dt 15,7; Fm 1,7
3. 2,5; 4,20

¹⁸ Dítky, nemilujme slovem¹ ani jazykem, ale v skutku² a v pravdě.

1. Ez 33,31; Ř 12,9
2. 2Te 2,17!

Důvěra k Bohu

¹⁹ ⌈Podle toho⌉¹ poznáme, že jsme z pravdy,² a tak před ním upokojíme své srdce,

1. ř.: V tom
2. 2,21; J 18,37

²⁰ i když by nás naše srdce odsuzovalo;¹ neboť Bůh je větší² než naše srdce a zná všechno.³

1. Ř 2,15; 1K 4,4; Tt 3,11
2. J 10,29
3. He 4,13; Zj 2,23

²¹ Milovaní, jestliže nás srdce neodsuzuje, máme ⌈radostnou důvěru¹ k Bohu⌉²

1. 2,28
2. n.: svobodu říci Bohu všechno

²² a oč bychom žádali,¹ dostáváme od něho, protože zachováváme jeho přikázání² a činíme to, co se jemu líbí.³

1. Mt 7,7; 21,22
2. 2,3
3. J 8,29; Ř 8,8p

²³ A toto je jeho přikázání, abychom uvěřili¹ jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali,² jak nám přikázal.

1. J 6,29
2. J 13,34

²⁴ Kdo zachovává jeho ¹přikázání, zůstává ⌈v Bohu² a Bůh⌉³ v něm; že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha,⁴ kterého nám dal.

1. pl., množné číslo (plurál)
2. 2,6
3. ř.: v něm a on
4. 4,13; Ř 8,9; 1Te 4,8